0039350

V pavucine TIT.indd 2

21.09.17 17:52

CHARLEY’S WEB Copyright © 2008 by Joy Fielding, Inc. All rights reserved Translation © 2008 by Jitka Herynková ISBN 978-80-249-3433-4

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 4

21.09.2017 11:36:40

Věnováno Annii, zbožňuji tě

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 5

21.09.2017 11:36:40

KAPITOLA 1 OD: Naštvaná čtenářka KOMU: Charley@Charley’sWeb.com PŘEDMĚT: JSTE TA NEJHORŠÍ SLOUPKAŘKA NA SVĚTĚ!!!

ODESLÁNO: pondělí 22. ledna 2007, 07:59:47–0500 Zdravím, Charley, jen vám chci stručně říct, že kromě toho, že jste TA NEJHORŠÍ SLOUPKAŘKA, CO KDY ŽILA!!!, jste taky rozhodně TA NEJSEBESTŘEDNĚJŠÍ ŽENSKÁ NA ZEMI!!! Z vaší fotky je zřejmé – dlouhé vlnité blond vlasy, vědoucí pohled velkých, lehce sklopených očí, samolibý úsměv na rtech nepochybně zvětšených restylanem –, že si myslíte, že slunce vychází a zapadá jen kvůli vaší kráse. Vaše neslané nemastné sloupky o shánění dokonalých lodiček, o pátrání po tom pravém odstínu tvářenky a o tom, jak se vyrovnat s požadavky nového osobního trenéra, mi to jen potvrzují. Ale co vás proboha přivedlo na myšlenku, že někoho alespoň trochu zajímá vaše poslední výprava do vrcholu plytkosti – brazilské depilace třísel?!!! Než jste v nedělních novinách zbytečně podrobně a barvitě popsala odchlupování svých spodních partií – (WEBOVÁ STRÁNKA CHARLEY WEBBOVÉ, neděle 21. ledna) – jsem ani nevěděla, že něco takového existuje, natož aby dospělá žena – z dřívějších sloupků vím, že jste v březnu slavila třicáté narozeniny – dobrovolně souhlasila s tak barbarskou procedurou.

Zajímalo by mě, jak na to reagoval chudák váš otec, když četl o své dceři vystudované na Harvardu, jak tak ponižujícím způsobem infantilizuje své tělo. Zajímalo by mě, jak vaše matka dokáže před přáteli zachovat hrdost, když se stále tak otevřeně provětrávají soukromé – troufám si říct ukryté? – záležitosti. (Alespoň že mají další dvě dcery, které jim mohou dělat radost!!! Chválím Anne za úžasný úspěch jejího posledního románu Nezapomeň na lásku – v New York Times na devátém místě seznamu nejprodávanějších knih, a pořád stoupá!!! A Emily, která udělala velmi 7

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 7

21.09.2017 11:36:40

JOY FIELDINGOVÁ

příznivý dojem, když minulý měsíc zaskočila za Dianu Sawyerovou v Dobrý den, Ameriko!!!) Na takové dcery můžou být rodiče opravdu hrdí.

A když už je řeč o dcerách, co si ta vaše osmiletá musí myslet, když vás vidí promenovat se po domě nahou, což určitě děláte, soudě podle toho, jak moc vás těší předvádět se v tisku!!! A to nemluvím o výsměchu, jakému bude ve školce vystaven váš pětiletý syn od těch dětí, jejichž rodiče byli nedělním sloupkem bezpochyby zděšeni stejně! Už článek o erotických hračkách minulý týden byl hodně zlý!!!

Copak nedokážete dohlédnout za špičku svého drzého nosíku – nejlepšího, jaký si bezpochyby lze u plastických chirurgů koupit – a uvědomit si, jak takové indiskrétní blábolení na ta dvě neviňátka zapůsobí?! (Ačkoli co se dá očekávat od ženy, která je hrdá na to, že se nikdy nevdala ani za jednoho z otců svých dětí?!!!)

