0039163

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 3

NAPÍNAVÁ DOBA POLITICKÉ KARIKATURY (A SATIRA) ČECHŮ, SLOVÁKŮ A ČESKÝCH NĚMCŮ (1933–1953)

PETR KARLÍČEK

KNIŽNÍ KLUB

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 4

@ Petr Karlíček 2018 All rights reserved ISBN 978‐80‐242‐5996‐3

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 5

OBSAH Předmluva 7 Úvod 9 I. FENOMÉN KARIKATURY 11

1. Základní definice 11 2. Karikaturisté a jejich řemeslo 17 3. Stereotypy 31 4. Mediální prostředí 34 5. Satirické časopisy 42 II. NÁMĚTY KARIKATUR A POLITICKÝCH KAMPANÍ 85

1. Válka a mír 85 2. Volební boje 138 3. Emigrace, exil a vysídlení 165 4. Antisemitismus a rasismus 185 5. Život v nedostatku 208 6. Národní typ v humoru a kreslené satiře 232 III. KLÍČOVÉ UDÁLOSTI

243

1. „Sudetská krize“ a její následky (1938) 243 2. Povstání na Slovensku a jeho osvobozování (1944–1945) 266 3. Únorový převrat (1948) 274 IV. VÝSTAVY POLITICKÝCH KARIKATUR 279

1. Mánes a případ karikaturisty Heina (1934) 280 2. „Antimánes“ a iniciativy karikaturisty Köhlera (1940) 288 3. Poválečné výstavy (1945–1953) 295 V. MEDAILONY TVŮRCŮ 304

Doslov 316 Soupis pramenů a literatury 318

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Strรกnka 6

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 7

PŘEDMLUVA ÚVODNÍ SLOVO: „OBDIVNÝ ÚDIV“ Těžko lze předpokládat, že by nakladatel (či sám tvůrce) požádal o předmluvu někoho, kdo dílo rozcupuje a autora obviní z lecjakých pochybení. V tom směru mám tedy vcelku prostou úlohu, aniž bych se musel svazkem prodírat s tužkou, jež podtrhne místa s objevenými nesrovnalostmi.

Příčinou této výhody je, že valnou většinu z toho, co Petr Karlíček dal dohromady a nyní předsta‐ vuje veřejnosti, jsem nemohl vidět ani znát, natož pak srovnávat.

Napínavá doba je zajímavý titul díla, jehož obsah si zaslouží udivený obdiv. Udivený proto, že kde se vzal, tu se vzal autor, který zaplnil výseč v dějinách karikatury, o niž se v naší kunsthis‐ torii (respektive v dějinách tuzemské novinařiny) nikdy autoři neprali. Pokud mohu soudit, tak jsme se té tematice (i té době) obloukem vyhýbali. Nikdo z nás samozřejmě nemohl uniknout jediné souhrnné veleknize 100 let české karikatury Adolfa Hoffmeistera, k jehož odkazu se ostatně v názvu svého díla Karlíček nenápadně hlásí. Ta ovšem byla jen důkladným historickým přehledem a souborem jednoho výkladu historie, byť základního a nadlouho u nás jaksi „vítěz‐ ného“.

Pro mne pak „politická karikatura“ znamenala natolik zprofanovaný žánr, že když jsem na FSVP UK v roce 1968 dokončoval diplomovou práci, vysloveně jsem preferoval úlohu kresleného humoru (v čele s tím „ohne Worte“). Protože na „novinařině“ šlo samozřejmě o jeho význam v periodickém tisku, podřadil jsem politickou karikaturu jen jako jednu z odrůd žánru „výtvarná publicistika“. Vyhnul jsem se tak papouškování či dobovému lhaní a to shodou okolností v časech, kdy se u nás politická karikatura vyhrabávala ze smradlavého bláta, v němž uvízla po zavedení povinného vzoru – mnohorukého sovětského Kukryniksy. A to díky autorům, jako byli Miroslav Liďák‐Haďák a Vladimír Jiránek.

Nakladatel snad odpustí, že tyto řádky jsou víc o mně než o Petru Karlíčkovi. Ale má Výtvarná publicistika v českém tisku 1958–1968 byla typickým příkladem toho, jak se vyhnout bez úrazu odkazu Února 1948 a raným padesátým létům s jejich ostudně prorežimními „vtipy“. A přitom využít relativně svobodného ovzduší v myšlenkově přidrzlém kulturním světě vrcholícím pražským jarem. Následné období normalizace pokračování v bádání tímto směrem utnulo. A ani v polis‐ topadovém období se kromě individuálních prací a výstav vývojem karikatury dlouho nikdo ne‐ zabýval, ani pokud jde o vděčnou a dost zmapovanou předválečnou karikaturu, a zatím si nikdo netroufl na čistě poválečné období – natožpak na padesátá léta 20. století.

Tolik o zde zkoumané době – dvacetiletí tak napínavém nejen pro karikaturu. Ale velkým pře‐ kvapením, hlavním darem Karlíčkovy práce jsou dosud nemapovaná místa výskytu jím zkoumané karikatury, kterými jsou jednak Sudety a protektorát, jednak Slovensko. Už jen názvy časopisů jako válečné Ejhle anebo poválečné Šidlo se teprve zde dostávají naplno do povědomí nejen kunsthistorika či novinovědce.

Záslužnou novinkou je exilová politická karikatura po únoru 1948. Dodnes mne mrzí, že jsem sbírku dlouhých papírových skládaček, které jsem v dětství vybíral u chaty na Kačáku z maliní po jejich balonovém vysetí, později zbaběle zničil. Pamatuji si jen mičurinskou krávu s rohy zkříženými jako srp a kladivo.

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 8

8 I NAPÍNAVÁ DOBA Autorovi můžeme než závidět, že má v nejlepších tvůrčích letech jak možnost věnovat se dříve tabuizované oblasti, tak schopnost se až nečekaně pilně a kvalitně postarat o její systematické zpracování a následné publikování.

Myslím, že není třeba dál prozrazovat, co vzápětí najdete v této knize. Jen doporučuji zvýšené pozornosti originální dokumenty, tedy reprodukce karikatur, o nichž Petr Karlíček píše. Bez nich by bylo dílo více než jen poloviční.

Berte, prosím, tento úvodní text opravdu jen jako pár slov od člověka, který si dosud myslel, že ví o karikatuře hodně. A až na konci této práce zjistil, že spoustu z toho spíš jen tušil. A nyní tak má v rukou i dosud chybějící „důkazní břemeno“.

