0039351

Bozi pest_vstup.qxd

3.4.2008

8:51

StrÆnka 2

FREDERICK

FORSYTH

KNIŽNÍ KLUB

PfieloÏili Libu‰e a Lubo‰ Trávníãkovi

THE FIST OF GOD Copyright © Transworld Publishers Ltd., 1994 This edition is published by arrangement with Transworld Publishers, a division of The Random House Group Ltd. All rights reserved Translation © Libu‰e a Lubo‰ Trávníãkovi, 2004

ISBN 978-80-242-5892-8

Vdovám po pfiíslu‰nících pluku speciální letecké sluÏby (SAS) a jejich osifiel˘m dûtem.

A také Sandy, bez jejíÏ pomoci by tohle v‰echno bylo o tolik tûωí.

Upfiímné díky tûm, kdo vûdí, co se v Zálivu skuteãnû stalo, a kdo mi o tom vyprávûli.

Vy víte, o kom je fieã – nechme to tak.

OBSAZENÍ HLAVNÍCH ROLÍ

BRITOVÉ Margaret Thatcherová, premiérka John Major, premiér po Thatcherové generálporuãík sir Peter de la Billière, velitel britsk˘ch sil v Perském zálivu Sir Colin McColl, náãelník tajné zpravodajské sluÏby (SIS) Sir Paul Spruce, pfiedseda britského v˘boru Medusa brigádní generál J. P. Lovat, fieditel speciálních sil plukovník Bruce Craig, velící dÛstojník 22. pluku SAS major Mike Martin, major SAS major „Sparky“ Low, rezident SAS, ChafdÏa Dr. Terry Martin, vûdeck˘ pracovník a arabista 9

Steve Laing, fieditel operativní ãinnosti, divize pro Blízk˘ v˘chod SIS Simon Paxman, vedoucí iráckého oddûlení SIS Stuart Harris, britsk˘ podnikatel, Bagdád Julian Gray, ‰éf rezidentury SIS, Rijád Dr. Bryant, bakteriolog, v˘bor Medusa Dr. Reinhart, expert na bojové otravné látky, v˘bor Medusa Dr. John Hipwell, jadern˘ expert, v˘bor Medusa Sean Plummer, vedoucí arabské sekce vládní komunikaãní agentury (GCHQ) podplukovník Philip Curzon, velitel 608. letky RAF major Lofty Williamson, pilot, 608. letka RAF kapitán Sid Blair, WilliamsonÛv navigátor kapitán Peter Johns, pilot, 608. letka RAF kapitán Nicky Tyne, JohnsÛv navigátor serÏant Peter Stephenson, pfiíslu‰ník SAS desátník Ben Eastman, pfiíslu‰ník SAS desátník Kevin North, pfiíslu‰ník SAS

AMERIâANÉ George Bush, prezident James Baker, ministr zahraniãních vûcí Colin Powell, pfiedseda Sboru náãelníkÛ ‰tábÛ

10

generál Norman Schwarzkopf, velitel koaliãních vojsk v Perském zálivu generálporuãík Charles (Chuck) Horner, velitel koaliãního vojenského letectva v Perském zálivu brigádní generál Buster Glosson, zástupce Chucka Hornera Bill Stewart, zástupce fieditele pro operativní ãinnost Ústfiední zpravodajské sluÏby (CIA) Chip Barber, vedoucí divize pro Blízk˘ v˘chod CIA William Webster, fieditel CIA Don Walker, pilot stíhacího letounu USAF Steve Turner, velitel stíhací letky USAF Randy Roberts, wingman – jistící pilot Dona Walkera Jim Henry, wizzo – operátor palubních zbraÀov˘ch systémÛ Randyho Robertse Harry Sinclair, ‰éf lond˘nské rezidentury CIA Saul Nathanson, bankéfi a filantrop „TaÈ ka“ Lomax, jadern˘ fyzik na penzi

