0039165

001-003 Sef_Sestava 1 5/29/18 2:10 PM Strรกnka 3

VI KEELANDOVร

BOSSMAN Copyright © 2016. Bossman by Vi Keeland Published by arrangement with Bookcase Literary Agency and Brower Literary & Management. The moral rights of the author have been asserted.

All rights reserved Translation © 2018 by Anna Křivánková

ISBN 978-80-249-3595-9

„Chcete-li vědět, kde leží vaše srdce, podívejte se tam, kam se zatoulává vaše mysl.“

KAPITOLA JEDNA

Reese

Tak hladce oholené nohy – a k ničemu. „Jules? Tady je Reese. Kde sakra vězíš? Já tě potřebuju. Tohle je to nejhorší rande, na jakým jsem kdy byla. Normálně tady usínám. Už jsem zvažovala, že párkrát třísknu hlavou o stůl, abych se udržela vzhůru. Takže jestli nechceš, abych byla samá krev a modřina, tak mi hned zatelefonuj a předstírej nějakou pohotovost. Musíš mi zavolat. Prosím.“ S frustrovaným zafuněním jsem zavěsila. Stála jsem u dámských toalet v temné chodbě v zadním traktu restaurace.

Hluboký hlas, který se ozval za mnou, mě zaskočil. „Jestli kromě toho, že je nudný, není i naprosto pitomý, tak to prokoukne.“ „Prosím?“ Otočila jsem se a spatřila muže opírajícího se o zeK, oči sklopené k mobilnímu telefonu, na kterém právě vyLukával textovou zprávu. Ani nezvedl zrak a pokračoval: „Tohle je ten nejstarší trik na světě. To nejmenší, co pro něj můžete udělat, je trochu vystupňovat snahu. Sehnat rezervaci do tohohle podniku trvá dva měsíce a není to vůbec levné, zlatíčko.“ „Možná je to on, kdo by měl vystupňovat snahu. To jeho sportovní sako má v podpaží obří díru a celou noc nemluví o ničem jiném než o své matce.“ „A nenapadlo vás, že ho třeba znervózňuje to vaše snobské chování?“ 5

Oči mi div nevypadly z hlavy. „Kdo se tu chová jako snob?

Vy tady odposloucháváte můj telefonát a pak mi sdělujete svoje nevyžádané názory a při tom ještě zíráte do mobilu. Mluvíte na mě a přitom jste mi nevěnoval jediný pohled.“ Prsty mu ztuhly uprostřed psaní. Pak jsem viděla, jak zvedá hlavu a klouže pohledem nahoru po mých kotnících a holých nohách, na chvilku se zastavuje u lemu sukně a pak pokračuje nahoru přes boky směrem k mým prsům a konečně mi pohlíží do tváře. „Ano, správně. Sem nahoru. Pěkně do očí.“ Odstrčil se ode zdi a narovnal se, takže mu na tvář dopadl osamělý paprsek osvětlující chodbu. Poprvé za celou tu dobu jsem ho viděla jasně.

To jako fakt? Tohle jsem tedy nečekala. Podle toho hlubokého, chraplavého hlasu a celkového vystupování jsem předpokládala, že bude starší a zřejmě nacpaný v obleku vyšlém z módy. Jenže ten chlápek byl nádherný. Mladý a nádherný.

Byl celý v černém – samá jednoduchá elegance, ale bylo v tom něco dráždivého. Hnědozlaté vlasy měl rozcuchané takovým tím nedbale sexy způsobem, ale stejně vypadal dokonale. Měl silné a mužné rysy – ostře řezanou, hranatou čelist, na opálené tváři se mu skvělo jednodenní strniště, rovný a výrazný nos a velké, sexy ospalé oči čokoládové barvy. A právě ty na mě teK upřeně zíraly.

Aniž ze mě spustil zrak, zvedl ruce nad hlavu. „Chcete se podívat, jestli nemám někde rozpárané sako, než se rozhodnete, jestli stojí za to se mnou mluvit?“ Jasně, vypadal skvěle, ale nepochybně to byl pěkný pitomec. „Není třeba. Váš přístup už rozhodl. Nestojí.“ Spustil ruce a uchechtl se. „Jak chcete. Užijte si zbytek večera, zlatíčko.“ Odfrkla jsem si, ale ještě před návratem ke stolu jsem na toho krásného pitomce naposledy kradmo pohlédla.