Ivan Hanousek zakladatel České unie karikaturistů a její dlouholetý místopředseda

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 9

ÚVOD Karikatura, a zejména karikatura politická, má v Čechách i na Slovensku bohatou tradici již od poloviny 19. století. Od počátku století následujícího začala ve větší míře plnit stránky speciali‐ zovaných časopisů i běžných zpravodajských periodik. Ještě před vznikem Československa se po‐ litická karikatura stala běžným prostředkem politického boje, ale také vizuální formou publicistického komentáře nebo demonstrací politického názoru. Karikatury, a to nejen ty poli‐ tické, pronikaly po roce 1918 intenzivně do veřejného života a začaly se objevovat v politických časopisech, na plakátech, v letácích, v informačních vitrínách, památnících nebo obecních kro‐ nikách. Humorné propagační kresby v této době pronikly i do sféry reklamy, kde spojením snadno zapamatovatelné zkratky a komických prvků lákaly potenciální zákazníky k nákupu propagova‐ ného zboží.

PRAMENY Základním a nejdůležitějším pramenem této práce je politická karikatura chápaná jako prostředek politického klání nebo zobrazující významná společenská a hospodářská témata, dále národní či etnické stereotypy, politické osobnosti a rozličné ideologické symboly i narážky. Politické karika‐ tury jsem čerpal z dochovaných novin a časopisů běžně dostupných v knihovnách nebo archivech v České republice, Slovenské republice, Spolkové republice Německo a na Ukrajině.

Takto pojímané karikatury však nejsou pramenem jediným. K rekonstrukci dobové atmosféry jsem jako sekundární zdroje využil dobovou satiru a také kratší literární útvary jako jsou povídky, anekdoty a vtipy s politickým obsahem. Mezi sekundární prameny této práce patří odborná his‐ torická a uměnovědná literatura, memoáry, dobová publicistika, mediální legislativa či zápisy z prvorepublikového národního shromáždění. V některých případech jsem využil i vzpomínky přímého pamětníka, korespondenci s žijícími osobami nebo další archivní prameny.

ČASOVÝ A TERITORIÁLNÍ RÁMEC Práce je ohraničena roky 1933–1953. Hraniční data nebyla zvolena náhodně. Na konci ledna 1933 převzali nacisté moc v Německu, což se výrazně odrazilo v celé evropské, ale i českosloven‐ ské politice a v návaznosti na to i v karikaturách. Silný vliv měla v Čechách i na Slovensku „anti‐ fašistická“ karikatura a němečtí exiloví kreslíři, na druhou stranu zde začala sílit nacistickým Německem více či méně skrytě podporovaná propaganda henleinovská, která politickou kresbu zdařile využívala. Druhá polovina třicátých let 20. století byla charakteristická snahou evropských velmocí vyhnout se za každou cenu nové válce a ústupky výbojným režimům, které vyvrcholily na podzim 1938 záborem českého pohraničí a polovině března 1939 anexí zbytku Čech a Moravy a vznikem Slovenského štátu. Všechna tato témata odrážela dobová publicistika, ale i karikatura.

V době války fungovala karikatura na obou stranách konfliktu jako důležitý propagandistický ná‐ stroj. Čeští, slovenští, ale i českoněmečtí kreslíři v tomto konfliktu stáli na obou bojujících stra‐ nách – ve službách nacistů i států antihitlerovské koalice. V tomto období se také část tvorby přenesla z teritoria českých zemí a Slovenska do zahraničí. Vznikala pak například ve Spojených

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 10

10 I NAPÍNAVÁ DOBA státech amerických, Velké Británii či na území Sovětského svazu. Období následující po porážce nacistického Německa je charakteristické vzrůstajícím napětím mezi státy antihitlerovské koalice a postupným dělením světa na dva ideologické bloky. Československo se po únoru 1948 ocitlo mezi státy ve vlivové zóně Sovětského svazu. Tomu odpovídala i produkce karikatur, jež v té době odrážela linii komunistické strany. Na druhou stranu například v západním Německu existovala americkou tajnou službou podporovaná produkce kreslené satiry československých emigrantů. Politické karikatury se objevovaly i u Němců vysíd‐ lených z Československa. Rok 1953 přinesl první protesty proti stalinské totalitě – ve východním Německu, Polsku, ale v omezené míře po zavedení měnové reformy i v ČSR. Rokem 1953 také končí zájem vysídlených kreslířů o vnitřní poměry v Československu. Jejich zaměření se v rámci sovětského tábora přesunulo na kritiku režimu v NDR. Z časového rámce této práce vybočují roky 1929 v případě rozboru fungování časopisu Šej‐ drem a 1954 v souvislosti s volbami do zastupitelských orgánů a Národního shromáždění. Území Československa jsem vybral záměrně. Bylo možné a možná snazší zabývat se pouze teritoriem českých zemí, ale vyloučení karikatur slovenské provenience vycházejících v Česko‐ slovensku by celkový pohled značně zúžilo. To se dá demonstrovat na poválečném období, kdy například v českých zemích svobodná kreslená politická satira téměř neexistovala, zatímco na Slovensku vycházel znamenitý nekomunistický časopis Šidlo.

Mým původním záměrem bylo zmapovat tvorbu politických karikatur na celém území Česko‐ slovenska. Nepodařilo se mi však nalézt reprezentativní prameny z provenience slovenských Ma‐ ďarů, Rusínů nebo Poláků. Naopak proti původním plánům přibyly pasáže o politické karikatuře Čechů a Slováků v exilu a dále i karikatury z provenience Němců vysídlených z ČSR po druhé svě‐ tové válce vycházející v SRN po roce 1949. V závěru knihy jsou medailony umělců, kteří se poli‐ tickou karikaturou v letech 1933–1953 zabývali.

Kniha vychází z textu dizertační práce nazvané Politické karikatury (a satira) Čechů, Slováků a českých Němců (1933–1953), obhájené v září 2015 na Katedře historie Filozofické fakulty Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Tímto bych chtěl poděkovat svojí školitelce a vedoucí, ře‐ ditelce Ústavu slovansko‐germánských studií na FF UJEP Doc. PhDr. Kristině Kaiserové, Csc., a všem, kteří mi při psaní práce byli nápomocni. Dizertace vznikala několik let a při sběru mate‐ riálu i konečné realizaci mi pomáhalo velké množství lidí z Čech, Slovenska, Německa i Ukrajiny.

