Issuu

holka na suchu_03_Sestava 1 3/8/18 9:49 AM Strรกnka 2

Přeložil Ondřej Kronich

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 4

13.03.2018 19:26:58

Pro babču, neúnavnou milovnici knih i mě samotné!

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 5

13.03.2018 19:26:58

JEDNA □□□□□□□□□□

□□□ VZNÁŠÍM SE v Tichém oceánu. Jakmile se obkročmo posadím na prkno a chladivá voda šplouchá kolem mě, zadívám se na surfaře podél pobřeží svádějící souboj s menšími vlnami – metráky, metr dvaciáši – které je kousek odnesou, než se zlomí v pěně. Já čekám na něco lepšího. Slunce mi sálá na proužek krku mezi mou neoprenovou kombinézou a linií vlasů. Jemná kůže mě pálí, ale neodvažuju se pohnout a promnout si to. Nade mnou krouží racci a skřehotají nad šplíchajícími vodami. Snesou se k hladině, načež vystoupají zpět do výše a s sebou si nesou kousky mořských řas a malých rybek. A pak to uvidím – v dálce, blíží se směrem ke mně, blíží se pro mě. Zrakem přelétnu zelenomodrou vodu a sleduju, jak vlna nabere tvar. Není to žádný metrák, metr dvaciáš. Ne, je to mnohem lepší. Prsty si zabubnuju po stehnech, předkloním se a skousnu svůj sluncem rozpraskaný ret.

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 7

13.03.2018 19:26:58

8 □ LAURA SILVERMANOVÁ

Jak se voda vzedme a stoupá výš a výš, mé tělo přede dychtivou touhou. Vlny jsou v Santa Cruz drobné. Je vzácností chytit nějakou vyšší než člověk, což pro mě znamená cokoliv nad sto osmdesát. Ale taková vlna se teď ke mně blíží, řítí se na mě s nespoutanou odhodlaností, vypadá to skoro na třímetráka, což by z ní dělalo největší jízdu, jakou jsem kdy zažila. Vím, že bych měla cítit strach – strach ze zpětného proudu, který mě stáhne pod vodu, strach ze ztráty kontroly a že si rozseknu hlavu o ostrou ploutev prkna – ale všechno, co cítím, je mocný příval adrenalinu. A je to tu. Moje zázračná vlna. Voda se na mě řítí s rostoucí zuřivostí. Sklouznu ze sedu do polohy ležmo na břiše, spodní část těla mám pevně přitisknutou na prkno, boky napjaté a chodidla natažená. S nacvičeným grifem zapádluju doprava, takže se mé prkno otočí čelem k pobřeží. Dvakrát se rychle nadechnu a pak jednou zhluboka, rituál, který dělám už od mala. A pak, než mám čas si něco rozmýšlet nebo změnit, vlna je přímo za mnou. Vyskočím na nohy. Chladný poprašek je všude, všepohlcující a posilující. Jedu na vlně, krásné a děsivé válcovité vlně, která se mi klene nad hlavou, takže jsem podélně ke stěně řítící se vody, nos prkna jen sekundy před zlomem vlny. Ale pak ztratím kontrolu. Stěna vody se stane kupolí vody, oklopí mě ze všech stran, a na to udělám tu nejbezhlavější možnou věc: zpanikařím. Měla bych se poddat vlně, ponořit se pod ní a počkat, až nade mnou přejde. Místo toho se snažím jet dál, což je v podstatě nemožné, když se na vás zřítí tři metry vody. Silně to do mě praští, potopí mě hluboko pod hladinu, odřízne mě od všeho kyslíku a všech souřadnic nahoře a dole, zatímco sebou

