Sabine Ebert SCHWERT UND KRONE Meister der Täuschung Copyright © 2017 by Verlagsgruppe Droemer Knaur GmbH & Co. KG, Munich, Germany The book has been negotiated through AVA international GmbH, Germany www.ava-international.de www.sabine-ebert.de Alle Rechte vorbehalten Jacket layout © ZERO Werbeagentur, München Jacket illustration © FinePic, München/shutterstock Cartographer © M. Eng. Thomas Zimmermann Translation © 2018 by Dagmar Hoangová ISBN 978-80-249-3709-0
Mistr mystifikace.indd 4
3.10.2018 19:35:20
Dramatis Personae Historicky doložené osoby děje Štaufové Konrád Štaufský, nejdřív protikrál, potom čekatel na trůn, nakonec král Gertruda ze Sulzbachu, jeho manželka Hrabě Gebhard II. ze Sulzbachu, bratr královny Gertrudy a jeden z králových důvěrníků Fridrich II. Štaufský, vévoda švábský zvaný Jednooký, Konrádův starší bratr Anežka ze Saarbrückenu, jeho druhá manželka Fridrich III., jeho syn z prvního manželství s Juditou Welfskou (později známý jako císař Fridrich I. Barbarossa) Leopold Babenberský, Konrádův bratr, markrabě rakouský (později vévoda bavorský) Jindřich Babenberský, také Konrádův bratr a Leopoldův nástupce jako vévoda bavorský (Jindřich Jasomirgott) Světští spojenci Diepold z Vohburgu, markrabě na Norgau a pán nad Chebskem Kunigunda z Beichlingenu, jeho manželka Adéla, Diepoldova vlastní a Kunigundina nevlastní dcera Markwart z Grumbachu, Konrádův důvěrník Bernhard, hrabě z Plötzkau Kunigunda, jeho manželka Hrabě Jindřich z Wolfratshausenu Hrabě Sizzo ze Schwarzburgu Sven, syn dánského krále
Mistr mystifikace.indd 5
3.10.2018 19:35:20
Welfové Jindřich Pyšný, vévoda saský a bavorský a markrabě toskánský, čekatel na trůn Gertruda, dcera císaře Lothara ze Süpplingenburgu a císařovny Richenzy Jindřich, jejich syn (později Jindřich Lev) Světští spojenci Richenza z Northeimu, císařovna vdova, ovdovělá manželka Lothara ze Süpplingenburgu, německého císaře a římského krále, tchyně Jindřicha Pyšného Bruno z Haigerlochu, někdejší biskup ve Štrasburku, učenec a Richenzin rádce Friedrich ze Sommerschenburgu, falckrabě saský hrabě Siegfried z Boyneburgu hrabě Adolf II. z Holsteinu hrabě Rudolf ze Stade
Askánci Albrecht Medvěd z Ballenstedtu, markrabě Severní marky, hrabě z Ballenstedtu, dočasně vévoda saský (později markrabě brandenburský) Žofie z Winzenburgu, jeho manželka Otto, Hermann, Adalbert, Dietrich, Siegfried, Jindřich a Bernhard – jejich synové Hedvika, jejich dcera Eilika z Ballenstedtu, Albrechtova matka Světští spojenci Hermann, hrabě z Winzenburgu, Sophiin bratr Otto, hrabě z Hillerslebenu, Albrechtův věrný vazal
Mistr mystifikace.indd 6
3.10.2018 19:35:20
Wettinové Konrád z Wettinu, markrabě míšeňský a lužický (později Konrád Velký) Luitgarda z Ravensteinu, jeho manželka Ota, jejich prvorozený syn (později Ota Bohatý) Dietrich, jejich druhorozený syn (později Dietrich z Landsbergu) Dedi, Jindřich, Fridrich (další synové) Oda, Berta, Gertruda, Adéla, Agnes, Žofie (jeho dcery) Mathilda z Brehna, jeho sestra Werner z Brehna, jeho maršál Radebold Míšeňský, ministeriál
Ludowingové Lantkrabě Ludvík I. Durynský Lantkrabě Ludvík Železný, jeho syn
Slované Niklot, kníže Obotritů v Meklenbursku Pribyslav zvaný Jindřich, kníže (kdysi král) Braniborska a Špandavy Petrissa, jeho manželka Jacza, jeho synovec (budoucí kníže z Köpenicku)
Mistr mystifikace.indd 7
3.10.2018 19:35:20
Duchovenstvo Albero z Montreuil, trevírský arcibiskup Ota, biskup ve Freisingu, nevlastní bratr Konráda Štaufského Opat Wibald ze Stabla, šéf královské kanceláře (později také opat v Corvey) Anselm, biskup v Havelbergu Konrád z Querfurtu, arcibiskup v Magdeburgu Arnold, kapitulní probošt v Kolíně, italský arcikancléř Bernard z Clairvaux, opat v Clairvaux a kazatel vyzývající ke křížové výpravě Beatrix II. z Winzenburgu, abatyše kláštera v Quedlinburgu, nevlastní sestra Žofie, manželky Albrechta Medvěda Godebold (zemřel r. 1140) a Reinward (od r. 1140), biskupové v Míšni Adalbert ze Saarbrückenu, arcibiskup v Mohuči (zemřel roku 1141) Markolf, arcibiskup v Mohuči (1141–1142)
Důležité fiktivní osoby Lukian, trubadúr, špeh a písař v Míšni Hanka, jeho žena Christian, jejich syn Josefa, léčitelka v Míšni, přezdívaná stará kmotra Ulrich z Lautersteinu, králův důvěrník Edwin, míšeňský stolník
Mistr mystifikace.indd 8
3.10.2018 19:35:20
PRVNÍ DÍL
% DVĚ KORUNY, JEDEN TRŮN
Mistr mystifikace.indd 9
3.10.2018 19:35:20
Císařovna vdova Richenza z Northeimu Breitenwang v Tyrolsku, 4. prosinec 1137
C
ísař je mrtvý!“ „ Celé hodiny čekali ve sněhu a ledovém větru na toto zvolání. Stovky mužů v brnění, mnoho nejvznešenějších lidí říše se shromáždilo před chatrnou chýší, která se stala místem úmrtí Lothara ze Süpplingenburgu. Řada za řadou poklekávala, zabodávala meče do sněhu před sebou, skláněla hlavy a modlila se. Někteří plakali. Ve většině obličejů však nestálo zděšení ani smutek, ale zatrpklost. Opustil je Bůh, i když se kvůli němu vydali do této války, bojovali za něho a za papeže, jeho zástupce na Zemi? Jejich vojsko muselo odtáhnout z Itálie poražené, vleklo se se zraněnými a nemocnými v nejkrutější zimě přes Alpy, mezi muži řádil mor. A aby bylo ztroskotání tohoto válečného tažení úplné, zemřel tu ještě císař. V této pod sněhem pohřbené vesnici Breitenwang, uprostřed horské divočiny. Tak uvažovala většina klečících. Než je nevyhnutelně napadla další otázka: Kdo asi bude Lotharovým nástupcem? Uvnitř chalupy seděla vedle svého chotě císařovna Richenza. Byla zabalená do pláště podšitého veverčí kožešinou, přesto se třásla chladem. Mnichové položili Lotharovo mohutné tělo na hrubě sbitý stůl. Poryvy vichru hučely a skučely kolem chudé chatrče, do trámoví bubnovaly kroupy. Okenní otvory byly na ochranu před mrazem a větrem ucpané slámou a nevpouštěly dovnitř ani jediný paprsek světla, plameny svíček ale v průvanu plápolaly a vrhaly divoce tančící stíny. 11
Mistr mystifikace.indd 11
3.10.2018 19:35:20
