0039348

Přeložil Ondřej Kronich

A Semi-definitive List od Worst Nightmares Copyright © Krystal Sutherland, 2017 All rights reserved ISBN 978-80-7549-649-2

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 4

12.01.2018 14:21:24

Pro Chelsea a Shanaye, a každého, kdo se kdy bál: jste statečnější, než si uvědomujete.

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 5

12.01.2018 14:21:24

1 KLUK NA AUTOBUSOVÉ ZASTÁVCE ESTER SOLAROVÁ ČEKALA před pečovatelským a rehabilitačním centrem Lilac Hill už půl hodiny, když se jí dostalo informace, že prokletí znovu zaúřadovalo. Rosemary Solarová, její matka, jí po telefonu vysvětlila, že už nebude schopná, a to za žádných okolností, nadále vyzvedávat svou dceru. Na kapotě rodinného auta byla totiž nalezena sedící kočka černá jak noc, s démonicky žlutými štěrbinami místo očí – znamení dostatečně temné, aby jí zabránilo řídit. Ester to přijala s klidem. Spontánní vznik fobií nebyl v rodině Solarů novinkou, a tak se vydala k autobusové zastávce čtyři bloky od Lilac Hill. Její červená kápě se vzdouvala ve večerním větříku a cestou přitáhla pohledy několika cizinců. Během chůze přemítala, koho normálního by v této situaci mohla zavolat. Její otec byl stále pohřben ve sklepení, které si pro sebe vyhradil před šesti lety; Eugene byl NBOP – nepřítomen bez oficiální propustky (Ester měla podezření, že pro7

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 7

12.01.2018 14:21:24

klouznul další skulinou v realitě – čas od času se mu to stávalo); a její dědeček již nedisponoval dostatečnými řidičskými schopnostmi, aby dokázal ovládat vozidlo (nehledě na to, že si nepamatoval, že by byla jeho vnučkou). Shrnuto a podtrženo, Ester měla velice málo lidí, kteří ji mohli vytáhnout z bryndy. Autobusová zastávka byla té páteční noci opuštěná. Seděla tam jen jedna další osoba, vysoký černý kluk oblečený jako postava z filmu Wese Andersona; s limetkově zelenými manšestrovými kalhotami, semišovou bundou a baretem připlácnutým přes vlasy. Kluk tiše vzlykal, takže Ester udělala to, co člověk udělat má, když nějaký cizinec vykazuje ve vaší přítomnosti příliš silné emoce – zcela ho ignorovala. Posadila se vedle něj, ­vytáhla ­odrbaný výtisk Kmotra a usilovně se snažila soustředit na čtení. Lampy nad nimi bzučely jako hnízdo vos a sem tam poblikávaly. Kdyby Ester nechala hlavu skloněnou, příští rok jejího života by se vyvinul úplně jinak, ale ona byla Solarová. A Solarové mají špatný zvyk strkat nos tam, kam nemají. Kluk dramaticky naříkal. Ester vzhlédla. Přes lícní kost mu vykvétala modřina, ve fluorescenčním světle tmavě modrá jako švestka, a z tržné ranky nad obočím mu vytékala krev. Jeho vzorkovaná košile – očividně ji někdo daroval do bazaru někdy v sedmdesátých letech – byla u límce natržená. Kluk znovu vzlykl a pak se po ní úkosem podíval. Ester se všeobecně vyhýbala hovorům s lidmi, pokud to nebylo zcela nezbytné; někdy se vyhýbala lidem, i když to bylo zcela nezbytné. „Ahoj,“ řekla nakonec. „Seš v pořádku?“ „Myslím, že mě přepadli,“ řekl. „Tak ty myslíš?“ 8

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 8

12.01.2018 14:21:24

„Nemůžu si vzpomenout.“ Ukázal na ránu na čele. „Ale ­vzali mi mobil a peněženku, takže si myslím, že mě přepadli.“ A v tu chvíli ho poznala. „Jonah? Jonah Smallwood?“ Ty roky ho změnily, ale pořád měl stejné velké oči, stejné silné čelisti, stejný pronikavý pohled, který měl už jako dítě. Jen byl teď zarostlejší: stín strniště a hlavu plnou černých vlasů, které měl vyčesané ve stylu pompadour. Ester napadlo, že připomíná Finna z posledních Star Wars, což byl, aspoň pokud šlo o ni, dost dobrý způsob jak vypadat. Vrhl na ni pohled, na chaotickou změť pih ve stylu Jacksona Pollocka rozstříknutou po její tváři a hrudi a pažích, na hřívu broskvově zrzavých vlasů, které jí spadaly podél hlavy. Snažil se ji zařadit. „Odkud znáš mý jméno?“ „Ty si mě nepamatuješ?“ Kamarádili se pouhý rok, a tehdy jim bylo teprve osm, ale i tak. Ester ucítila bodnutí smutku, že na ni zjevně zapomněl – ona na něj rozhodně nezapomněla. „Chodili jsme spolu na základku,“ vysvětlila mu. „Byla jsem s tebou ve třídě paní Priceový. Zeptal ses mě, jestli bych nechtěla být tvůj Valentýn.“ Jonah jí koupil sáček se srdíčky a ručně vyrobil valentýnku, na kterou nakreslil dva párky a pod to napsal: Tvoříme dokonalý párek. Uvnitř ji žádal, aby se s ním sešla o přestávce. Ester čekala. Jonah se neukázal. Ve skutečnosti ho už nikdy znovu neviděla. Až do teď. „Ba jo,“ řekl Jonah pomalu a na tváři se mu konečně rozhostil výraz poznání. „Líbila ses mi, protože jsi protestovala proti smrti Brumbála před knihkupectvím asi tak týden potom, co se to provalilo ve filmu.“ 9

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 9

12.01.2018 14:21:24

Takhle si to pamatovala Ester: Malá Ester, sedmiletá, s jasně zrzavým účesem podle kastrolu, stávkující před místním knihkupectvím s cedulí, na které stálo: ZACHRAŇTE ČARODĚJE. A pak krátký vstup ze zpráv v šest hodin, reportér klečí vedle ní a ptá se jí na otázku: „Uvědomuješ si, že ta kniha byla vydána už před lety a ten konec se nedá změnit?“ a ona jen hloupě mrká do kamery. Zpátky do reality: „Štve mě, že to nahráli, a mají tak důkazní materiál.“ Jonah kývl na její oblek, na krvavě rudou kápi přivázanou stužkou ke krku a na proutěný košík ležící jí u nohou. „Vypadá to, že jsi pořád zvláštní. Proč jsi oblečená jako Červená Karkulka?“ Ester nemusela odpovídat na otázky o svých zálibách v kostýmech po několik let. Cizinci na ulici vždycky předpokládali, že je na cestě na maškarní párty. Její učitelé – k její velké nelibosti – nemohli přijít na žádnou chybu v jejím oděvu, co se předpisů školního odívání týkalo, a její spolužáci byli zvyklí, že chodila ohozená jako Alenka v říši divů nebo Bellatrix Lestrangeová a podobně, a nikdy se nestarali, co měla na sobě, pokud jim tajně donášela dorty (o čemž více za chvíli). „Byla jsem navštívit svýho prarodiče. Přišlo mi to vhodný,“ odpověděla, což – jak se zdálo – Jonaha uspokojilo, protože přikývl, jako by rozuměl. „Hele, máš u sebe nějaký keš?“ Ester u sebe nějaký keš měla; ve svém piknikovém košíku Červené Karkulky. Bylo tam 55 dolarů, všechno vyčleněno na její fond, který nazývala Ať už se sakra dostanu z tohohle zapadákova a jenž nyní čítal 2 235 dolarů celkově. Zpět k výše zmíněnému dortu. Víte, když byla Ester ve třeťáku, eastriverská střední provedla ve školní jídelně jisté kro10