Už mám dost toho vašeho prázdného tlachání o světě podle Charley. (Díky, že neužíváte křestního jména Charlotte. Alespoň nás ušetříte znesvěcení té nejkrásnější dětské knihy!) Po třech letech čtení – a nechápavého vrtění hlavou!!! – vašeho duchaprázdného rozjímání mi už došla trpělivost. Raději se pověsím za své dosud nedotčené pubické ochlupení, než muset číst další slůvko vašeho dětinského psaní. A už si dál nemůžu ospravedlnit, že bych podporovala jakékoli noviny, které se rozhodnou to publikovat. Proto ode dneška předplatné Palm Beach Post ruším.

Určitě mluvím za spoustu znechucených a nespokojených čtenářů, když se ptám: PROČ UŽ NEDRŽÍTE HUBU A NEJDETE K ČERTU?!!!!

Charley Webbová seděla a zírala na zlostný dopis na monitoru počítače a nevěděla, zda se má smát nebo brečet. Nešlo jen o to, že ji ten dopis svou zlobou rozrušil – během let dostala nemálo i horších, včetně několika došlých dnes ráno. Důvodem nebyl ani hysterický tón tohoto psaní. Na rozhořčení čtenářů byla také zvyklá. A nebylo to ani divokou a hojnou interpunkcí. Pisatelé rozzlobených e-mailů mají sklon považovat každou větu za důležitou, a tudíž hodnou velkých písmen, kurzívy a mnohonásobných vykřičníků. Nešlo dokonce ani o to, že tento dopis měl povahu osobního útoku. Každá žena, která věnuje tisíc slov své čerstvé depilaci třísel, útoky osobní povahy očekávat 8

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 8

21.09.2017 11:36:40

V PAVUČINĚ VZTAHŮ

musí. Někdo – včetně pár jejích kolegů – by dokonce mohl říct, že si o to koledovala a že se přece chlubí tím, že je provokativní. Tvrdili by, že dostala, co si ­zaslouží.

A měli by možná pravdu.

Charley pokrčila rameny. Byla zvyklá na odmítání i kritiku. Byla zvyklá, že ji označují za nekompetentní a lehkovážnou, stejně jako na spoustu dalších nelichotivých přízvisek. Už si zvykla, že svět zpochybňuje její náměty, napadá její charakter a pitvá a znevažuje její vzhled. Byla také zvyklá slýchat, že místo komentátorky dostala především díky svému vzhledu. Nebo že jedna z jejích známějších sester musela zatahat za jisté nitky.

Nebo že tu práci pro ni získal její otec, velmi vážený profesor anglické literatury na Yale, když využil svůj vliv.

Byla zvyklá slýchat, že je špatná dcera, ještě horší matka a jako idol příšerná. Takové řeči obvykle hodila za svou „krásnou hlavu“. Tak co je na tom e-mailu tak zvláštního, že neví, jestli se má smát nebo plakat? Proč ji to tak strašně zraňuje?

Možná se ještě stále trápí dopady sloupku z minulého týdne. Její sousedka Lynn Mooreová, která bydlí o pár domů vedle v dříve sešlé, nyní skoro módní uličce ve West Palmu, ji před Vánoci pozvala na Vášnivý večírek.

Ukázalo se, že to je varianta na známé sousedské setkání s nabídkou nádobí, až na to, že místo různých plastových nádob se tu nabízely vibrátory a umělé penisy. Charley se výborně bavila, když brala všechny ty rozmanité předměty do rukou, aby si je prohlédla a poslouchala přitom, jak prodávající to erotické zboží nadměrně vychvaluje – „A tahle zdánlivě nenápadná šňůra kuliček, dámy, ta dělá vážně zázraky. Bavíme se tu o několikanásobném orgasmu! Tenhle vánoční dárek obdarovává opravdu po celý rok!“ Následující měsíc pak ve svém sloupku onen večer důkladně rozpitvala. „Jak jsi to mohla udělat?“ obořila se na ni Lynn osobně hned v den, kdy sloupek vyšel. Stála na jediném schodu u předních dveří Charleyina třípokojového domečku.