Když jsem dorazila, Martin už na mě čekal se založenýma rukama.

6

„Promiň,“ řekla jsem. „Byla tam fronta.“ „To mi připomíná jednu legrační historku. To jsme takhle byli s mámou v restauraci a ona si chtěla zajít na toaletu, když…“ Vytěsnila jsem jeho hlas a upřeně zírala na telefon ve snaze přimět jej, aby zazvonil. Krucinál, Jules. Kde jsi, když tě doopravdy potřebuju? Někde v půlce historky – aspoň si myslím, že to byla půlka – jsem si všimla, že ten pitomec od záchodků právě prochází kolem našeho stolu. Zaregistroval mého žvanícího společníka a můj znuděný výraz a zazubil se na mě. Zvědavě jsem sledovala, ke komu si přisedne.

No jistě.

U jeho stolu seděla odbarvená blondýna, pěkná, ovšem takovým tím trochu courovatým způsobem, a s výstřihem tak hlubokým, že jí z něj div nevypadla nadouvající se prsa. Když její společník dorazil, začala na něj dělat zamilované oči a já zase protočila ty svoje. Stejně jsem však neodolala a sem tam pohlédla jejich směrem.

Když nám přinesli salát, Martin zrovna mluvil o tom, jak jeho matce nedávno operovali slepé střevo, a já se obzvlášL nudila. Nejspíš jsem na chlápka od záchodků hleděla příliš dlouho, protože si toho všiml. Mrkl na mě, pozvedl obočí a pokynul mi sklenkou.

Parchant.

Ale když už mě přistihl, proč bych se nedívala dál? Každopádně byl zajímavější než můj společník. A on sám se rozhodně nežinýroval pokukovat mým směrem. Když se u jeho stolu zastavil číšník, ukázal ten krasavec mým směrem a něco řekl.

Martin pořád ještě mlel o své drahé matince a já se ohlížela za sebe, abych zjistila, na co ten pohledný blboun ukazuje.

Když jsem se otočila zpátky, blboun a jeho přítelkyně zrovna vstávali. Odezírala jsem mu ze rtů a zdálo se, že mu rozumím… říkal cosi o tom, že se připojí ke staré přítelkyni. A pak si to najednou namířili k našemu stolu.

To jako chce Martinovi říct, co zaslechl? „Reese. Jsi to ty?“ 7

Co to má sakra znamenat? „No… ano.“ „No páni. To už je dlouhá doba, co?“ Popleskal se po hrudi. „To jsem já, Chase.“ A než jsem si stačila uvědomit, co se děje, ten pitomec (který se podle všeho jmenoval Chase) se sehnul a sevřel mě v medvědím objetí. Zatímco mě držel, šeptl mi do ucha: „Spolupracujte. Uděláme vám ten večer trochu víc vzrušující, zlatíčko.“ Ohromeně jsem zírala, jak se otáčí k Martinovi a nabízí mu ruku. „Jsem Chase Parker. Reese a já jsme staří známí.“ „Martin Ward,“ pokývl mu můj společník. „Martine, vadilo by vám, kdybychom se připojili? Už je to roky, co jsme se tady s Koláčkem naposledy viděli. Rád bych se dozvěděl, co je nového. Nevadí vám to, že ne?“ Chase to sice položil jako otázku, ale v žádném případě nečekal na odpověK. Místo toho odsunul své přítelkyni židli a představil ji. „Tohle je Bridget…“ Pohlédl na ni a ona ho doplnila. „McDermottová. Bridget McDermottová.“ Usmála se. Podle všeho jí vůbec nevadilo, že teK máme rande ve čtyřech ani že si Chase zjevně není schopen zapamatovat její příjmení.

Martin oproti tomu vypadal zklamaně, že se z naší dvojice stala čtveřice, ačkoli jsem s jistotou věděla, že proti tomu nic nenamítne.