I Richenza pociťovala hrůzu. Manželova smrt ji bolela tak strašně, že by nejraději křičela, plakala a rvala si vlasy, děsily ji ale především odporné věci, které ji dnes čekaly. Marně se snažila potlačit hrozné obrazy, jež jí vyvstávaly před očima. Jak nahé tělo muže, s nímž trávila život, hodí do obrovského kotle s horkou vodou a vaří, až se maso oddělí od kostí… Pryč, pryč s těmi představami! Potřebovala teď všechnu sílu, aby zajistila svému zeti trůn. Věděla, kdo se proti němu postaví, možná dokonce za použití ozbrojeného násilí. Někteří stáli vedle ní v této maličké chatrči, jiní se už bezpochyby shromáždili jako supi venku, aby sáhli po koruně. Tělnatá žena ztuhlá zimou se s námahou vzpřímila. Její hlas zněl pevně, když se obrátila na muže, kteří setrvali u umírajícího v posledních hodinách jeho života. Bylo mezi nimi i šest biskupů a arcibiskupů. „Vyšlete okamžitě jezdce, kteří budou šířit zprávu, že byl Lothar, z Boží milosti římský císař a rozmnožitel říše po dvanácti letech, třech měsících a dvanácti dnech požehnané vlády 4. prosince léta Páně 1137 povolán k Bohu.“ Jen pomyšlení na návrat domů udržovalo více než šedesátiletého panovníka při životě. Cesta Brennerským průsmykem a mor, který řádil ve vojsku, ho ale připravily o všechnu sílu. Dnes vydechl naposledy. V této chýši, kde vůně hojně páleného kadidla potlačila zápach hlasitě mečícího kozla zavřeného v ohrazené zadní části světnice. Přestože ji bolely klouby, Richenza z Northeimu se majestátně narovnala. „Ať se v celé zemi rozeznějí zvony a pronášejí modlitby za spásu duše vznešeného mrtvého!“ poručila. „Žádný poddaný se nemusí obávat, že by nastaly nejisté, nebezpečné časy. Podle vůle našeho milovaného císaře Lothara se stane jeho nástupcem vévoda saský a bavorský a markrabě toskánský. Vy urození pánové jste byli svědky, když můj císařský choť předával říšské insignie svému dědici a zeti z rodu Welfů, Jindřichu Pyšnému.“ 12
Mistr mystifikace.indd 12
3.10.2018 19:35:20
Richenza se povýšeně dívala z jednoho obličeje na druhý, aby nenechala protest vůbec vzklíčit. Nesměla ukázat slabost. Před hodinou byla ještě císařovnou, mocnou a pro svou moudrost váženou ženou, které všichni lichotili a prosili ji o přímluvu. Teď je císařovna vdova, skoro padesátiletá, tlustá a sužovaná bolestmi. A velice brzy, možná už dnes, se objeví lidé, kteří ji budou chtít umlčet, protože ženám nepřísluší mluvit. Jen Lotharovi vděčila za to, že se směla podílet na jeho panování. Ten ale ležel mrtvý na těchto hrubých prknech. Komu ještě může věřit? A neznepřátelí si její prchlivý, namyšlený zeť v opojení mocí ještě víc knížat, místo aby získal jejich hlasy? „Zítra se vydáme na cestu a doprovodíme urozeného zesnulého do vlasti,“ pokračovala Richenza. „Císař si přál být uložen k poslednímu odpočinku v klášteře Königslutter. Podejte zprávu benediktinům, aby mohli připravit obřad.“ Dýchala těžce a chrčivě. Náhle pocítila bodnutí na prsou. „Teď jděte – všichni! Chci se se svým chotěm rozloučit o samotě,“ požádala. S ukláněním a tichými modlitbami opustili muži chalupu, která se stala místem císařova úmrtí. Když dorazil ke dveřím visícím na kožených závěsech poslední z nich, zavolala ho Richenza zpátky. „Magistře Bruno, vy zůstaňte!“ V obličeji vyzáblého učence s řídkou bradkou nebylo vidět žádné hnutí mysli. Uklonil se, vrátil se do nejtmavšího kouta chýše a trpělivě čekal. Bruno z Haigerlochu byl jedním z nejnenáviděnějších mužů císařské říše. Přesto si ho Richenza vybrala za důvěrníka a rádce. Zařídila dokonce, aby dostal zpátky úřad biskupa ve Štrasburku, který mu byl odebrán z důvodu různých pochybení. Brzy ho však kvůli obvinění z násilí a nezákonného křtu znovu ztratil. Magistr věděl, že ho císařovna vdova potřebuje. A zanedlouho ho bude potřebovat víc než kdy předtím. V neodkladné záležitosti, která vyžaduje nejvyšší diskrétnost a je tak odporná, že nikdo jiný by nebyl ochoten se jí ujmout. 13
Mistr mystifikace.indd 13
3.10.2018 19:35:20
Náhle kvílení větru utichlo. Do chalupy pronikaly jen zvuky tlumené sněhem, které oznamovaly odjezd desítek poslů. Koně ržáli, kov zvonil, ozývalo se udílení rozkazů. Všechno se stalo tak, jak přikázala ovdovělá císařovna. Richenza si přitáhla plášť k objemnému tělu a těžce klesla na stoličku. Mlčky pozorovala bezduché tělo vysokého, dokonce i ve smrti statného muže, za něhož byla skoro čtyři desetiletí provdaná. Lothar ze Süpplingenburgu jí nikdy nic nevyčetl, když prvních patnáct let jejich manželství zůstalo bezdětných. Neplodil bastardy ani ji kvůli neplodnosti nezapudil, což by jiní muži na jeho místě bez váhání učinili. Dovolil jí dokonce podílet se na vládě. Její slovo měli v úctě i nejvýznamnější lidé říše. Když se švábští vévodové proti jejímu manželovi vzbouřili a králem se nechal prohlásit Konrád Štaufský, přestože říše panovníka měla, ujala se po letech urputné války vyjednávání a přiměla povstalce, aby se podřídili. Richenza teskně vzpomínala na den před více než dvaceti roky, kdy jí osobní lékař k údivu všech potvrdil těhotenství. Musel se stát zázrak. Už dávno se s Lotharem vzdali naděje na dědice. Místo vytouženého syna se ale narodilo děvče. A zase nepřešlo přes rty jejího manžela ani slovo výčitky. Provdal svou jedinou dceru za mocného knížete říše, Welfa Jindřicha Pyšného. Teď se stane její zeť císařem a dcera Gertruda císařovnou. Nejdřív ale musí splnit jiné Lotharovo poslední přání. S hrůzou se odvrátila od mrtvého a zadívala se na čoudící lojovou svíci, kterou tu nechala rodina vesnického rychtáře, než uvolnila své obydlí vznešenému panstvu. Kolem hlavy zesnulého hořely jemné voskové svíčky císařské domácnosti. Ona však nesnesla pohled na důvěrně známý obličej, když věděla, co se s ním zanedlouho stane. Lothar byl císařem římsko-německé říše a římským králem. Vzhledem k více než šedesáti letům života, útrapám válečného tažení a zimnímu přechodu Alp, přijal určitá opatření pro případ své smrti. 14
Mistr mystifikace.indd 14
3.10.2018 19:35:20