IZRAELCI generál Jakov „Kobi“ Dror, ‰éf Mosadu Sami Ger‰on, vedoucí bojové divize Mosadu David ·aron, vedoucí irácké sekce Mosadu Benjamin Netanjahu, námûstek ministra zahraniãních vûcí Jicchak ·amir, ministersk˘ pfiedseda Gideon „Gidi“ Barzilai, fiídící pracovník operace Jo‰ua 11

Mo‰e Hadari, arabista, Telavivská univerzita Avi Herzog, alias Karím Azíz, agent Mosadu ve Vídni

VÍDE≈ANÉ Wolfgang Gemütlich, viceprezident Winkler Bank Edith Hardenbergová, Gemütlichova osobní sekretáfika

KUVAJËANÉ Ahmad Al-Chalífa, obchodník plukovník Abú Fuád, pfiíslu‰ník hnutí odporu Asrár Kabandíová, hrdinka hnutí odporu

IRÁâANÉ Saddám Husajn, prezident Izzat Ibrahím, viceprezident Husajn Kámil, SaddámÛv zeÈ, ‰éf MIMI (ministerstvo prÛmyslu a vojenské industrializace) Táhá Ramadán, pfiedseda vlády Sa’dún Hamádí, místopfiedseda vlády Tárik Azíz, ministr zahraniãních vûcí Alí Hasan MadÏíd, generální guvernér okupovaného Kuvajtu generál Sa’dí Tu’ma Abbás, velitel republikánské gardy

12

generál Alí Músulí, velitel Ïenijních vojsk generál Abdulláh Kádirí, velitel tankov˘ch vojsk Dr. Amír Sa’dí, námûstek Husajna Kámila brigádní generál Hasan Rahmání, ‰éf kontrarozvûdky Dr. Ismáíl Ubajdí, ‰éf zahraniãní rozvûdky brigádní generál Umar Chatíb, ‰éf tajné policie (Al-Amn Al-Ámm) plukovník Usmán Badrí, plukovník Ïenijního vojska plukovník Abdelkarím Badrí, pilot stíhacího letounu iráckého vojenského letectva Dr. DÏá’far Al-DÏá’far, ‰éf jaderného programu plukovník Sabáví, náãelník tajné policie v okupovaném Kuvajtu Dr. Saláh Siddíkí, jadern˘ inÏen˘r

13

KAPITOLA PRVNÍ

MuÏ, kterému zb˘valo deset minut Ïivota, se smál.

Zdrojem pobavení byla historka, kterou mu právû vyprávûla jeho asistentka Monique Jaminé, kdyÏ ho toho chladného, de‰tivého veãera 22. bfiezna 1990 odváÏela autem z kanceláfie do jeho bytu.

T˘kalo se to jedné jejich kolegynû ze SdruÏení pro kosmick˘ v˘zkum v rue de Stalle, Ïeny povaÏované za opravdového vampa, nymfomanku, ze které se vyklubala lesbiãka. Tento podvÛdek vyhovoval muÏovu smyslu pro fekální humor.

Dvojice odjela z pracovi‰tû na bruselském pfiedmûstí Uccle deset minut pfied sedmou. Za volantem Renaultu 21 estate sedûla Monique. Pfied nûkolika mûsíci prodala volkswagen svého zamûstnavatele, protoÏe to byl tak mizern˘ fiidiã, Ïe se bála, aby se nakonec nezabil.

Do bytu v prostfiedním bloku tfií budov komplexu Cheridreu na rue François Folie to z pracovi‰tû bylo jen deset minut jízdy, ale cestou se zastavili v pekafiství. Oba 15

‰li dovnitfi, on si koupil bochník svého oblíbeného pain de campagne. Foukal vítr s de‰tûm. Mûli sklonûné hlavy a auta, které je sledovalo, si nev‰imli.

Na tom nebylo nic divného. Îádn˘ z nich nebyl v téhle profesi ‰kolen˘. Nezpozorovan˘ vÛz se dvûma ‰patnû oholen˘mi pasaÏéry sledoval vûdce uÏ celé t˘dny, nikdy ho neztratil z dohledu, nikdy se k nûmu moc nepfiiblíÏil, jenom ho sledoval. A on to nevidûl. Jiní ano, ale on nevûdûl nic.