9

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 9

21.09.2017 11:36:40

JOY FIELDINGOVÁ

Držela v zaťaté pěsti článek zmačkaný do pevné koule, jako by pomyslně svírala Charleyino hrdlo. „Myslela jsem, že jsme kamarádky.“ „Jsme kamarádky,“ protestovala Charley, i když ve skutečnosti byly spíš známé než skutečné přítelkyně.

Charley žádné opravdové přátele neměla. „Jak jsi to teda mohla udělat?“ „Nechápu. Co jsem provedla?“ „Ty to nechápeš?“ opakovala Lynn nevěřícně. „Ty nevíš, co jsi provedla? Ponížilas mě. Udělala jsi ze mě sexem posedlou bláznivku. Manžel zuří. Tchyně brečí. Dcera by se studem nejradši propadla. Celý den mi doma vyzvání telefon.“ „Ale já jsem tě přece nejmenovala.“ „Tos ani nemusela. Moje hostitelka,“ recitovala Lynn zpaměti, „asi čtyřicetiletá brunetka v upnutých tříčtvrtečních kalhotách, s pěticentimetrovými nehty zdobenými štrasovými kamínky a s osmicentimetrovými podpatky, žije v příjemném domě s bílým obložením, plném čerstvě nařezaných květin z její úžasné zahrady.

Na malém, pečlivě upraveném trávníku před domkem vlaje americká vlajka. To jsem teda vážně zvědavá, kdo to může být.“ „Může to být kdokoli. Myslím, že přeháníš.“ „Jo, fakt? Já že přeháním? Pozvu tě na večírek, představím tě přítelkyním, naleju ti ne jednu, ale několik sklenic šampaňského…“ „Proboha, Lynn, co jsi čekala?“ přerušila ji Charley rozhořčená, že se musí hájit. „Jsem novinářka. To přece víš. Přesně tahle témata jsou moje parketa. Samozřejmě že o tom budu psát. To jsi věděla, už když jsi mě zvala.“ „Já tě nepozvala jako reportérku.“ „Ale je to moje práce,“ připomněla jí Charley. „Jsem reportérka.“ „Moje chyba,“ řekla prostě Lynn. „Myslela jsem, že jsi víc než to.“ Zavládlo rozpačité mlčení. Charley se snažila zabránit 10

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 10

21.09.2017 11:36:40

V PAVUČINĚ VZTAHŮ

tomu, aby se jí Lynnina slova zaryla hluboko do duše. „Je mi líto, že jsem tě zklamala.“ Lynn odbyla Charleyinu omluvu mávnutím ruky s dlouhými nehty. „Ale nelituješ, že jsi to napsala, viď?“ Začala od domu ustupovat. „Lynn…“ „Jdi k čertu.“ PROČ UŽ NEDRŽÍTE HUBU A NEJDETE K ČERTU?!!!!

Charley zírala na monitor počítače. Mohla by tou naštvanou čtenářkou být Lynn Mooreová? Pátravě se probírala slovy, která naštvaná čtenářka napsala, a hledala náznak Lynnina jižanského vyjadřování, ale žádný nenašla.

Naštvaným čtenářem může být kdokoli. Za třicet let na této planetě a tři roky u tohoto stolu se Charley Webbové podařilo nadzvednout leckoho. Existuje hodně lidí, co si přejí, aby držela hubu a šla k čertu. „Myslela jsem, že jsi víc než to,“ opakovala si šeptem. Kolik jiných lidí se zmýlilo stejně?

OD: Charley Webbová KOMU: Naštvaná čtenářka PŘEDMĚT: Vysvětlující odpověď ODESLÁNO: pondělí 22. ledna 2007, 10:17:24-0800 Milá naštvaná čtenářko, páni!! To je ale dopis!!!! (Jak vidíte, i já mám v počítači vykřičníky!!!!!)