Bohužel je na tomto místě nemohu vyjmenovat všechny.

Petr Karlíček

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 11

FENOMÉN KARIKATURY 1. ZÁKLADNÍ DEFINICE Jednu z nejstarších českých definic karikatury napsal šlechtický vychovatel, estetik a překla‐ datel Jan Bohuslav Müller (1823–1885). Pochází z roku 1865 a karikatuře přisuzuje úmysl pře‐ hánět určité rysy zobrazeného. Připouští také, že směšnost u ní není vždycky nutná, ačkoliv často „z porovnání představeného se skutečným předmětem vyplývá“. Žánr karikatury se podle Müllera dělil na dvě větve, přičemž jedna z nich náležela do poetiky a druhá k výtvarnému umění.1 O více než třicet let později definoval profesor estetiky na pražské univerzitě Otakar Hostinský (1847–1910) karikaturu jako „obraz odchylující se od skutečnosti nadsazováním, přepínáním, upřílišováním znaků charakteris‐ tických za tím účelem, aby znaky ty vytknuly se co nejúčinněji, ovšem jednostranně“.2 Definice z konce dvacátých let 20. století je podobná. Karikatura podle ní znázorňuje „osoby, předměty, děje ve vybraných, charakteristických, směšných nebo odporných rysech, zveličených a přemrštěných, aby se staly každému více či

méně zřejmými“. Navíc by pak měla na diváka zapůsobit „svou tendencí moralizující, politickou nebo sociální.“3 Obecně přijímaná definice kari‐ katury se v této době ustálila a do dneška se až na drobné detaily nezměnila.

Karikatura je spjatá s konkrétními tématy a publikum by mělo rozumět její výtvarné styli‐ zaci a zkratce. Tvoří v umění slohově proměnlivý, avšak vždy relativně realistický proud širokého stylového rozpětí. Karikovat lze všechno – lidi, zvířata, věci, techniku, kuchařství, manželství, módu, lásku, bolest, povolání, politický systém apod.4 Karikatura může fungovat se slovy anebo i bez nich. Může být „plošná, liniová, ale i obje‐ mová a naturalistická, monumentalizující a vi‐ zionářská, konkrétní (typová), a přesto ne indi‐ viduální, stejně jako žánrově mravoličná, ilustrativní, humorná, sarkastická a jiná“.5 Na výtvarnou karikaturu lze narazit v knihách, ve výstavních síních, na plakátech, nástěnkách a především v humoristickém nebo periodic‐ kém tisku. S pozoruhodnou definicí karikatur

1 Za pozornost stojí, že autor hesla si jen málo vážil dobové karikatury německé a i tu domácí posuzoval celkem střízlivě: „U Němců a u nás toho umění méně se dařilo, ačkoliv u oněch Švýcar Martin Disteli chvalnou výjimku v tom činí, a naše Humoristické listy někdy též mnohou povedenou karikaturou čtenářstvo své potěší.“ Jan Bohuslav MÜLLER, Karikatura, in: František Ladislav RIEGER – Jakub MALÝ (eds.), Slovník naučný. Díl čtvrtý: I–Lžidimitrij. Praha 1865, s. 569.

2 Otakar HOSTINSKÝ, Karikatura, in: Ottův slovník naučný. Třináctý díl: Jana–Kartas. Praha 1898, s. 1063–1064.

3 Karikatura, in: Masarykův slovník naučný. Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. Díl třetí: H–Kn. Praha 1927, s. 925.

4 Jindřich MARCO, O grafice. Praha 1981, s. 95.

5 Karikatura, in: Jan BALEKA, Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 164.

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:58 Stránka 12

12 I NAPÍNAVÁ DOBA mezi výtvarným uměním a žurnalistikou. Podle něj používají taková výtvarná díla (na rozdíl od těch s převážně ilustrativní funkcí) k vyjádření myšlenek formu humorné zkratky.6 Podobný pohled s ním sdílí i další autoři.7

POLITICKÁ KARIKATURA A HUMORISTICKÁ KRESBA V MINULOSTI

Karikatura v podání Hostinského zveličuje u zobrazo‐ vaných jejich chyby a nedostatky – fyzické i duševní.

Velkou roli v ní hraje komický protiklad (hlupák může být zobrazen s malou hlavou na velikém těle). S kari‐ katurou podle autora „nerozlučně spojujeme jakousi přímou nebo nepřímou tendenci hanlivou, směrem ke komickému, k humoru nebo satiře“. Považuje ji za „břitkou zbraň ve všelijakých zápasech“ – ať už spole‐ čenských, politických, náboženských nebo umělec‐ kých. Vyzdvihuje její šíření tiskem a připomíná, že právo na její existenci je dosud předmětem kontro‐ verzí. • Jan VILÍMEK, Otakar Hostinský, in: Humoris‐ tické listy č. 42 z roku 1883

(kresleného humoru) vycházejících na stránkách denního tisku přišel na konci šedesátých let 20. století Ivan Hanousek. Označil tato díla za vý‐ tvarnou publicistiku, kterou chápal jako hybrid

Lze plně souhlasit s Ivanem Hanouskem i slo‐ venským teoretikem Kornelem Földvárim v tom, že se politická karikatura nejvíce po‐ dobá výtvarné publicistice. Jako publicistika psaná totiž popisuje reálné události činy nebo je pranýřuje a polemizuje.8 Za velmi důležité (a zároveň do jisté míry problematické) zde Földvári považuje působení času: „Čím ďalej od karikovanej udalosti, tým väčšmi mizne jej estetický účinok. Pôvodne aktuálna a provoku‐ júca téma stráca schopnosť bezprostrednej ko‐ munikácie a nevyhnutne potrebuje vysvetlivky.

No umelecké dielo, kde od estetického vnemu ustavične musíte odskakovať ku komentáru, zákonite prichádza o pôsobivosť a mení sa na muzeálny exponát. Môžete na ňom obdivovať, ako autor majstrovsky ovláda remeslo, no ne‐ túžite vybrať ho z vitríny. Viete, že jeho ludské teplo už dávno vyprchalo.“9 Podobně jako lze rozdělit karikatury na hu‐ moristické a politické, lze také rozlišovat jejich tvůrce. Adolf Hoffmeister rozděluje (1955) ka‐ rikaturisty podle naturelu na dvě skupiny – na veselé a vášnivé. Prvně jmenovaní jsou „virtuosy kresebné zkratky“, kteří odhalují špatné lidské vlastnosti, poukazují na omezenost a většinou

6 Ivan HANOUSEK, Výtvarná publicistika v českých novinách a časopisech v letech 1958–1968. Diplomová práce obhájená na Karlově univerzitě v Praze. Praha 1969, s. 6–7.