Chtěl, aby mu byly odpuštěny jeho hříchy a došel spasení. Manželka, zeť, zpovědník a důvěrníci byli u něj v jeho poslední hodině. Tomu se říká krásná smrt. A přál si, aby byl pochován v opatství Königslutter ležícím na východ od Braunschweigu. Mnoho let přestavovali italští stavitelé na jeho příkaz klášterní kostel podle vzoru katedrál v Cáchách a Quedlinburgu v nádhernou hrobku jeho rodiny. Stavba nebyla ještě hotová, ale jednoho dne tam najde po jeho boku poslední odpočinek i ona, Richenza. Museli urazit cestou do Königslutteru stovky mil po neschůdných horských stezkách a v hlubokém sněhu. Běžné metody balzamování nemohly tlení mrtvoly ani v zimě tak dlouho zabránit. To se ukázalo před dvěma roky při úmrtí anglického krále Jindřicha, mladšího syna Viléma Dobyvatele. Nejen u dvorů se dosud vyprávěly hrůzostrašné příběhy o příšerném zápachu, který šířila mrtvola cestou z Normandie k místu pohřbení u Londýna. Komedianti táhnoucí od vesnice k vesnici dávali k lepšímu děsivé písně a nacházeli vždy senzacechtivé publikum. Aby se vyhnul takové potupě, zanechal Lothar tajné příkazy pro případ, že by ho smrt zastihla daleko od Königslutteru. Musí začít s tou procedurou okamžitě. Dřív než dojde k mrtvolné ztuhlosti. „Magistře Bruno!“ Učenec a bývalý štrasburský biskup se horlivě přiblížil a uklonil se. „Je vše připraveno?“ „Zajisté, Veličenstvo,“ odpověděl a vsunul ruce do rukávů svého oblečení. „Z pietních důvodů tělo nerozřežeme, budeme ho vařit vcelku. Šest hodin, dokud se maso neoddělí od kostí. V této chalupě s několika mlčenlivými pomocníky.“ Brunův hlas zněl tak klidně, jako by mluvil o počasí, Richenza byla ale ztuhlá hrůzou. „Až bude maso vařené, nabalzamují se kosti obvyklými ingrediencemi a v přirozeném pořádku navzájem spojí,“ pokračoval 15
Mistr mystifikace.indd 15
3.10.2018 19:35:20
magistr nevzrušeně. „Oblečeme kostře nádherné roucho, obujeme jí boty s ostruhami a na hlavu zabalenou do jemné kůže posadíme olověnou pohřební korunu. Nikdo si nevšimne, že převážíme jen kosti. Důstojnost vašeho císařského chotě zůstane zachována, jak si přál.“ Učenec strčil ruce do rukávů ještě hlouběji a znovu se uklonil. „Pak tedy začněte!“ svolila císařovna vdova. Znovu se marně pokusila potlačit obraz toho, jak se její mrtvý manžel celé hodiny vaří. Kde vlastně chce magistr najít v téhle pustině dostatečně velkou nádobu, aby se mrtvola nemusela rozčtvrtit? Ne, žádné obrazy, žádné podrobnosti! Prudce vstala. Svíčky začaly díky tomu plápolat ještě víc. Kozel v ohradě vydával ohlušující mečení. Richenza v zajetí náhlého strachu začala bušit do zpráchnivělých dveří. Sypaly se z nich kaskády prachových zrnek a jemných pilin. Velitel císařské tělesné stráže otevřel. Přede dveřmi čekaly, jak bylo poručeno, zamlklé a promrzlé dvorní dámy. „Doprovoďte mě do kostela k modlitbě!“ požádala Richenza. Dech jí přitom zmrzl v bílé obláčky. Musela okamžitě pryč odsud vzhledem k tomu, co se v této chalupě za okamžik odehraje. A její dvůr také. Budou se modlit. Snad to pomůže.
Králostrůjce Albero z Trevíru a Konrád Štaufský; vojenský tábor v Breitenwangu, 4. prosinec 1137
S
ležérně rozkročenýma nohama a palci zasunutými za opaskem se vévoda Jindřich Pyšný postavil před knížata čekající ve sněhu. 16
Mistr mystifikace.indd 16
3.10.2018 19:35:20
„Náš zesnulý císař mě určil svým nástupcem a dědicem. Na znamení toho mi odevzdal říšské insignie. Očekávám váš hold!“ vyzval je zvučným hlasem. Vyvolalo to tiché, zlostné šeptání. Jen z ohledu na mrtvého neprotestoval nikdo nahlas. A také proto, že welfského vévodu provázelo na této vojenské výpravě půl druhého tisíce rytířů, mnohem víc, než s sebou přivedl kterýkoli jiný kníže. Hubený biskup z Havelbergu přerušil šepot a zvolal za všechny srozumitelně: „Projevovat úctu bychom měli jako řádní křesťané v tuto smutnou hodinu památce našeho císaře. Modleme se za klid jeho duše. Novému králi budeme vzdávat hold po jeho zvolení, jak vyžaduje obyčej a mrav.“ Fakt, že mu veřejně odporoval právě Anselm z Havelbergu, byl důkazem nehoráznosti Jindřichovy výzvy, protože biskup byl císařovniným rádcem. Vévoda saský a bavorský hleděl zlostně na mluvčího. S námahou potlačil jeden ze všeobecně obávaných výbuchů. Přestože málem pukal vzteky, nemohl takové zbožné námitce protiřečit. Zejména, když přišla od biskupa, který zrovna vyjednával pro Lothara v Konstantinopoli spojenectví s byzantským císařem. Pokud chtěl Jindřich nikým neobtěžován vládnout, potřeboval mír s Východořímskou říší. Welf měl na jazyku cynickou odpověď: Jakou váhu má slovo biskupa, který do svého biskupství nikdy nevstoupil, protože ho před dvěma roky dobyli zpět pohanští Slované a klidně se tam zdržují? Měl by se možná postarat o to, aby to tak zůstalo, až bude králem. „Modleme se tedy za spásu tchánovy duše. A po mé korunovaci přijmu váš hold s obzvláštní pozorností a radostí, Anselme z Havelbergu,“ pronesl posměšně a s vlajícím pláštěm odešel. Přítomní si vyměnili výmluvné pohledy a začali se pomalu rozcházet. Tu a tam se tvořily jakoby náhodou skupinky, které se cestou ke stanům bořily do sněhu rozšlapaného tisíci nohou. * 17
Mistr mystifikace.indd 17
3.10.2018 19:35:20
Malá kotlina, v níž ležela vesnice Breitenwang, nebyla dostatečně prostorná, aby pojala k domovu táhnoucí vojsko. Většina šlechticů se raději zřekla ubytování v některé z venkovských chalup, aby nemusela sdílet obydlí s domácími zvířaty a obtížným hmyzem. Na každém volném místě proto stály stany, které budou zanedlouho pohřbené pod sněhem, pokud husté sněžení nepřestane. Stanové dílce se už pod tou váhou prohýbaly. Se zdůrazněnou lhostejností se obrátil přepychově oblečený arcibiskup z Trevíru na světlovlasého, asi čtyřicetiletého muže po svém boku, jehož obličej se při Welfových slovech proměnil v kámen. Konrád Štaufský, nejmladší bratr švábského vévody a panovník nad východními Franky, byl v tuto chvíli velice špatně naložený. Arcibiskup to s požitkem ignoroval. „Nenechal jste postavit stany někde poblíž, Jasnosti?“ zeptal se živě. „Můj tábor je odsud vzdálený přibližně jednu míli. Buďte tak laskav a poskytněte vetchému starci místo u ohně a pohár horkého kořeněného vína.“ Konrád se zdvořile uklonil a vybízivě ukázal ke svému táboru. Tělesné stráže jim razily cestu mezi rytíři, klestím, podkoními a zvířaty. Nalevo i napravo se jim všichni ukláněli. Naštěstí se štaufské ležení nacházelo opravdu velice blízko, což propůjčovalo arcibiskupově zámince aspoň trochu věrohodnosti. Alberovi z Trevíru táhlo sice na šedesátku, byl to ale velice světský, bojovný muž, rozhodně ne vetchý, i když se občas nechával při bolestech zad, které se mu stále vracely, při chůzi podpírat. Vedl do tohoto válečného tažení šedesát rytířů se zbrojnoši a pacholky a nosil častěji brnění než ornát, obojí ale stejně skvostné. Miloval veselí u tabule a duchaplné rozhovory, při nichž mohl zazářit humorem. Nadcházející debata ale určitě nebude veselá. Konrád Štaufský zavedl hosta do svého přepychového stanu, kde sálala rozpálená uhelná pánev a na zemi ležely kožešiny, 18
Mistr mystifikace.indd 18
3.10.2018 19:35:20