Díky za dopis. Vždy mě zajímají ohlasy čtenářů na mé sloupky, i když nejsou pokaždé pozitivní. Možná se mýlím, ale mám takový dojem, že jste z mých posledních článků nebyla příliš nadšená. Je mi to opravdu líto, ale jak se to říká? Že se člověk nemůže zavděčit všem? Už dávno jsem pochopila, že je zbytečné se o to vůbec snažit. Čtení je tak subjektivní činnost, že co je pro jednoho božské, je pro jiného příšerné. Je jasné, že pro vás jsem přímo ztělesněním ďábla!!!!!

Přestože důsledně obhajuji vaše právo se mýlit, musím se zaměřit na některé z vašich divočejších útoků. (Když se dívám na vaše indiskrétní 11

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 11

21.09.2017 11:36:40

JOY FIELDINGOVÁ

blábolení, jeden divoký útok vám vyvrátím!!!) Předně, nyní ani nikdy dříve jsem si rty restylanem nezvětšovala. S těmito rty jsem se narodila, a protože jsou zcela přiměřené, nikdy jsem je nepovažovala za hodny nějaké zvláštní pozornosti, jinak bych o nich zřejmě už dávno napsala sloupek. Taky jsem si v sedmi letech při nárazu do cihlové zdi zlomila nos, když jsem utíkala před mladším bratrem, který našel na zahradě hada a honil mě s ním. Výsledkem je celoživotní strach z hadů a nos, který se nepatrně – někdo by řekl roztomile – stáčí doleva. Nikdy jsem nepociťovala ani tu nejmenší potřebu ho narovnat, i když teď, když jste ho nazvala „drzý“, se nad tím ještě zamyslím.

Jsem překvapená, že jste nikdy neslyšela o brazilské depilaci, dokud jste si o tom nepřečetla v mém sloupku, protože vás mohu ujistit, že existuje poměrně dlouho. Ale jakmile vám došlo, o čem píšu a že toto téma uráží váš jemnocit – dneska na to narazíte všude – proč jste proboha četla dál?!!! (Konečně užívám ?!!! Baví mě to!!!!)

Pokud jde o to, co si myslí můj otec o své dceři vzdělané na Harvardu, která se takovým způsobem infantilizuje (dobrý výraz), předpokládám, že o tom neví – je totiž pořád zavřený v té své slonovinové věži na Yaleu – a pokud to ví, je mu to jedno, protože spolu už léta nemluvíme. (Pravidelní čtenáři WEBOVÉ STRÁNKY CHARLEY WEBBOVÉ by to měli vědět!!!) A co se týká mé matky, se zachováváním hrdosti před přáteli se trápit nemusí, protože stejně jako já žádné nemá. (Potenciální munice pro můj sloupek k nadcházejícímu svátku Dne matek, který vy bohužel číst nebudete.)

Naopak mé děti mají kamarádů spoustu, ale naštěstí na nesmyslné tlachání své matky nedbají, a protože kupodivu ve skutečnosti nemám ve zvyku předvádět se po domě nahá, nemusely se dopouštět žádného zbytečného uměleckého hodnocení odchlupování mých spodních partií.

No ne – to je tedy výraz, i když se to jenom napíše!!! Ohledně toho, že jsem se nikdy nevdala za žádného z otců svých dětí – a ani jsem s nimi nežila – dodala bych, že tak jsem je alespoň nevystavila nepříjemnostem rozvodu na rozdíl od svých úspěšnějších sester, které mají za sebou dohromady čtyři a půl rozvodu – Emily tři a Anne jeden rozvod a jedno nedávné odloučení. (Příležitostně jim oběma vyřídím vaši gratulaci k nedávným velmi zaslouženým úspěchům.)