7 Výtvarný teoretik Vojtěch Lahoda zmiňuje termín „výtvarná žurnalistika“, viz Vojtěch LAHODA, Civilismus, primitivismus a sociální tendence v malířství dvacátých a třicátých let, in: Vojtěch LAHODA a kol. (eds.), Dějiny českého výtvarného umění (4/2) 1890–1938. Praha 1998, s. 91.

Autoři Malé encyklopédie žurnalistiky tvrdí, že karikatura obecně zčásti patří (vedle kreseb, schémat, grafů a map) do obrazové žurnalistiky.

Karikatúra, in: Ľudovít JACZ a kol., Malá encyklopédia žurnalistiky. Bratislava 1982, s. 305.

8 Kornel FÖLDVÁRI, O karikatúre. Levice 2006, s. 25–26.

9 TAMTÉŽ. Autor hesla z výkladového slovníku výtvarného umění trochu pochybuje, zdali politické satirické kresby řadit mezi karikatury, když neužívají „nadsázku tvarů“. Karikatura, in: J. BALEKA, Výtvarné umění, s. 164.

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:59 Stránka 143

NÁMĚTY KARIKATUR A POLITICKÝCH KAMPANÍ I 143 dobytka...19 Funerální tematiku odrážela i jiná Erikova karikatura, jejímž námětem byl opět Franz Spina. Politik v ní zarmouceně stojí nad hrobem své BdL, která hrdinně padla v den vo‐ leb – 19. května 1935.20 A aby toho nebylo málo, pomník padlým májovým hrdinům, tj.

Sudetoněmeckému volebnímu bloku, vyobra‐ zil, inspirován zřejmě pomníky padlých z první

Jedna z povolebních karikatur ukazuje německého so‐ ciálně demokratického ministra Ludwiga Czecha, který se nechce za žádnou cenu vzdát svého teplého místa ve vládě. „Ještě lepí, pane doktore?“, táže se pobaveně příslušník sudetoněmecké Volksgemeins‐ chaft kysele se tvářícího Czecha, který se symbolicky přilepil k ministerskému křeslu. Představitel jediného správného německého názoru navíc drží volební urnu, ale vyvedenou jako urnu pohřební – zřetelný odkaz na volební debakl sociálních demokratů. • ERIK (H. E. Köhler), in: Der Igel č. 4 z června 1935

A následovaly další kresby.

Výsměch volebnímu debaklu aktivistických stran a jejich bezvýznamnosti pokračoval ško‐ dolibě celé léto. V červnovém čísle je anonym‐ ním autorem vyveden dosavadní agrární mini‐ str zdravotnictví Franz Spina. Je oblečen jako velkostatkář a za rohy vede starého vola. Kari‐ katura je doprovodnou ilustrací k výsměšnému článku, nazvanému Večerní píseň unaveného 19 20

Pozadí sestavování nové vlády premiéra Jana Maly‐ petra vyložila celostránková satirická kresba uveřej‐ něná v červenci 1935. Příslušník sudetoněmecké Volksgemeinschaft zde informuje překvapeného minis‐ terského předsedu o tom, že SdP měla ve volbách 1 240 000 hlasů. Spina s Czechem však Malypetrovi lstivě našeptali, aby odpověděl jako nechápavý český úředník, který napáchal tolik zla v pohraničí: „Ja nero‐ zumím…“ I přes chabé výsledky ve volbách by se totiž oba na vládnutí chtěli nadále podílet. • HAEL (Anton Haelbig), in: Der Igel č. 4. z července 1935

Der Igel č. 4 z června 1935.

ERIK (Hans Erich Köhler), Um stilles Beileid wird gegeben, in: Der Igel č. 4 z června 1935.

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 06:59 Stránka 144

144 I NAPÍNAVÁ DOBA světové války, které i přes hospodářskou krizi zaplavovaly pohraničí a vnitrozemí, opět zručný karikaturista Erik. Jména padlých politiků měla zřejmě symbolizovat odcházející epochu akti‐ vistické politiky v Československu.21 SdP se tehdy ve skutečnosti naoko cítila do‐ tčena, protože o jejím vstupu do vlády se vůbec neuvažovalo. O vládní odpovědnost však jevila

Účinnost aktivistického zastoupení ve vládě doklado‐ val obrázek, na němž vypasený politik z pohodlného vládního křesla říká odranému dělníku: „Peníze nebo chleba vám nemohu dát žádné, ale snad opasek, na němž je víc dírek!“ Zobrazeným politikem není nikdo jiný než vůdce německých sociálních demokratů Lud‐ wig Czech. • TILL (H. E. Köhler), in: Der Igel č. 9 z listo‐ padu 1935

21

zájem převážně z taktických důvodů. Přijímat kompromisy na této úrovni by pro ni totiž bylo maximálně nevýhodné.

Další z karikatur ukazuje, co všechno musel tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš vyko‐ nat, aby mohl v Ženevě předvádět, že má Če‐ skoslovensko ve vládě pořád české Němce. Pří‐ slušné německé „snaživce“ s mizivou podporou voličů totiž bylo nutno instalovat do neexistu‐ jících ministerstev.22 Jedna z karikatur v tomto duchu popsala smutnou kariéru ministra Franze Spiny, který se svým aktivismem pyšně dopra‐ coval k bezvýznamnosti – z ministerstva práce (1926–1929), přes ministerstvo zdravotnictví (1929–1935) až na post opovrhovaného mi‐ nistra bez portfeje (1935–?).23 K aktivistické politice patřilo z pohledu ča‐ sopisu také bezvýhradné schvalování zahraniční politiky státu. Jedna z karikatur využila údajný citát Franze Spiny o tom, že s bolševismem se nějakým způsobem vyjít dá, a zpodobnila smíř‐ livého ministra s hořícím kostelem a horami mrtvol sovětských občanů. Jako by právě toto měl být cíl aktivistické politiky.24 Stejný politik byl v Erikově karikatuře překvapen, že mu uschla zvláštní rostlina („Sudetendeutsche Son‐ derkultur“), ačkoliv ji hnojil tím nejlepším. Hu‐ morně mělo působit to, že jako hnojivo používal tiskoviny stavící se k politice SdP kriticky – ku‐ příkladu zprávy agrárního deníku Landpost nebo listů Sozialdemokrat a Prager Presse.25

KRESLENÁ SATIRA HENLEINOVÝCH PROTIVNÍKŮ Na velmi slušné úrovni byly politické karikatury německých sociálních demokratů. Terčem těch předvolebních bylo hlavně politické sbližování

Padlými jsou: Miltiades Kotrba, Kostka, Horpynka, Stenzl, Fahrner. Erik (Hans Erich Köhler), in: Der Igel č. 3 z června 1935.