jež měly chránit nohy před chladem. Nechal nalít horké víno vylepšené medem a vzácným kořením. Neposlal sloužící pryč, aby nevzbudil podezření. Albero pocházel z Montreuil a mluvil francouzsky. Sluhové nebudou ničemu rozumět. „Držte všechny zvědavce dál od mého stanu!“ přikázal Štauf veliteli tělesné stráže. Muž přikývl, uklonil se svému pánovi a vysoce postavenému hostovi a vyšel ven. Nejbližšímu důvěrníkovi, rytíři s prošedivělými vlasy, naznačil Konrád pohledem, že má hlídat u vchodu. Albero přistoupil k ohni, stáhl si jelenicové rukavice a přidržel prsty nad rozžhaveným uhlím. „Nadšení muset se vyrovnat s vládychtivým Welfem jako králem bylo skoro hmatatelné,“ zahájil ironicky rozhovor. „Welfský vévoda bude, aniž to zpozoroval, vaším nejlepším přímluvcem. Právě tímto výstupem.“ Arcibiskup zavrtěl s přehnaným nesouhlasem hlavou. „Nevšiml jste si pochmurných pohledů ostatních knížat? Nebo jste byl příliš zaměstnán vlastním rozhořčením?“ zeptal se jízlivě. „I kdyby byl nejlepším mužem na trůn, musel by být pro tuto čest zvolen,“ pronesl Konrád nevrle francouzsky. „Zvolený čtyřiceti šlechtici z nejvýznamnějších rodů. Deseti Franky, deseti Šváby, deseti Sasy a deseti Bavory. Neobnovil snad Lothar tento zvyk na úkor mého bratra? Princip svobodné královské volby místo dědičného práva? Navíc může otec předat titul jen synovi, nikoli zeti. Lotharovi to ale bylo jedno. Stanovil svého nástupce sám a s posledním vydechnutím nás postavil před hotovou věc!“ Štauf se zlostně díval do svého poháru, aniž upil jediný doušek. „To my postavíme všechny před hotovou věc,“ ubezpečil ho trevírský arcibiskup klidně, zatímco usedal na židli pokrytou ovčí kožešinou. Ochutnal kouřící kořeněné víno a požitkářsky zavřel oči. Hned nato se ale prudce vzpřímil a upřel na svého společníka pohled plný očekávání. „Za předpokladu, že se konečně rozhodnete řídit naším plánem. Vy jste právoplatným čekatelem na trůn. A vy jste 19
Mistr mystifikace.indd 19
3.10.2018 19:35:20
nejslibnějším kandidátem pro zvolení. Váš bratr už nepřipadá v úvahu.“ Fridrich Štaufský přišel ve válce proti Lotharovi o oko. Podle prastarého zvyku musel být král tělesně nepoškozený. „Před dvanácti roky připravil Lothar ze Süpplingenburgu vašeho bratra lstí o právoplatný nárok. Nikdo nám nemůže zazlívat, když i my sáhneme po lsti. Tentokrát se to podaří. Záleží jen na vás!“ zapřísahal Albero Štaufa. „Rozhodněte se, Jasnosti, a já pro vás začnu okamžitě ve vší diskrétnosti shromažďovat spojence. Mimo to pošlu ještě dnes svého důvěrníka do Würzburgu, kde čekají na císařův návrat knížata, která s námi netáhla do Itálie. Nikdo z nich zatím neví, že se situace tak dramaticky změnila.“ Konrád Štaufský se zastavil. Jeho neklid prozrazovalo jen nervózní bubnování prstů do poháru. Nic z arcibiskupovy řeči nebylo pro něj nové ani překvapivé. Všichni brali v úvahu, že starý císař nemusí toto válečné tažení přežít. Včetně Lothara. A stejně tak i strana těch, kteří si přáli na trůnu Štaufa. Dnes se musel rozhodnout. Tady a teď, v tomto stanu. „Koruna vám leží u nohou. Stačí se sehnout a zvednout ji. Nebo se bojíte?“ provokoval arcibiskup, když hostitel mlčel. Konrád byl považovaný za odvážného a zkušeného bojovníka, proto jeho váhání naplňovalo Albera netrpělivostí. Opravdu musím toho psa k lovu donést, protože se nechce brodit blátem? pomyslel si zlostně, nedal ale nic ze svého napětí najevo. Vím, co je pro říši nejlepší. Já bych neváhal udělat pro to, co je třeba. „Podívejte se na mě!“ vyzval Konrád užaslého trevírského arcibiskupa a rozpřáhl paže. „Kdyby se to bralo podle dědické linie, neměl by nikdo větší nárok na trůn než já. Jde-li o vlastnosti, které musí král a císař prokázat, jsem ze šlechtické rodiny, osvědčil jsem se jako Bohu oddaný panovník a bojovník. Putoval jsem do Svaté země. Devět měsíců po sňatku mi manželka porodila syna. Syna! Daruje mi i další. Při mé volbě králem – skoro na den přesně před deseti lety – hlasovala většina říšských knížat pro mě. Přesto jsem byl 20
Mistr mystifikace.indd 20
3.10.2018 19:35:20
zavržený a zapuzený jako uzurpátor. Naše rebelie ztroskotala, museli jsme se s bratrem podrobit. Stát bosí a v oděvech kajícníků před celým dvorem.“ Konrád spustil paže a pohlédl duchovnímu do obličeje. „Jste moudrý muž, papežův důvěrník. Povězte, Albero z Montreuil, je to ctižádost, co mě pohání? Nebo touha po pomstě? To by byl smrtelný hřích. Ano, přiznávám, že už léta chci tu potupu zahladit a dopomoci svému rodu k místu, které mu právem náleží.“ Zaváhal a pokrčil čelo. „Je ale to, co plánujeme, nejlepší i pro říši? Nevyvoláme znovu válku? Neriskuji další porážku?“ Arcibiskup mávl netrpělivě rukou, na které se skvěl nápadný zlatý prsten s tmavomodrým safírem. „Válka je nevyhnutelná. Otázkou je jen, jak dlouho potrvá a jak krvavá bude. Opravdu si myslíte, že za vlády Jindřicha Pyšného nastanou mírové časy?“ otázal se cynicky. „To byste byl blázen a já bych okamžitě tento stan opustil.“ Albero se zatvářil opovržlivě. „Ten muž se při každé příležitostí chlubí, že jeho majetek sahá od moře k moři, od Dánska po Sicílii, když mu jeho tchán dopomohl ještě k saskému vévodství a Toskánsku. Žádné kníže by nemělo vládnout tak velkému území. Navíc je teprve sedmadvacetiletý, impulzivní a bezuzdný. Především byl ale tak hloupý, že na této vojenské výpravě smrtelně urazil nejen většinu urozených pánů včetně mě, ale i Jeho Svatost papeže. Řekněte otevřeně, Konráde Štaufský, přejete říši takového člověka na trůně?“ Protože se nedočkal odpovědi, neúprosně pokračoval: „Neměl dokonce i Lothar pověst mírumilovného krále? A kolik válek jsme za jeho vlády vedli? Jen se rozhlédněte!“ Opsal pravou paží polokruh, aby ukázal vojenské ležení ve sněhu. „Přicházíme právě z Apulie, kde jsme porazili Normany, pobili nepřátele nebo jim uřezali uši a nosy. Přesto jsme nedokázali zahnat krále Rogera Sicilského zpátky na jih. Samozvaný údajný 21
Mistr mystifikace.indd 21
3.10.2018 19:35:20
