0039370

john

grisham obchodník

KNIŽNÍ KLUB

Přeložila Irena Steinerová Toto dílo je smyšlené a veškerá jména, postavy, místa i události jsou buď dílem autorovy fantazie, nebo jsou použity ve fiktivních situacích. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, ať už živými či mrtvými, událostmi nebo místy je čistě náhodná.

CAMINO ISLAND Copyright © 2017 by Belfry Holding, Inc. Translation © Irena Steinerová, 2018 ISBN 978-80-242-6036-5

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 4

22.01.2018 12:14:44

PRO RENÉE Díky za příběh

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 5

22.01.2018 12:14:44

KAPITOLA PRVNÍ LOUPEŽ

1

Ten hochštapler si vypůjčil jméno Nevillea Manchina, skutečného profesora americké literatury na Portlandské státní univerzitě, který se měl brzy stát doktorandem na Stanfordu. V dopise na dokonalém padělku univerzitního hlavičkového papíru údajný profesor Manchin tvrdil, že je začínajícím badatelem, který se zabývá životem a dílem Francise Scotta Fitzgeralda, a že by během služební cesty na východní pobřeží velmi rád zhlédl „rukopisy a písemnosti“ tohoto velkého spisovatele. Dopis byl adresován doktorovi Jeffreymu Brownovi, řediteli Útvaru historických rukopisů, Oddělení vzácných tisků a speciálních sbírek, Fire­stonská knihovna, Princetonská univerzita. Dorazil společně s několika dalšími, byl řádně zařazen a předán dál a nakonec skončil na stole Eda Folka, mladšího knihovníka, do jehož popisu práce patřilo kromě řady dalších nezáživných úkolů i ověřování důvěryhodnosti pisatele.

7

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 7

22.01.2018 12:14:44

Ed dostával každý týden několik takových dopisů, všechny podobné jako vejce vejci a všechny od samozvaných ­odborníků, nadšenců a občas dokonce i od skutečného badatele. Za poslední kalendářní rok prověřil a zaregistroval sto devadesát zájemců. Pocházeli z celého světa a přijížděli s úžasem a pokorou poutníků, kteří stanuli před svatyní. Za těch čtyřiatřicet let, co Ed seděl za stejným psacím stolem, mu prošli rukama všichni. A nijak jich neubývalo. F. S. Fitzgerald nepřestával čtenáře fascinovat. V současnosti byl zájem stejně velký jako před třemi desetiletími. Eda občas napadalo, jestli v životě toho velikána ještě dnes vůbec zůstalo něco, co nebylo pečlivě prostudováno, důkladně rozpitváno a rozvláčně popsáno. Jeden skutečný učenec nedávno Edovi řekl, že v současnosti existuje nejméně sto knih a přes tisíc odborných statí o Fitzgeraldovi jako člověku i spisovateli, o jeho díle a bláznivé manželce.

A to se upil k smrti ve čtyřiačtyřiceti letech! Co kdyby se dožil vysokého věku a pokračoval ve psaní? To by Ed potřeboval asistenta, možná i dva, nebo spíš celé oddělení.

Na druhou stranu Ed věděl, že předčasná smrt bývá často předpokladem pozdějšího uznání (o vyšších licenčních poplatcích ani nemluvě).

Po pár dnech se Ed konečně dostal k vyřizování požadavku profesora Manchina. Rychlá kontrola knihovních záznamů odhalila, že jde o nového člověka a nový požadavek. Někteří z veteránů totiž navštívili Princeton tolikrát, že mu už jen zavolali a oznámili: „Nazdar Ede, dorazím příští úterý.“ Což Edovi vyhovovalo. To však nebyl Manchinův případ. Ed tedy prošel stránky Portlandské státní univerzity a našel si ho tam. Vysokoškolský titul z americké literatury na Oregonské univerzitě, doktorát na Kalifornské univerzitě, tříletá praxe vysokoškolského asistenta. Fotografie ukazovala celkem tuctového mladého muže, asi pětatřicetiletého, se zárodkem bradky, pravděpodobně jen dočasné, a úzkými brýlemi bez rámu.

8

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 8

22.01.2018 12:14:44

Ve svém dopise profesor Manchin žádal, aby mu odpověděli elektronickou poštou a uvedl soukromou e-mailovou adresu. Tvrdil, že svůj univerzitní uživatelský účet kontroluje jen zřídka. „To proto, že jsi jen ubohý vysokoškolský asistent a nejspíš ani nemáš vlastní kancelář,“ napadlo Eda. Často míval podobné myšlenky, ale samozřejmě byl příliš velký profesionál, než aby je před někým ventiloval. Pro jistotu druhý den odeslal odpověď přes server Portlandské státní univerzity. Poděkoval profesoru Manchinovi za dopis a pozval ho do princetonského kampusu. Otázal se na přibližnou dobu jeho příjezdu a nastínil několik základních zásad vztahujících se k Fitzgeraldově sbírce. Byla jich celá řada a Ed profesoru Manchinovi doporučil, aby si je prostudoval na stránkách knihovny.