Vy‰el z obchodu pfiímo pfied hfibitovem, hodil chleba na zadní sedadlo a nasedl si, aby pokraãoval v cestû domÛ.

Deset minut po sedmé Monique zastavila pfied prosklen˘mi dvefimi obytného bloku, kter˘ se tyãil asi patnáct metrÛ od vozovky. Nabídla se, Ïe pÛjde s ním, Ïe ho doprovodí aÏ domÛ, ale on odmítl. Vûdûla, Ïe nejspí‰ ãeká pfiítelkyni Hélène a Ïe nechce, aby se setkaly. Byla to malichernost, ke které se jeho zboÏÀující Ïensk˘ personál choval shovívavû, jako by Hélène byla jen dobrá pfiítelkynû, která mu dûlá spoleãnost, kdyÏ on je v Bruselu a manÏelka v Kanadû.

Vystoupil z auta, límec pfiepásaného trenãkotu ohrnut˘ nahoru jako obvykle, a pfiehodil si pfies rameno velkou ãernou plátûnou ta‰ku, kterou skoro nikdy nedával z ruky.

VáÏila pfies patnáct kilogramÛ a byla plná písemností, vûdeck˘ch referátÛ, projektÛ a rÛzn˘ch v˘poãtÛ a údajÛ.

Vûdec nevûfiil sejfÛm a nelogicky se domníval, Ïe v‰echny detaily jeho nejnovûj‰ích projektÛ jsou ve vût‰ím bezpeãí, kdyÏ mu visí na rameni.

Naposledy vidûla Monique svého zamûstnavatele, jak stojí pfied prosklen˘mi dvefimi s ta‰kou pfies rameno a s bochníkem pod druhou paÏí a ‰átrá po klíãích. Dívala se, jak vchází dovnitfi. Dvefie za ním automaticky zaklaply. Pak odjela.

Vûdec bydlel v ‰estém poschodí osmipatrového bloku.

Pfii zadní zdi budovy jezdily dva v˘tahy, kolem kter˘ch vedlo schodi‰tû s poÏárními dvefimi na kaÏdé podestû.

16

Nastoupil do v˘tahu a zastavil v ‰estém poschodí. KdyÏ vystoupil, na chodbû se rozsvítila tlumená svûtla tûsnû nad podlahou. Pfii chÛzi stále zvonil klíãi, ramenem vyrovnával tíhu ta‰ky a pod paÏí svíral bochník. Zaboãil po ãervenohnûdém koberci doleva, pak znovu doleva a zvedl klíã k zámku dvefií svého bytu.

Vrah ãekal na opaãné stranû v˘tahové ‰achty, která vyãnívala do tlumenû osvûtlené chodby. Ti‰e ‰achtu obe‰el. V ruce drÏel berettu ráÏe 7,65 mm s nasazen˘m tlumiãem a zabalenou do igelitové ta‰ky, která mûla zajistit, aby se vyhozené nábojnice nerozsypaly po koberci.

Pût v˘stfielÛ, vypálen˘ch ze sotva metrové vzdálenosti do zadní ãásti hlavy a krku, staãilo víc neÏ dost. Vysok˘, statn˘ muÏ se zhroutil na dvefie a sklouzl k zemi. Stfielec se na obûÈ ani nepodíval. Nebylo tfieba. Nedûlal to poprvé, cviãil se na zajatcích, a tak vûdûl, Ïe svou práci odvedl. Lehce sebûhl ‰est pater a pak se dostal zadním v˘chodem ven z domu. Pfiebûhl pfies zahradu plnou stromÛ a skoãil do ãekajícího auta. Do hodiny byl v budovû velvyslanectví své zemû a do dne pryã z Belgie.

Hélène dorazila o pût minut pozdûji. Nejprve si myslela, Ïe její milenec dostal infarkt. V panice ve‰la do bytu a zavolala sanitku. Pak si uvûdomila, Ïe lékafi jejího pfiítele bydlí v tomtéÏ bloku, a pfiivolala ho také. Sanitka tu byla dfiív.