papež Anaklét sedí pořád ještě v Římě a brání skutečnému papeži ve vstupu do Svatého města. Budeme tedy muset zanedlouho táhnout znovu přes Alpy. A na východních hranicích se pořád vedou války se Slovany. Právě teď napadli Wirikindovy syny v Severní marce. Svrhli jejich otce, který konvertoval ke křesťanství, takže se teď v Havelbergu dál vzývají pohanští bohové. Havelberský biskup nemůže už léta vstoupit do svého biskupství. Slované využijí každého nepokoje k povstání. Možná dokonce tak velkému jako před sto padesáti roky, když se přidali k Luticům a porazili nás. Stačí, aby se našel vůdce, který sjednotí všechny kmeny. Vládnou přece už dávno na širokém pruhu země mezi naší říší a Polskem, na řekách Havola, Spréva, Odra a jezeře Müritz. Tolik k vašim obavám. Válka je neodvratná, za Jindřichovy vlády bude ale mnohem krvavější. Seznam jeho nepřátel je nekonečný. A je příliš nadutý, aby uzavřel mír, protože bez ústupků to nejde. Albero se napil kořeněného vína, z něhož se stále ještě kouřilo, a cynicky se zasmál. „Je vám ale ke cti, že si děláte starosti o mír v zemi. Pokud jde o vaši další obavu: Bezpochyby bylo pro vás a vašeho bratra velice ponižující vrhnout se císaři k nohám. Věřte mi však, že něčemu takovému přikládají postižení příliš velkou váhu.“ Arcibiskup si uhladil vlnité šedivé vlasy a začal s chutí vypočítávat: „Před vámi to byl Lothar, kdo se musel vrhnout k nohám Jindřicha V. a prosit o prominutí. Jindřich zase, když ukradl trůn svému otci, byl donucen k takovým ústupkům papeži, že by před ním pravděpodobně klesl raději do prachu. A o císaři Jindřichovi IV., vašem dědečkovi z matčiny strany, a jeho kajícné pouti do Canossy si budou lidé vyprávět patrně ještě léta. Nacházíte se tedy ve velice vznešené společnosti. A nemusel jste ani stát tři dny bosý ve sněhu. Důležité je jen jedno. Tím gestem, které vám připadalo v tu chvíli tak neradostné, jste si udržel moc a rodinné pozemky. Stal jste se vítězem sporu.“ Albero z Trevíru si dolil pohár. 22
Mistr mystifikace.indd 22
3.10.2018 19:35:20
„Jeho Svatost chce vidět jako krále vás. Tím si můžete být jistý po všech těch nestoudnostech, které si k němu Welf dovolil. Papež Inocenc mě jmenoval legátem v německých zemích a přeje si, abych využil všech prostředků k vašemu dosazení na trůn. Váš největší nepřítel, mohučský arcibiskup, se nedávno rozloučil se životem, stejně jako arcibiskup kolínský. To nám skýtá určité… speciální možnosti.“ Žoviální úsměv v Alberově obličeji ustoupil velké odhodlanosti. „Spoléhejte na Boha a důvěřujte mému plánu. Je tak jemně utkaný, že údajný příští král nebude vůbec tušit, že je už dávno mimo hru. Nesmíme jen dát císařovně vdově příležitost, aby nechala východní knížata složit svému zeti přísahu jako panovníkovi. Je tedy nutné za každou cenu zabránit shromáždění knížat v Quedlinburgu. Pak to zvládneme.“ Všechno bylo pečlivě naplánované a připravené, spojenci a prostředníci čekali jen na jeho znamení. „Za každou cenu?“ vybuchl Konrád. „Mám založit své panování na takových ničemnostech, jaké plánujete? Copak se to slučuje s rytířskou ctí?“ Duchovní si netrpělivě odfrkl a zakoulel očima. „Jasnosti, povězte mi jedno: Chcete na trůn?“ Udělal významnou pauzu, žádná odpověď ale nepřišla. „Podívejte se do očí skutečnosti, že se tam ještě nikdo úplně čistý nedostal. S výjimkou dětských králů, jimž byl jen velice zřídka dopřán dlouhý život, natožpak dlouhé vládnutí. Kdo chce vládnout, musí to opravdu chtít, a sice chtít za každou cenu. Musí si trůn vybojovat, všemi prostředky. Udělejte to, udělejte to pro dobro říše! Nebo pod welfskou nadvládou zahyne. Pak vám ovšem radím k exilu. A obávám se, že i tam by vás mohla zastihnout náhlá smrt.“ Studoval Konrádův obličej a prohlásil sarkasticky: „Rozhodnete-li se pro boj, nemusíte si vůbec špinit ruce a riskovat znovu klatbu a vyobcování. Ujme se toho markrabě Severní marky s přáteli.“ „Albrecht Medvěd.“ 23
Mistr mystifikace.indd 23
3.10.2018 19:35:20
Trevírský arcibiskup stáhl posměšně koutky úst. „Starý rek. Medvěd je jediný, kdo se nebojí otevřeně pustit do nejmocnějšího knížete císařské říše. Nenávidí Welfy. A chce saské vévodství. To mu můžete dát jen vy, až budete králem.“ … a vzít ho Welfům… pod nějakou záminkou, kterou vymyslíme, domyslel Albero větu do konce. „Potřebujeme říšské insignie,“ namítl Konrád. To už Albero věděl, že vyhrál. Skryl ale svůj triumf a s předstíranou lhostejností pokrčil rameny. „Však on je Welf vydá, až přijde čas. A když ne, co je koruna? Hrouda zlata, hrst drahokamů… Každý jen trochu talentovaný zlatník vám rád zhotoví novou, hezčí.“ Konrád Štaufský sebou trhl a upřel pohled do prázdna, jako by viděl ducha. Jeho důvěrník u vchodu si toho všiml. I on se tvářil velice ustaraně. Konrád se zhluboka nadechl a rozhodl se. „Vyšlete posly k Medvědovi, Excelence! A udělejte tady a ve Würzburgu, co je pro naši věc třeba. Kéž Bůh stojí při nás!“ Arcibiskup se s úsměvem zvedl k odchodu. „Bude, příteli, bude.“ Nehybně a zamyšleně se Konrád díval za služebníkem božím. Toto rozhodnutí mohlo přinést jemu a jeho rodu největší slávu nebo naprosté zničení. Co ho hnalo? Ctižádost? Touha po pomstě? Nebo přesvědčení, že je nejlepším mužem pro trůn? Na jeho znamení k němu přistoupil šedovlasý rytíř, který střežil vchod stanu, jeho nejbližší důvěrník a rádce, dlouholetý spolubojovník ve vítězstvích i porážkách. Muž ze skromných poměrů, kterého pozvedl pro jeho statečnost do rytířského stavu. I pro odvahu říkat mu nepříjemné pravdy. Obličej měl úzký a klidný, oči šedozelené. Kvůli starému zranění tahal trochu pravou nohu za sebou. „Důvěřujte v Boha!“ snažil se Ulrich z Lautersteinu povzbudit svého knížete. „Věřte v Boha a trevírského arcibiskupa. Je to 24
Mistr mystifikace.indd 24
3.10.2018 19:35:20
