0039353

001-003 Falesny roman_Sestava 1 10/24/17 1:56 PM Stránka 3

M A G D A L E N A M I N T O V Á

FA L E · N ¯ ROMÁN

KNIŽNÍ KLUB

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 4

Falešný román Copyright © Magdalena Mintová, 2017 ISBN 978-80-242-5955-0

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 5

Věnováno mým prvním fanynkám a nejvěrnějším čtenářkám, milovaným babičkám Jindře a Marii a drahému dědečkovi Emilovi, který si knihu bohužel už nestihl přečíst.

Mám Vás moc ráda.

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 7

Březen

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 8

sobota, 8. březen

Otec začíná být trochu neklidný. Podle všeho se mu nelíbí, že jsem zatím neudělala žádné viditelné pokroky na svém kriminálním románu. Dokonce na mě včera zvýšil hlas. Prý žiju na jeho náklady, neustále mě vidí u televize nebo před zrcadlem a tahám z něho peníze na šaty, které pak stejně nenosím. Nechápu, proč se tak rozčiluje. Koneckonců to on mě naučil nestarat se o peníze!

Já mám ovšem reálný problém, a to spisovatelský blok – bohémsky řečeno. Můj román má zatím pět stran a věci tam spějí ke konci tak rychle, že to vypadá spíš na povídku.

Napadlo mě, že bych mohla nechat hlavní hrdinku zemřít, abych to trochu oživila, jenže to není dost dobře možné, vzhledem k ich formě, kterou je povídka psána. Tím bych zřejmě vymyslela nový typ románu, mohl by se jmenovat třeba „posmrtný“, kdyby se tam najednou objevila věta: „A pak jsem umřela. Matka ten rok zasadila brambory a o rok později řešila problém mandelinek, všechno bylo jako normálně, až na fakt, že jsem byla mrtvá.“ Raději jsem na to otci nic neodpověděla, ale v hlavě se mi zrodil plán. Trochu ho uklidním a koupím si psací stroj.

Už včera jsem zajela autem do starožitnictví, kam ráda chodím utrácet „otcovy těžce vydělané peníze“, a koupila jsem si starý funkční psací stroj. Cena nebyla ani tak hrozná, vzhledem k tomu, jak velký krám to je – necelých devět tisíc. Tomu říkám výhodná koupě!

A tak tu teď cvakám na stroji a čekám, až otec dorazí, abych mohla vykázat aspoň nějakou aktivitu. Přijde mi to jako pěkný transparentní způsob, jak trochu uklidnit zčeřené vody. Radši to příští týden vydržím bez nákupů. Možná se dokonce nabídnu Marii, naší hospodyni, že jídlo nakoupím za ní. Třeba bych mohla uvařit.

I když tedy nevím co, protože vařit neumím.

Už slyším otce. Jeho kroky míří sem!

8

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 9

o chvíli později

Otec otevřel dveře a koukal na mě zcela vyjeveně. „Co to tady děláš?“ „No, to víš, včera jsi mi vážně promluvil do duše,“ řekla jsem a potlačila úsměšek. „Můj román byl totiž doslova na mrtvém bodě, a tak jsem se rozhodla trochu to rozpohybovat… změnit styl. Koupila jsem si psací stroj, a jak jsi sám mohl slyšet,“ pro efekt jsem něco zacvakala, „zafungovalo to! Už zase píšu. Co nevidět prorazím. Víš, o čem jsme mluvili. Začnu žít na vlastní náklady, abych si neudělala na veřejnosti trapas, že ve svém věku ještě bydlím s otcem…“ Otec se sice tvářil lehce nedůvěřivě, pak se ale pousmál. „Můžu se podívat?“ řekl a ukázal na napůl popsaný list.

Vytáhla jsem ho ze stroje tak rychle, že jsem ho omylem natrhla. „Ne, to bohužel nejde, tati. Správný spisovatel by neměl svou myšlenku dávat všanc dřív, než ji nějak zpracuje, protože to by ho pak zablokovalo a možná by to už nikdy nedokázal dokončit.“ Nebyla jsem si sice jistá, jestli to je pravda, ale znělo to rozumně. Ne že bych tím rozehnala otcovo nedůvěřivě stažené obočí, ale aspoň řekl, že mi půjde uvařit kávu a nechá mě pracovat, a vyšel ze dveří mého pokoje.