Vzápětí přišla automatická odpověď, která Eda informovala, že Manchin je na pár dní mimo kancelář. Jeden z Manchinových kumpánů se totiž naboural do systému Portlandské státní a trochu si pohrál s e-mailovým serverem katedry anglistiky; zkušený hacker to zvládl levou zadní. On i ten hochštapler se tak okamžitě dozvěděli, že Ed odpověděl.

Budiž, pomyslel si Ed. Druhý den zaslal tutéž zprávu na soukromou e-mailovou adresu profesora Manchina. Ten odpověděl během hodiny a nadšeně mu děkoval, tvrdil, že se už nemůže dočkat a tak dál. Zaníceně popisoval, jak pečlivě prostudoval stránky knihovny, jak strávil celé hodiny ve Fitzgeraldových digitálních archivech, jak už léta vlastní několikasvazkovou edici obsahující faksimile prvních, rukou psaných verzí děl tohoto velkého spisovatele a že se speciálně zajímá o recenze jeho prvotiny Na prahu ráje.

Výborně, řekl si Ed. To všechno už znal. Ten chlápek se na něj snažil předem zapůsobit, což nebylo nic neobvyklého.

9

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 9

22.01.2018 12:14:44

2

Francis Scott Fitzgerald nastoupil na Princeton na podzim roku 1913. V šestnácti letech snil o tom, že napíše velký americký román, a skutečně začal pracovat na první verzi Na prahu ráje. O čtyři roky později opustil školu a vstoupil do armády, válka však skončila dřív, než byl nasazen. Jeho nejslavnější román Velký Gatsby vyšel v roce 1925, ale popularitu získal až po jeho smrti. Fitzgerald během celé své kariéry bojoval s finančními potížemi. Roku 1940 pracoval v Hollywoodu, chrlil špatné scénáře a upadal po fyzické i tvůrčí stránce. 21. prosince zemřel na infarkt, způsobený léty těžkého alkoholismu.

V roce 1950 věnovala Scottie, jeho dcera a jediný potomek, originály otcových rukopisů, poznámky a dopisy – jeho „papíry“ – Firestonské knihovně na Princetonu. Fitzgerald napsal svých pět románů rukou na levném papíře, který nestárnul dobře. Knihovna si brzy uvědomila, že by bylo nerozumné nechat badatele, aby s nimi fyzicky manipulovali.

Pořídily se proto kvalitní kopie a originály byly uzamčeny v zabezpečené suterénní místnosti s pečlivě kontrolovaným ovzduším, světlem a teplotou. Za ta léta opustily tento prostor jen párkrát.

3

Muž vydávající se za profesora Nevillea ­Manchina ­dorazil do Princetonu jednoho krásného podzimního dne začátkem října. Nasměrovali ho do Oddělení vzácných tisků a zvláštních sbírek, kde se setkal s Edem Folkem, a ten ho předal pomocnému knihovníkovi, který zkontroloval a okopíroval jeho oregonský řidičák. Byl to samozřejmě padělek, ale dokonalý. Falzifikátor a hacker v jedné osobě absolvoval výcvik v CIA a měl dlouholetou praxi v kalných vodách soukromé špionáže. Prolomit bezpečnostní opatření v kampusu pro něj byla hračka.

10

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 10

22.01.2018 12:14:44

Profesora Manchina si pak vyfotografovali a obdržel bezpečnostní visačku, kterou měl po celou dobu nosit na viditelném místě. Poté ho pomocný knihovník odvedl do prvního patra do velké místnosti se dvěma dlouhými stoly a stěnami obloženými ocelovými zásuvkovými skříněmi. Všechny šuplíky byly zamčené. Manchin zaznamenal nejméně čtyři bezpečnostní kamery v rozích u stropu – ty měly být vidět.

Předpokládal, že další jsou dobře schované. Pokoušel se zapříst s knihovníkem hovor, ale moc se mu to nedařilo. Žertem se zeptal, zda by mohl vidět originál rukopisu Na prahu ráje.

Muž se samolibě uculil a odvětil, že to není možné. „Viděl jste někdy ty originály?“ vyzvídal Manchin. „Jen jednou.“ Manchin se odmlčel a marně čekal na pokračování, načež se zeptal: „A při jaké příležitosti?“ „Přál si je vidět jistý slavný vědec. Doprovodili jsme ho dolů do trezorové místnosti a nechali ho, ať se koukne.