Co se týká mého sloupku, měla byste si uvědomit, že dělám přesně tu práci, na kterou jsem byla najata. Když jsem před třemi lety do Palm Beach Postu přišla, šéfredaktor Michael Duff mi řekl, že chce přitáhnout 12

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 12

21.09.2017 11:36:40

V PAVUČINĚ VZTAHŮ

mladší čtenáře a že ho zvlášť zajímá, co si lidé mého věku myslí a dělají, zkrátka na rozdíl od vás, jeho svět podle Charley hluboce zajímá. Naopak ho nezajímá objektivní žurnalistika. Chce po mně, abych psala zcela subjektivně – upřímně, otevřeně a snad také polemicky.

Ze všech těch e-mailů, které jsem dnes ráno dostala, se zdá, že se mi to povedlo. Mrzí mě, že považujete mé psaní za dětinské a že rušíte předplatné našich báječných novin, ale to je samozřejmě vaše právo. Já budu ve své práci pokračovat a dál komentovat současnou společenskou scénu, referovat o mravech a zvycích americké mládeže a dotýkat se důležitých záležitostí, jako je zneužívání žen či šíření pornografie, a zároveň budu pokračovat s vpády do vrcholu plytkosti světa. Bohužel, vy už u toho nebudete.

Srdečně, Charlotte Webbová (Promiňte, nedokázala jsem odolat.)

Charleyiny prsty se pár sekund vznášely nad tlačítkem ODESLAT a pak se přesunuly k tlačítku VYMAZAT, které nakonec zmáčkla. Sledovala, jak slova mizejí z monitoru a s nimi vše ostatní kolem, a začaly k ní pronikat rušné zvuky pondělního rána: zvonění telefonu, klapání klávesnic a déšť bušící do francouzských oken ve třetím podlaží čtyřpatrové světlé budovy. Vedle její kóje se dva kolegové vesele bavili, jaký byl víkend. Poslouchala jejich brebentění plné smíchu a neškodného klevetění a prolétlo jí hlavou, proč se nikdo nezastavil taky u jejího stolu a nezeptal se, jak strávila víkend ona, nebo jí nepogratuloval k poslednímu sloupku. Ale nikdo to nikdy neudělal.

Bylo by snadné namlouvat si, že je to důsledek profesionální žárlivosti – věděla, že většina z nich považuje její sloupky, a tudíž i ji, za hloupé a bezvýznamné a štve je, že je Charley tak známá – ale je pravda, že si za ten čím dál větší chlad kolegů může především sama. Když přišla v Palm Beach Postu poprvé do práce, záměrně se vyhnula všem pokusům o sblížení, protože měla za to, že je lepší a bezpečnější udržovat vztahy striktně na profesionální úrovni. (Stejně jako nikdy nevěřila, že je dobrý 13

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 13

21.09.2017 11:36:40

JOY FIELDINGOVÁ

nápad se nějak moc kamarádíčkovat se sousedy. A měla pravdu!) Nebyla vyloženě nepřátelská, jen trochu rezervovaná. A kolegům netrvalo dlouho to pochopit. Nikdo nedostává rád košem, obzvlášť ne spisovatelé, kteří jsou na věčné odmítání zvyklí až příliš. Kamarádská pozvání na večeři brzy ustala, stejně jako nabídky jít s ostatními po práci na skleničku. A utichlo dokonce i zdvořilé: „Ahoj. Jak se vede?“ Až do dnešního rána, pomyslela si se zachvěním, když si vybavila obscénní úšklebek, kterým ji počastoval šéfredaktor Mitchell Johnson, když procházela kolem jeho prosklené pracovny. Mitch, který neoplýval duchaplností, jí zíral přímo do rozkroku džín značky Rock and Republic a zeptal se: „Máš to na holčičku? Vlastně chci říct, máš se, holčičko?“ opravil se, jako by se přeřekl neúmyslně.

Myslí si, že mě zná, pomyslela si teď Charley, opřela se v hnědé kožené židli a zadívala se přes stěnu, jež oddělovala její malý prostor od dalších podobných kójí, které zabíraly velkou středovou část redaktorského oddělení.