Teď už mám kávu napůl vypitou a z toho cvakání začínám šílet. Nostalgicky vzpomínám na plochou, jemnou, tichoučkou klávesnici svého notebooku. Dřív bylo sice všechno strašně romantické a dnes, jak se móda vrací, je to opět žádoucí – staré fotoaparáty, psací a šicí stroje, oblečení…

Ale není to jaksi pro mě. Nejvíc na světě pravděpodobně miluji svou televizi. Kdyby to šlo, zmenšila bych se a vlezla dovnitř, abych mohla pochodovat mezi jednotlivými kanály.

Klidně prohlásím, že jsem rozmazlená. Upřímně se děsím té osudové chvíle, kdy budu muset opustit svou útulnou komnatu, kde po mé princeznovské éře zůstala postel s nebesy, a opravdu začít žít na vlastní náklady. Na vlastní pěst.

9

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 10

Ale když už jsem v tom, možná bych svůj román měla aspoň trochu posunout dál, protože otec by pravděpodobně byl schopný vyhnat mě ven s holým zadkem, kdyby zjistil, že blafuju. Určitě se po čase začne dožadovat alespoň malé ukázky. Krom toho jsem si takřka jistá, že mě plánuje vykopnout z domu tak jako tak. Jednou po podobně závažném sporu a následovné promluvě do mé duše, jsem mu na stole v pracovně nalezla podivnou poznámku v diáři. Bylo to prosté – číslice 28 asi desetkrát červeně podtržená. Usoudila jsem, že to je s největší pravděpodobností věková hranice, do které mě tu bude tolerovat. To by mi dávalo – s přihlédnutím k mým blížícím se narozeninám – pouze rok a pár dní k tomu. Nikdy jsem se ho na to výslovně nezeptala, ale popravdě, letmé poznámky v jeho diáři, které mu tajně chodím pročítat už od deseti let, vždycky znamenaly něco důležitého. A vždycky byly dobře zašifrované, takže záleželo pouze na mé inteligenci, zda to dokážu správně vyluštit. Občas se mi to samozřejmě nepovedlo – třeba tenkrát, když jsem tam našla malilinkatým písmem naškrábáno „rozv…“.

Byla jsem si tak jistá! Ukázalo se však, že jde pouze o rozvod elektřiny. Rozvod s matkou přišel až za měsíc.

Když chci něco vědět, najdu odpověď v otcově pracovně.

Ne že by byl tak naivní a nechával takové věci volně na stole; pracovnu si navíc vždy prozřetelně zamykal. Já mám však stejně prozřetelně náhradní klíč, který jsem si nechala udělat, když jsem byla mladší a chystala jsem se objevit otcův neexistující deník. Kamarádka Eva k nám totiž tehdy přinesla deník svého bráchy a hrozně jsme se nad tím nachechtaly. Jelikož já jsem neměla to štěstí mít sourozence, představa, jak Evě triumfálně ukazuju otcův deník, mě naprosto fascinovala.

Dnes večer by se za mnou Eva měla zastavit. Dá se říct, že jsme si momentálně vzájemně oporou. Ona mně, protože bydlí též s rodiči, a já jí, protože ji už tři měsíce nechávám, 10

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 11

aby mi plakala na rameni kvůli těžkému rozchodu, který jí přivodil „ten kretén“ Jirka. Přesto jsem pořád za toho divnějšího patrona, protože u otce bydlím celý svůj život, zatímco Eva se odstěhovala ve dvaceti a začala bydlet s Jirkou.

Rozchod to byl opravdu těžký – Jirka si do bytu nastěhoval svou novou holku, kvůli které Evu opustil, a ona odtamtud zmizela moc rychle na to, aby si s sebou vzala všechno, co jí patřilo, kromě jiného taky své rozcupované srdce. Už několikrát mě prosila, ať pro to skočím (ne pro srdce, ale pro fén a jiné nezbytnosti), ale podle mě by to měla udělat sama. Sebrat všechnu odvahu a prostě tam nakráčet. Hlavně se mi tam vůbec nechce, protože Jirku nesnáším a on nesnáší mě. Neustále mě popichoval, že jsem frigidní, což je jedna z těch nezapomenutelných urážek, které někdo může použít proti ženě, která shodou okolností frigidní možná je.