Nesměl ale na nic sahat. To může jen náš hlavní knihovník a pouze ve speciálních rukavicích.“ „Ovšemže. No nic, dejme se do práce.“ Asistent otevřel dvě velké zásuvky, obě označené „Na prahu ráje“, a začal vytahovat nějaké bichle. „Tyhle obsahují recenze knihy po prvním vydání,“ oznámil. „Máme spoustu dalších exemplářů pozdějších recenzí.“ „Skvělé,“ prohlásil Manchin a zazubil se. Otevřel aktovku, vytáhl zápisník a vypadal, že se už nemůže dočkat, až se vrhne na všechno, co leží na stole. O půl hodiny později, zatímco byl Manchin stále ponořen do práce, se knihovník omluvil a zmizel. Manchin kvůli kamerám vůbec nezvedal hlavu. Nakonec si potřeboval odskočit na toaletu a vzdálil se. Odbočil špatně jednou a pak podruhé, zabloudil, promotal se Sbírkami a snažil se vyhýbat všem přítomným.

Všude visely bezpečnostní kamery. Pochyboval, že záznam v tu chvíli někdo sleduje, ale určitě ho lze v případě potřeby dohledat. Dorazil k výtahu, vyhnul se mu a použil nedale11

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 11

22.01.2018 12:14:44

ké schodiště. První podzemní podlaží se podobalo přízemí.

O patro níž končily schody v S2 (Druhý suterén), kde narazil na tlusté dveře s velkým nápisem „Vstup jen v případě nouze“. Na zdi byla klávesnice a další upozornění, že se roze­ zní poplašné zařízení, budou‑li dveře otevřeny bez „řádného ­oprávnění“. Dvě bezpečnostní kamery hlídaly vchod a okolní prostor.

Manchin vycouval a vrátil se stejnou cestou zpátky. Když dorazil na své pracoviště, knihovník už na něj čekal. „Je všechno v pořádku, profesore Manchine?“ zeptal se. „Ale ano. Jen nějaká střevní viróza, obávám se. Doufám, že to není nakažlivé.“ Pomocný knihovník se okamžitě vypařil a Manchin se tam potloukal celý den, hrabal se v materiálech z ocelových šuplíků a pročítal staré recenze, které ho vůbec nezajímaly. Několikrát se zatoulal pryč, motal se kolem, díval se, měřil a všechno si vštěpoval do paměti.

4

Manchin se vrátil o tři týdny později a tentokrát se už za profesora nevydával. Byl hladce oholen, vlasy si odbarvil na špinavou blond, měl falešné brýle s červenými obroučkami a padělaný studentský průkaz s fotografií. Kdyby se někdo ptal, což rozhodně neočekával, měl připravenou historku, že je postgraduální student z Iowy. Ve skutečném životě se jmenoval Mark a jeho povoláním, pokud se to tak dalo nazvat, byla profesionální zlodějina. Výnosné a důkladně naplánované vloupačky prvotřídní úrovně se specializací na umění a vzácné artefakty, které mohly být zoufalým obětem odprodány zpátky za výkupné. Měl pětičlenný gang vedený Dennym, bývalým členem speciálního vojenského komanda, který se dostal na scestí poté, co ho vykopli z armády. Dennyho zatím nesbalili a neměl žádný záznam v trestním rejstříku, stejně jako Mark. Dva z těch

12

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 12

22.01.2018 12:14:44

zbývajících ale ano. Trey měl na triku dva tresty odnětí svobody a dva útěky, ten poslední před rokem z federální věznice v Ohiu. Právě tam se seznámil s Jerrym, zlodějíčkem se zálibou v umění, který byl momentálně venku na podmínku.

Bývalý spoluvězeň, který si odpykával dlouhý trest, se Jerrymu zmínil o Fitzgeraldových rukopisech.

Na první pohled vypadalo všechno ideálně. Existovalo pouze pět rukopisů, všechny psané rukou, všechny na jednom místě. A pro Princeton měly nevyčíslitelnou hodnotu.

Pátý člen týmu dával přednost práci z domova. Ahmed byl počítačový pirát, padělatel a tvůrce všemožných iluzí, ale neměl nervy na nošení zbraní a podobné záležitosti. Působil ve svém suterénním bytě v Buffalu a ještě nikdy ho nechytili ani nezatkli. Nenechával žádné stopy. Jeho podíl činil pět procent ze zisku. Zbytek si rovným dílem rozdělí zbývající čtyři kumpáni.