Pohlédl na Chase, který se konečně posadil. „Koláček?“ „Tak jsem jí říkával. To podle Reesových koláčků s burákovým máslem. Moje oblíbené cukroví.“ Jakmile byli Chase a Bridget usazeni, nastal okamžik trapného ticha. Kupodivu to byl Martin, kdo ho přerušil. „Tak jak jste se vy dva vlastně poznali?“ Sice se přitom díval na nás oba, ale já chtěla dát najevo, že to Chase teK bude muset najít způsob, jak se z toho vymluvit.

Přece jen to byla jeho hra. „AL o tom vypráví Chase. Je to vlastně docela vtipná histor8

ka.“ Opřela jsem se lokty o stůl, podepřela si hlavu dlaněmi a s úlisným úsměvem zatřepetala na Chase řasami. Měl mou plnou pozornost.

Vůbec se nevymlouval, a dokonce to celé vymyslel jen za několik málo vteřin. „No, ono vlastně ani tak nejde o to první setkání, jako o to, co bylo potom. Když jsem chodil do osmé třídy, rodiče se rozvedli a já musel přejít na jinou školu. Bylo mi z toho všeho dost mizerně, ale jen dokud jsem hned první týden nenarazil ve školním autobuse na Reese. Na takovou krasavici jsem si samozřejmě vůbec nemohl myslet, ale řekl jsem si, že i kdyby mě odmítla, stejně tu nemám žádné kamarády, kteří by se mi vysmáli, a tak jsem se odhodlal pozvat ji na školní ples pro osmáky. Když přijala, byl jsem z toho úplně vedle.

No, ale byl jsem mladý a měl jsem v sobě zdravou dávku testosteronu, a tak jsem si umínil, že od ní dostanu svou první pusu. Všichni moji kamarádi na předchozí škole už tu svou dostali, takže jsem si říkal, že je na čase. A když už byl ples u konce, odtáhl jsem tady slečnu Koláčka z té příšerné tělocvičny vyzdobené krepovým papírem a nafukovacími balónky ven na chodbu, abychom měli trochu soukromí. Bylo to poprvé, takže jsem samozřejmě netušil, co čekat. Ale stejně jsem do toho šel, a jak jsme tam tak stáli, přicucl jsem se jí k puse.“ Chase se odmlčel a zamrkal na mě. „Až do té chvíle to bylo fajn, že jo, Koláčku?“ Ani jsem se nezmohla na odpověK, jak jsem z té jeho historky byla celá paf. Nezdálo se však, že by mu mé mlčení nějak vadilo, a hned si vymýšlel dál, až se mu od úst prášilo. „No, a teK to začne být zajímavé. Jak už jsem řekl, neměl jsem vůbec žádné zkušenosti, ale stejně jsem se do toho dal – zapojil jsem rty, zuby, jazyk a tak dál. Asi po minutě se mi zdálo, že je ten polibek nějaký až moc vlhký, ale tak jsem se do toho dal, že jsem nechtěl přestat, a líbal jsem dál a dál, jen abych se neodtáhl jako první. Nakonec jsem se ale musel vynořit, abych nabral trochu vzduchu – a to myslím vážně, pro9

tože jsem jí skoro vycucal z podoby – a tehdy mi došlo, proč mi to přišlo tak vlhké. Reese začala téct krev z nosu a oba jsme byli v obličeji hrozně upatlaní.“ Martin a Bridget se zasmáli, ale já byla příliš ohromená, než abych nějak zareagovala.

Chase se natáhl a dotkl se mé paže. „No tak, Koláčku. NestyK se. VždyL jsme si spolu užili. Vzpomínáš?“ „A jak dlouho jste spolu chodili?“ zeptal se Martin.

Chase už se chystal odpovědět, ale já se k němu natáhla a dotkla se jeho paže stejně blahosklonně, jako se on dotkl té mé. „Moc dlouho ne. Rozešli jsme se hned po té druhé události.“ Bridget zatleskala a poposedla si jako nadšené dítě. „Jaké?