Evinu krizi a srdcebol jinak docela chápu, ale ne proto, že bych si to zažila. Viděla jsem to v telce, a to mi stačí až až. Mám to štěstí, že tyhle stupidity (lásku a spol.) vidím úplně jinak. Vlastně nijak. Jako bych prostě zůstala ve věku 12 let, kdy je pro holku nejdůležitější její pes a jestli umí aportovat. Tedy až na fakt, že zvířata nesnáším. Obzvlášť psy. Co je na nich? Otravnější tvorové pravděpodobně neexistují (lidi do toho samozřejmě nepočítám). Buď jsou nesmyslně šťastní, nebo naopak nesmyslně smutní. Pro mě jsou prostě jen nesmyslní.

Když sama sebe porovnávám s průměrem z mého okolí, je mi jasné, že trochu vybočuji z řady, a to velice negativním způsobem. Nejsem naštěstí tak hloupá, abych se lidem představovala se slovy: „Nazdar, já jsem Ema, nesnáším psy, nikdy jsem neměla vážnou známost a momentálně žiju u svého otce, ano, ještě pořád.“ Ne, naopak. Jsem mistr dvojí identity. Své sklony k podivínství skvěle maskuji drahým oblečením a faktem, že při pohledu na mě se lidi v du11

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 12

chu ptají, jestli jsem lesba, že ještě nejsem vdaná, ne kdy půjdu na plastickou operaci.

Takže jsem vlastně spokojená. Občas se cítím jako neodhalený vrah – nikdo nemá ani tušení o mé pravé povaze…

Vyjma Evy, mých nejbližších přátel a mé rodiny, bohužel.

Můj otec si totiž ve skutečnosti myslí, že lesba jsem.

Došlo mi to zhruba před měsícem. Celý týden byl zvláštně nervózní a pořád se mě na něco vyptával, až to zakončil tím, jestli nechci někdy pozvat Evu na večeři. „Cože?“ Naprosto jsem nechápala, co má na mysli. „No když se teď rozešla s tím Jirkou…“ řekl zase jakoby nic. „Jo, tati, ale to není důvod pro večeři, nemyslím, že by se ti chtěla svěřovat se svými city,“ odpověděla jsem a zmizela v pokoji, abych se s ním nemusela dál vybavovat. Na chvíli mě dokonce napadla možnost, že se otec zakoukal do Evy, což by bylo naprosto skandální. Jenže otec se svou průhledností měl zase na pracovním stole otevřený diář a tam jediné písmeno.

L. Samozřejmě, jistě to mohlo znamenat i něco jiného.

I kdyby, postrčilo mě to k tomu, abych rozluštila jeho myšlenky. Musím říct, že jsem skoro nedokázala držet jazyk za zuby, abych se ospravedlnila, jenže klíč k pracovně byl klíčem k veškerým otcovým tajnostem a já jsem to nemohla tak lehkomyslně prozradit.

Na jednu stranu se mu nemůžu divit – v poslední době u nás Eva často spí, a to nikoliv v pokoji pro hosty, ale se mnou ve velké posteli. Doma ji to prý deprimuje. A když se musí před někým přetvařovat a nemůže bez zábran řvát jako mimino, je to lepší pro její slzné kanálky. Mezi námi, zábrany opadly asi po týdnu a já jsem pak mohla konečně vyzkoušet špunty do uší, jejichž maxibalení tu nechala mamka, než otce opustila kvůli jeho nelidskému chrápání.

Jelikož Evin stav se kolísavě zlepšuje a pak zase propadá 12

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 13

o hodně hloub než předtím, rozhodla jsem se vyzkoušet terapii šokem. Pustím jí film P.S. Miluji tě. Eva má totiž satanistické sklony. Při jednom z jejích kombinovaných záchvatů smutku, pláče, nenávisti a sebelítosti mi vypadnul z ucha špunt a já jsem zaslechla, jak úpí: „Radši kdyby chcípnul, sráč jeden!“ Vyndala jsem z ucha špunt a sedla si k ní na postel. „To bys neměla říkat, kdyby pak umřel…“ „Tak bych mu rozmlátila i hrob!“ To už jsem nijak nekomentovala, ale nemohla jsem na to přestat myslet. Když jsem byla malá, sousedovic pes hrozně štěkal a já jsem si v duchu říkala něco ve smyslu „aby ho čert vzal“. Jenže za týden (což bylo shodou okolností 5. prosince na Mikuláše) ten pes zmizel, a přestože jsem nevěděla, co se s ním skutečně stalo, neměla jsem z toho nejlepší pocit. Největší trauma mého dětství, po pravdě řečeno.