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 8

13.03.2018 19:26:58

HOLKA NA SUCHU □ 9

házím jako bezmocný chuchvalec planktonu. Moje prkno se převrátí za mnou a tvrdě mě trefí do boku. Instinktivně zalapám po dechu a slaná voda nateče dovnitř a zapálí mě v hrdle. Vzduch. Vzduch. Vzduch. Silou vůle se vyderu na rozbouřenou hladinu, chytám dech a usilovně se snažím chytit prkna kvůli opoře. Buší mi srdce, tepe mi v boku a uši mám zalehlé mořskou vodou. A v dálce, zbytky mé zázračné vlny spěšně upalují k pobřeží beze mě. □□□ Poraženecky dopádluju zpátky na pobřeží. Erik mě pozdraví. Potní páska mu stahuje jeho vlnité světlé vlasy dozadu, takže jasně vidím pobavení v jeho očích. „No doprdele, Anise.“ Poplácá mě po zádech. „Kurva vodvázaná jízda.“ „Sklapni.“ Zvednu surfovací prkno, načež jej zabodnu do písku. „Jako bys sám neslítnul asi tak milionkrát.“ Rozepnu hořejšek své neoprenové kombinézy, shodím ho z ramen a nechám látku volně viset kolem mých boků. „Holka, to byl kompliment. Není důvod se čertit.“ Zazubí se na mě a já se naježím. „Ale vážně. Hoď se do klidu. Dostat nařezáno od třímetráka nezničí pověst ani tomu nejlepšímu surfaři na světě.“ Není to tak, že by mi jen pochleboval. Já jsem úžasná surfařka – nejlepší v naší partě, naší přibližně dvanáctky lidí, kteří spolu pobývají téměř každý den během léta od odlivu do přílivu. „Já vím,“ řeknu konečně. „Ale i tak mě to štve. Byla to tak dobrá vlna a skoro jsem ji měla.“ Přešlápnu a vrhnu pohled k dmoucím se vlnám. „Jdu ještě jednou.“ Natahuju se po prknu, když mi Erik položí ruku

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 9

13.03.2018 19:26:58

10 □ LAURA SILVERMANOVÁ

na rameno. „Ne, nikam nejdeš,“ řekne. „Slíbili jsme všem, že se s nima sejdem v Chatrči na oběd a už teď máme asi hodinu zpoždění.“ Jeho ruka na chvíli posečkává, horká na mé holé kůži, a já se musím nutit, abych se do toho dotyku nepoložila – tohle je Erik, můj sedmnáctiletý kamarád; kluk, se kterým jsem se jako batole cachtala v bublinkách, když mě jeho máma hlídala na noc; ujetý předškolák, který, když jsem měla první měsíčky, udělal z mých vložek malé surfovací prkno a pokusil se ho nechat vyplout na mělkých vlnách; osoba, která strávila nespočet deštivých odpolední na mém gauči, v pyžamu, kde sledoval surfařské závody na ESPN2 a na jedno posezení do sebe nacpal tolik nezdravého jídla, že by to jiným vystačilo na několik dní. Tohle je také Erik, můj odnedávna singl a neférově přitažlivý kamarád, jehož břišáky se na mě lesknou jako ze zatraceného billboardu na spodní prádlo. „Fajn.“ Přiměju se odtáhnout od jeho dotyku. „Jdem na jídlo.“ Oceán musím opustit s kyselým pocitem, obzvláště když mi nabízí tak úchvatné vlny, ale mám špatný zvyk kašlat na kamarády kvůli surfování. Takže s Erikem sebereme naše prkna a zamíříme po pláži směrem k Chatrči, která se technicky jmenuje Surfařská chatrč Suzie a Sala, ale všichni místní (a každoroční turisti, kteří si myslí, že jsou místní) upřednostňují kratší verzi. Zatímco si povídáme, pozoruju, jak zpěněná voda omývá pobřeží, načež si všimnu jakéhosi zalesknutí na slunci. Vyjeknu, klesnu na kolena a začnu se hladivě probírat pískem. „Co?“ zeptá se Erik. „Myslím, že jednu vidím!“ Odhrabu písek, jen abych našla střep láhve od piva. „Smůla.“ Zvednu