V devět hodin jistého úterního večera se Denny, Mark a Jerry nacházeli uvnitř Firestonské knihovny, vydávali se za postgraduální studenty a sledovali čas. Jejich falešné studentské průkazy zafungovaly bezvadně. Nikdo o jejich pravosti nezapochyboval. Denny si našel úkryt na dámských záchodcích ve třetím patře. Nadzvedl panel ve stropě nad toaletou, vyhodil nahoru svůj studentský batoh a připravil se na několikahodinové čekání v horku a stísněném prostoru. Mark paklíčem otevřel zámek hlavní strojovny v prvním suterénním podlaží a čekal, zda se neozve poplašné zařízení. Žádné neslyšel ani on, ani Ahmed, který se bez problémů naboural do bezpečnostních systémů univerzity. Mark se tedy pustil do práce a začal rozmontovávat vstřikovače paliva u záložního elektrického generátoru knihovny. Jerry se zašil do studijní kóje ukryté mezi řadami polic s knihami, na něž celá desetiletí nikdo nesáhl.

Trey se mezitím potloukal po kampusu oblečený jako ­student, vláčel s sebou batoh a obhlížel vhodná místa pro umístění náloží.

13

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 13

22.01.2018 12:14:44

Knihovna zavírala o půlnoci. Čtyři členové týmu plus Ahmed ve svém suterénním bytě v Buffalu komunikovali prostřednictvím vysílačky. Denny coby vůdce oznámil v 0:15, že vše probíhá podle plánu. V 0:20 vešel Trey ve studentském ohozu a s naditým batohem na zádech do McCarrenovy koleje v samém srdci kampusu. Uviděl tam stejné bezpečnostní kamery jako před týdnem. Po nehlídaném schodišti vyšel do prvního patra, zapadl na smíšené záchody a zamkl se v kabince. V 0:40 zalovil v batohu a vytáhl asi půllitrovou plechovku, nastavil časově zpožděný spínač a schoval ji za mísou. Vyšel z toalet, zamířil do druhého patra a umístil další nálož do prázdné sprchové kabiny. V 0:45 objevil zšeřelou chodbu na prvním patře koleje a jen tak mimochodem do ní vhodil několik petard Black Cat. Když se hnal dolů ze schodů, vzduchem už duněly exploze. O pár vteřin později vybouchly obě dýmovnice a zaplnily chodby hustými mračny páchnoucí mlhy. Když Trey vybíhal z budovy, zaslechl první vlnu vyděšených hlasů. Schoval se za křoví u koleje, vytáhl z kapsy telefon na jedno použití, zavolal na princetonskou tísňovou linku a oznámil tu děsivou novinu: „V prvním patře McCarrenovy koleje je nějaký maník s bouchačkou a střílí.“ Z okna v prvním poschodí se linul kouř. Jerry, který dřepěl v temné studijní kóji v knihovně, uskutečnil podobný telefonát z mobilu s předplacenou kartou. Brzy se oznámení jen hrnula a kampus zachvátila panika.

Každá americká vysoká škola má složité plány, jak vyřešit situaci, v níž figuruje „aktivní střelec“, nikomu se je však nechce realizovat. Ohromenému velícímu důstojníkovi trvalo několik vteřin, než zmáčkl příslušná tlačítka, jakmile to však udělal, rozkvílely se sirény. Každý princetonský student, profesor, řídící pracovník i zaměstnanec obdržel výstrahu prostřednictvím textové zprávy a e-mailu. Všechny dveře se měly zavřít a zamknout, všechny budovy zabezpečit.

Jerry znovu zatelefonoval na tísňovou linku a oznámil, že dva studenti byli postřeleni. Z McCarrenovy posluchárny se 14

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 14

22.01.2018 12:14:44

valil kouř. Trey hodil tři další dýmovnice do popelnic. Několik studentů pobíhalo v hustém dýmu mezi budovami, protože nevěděli, kde je bezpečno. Na scénu se už řítila místní bezpečnostní služba a městská policie Princetonu s půltuctem hasičských vozů v těsném závěsu. Za nimi sanitky a vzápětí i první z mnoha hlídkových vozů státní policie New Jersey.

Trey pohodil batoh u vchodu do administrativní budovy a zavolal na tísňovou linku, aby oznámil nález podezřelého zavazadla. Časovač u poslední dýmovnice v batohu byl nastavený tak, aby ji odpálil za deset minut, právě když ji budou zdálky pozorovat pyrotechnici.

V 1:05 oznámil Trey ostatním vysílačkou: „Je tu naprostá panika. Všude kouř. Hromady poldů. Jděte do toho.“ Denny odvětil: „Zhasněte světla.“ Ahmed, který v Buffalu usrkával silný čaj a byl jako na trní, rychle pronikl bezpečnostními systémy do rozvodné sítě a odpojil přívod elektřiny nejen do Firestonské knihovny, ale i do půltuctu okolních budov. Mark, který teď měl nasazené brýle pro noční vidění, navíc vypnul hlavní spínač ve strojovně. Počkal se zatajeným dechem, a když nenaskočil záložní generátor, vydechl si úlevou.