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 10

12.01.2018 14:21:24

ky, dokud nebylo k dostání pouze zdravé jídlo. Pryč byly pizzy a kuřecí nugetky a smažené bramborové kroketky a hranolky a sendviče Sloppy Joe a nachos, díky kterým byla škola jakžtakž snesitelná. Jméno „Michelle Obamová“ bylo nyní vyslovováno ve vzteku, kdykoliv byla na jídelníček přidána nová položka, jako třeba pórková a květáková polévka nebo brokolicový koláč. Ester spatřila slibnou obchodní příležitost a udělala krabici dvojitých čokoládovo-karamelových brownies. Přinesla je do školy následujícího dne a prodávala každý za pět dolarů. Trhla pěkných padesát babek. Od té doby se stala Walterem Whitem nezdravé stravy; věhlas jejího impéria dosáhl takových ­rozměrů, že ji její zákazníci ve škole začali přezdívat „Dortoberg“. Nedávno rozšířila své působiště i na pečovatelské a rehabilitační centrum Lilac Hill, kde nejzajímavějšími věcmi na jídelníčku byly přepálené hot dogy a mdlá bramborová kaše. Obchod vzkvétal. „Proč?“ řekla pomalu. „Potřebuju peníze na autobus. Když mi něco dáš, můžu použít svůj telefon a převést peníze ze svýho bankovního účtu přímo na tvůj.“ Znělo to docela úskočně, ale Jonah byl samá modřina, krvácel a brečel a ona ho stále napůl viděla jako roztomilého malého kluka, kterému se líbila natolik, že jí nakreslil obrázek dvou párků. A tak Ester řekla: „Kolik potřebuješ?“ „Kolik máš? Vezmu si to všechno a převedu ti to na účet.“ „Mám padesát pět dolarů.“ „Vezmu si padesát pět dolarů.“ Jonah se postavil a přešel si sednout vedle ní. Byl mnohem vyšší, než si myslela, a také štíhlejší, jako klas kukuřice. 11

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 11

12.01.2018 14:21:24

Sledovala, jak otevřel bankovní aplikaci na jejím mobilu, přihlásil se, vyplnil účetní detaily, které mu sdělila, a autorizoval převod. Finanční transakce úspěšná, sdělila aplikace. Sklonila se tedy nad košíkem, otevřela ho a dala mu pětapadesát dolarů, na které si dneska přišla v Lilac Hill. „Díky moc,“ řekl Jonah a zatřásl jí hlavou. „Jsi holka do nepohody, Ester.“ Pak se postavil, mrkl a byl pryč. Znovu. A takhle onoho teplého, vlhkého večera na konci léta z ní Jonah Smallwood podvodně vymámil padesát pět dolarů a okradl ji, v rozmezí zhruba čtyř minut, o: yy náramek její babičky, přímo z jejího zápěstí yy její iPhone yy ovocnou buchtu z jejího košíku, kterou si šetřila na cestu domů yy její průkazku do knihovny (kterou později použil, aby shrábnul 19,99 dolarů v reprodukčních náhradách za poničení výtisku Romea a Julie čmáranicemi humrů) yy její výtisk Kmotra yy její neúplný seznam nejhorších nočních můr yy a její důstojnost Ester si pořád v hlavě přehrávala svou trapnou vzpomínku na protest proti smrti Brumbála a neuvědomila si, že byla oloupena, dokud o šest minut a devatenáct vteřin později nedorazil autobus a ona v tu chvíli nevykřikla na řidiče: „Byla jsem oloupena!“ Na což řidič opáčil: „Žádná chátra!“ a zavřel jí dveře před obličejem. (Možná jí Jonah nepřipravil o všechnu její důstojnost – ři12

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 12

12.01.2018 14:21:24

dič autobusu si vzal ty drobty, které on nedokázal seškrábat z jejích kostí.) Takže jak vidíte, příběh o tom, jak Jonah Smallwood oloupil Ester Solarovou, je celkem přímočarý. Příběh o tom, jak si k Jonahu Smallwoodovi našla cestu a zamilovala se do něj, je o něco komplikovanější.

13

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 13

12.01.2018 14:21:24

2 DŮM SVĚTLA

A DUCHŮ CELKOVĚ TO TRVALO ESTER tři hodiny, třináct minut a třicet sedm vteřin, než došla ke svému domu, který se nacházel na periferii periferie. Město se rozrůstalo na opačnou stranu, než developeři předpokládali, tudíž nechali její čtvrť napospas uprostřed země nikoho. Během té dlouhé cesty se obloha protrhla a začalo pršet, takže když Ester dorazila k předním schodům, byla už promočená skrznaskrz, zablácená a třásla se. Dům Solarových byl jako vždycky zářícím klenotem na jinak potemnělé ulici. Jemný vánek olizoval stromy, které zapustily kořeny na předním dvorku, les uprostřed předměstí. Několik sousedů si pár let zpátky stěžovalo na to neustálé světlo. Rosemary Solarová odpověděla tím, že na zahradu zasadila osm dubů, které vyrostly z malých stromků do obrů, kteří zahalovali pozemek po dobu asi šesti měsíců. Jak duby rostly, rozvěsila na jejich větve nazary, stovky amuletů z modrého, černého a bílého skla, které vycinkávaly přízračné písně, kdykoliv se zvedl 14

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 14

12.01.2018 14:21:24

vítr. Rosemary říkala, že nazary měly odhánět zlo. Doposud jediné lidi, které dokázala odehnat, byly dívčí skautky, svědci Jehovovi a koledníci. Eugene seděl na předních schodech, které vedly na jasně osvětlenou verandu, a vypadal, jako by přicestoval časem z ­koncertu Beatles, zcela ve stylu účesu Ringa a ohozu Johna. Ester a Eugene byli dvojčata, kterým nikdo nevěřil, že jsou dvojčata. Kde on měl tmavé vlasy, ona měla světlé; kde byl vysoký, ona byla malá; kde byl mrštný, ona byla neohrabaná; kde byla její kůže posetá pihami, on neměl nic. „Hoja,“ řekla Ester. Eugene vzhlédl. „Říkal jsem mámě, že jsi pořád naživu, ale ona už začínala na internetu vybírat rakve. Barevný schéma na tvým pohřbu bude kombinace růžový a stříbrný, nebo mi to tak bylo řečeno.“ „Uch. Výslovně jsem požadovala na pohřbu vkusnou černou a alabastrovou, a to asi tak… stokrát.“ „Pouštěla si slideshow náhlýho úmrtí, kterou udělala loni, a přidávala tam nový obrázky. Pořád to končí písničkou ‚Time of Your Life‘.“ „Bože, tak přízemní. Nemůžu se rozhodnout, co by bylo víc tragický – umřít v sedmnácti, nebo mít ten nejklišoidnější pohřeb všech dob.“ „Ale no tak. Pohřeb v růžový a stříbrný není klišé, jen je to po čertech laciný.“ Eugene měl v očích upřímnou starost. „Jsi v pořádku?“ Ester si vyždímala dlouhé vlasy; vždycky zrudly jak krev, když se namočily. „Jo. Byla jsem oloupena. No, ne tak úplně oloupena. Napálena. Jonahem Smallwoodem. Pamatuješ na toho kluka, který se na mě vykašlal na Valentýna na základce?“ „Ten, do kterýho jsi byla zoufale zabouchnutá?“ 15