Der Igel č. 4. z července 1935.

23 TAMTÉŽ.

24 TÝŽ, in: Der Igel č. 2 z února 1936.

25 ERIK (Hans Erich Köhler), Merckwürdig!, in: Der Igel č. 4 z dubna, 1936. Takřka identicky je v karikatuře Lva Haase o dvanáct let později zobrazen „reakcionář“ Petr Zenkl. Viz Rudé právo z 30. března 1948.

22

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 07:00 Stránka 185

NÁMĚTY KARIKATUR A POLITICKÝCH KAMPANÍ I 185

4. ANTISEMITISMUS A RASISMUS TRADICE ANTISEMITSKÉ KRESLENÉ SATIRY V ČECHÁCH A NA SLOVENSKU V českých karikaturách se od poloviny 19. století vedle Němců pravidelně objevují také Židé. His‐ torik Václav Fronk si při zkoumání kreslené satiry přelomu 19. a 20. století všiml, že česká společ‐ nost nebyla příliš ochotna k sebekritice, a o to víc se zaměřovala na ty, kteří „zůstávali za hrani‐ cemi její skupinové solidarity“. Označit někoho za Žida bylo zcela běžnou součástí polemik. „Pod‐ houbí křesťanského antijudaismu ve druhé po‐ lovině 19. století využívá ke svým propagandis‐ tickým účelům novodobý antisemitismus.

V satirických časopisech se projevuje ve všech svých podobách: od té výchozí, lidově pověrečné, přes sociální, politickou, nacionalistickou, až k té nejohavnější, rasové formě tohoto složitého spo‐ lečenského jevu.“ Antisemitské stereotypy patřily v této době k těm nejméně proměnlivým: „Od‐ pudivé ilustrace vypovídají především o obavách a frustracích většinové společnosti. Karikatury jsou personifikacemi zatvrzelých antisemitských stereotypů, výrazem schematického vidění světa, ale také vědomým nástrojem verbálního a obra‐ zového teroru s mnohostrannými možnostmi po‐ užití. Zatímco v rovině osobních vztahů probíhalo mezi Čechy a Židy relativně bezproblémové sou‐ žití, pokud se hovořilo o Židech v obecném slova smyslu, sehrávaly předsudky roli jednoznačně dominantní.“ Židé se v této době zobrazovali především jako jedinci, kteří nepřejí české národní věci. Václav

1

Fronk se domnívá, že to bylo proto, že archetyp Němce, nacionalistického Michla, by soudobí čtenáři nepochopili. Židům se také běžně při‐ suzovaly démonické vlastnosti, nebezpečné po‐ litické názory (Žid = sociální demokrat) a povo‐ lání (bankéř, obchodník, uhlobaron), která jim umožňovala parazitovat na práci druhých. Za židovské plátky byla běžně označována peri‐ odika Bohemia, Neue Freie Presse či Prager Tag‐ blatt. Žid se pak díky tomu uplatnil i v další roli – jako úplatný žurnalista.1 Dalším výrazným pro‐ středkem komiky byla zkomolená čeština, kte‐ rou se měli dorozumívat. Pro ni bylo charakte‐ ristické nadužívání germanismů, „komolení ř a hláska h vkládaná nadbytečně za hlásky k, p a t“.2 Německý historik Tobias Weger soudí, že propagace předsudků byla umožněna překot‐ ným rozvojem médií v důsledku tiskové svo‐ body: „Humoristické listy se staly v 19. století hromadným fenoménem, který již nebyl pri‐ márně vázán na stávající organizační formy (např. církev). Tím obdržel i antisemitismus, roz‐ šiřovaný v těchto časopisech, novou kvalitu.“3 Antisemitské karikatury z přelomu 19. – 20. století zpravidla neoznačovaly skutečné osoby, nýbrž schematické a snadno zapamatovatelné typy. Karikatura Žida byla podobná v celé Ev‐ ropě. Nejčastěji šlo o neforemné postavy s vý‐ razným nosem a podle tohoto kódu čtenář hu‐ moristického časopisu okamžitě poznal, že se jedná právě o Židy. Vedle výše zmíněných ste‐ reotypů do antisemitských karikatur neodmys‐ litelně patřily následující identifikátory Židů: „Křivé nosy, odulé rty, křivé nohy, nepatřičné

V. FRONK, Sebereflexe české společnosti, s. 73–78. Svéráznou karikaturu na toto téma uveřejnil v červenci 1892 satirický list Šípy. Jmenuje se Vojna v míru v německém kasině pražském. Perou se na ní Němec s Židem a jejich rvačce je přítomna „omdlévající tetka“, označená jako noviny Bohemia. Snaží se oba rváče roztrhnout a lamentuje: „Um Gotteswillen. Jste oba Němci! Neperte se. Češi se vám vysmějou!“ Viz Vojna v míru v německém kasině pražském, in: Šípy č. 23 z 29. července 1892.

2 V. FRONK, Sebereflexe české společnosti, s. 87.

3 Tobias WEGER, Cizinec v obraze Žida. Antisemitská karikatura v německo‐českém diskurzu, in: P. BECHER – J. DŽAMBO (eds.), Gleiche Bilder, gleiche Worte, s. 69.

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 07:00 Stránka 186

186 I NAPÍNAVÁ DOBA oblečení, stejně jako břicho vykrmeného židov‐ ského kapitalisty...“4 Vrcholem antisemitské tvorby v české kres‐ lené satiře 19.–20. století byly dvě události: Dreyfusova aféra (1894) a hilsneriáda (1899).