Výpadek proudu spustil alarm v centrální monitorovací stanici v bezpečnostním komplexu kampusu, nikdo tomu však nevěnoval pozornost. Po areálu se přece volně po­hybuje aktivní střelec. Není čas starat se o jiná poplašná zařízení.

Jerry strávil v minulém týdnu ve Firestonské knihovně dvě noci a byl přesvědčen, že po zavírací době nezůstávají v budově žádní hlídači. Během noci objekt jednou až dvakrát obešel uniformovaný příslušník, posvítil si baterkou na dveře a pokračoval dál. Kampus navíc objížděl značený hlídkový vůz, ten se však zaměřoval na opilé studenty. Celkově se kampus nijak nevymykal průměru – mezi 1:00 a 8:00 ráno tam bylo mrtvo.

Tuto noc se však Princeton ocitl uprostřed děsivé noční můry, jelikož se zde střílelo po výkvětu Ameriky. Trey ­svému 15

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 15

22.01.2018 12:14:44

gangu oznámil, že na místě vládne totální chaos, všude se motají policajti, hoši ze speciálních jednotek na sebe házejí výstroj, ječí sirény, vysílačky štěkají a kolem bliká milion červených a modrých majáků. Kouř visí v korunách stromů jako cáry mlhy. Někde blízko je slyšet vrtulník. Naprostý zmatek.

Denny, Jerry a Mark spěchali tmou a po schodech seběhli do suterénu pod oddělením Zvláštních sbírek. Každý z nich měl brýle pro noční vidění a čelovku. Každý nesl těžký batoh a Jerry vláčel malý vojenský vak, který si předevčírem v noci schoval v knihovně. Ve druhém a posledním podzemním podlaží se zastavili před tlustými kovovými dveřmi, zaslepili kamery a čekali na Ahmeda a jeho kouzla. Ten se systematicky prokousával poplašným systémem knihovny a vyřadil z provozu čtyři čidla dveří. Ozvalo se hlasité cvaknutí. Denny stiskl kliku a otevřel. Uvnitř se nacházel úzký prostor se dvěma dalšími železnými dveřmi. Mark posvítil baterkou na strop a objevil kameru. „Támhle,“ řekl. „Jenom jedna.“ Jerry, který byl se svými sto devadesáti centimetry nejvyšší, vzal černou barvu ve spreji a postříkal objektiv.

Denny pohlédl na dvoje dveře a zeptal se: „Chcete si hodit mincí?“ „Co vidíte?“ vyptával se Ahmed z Buffala. „Dvoje železné dveře, úplně stejné,“ odvětil Denny. „Nemám tu nic, hoši,“ informoval je Ahmed. „Za těmi prvními dveřmi už v systému nic není. Začněte řezat.“ Jerry vytáhl z vaku dvě půlmetrové tlakové lahve, jednu naplněnou kyslíkem a druhou acetylenem. Denny si stoupl před dveře na levé straně, zapalovačem zažehl řezací hořák autogenu a začal zahřívat bod patnáct centimetrů nad klíčovou dírkou a západkou. Během pár vteřin začaly odletovat jiskry.

Trey se mezitím vzdálil od toho božího dopuštění kolem McCarrenovy koleje a schovával se ve tmě za silnicí naproti knihovně. Sirény kvílely a přijížděla další záchranná a zásahová vozidla. Helikoptéry hlasitě burácely nad kampusem, 16

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 16

22.01.2018 12:14:44

ačkoli je Trey neviděl. Kolem nesvítilo dokonce ani pouliční osvětlení. U knihovny nebylo živé duše. Všechny ruce byly potřebné jinde. „U knihovny je ticho a klid,“ oznámil. „Jak to jde?“ „Řežeme,“ ozvala se Markova lakonická odpověď. Všech pět členů vědělo, že zbytečné tlachání není na místě. Denny pomalu a zručně pronikal skrz kov řezací tryskou, z níž šlehal okysličený plamen o teplotě čtyř set stupňů. Minuty plynuly, roztavený kov odkapával na podlahu a od dveří odletovaly žluté a rudé jiskry. V jednu chvíli Denny prohlásil: „Je to na palec tlusté.“ Dokončil horní stranu čtverce a začal řezat kolmo dolů. Práce šla pomalu, minuty se vlekly a napětí narůstalo, ale všichni si zachovávali chladnou hlavu. Jerry s Markem dřepěli za Dennym a sledovali každý jeho pohyb.

Jakmile dokončil spodní stranu, Denny zacloumal zámkem a ten se uvolnil, něco tam však drhlo. „To je západka,“ utrousil. „Ufiknu ji.“ Pět minut nato se dveře rozletěly. Ahmed upřeně sledoval obrazovku počítače, ale v bezpečnostním systému knihovny nezaznamenal nic neobvyklého. „Nic tam není,“ oznámil.