A tak mě napadlo, že musím Evě pomoct dostat z hlavy takové prohnilé myšlenky. Až uvidí, jak hrozně Holly bylo, když ztratila Gerryho, uvědomí si, že chtít, aby někdo zemřel, je opravdu hrozný hřích.

neděle, 9. březen

„Mělas pravdu!“ fňukala včera večer Eva do látkového kapesníku, který vypadal už docela použitě. Jako radikalistka ve věci obrany životního prostředí odmítla krabičku cleenexů a nezapomněla mě zase trochu poučit o tom, jak hrozně bezohledná snobka jsem. „Kdyby byl mrtvý, bylo by to mnohem horší!“ fňukla. „No vidíš! Říkala jsem ti, že to pomůže,“ odpověděla jsem triumfálně, jenže Eva očividně ještě nedomluvila a ve stejnou chvíli řekla: „Kdyby byl mrtvý, nemohla bych ho už totiž získat zpátky!“ A z oka jí vytekla další abnormálně velká slza.

13

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 14

Její slzy mě děsí, mám pocit, že objem jedné takové slzy je větší než průměrný objem mých vybrečených slz za rok.

Po jedné – pro Evu – hodně uslzené noci jsem si při pohledu na prostěradlo chvíli myslela, že to nestihla do koupelny.

Už jsem jí začala říkat, že to je v pořádku, že to Marie převlékne, ale ona se na mě nechápavě podívala a řekla: „Vždyť to je jenom sůl!“ Na chvíli jsem se docela lekla a přemýšlela, jak nezdravý může být veganský způsob života, ale pak mi to docvaklo.

Dívala jsem se na tu velkou slzu a začínala ztrácet trpělivost. Rozhodla jsem se jí nechat její satanistické myšlenky a místo toho jsem to zkusila jinak. „Co kdybychom zašly někam do baru?“ zeptala jsem se. „Můžu zavolat Mírovi, ať sežene Patrika s Míšou, a někam vyrazíme.“ „No to jistě. Patrik a Míša, pár snů. Na to jsem fakt zvědavá,“ řekla Eva ironicky. „Hele, vždyť víš, že oni se ničím nepředvádí ani si na nic nehrají, tak je laskavě…“ chtěla jsem rytířsky bránit naše přátele, jenže v tu chvíli se Eva rozeřvala na plno. „Já vím, že jsem hroznej člověk,“ skučela, že jí skoro nebylo rozumět.

Objala jsem ji. „No tak, to bude dobrý, jasný?“ Nakonec náš večer skončil jako obvykle. Eva po vysilujícím pláči upadla do lehkého spánku, rozvalená po 90 % mé postele, a já jsem se tísnila na periferii a nemohla spát. Podepřela jsem si v posteli hlavu a pozorovala její napuchlý obličej a červený nos. Je možné, že jsem lesba? Vždyť já si vlastně svou sexualitou nemůžu být ani trochu jistá, vzhledem k mým chabým zkušenostem sestávajícím z pár pubertálních polibků a osahávání. Nikdy z toho nebylo nic většího. Problém je, že po ničem větším ani nijak nebažím.

Obzvlášť když vidím, jak to zamávalo s Evou. Je zralá na Klatovské katakomby. Už dřív vypadala dost vyzáble, protože s nadsázkou jí vlastně jenom oříšky, ale teď, po tom 14

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 15

všem, vypadá trochu jako nedovysušená mumie. Evina kůže byla vždycky světlá až skoro průsvitná a ty mrtvoly v Klatovech mají žíly taky dost viditelné. Ale to bych odbíhala od tématu.