Za důvod ústupu protižidovských výpadů po roce 1907 Fronk považuje zlepšení hospodářské situace v českých zemích a vzestup úrovně do‐ mácí satiry. Profesionalizace pak podle něj z če‐ ských humoristických listů vytlačila příspěvky řadových čtenářů, jež byly nejostřejší. Nejvý‐ raznějším antisemitou mezi karikaturisty se v této době stal malíř Karel Rélink. A tuto pozici si udržel až do konce svého života. Ne vždy byl o jeho tvorbu ovšem zájem.5 Na území dnešního Slovenska se antisemit‐ ské karikatury objevovaly běžně od druhé polo‐ viny 19. století. Národovecká satira považovala Žida za jasného „nepřítele“. Býval proto na star‐ ších slovenských karikaturách zobrazován jako zrádce národa (maďarón), příležitostný rituální vrah, chamtivec, nepravý šlechtic, záletník, spik‐ lenec nebo špinavý (v kontrastu ke křesťanům) cizorodý element.6

rysy měli v jeho kreslené satiře například ideoví nepřátelé tvůrců a vydavatelů časopisu – kon‐ krétně stoupenci Hradu. Třeba žurnalista a politik Jaroslav Stránský, který měl po otci údajně ži‐ dovské kořeny.7 Kromě toho se zde objevila i ilu‐ strovaná anekdota s výjevem ze židovské svatby v Mukačevu. Autoři na ní dokladovali lstivost i la‐ kotu židovského etnika.8 Nepříliš zdařilé karika‐ tury připomenuly židovský původ herce Huga Haase.9 Vyskytla se i karikatura Hitlera vyhánějí‐ cího Židy z Německa do Československa.10 Krátký článek uveřejněný v Šejdrem na konci března 1933 zmiňovanou kresbu rozvedl, a navíc přinesl výčet všech tradičních antisemitských stereotypů: „Pražský žid. To je úplná klasa pro sebe. Kšeftman jako všude jinde po celém světě, ale přece jen něco extra. Pokud kšeftuje látkami, bez mučení zabalí 28. října celý dům bílo‐modro‐ červenými prapory a girlandami za směšně nízké

ANTISEMITSKÉ KARIKATURY V DOBĚ PRVNÍ REPUBLIKY ČEŠI

Je téměř s podivem, že bulvární a pravicové Šej‐ drem v závěru své existence (1933) příliš antise‐ mitských karikatur nepřinášelo. Útoky proti ná‐ rodním socialistům, komunistům, Němcům nebo osobě Edvarda Beneše zde rozhodně převažovaly.

Nicméně i tento typ vtipů se zde našel. Semitské

4

Jako příklad aprílového žertu vyšla v Šejdrem napří‐ klad karikatura obtloustlého podnikatele se semit‐ skými rysy – a československou vlajkou. Autor se patrně kresbou pokoušel vyjádřit fakt, že Žid nemůže být opravdovým Čechoslovákem. • Apríl!, in: Šejdrem č. 13 z 30. března 1933

Michal FRANKL, Naši nebo cizí? Židé v českém 20. století. Praha 2013, s. 163–164.

V. FRONK, Sebereflexe české společnosti, s. 93. K antisemitismu obecně viz například Günther B. GINZEL (ed.), Antisemitismus.

Erschienungsformen der Judenfeindschaft gestern und heute. Bielefeld 1991. Za pozornost stojí i Michal FRANKL, „Emancipace od židů“. Český antisemitismus na konci 19. století. Praha–Litomyšl 2007.

6 Maďaróni byli zpravidla dvojího typu: maďarón‐Slovák a maďarón‐Žid. E. KREKOVIČOVÁ – Z. PANCZOVÁ, Obraz nepriateľa v počiatkoch slovenskej politickej karikatúry, s. 31–55.

7 Šejdrem č. 10 ze 7. března 1933.

8 Mazzel tóf, in: Šejdrem č. 13. z 30. března 1933.

9 Šejdrem č. 6 ze 7. února 1933.

10 Jarní úklid čili Štěnice nelezou jen za rámy!!, in: Šejdrem č. 15 z 11. dubna 1933. (Viz obrázek str. 165) 5

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 07:00 Stránka 208

208 I NAPÍNAVÁ DOBA

5. ŽIVOT V NEDOSTATKU ANEB HOSPODÁŘSKÁ KRIZE A STRÁDÁNÍ V DOBĚ VÁLKY A PO JEJÍM SKONČENÍ Velká hospodářská krize byla pro celý vyspělý svět těžkou zkouškou. Její nejhlubší bod pro Československo představoval rok 1933 – prů‐ myslová výroba tehdy činila 56 % výkonu z roku 1929. Odstranit následky hospodářských těž‐ kostí trvalo republice, zejména v průmyslovém pohraničí, o něco déle než v okolních státech. „Jsme uprostřed páté hladové zimy. Hrozná jest bída pracujících mas. Více než jeden milion nezaměstnaných je vyhozeno na dlažbu. Sta ti‐ síce proletářů jsou odkázány pouze na omeze‐ nou práci. Celá armáda škole odrostlých mla‐ dých lidí jest bez výdělku a bez budoucnosti.

Rovněž masy chudých rolníků, příslušníci střed‐ ních vrstev a pracující inteligence jsou vysta‐ vovaní bídě… [konfiskováno, pozn. aut.]… Viníci této bídy pracujícího lidu sedí v palácích, v ban‐ kách, akciových společnostech, trustech, kar‐ telech, v sociálně demokratické straně a od‐ borových domech.“1 Komunistický tisk v době krize volal napří‐ klad také po bezplatném rozdělování zásob obilí, které měly být kvůli udržení vysokých cen zni‐ čeny, a bezplatném rozdávání cukru. Takto měla být zlikvidována bída. Karikaturista Rudého práva v tomto duchu věštil čtenářům, že „i v roce 1934 bude zas dost kávy, aby se jí topilo v lokomotivách“, dále „dost žita, aby se mouro‐ valo pro dobytek“, a „dost cukru, aby jím zbyt‐ kaři přikrmovali prasata“. Čtyřpolíčkový strip končí výjevem odehrávajícím se před výlohou obchodního domu. Chudá matka s dcerou zde

1

hledí do výkladu na jim nedostupné zboží. A čte‐ nář Rudého práva se z připojeného komentáře mohl dozvědět, že „za výklady bude dost kávy, mouky, cukru: jenže kdo na to bude mít…“ V tomto stripu se vedle odíraných proletářů vy‐ skytovala i celá přehlídka figur reakčních škůdců: koloniální důstojník, uhlobaron nebo vypasený držitel zbytkového statku s válečným křížem z minulé války.2 Dalšími terči komunistické satiry, kteří údajně nedělali nic proti potírání hladu, ale pouze mluvili, byli agrárníci, sociální demo‐ kraté (do roku 1935 v Rudém právu označováni jako „sociálfašisté“) nebo národní socialisté.3 Kritika nedostatků dobového hospodářství se neobjevovala pouze v levicovém tisku. Kari‐ katura na toto téma vyšla i na titulní straně bulvárního týdeníku Ulice, který v roce 1933 částečně nahradil satirické Šejdrem.4 To však byla výjimka, protože tento list se profiloval jako bulvár přinášející výhradně senzace a se‐ riózní zpravodajství téměř netisknul. Informo‐ vání o důsledcích hospodářské krize tak muselo mít minimálně kriminální charakter: „Na věži bilo jedenáct hodin. Otilie kráčela ztichlou Spá‐ lenou ulicí. Až dosud byla veselá, ale právě nyní si vzpomněla, že dluží své bytné dvacet korun.