Denny, Mark a Jerry vešli do místnosti a okamžitě ji zaplnili.

Po celé délce zhruba tří metrů se táhl úzký stůl, sotva půl metru široký. U jedné zdi stály čtyři velké dřevěné skříně se šuplíky a naproti další čtyři. Mark, který uměl zacházet s paklíčem, si nadzdvihl brýle, upravil si čelovku a prozkoumal jeden ze zámků. Zavrtěl hlavou. „Žádné překvapení,“ poznamenal. „Kombinační zámky, pravděpodobně s počítačově generovanými kódy, které se každý den mění. Není možné se do nich dostat. Musíme je odvrtat.“ „Tak do toho,“ vybídl ho Denny. „Začni vrtat a já proříznu další dveře.“ Jerry vytáhl akumulátorovou vrtačku s příklepem a přídavnými rukojeťmi po obou stranách. Nasměroval ji na ­zámek a společně s Markem vyvinuli co největší tlak. Vrtačka zakvílela a smekla se z mosazného povrchu, který ­zpočátku 17

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 17

22.01.2018 12:14:44

vypadal zcela nedobytně. Nakonec však odletěla malá kovová tříska a pak další. Muži ze všech sil tlačili do rukojetí a vrták se zarýval hlouběji do zámku. Když konečně povolil, šuplík se stále nechtěl otevřít. Markovi se povedlo do mezery nad zámkem zasunout tenké páčidlo a prudce zabral. Dřevěný rám praskl a zásuvka se otevřela. Uvnitř ležela archivační krabice s černými kovovými hranami, čtyřicet krát padesát centimetrů a asi sedm centimetrů na hloubku. „Dávej bacha,“ řekl Jerry, když Mark otevíral krabici a opatrně vyndával tenkou knížku v pevné vazbě. „Sebrané verše Dolpha McKenzieho,“ četl Mark pomalu. „Po tom jsem vždycky toužil.“ „Kdo to sakra je?“ „Nevím, ale kvůli básničkám tady nejsme.“ Denny vešel za nimi a prohlásil: „Fajn, ale hněte sebou.

Je tady ještě sedm šuplíků. Já už jsem vedle skoro uvnitř.“ Vrátili se k práci. Trey mezitím seděl na lavičce v parku na druhé straně ulice, kouřil a pokukoval na hodinky. Nezdálo se, že by ten blázinec v kampusu utichal, ale určitě nepotrvá donekonečna.

Druhá a třetí zásuvka v první místnosti obsahovaly další vzácné tisky od autorů, jejichž jména členům gangu nic neříkala. Když se Denny propracoval do vedlejší místnosti, zavolal na Jerryho a Marka, ať tam přinesou vrtačku. I tady se nacházelo osm velkých šuplíků, na první pohled stejných jako vedle. Ve 2:15 je přišel zkontrolovat Trey a sdělil jim, že kampus je stále uzavřen, ale zvědaví studenti se začínají shromažďovat na trávníku před McCarrenovou kolejí a sledují celé představení. Policie jim megafony nařídila, aby se vrátili do pokojů, ale bylo jich příliš mnoho, než aby je zvládla. Nad kampusem se vznášejí nejméně dva zpravodajské vrtulníky a všechno komplikují. Trey sledoval na chytrém telefonu CNN a Princeton byl momentálně žhavou aktualitou. Zuřivý reportér „přímo na místě“ se opakovaně zmiňoval o „nepotvrzených obětech“ a povedlo se mu vzbudit 18

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 18

22.01.2018 12:14:44

dojem, že „nejméně jeden střelec“ má na svědomí několik studentů. „Nejméně jeden střelec?“ zahuhlal Trey. Není snad ke každé střelbě potřebný nejméně jeden střelec?

Denny, Mark a Jerry prodiskutovali nápad dostat se do šuplíků pomocí autogenu, ale nakonec jej zavrhli, aspoň prozatím. Hrozilo příliš velké riziko požáru a k čemu by jim ty rukopisy byly, kdyby byly poškozené? Denny namísto toho vytáhl menší vrtačku a dal se do práce. Mark s Jerrym vrtali tou větší. První šuplík ve druhé místnosti ukrýval štos tenkých papírů popsaných rukopisem dalšího dávno zapomenutého básníka, o němž nikdy neslyšeli, ale přesto ho srdečně nenáviděli.

Ve 2:30 CNN potvrdila, že dva studenti jsou mrtví a nejméně další dva zranění. Začalo se používat slovo „krveprolití“.

5

Při zajišťování prvního patra McCarrenovy koleje policie nalezla pozůstatky výbušnin nápadně připomínající petardy. Na toaletě a ve sprše byly objeveny obaly od dýmovnic. Pyrotechnická četa otevřela Treyův osiřelý batoh a vyňala použitou dýmovnici. Ve 3:10 velitel zásahu poprvé použil výraz „kanadský žertík“, ale hladina adrenalinu byla prozatím příliš vysoká, než aby někoho napadla „snaha o odvedení pozornosti“.