Prostorná místnost byla rozdělená do tří hlavních částí, i když spíš pomyslně než konkrétně. Tu největší část tvořili novináři, kteří pokrývali aktuální události a podávali denní zprávy; druhá sekce byla vyhrazená týdenním sloupkařům a těm, co píší o zvláštních záležitostech jako ona; a třetí úsek slouží těm, kdo ověřují fakta, a sekretářkám. Zaměstnanci seděli u počítačů celé hodiny, štěkali do sluchátek hands-free nebo se snažili mezi ramenem a uchem udržet staromódní černé sluchátko. Bylo třeba odhalovat a sledovat kauzy, dodržovat termíny, vyjasňovat stanoviska, přinášet prohlášení. Pořád tu někdo běhal nebo odbíhal, žádal o radu, názor nebo pomoc.

Charley nikdo nikdy o nic nepožádal.

Domnívají se, že mě znají, říkala si. Protože píšu o erotických večírcích a brazilské depilaci, myslí si, že jsem nějaká povrchní blběna a že o mně všechno vědí.

Nevědí vůbec nic.

14

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 14

21.09.2017 11:36:40

V PAVUČINĚ VZTAHŮ

PROČ UŽ NEDRŽÍTE HUBU A NEJDETE K ČERTU?!!!

OD: Charley Webbová KOMU: Naštvaná čtenářka PŘEDMĚT: Vysvětlující odpověď ODESLÁNO: pondělí 22. ledna 2007, 10:37:06-0800 Milá naštvaná čtenářko, jste trapná.

S pozdravem, Charley Webbová Tentokrát Charley klikla na ODESLAT a čekala na potvrzení, že zpráva skutečně odešla. „Tohle jsem asi dělat neměla,“ zamumlala si o chvíli později. Úmyslně popudit nějakého čtenáře není nikdy dobrý nápad. Tam venku je plno sudů s prachem, které jen čekají na záminku, aby mohly vybuchnout. Měla jsem to ignorovat, pomyslela si Charley, když vtom zazvonil telefon. Natáhla ruku a zvedla sluchátko. „Charley Webbová,“ řekla místo haló. „Jseš nemorální děvka,“ zavrčel mužský hlas. „Někdo by tě měl vykuchat jako rybu.“ „To jsi ty, mami?“ zeptala se Charley, ale hned se zarazila. Proč si neověřila číslo volajícího? Vždyť si právě slíbila, že nebude nikoho úmyslně popouzet. Měla prostě zavěsit, napomínala se, když jí telefon v ruce zmlkl. Okamžitě zazvonil znovu. Znovu ho bez ověřování zvedla. „Mami?“ nedokázala si odpustit. „Jak jsi to poznala?“ zeptala se jí matka.

Charley se zasmála, když si představila zmatek v matčině podlouhlém hranatém obličeji. Elizabeth Webbové bylo padesát pět let a měla modročerné vlasy po ramena, které podtrhovaly téměř nadpozemskou bělost její pokožky. Bosá měřila sto osmdesát dva centimetry, nosila dlouhé splývavé sukně, které jí zkracovaly nohy, a halenky s hlubokým výstřihem, které jí zvětšovaly objem 15

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 15

21.09.2017 11:36:40

JOY FIELDINGOVÁ

prsou. Každému připadala krásná, byla stále stejně nádherná, jako když byla v Charleyině věku a měla už čtyři malé děti. Ale Charley měla z té doby pramálo vzpomínek a ještě méně fotografií, protože jí matka zmizela ze života, když jí bylo sotva osm.

Elizabeth Webbová se znovu náhle objevila přede dvěma roky a snažila se obnovit kontakt se svými potomky, které před nějakými dvaceti lety opustila. Charleyiny sestry se rozhodly zůstat loajální k otci a odmítly odpustit ženě, která utekla do Austrálie nikoli s jiným mužem, což by se ještě dalo odpustit, ale s jinou ženou, což nesporně odpustit nelze. Jenom Charley byla natolik zvědavá – zlomyslná, jak by nepochybně řekl její otec – že souhlasila, že se s ní znovu setká. Bratr se samozřejmě kontaktu s oběma rodiči stále vyhýbal. „Chci ti jen povědět, že se mi tvůj včerejší sloupek moc líbil,“ pronesla matka s nádechem australského přízvuku. „Tyhle věci mě vždycky moc zajímaly.“ Charley přikývla. Jablko nepadá daleko od stromu, napadlo ji. „Děkuju.“ „Včera jsem ti několikrát volala, ale nebyla jsi doma.“ „Nenechala jsi vzkaz.“ „Vždyť víš, že tyhle věci nesnáším,“ odpověděla m ­ atka.

