0039363

Eduard Petiška

Martínkovy ´ POHADKY Ilustroval Václav Sivko

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 5

22.09.17 10:24

Text © Eduard Petiška – heir, 1971, 2017 Illustrations © Václav Sivko – heir, 1971, 2017 ISBN 978-80-7549-504-4

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 6

22.09.17 10:24

7

Dědečkova pohádka

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 7

22.09.17 10:24

8

„Tak kteroupak ti mám povídat, aby se ti dobře spalo?“ „O raráškovi,“ volá Martínek a vrtí se pod přikrývkou, až se celá postýlka houpe. „Mně se zdá, že si s tebou ten rarášek hraje,“ směje se dědeček. „Když o raráškovi, tak o raráškovi, o tom veselém strašidlu.“ „A budeme zase říkat: maso – kosti,“ vyprošuje si Martínek.

To je taková hra, aby dědeček poznal, jestli Martínek neusnul. Dědeček vypráví a najednou mezi řečí řekne: „Maso.“ Martínek musí odpovědět: „Kosti.“ Kdyby neodpověděl, přestal by dědeček vyprávět a nechal by Martínka spát. „Tak dobrá,“ usmívá se dědeček, „budeme říkat maso – kosti.“ „Už poslouchám,“ pobízí Martínek dědečka, „vypravuj, vypravuj.“ „Ale o raráškovi jsem ti vyprávěl posledně,“ povídá dědeček. „To nevadí. Já bych o raráškovi poslouchal pořád,“ říká Martínek.

A dědeček začne: „Nevím, jestli ještě dnes někde nějaký rarášek provádí nezbednosti, ale když byl můj tatínek malý kluk, měli doma raráška. Můj tatínek byl tvůj pradědeček, abys věděl. A ten tvůj pradědeček se jmenoval Josef.

Dokud byl klukem, volali na něho doma Josífku. A rarášek měl spadeno právě na Josífka, na toho kluka, který se pak stal mým tatínkem a tvým pradědečkem. Jak rarášek vypadal? To je to právě, že on nevypadal pořád stejně, ale každou chvíli jinak. Veliký nebyl, musil být maličký, protože nikde nepřekážel. Nikdo ho také neviděl, dokud na sebe nevzal nějakou podobu a nezačal provádět svoje kousky. Ten se uměl proměňovat, ten rarášek. Maso…“ zkouší dědeček Martínka. „Kosti,“ rychle řekne Martínek.

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 8

22.09.17 10:24

9

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 9

22.09.17 10:24

10 „Tak třeba,“ pokračuje dědeček, „rarášek se proměnil v kus drátu, omotal se jedním koncem okolo kamen a druhým okolo kliky. Dveře se otvíraly ven, a když někdo přišel, nemohl je otevřít. A Josífkův tatínek si právě zapomněl v pokoji fajfku. „Přines klíč,“ zavolá na ženu, „rád bych věděl, který safraport zamyká ve dne pokoje.“ Jeho žena, tvoje praprababička, přinese klíč, zkoušejí odemknout, ale ono je odemčeno. Odemčeno a přece nejdou dveře otevřít. A prapradědečkovi se zrovna tolik stýská po faječce. „Totě,“ povídá, „jako by někdo zevnitř kliku držel. Na to se podíváme, no to by bylo.“ Popadne kliku, táhne a táhne a raduje se, že se dveře pootevírají. Neví, chudák, že s dveřmi táhne kamna, která jsou přidrátovaná ke klice.

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 10

22.09.17 10:24

11

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 11

22.09.17 10:24

12 „Jde to nějak pomalu,“ povídá a škubne, ryc a bác, dveře jsou dokořán a v pokoji se válí na podlaze kamna a kolem dokola sazí až hrůza.

Ještě že bylo otevřené okno. V průvanu se saze hrnuly ven. To okno si také otevřel rarášek. Prapradědeček oddrátoval kamna a kliku a jak byl rozzlobený, vyhodil drát z okna.