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 10

13.03.2018 19:26:58

HOLKA NA SUCHU □ 11

ho, abych ho později vyhodila, a říkám si, jestli pochází z nedávného táboráku nebo byl vyplaven s přílivem. Erik a já sbíráme mořské kuličky – hladké, barevné, skleněné kuličky, které oceán vyplivne, tak vzácné, že najdeme jen tak jednu do roka. Máme tradici: kdykoliv někdo z nás najde mořskou kuličku, dáme ji tomu druhému. „Den blbec,“ podotkne Erik. „Rozhodně den blbec,“ souhlasím. Pokračujeme po pláži a blížíme se k Chatrči s její povědomou plechovou stříškou natřenou na zeleno a hrstkou dřevěných laviček a slunečníků zasazených do písku. Většina návštěvníků na oběd se už rozprchla, ale naši přátelé jsou stále přikovaní u stolu, pojídají hot dogy posypané kousky ananasu a přelité ostrou omáčkou, rybí tacos pokapané wasabi balzamikovým octem, a osobně můj nejoblíbenější, ovocný salát z vodního melounu a papaje říznutý kajenským pepřem a drceným cukrem. „Nazdárek, cizinci,“ řekne Tess. Je to Samoanka, a i když je teprve začátek léta, její kůže se již pyšní tmavším odstínem bronzové než obvykle. V jedné ruce drží veggie dog a v druhé jahodové daiquiri, které téměř rozhodně není virgin. Popíjení za bílého dne je během léta očividně naprosto vhodné a ani trochu to nezavání ranými příznaky alkoholismu. „Jak šlo… surfování?“ „V poho,“ řeknu, načež hodím pohled, který – jak doufám – sděluje miluju tě, ale drž sakra kušnu. Tess je moje nejlepší kamarádka. Jsme spojené metaforickou pupeční šňůrou od doby, co jsme dokázaly přeťapkat tu půlmílovou vzdálenost mezi našimi domy. Naneštěstí jsem udělala chybu, když jsem jí řekla, že přemýšlím o Erikovi (nebo přesněji řečeno o dokonalém tvaru Erikových ramen, když

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 11

13.03.2018 19:26:58

12 □ LAURA SILVERMANOVÁ

pádluje na hloubku, aby chytil vlnu) jako o potenciálně víc než kamarádovi od chvíle, co se rozešel se svou holkou před několika týdny. „Na Anise si smlsnul jeden třímetrák,“ řekne Erik. Od stolu vybuchne chór samých „no neke“ a „a sakryš“, a já si založím ruce a zazírám na Erika. „Vážně?“ zeptám se. „Musels jim to říct?“ „Ale no ták.“ Přehodí mi ruku přes rameno a přitáhne si mě v polovičním objetí, což mě zanechá v myšlenkách, jak je sakra možné, že voní jako máta poté, co se pět hodin rochnil ve slané vodě. „Všichni se cejtíme líp, když teď víme, že nejsi neomylná. Mimoto, měla by ses tím chlubit, ne to tajit.“ „Můžeš zabrousit do konkrétních detailů?“ zeptá se Marie. Jsme kámošky od doby, co jsme obě přinesly v první třídě v rámci úkolu „ukaž a pověz“ surfovací prkno. Paži má kolem své přítelkyně Cassie, která dohání svou výšku sto šedesát centimetrů tou nejúchvatnější přehlídkou břišáků a bicepsů na Západním pobřeží. Budou se jí hodit, až zamíří do výcvikového tábora pro mariňáky na konci léta. „Ne, nemůžu,“ řeknu toporně. Vím, že zním jako idiot. Vím, že bych se měla smát spolu s ostatními a svůj neúspěch zahrát tak, jako že o nic nejde. Ale, inu, surfování je jediná věc na světě, ve které jsem dobrá. Jako že vážně dobrá. A miluju to. Takže kdykoliv zpackám nějakou jízdu, bodne mě to hluboko, stejně jako vás hádka s někým, kdo je vám blízký, bolí víc než hádka s cizincem. „Dobře, dobře lidi,“ řekne Tess. „Ve skutečnosti máme před sebou důležitý věci k prodiskutování.“ „Vážně?“ zeptám se. „No že váháš. Surfařský sjezd.“ Kolem stolu všichni zajásají ve variaci na „Kurva jo!“