mocný muž a…,“ hledal vhodné slovo a opatrně zformuloval: „… a velice nápaditý diplomat. Dokonce i papež stojí na jeho straně!“ Pak ale svraštil čelo a zeptal se skepticky: „Co za to bude požadovat? Pomůže-li vám církev na trůn, neudělá to zadarmo, bude za to něco chtít. Pozemky, moc, podřízení.“ „To jsem důkladně zvážil,“ pronesl Konrád ostře. „Nebudu flanďácký král jako Lothar. Království a církev musí mít stejná práva, církev ale potřebuje ochranu krále a o to se postarám.“ Lauterstein mírně přikývl a odkašlal si. „Podle přísahy, kterou jsem vám složil, mám být mečem v boji a rádcem, který napomíná, kde druzí lichotí…“ „Jaké napomenutí chcete tentokrát vyslovit, Ulrichu? Které z mnoha?“ přerušil ho sarkasticky Konrád. Lauterstein ztlumil hlas. „Zapřísahám vás: Důvěřujte v boží spravedlnost a v sebe sama, vypuďte ale dnešní noc ze svých myšlenek.“ Pohlédl do obličeje knížete a zvolal zděšeně, ale pořád ještě potichu: „Nedáte přece na našeptávání čarodějnice, která za půl feniku řekne, co chcete slyšet? Její slova jsou klam a mam. Kdyby se to rozkřiklo, mohli by vás nařknout z toho, že věříte pohanským pověrám.“ „Nebyla snad i slavnému svatému Bernardovi z Clairvaux předpovězena velká budoucnost?“ odporoval Konrád. „Věštcem, mužem svaté matky církve, který požíval milosti boží vize,“ namítl Ulrich prudce. „Nikoli čarodějnicí, která táhne s houfem nejlevnějších děvek a předpovídá dlouhý život mužům, kteří ještě toho dne padnou v boji.“ „Nechci to poslouchat. Nech mě samotného!“ nařídil Konrád. Ulrich z Lautersteinu se uklonil a s nechutí odešel. Věděl, že nemůže nic dělat. Byl teď dvojnásob rád, že tu stařenu v noci sledoval. Dal jí nějaké drobné a pohrozil, že jediné slovo o té příhodě bude její smrt. „Stejně jak dohoří oheň a sesbírají se runy, dozní a budou zapomenuta slova,“ zaskuhrala naprosto nevzrušeně babizna. 25
Mistr mystifikace.indd 25
3.10.2018 19:35:20
Neměl ji raději zabít? Bába byla očividně dost chytrá na to, aby okamžitě zmizela a mlčela i bez jeho vyhrožování. Konrád na její věštbu ale nezapomene. Po arcibiskupově poznámce už ne. Konrád samozřejmě věděl, že má Ulrich pravdu. Hluboká nejistota před osudovým rozhodnutím ho přiměla nechat dnes v noci tajně přivést do jeho stanu poloslepou ženu, o níž se ve vojenském táboře šuškalo, že se její předpovědi vždy splní, i když někdy jinak, než se očekávalo. Vyzáblou ženštinu zahalenou v hadrech, které páchly potem a štiplavým kořením. Nikdy předtím by ho nenapadlo něco takového udělat nebo na to jen pomyslet. Žena hodila na podlahu pár kostí a kameny s vyrytými runami, dlouho je mlčky a soustředěně pozorovala a potom na něho upřela pichlavý pohled. Jedno z jejích očí bylo mléčně kalné, druhé zářivě modré. A pak zamumlala záhadné věty, po nichž se té babizny chtěl už jen zbavit. Nabídl jí odměnou stříbro, ona ale odmítla. „Co bych dělala se stříbrem, urozený pane?“ Vyžádala si a dostala mrtvou holubici. Jakmile odešla, začal si nadávat do bláznů. A dělal to doposud. Do okamžiku, kdy Albero z Trevíru prohlásil: „Tak vám necháme zhotovit novou korunu, krásnější.“ Po zádech mu přeběhl mráz, protože mu od té doby opět doutnala v mozku stařenina slova: „Budete nosit korunu, ale ne Lotharovu.“ Opravdu se uměla dívat do budoucnosti? Konrád musel proti své vůli přemýšlet i o jejích dalších věštbách. „Zavedete vojsko do středu světa, přesto nedosáhnete svého cíle,“ zněla druhá. Jaký smysl by to mělo dávat? Středem světa byl Jeruzalém. Skoro čtyřicet let se nacházel v křesťanských rukách. Je Svaté město v nebezpečí? 26
Mistr mystifikace.indd 26
3.10.2018 19:35:20
A na závěr zaskřehotala: „Budete vládnout mnoho let, déle než Lothar, ale mladý sokol zvaný Rudovous všechnu vaši slávu jednou překoná. Kvůli němu se na vás zapomene.“
V purpuru narození Sven a Fridrich, syn dánského krále a syn švábského vévody; vojenský tábor v Breitenwangu, 4. prosinec 1137
P
anoši štaufského vojenského kontingentu nacvičovali už celé hodiny za přísného dohledu svého učitele odzbrojení protivníka po útoku mečem. Přestože bylo chladno, stékal každému z nich pod tlustým gambesonem po zádech pot. Mnozí se už nemohli vyčerpáním udržet na nohou. A tak všichni, kteří koutkem oka zahlédli, že k jejich mistrovi ve zbrani přistoupil důvěrník knížete Konráda a něco mu s vážným výrazem obličeje vyřizoval, doufali v přestávku. Velitel zavřel na okamžik oči a pokřižoval se. Znovu se obrátil ke svým chráněncům a zahřměl: „Sklopte zbraně a poklekněte!“ Chlapci ve věku mezi čtrnácti a dvaceti roky okamžitě poslechli. „Náš panovník Lothar, z milosti boží císař a rozmnožitel říše, zemřel. Vzpomeňte na něho v tichém smutku modlitbou za spásu jeho nesmrtelné duše.“ Mladíci sklonili hlavy, sepjali ruce a mlčky se modlili. Po chvíli pronesl mistr Amen a oni slovo sborem zopakovali. Na pokyn starého bojovníka vstali. Mistr pokračoval s obvyklou příkrostí: „Než vy hlupáci začnete žvanit o věcech, kterým nerozumíte, měli byste vědět, že císař – Bůh buď milostiv jeho duši – stanovil na smrtelném loži dědicem trůnu svého zetě, vévodu Jindřicha z rodu Welfů.“ 27
Mistr mystifikace.indd 27
3.10.2018 19:35:20
Všichni panoši upřeli po tom oznámení jako na povel pohledy na šestnáctiletého mladíka s rudozlatými vlasy. Tázavě, škodolibě nebo zaraženě. Šermíř však znemožnil jakoukoli další reakci tím, že velice rázně pokračoval: „Když zemře císař, svět se na jeho počest na určitou dobu zastaví. Strávíte proto dnešní den přiměřeně smutné události, a sice modlením a půstem. Znamená to: žádné řinčení zbraní, hloupé žvanění ani tajné návštěvy vojenských děvek. Modlitby a půst, vyjádřil jsem se jasně?“ zopakoval, když viděl reakce starších na poslední příkaz. V odpověď přišlo jednohlasné, i když trochu zdrženlivé „Ano, pane.“ „Pokud někoho přistihnu, že se tím neřídí, nechám ho do návratu do Franků ve dne v noci drhnout rez z drátěných košilí,“ pokračoval mistr meče. To byla zlá pohrůžka, protože ve sněhu nebylo možné uchránit drátěné košile a vše ostatní vyrobené ze železa před rezavěním. „Protože ale koně a jejich zloději neví, že se svět po úmrtí císaře zastaví, převezmou v purpuru narození,“ pronesl ironicky a ukázal na dva panoše, jejichž oblečení a zbraně byly nápadně dobré kvality, „hlídku u jižní pastviny.“ Oba odvelení, chlapec s rudozlatými kučerami a druhý s rovnými zlatými vlasy, se uklonili, chopili se svých zbraní a odešli. Z přetížených větví dopadaly na dvojici budoucích rytířů mířící k ohrazenému výběhu na okraji tábora chuchvalce sněhu, které je pokrývaly bílou vrstvou. Neztratili jediné slovo o posměšném titulu v purpuru narození. Byla to pravda. Nesli jména mocných otců. Sedmnáctiletý vysoký blondýn byl synem dánského krále Svena, šestnáctiletý rudovlasý syn právě toho švábského vévody, který se měl před třinácti lety stát králem. Kromě toho byl mladý Fridrich synovcem Konráda Štaufa a Welfa Jindřicha, který měl dosednout na trůn teď. Mistr ve zbrani po nich požadoval mnohem víc než po ostatních, protože jako budoucí panovníci museli klusat v čele a přežít. 28
Mistr mystifikace.indd 28
3.10.2018 19:35:20