TûÏké tûlo leÏelo stále obliãejem dolÛ a jeden z muÏÛ se ho pokusil otoãit. KdyÏ vytáhl ruku, mûl ji celou od krve. O nûkolik minut pozdûji spolu s lékafiem prohlásili obûÈ za mrtvou. Ze ãtyfi bytÛ v patfie otevfiela dvefie jen jedna nájemnice, star‰í dáma, která poslouchala koncert klasické hudby a za byteln˘mi dfievûn˘mi dvefimi nesly‰ela nic. Obytn˘ blok Cheridreu byl uÏ takov˘, velice diskrétní.

MuÏ na podlaze byl dr. Gerald Vincent Bull, vzpurn˘ génius, konstruktér dûl pro cel˘ svût a v poslední dobû zbrojífi Iráãana Saddáma Husajna.

17

* * *

Po vraÏdû dr. Gerryho Bulla se zaãaly dít podivné vûci po celé Evropû. V Bruselu pfiipustila belgická kontrarozvûdka, Ïe vûdce uÏ celé mûsíce skoro dennû sledovala fiada nenápadn˘ch aut, jejichÏ osádku tvofiili dva snûdí muÏi podobající se typovû obyvatelÛm v˘chodních oblastí Stfiedomofií.

Brit‰tí celníci padli 11. dubna v docích v Middlesbrough na osm ãástí skvûle vykovan˘ch a r˘hovan˘ch obrovsk˘ch ocelov˘ch rour, které bylo moÏné pomocí neb˘vale velk˘ch pfiírub na obou koncích sestavit dohromady. Byly vyvrtány tak, aby vydrÏely mimofiádnû velké tlaky. Celníci vítûzoslavnû oznámili, Ïe tyto roury nejsou urãené pro petrochemick˘ závod, jak se deklaruje v dokladech o pfievzetí nákladu na loì a ve v˘vozních certifikátech, ale Ïe to jsou souãásti velké dûlové hlavnû, kterou zkonstruoval Gerry Bull, a Ïe smûfiují do Iráku. Zrodila se legenda o superdûlu a nezadrÏitelnû se rozbûhla do svûta. Odhalila pfiitom licomûrnost a ‰pinavosti nûkolika tajn˘ch sluÏeb, spoustu byrokratické neschopnosti a politického kliãkování.

Bûhem nûkolika t˘dnÛ se ãásti superdûla zaãaly objevovat po celé Evropû. Turecko 23. dubna oznámilo, Ïe zadrÏelo maì arsk˘ nákladní automobil s desetimetrovou ocelovou rourou pro Irák. Soudili, Ïe to je souãást dûla.

TéhoÏ dne ¤ekové zachytili dal‰í kamion s ocelov˘mi díly a ne‰È astného britského fiidiãe pak zadrÏovali nûkolik t˘dnÛ jako spolupachatele.

V kvûtnu Italové zadrÏeli 75 tun souãástí, které vyrobila Società della Fucine, a dal‰ích 15 tun zabavili v továrnû Fucine nedaleko ¤íma. Byly ze slitiny titanu a oceli a mûly tvofiit souãást závûru dûla, stejnû jako dal‰í souãástky nalezené v jednom skladi‰ti v severoitalské Brescii.

Nûmci se pfiidali se sv˘mi objevy ve Frankfurtu a Bremerhavenu: za souãást tehdy jiÏ svûtoznámého superdûla byly oznaãeny v˘robky firmy Mannesmann AG. 18

Gerry Bull skuteãnû rozmístil objednávky na souãásti svého duchovního dítûte obratnû a dobfie. Roury na hlavnû v Anglii opravdu vyrábûly dvû firmy – Walter Somers v Birminghamu a Sheffield Forgemasters. Ov‰em tûch osm zachycen˘ch v dubnu 1990 patfiilo k posledním z celkem padesáti dvou ãástí, které byly zapotfiebí na sestavení dvou kompletních hlavní o délce 156 metrÛ a neuvûfiitelné ráÏi l metr. Byly schopné vypálit náboj o velikosti válcové telefonní budky.