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 15

12.01.2018 14:21:24

„Přesně ten. Ukázalo se, že to je celkem talentovaný zlodějíček. Jen tak mi ukradl pětapadesát dolarů a mou ovocnou buchtu.“ „Dvojnásobná podělávka. Doufám, že chystáš pomstu.“ „Ovšemže, bratříčku.“ Eugene se postavil, přehodil ji paži přes rameno a společně vešli dovnitř, pod podkovou přibitou nad dveřním překladem, uschlými větvičkami poleje visícími z rámu dveří a kolem zbytků řádků soli z předchozí noci. Dům Solarových byl postaven ve starém viktoriánském stylu a trochu připomínal jeskyni, kde dokonce i světlo mělo matný, zašlý nádech. Všude bylo ostění z tmavého dřeva a rudé perské koberce a stěny, které měly vzdáleně bledě zelenou barvu rozkladu. Byl to ten druh domu, kde se ve zdech pohybovali duchové a sousedé věřili, že obyvatelé domu mohou být prokletí; co se týče Solarů, obojí byla pravda. Tohle jsou věci, kterých si lidé všímali, pokud tedy byli cizinci někdy vůbec vpuštěni dovnitř: VŠECHNY VYPÍNAČE byly neustále přilepeny do pozice zapnuto elektroizolační páskou. Solarové milovali světlo, ale Eugene ho miloval ze všech nejvíc. K jeho radosti byly po chodbách rozvěšeny žárovkové girlandy a lampy a svíčky zabíraly všechen volný povrch nábytku a celkem často i většinu podlahy. Všimli jste si sežehlých skvrn z Velkého panického ohně roku 2013, když vypadla elektřina, a Eugene vyběhl ze své ložnice do chodby, při tom převrhl asi dva tucty výše zmíněných svíček a způsobil požár sádrokartonové chodby. Schody do druhého parta byly zataraseny změtí odloženého nábytku, většinou proto, že Peter Solar byl napůl cesty k dokončení renovací horního patra, když ho stihla první mrtvice, 16

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 16

12.01.2018 14:21:24

a všechna práce byla narychlo ukončena, ale částečně i proto, že Rosemary věřila, že v druhém patře na férovku straší. (Jako že duch bude strašit jen v polovině domu a ze slušnosti nechá obyvatele v klídku dole bez jakýchkoliv Paranormálních aktivit. Ale no táák.) Na stěnách nic nebylo, kromě vypínačů přilepených páskou a žaluzií, které zakrývaly na noc okna. Žádné obrazy. Žádné plakáty. Rozhodně, rozhodně žádná zrcadla. Nikdy. Králíci v kuchyni. Ďábelský kohout jménem Fred, který následoval Rosemary Solarovou, kamkoliv se hnula, a byl, aspoň podle Rosemary, skřetem vytaženým přímo z litevského folkloru. GREEN DAY skutečně tiše vyhrávali v obýváku. Rosemary Solarová, žena těsně po čtyřicítce, seděla na pohovce před televizí a sledovala slideshow náhlého pohřbu, kterou vytvořila před několika lety v případě, že by některé z jejích dětí nečekaně zemřelo. Hnědé vlasy jí spadaly na ramena, a když se hnula, tak cinkala, neboť její kostnatá zápěstí a prsty byly ověšeny stříbrnými prsteny a amulety pro štěstí. Mince našité do jejího oblečení – do lemů, do rukávů, všité dovnitř každé kapsy kovově lesklou nití – ševelily jako dešťové kapky. Tohle jsou věci, které Ester považovala za určující rysy své matky: BĚHEM SVÝCH MLADISTVÝCH LET byla Rosemary šampionkou v Roller derby a nechala si říkat „Bestie“. Ester se nejvíce líbila fotka s ní, kde byla v traťovém obleku a vypadala téměř stejně jako Eugene: stejné tmavé vlasy, stejné hnědé oči, stejně bledá kůže nezkažená pihami, které posévaly Ester. Bylo to fakt zvláštní. 17

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 17

12.01.2018 14:21:24

Rosemary byla jednou vdaná, když jí bylo osmnáct, a to za muže, který jí zanechal přes levé obočí úzkou jizvu ve tvaru „C“. Mužovo jméno a osud zůstaly utajeny. Ester si ráda představovala, že ho stihl dlouhý a bolestivý skon těsně poté, co ho Rosemary opustila; nejspíš ho sežrali divocí psi nebo byl pomalu uvařen ve velkém kotli s olejem. Profesí zahradnice měla Rosemary schopnost nechávat rostliny vyrůst pouhým dotekem. Květiny jako by v její přítomnosti rozkvétaly a ohýbaly se za ní, když prošla kolem. Duby na předním dvorku jí naslouchaly, když jim šeptala a říkala jim, aby vyrostly. Vždycky se kolem ní vznášela magická aura. TEN POSLEDNÍ BOD milovala Ester na Rosemary nejvíc. Cítila to už jako dítě – i když ji její víra ve víly a Santu a dopisy z Bradavic opustila, pořád cítila jakýsi šumící nápěv moci, která vyzařovala z její matky. Ester považovala magii za takové poutko. Neviditelný stříbrný provázek, který vázal jejich srdce k sobě bez ohledu na vzdálenost. To Rosemary přivádělo do její ložnice, když měla Ester noční můry. Díky tomu polevovala bolest hlavy nebo zubů, ale i žaludeční nevolnost, když jí přikládala dlaň na čelo. Pak přišlo to prokletí, jako přichází vždycky. Petera stihla mrtvice a on se odklidil do sklepení. Začalo se nedostávat peněz. Rosemary začala s hazardem a v zoufalství, aby neprohrála, začala být pomalu stravována strachem ze smůly. Pouto, které vázalo matku a dceru, začalo chřadnout, křehnout a odumírat. Ester nemilovala svou matku o nic méně, ale to kouzlo začalo mizet a Rosemary se pomalu ale jistě stávala děsivě a skrznaskrz lidská. A na tomto světě bylo jen málo věcí horších než lidé. Rosemary vyskočila z pohovky, přitáhla si Ester a škrtivě ji objala, zatímco nezaujatého Freda měla strčeného do podpaží. 18