Charley se usmála. V Palm Beach se matka usadila teprve nedávno a po dvou desítkách let strávených v pustině se všeho, co jen zavánělo technikou, děsila a neměla počítač ani mobil. Hlasová schránka ji ještě pořád udivovala i frustrovala a internet byl jednoduše nad její chápání. „Jela jsem do Miami za Bramem,“ řekla Charley.

Ticho. A pak: „Jak se tvému bratrovi daří?“ „Nevím. Nebyl doma. Čekala jsem tam celou věčnost.“ „Věděl, že přijedeš?“ „Ano.“ Další odmlka, tentokrát delší než poprvé. A vzápětí: „Myslíš, že…?“ Hlas se jí zlomil. „… že pije a bere drogy?“ 16

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 16

21.09.2017 11:36:40

V PAVUČINĚ VZTAHŮ

„Myslíš si to?“ „Možná. Nevím.“ „Hrozně se o něho bojím.“ „Na to je už trochu pozdě, nezdá se ti?“ Charley ta slova vypustila z úst dřív, než je dokázala zastavit. „Promiň,“ okamžitě se omluvila. „To nic,“ řekla matka smířlivě. „Asi mi to patří.“ „Nechtěla jsem být zlá.“ „Ale chtěla,“ odpověděla matka bez hořkosti. „Právě to z tebe dělá tak dobrou spisovatelku. A tvou sestru tak průměrnou,“ neodpustila si ještě dodat. „Mami…“ „Promiň, drahoušku. Nechtěla jsem být zlá,“ opakovala po Charley. „Ale chtěla.“ Charley se usmála a poznala, že matka se usmívá také. „Hele, já už musím končit.“ „Napadlo mě, že bych někdy zašla navštívit děti…“ „Dobrý nápad.“ Charley nepřítomně otevřela další e‑mail.

OD: Estét KOMU: Charley@Charley’sWeb.com PŘEDMĚT: Zvrhlíci ODESLÁNO: pondělí 22. ledna 2007, 10:40:05-0400 Milá Charley, ačkoli jsem normálně ten typ člověka, který vyznává heslo ŽÍT A NECHAT ŽÍT, váš nejnovější sloupek mě přiměl ten postoj znovu zvážit. Ten předchozí sloupek o erotických hračkách byl dost špatný, ale tenhle poslední je urážkou všech slušných křesťanů. Co jste to za hnusnýho a nechutnýho zvrhlíka! Zasloužíte si USMAŽIT SE V PEKLE. Takže CHCÍPNI, ČUBKO, CHCÍPNI a vem ty svoje parchanty s sebou!

P.S. Být váma, pořádně na ně dohlídnu. Divila byste se, čeho jsou někteří lidi schopní.

17

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 17

21.09.2017 11:36:40

JOY FIELDINGOVÁ

Charley se zatajil dech. „Musím končit, mami.“ Zavě­ sila, vyskočila a převrhla židli, jak se hnala ze své kóje ven.

18

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 18

21.09.2017 11:36:40

Joy Fieldingová V PAVUČINĚ VZTAHŮ Z anglického originálu Charley’s Web, vydaného nakladatelstvím Atria Books v New Yorku v roce 2008, přeložila Jitka Herynková Obálku navrhla Diana Delevová Redigovala Alexandra Fraisová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 416 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9283. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

V_pavucine_vztahu_06_(imprimatur).indd 416

21.09.2017 11:36:47