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 12

13.03.2018 19:26:58

HOLKA NA SUCHU □ 13

Já to řekla asi nejhlasitěji ze všech, protože Surfařský sjezd je kurva jo úžasný. Je to festival konající se na konci každého léta, obrovská třídenní akce odehrávající se přímo na našich zadních dvorcích. Profesionální surfaři sem přijíždí v houfech, aby předváděli ukázky svého umění, místní kapely a pár slavných hvězd hrají na provizorních jevištích zbudovaných na pláži a celou oblast zaplaví tucty jídelních vozů. A to nezmiňuju tisíce opilých, sluncem spálených návštěvníků festivalu. Moji přátelé a já se účastníme, co jsme byli schopni docapkat na pláž v umělohmotných oranžových křidélkách. A jakmile jsme byli dost staří, abychom nechali rodiče doma, festival pořádně nabral na zajímavosti. „Tak dobře,“ pokračuje Tess. Z velké plážové tašky se žlutými pruhy vytáhne odrbaný notes. Radši se opaluje, než surfuje, a proto vždycky chodí na pláž vybavená zásobami: romány, skicákem, barevnými tužkami a tak. „Máme v plánu jeden víkend nepřetržitý pařby. První položka na seznamu: Kdo se chce vzít na starost táborák?“ „Já to udělám,“ řeknu. „Vážně?“ Tess zvedne obočí. Většinu let nechávám svůj rozvrh na Surfařský sjezd závazkůprostý, abych měla dost času sama na sebe, sledovala ukázky, naučila se od hostujících profesionálů a stejně tak i amatérů nějaké nové pohyby. Ale protože tolik mých kamarádů odchází na konci léta na univerzity po celé zemi – nebo v případě Cassie narukují – tohle bude náš poslední Surfařský sjezd, kdy jsme všichni pospolu. Nechci promarnit ani minutu. Kývnu. „Vážně.“ „Bomba.“ Zvedne svůj drink mým směrem, usrkne si a pak začne zapisovat do notesu, zatímco pro-

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 13

13.03.2018 19:26:58

14 □ LAURA SILVERMANOVÁ

diskutovává absurdně dlouhý seznam dalších de tailů. Po pár minutách debat dloubnu Erika do ramene. „Zpátky do vln?“ Ještě jsme nejedli, ale mám pár energetických tyčinek, které nám budou stačit na dalších pár hodin. A jakkoliv moc mám ráda Tess, myšlenka surfování s Erikem je nekonečně přitažlivější než poslouchat, jak diskutuje o důležitých výhodách maxi balení maršmelounů oproti běžným maršmelounům. Erik mi oplatí dloubnutí s hravým úsměvem. „Když na tom trváš.“ „Och, to teda trvám.“ Když opouštíme Chatrč a míříme zpět si zasurfovat, jeho prsty přejedou přes moje. Tentokrát se neodtáhnu. □□□ O šest hodin později šlapu po dřevěné cestičce pokryté pískem ke svému domu. Moje surfovací prkno je zvlhlé a hrubé pod mou unavenou paží, ale tu námahu beru pozitivně, je to ten druh, co říká, že mi rostou svaly, že letos budu schopná dopádlovat dál a rychleji než kdy předtím. Slunce je napůl zapadlé za santacruzským obzorem, jenž je oranžovo-rudou směsicí s nejjemnějšími tóny fialové. Oceán odráží světlo a připomíná obří mísu růžové limonády. Jdu pozdě na večeři. Hodně pozdě. Jestli slunce už skoro zmizelo z oblohy, musí se blížit devátá hodina. Ale tátovi to vadit nebude. Ten rozumí volání vody v létě, kdy můžu surfovat celý den místo toho, abych ukořisťovala pár mrzkých hodin před a po škole. Během těch pár příležitostí, kdy mi dával přednášku o chození pozdě, jsem mu klidně připo-