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 18

12.01.2018 14:21:24

Okolní vzduch voněl šalvějí a cedrem. Její šaty nesly nádech pelyňku a hřebíčku. Její dech v sobě ukrýval stopy poleje. Všechny tyto byliny měly zahánět smůlu. Rosemary Solarová voněla jako čarodějnice, za kterou ji považovala většina lidí v sousedství, a možná tak o sobě přemýšlela i ona sama, ale Ester věděla, jak se věci mají. „Tolik jsem se bála,“ řekla Rosemary a shrnula jí mokré vlasy z tváře. „Kdes byla? Proč jsi nezvedala telefon?“ Ester si vychutnávala ten dotyk i starosti a cítila touhu roztát v matčině náručí a nechat svou matku, ať ji utěší, jako to dělala, když byla dítě. Ale ošoupané útěšné propriety na jejích rukách nestačily na to, aby zahnaly její pocit, že byla opět nechána ve štychu, a tak ji odstrčila. „Možná kdybys mě vyzvedla, jak jsi měla, tak bych nebyla brutálně přepadena na cestě domů.“ Jonahovo kapsářství se těžko dalo počítat jako přepadení, ale Rosemary tohle vědět nepotřebovala. Někdy se Ester líbilo, když v ní vzbudila výčitky svědomí. „Bylas přepadena?“ „Brutálně přepadena. Měla jsi mě vyzvednout.“ Rosemary vypadala sužována bolestí. „Viděla jsem černou kočku.“ Nikoliv poprvé ucítila Ester bodnutí zvláštního pocitu přitažlivosti a odpuzování zároveň, jenž určoval jejich vztah několik minulých let. Přitažlivého pocitu, který ji vtahoval blíž a díky kterému chtěla sevřít Rosemarinu tvář v dlaních a utěšovat ji, že všechno bude v pořádku. A zároveň i opačného tahu, temné věci, která vlévala kyselinu do jejího žaludku, protože to nebylo fér. Nebylo fér, že se tohle stalo z její matky. Nebylo fér, že všichni Solarové byli prokleti a odsouzeni žít v takovém směšném strachu. 19

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 19

12.01.2018 14:21:24

„Běž říct svému otci, že jsi v bezpečí,“ řekla Rosemary konečně. Ester došla ke kuchyňskému výtahu, našla pero a notes a napsala zprávu, kde stálo: Jsem v bezpečí – prosím nevšímej si jakékoliv předchozí korespondence, která by naznačovala opak. Chybíš mi. S láskou, Ester. Pak papír stočila, vložila ho do kuchyňského výtahu a zatáhla za kladku, která spustila malý výtah do sklepa. Kdysi dávno mohl sloužit na přepravu dřeva určeného do kamen; teď byl využíván pouze ke komunikaci. „Ahoj, Ester,“ ozval se hlas Petera Solara ze šachty o chvíli později. „Jsem rád, že nejsi nadále pohřešovaná.“ „Ahoj, tati,“ zavolala za ním. „Na co tenhle týden koukáš?“ „Teď mě chytil Mork & Mindy. Nikdy jsem to neviděl, když to běželo v televizi. Baví mě to.“ „To je fajn.“ „Mám tě rád, zlato.“ „Taky tě mám ráda.“ Ester zavřela dvířka kuchyňského výtahu a zamířila do své ložnice. V chodbě začaly syčet stovky svíček, jak jí krůpěje vody odkapávaly z vlasů a šatů. Pokoj vypadal tak trochu jako jeden z těch protiatomových krytů v postapokalyptických filmech, kde skladují všechno umění z Louvru a Rijksmusea a Smithsonianu ve snaze zachránit z odkazu lidstva, co se jen dá. Většina nábytku kdysi patřila jejím prarodičům: černý kovový rám postele, teakový psací stůl, vyřezávaná truhla (kterou její dědeček přivezl odněkud z Asie), perské koberce, které pokrývaly většinu dřevěné podlahy. Všechno, co dokázala získat z jejich svérázného malého domova. Na rozdíl od zbytku domu, který byl holý a prázdný až na polepené vypínače a lampy a svíčky, stěny jejího pokoje byly pokryty rámovanými malbami a indickými tapiseriemi a napevno přidělanými regály na knihy. Rudá tapeta pod tím vším byla již sotva viditelná. 20

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 20

12.01.2018 14:21:24

A kostýmy. Všude kostýmy. Kostýmy překypující ze skříně. Kostýmy v různém stupni vývoje visící ze stropu. Kostýmy přišpendlené na třech krejčovských pannách; obří krinolíny a lesklé černé šaty a říčně zelené proužky kůže tak měkké, že na omak připomínaly roztátou čokoládu. Paví pera a perlové náhrdelníky a mosazné kapesní hodinky všechny ukazující odlišný čas. Šicí stroj značky Singer – patřící její zesnulé babičce – pokrytý vrstvami sametu a hedvábí připravenými, aby byly rozstříhány do vzorců. Tucet masek přehozených přes každý sloupek postele. Celá komoda zasvěcená make-upu – nádobám zlatých třpytek a tyrkysovým očním stínům a jako kost bílé barvě na tvář a tekutému latexu a rtěnce tak rudé, že při pohledu na ni jako by planula. Eugene obvykle odmítal vstupovat dovnitř, protože kvůli všemu tomu nepořádku vypadal pokoj temnější, než ve skutečnosti byl, ale také protože vypínače nebyly oblepeny páskou a nenastaveny do trvalé polohy zapnuto, takže teoreticky nějaký pomstychtivý duch mohl kdykoliv zhasnout, pokud by měl zrovna chuť. (Pomstychtiví duchové představovali pro Eugena velkou hrozbu. Byli častým tématem jeho myšlenek. Velmi ­častým.) Ester položila na zem košík a začala si svlékat vlhkou kápi, když si všimla přízraku stojícího u plně zatíženého věšáku na kabáty ve vzdáleném koutě pokoje. Hephziba Hadidová byla napůl skrytá chumlem šátků, měla rozšířené oči a vypadala jako duch, který byl spatřen čirou náhodou. „Proboha, Heph,“ řekla Ester a sevřela si hruď. „O tomhle jsme už mluvili. Nemůžeš se sem jen tak tiše vplížit.“ Hephziba nasadila omluvný pohled a vystoupila z rohu. První tři roky jejich přátelství byla Ester legitimně přesvědčená, že Hephzibah byla její imaginární kamarádka. Upřímně řečeno, s nikým nemluvila a žádný učitel ji nikdy nevyvolával, 21

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 21

12.01.2018 14:21:24

protože s nikým nemluvila a jen se tak vznášela kolem Ester a všude ji následovala, což Ester nevadilo, protože byla silně nepřitažlivým děckem, co mělo jen málo dalších kamarádů. Všechno na Hephzibě bylo dlouhé a tenké – dlouhé a tenké vlasy, dlouhé a tenké končetiny – a navíc ještě měla popelavé vlasy a bledé oči ve stylu Bar Refaeli. Než si vůbec mohla Ester sundat kápi, Hephziba ji chytila a nevybíravě ji objala – vzácná ukázka náklonosti – než se vrátila k postávání v rohu místnosti, kde po ní vyslala pohled, jenž říkal: „Co se stalo?“ Během těch deseti let, co se znaly, si vypěstovaly vzájemnou neverbální komunikaci. Ester věděla, že Heph umí mluvit – jednou ji zaslechla, jak mluví na své rodiče – ale Hephziba na její odposlouchávání přišla a poté s ní nepromluvila celý měsíc. Nebo spíš s ní odmítla i nemluvit. No to je jedno. „Jonah Smallwood mě okradl. Pamatuješ na toho kluka ze třídy paní Priceový, který mě obalamutil, abych se do něj zakoukala, a pak zmizel?“ Hephziba jí věnovala znechucený pohled, který si interpretovala jako „Jo, vzpomínám si“. Pak rukama znakovala: „Zase tě obalamutil?“ „Jo, přesně. Vymámil na mně pětapadesát dolarů a ukradl mi náramek po mý babičce a taky můj iPhone a ovocnou buchtu.“ Hephziba vypadala rozlíceně. „Jo, já vím, ta ovocná buchta byla fakt podpásovka. Taky z toho pěním.“ „Ale pořád jdeme na tu párty, že?“ znakovala. Ať už byly v komunikaci jakkoliv dobré jako děti, začalo být jasné, že jako náctiletí možná budou potřebovat poněkud komplexnější systém než jen naprázdno gestikulovat, takže Hephzibiny rodiče zaplatili jim třem – Heph, Eugenovi a Ester – kurz znakové řeči. 22