Podpûry ãi nosníky pocházely z ¤ecka, roury, pumpy a ventily zákluzového mechanismu ze ·v˘carska a Itálie, tûlo závûru z Rakouska a Nûmecka, v˘metná náplÀ z Belgie. Mezi dodavateli bylo celkem sedm zemí a nikdo pfiesnû nevûdûl, co kdo dûlá. Velk˘ den slavil tisk, stejnû jako jásající celníci a britsk˘ právní systém, kter˘ zaãal horlivû pronásledovat v‰echny nevinné úãastníky. Nikdo v‰ak nepoukázal na skuteãnost, Ïe to je trochu jako chození s „kfiíÏkem po funuse“. ZadrÏené souãásti byly pro superdûla ãíslo dvû, tfii a ãtyfii.

Pokud jde o vraÏdu Gerryho Bulla, objevily se v médiích extravagantní teorie. Jak se dalo pfiedpokládat, spolek, kter˘ za v‰ím vidí spiknutí CIA, ukázal prstem na CIA. To byl dal‰í nesmysl. I kdyÏ lidé z Langley v minulosti za jist˘ch okolností dokázali pfiimhoufiit oko nad likvidací urãit˘ch osob, skoro vÏdycky se sami angaÏovali v tomtéÏ oboru – z úfiedníkÛ uzavírajících kontrakty se nejednou vyklubali nerudní zrádci a dvojití agenti. Pfiedstavy, Ïe chodby v Langley jsou málem ucpané mrtvolami b˘val˘ch agentÛ, které postfiíleli jejich vlastní kolegové na pfiíkaz genocidních nejvy‰‰ích ‰éfÛ, jsou zábavné, ale naprosto nereálné.

Gerry Bull navíc nepocházel z Ïádného podsvûtí. Byl to znám˘ vûdec, konstruktér a dodavatel dûlostfielecké v˘zbroje, konvenãní i velmi nekonvenãní, americk˘ obãan, kter˘ kdysi léta pracoval pro Ameriku a sv˘m pfiátelÛm z americk˘ch armádních kruhÛ obsáhle vykládal, co 19

má za lubem. Kdyby mûl b˘t zlikvidován kaÏd˘ konstruktér a prÛmyslník z oblasti zbrojního prÛmyslu, kter˘ pracoval pro nûjak˘ stát nepovaÏovan˘ (v té dobû) za nepfiítele Ameriky, t˘kalo by se to zhruba pûti set gentlemanÛ v Evropû a Severní i JiÏní Americe.

A koneãnû, Langley se v uplynul˘ch nejménû deseti letech dostala do úplného kolapsu kvÛli novému systému byrokratick˘ch kontrol a dozorãích v˘borÛ. Îádn˘ profesionální pracovník zpravodajské sluÏby nevydá pokyn k nûãí „likvidaci“ bez písemného a podepsaného rozkazu. V pfiípadû muÏe jako Gerry Bull by takov˘ podpis musel pfiijít od samotného fieditele Ústfiední zpravodajské sluÏby.

Tím byl v oné dobû William Webster, b˘val˘ pfiíkladn˘ soudce z Kansasu. Dostat z Williama Webstera podepsan˘ pfiíkaz k „likvidaci“ by bylo asi tak snadné jako prokopat se z kriminálu Marion pomocí plastové lÏiãky.

Ov‰em záhadû ohlednû vraÏdy Gerryho Bulla kraloval bezkonkurenãnû izraelsk˘ Mosad. Ve‰ker˘ tisk, stejnû jako vût‰ina Bullov˘ch pfiátel a rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ, se bez rozm˘‰lení shodl na stejném závûru. Bull pracoval pro Irák. Irák je nepfiítel Izraele. Dvû a dvû jsou ãtyfii. PotíÏ je v tom, Ïe ve svûtû stínÛ a pokfiiven˘ch zrcadel to, co mÛÏe, ale nemusí vypadat jako dvû, mÛÏe mít pfii vynásobení ãinitelem, kter˘ mÛÏe, ale nemusí b˘t dvû, za v˘sledek ãtyfii, ale nejspí‰ tomu tak nebude.