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 14

13.03.2018 19:26:58

HOLKA NA SUCHU □ 15

mněla, že to byl on, kdo koupil své malé holčičce surfovací prkno, když jí bylo sedm. A mimoto dneska večer fakt nebyla šance, abych přišla domů brzy. S Erikem jsme surfovali celý den, chytali vlnu za vlnou, dělali si přestávky na pobřeží a palci na noze se zavrtávali do vlhkého písku, zatímco jsme probírali detaily každé jízdy. Jak den pokročil, zpozorovala jsem, že se přisunul blíž. Nebyl to jen výplod mé představivosti – to, jak jsem ho několikrát přistihla, že mě po očku sleduje, to, jak si sedal vedle mě, jak se jeho holé rameno otíralo o moje. Možná chtít svého sedmnáctiletého kamaráda není tak ulítlé. Možná nejsem jediná, kdo to chce. Přehmátnu držení prkna, jak se blížím k domovu, zchátralému jednopatrovému domku usazenému hned za dunami. Je to dědictví táhnoucí se čtyři generace dozadu, k mým prapraprarodičům, malá a polorozpadlá stavba ležící na zhruba milionovém pozemku s tím nejlepším výhledem na pláž. Někdy, když se začnou hromadit účty, to táta zvažuje prodat a přestěhovat se víc do vnitrozemí, ale pak stavební společnost, kterou vlastní, dostane pár nových zakázek a jsme zase v pohodě. Než zamířím dovnitř, dojdu k rozviklané dřevěné poštovní schránce a vyberu poštu, na což táta vždycky zapomíná. Stoh dopisů zastrčím pod svou volnou paži a zamířím do garáže. Jako skutečná pobřežní rodina necháváme vozidla na příjezdové cestě a všechny věci v garáži. Celý prostor pro dvě auta je přecpaný surfovacími prkny, kajaky, pádly, a stejně tak kýbly a malými plastovými surfovacími prkny, když přijedou na návštěvu mladší bratranci a sestřenka, a to nezmiňuju desetiletí staré židle, slunečníky a erární ručníky ztvrdlé léty slané vody.

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 15

13.03.2018 19:26:58

16 □ LAURA SILVERMANOVÁ

Poté, co shodím své prkno, vejdu do domu přes garážové dveře, které jsou jako vždy odemčené. „Někdo doma?“ zavolám. „Jsem tady,“ zavolá táta. Jak jdu za jeho hlasem do kuchyně, probírám se poštou, jestli nepřišel SURFAŘSKÝ magazín. Jsou to povětšinou účty a nevyžádaná pošta, ale pak si všimnu pohlednice. Na přední straně je obrázek jakéhosi baru zvaného U Kelsey v Renu, Nevadě. Obrátím ji. Na zadní straně stojí Drahá Anise psané rukopisem, který jsem neviděla už roky. Rukopis mé mámy. „Jdeš už?“ zvolá táta. „Vteřinku!“ Hlas se mi zlomí a odkašlu si v jednom rychlém, staženém zakašlání. Pohlednici vsunu do šuplíku stolu u vchodu. Přečtu si to v soukromí po večeři, mimo dosah tátových zvídavých očí a otázek: Jsi v pořádku, zlato? Pojďme si o tom promluvit. Mám tě rád. Zamířím do kuchyně se zbytkem pošty a najdu tátu, jak sedí u malého, kulatého stolku. Dvoučlenná rodina nepotřebuje moc místa na jezení. Když přijde návštěva, sedneme si ven na terasu, relaxujeme na sedačkách opršelého patia a sledujeme vlny. Místo toho, abych se k němu připojila u stolku, se vyšvihnu na kuchyňskou linku a nechám nohy volně viset dolů. Z mísy ovoce hrábnu po jablku a pořádně se do něj zakousnu. Hlad nikdy neútočí ve vodě, ale člověk si může být sakra jistý, že později se přihlásí o slovo. Zadívám se zpět ke vchodu. Ruce se mi chvějí – spíš jen takový třas z nízké hladiny cukru. Doufám, že si toho táta nevšimne. „Co se děje?“ zeptám se a zaměřím na něho svou pozornost. Znovu si kousnu do jablka. Vypadá víc vystresovaně než normálně – tři linky na jeho čele jsou zkrabacené a hlubší, ramena svěše-