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 22

12.01.2018 14:21:24

Ester se pořád na tu párty nijak nechtělo. Už od začátku se na to netvářila. Párty znamenaly lidi a lidi znamenali oči a oči znamenaly pohledy, zabodávající se jí do kůže jako soudící malí nosatci, a být souzena znamenalo hyperventilaci na veřejnosti, což vedlo akorát k dalším soudům. Ale Heph založila ruce a trhla hlavou ve směru předních dveří, gesto, které si Ester vyložila jako: „Tohle je přátelská žádost, o které není možno vyjednávat.“ „Uch, tak dobře. Jen vydrž, než se nachystám.“ Hephziba se usmála. „Měly bychom nejspíš vzít Eugena,“ znakovala. „Pravda. Jestli máma půjde pryč… Není možný, abychom ho tady nechaly samotnýho.“ Nejen že Eugene nesnesl být ve tmě, ale také nesnesl být sám v domě během noci. Když jsi sám, jdou po tobě různý věci – nebo tak nějak to teda řekl. Takže Ester šla najít svého bratra. Eugenova ložnice byla antitezí té její: holé stěny a žádný nábytek kromě jediné postele umístěné do středu místnosti, přímo pod stropní světlo. Eugene ležel na své tenké matraci a četl si, obklopen tuctem lamp a trojnásobným počtem svíček, jako by se nacházel na svém vlastním pohřbu. Což svým způsobem byla pravda. Eugene odplynul každé noci, když slunce zapadlo, a byl nahrazen dutou bytostí, která se pohybovala tiše domem ve snaze nasát každou částečku osvětlení, aby jeho samotná kůže zářila natolik jasně, až dokázala odehnat tmu. „Eugene,“ řekla, „chceš jít na párty?“ Vzhlédl od knihy. „Kam?“ „Do staré rafinérky na nikl. Budou tam táboráky.“ Oheň, co se Eugena týkalo, byl jediným důvěryhodným zdrojem osvětlení, a on jej uctíval víc než jakýkoliv jeskynní 23

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 23

12.01.2018 14:21:24

muž. Nikdy neopustil dům bez své kapesní svítilny, náhradních baterií, zapalovače, sirek, třísek, olejem napuštěného hadru, třecích klacíků, luku s vrtákem, křesadla a několika podpalovačů. Byl schopen rozdělat malý oheň z ničeho už od svých osmi let; laskavost skautského oddílu. Eugene by byl výbornou pomocí jakémukoliv týmu pro přežití apokalypsy, kdyby nebylo nepříjemné skutečnosti, že nedokázal být venku beze světla od soumraku do úsvitu. Eugene přikývl a zavřel knihu. „Půjdu s vámi na párty.“ Ester se převlékla do kostýmu Wednesday Addamsové a poté vyrazili; tři nejdivnější teenageři ve městě: duch, který nedokázal mluvit; kluk, který nenáviděl tmu; a dívka, která se oblékala jako někdo jiný, kamkoliv se vrtla. RAFINÉRIE NA NIKL se před nimi vynořila o hodinu později, hrad z kovu a rzi, jejíž vnitřky byly řeřavě osvícené od táboráků, které planuly v jejích útrobách, a stíny se míhaly přes okna bez skelných výplní, jak teenageři tančili kolem plamenů jako můry. „Nuže, pojďme dát tomuhle místu punc ujetosti,“ řekla Ester, když se blížili ke skladišti. V rafinérii občas pořádali výstavy umělci, odehrávaly se tu avantgardní filmové projekce a hipsterské páry sem chodily kvůli svým svatebním fotkám, ale většinou byla využívána rádoby umělci napodobujícími Banksyho a středoškoláky opíjejícími se o víkendech. Před vchodem do skladiště byl umístěný dočasný drátěný plot, jako by to stačilo na zadržení hordy zběsilých teenagerů, kteří dychtivě hledají, kde by zapařili poslední víkend letních prázdnin. Roh již byl přestřižen štípačkami na plot a vypáčen. Mladí byli jako lišky plížící se do kurníku: vždycky si našli cestu. 24

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 24

12.01.2018 14:21:24

Hudba se rozlévala z přenosných reproduktorů. Smích a tlachání byly zesíleny ozvěnami, které se rozléhaly velkým skladištěm. Asi tři metry od plotu narazila Ester na silové pole odporu ke společnosti. Heph a Eugene udělali oba pět kroků, než si uvědomili, že už vedle nich nejde. Dvojice se zastavila a ohlédla se po ní. „Jděte napřed,“ řekla Ester. „Já se tu na pár minut nadýchám čerstvého vzduchu.“ Heph a Eugene se ne sebe podívali, ale nic neřekli. Hephziba nemluvila, takže to nebylo žádné velké překvapení, ale Eugene také nic neřekl, protože by to z něj udělalo zatraceně pořádnýho pokrytce. „Hoď do sebe svou tekutou kuráž a pak nás najdi,“ řekl nakonec. Pak zahákl ruku kolem Hephininy a společně vešli dovnitř. „Tak jo, sociální úzkosti,“ řekla Ester sama sobě a otevřela jednu z teplých lahví červeného vína, které zrekvírovala ze sbírky své matky. „Čas tě utopit.“ Dala si tři loky. Chuťový dojezd byl poněkud exotický a nahnilý, ale jí to bylo jedno, protože teenageři nekonzumovali alkohol kvůli jeho chuťovým vlastnostem. Konzumovali ho proto, že to byl účinný nástroj, abyste byli zábavnější a víc v pohodě a ne takoví společensky trapní posránci. Nejhorší část byla, že úzkost neovlivňovala jen vaše uvažování nebo vaše mluvení nebo to, jak jste se chovali v přítomnosti ostatních. Ovlivňovala také tep vašeho srdce. Vaše dýchání. Co jste jedli. Jak jste spali. Úzkost připomínala kotvu, kterou vám někdo zasekl do zad, jeden bodec do každé plíce, jeden do srdce, jeden skrz páteř, a ta tíha vám ohýbala tělo dopředu, stahovala vás dolů do bahnitých hlubin mořského dna. Dobrá zpráva byla, že si na to člověk po nějaké době tak nějak 25

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 25

12.01.2018 14:21:24

zvykl. Uvykl si na lapání po dechu, na ten pocit bolesti u srdce, který vás neustále pronásledoval. Jediné, co jste mohli udělat, bylo chytit jeden z těch bodců, který vám trčel z hrudní kosti, trochu s ním zakvedlat a říct: „Poslouchej, ty srabe. Neumíráš. Máme před sebou práci.“ Ester to zkusila. Několikrát se zhluboka nadechla ve snaze roztáhnout plíce proti drtícímu sevření hrudního koše, což moc nepomohlo, protože úzkost byla pěkná mrcha. Takže si znovu přihnula vína a čekala, až alkohol svede bitvu s jejími démony, protože byla naprosto duševně a fyzicky zdravá sedmnáctiletá holka.