Na jejich hlavy dopadaly nadávky pro údajnou neschopnost daleko častěji než na hlavy jiných panošů. Přesto k nim pociťoval určitý respekt. Teprve když byli z jeho dohledu a doslechu, promluvil Sven z rodu Estridsenů: „Starý Schinder nás chce oddělit od ostatních, aby zabránil řečem.“ „Může zabránit tomu, aby slunce vycházelo a zapadalo?“ opáčil posměšně Fridrich. „Od něho bych se toho nadál,“ zaškaredil se mladý Dán. „Už řadu dní se mořím s tím odzbrojovacím manévrem. U něho to vypadá, jako by to byl jen pohyb zápěstím.“ „To také je,“ ujistil ho Štauf. „Ukážu ti to, bratře Nešiko…“ Přeskočili při okrajích zamrzlý potok. „Nešiko?“ vpadl mu Sven do řeči. „Chtěl bych tě vidět řídit loď!“ „Všichni víme, že to máš ve své vikingské krvi. Já ale nemám v úmyslu vydat se mezi piráty,“ nepřestával si ho přítel dobírat. „Mohl bych tě to odzbrojení rychle naučit, používat zbraně máme dnes ale výslovně zakázané.“ V táboře bylo opravdu nezvyklé ticho. Neozývalo se řinčení mečů, hádky ani hulákání, jen výkřiky bolesti, které vydávali ranění. S výjimkou stráží nebylo skoro nikoho vidět. „Ano, šarvátky, ženské a plané řeči,“ vyjmenoval Sven a zakoulel očima. „Věříš, že se toho budou všichni držet a nepřiblíží se k děvkám?“ Fridrich si pobaveně odfrkl. „Jak často myslíš na hezkou mladou holku, na její prsa a na to, jak vedle ní ležíš?“ „Každé ráno při vstávání, každý večer při usínání a celou dobu mezi tím.“ „Tady máš odpověď.“ Sven opovržlivě zafuněl. „Ženské, které tu zbyly… Přísahám, že budu raději zachovávat půst, dokud nedorazíme do nějakého místa, kde bude nevěstinec.“ Fridrich se už obával, že přítel začne zase blouznit o ženě svých snů, která musí mít rozhodně černé kadeře. Krásné italské dívky vytáhlému Dánovi učarovaly. 29
Mistr mystifikace.indd 29
3.10.2018 19:35:20
On toužil po drobné krásce s rudozlatými vlasy, jaké měl sám. Oba se ale budou muset jednoho dne oženit s bohatými dědičkami, které jim otcové bez ohledu na jejich přání vyberou. Neměl proto sebemenší chuť bavit se na toto téma. Dorazili mezitím k malé, provazy obehnané pastvině, na níž několik pacholků hřebelcovalo a krmilo koně nebo dřevěnými lopatami odklízelo sníh. Stájníci se jim hluboce uklonili a očekávali rozkazy, urození panoši je ale nechali dělat jejich práci. Podél pastviny se vinul další potůček se zledovatělými okraji. Mladíci vyhledali vyvýšeninu, ze které měli dobrý výhled na pozemek. Teď už nesněžilo, vzduch byl čistý a chladný. Viděli by zdaleka, kdyby se blížil někdo, kdo nemá u koní co pohledávat. Člověk sestupující z hor by nutně uvolnil lavinu, která by ho strhla. Dokonce i hladoví vlci by se takovému množství lidí obloukem vyhnuli. „Tady si můžeme promluvit, aniž by nás někdo poslouchal,“ prohodil Sven spokojeně, když prozkoumali okolí a zaujali své postavení. „Právě proto nám Schinder přidělil hlídku,“ řekl Fridrich. „Chce tě chránit,“ mínil jeho dánský přítel. „Bude po tom oznámení spousta rozruchu. Nejen ve štaufském táboře.“ Sven nasál nosem vzduch a začichal. „Cítíš to? Ve vzduchu visí změna. Každý se nesmíří s tím, že císař Lothar stanovil svým nástupcem namyšleného Welfa. Určitě se už dávno kují plány jak dostat na trůn tvého strýce Konráda. Ať se ale stane cokoli a dopadne to, jak chce, všichni vidí, že tady hlídáš výběh a nepodílíš se na tom.“ „Ano, snaží se mě chránit,“ přitakal Fridrich. „Tebe mimochodem taky. A abych předešel tvé otázce: nejsem zapojen do strýcových plánů. Pokud má vůbec v úmyslu napadnout Lotharovo rozhodnutí.“ „Samozřejmě že se rozhoří válka o trůn,“ odfrkl si Sven. „A to jen proto, že si chcete svého krále volit! To u nás v Dánsku není. Mého otce na podzim zabili, a protože já jsem ještě moc mladý, převzal trůn jako nejstarší žijící příbuzný strýc Erik. 30
Mistr mystifikace.indd 30
3.10.2018 19:35:20
Jakmile ale přijde můj čas, stanu se králem. Bratranec Knud to pochopitelně napadne a bude zase tvrdit, že jsem bastard, nikoli Estridsen, pokud ale zítra nezemřu nebo nevstoupím do kláštera – a já tě ujišťuju, že nemám ani jedno z toho v úmyslu –, budu následovat otce na trůnu. Je to jisté jako amen v kostele.“ „Je svět připravený na dánského prince?“ rýpl si Fridrich. „Řekl bych, že je spíš na místě otázka: Je připravený na štaufského krále?“ vrátil mu to Sven. Jeho přítel mlčel. Očividně se nechtěl na toto téma bavit. Starší ale nepovolil. „Nikdy jsi mi nevyprávěl, proč se tvůj otec před třinácti roky nestal králem.“ „To přece ví každý,“ odpověděl Fridrich, věčný posměváček, nezvykle příkře. „Co ví každý, jsou špinavé klepy,“ pronesl Sven pohrdavě s dalším odfrknutím. „Znám tucet verzí včetně té oficiální, kterou vykládají nepřátelé vašeho rodu, proto se jí nedá věřit.“ Fridrich se pohroužil do zamyšlení. Pak sebral odvahu. „My o tom doma nemluvíme. Je to… příliš ponižující. Byl jsem ještě malý, když se to stalo. O několik let později, krátce předtím, než jsem odešel jako panoš ke dvoru svého strýce, mě k sobě zavolal můj urozený otec a řekl: Povím ti ten příběh jen jednou, dobře si ho proto zapamatuj!“ Otec se pořád cítil tak pokořený! pomyslel si Fridrich. A když přišel o oko, musel se definitivně vzdát naděje na místo, které mu po právu náleželo. Upřel pohled na vránu, která se s hlasitým krákoráním vznesla z větve, usedla na okraji výběhu a do něčeho klovala, a vyprávěl s předstíranou lhostejností, jako by se ho ta historka netýkala. „Před třinácti roky zemřel bezdětný císař Jindřich V., poslední ze sálského rodu. Můj otec byl jeho synovec a právoplatný dědic. Jindřichova vdova předala říšské insignie mohučskému arcibiskupovi, Adalbert z Mohuče ale intrikoval a k všeobecnému údivu prezentoval najednou další dva kandidáty. Od každého z čekatelů na trůn požadoval přísahu, že se tomu druhému 31
Mistr mystifikace.indd 31
3.10.2018 19:35:20