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 16

13.03.2018 19:26:58

HOLKA NA SUCHU □ 17

ná o něco níže. Na jednačtyřicet let je táta ve skvělé kondici, hlavně díky práci na stavbách během dne, a pak o večerech běhá po pláži a cvičí jógu. Ale to nezabránilo jeho vlasům, aby nezešedly jako posypek pepře a soli nebo aby se do jeho kolenou nezakousla artritida. „No…“ řekne pomalu. Sakra. Můj stisk na kuchyňské lince zesílí. Táta je typ chlapa, co mluví zpříma a bez vytáček. Pro něj je otevřená a upřímná konverzace řešením na skoro každý problém. Nikdy nevybírá slova příliš opatrně, a když tak učiní, nikdy tím nesděluje dobré zprávy. Předkloní se na stole a sepne ruce. „Nechci, aby sis teď dělala starosti,“ řekne, „protože bude naprosto v pořádku, ale…“ Vyschne mi v ústech. Bojuju, abych spolkla jablko uvízlé v mém krku. Ona. Určitě mluví o mé mámě. Něco se stalo s mámou. Zápolím s nutkáním seskočit z linky a sebrat její pohlednici. Silou vůle se přiměju to hodit za hlavu. Tohle je žena, která nás opustila, která nás opakovaně opustila. Žena, která zmizela dřív, než jsem začala chodit, aby napříč státem následovala kapelu, o které nikdo neslyšel. Žena, která se vrátila plná dárků a omluv, když mi byly tři. Žena, která odešla znovu o týdny později, protože chtěla pracovat v nějakém posraném kasinu na řece v Louisianě. Žena, která přišla a odešla z mého života tolikrát, že se někdy budím uprostřed noci a říkám si, jestli vůbec existuje. „… teta Jackie měla dneska automobilovou ne hodu.“ Aha. Aha. Přese mě se přelije zmatečná směsice úlevy a úzkosti. „Zlato, jsi v pořádku?“ zeptá se táta. „Ehm, jo.“ Mé prsty vybubnovávají na nohách rychlý rytmus. Potřebuju se dostat z té neoprenové kombinézy. Těsná látka mě škrtí. Seskočím z linky

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 17

13.03.2018 19:26:58

18 □ LAURA SILVERMANOVÁ

a stáhnu ji ze sebe. „Co se stalo? Bylo to vážné? Je jí něco?“ „Bude v pořádku,“ řekne táta. „Ale bylo to vážné. Má obě nohy rozdrcené. Ošklivě. Musí podstoupit několik operací, a týdny se nebude moct sama pohybovat.“ „Kurva,“ vydechnu to slovo pomalu. Tátovi nevadí, když mluvím sprostě. Říká, že jestli má mít nezletilá dcera nějakou špatnou vlastnost, ať si to klidně je slovník jako dlaždič. „To je naprd. Do hajzlu, to je naprd.“ A vskutku je. K tetě Jackie, sestře mé matky na baterky lomeno parodie na rodičovství, mám blíž než ke své vlastní matce na baterky lomeno parodii na rodičovství. A to si pište, že se s ní vídám častěji. Má tři malé děti – kluky dvojčata a holku – a každé léto ukořistí ty nejlevnější letenky, které najdou, a na pár týdnů k nám přiletí na návštěvu na pláž. Peníze jsou pro ně nedostatkovým zbožím, protože manžel tety Jackie zemřel před více než šesti lety na infarkt, ale letní výlet je pro ně vždycky prioritou. I když to narušuje moje letní surfování, jsem hrozně ráda, když můžu mít kolem sebe své bratrance a sestřenici. Berou mě na pátračky po pláži, kde sbíráme mušle a stavíme hrady z písku, a já je verbuju do surfování, když jsou teď starší. Vzhledem k tomu, že sem jezdí jen jednou za rok, je pro ně oceán stále magickým místem. Miluju, když vše vidím jejich očima namísto očí santacruzských usedlíků. „Je v pořádku?“ zeptám se. „Jako že při vědomí a tak? Můžu jí zavolat nebo mám počkat do zítřka? Jak je na tom Emery? A kluci? Máš její číslo? Vždycky si ho zapomenu uložit do mobilu.“ Táta neodpoví ihned. Ó bože, co když do toho byly zamotány i děti? Děs mi sevře žaludek. „Zlato,“