26

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 26

12.01.2018 14:21:24

3 KLUK

U TÁBORÁKU ESTER CHODILA SEM A TAM podél vstupu do skladiště, balancujíc na zrezivělém trámu, který odpadl od střechy, občas pohledem zalétla ke stínům na betonu, které vrhala mihotající světla táboráků. Přemýšlela, jestli má na tu akci jít. Možná i chtěla jít dovnitř. Sestoupila z trámu, rozevřela díru v plotu a tam se zastavila, snažíc se přimět projít dovnitř. Najdi Eugena. Najdi Hephzibu. Budeš v pohodě. Budeš OK. Ale pak nějaká skupinka prváků opile klopýtala směrem k ní a ona nechala plot plotem a odpelášila pryč do temnoty jako vyděšený mýval. Nedokázala si zodpovědět na otázku, proč je vlastně tady, protože žádné dobré odpovědi neměla. Jak vysvětlit cizincům, že je kolem nich silové pole, neviditelná bariéra bzučící kolem všech lidí, které nezná, jež ji od nich odhání? Ester vystoupala po prohnilých, páskou uzavřených schodech, které vedly do druhého patra skladiště, nasměrovaly ji skrz několik chodeb připomínajících labyrint, a tam si odhrabala prach z místečka na podlaze, kde si sedla. Dlouze si při27

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 27

12.01.2018 14:21:24

hnula vína a rozhlédla se, když se její oči konečně přizpůsobily slabému světlu. Dírami v podlaze protékalo světlo z ohňů. Eugene nemohl přežít v této místnosti dlouho, jak z důvodu, že světla bylo minimálně a kolísalo, tak proto, že ostatní teenageři tu byli první a všude po zdech rozstříkli barvu rudou jako krev. Slova VYPADNI VYPADNI VYPADNI se opakovala znovu a znovu ve šmouhách vyvedených prstem. Eugene dostane záchvat paniky a/nebo se stane obětí spontánního samovznícení. Ester byla jen o ždibíček odvážnější, takže se položila na břicho vedle jedné z větších děr, ze které se dala pozorovat akce, kreslila vzorce do prachu a přitom sledovala malé černé brouky, jak jí lezou po předloktí a usalašují se jí na špičkách prstů, zatímco nasávala víno. Nevadilo jí zde být, na okraji, kde mohla vše pozorovat z výšky. Eugene se nacházel u ohně a také popíjel ukradenou lahev Rosemaryina vína. Ester chvíli svého bratra pozorovala a snažila se porozumět tomu, jak zapadal do té zvláštní společenské skládačky, kterou nedokázala tak úplně pochopit. Eugene se těšil nenucené, mysteriózní popularitě, která mu nešla na rozum stejně jako Ester. Měl být primárním terčem pro pubertální pitomce: byl hubený a tak trochu zženštilý, oblékal se jako pošuk a projevoval hluboký zájem o věci jako démonologie, náboženství a filozofie. Byl chytrý, tichý, zadumaný a jemný a – možná především – jmenoval se Eugene. Střední škola by pro něj měla být oživlou noční můrou, ale nebyla. Daisy Eisenová se zoufale snažila s ním flirtovat, avšak naprosto přehlížela fakt, že jeho pohled neustále těkal od ní směrem k černému týpkovi sošné postavy, který vyprávěl jakýsi příběh skupině lidí na druhé straně plamenů. Ester ho chvíli sledovala, pozorovala jeho čilé pohyby, to, jak vylezl na kovadlinu, aby jej všichni mohli vidět, sledovala, jak si vzal do každé 28

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 28

12.01.2018 14:21:24

ruky drink a házel do sebe loky, zatímco vyprávěl svou divokou historku. Pohyboval se jako stínové divadlo, jako herec na jevišti ze zapomenutého století. Chápala, proč je Eugene tak uchvácen. A pak se obrátil jejich směrem. A, podruhé toho dne, jej poznala. Tam, ozářen teplým svitem táboráku, stál Jonah Smallwood. I odsud byla schopna říct, že ta modřina, která mu otékala přes tvář toho odpoledne, byla pryč, že ranka nad jeho obočím se zacelila, což znamenalo, že byl buď a) hrdina z filmu Highlander, nebo b) celkem schopný umělecký maskér, přičemž obojí se zdálo stejně nevěrohodné. Ester nebyla obvykle náchylná k výbuchům násilí, ale na půl sekundy zvažovala, že mrští lahev vína o zeď a za pomoci střepů pocuchá Jonahovi vnitřnosti. Pak si vzpomněla, že krev byla číslo čtyřicet na jejím neúplném seznamu, takže se trochu kousla a pak se rozhodla, že mu místo toho dá pěstí. Nechala lahev lahví, seběhla po schodech, prošla drátěným plotem a vykročila k ohni. Její vztek dočasně uvolnil kotvu úzkosti z její hrudi a dodal jí neobvyklou kuráž. Jonah ji okamžitě nepoznal, protože byla oblečena jako Wednesday Addamsová, což byl od kostýmu žádaný efekt. Zmatení. Dezorientace. Kamufláž před predátory. Když od něj byla asi jeden metr, docvaklo mu to. Jonah si spojil tvář se vzpomínkou „dívka, kterou jsem okradl na autobusové zastávce a nechal napospas“, a vyklouzlo z něj: „A sakra!“ Klopýtavě slezl z kovadliny, upustil jeden svůj drink a vyrazil na úprk, ale už bylo pozdě. Ester již byla u něj. Chytila jej za předek košile a máchla. Nikdy předtím nikoho nepraštila, ne opravdu, ne s úmyslem někomu doopravdy ublížit. Její rána dopadla dva palce severně od zamýšleného cíle (levého oka) 29

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 29

12.01.2018 14:21:24

a tak trochu jemně sklouzla po levé straně jeho čela, aby ofoukla v jemném větříku konečky jeho vlasů. „Tys mě praštila,“ řekl Jonah, jako by byl tou skutečností dočista překvapen, „do vlasů.“ „Ukradls mi peníze! A mou buchtu!“ „Byla mňamózní.“ Jasně artikuloval každou slabiku způsobem, ze kterého Ester cukalo oko jako padouchovi z kreslených filmů. A v tu chvíli se rozezněly sirény. „A doprdele! Všichni pryč!“ Ačkoliv ho praštila jen velmi lehce ze strany na hlavu, Jonah upustil svůj zbývající drink, chytil ji za ruku a táhl ji za sebou do zadní části skladiště. Esteřina první myšlenka patřila Eugenovi, který neuměl běhat a který nedokázal opustit světlo táboráku, ale poldové už byli u nich, volali, kužele jejich svítilen těkaly všude kolem. Ozval se štěkot policejních psů a potěšené ječení teenagerů, kteří znali rafinerii na nikl jako svůj vlastní dům a znali všechny tajnosti tohoto místa, skryté trhliny a labyrint připomínající můstky a zrezivělé díry v kamnech, velké jen na to, aby se jimi někdo protáhl a schoval se. Věděli, že budou dost rychlí na to jim uniknout, a tak vyli a smáli se a poté utichli, jak je rafinerie všechny spolkla, jednoho po druhém. A pak se objevila Ester s Jonahem, kteří dýchali ztěžka, ale tiše, a věděli, že i když utíkají, byli spatřeni, a že úspěch jejich úniku je ohrožen. Její druhá myšlenka byla, že by neměla utíkat vůbec. Měla by se zastavit, otočit se a počkat na policisty a identifikovat Jonaha Smallwooda jako drobného zlodějíčka, který z ní před několika hodinami vymámil padesát pět dolarů a mnohými toužebně očekávanou ovocnou buchtu. Ale neudělala to. Běžela a běžela a běžela a Jonah ji ani na chvíli nepustil. Pak se ocitli venku na okraji mlází, kde se prodírali – a pak klopýtali – pod30