To jí zkazilo náladu. Bytná na peníze čeká, po‐ něvadž je to chudá vdova, která nemá nazbyt, a možná, že s penězi zítra určitě počítá. Nuže, kde vzít dvacet korun a neukrást?“ Hrdinka to‐ hoto prostého příběhu potká na ulici zajíma‐ vého muže, který se na ni vyzývavě podívá.

Dejte obilí hladovějícímu lidu!, in: Rudé právo č. 1 ze 4. ledna 1934.

Tak prý: Šťastný a veselý nový rok 1934…, in: Rudé právo č. 1 ze 4. ledna 1934.

3 Franta BIDLO, Oni tiše proti hladu..., in: Rudé právo č. 131 ze 4. června 1933.

4 Ulice č. 10 z 10. března 1934.

2

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 07:00 Stránka 209

NÁMĚTY KARIKATUR A POLITICKÝCH KAMPANÍ I 209 Po krátkém vnitřním boji se rozhodne, že kvůli penězům pro jednou prodá své tělo: „Otilie si pomyslila, že ten mladík musí být něco lepšího.

Proto už nechtěla mu vynadat, nýbrž usmála se šelmovsky.“ Jenže mladík byl zločinec a po dobré večeři a divokém tanci dívku zavraždil. „Druhého dne našla se mrtvola dívky děsně zohavená rukou hnusného zločince. Po dlou‐ hém pátrání se zjistilo, že je to Otilie. A zajímavé bylo, že u mrtvoly nic se nenašlo, ani ta dvace‐ tikoruna, kterou Otilie chtěla získat, aby mohla zaplatit své bytné.“ Týdeník Ulice lákal na tento a další podobné příběhy poutavě vyvedenou titulní stranou.5 Doba krize také zvýšila poptávku po příbě‐ zích ze života společenské smetánky. Efektně zpracovaná obálka Ulice v tomto duchu lákala k četbě příběhů tuzemských milionářů a zdů‐ razňovala, že nepůjde jenom o idylku, ale také o odvrácenou stránku jejich existence, jako je společenský pád, krach nebo sebevražda.6 Prvorepubliková publicistika a samozřejmě i kreslená satira škodolibě věnovaly velkou po‐ zornost nedostatku potravin v sousedním Ně‐ mecku: „Hitlerův zástupce Hess prohlásil 12. října 1936, že kanony jsou důležitější než máslo. Sliboval však, že vláda nepřipustí, aby bylo nutno zavést chlebenky. Po dvou měsících, před Vánocemi, byly zavedeny lístky na máslo a jiné tuky.“7 Tento výrok vzbudil značnou po‐ zornost – nejen mezi satiriky. Například časopis Kvítko v kresleném cyklu Kvítko mezi jasnovidci zobrazil v roce 1936 Hermanna Göringa, kterak v kuchařské čepici servíruje hostům dělostře‐ lecké granáty: „Každému nebude třeba chutnat německá kuchyně.“8 Přírůstek rodiny ve Třetí říši se jmenuje karikatura Borise Jefimova vyšlá v komunistické Tvorbě – znázorňuje pětičlen‐ nou německou rodinu u stolu při obědě. Pří‐

5

růstkem, tedy oním šestým členem rodiny, je obrovský nenasytný kanón.9 Nejvíce karikatur na toto téma se objevilo v období před olym‐ piádou v Berlíně. Tehdejší satirici často s nad‐ sázkou odhadovali, jací asi budou nacisté hos‐ titeli, když je v jejich zemi hlad.10 V tomto směru stojí za pozornost karikatura Ondřeje Sekory, zachycující výjev z pohraničních hor. Tlupa na‐ cistických ozbrojenců na lyžích zde totiž chce ilegálně překročit československé hranice a dát

Technicky poměrně zdařilá koláž neznámého autora z titulní strany Ulice zobrazovala fronty nezaměstna‐ ných, prostituci, zkrachovalé existence nebo zločinné příšeří kabaretu. • Život za dvacet korun…, in: Ulice č. 16 z roku 1933

Ulice č. 16 z roku 1933.

Milionáři mezi námi, in: Ulice č. 13 z roku 1933.

7 K. HOFMAN, Zásobovací obtíže v Německu, in: Tvorba č. 9 z 26. března 1937.

8 Kvítko č. 23 z 15. listopadu 1936.

9 Boris JEFIMOV, Přírůstek rodiny ve Třetí říši, in: Tvorba č. 3 z 21. ledna 1938.

10 Ondřej SEKORA, V Německu je nedostatek pokrmů, in: Lidové noviny č. 21 ze 13. ledna 1936.

6

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 07:01 Stránka 304

MEDAILONY TVŮRCŮ KARIKATURISTÉ

Babušek, Jozef (1921–2013).

Malíř a ilustrátor. Studoval vysokou zemědělskou školu v Bratislavě. Již v době stu‐ dií přispíval karikaturami a krátkými stripy do neko‐ munistického satirického listu Šidlo. Za své politické postoje byl po únorovém převratu ze školy vyloučen. Později pracoval jako konstruktér a designér v Kovotechně Pieš‐ ťany, kde vytvořil název a logo Calex. Po roce 1960 se živil jako kreslíř v odborářském satiric‐ kém časopise Roháč. Na jeho stránkách uve‐ řejňoval mj. populární komiks o Jožinkovi. Je autorem i prvního československého sci‐fi ko‐ miksu, nazvaného Desiata planéta. (Pseudo‐ nym JOZEF SCHEK) Bednár, Štefan (1909–1976).

Malíř, ilustrátor a grafik.