Jak může Eva zažívat takový smutek? Můj největší smutek byl, když odešla mamka, a to se nejednalo o nějakou rodinnou katastrofu (když pominu dramatický výstup babičky Tamary, otcovy matky). Mamka od nás bydlí deset minut pěšky a utahuje si ze mě, že jsem zlatokopka, protože jsem se nedokázala vzdát svého princeznovského apartmá a zůstala jsem v otcově vile, místo abych šla bydlet do jejího 1+1 alias Divadelnického doupěte. Asi má ale pravdu.

Otec mi jednou chtěl zaplatit psychologa, nejspíš aby zjistil, proč se po hlavě nevrhám do vztahů a nevyvádím žádné šílenosti, jak se to ode mě očekávalo a po překročení hranice dvaceti let i výslovně žádalo. Mamka na jedné z nucených rodinných večeří zase prohlašovala, že to mám po ní a že ona se našla až ve čtyřiceti letech. Otec podotknul, že jeho si přece vzala už ve dvaceti, takže na tom nebyla tak hrozně jako já. „Jo, to ale bylo pro peníze,“ řekla mamka s plnou pusou kaviáru a děda František se rozchechtal, zatímco babi Tamara vypadala, že jí vypadne protéza, a schylovalo se k repríze jednoho z jejích pravidelných vystoupení na téma: „Zničil sis život, Františku!“ Vlastně nechápu, že si s mamkou nerozumí. Obě jsou to tak trochu herečky, jedna profesionální a jedna od přírody. Já věřím, že to byl jeden z mamčiných kameňáků, protože se mamka občas chová, jako by taťku pořád měla moc ráda.

Moje podivnost mě ještě nikdy netrápila tak jako teď.

Přehrávám si všechno, co by mi pomohlo analyzovat, proč nemám potřebu hledat manžela. Nebo proč jsem aspoň jednou za ta léta žádnému ze zájemců o mou přízeň neřekla ano, třeba jen abych si „užila“. Většinou jsem však měla tu 15

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 16

smůlu, že daní zájemci nebyli dostatečně přitažliví, bohatí nebo prostě neměli vysokou školu, a tato tři kritéria považuji za určující.

Na gynekologii už se mě letos ani neptali, zda jsem už měla pohlavní styk. Možná si myslí, že jsem jeptiška odhodlaná zůstat až do smrti pannou.

Tahle myšlenka mě znepokojuje.

Budu se nad tím muset zamyslet.

Znovu.

Právě tu byl otec, že mu to věčné cvakání už leze na nervy. Nejdřív jsem mu nerozuměla, protože jsem měla v uších špunty. Když jsem špunty vyndala a on mi zopakoval svou stížnost, připomněla jsem mu, že možná už brzo začnu žít na svoje náklady, a dala jsem mu pár špuntů do uší. Pak už nic neříkal.

pondělí, 10. březen

Mám výčitky svědomí z toho, jak jsem otci lhala.

Zasedla jsem dnes pro změnu k notebooku a zkusila napsat alespoň jednu kapitolu. Nakonec jsem to všechno smazala a začala psát o dívce jménem Eva, kterou opustil její ničemný přítel Jiří. Vylíčila jsem ho v těch nejtemnějších barvách.

Důvod jejich rozchodu nebyl jiná žena, ale Jirkův pocit méněcennosti z toho, že je frigidní. Měl pocit, že si Evu nezaslouží, a ta si po třech měsících uvědomila, že je pro něho opravdu příliš dobrá. Znovu ji přijali na místo designérky ve vydavatelství knih, zase byla šťastná a její slzy se ustálily na normální velikosti.

Bohužel to vyšlo pouze na jednu kapitolu. Už zase. Možná bych to mohla nazvat „Jak to mohlo dopadnout“ a napsat třeba deset kapitol o Evině a Jirkově rozchodu, Jiří by byl samozřejmě vždy ten největší bídák. Umím si představit, že by to Evě udělalo radost, kdybych tam dopodrobna 16

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 17

neprobírala velikost jejích slz, neumím si už ale představit, kdo by to četl. Ale pokud by se mi podařilo na konci každé kapitoly Jiřího za podivných okolností zabít, dalo by se to snad ještě označit za detektivní román… Pouvažuji nad tím!

Celý den jsem kromě psaní nic nedělala. Chvíli jsem koukala na televizi a pak mě otec přistihl, jak se nakrucuju před zrcadlem, ale řekla jsem, že se mi zvětšilo znamínko na zádech a musela jsem si ho pečlivě prohlédnout. Na otázku, proč k tomu potřebuju mít boty na podpatku, už jsem nebyla schopná odpovědět.