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 30

12.01.2018 14:21:24

rostem. Sesunula se na něj, její pravé koleno mezi jeho stehny, její prsa na jeho hrudi, její ruka stále v té jeho. Nad hlavou jí projel kužel světla z baterky. Zavrčel pes. Jonah ji stáhl dolů za křížek na krku (důležitá proprieta jakéhokoli kostýmu Wednesday Addamsové), tak blízko k němu, že byla nosem namáčknutá ke kůži na jeho krku a neměla jinou možnost, než znovu a znovu vdechovat jeho vůni. Nikoliv jeho šampón nebo prášek na praní nebo kolínskou (nebo – nalijme si zde čistého vína, byl koneckonců náctiletým klukem – jeho laciný tělový sprej Axe), ale jeho samotného, tu vůni, kterou cítíte, když vstoupíte do něčí ložnice nebo se ocitnete v jejich autě a ani to není libá, nebo nelibá vůně – jen prostě cítíte je. Jejich esenci. Normálně jste museli znát osobu celé roky, než jste zjistili, jak skutečně voní. Museli jste odfiltrovat voňavku a pot a šampón a mýdlo. Ale zde byl on, ležící před ní, zcela obnažen. Poldové se blížili. Jonah jí přiložil prst na rty a přitáhl si ji blíž ve snaze učinit jejich dvě těla menší, než byla, což bylo obtížné, protože on byl vysoký a ona byla široká a její krev pulzovala tak jasně a hlasitě jejími žilami, že by mohla sloužit jako maják ve tmě. Jak jej vdechovala, začala se dít zvláštní věc – ta hákovací kotva zaklesnutá do jejích zad se začala mírně uvolňovat, umožnila jejím plicím roztáhnout se do plného nádechu. Když tě přepadne úzkost, zhluboka se nadechovat ti vážně nejde. Tvá žebra jsou moc malá, aby dovolila tvým plicím se roztáhnout víc než do poloviny jejich velikosti. Přesto se ve tmě na několik klidných sekund Ester nebála velociraptorů nebo pum nebo nevyprovokované invaze mimozemšťanů, což byly její obvyklé starosti, když v noci usínala. Nechovala žádné velké obavy, že bude zatčena, protože Jonah nevypadal nijak znepokojeně. 31

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 31

12.01.2018 14:21:24

Pak na jejich tvářích přistál kužel světla z baterky, její nos pořád u Jonahova krku, jeho prst stále na jejích ústech. Jonahovy rty se roztáhly do mocného úsměvu. „Brý večír, důstojníku,“ řekl příjemně, jako by toto byla ta nejméně kompromitující pozice, ve které ho strážci zákona kdy přistihli. „Je tu nějaký problém?“ „Vstoupili jste na soukromý pozemek,“ řekl policista, který byl stále pouhým hlubokým hlasem a zářivým, vznášejícím se světlem ve tmě. „Och, to snad ne. My tady jen pozorujeme noční ptáky. Říká se, že tady někde byla viděna vzácná sova pálená – hele, au, oukej, člověče, oukej, ježiši,“ řekl Jonah, když jej policista chytil za límec a odtrhl jej od Ester. Objevili se další policisté a Ester byla jakousi hřmotnou ženou také vytažena na nohy (dost možná bývalá zápasnice v MMA) a nasměrována zpět k svítilnám před skladištěm. Eugene, jak se ukázalo, se nesnažil před policií utéct, takže mu nikdo nevěnoval žádnou pozornost. Postával vedle jednoho policejního auta, liboval si v červeném a modrém světle, ruce v kapsách, jako by čekal na někoho ve Starbucks, a ne na to, až bude zatčen. Schovej se, signalizovala Ester tiše ústy. Eugene se rozhlédl kolem a pokrčil rameny, pak odešel zpět k táboráku, kde hodlal zůstat do úsvitu, neschopen se vzdálit z kruhu světla, dokud nevyjde slunce. Policie si jej nevšimla. Dělalo jí starosti, když ho ostatní neviděli. Někdy, když správně zasvítilo, když natočil tělo do toho správného úhlu, by přísahala, že je Eugene průhledný. Znáte ty divné vzpomínky z dětství, ty, které neumíte vysvětlit, ony napůl zapomenuté snové výjevy nemožných věcí? Kniha létající z police na polici; nadechnutí se pod vodou; černý chuchvalec stínu na konci chodby se zuby a pařáty a jedova32

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 32

12.01.2018 14:21:24

tě bílýma očima? Esteřiny výjevy se beze zbytku týkaly Eugena. Když byli mladší, když byl hrozně smutný nebo se hrozně bál, tak se mihotal. Jako by byl projektován do reality, ale nebyl skutečně její součástí, jako by se mohl z vlastní vůle vypnout. Chlapec ze světlušek. Když ta nebohá mužatka Ronda Rouseyová strčila hlavu do policejního auta, Ester uviděla, jak její bratr mizí, jen na okamžik, a stává se samotným vzduchem. Pak byl Jonah hozen na zadní sedadlo z druhé strany. A tak se událo, že toho samého dne, kdy ji okradl, Jonah Smallwood doprovázel Ester Solarovou při jejich společném zatčení. Jak se ukázalo, ve skutečnosti nebyli doopravdy zatčeni, což měli předpokládat z absence pout a nesdělení práv. Policisté je odvezli zpátky do města, vzali je na stanici a odvedli je do oddělených zadržovacích cel, o nichž mluvili jako o „vazebních apartmá“. Jonahova cela byla prázdná, zatímco Esteřina hostila velice hubenou ženu s rudou parukou, která si nípala strupy na ruce. Představila se jako Marie, matka Boží. Ester se snažila vysvětlit Rondě, že se jí dostalo velkého příkoří, a že Jonah by měl být nařčen z loupeže a ona propuštěna na svobodu, ale Ronda ji ignorovala a ucedila: „Jeden telefonní hovor.“ Ester neměla telefon (očividně), a nemohla si vzpomenout na žádné číslo některého příbuzného, až na dědečkovo, což jí moc nepomohlo. Takže zavolala na Hephzibin mobil. Ester: „Hephzibo, zadržela mě policie. Potřebuju, abys řekla mý mámě, že mě musí dostat ven na kauci.“ Hephziba: (TICHO) Ester: „Ze skutečnosti, žes mi to vzala, usuzuju, žes unikla, když poldové provedli tu razii.“ Hephziba: (TICHO) 33