Policie rychle zabezpečila zbytek McCarrenovy koleje a zkontrolovala všechny studenty. Kampus zůstával uzavřen a tato situace se v příštích hodinách neměla měnit, jelikož se prohledávaly okolní budovy.

19

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 19

22.01.2018 12:14:44

6

Ve 3:30 Trey oznámil: „Pomalu se to tu uklidňuje.

Jste tam už tři hodiny, hoši. Jak jde vrtání?“ „Pomalu,“ ozvala se Dennyho jednoslovná odpověď.

Práce uvnitř trezorové místnosti probíhala skutečně pomalu, zato odhodlaně. První čtyři otevřené šuplíky obsahovaly další staré rukopisy, některé psané rukou, jiné na stroji a všechny od významných spisovatelů, kteří momentálně nikoho nezajímali. V páté zásuvce konečně narazili na zlatou žílu, když Denny vyňal archivační krabici, stejnou jako ty předešlé. Opatrně ji otevřel. Na informačním štítku knihovny stálo: „Původní rukopis díla Krásní a prokletí – Francis Scott Fitzgerald.“ „Bingo,“ utrousil Denny nevzrušeně. Vyndal z páté zásuvky dvě stejné krabice, opatrně je položil na úzký stůl a otevřel. Uvnitř ležely původní rukopisy románů Něžná je noc a Poslední magnát.

Ahmed, stále přilepený k monitoru a momentálně popíjející energetický nápoj s vysokým obsahem kofeinu, uslyšel ta krásná slova: „Tak jo, hoši, máme tři z pěti. Někde tu ještě musí být Gatsby a Ráj.“ „Jak dlouho ještě?“ zeptal se Trey. „Dvacet minut,“ odvětil Denny. „Přivez dodávku.“ Trey se vydal vycházkovou chůzí přes kampus, přimíchal se do davu zvědavců a chvíli se díval, jak se kolem motá malá armáda policistů. Teď už se neschovávali, nekryli ani neskákali s nabitými zbraněmi za auta. Nebezpečí evidentně pominulo, i když celou oblast stále ozařovaly blikající majáky. Trey se nenápadně vytratil, ušel půl kilometru, opustil kampus a zastavil se na John Street, kde nastoupil do bílé dodávky s nápisem „Tiskařské centrum Princetonské univerzity“, nastříkaným na obou předních dveřích. Měla číslo 12, ať už to znamenalo cokoli, a nápadně se podobala vozu, který si Trey vyfotil týden předtím. Odjel zpátky do kampusu, vyhnul se srocení kolem McCarrenovy koleje a zaparkoval u nákladové rampy vzadu za knihovnou. „Dodávka na místě,“ oznámil.

20

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 20

22.01.2018 12:14:44

„Právě otvíráme šestý šuplík,“ odpověděl Denny.

Jerry s Markem si nadzvedli brýle pro noční vidění a přistoupili s čelovkami blíž ke stolu. Denny opatrně otevřel archivační krabici. Na informačním lístku stálo: „Původní rukopis románu Velký Gatsby – Francis Scott Fitzgerald.“ „Bingo,“ pronesl klidně. „Máme Gatsbyho, toho starýho zmetka.“ „Jupí,“ utrousil Mark s pečlivě potlačovaným vzrušením.

Jerry vyndal jedinou další krabici v šuplíku. Obsahovala rukopis Na prahu ráje, prvního Fitzgeraldova románu vydaného v roce 1920. „Máme všech pět,“ prohlásil Denny nevzrušeně. „Mizíme.“ Jerry sbalil vrtačky, autogen, tlakové lahve s kyslíkem a acetylenem a páčidla. Když se shýbal pro vak, škrábl se do levého zápěstí o třísku z rozštípnutého dřeva třetího šuplíku. V tom rozrušení si toho málem ani nevšiml a jen si to místo na zlomek vteřiny promnul, když zvedal batoh. Denny s Markem opatrně vložili pět drahocenných rukopisů do tří studentských batohů. Pak se zloději spěšně vyhrnuli z podzemní kobky, obtěžkaní lupem a nástroji, a hnali se vzhůru po schodech do přízemí. Vyběhli z knihovny služebním východem u zásobovací rampy, který byl skrytý před zvědavými pohledy dlouhým a hustým živým plotem. Naskočili zadními dveřmi do dodávky a Trey se prudce rozjel. Vzápětí minul dva členy bezpečnostní služby kampusu v hlídkovém voze.

Nenuceně na ně mávl. Nezareagovali.