Vidím tady úpadek morálky. Zítra se půjdu projít do centra, na otcovu kartu nakoupím nějaké sladkosti a zajdu za mamkou. No co, musím si tu morálku nějak pozvednout!

úterý, 11. března

Když jsem dnes okolo obědové hodiny chtěla v supermarketu zaplatit účet otcovou kartou, stalo se něco, co mě opravdu nadzvedlo ze židle. Za mnou byla fronta asi deseti až patnácti lidí (raději jsem to nepočítala), protože byl nějaký problém s belgickou čokoládou. Prodavačce se nechtělo věřit, že stojí pět stovek, tak volala vedoucího, aby to překontroloval. Byla to maxičokoláda, ale prodavačka na moje ujišťování nedala, protože jim prý minulý týden někdo vyhrožoval žalobou za předražené rohlíky a ona se už nenechá znovu napálit. Vedoucí jí to nakonec potvrdil a odešel, a když se jí nezdála ani cena ořechů v medu, pohrozila jsem jí žalobou a ona už vedoucího naštěstí nevolala. Takže se mi podařilo za sebou nahromadit docela početný dav lidí, kteří se na mě nedívali zrovna s obdivem, zahlédla jsem tam i zarudlé obličeje a zaslechla pár nepříjemně znějících uchechtnutí. Podala jsem prodavačce kartu a vyťukala pin, ona něco už docela rozklepaně psala na klávesnici, pak se ke mně obrátila s tím, že to nefunguje – ona prý nemá tušení proč – 17

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 18

ale nejspíš je přečerpaný kredit nebo něco… Řekla jsem jí, ať to raději zkontroluje, a dav za mnou se rozvlnil nervozitou. Prodavačka mi opět potvrdila, že to nejde. Hotovost jsem u sebe měla, ale byla jsem namíchnutá. Chtěla jsem mamce pro její potěšení něco nakoupit za otcovy peníze.

Když jsem odcházela z obchodu, skoro jsem si mohla představovat, jak se za mnou ti lidé z fronty ženou naložení ve vozících a rozzuřeně mi hrozí okurkou hadovkou.

Chytla jsem si taxík a odtamtud zavolala otci do práce.

Sekretářka mě nechala pár minut čekat, ale nakonec se ozval taťkův hlas. „Ano?“ „Tati, je něco v nepořádku s tvojí kartou?“ „Ne, nic, co by mělo být?“ „Dnes jsem s ní chtěla zaplatit…“ začala jsem. „Zablokoval jsem ji,“ řekl úsečně, a než jsem stihla něco namítnout, pokračoval. „Víš, když už brzo začneš žít na vlastní náklady,“ napodobil můj hlas, „měla by sis na to začít zvykat, co říkáš?“ V tu chvíli mi došlo, že mi otec moje balamucení psacím strojem nespolkl, naopak se rozhodl, že mi to dá sežrat. Nemohla jsem říct nic, aniž bych se mu tím nepřímo přiznala ke skutečnosti, že jsem nic z mých předchozích uvědomělých úvah nemyslela vážně. „Jo, tati, máš pravdu. To byl výborný nápad!“ řekla jsem přes zaťaté zuby. Ironie v mém hlase byla takřka nepostřehnutelná. „Tak se měj!“ Když jsem zvonila na mamku, nemohla jsem se dočkat, až otce společně pomluvíme. Pustila mě dál a dala vařit vodu na kafe. Vyložila jsem jí na stůl dobroty, co jsem nakoupila, ale ořechy v medu jsem si nakonec nechala pro sebe; byla jsem si jistá, že je ještě budu potřebovat. Mamka načala tu maxičokoládu, zalila kafe a šly jsme si sednout do obýváku.

18

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 19

Mamčin byt se mi líbí. Bydlet bych tam sice nemohla, ale pár hodin týdně ještě snesu. Všude jsou samé veselé a teplé barvy a pohodlný nábytek, na stěnách pár zarámovaných obrázků, které jsem kreslila na hodinách výtvarky, potom pár fotek z mého dětství a několik lehce psychedelických, ale velice barevných obrazů od její vyšinuté kamarádky Věry, kolegyně z divadla.