Chci to slyšet!“ „Když o tom teK přemýšlím, vlastně ani nevím, jestli o tom mohu mluvit,“ přemítala jsem. „Je to vaše první rande?“ Bridget přikývla. „Tedy, nerada bych, abyste si myslela, že tím Chase pořád ještě trpí. Od té nepatrné události přece jen uplynulo dost času.“ Naklonila jsem se k Bridget a zašeptala: „S věkem to přece jen dokážou lépe ovládat. Většinou.“ Chase se to ovšem vůbec nedotklo a naopak se zdálo, že ho moje historka potěšila. Dokonce vypadal pyšně. A tak to vlastně bylo po zbytek večera. Chase vyprávěl komplikované historky o našem falešném dětství, nebál se přitom dělat si legraci sám ze sebe, a všichni jsme se dobře bavili. Občas jsem ho doplnila, pokud jsem tedy zrovna neseděla s pusou dokořán nad těmi pitomostmi, co vykládal.

Jen nerada jsem si to přiznávala, ale docela jsem si toho pitomce oblíbila, přestože vykládal historky o mém zakrváceném nose a „té nešLastné příhodě s vycpanou podprsenkou“. Jak se večer chýlil ke konci, objednávala jsem si jednu kávu za druhou, abych jej ještě trochu oddálila – což byl vzhledem k tomu střetnutí na chodbě u toalet opravdu nečekaný vývoj.

Venku před restaurací jsme podali obsluze naše parkovací 10

lístky. Na prvním rande ráda sama rozhoduju, kdy začne a kdy skončí, takže jsem do restaurace za Martinem přijela vlastním vozem. Bridget samozřejmě přijela s Chasem jako normální přítelkyně. Zatímco jsme čekali, až nám přivezou auta, visela mu na ruce a vinula se mu k boku. Když se moje zářivě rudé audi objevila jako první, nebyla jsem si jistá, jak se rozloučit… vlastně ani s jedním z nich. Vzala jsem si klíčky a zůstala stát u otevřených dveří auta. „Pěkný auto, Koláčku,“ usmál se Chase. „Rozhodně lepší než ta rachotina, kterou jsi jezdívala na střední škole, co?“ Zachichotala jsem se. „To je fakt.“ Martin ke mně přistoupil. „Rád jsem tě viděl, Reese. Doufám, že si zase někdy vyjdeme.“ Nechtěla jsem čekat, až se mě pokusí políbit, a raději jsem ho objala. „Děkuju za skvělou večeři, Martine.“ Odstoupila jsem od něj a v ten moment ke mně přikročil Chase a přitáhl si mě. Na rozdíl od přátelského objetí a poplácání po zádech, kterým jsem obdařila Martina, mě k sobě pevně přitiskl. Bože, jak se mi to líbilo. A pak udělal něco náramně divného… omotal si moje dlouhé vlasy kolem dlaně, stiskl ji v pěst a zatáhl, abych zaklonila hlavu. Na okamžik ulpěl pohledem na mých rtech, já na něj ve stejnou chvíli pohlédla a na vteřinku to vypadalo, že mě políbí.

Pak se ale sklonil a vtiskl mi polibek na čelo. „Uvidíme se napřesrok na třídním srazu?“ Skoro mě to rozhodilo, ale přikývla jsem. „Jo… jasně.“ Když mě pustil, pohlédla jsem směrem k Bridget. „Ráda jsem tě poznala, Bridget.“ Neochotně jsem se nasoukala do auta. Připoutávala jsem se a cítila přitom na sobě něčí pohled. Chase na mě upřeně hleděl. Vypadalo to, že chce něco říct, ale po chvilce mi přišlo divné dál sedět a čekat, co bude.

Zhluboka jsem se nadechla, naposledy zamávala a v duchu přemýšlela, proč mám pocit, že za sebou nechávám něco důležitého.

11

Vi Keelandová ŠÉF Z anglického originálu Bossman, vydaného nakladatelstvím EverAfter Romance v New Yorku v roce 2016, přeložila Anna Křivánková Obálku s použitím originálního návrhu zhotovila Jana ŠLastná Odpovědná redaktorka Jana Balharová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9889. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.