To byla chyba, to byla náramná chyba. Sotva dopadl rarášek do trávy, proměnil se v malý klukovský prak a skočil Josífkovi rovnou do kapsy u kalhot. To se rozumí, že Josífka přivolali, aby mu tu spoušť v pokoji ukázali a přeptali se ho, jestli v tom nemá prsty. „A copak ti to nadouvá kapsu?“ všimli si kapsy a sáhli mu tam. Vytáhli prak. A jeje, tenkrát dostal Josífek co proto. A to všechno měl na svědomí rarášek. Maso…“ řekne dědeček. „Kosti,“ odpoví Martínek. „Nejvíc řádil rarášek v Josífkových školních úkolech. Tak třeba přepisoval v počtech správné výsledky na špatné. V sešitech pletl písmena i slova. A když se Josífkovi někdy podařilo pěkně napsat úkol, zkazil mu ho rarášek jinak. Tehdy nebyla plnicí pera a jiné psací vynálezy. Psalo se perem na násadce a pero se namáčelo do kalamáře s inkoustem.

Jakmile napsal Josífek hezký úkol, vlezl rarášek do kalamáře, a když Josífek namočil pero, pověsil mu na špičku pera velikou kapku inkoustu. Josífek vytáhl pero z kalamáře, kapka inkoustu se utrhla od pera a rozstříkla se v sešitě. Tak rarášek kazil kaňkami úkoly.

Někdy se posadil ve škole při vyučování Josífkovi do vlasů. Musil být ten rarášek lehoučký jako pápěrka, protože ho Josífek ani necítil.

Rarášek se mu pěkně schoval do vlasů a začal šeptat: „Frantíkůů, půjč mi tužku…“ nebo: „Aničko, dej tenhle lístek dál“ anebo jen tak šeptal pro nic za nic: „Sss, zzz, sss, zzz…“ anebo si probrukoval: „Befeleme peseveze…“ Rarášek si šeptal a bručel, ale pan učitel si myslil, že šeptá a bručí Josífek. Jakpak by si to nemyslel, když se zvuky ozývaly z Josífkovy lavice.

Josífek měl s raráškem jen samá trápení a rarášek si vymýšlel nové a nové taškařice. Jednou se proměnil v tkaničku do botky, sám se zavázal a utáhl na sobě uzel, který Josífek ne a ne rozmotat. Zato mu

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 12

22.09.17 10:24

13 rarášek s botou hýbal. Josífek chce doleva, ale rarášek natočí botku doprava, Josífek chce jít, ale botka běhat. Josífek zvedne nohu, ale rarášek rozkáže botce, aby kopla. Botka kopne a ze dveří se vysype sklo. Kdopak Josífkovi uvěří, že do skla kopnul rarášek a že to není Josífkova vina?

Ale ze všech těch nezbedných kousků se raráškovi obzvlášť dobře povedl jeden, o kterém ti povím.

Bylo krásné červnové ráno a Josífek zaspal. Pročpak zaspal? Inu, protože mu večer nedal rarášek pokoj. Josífek dal rodičům dobrou noc a šel do své světničky, že bude spát. Ale rarášek mu rozsvítil svíčku a položil ke svíčce knížku tak, aby Josífkovi padla do oka. Josífek si sedl a četl a četl a zapomněl, že má jít spát. Proto byl ráno nevyspalý a utíkal do školy. Na ulici už nebyly žádné děti. Všechny seděly

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 13

22.09.17 10:24

Obsah

DĚDEČKOVA POHÁDKA 7

TATÍNKOVA POHÁDKA 17

MAMINČINA POHÁDKA 29

BABIČČINA POHÁDKA 39

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 55

22.09.17 10:24

Eduard Petiška

Martínkovy ´ POHADKY Ilustrace Václav Sivko Grafická úprava Vladimír Vimr Technická redakce David Dvořák Odpovědná redaktorka Lucie Šavlíková Počet stran 56 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9341. publikaci Tisk TISK CENTRUM, s. r. o.

Vydání druhé, v Euromedia Group první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz. www.knihyzpikoly.cz

martinkovy pohadky_tisk22.9.indd 56

22.09.17 10:24