Povyprávěla jsem mamce, co se mi přihodilo v obchodě, čemuž jsme se společně zasmály, ale pak jsme se pustily do taťky. „Jo, Franta byl vždycky držgrešle! Představ si, moje svatební šaty stály míň než sto tisíc!“ řekla mamka ironicky a smály jsme se dál.

Optala jsem se mamky na divadlo a ona mě na psaní. Čokoláda zmizela. Když jsme se vyděšeně dívaly na prázdný staniol, mamka poznamenala, že by to chtělo zase zajít do fitka. Chodíme tam stále na rodinnou permanentku, kde ještě nikdo neupravil fakt, že rodiče už se rozvedli, takže nám to vlastně platí otec. Pravděpodobně už o tom ani neví.

Takže jsme mávly nad čokoládou rukou a vesele se bavily dál. Pak jsem však udělala tu chybu, že jsem mamce řekla, jak otce obelhávám. Jsem si jistá, že mu to neprozradí, ale nebyla nadšená. Vlastně se mi taky snažila promluvit do duše, což mě nebývale rozzuřilo, ale nedala jsem to na sobě znát. Řekla mi totiž to, čeho jsem si sama vědoma, ale nikdy bych to nikomu nepřiznala: že bych opravdu měla začít žít vlastní život.

Pak se mě zeptala na chlapy a já jsem se podívala na hodinky a zjistila, že už vlastně musím běžet. V té rychlosti jsem tam nechala ořechy v medu, ale nic by mě nedonutilo se pro ně vrátit.

Cestou jsem se stavila v Zaře, abych si zvedla náladu. Byla to jen konfekce, takže se to nedalo nazvat utrácením, to 19

falešný román.qxp_Sestava 1 17.10.17 14:07 Stránka 20

jsem ale nebyla schopna vysvětlit otci, který to okomentoval tak, že brzo nebudu mít na jídlo. „To mi nebudeš platit ani jídlo?“ „Co najdeš doma, to můžeš sníst, ale žádný zbytečný utrácení. Kdyby sis něco potřebovala nutně pořídit, můžeš prodat jednu ze svých Praha kabelek.“ řekl pateticky v blaženém pocitu, že si konečně zapamatoval jednu z těch značek, kterou pravidelně nalézá pod vánočním stromkem v podobě svetru. Nebo častěji na výpise z účtu. „Je to Prada, otče,“ řekla jsem pateticky pro změnu já a práskla za sebou dveřmi.

Před chvílí tu byl, že už ho to cvakání vyloženě ničí (za každé okolnosti distingovaný) a že do mě ještě naposledy zainvestuje. Zítra by sem v této věci měl dorazit jakýsi měřič. Přijde se podívat na moje dveře a změří si je, aby později mohl přijít s celou svou posádkou a udělat mi na nich polstrování, jako mají třeba v zubní ordinaci. Řekla jsem, že chci aspoň saténové, načež otec prásknul dveřmi. Řekla bych, že máme tichou domácnost, jenže vzhledem k tomu, že otec vedle práská dvířky od skříněk a vůbec dělá všechno pro to, aby ukázal, kdo je tady hlava rodiny, by to nebyl úplně přesný výraz. A to nepočítám gradující cvakání psacího stroje.

středa, 12. březen

Měřič je tady a měří. Nebyla jsem dost důvěřivá, abych ho nechala ve svém pokoji samotného, a tak dělám, že pracuji na románu, zatímco obtloustlý, proplešlý měřič pracuje a otec okouní okolo a neustále se vyptává na cenu.

Měřiče zřejmě znervózňuje jak otec, tak moje cvakání, ale podle částek, které odhadem navrhl, se mu to docela vyplatí. Jak se ukázalo, není to totiž pouze měřič, ale soukromník a obklad na dveře nám sem bude moct vlastnoručně přidě20

falešný román.qxp_Sestava 1 24.10.17 17:27 Stránka 271

Magdalena Mintová

Falešný román

Obálku podle návrhu Kateřiny Bažantové zhotovila Jana Šťastná Redigovala Lucie Krátká Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 272 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9453. publikaci.

Sazba Spojené Grafické Továrny, Dobříš Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.