podřídí. Můj vznešený otec se zdráhal. Knížata zvolila v jeho nepřítomnosti Lothara, který byl pokorný, jak si přála.“ „Slyšel jsem o ošklivém povyku, k němuž došlo při té volbě,“ poznamenal Sven. „Byl tak nepříjemný a nedůstojný, že můj urozený otec opustil sál. Stálo ho to trůn. Odchod a skutečnost, že můj welfský prastrýc, bavorský vévoda Jindřich Černý, změnil strany. Za odměnu mohl oženit svého syna s Lotharovou dcerou Gertrudou. Jako císařův zeť obdržel ještě Sasko a Toskánsko. A teď korunu.“ „Ještě nesedí na trůnu, který mu jeho otec koupil zradou,“ namítl budoucí dánský král. Chvíli panovalo ticho. Pak se mladý Štauf trpce zeptal: „Neměli bychom dnes najít pár uctivých slov pro mrtvého císaře? Já nemohu. Nejen proto, že připravil mého otce o legitimní nárok. Lothar se podřídil papeži, a to je neodpustitelné. Světská a církevní moc musí stát rovnocenně vedle sebe. Když vedl Lothar dobrovolně papežova koně za uzdu, a přidržel mu dokonce třmen, pošpinil čest svou i říše.“ „Označil to za projev zdvořilosti,“ připomněl Sven, přestože sdílel mínění přítele. „Bude se to vždy vykládat jako akt podřízení. Žádný císař se nesmí takhle zneuctít.“ „A když mu papež pohrozí exkomunikací? Co bys dělal v tom případě ty?“ Fridrich se uculil. „Dosadil bych protipapeže.“ „Vystoupí tvůj strýc Konrád proti Welfovi a bude trvat na volbě?“ vyptával se. „Jsem panoš, nezasvěcuje mě do svých plánů,“ zopakoval Fridrich ostře. „A otec je ve Švábsku, neúčastní se tohoto válečného tažení.“ „Nikdo mu nemůže zazlívat, že se drží od Süpplingenburga dál. Tvůj strýc vyzve Welfa k boji o trůn. Byla by ostuda, kdyby se toho neodvážil,“ dumal starší z mladíků. „Knížata ho přece už jednou zvolila.“ 32
Mistr mystifikace.indd 32
3.10.2018 19:35:20
„Králem, který musel vystoupit proti korunovanému rivalovi! To je něco jiného. Lothar se dostal s otcem brzy do sporu kvůli pozemkům, jež měl odevzdat králi jako majetek říše. Když otec jednání odmítl, Lothar ze Süpplingenburgu ho uvrhl do říšské klatby. Stoupenci našeho rodu tedy zvolili právoplatným králem mého strýce Konráda, který se právě vrátil z pouti do Svaté země a nesložil Lotharovi přísahu. Po deseti letech urputných bojů se museli Lotharovi podřídit.“ Chtěl to téma zcela jasně ukončit, Sven ale znovu zaútočil: „Bylo ti pět nebo šest let, když začala válka. Něco si přece pamatovat musíš.“ „To, že se musel otec podřídit, je staré teprve tři roky. Nezapomněl jsem na to!“ vybuchl Fridrich. „Jako tobě namlouvají, že jsi bastard, byl jsem já synem vyhoštěného, pak poraženého a poníženého. I když nás starý Schinder posměšně tituluje v purpuru narození.“ Upíral pohled na jemný sníh, který vítr zvířil na svazích. „Vzpomínám si na Špýr, který Lothar obléhal před osmi lety. Můj urozený otec tam matku a mě nechal, aby město zachovalo Štaufům věrnost. Hladověli jsme. Já sice moc ne, protože mi matka dávala skoro každé sousto určené jí. Ale dokonce i ona jako vévodkyně trpěla hladem a vyhubla na kost. Nikdy se z těch útrap nezotavila. Myslím, že na to nakonec zemřela. Na to… a na ponížení svého manžela.“ „Tvoje matka byla ale Welfka, sestra Jindřicha Pyšného, a ten přece patřil k obléhatelům Špýru!“ zvolal Sven. „To nás nakonec zachránilo. Můj welfský strýc, který se má stát králem, vyjednal pro nás velkorysé podmínky odchodu.“ Po krátkém odmlčení dodal: „Rodina je důležitá. Příbuzenské svazky jsou silnější než všechny sváry.“ Sven na sebe nechal působit přítelova slova. Chvíli se zabýval svým lukem, než našel vhodnou odpověď. „Bez ohledu na to, jak to dopadne, budeš synovec budoucího krále. Ať se jím stane Jindřich z rodu Welfů nebo Konrád Štaufský. Obě manželky nesou stejné jméno, bude tedy královnou 33
Mistr mystifikace.indd 33
3.10.2018 19:35:20
Gertruda, to je taky jisté. Teď už se nikdo neodváží nazvat tě synem vyhnance. Ti, kteří to udělají, přilezou brzy ke křížku. Užij si ten pohled! Od nynějška jsi královým synovcem.“ „Jsem syn švábského vévody. A budu jednou vévodou, nic víc, ale také nic míň,“ prohlásil Fridrich. V obličeji mu plály hněv a hrdost. „Všechny, kdo na mě kdysi shlíželi pohrdavě, všechny ty, kteří bojovali proti mému rodu, naučím vyslovovat jméno Fridrich Štaufský s bázní a úctou.“ Sven si ho zamyšleně prohlížel. „Ano,“ přitakal po chvíli mlčení. „Pojďme k výběhu,“ navrhl, aby přivedl přítele na jiné myšlenky. Dnešní novinky ho musely rozrušit. Nějaký čas strávený u koní mu prospěje. Fridrich byl vynikající jezdec a zdálo se, že ho koně milují. Když dorazili na pastvinu, přiběhlo k nim okamžitě několik klisen a hřebců. Vojsko ztratilo v bojích a při zpátečním pochodu zasněženými horskými průsmyky mnoho jezdeckých koní. Ti, kteří zbyli, byli špatně živení a neudržovaní. Krmení se tu dalo v tomto ročním období sehnat ještě hůř než jídlo pro muže. Sven si spokojeně všiml, že se jeho druh začal zase usmívat, když hladil jednu ryzku po chřípí a mluvil na ni. Potom přejel zkoumavým pohledem po krajině. „Nikde žádný nepřítel,“ prohlásil. Nedokázal se ubránit posměchu. „Není divu, protože znepřátelené strany sedí ve stanech a my přesně víme v kterých. Jsem zvědavý, jak a kdy tu záležitost obrátí ve prospěch tvého rodu.“ Fridrich se k němu otočil a odložil předstíranou lhostejnost. „Tady ne. Dojde k tomu patrně až po našem návratu. Potřebují knížata ze západu a jihu.“ „Myslíš, že dojde k válce?“ „Můj welfský strýc si znepřátelil mnoho vysoce postavených duchovních. Od nich bych spíš čekal nějakou lest.“ „Dřív nebo později se ale bude muset někdo císařovně vdově a jejímu zeti otevřeně postavit,“ trval na svém Sven. „Kdo se odváží jako první zvednout meč proti nejmocnějšímu muži v říši?“ 34
Mistr mystifikace.indd 34
3.10.2018 19:35:20
„Kdo je největší rváč mezi knížaty?“ odpověděl mu Fridrich otázkou. Jednohlasně odpověděli: „Albrecht Medvěd.“ „A je zavilým nepřítelem Welfů. Medvěd ale bojuje v tuto chvíli kdesi daleko ve východním pohraničí proti Wirikindovým synům, kteří vpadli do jeho Severní marky,“ namítl dánský korunní princ. Fridrich Štaufský se chladně usmál. „Tím se nenechá dlouho zadržet.“
Medvěd Markrabě Albrecht z Ballenstedtu; Prignitz v pohraničí Severní marky a území Slovanů mezi městy Brandenburg a Schwerin, začátek roku 1138
A
aaah!“ „ Albrecht Medvěd, obří markrabě Severní marky, se zařváním sekl. Jedinou ranou meče oddělil veliteli slovanského vojenského oddílu klečícímu před ním hlavu od těla. „To vás pohanskou pakáž odnaučí vpadat do mé země!“ zuřil, zatímco kouřící krev popraveného stékala do sněhu a zbarvovala ho doruda. „Táhni do pekla i s tím svým božstvem o třech obličejích!“ Udýchanému markraběti klesla ruka s mečem. „Vypalte tu ves!“ poručil. Přistoupil k němu jeho maršál a odkašlal si. „Tahle vesnice patří vám, můj kníže.“ Medvěd zamrkal. Teprve teď ho začalo opouštět opojení bojem. Přejížděl pohledem po zničené osadě, jejíž obyvatelé uprchli při vpádu Slovanů do lesa. Zuhelnatělé zbytky chatrčí na okraji vesnice ještě doutnaly, chalupy v jejím středu byly zpustošené 35
Mistr mystifikace.indd 35
3.10.2018 19:35:20