Mosad je mezi hlavními tajn˘mi sluÏbami na svûtû tou nejmen‰í, nejtvrd‰í, ale zároveÀ nejdychtivûj‰í vrhnout se do vojensk˘ch akcí. V minulosti bezpochyby stál za mnoha vraÏdami, pfii kter˘ch vyuÏíval nûkter˘ ze tfií t˘mÛ „kidon“ – toto slovo znamená v hebrej‰tinû bajonet. Kidonim, tvrdá jednotka vysoce utajen˘ch muÏÛ, spadají pod bojovou divizi komemiut. JenÏe i Mosad má svá pravidla, byÈ dobrovolnû pfiijatá.

Likvidace se dûlí do dvou kategorií. Jedna jsou „operativní potfieby“. Je to nepfiedvídané nouzové opatfiení pro 20

situace, kdy je ohroÏena akce, ve které jde o Ïivoty spfiátelen˘ch osob, a ãlovûk, kter˘ stojí v cestû, musí b˘t rychle a trvale odstranûn. V tûchto pfiípadech má kaca neboli fiídící dÛstojník právo zlikvidovat protivníka, kter˘ ohroÏuje celou misi, a teprve dodateãnû dostane retroaktivní podporu od ‰éfÛ v Tel Avivu.

Druhá kategorie se t˘ká tûch, ktefií jsou jiÏ na likvidaãním seznamu. Tento seznam se nachází na dvou místech: v soukromém sejfu pfiedsedy vlády a v sejfu ‰éfa Mosadu. KaÏd˘ ministersk˘ pfiedseda nastupující do funkce se má seznámit s tímto seznamem, kter˘ mÛÏe obsahovat tfiicet aÏ osmdesát jmen. Izraelsk˘ premiér mÛÏe kaÏdé jméno parafovat, a tím dát Mosadu volnou ruku k rozhodnutí „zda a kdy“, nebo mÛÏe trvat na tom, Ïe pfied kaÏdou novou misí bude poÏádán o stanovisko. V kaÏdém pfiípadû musí pfiíkaz k provedení akce podepsat.

Osoby na seznamu se v podstatû dûlí do tfií skupin. Je tam pár zb˘vajících vysoce postaven˘ch nacistÛ, i kdyÏ tato skupina uÏ skoro pfiestala existovat. Pfied léty Izrael sice uskuteãnil rozsáhlou operaci, aby unesl a odsoudil Adolfa Eichmanna, protoÏe z nûj chtûli udûlat mezinárodní exemplární pfiípad, ale jiné nacisty prostû likvidovali v tichosti. Druhou skupinu tvofií témûfi v‰ichni souãasní teroristé, hlavnû Arabové, ktefií uÏ prolili izraelskou nebo Ïidovskou krev, jako Ahmad DÏibríl a Abú Nidál, nebo by ji prolít chtûli. Nachází se tam i pár nearabÛ.

Ve skupinû ãíslo tfii, která by mohla obsahovat jméno Gerryho Bulla, jsou lidé, ktefií pracují pro nepfiátele Izraele a jejichÏ práce, kdyby v ní pokraãovali, by pro Izrael a jeho obãany znamenala velké nebezpeãí.

Spoleãn˘m jmenovatelem cílov˘ch osob je krev, která se objevila nebo mÛÏe objevit na jejich rukou.

Pokud je poÏadována likvidace, pfiedseda vlády postoupí záleÏitost soudnímu vy‰etfiovateli, kter˘ je tak utajen˘, Ïe o nûm sly‰elo jen pár izraelsk˘ch právníkÛ a rozhodnû ne Ïádn˘ obyãejn˘ obãan. Vy‰etfiovatel uspofiádá soud, kde 21

se pfieãte obvinûní za pfiítomnosti Ïalobce a obhájce. Pokud je Ïádost Mosadu potvrzena, záleÏitost se vrací pfiedsedovi vlády k podpisu. Zbytek provede t˘m kidon… pokud mÛÏe.