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 18

13.03.2018 19:26:58

HOLKA NA SUCHU □ 19

pokračuje, „víš, jak jsem říkal, že teta Jackie se nebude moct dlouho hýbat?“ „Jo…“ „No, je léto, takže tví bratranci a sestřenice jsou doma. A Jackie bude několik týdnů v nemocnici a pak ještě nějakou dobu upoutána na kolečkové křeslo. Nebude se o ně moct starat.“ „Aha,“ řeknu. „Aha…“ „Léto strávíme v Nebrasce, abychom pomáhali tvým bratrancům a sestřenici a tetě Jackie. Seženu si tam nějakou práci, co tam budu, takže budu potřebovat tvou pomoc s dětma přes den.“ Strávit léto v Nebrasce? Nikdy jsem nevytáhla paty z Kalifornie, natož abych byla mimo několik týdnů. Proč taky, když všechno, co miluju – mí přátelé, táta, oceán – jsou beze zbytku na půl míle od mé ložnice? Ale samozřejmě, že chci pomoct. Samozřejmě, že chci být oporou pro tetu a malé bratrance a sestřenku, ačkoliv myšlenka být tak daleko od domova mi dává pocit, jako bych svou těsnou kombinézu měla opět na sobě. „Tak… jo,“ řeknu pomalu. Táta si odkašle. „Zlato, když říkám, že strávíme léto v Nebrasce, mám tím na mysli… celé léto.“ „Celý léto?“ Zaváhám. „Jako jakou část celýho léta máš na mysli?“ Další větu ze sebe vyrazí ve spěchu. „Odjíždíme zítra, a zpátky budeme týden před začátkem školy.“ „Týden před?“ Přikývne. A pak mě to udeří. Vrátit se domů týden před začátkem školy znamená, že prošvihnu celé léto. Znamená to, že prošvihnu Surfařský sjezd, moji poslední šanci, jak strávit tři dny nonstop s některými ze svých nejbližších přátel. V době, kdy se vrátím

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 19

13.03.2018 19:26:58

20 □ LAURA SILVERMANOVÁ

domů, abych nastoupila do čtvrťáku, polovina mých kamarádů bude už na cestě pryč z města. Zírám dolů na svou neoprenovou kombinézu. Leží zkrabacená na hromádce na podlaze kuchyně. Zítra ji na sebe zase navléknu a zamířím do příboje se sluncem za zády. Zítra se sejdu s kamarády. Budu chytat vlnu za vlnou. Vsázet se o nejlepší jízdu. Pojídat veggie burgery a zeleninové chipsy v Chatrči. Zítra budu mít sůl ve vlasech a písek mezi palci u nohy. „Asi by ses dneska večer měla sbalit,“ řekne táta, přestože ho sotva slyším. Přes otevřené okno zní oceán zesíleně. Volá mě. Nenechá mě odejít. Nedovolí, aby se tohle stalo. Nemůžu strávit celé léto v Nebrasce. „Let je zítra v jedenáct dopoledne.“

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 20

13.03.2018 19:26:58

HOLKA NA SUCHU Laura Silvermanová Z anglického originálu Girl Out of Water, vydaného nakladatelstvím Sourcebooks Fire v Naperville roku 2017, přeložil Ondřej Kronich Obálku zhotovila na základě originálního návrhu Soňa Šedivá Redigovala Lucie Krátká Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 336 Vydala Euromedia Group, a. s. – YOLI, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9755. publikaci. Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Holka_na_suchu_07_(imprimatur).indd 336

13.03.2018 19:27:05