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 33

12.01.2018 14:21:24

Ester: „Vím, že máma bude v kasinu do… řekněme… úsvitu, ale potřebuju, abys jí řekla, kde jsem, dobrá?“ Hephziba: (TICHO) Ester: „Další věc, nechala jsem Eugena samotného u rafinerie. Můžeš ho jít prosím zachránit?“ Hephziba: (TICHO) Ester: „Teď se vrátím ke svý roli ostřílené kriminálnice.“ Hephziba: (TICHO) Ester: „OK, dík za pokec.“ Policistka ji zavedla zpátky do její cely, kde se Ester následně položila na zem obličejem dolů, aby nemusela mluvit s Jonahem, který seděl s nohou přes nohu u vzdáleného konce své klece a pozoroval ji. „Kdybych byl tebou, tak bych si tam nelehal,“ řekl Jonah. Na což odvětila: „Můžu žít?“ Na což odvětil: „Pomysli na všechny ty chcánky a zvratky a krev, co byly na tý podlaze. Víš, že neplatí těmhle poldům dost, aby to tady čistili.“ „Má pravdu, víš?“ zaskřehotala Ježíšova máma. „Já tu čůrala zrovna před týdnem.“ „Dost to jako chcánky smrdí.“ Ester se zvedla a napodobila Jonahův posed, zády opřená o mříže. Jonah byl odveden na svůj telefonát, který – soudě podle míry křičení a klení, ­které ­vypustil z pusy – proběhl mnohem méně hladce než ten její. „Víš, přemýšlel jsem o tobě od té doby, co jsem tě dneska odpoledne okradl,“ řekl, když se znovu posadil. Policista u stolu nejblíž k celám pohlédl přes své brýle a zvedl obočí. „To je metafora, pro… ech… sexuální záležitosti,“ vysvětlil Jonah rychle. Polda přimhouřil oči, ale pak se pohledem vrátil ke svému telefonu. 34

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 34

12.01.2018 14:21:24

„O tom, jak toužíš po odpuštění za svůj ohavný zločin?“ řekla Ester. „Né, o tvý divný rodině, jak jsi o nich měla referát tehdy na základce.“ „Aha.“ Ester se speciálně přihlásila na eastriverskou střední školu, protože nikdo z její třetí třídy (krom Hephziby) tam nechtěl, a tak si nikdo neměl pamatovat její třeťákovský referát o prokletí rodiny Solarů. „Jo, jakže jsou vlastně postižení? Mají všichni netoleranci na laktózu nebo tak něco?“ „To je přesně ono. Nemůžou se popasovat s mlíkem.“ „Né, to nebude ono. Fobie, správně? Všichni mají hrozný strach. Bojí se pavouků a výšek a všeho tohohle. Prokleti samotnou Smrtí. A čehokoliv se bojíš, to tě jednoho dne zabije.“ „Jak si to vlastně vůbec pamatuješ?“ „Věnoval jsem ti hodně pozornosti, když mi bylo osm. Jakože… hodně.“ Ester se začervenala a pak Jonaha zasvětila do dvou pravidel prokletí, která zněla takto: PROKLETÍ MOHLO POSTIHNOUT Solarovy v jakémkoliv období života, kdykoliv a bez varování, jako spící choroba v krvi, která čeká, až udeří. Reginald, její dědeček, se nezačal děsit vody, až dokud nepřesáhl třicítku, když mu Smrt řekla, že se jednoho dne utopí. Eugenův strach ze tmy se na druhé straně rozvinul, když byl dítě. Čehokoliv jste se báli, vám mělo stravovat život, dokud vás to nakonec nezabilo. * * *

35

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 35

12.01.2018 14:21:24

„A co ty?“ zeptal se Jonah. „Čeho ty se bojíš?“ „Ničeho.“ „Nemůžeš být výjimečnou sněhovou vločkou, a zklamat tak zbytek svý prokletý rodiny. Chceš snad přinést hanbu své rodové linii?“ „To není vtipný.“ „Jo, vybavuju si ten tvůj referát. Tvůj bratranec se bál včel. Tvůj strejda se bál mikrobů. Tvůj děda se bál vody. Tvůj táta byl veterinář a svůj velký strach zatím nepoznal.“ „Táta už svůj strach zná. Má agorafobii. Šest let nevylezl ze sklepa.“ „No, tak to máme. Musíš se něčeho bát.“ „Nic, o čem bych věděla.“ „Jasně, že víš. Musíš to jen vypátrat.“ „To je vážně inspirativní.“ „Díky.“ Pak už spolu nepromluvili, dokud nepřijel Jonahův táta Holland, aby ho dostal ven (no, technicky řečeno aby ho vyzvednul, protože nebyl zatčen). Holland vypadal tak trochu jako Jonah, kdyby všechno na Jonahovi bylo větší a nafouknutější. Větší a nafouknutější ramena, větší a nafouknutější břicho, větší a nafouknutější vlasy. „Ahoj. Hele, tati, můžeme hodit Ester domů?“ zeptal se Jonah, když je horší verze Rondy Rouseyové vysvobodila z jejich klece. Holland přejel Ester odshora dolů nepříjemným pohledem a pak se obrátil k odchodu, což zjevně znamenalo „ano“, protože Jonah řekl: „Tak pojď.“ Holland měl dýňově zbarvený stejšn z osmdesátých let s karamelově koženými sedadly, které byly tak strašně rozpraskané, že z nich měla Ester na nohách škrábance. Když je navigovala ke svému domu, nijak se o tom nezmínila. Jakmile zpoma36

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 36

12.01.2018 14:21:24

lili před starým viktoriánským domem, Jonah řekl: „Ježíši Horácio Kriste!“ Její dům jako vždy zářil, až oči přecházely, a vrhal přes ulici dlouhé stíny dubů. Nazary šepotaly ve větru, jemně, zlověstně zpívaly o hrozivém osudu, který stihne kohokoliv, kdo by přál Solarům neštěstí a odvážil se zabloudit příliš blízko. Ester se vydrala ven, než mohlo auto úplně zastavit. To byl ­důvod, proč nikdy nezvala kamarády ze školy na ­návštěvu. „Ester, počkej,“ zavolal Jonah. Nečekala, ale on byl rychlejší než ona, takže ji dostihl mezi stromy. „Hej, něco pro tebe mám. Ten náramek jsem už prodal a prachy jsou fuč, ale tohle si ­můžeš vzít zpátky.“ Zalovil v kapse a podal Ester její ­mobil. „Páni, díky.“ „Sorry, že jsem ti vybral kapsy.“ „Jasný.“ „Tak zas někdy, Ester.“ „Jestli to bude záležet na mně, tak ne.“ Jonah jí poslal vzdušný polibek a pak vyrazil zpátky k silnici, zatímco auto jeho otce se začalo rozjíždět po ulici. Ester odemkla mobil. Všechno bylo pryč. Všechny její fotky, kontakty, aplikace. Mobil byl zcela očesaný, hozen do základního továrního nastavení a připraven být prodán na černém trhu. Jen jeden kontakt byl zachován. Jonah Smallwood, stálo tam, s emoji červeného srdce vedle jeho jména a číslem pod ním. Prsty se jí vznášely nad tlačítkem „vymazat“. Člověk by si neměl nechávat telefonní čísla parchantů, kteří vás okradli a nechali na pospas na autobusové zastávce nebo vám dali kvinde na svatého Valentýna ve věku osmi let, i když vypadali jako Finn ze Star Wars a oblékali se jako Fantastický pan Lišák a voněli jako opojná kolínská. 37

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 37

12.01.2018 14:21:24

Ester si nebyla zcela jistá, proč si nechala jeho číslo, ale pravděpodobně to mělo co dělat s faktem, že si představovala, že už nikdy znovu Jonaha Smallwooda neuvidí. Mělo trvat jen šestnáct hodin a sedm minut, než se tento předpoklad ukáže jako zcela nesprávný.

38

Skoro_uplny_seznam_tech_nejhorsich_nocnich_mur_11_(imprimatur).indd 38

12.01.2018 14:21:24