Vystudoval pražskou UM‐ PRUM pod vedením V. H. Brunnera. Nějaký čas žil a tvořil v Paříži. Před válkou se jeho karikatury objevo‐ valy ve Tvorbě a v Lidových novinách. Úzce také spolu‐ pracoval s významným slovenským kulturně politickým časopisem Elán. Za Slovenského štátu byl členem ilegální KSS a pro odbojáře

vyráběl falešné doklady. V době povstání pra‐ coval jako redaktor politického týdeníku Nové slovo a vytvořil velké množství protinacistických plakátů a karikatur. V poválečném období pu‐ blikoval rovněž ve Tvorbě, ale také v Dikobrazu a o něco později Roháči.

Bidlo, František (1895–1945).

Ilustrátor, malíř a karikatu‐ rista. Vyučený kloboučník, který se jako samouk vypra‐ coval v nejvýraznějšího kres‐ líře politických karikatur před‐ mnichovského Českosloven‐ ska. Své první práce uveřej‐ ňoval v levicovém satirickém časopise Trn. Jeho kresby vycházely také v Ma‐ gazínu Družstevní práce nebo v Rudém právu a Tvorbě. Pomáhal KSČ s přípravou volebních kampaní (hesla, plakáty, karikatury). Dále spolu‐ pracoval se satirickými časopisy Simpl či Simplicus.

Vystavoval v Československu (např. Mánes 1934), ale i v západní Evropě nebo Sovětském svazu.

Politickou kresbu (až na nečetné výjimky) začal opouštět ve druhé polovině třicátých let 20. století. Za protektorátu jej díky předválečné protinacistické a protifašistické tvorbě několikrát prověřovalo gestapo. Zatčen byl ale až v lednu 1945 (údajně na základě vyprávění protinacis‐ tických vtipů) a uvězněn v terezínské Malé pev‐ nosti. Zde se nakazil skvrnitým tyfem, na jehož následky v květnu 1945 zemřel.

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 07:01 Stránka 305

MEDAILONY TVŮRCŮ I 305 Bidlo, Josef (1907–1968). Ilustrátor a karika‐ turista. Jeho první práce vznikaly pod vlivem Zdenka Kratochvíla a Huga Boettingera. V po‐ válečném období přispíval například do Světa práce nebo Dikobrazu. Ilustroval také několik desítek knih pro děti a mládež.

Brdečka, Jiří (1917–1982). Spisovatel, scenárista, výtvarník. V poválečném období kreslil karikatury do Světa práce. Proslavil se jako scenárista.

Cincík, Jožo (1909–1992).

Sochař, grafik, scénograf a historik umění. V Praze vy‐ studoval Právnickou fakultu UK, v Bratislavě pak archeo‐ logii a dějiny umění. Po roce 1933 působil ve funkci ta‐ jemníka Uměleckého od‐ boru Matice slovenské a zá‐ roveň jako ředitel památkového ústavu pro střední Slovensko. Je autorem několika umě‐ leckohistorických monografií. Podílel se na vy‐ budování Galerie slovenského výtvarného umění v Martině. Jeho karikatury se ve třicá‐ tých letech 20. století objevovaly v luďác‐ kém satirickém časopise Kocúr. Za války navrhl a realizoval několik slovenských známek. V roce 1945 jej prezident Slovenského štátu Jozef Tiso jmenoval řádným profesorem dějin umění na bratislavské univerzitě. V březnu stejného roku emigroval přes Rakousko, Bavorsko a Itálii do USA. Vyučoval zde grafiku a dějiny umění a po‐ dílel se mj. na výmalbě několika amerických kostelů. Čapek, Josef (1887–1945).

Malíř, spisovatel, grafik a ilustrátor. Vystudoval UMPRUM v Praze. Proslul jako malíř, ilustrátor dět‐ ských knih a výtvarný kritik.

Ve třicátých letech 20. sto‐ letí se výtvarně angažoval v boji proti evropským dik‐

tátorským režimům. Jeho karikatury v této době vycházely nejčastěji v Lidových novinách.

V roce 1939 byl zatčen a vězněn v Dachau, Bu‐ chenwaldu, Sachenhausenu a Bergen‐Belsenu.

V posledně jmenovaném koncentračním táboře se nakazil tyfem a krátce před koncem války zemřel. Čičovský, Vilém (1907–?).

Kreslíř, grafik a ilustrátor.

Podle dostupných doku‐ mentů vystudoval grafickou školu v Miláně. Jeho karika‐ tury se na přelomu dvacá‐ tých a třicátých let 20. sto‐ letí objevovaly v satirickém časopise Šejdrem. V době války jeho vesměs nepolitickou tvorbu uveřej‐ ňovalo České slovo. Po druhé světové válce emigroval do USA. Fischer, Jan (1907–1960). Ilustrátor a karika‐ turista. Vystudoval práva na UK, ale živil se jako výtvarník. Proslul jako ilustrátor Rychlých šípů.

Jeho karikatury se objevovaly v melantrišském tisku – například v Českém slově.

Fritta, Bedřich (1906–1944).

Grafik a karikaturista, vlast‐ ním jménem Fritz Taussig.

Za první republiky přispíval politickými karikaturami například do satirického ča‐ sopisu Simplicus. V době války byl jako Žid vězněn v terezínském ghettu.

Správa tábora jej pověřila vedením kreslířské dílny produkující stavební plány a propagan‐ distické materiály. V polovině roku 1944 byl společně se Lvem Haasem a dalšími zatčen za protinacistickou tvorbu. Zemřel v listopadu 1944 krátce po deportaci do Osvětimi. Věznění v Malé pevnosti nepřežila ani Frittova žena. Je‐ jich malého syna Tomáše po válce adoptoval Lev Haas.

001-320 napinava doba_Sestava 1 12/04/18 07:01 Stránka 328

NAPÍNAVÁ DOBA POLITICKÉ KARIKATURY (A SATIRA) ČECHŮ, SLOVÁKŮ A ČESKÝCH NĚMCŮ (1933–1953) Petr Karlíček Obálku navrhla, graficky upravila a sazbu zhotovila Veronika Lahodná Jazyková redakce Jana Jůzlová Lektorace Doc. PhDr. Kristina Kaiserová, CSc. (vedoucí dis. práce), PhDr. Alena Míšková, Ph.D. (oponentka), Doc. Mgr. Martin Veselý, Ph.D. (oponent) Předmluva Ivan Hanousek Doslov Martin Veselý Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 328 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2018 jako svou 9780. publikaci Tisk TISK CENTRUM s.r.o., Brno Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky‐vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.