Problém s teorií, Ïe Bulla odstranil Mosad, je v tom, Ïe tato teorie je chybná skoro v kaÏdém ohledu. Pravda, Bull skuteãnû pracoval pro Saddáma Husajna, navrhoval nová konvenãní dûla (která nemûla dostfiel do Izraele), raketov˘ program (kter˘ by to jednoho dne mohl dokázat) a obrovské dûlo (které Izraeli nedûlalo nejmen‰í starosti). JenÏe to dûlaly i stovky dal‰ích. Za odporn˘m iráck˘m prÛmyslem bojov˘ch otravn˘ch látek, jehoÏ produkty Saddám uÏ Izraeli vyhroÏoval, stálo pÛl tuctu nûmeck˘ch firem. Nûmci a Brazilci pracovali s pln˘m nasazením na raketách Saad 16. Francouzi byli fiídící silou a dodavateli pro iráck˘ v˘zkum jaderné bomby.

Není pochyb, Ïe Bull, jeho my‰lenky, projekty, aktivity a postup Izrael hluboce zajímaly. Po Bullovû smrti se hodnû zdÛrazÀovala skuteãnost, Ïe ho v pfiedchozích mûsících znepokojovaly opakované náv‰tûvy, které za jeho nepfiítomnosti potají docházely k nûmu do bytu. Nikdy se nic neztratilo, ale zÛstaly po nich stopy. Nûkdo zvedl sklenice a zase je vrátil na pÛvodní místo, nechal otevfiená okna, pfietoãil videokazetu a vytáhl ji z pfiehrávaãe. Pfiem˘‰lel, jestli to není varování a jestli za tím nestojí Mosad. Bylo to varování a stál za tím Mosad, ale dÛvod nebyl tak nasnadû.

Snûdé cizince s hrdelním pfiízvukem, ktefií ho sledovali po celém Bruselu, média pozdûji oznaãila za izraelské vrahy, ktefií hledali vhodnou pfiíleÏitost. Ke smÛle téhle teorie agenti Mosadu nepobíhají po svûtû tak, Ïe by se chovali a vypadali jako Pancho Villa. Byli tam, to ano, ale nikdo je nevidûl – ani Bull, ani jeho pfiátelé a rodina, ani belgická policie. Byli v Bruselu, mohli vypadat jako Evropané ãi Ameriãané a mohli se za nû vydávat. To oni Belgiãany upozornili, Ïe Bulla sledují jiní.

22

Gerry Bull byl navíc neobyãejnû indiskrétní. Nedokázal prostû odolat poku‰ení. Dfiíve pracoval pro Izrael, mûl tu zem a tamûj‰í lidi rád, v izraelské armádû mûl spoustu pfiátel a neumûl drÏet jazyk za zuby. KdyÏ se vyskytlo poku‰ení v podobû vûty jako: „Gerry, vsadím se, Ïe v Ïivotû nedokáÏe‰, aby tyhle rakety Saad 16 opravdu fungovaly…,“ Bull se vrhl do tfiíhodinového monologu, ve kterém pfiesnû popisoval, co dûlá, jak daleko projekt postoupil, jaké jsou problémy, jak je chce vyfie‰it… prostû v‰e. Byl tak indiskrétní, Ïe se o tom Ïádné tajné sluÏbû ani nesnilo. I v posledním t˘dnu Ïivota se ve své pracovnû bavil se dvûma izraelsk˘mi generály a poskytl jim detailní popis aktuálního stavu, v‰e zaznamenáno na kazety magnetofonÛ v jejich aktovkách. Proã niãit tak vydatn˘ zdroj interních informací?