Trey zkontroloval čas: 3:42. „Vzduch je čistý, právě opouštíme kampus s panem Gatsbym a přáteli,“ oznámil do vysílačky.

21

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 21

22.01.2018 12:14:44

7

Výpadek proudu spustil v postižených budovách několik poplašných zařízení. Ve čtyři ráno se místnímu elektroinženýrovi podařilo prokousat přes školní počítačovou síť a odhalit problém. Dodávka elektřiny byla obnovena ve všech budovách kromě knihovny. Náčelník bezpečnostní služby vyslal do knihovny tři podřízené. Trvalo jim deset minut, než odhalili příčinu poplachu.

Tou dobou už gang dorazil k levnému motelu u mezistátní dálnice číslo 295 nedaleko Filadelfie. Trey zaparkoval vedle tahače s návěsem, mimo dohled jediné kamery, která parkoviště sledovala. Mark vzal bílou barvu ve spreji a přestříkal nápis „Tiskařské centrum Princetonské univerzity“ na obou dveřích dodávky. V místnosti, kde s Treyem přespali noc předtím, se všichni rychle převlékli do loveckého oděvu a nacpali do vaku všechno, co měli při práci na sobě – džíny, tenisky, mikiny, černé rukavice. V koupelně si Jerry všiml drobné ranky na levém zápěstí. Za jízdy si ji tiskl palcem a teď si uvědomil, že krvácí víc, než původně myslel. Otřel si škrábanec žínkou a uvažoval, zda se má o něm zmínit ostatním. Teď ne, možná později.

Tiše vynesli z místnosti všechny své věci, pozhasínali světla a vzali roha. Mark s Jerrym nasedli do pick‑upu – nóbl modelu s prodlouženou kabinou, který pronajal a řídil Denny – a vyjeli za Treyem v dodávce z parkoviště na ulici a pak zpátky na dálnici. Po severním okraji objeli filadelfská předměstí a po státních silnicích zmizeli na pensylvánském venkově. U Quakertownu objevili okresku, kterou si předem vybrali, a ujeli po ní asi kilometr, než se změnila ve štěrk. V této oblasti nestály žádné domy. Zaparkovali dodávku v mělké rokli, sundali kradené poznávací značky, vylili kanystr benzinu na tašky s nářadím, mobilními telefony, spojovací technikou a oblečením a škrtli sirkou. Okamžitě vzplála ohnivá koule, a když odtud ujížděli pick‑upem, byli přesvědčeni, že zničili veškeré důkazy. Rukopisy byly bezpečně vmáčknuté mezi Treyem a Markem na zadním sedadle vozu.

22

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 22

22.01.2018 12:14:44

Denní světlo pomalu mizelo za kopci, v autě vládlo ticho a každý ze čtveřice bedlivě sledoval, co se děje kolem. Moc toho nebylo. V protisměru je sem tam minulo nějaké vozidlo, zemědělec kráčel do stodoly a nedíval se na silnici, stařena odnášela kočku z verandy. U Bethlehemu najeli na mezistátní dálnici číslo 78 a zamířili na západ. Denny se držel hodně pod maximální povolenou rychlostí. Od chvíle, co opustili princetonský kampus, nespatřili žádné policejní auto. Stavili se v průjezdním rychlém občerstvení na kuřecí hamburger a kávu a pak zamířili na sever po dálnici číslo 81 směrem ke Scrantonu.

8

První dvojice agentů FBI dorazila do Firestonské knihovny těsně po sedmé ráno. Vyslechli si hlášení univerzitní bezpečnostní služby a princetonské městské policie. Prohlédli si místo činu a důrazně doporučili, aby knihovnu uzavřeli na neurčito. Vyšetřovatelé a technici z Trentonské služebny už spěchali na místo.

Rektor univerzity se právě vrátil do svého bytu v kampusu, unavený po dlouhé noci, když mu oznámili, že chybí nějaké cenné předměty. Přihnal se do knihovny, kde se setkal s hlavním knihovníkem, FBI a místní policií. Společně se rozhodli udržet všechno co nejdéle pod pokličkou. Velitel jednotky FBI pro pátrání po cenných předmětech ve Washingtonu už byl na cestě a zastával názor, že se zloději pravděpodobně brzy spojí se školou a budou se chtít domluvit na výměnném obchodu. Lavina pozornosti, která by se strhla po zveřejnění podrobností, by všechno jen zkomplikovala.

23

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 23

22.01.2018 12:14:44

John Grisham OBCHODNÍK Z anglického originálu Camino Island, vydaným nakladatelstvím Doubleday v New Yorku roku 2017, přeložila Irena Steinerová Obálku navrhl Emil Křižka Redigovala Marcela Nejedlá Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9609. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Obchodnik_11_(imprimatur).indd 288

22.01.2018 12:14:50