Koneãnû, Mosad má je‰tû jeden zvyk, pokud jedná s vûdcem nebo prÛmyslníkem – teroristÛ se ov‰em net˘ká. VÏdy dává poslední varování. Není to tajemné vloupání, pfii kterém se postrkávají sklenice ãi pfiehrávají videokazety, je to skuteãné ústní varování. Tento postup byl zaznamenán i v pfiípadû dr. Jahjá Al-Ma‰áda, egyptského jaderného fyzika, kter˘ pracoval na prvním iráckém jaderném reaktoru a 13. ãervna 1980 byl zavraÏdûn v pokoji pafiíÏského hotelu Meridien. Do jeho pokoje vstoupil arabsky mluvící kaca a fiekl mu bez obalu, co se mu stane, jestli toho nenechá. EgypÈ an cizího muÏe u dvefií vyzval, aÈ kouká vypadnout – coÏ nebylo moudré. Vyz˘vat pfiíslu‰níky Mosadu, a zejména z t˘mu kidon, aby se zachovali takhle nerealisticky, to je postup, kter˘ by neodsouhlasila Ïádná poji‰È ovna na svûtû. O dvû hodiny pozdûji byl Ma‰ád mrtv˘. ·anci ale dostal. Rok poté byl cel˘ jadern˘ komplex Osirak 1 a 2, dodan˘ Francouzi, pfii izraelském náletu vybombardován.

Bull byl jin˘ – Ameriãan narozen˘ v Kanadû, Ïoviální, pfiístupn˘ a nesmírnû talentovan˘ piják whisky. Izraelci se s ním mohli bavit jako s pfiítelem a také to neustále 23

dûlali. Nejjednodu‰‰í vûc na svûtû by byla poslat za ním pfiítele, kter˘ by mu otevfienû fiekl, Ïe toho musí nechat, nebo po nûm pÛjde tvrdé komando – nic osobního, Gerry, takhle to prostû chodí.

Bull nemûl zájem o získání posmrtné ãestné medaile amerického Kongresu. Kromû toho uÏ fiekl IzraelcÛm a svému blízkému pfiíteli Georgi Wongovi, Ïe chce z Iráku pryã – fyzicky i smluvnû. Mûl toho dost. Dr. Gerrymu Bullovi se pfiihodilo nûco úplnû jiného. * * *

Gerald Vincent Bull se narodil roku 1928 v North Bay v Ontariu. Ve ‰kole byl bystr˘ a pohánûla ho touha mít úspûch a získat si v‰eobecné uznání. Stfiední ‰kolu ukonãil v ‰estnácti, ale protoÏe byl tak mlad˘, jediná vysoká ‰kola, která byla ochotná takového mladíka pfiijmout, byla strojírenská fakulta univerzity v Torontu. Zde prokázal, Ïe je nejen bystr˘, ale pfiímo vynikající. Ve dvaadvaceti se stal do té doby nejmlad‰ím nositelem titulu PhD. Jeho vynalézavost zaujalo letecké inÏen˘rství a zejména balistika – studium tûles za letu, aÈ jiÏ projektilÛ nebo raket.

Právû to ho dovedlo ke konstrukci dûl.

Po Torontu nastoupil do kanadského ústavu pro v˘zbroj a v˘zkum CARDE ve Valcartier, tehdy klidném malém pfiedmûstí Quebeku. Poãátkem padesát˘ch let ãlovûk obracel zrak nejen k obloze, ale i za ni, do samotného kosmického prostoru. Stále ãastûji se omílalo slÛvko „rakety“. Tehdy Bull ukázal, Ïe je je‰tû nûco jiného neÏ brilantní technik. Byl podivín – vynalézav˘, nekonvenãní a nápadit˘. V prÛbûhu deseti let stráven˘ch v CARDE vymyslel to, co se stalo jeho ideálem do konce Ïivota.

Jako v‰echny nové nápady, i ten BullÛv vypadal zcela prostû. KdyÏ se zadíval na ‰kálu americk˘ch raket, které se vynofiily koncem padesát˘ch let, uvûdomil si, Ïe devût desetin takové impozantní rakety tvofií jen první stupeÀ.

24

Frederick Forsyth BOÎÍ PùST Z anglického originálu The Fist of God, vydaného nakladatelstvím Bantam Press v Lond˘nû roku 1994, pfieloÏili Libu‰e a Lubo‰ Trávníãkovi Obálku navrhl Robin Brichta Odpovûdn˘ redaktor Vojtûch Stanûk Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 656 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9296. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jifietín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání ãtvrté, v tomto pfiekladu tfietí Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.