0039150

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 3

Anders Roslund TŘI HODINY Kalibr

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 4

Přeložila Karolína Kloučková

TRE TIMMAR Copyright © Anders Roslund 2018 Published by agreement with Salomonsson Agency Translation © Karolína Kloučková, 2019 ISBN 978-80-7617-963-9

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 7

ČÁST PRVNÍ

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 9

TEN, KTERÝ LEŽÍ vedle mě, zemřel před několika dny.

Když se ho dotknu, když natáhnu ruku doleva, jak nejdál dosáhnu, a dotknu se jeho tváře, je tak studená a nehybná, jak musí být sama smrt ve svém nitru.

Ten, který leží vedle mě z druhé strany, ten je naopak mrtvý už dávno. Skoro od začátku cesty. Jeden z prvních, těm nejstarším vždycky zbývá nejméně sil. A ten, který leží pode mnou, tedy přímo pode mnou, v druhé nejvyšší vrstvě, dýchal pomalu a ztěžka. Teprve před několika hodinami pohupování, na němž jsem spočíval a které připomínalo moře, ustalo.

Ticho.

Až na škrabavé zvuky u zadní stěny, jako by něco ostrého přejíždělo po kovovém povrchu.

Chtěl bych vykřiknout, zeptat se.

Ale asi na to nemám dost kyslíku.

A ještě pořád doufám – třeba je tu ještě někdo, kdo se zatím nevzdal.

9

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 10

TAKOVÁ KRÁSA. Bílý dýmající parník měkce klouzal v dálce na vlnách Baltského moře. Racci, kteří loď následovali, sledovali bělavé zvlněné hřebínky, tu a tam se ponořili a poodlétli s kořistí třepotající se v zobáku. Ani tak, v červnovém ránu, v němž opatrné sluneční paprsky lehce zahřívaly mírně vrásčitou tvář, nebyl život o moc lepší.

Ewert Grens seděl na stejném kameni jako pokaždé v sobotu časně ráno.

Přiměřeně velký a přiměřeně plochý útes, který čas vyhlodal a umístil právě sem, nyní dokonale vyhovoval mohutnému stárnoucímu tělu.

Jeho místo za budovou ústavu pro dlouhodobě nemocné, kousek od okna, které dlouho patřilo jí. Vyhlížela z něho téměř třicet let, den za dnem, a hledala život, na němž se nemohla podílet. Jejich společný život. V jejím pokoji teď bydlel někdo jiný, a on ani neznal jeho jméno. „Pane komisaři.“ Trhl sebou. Ten hlas? Minulost. „Okamžik, komisaři, hned budu u vás.“ Susann, pečovatelka, která se kdysi dávno tak dobře starala o Anni a pak vystudovala medicínu, nastoupila tu jako lékařka a nakonec se stala primářkou a odbornicí na geriatrii. Vyšla z nových vstupních dveří na boční straně budovy, dlouhými energickými kroky došla až k němu a zastínila mu výhled. „Když jsme spolu naposledy mluvili, seděl jste pod jejím oknem už dvanáctou sobotu v řadě a já se rozhodla, že vás 10

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 11

TŘI H O D I N Y

nechám být. Ale uplynulo… je možné, že už jsou to čtyři roky? A vy tu ještě pořád sedáváte.“ „Párkrát jsem se mezitím postavil.“ „Vzpomínáte, co jsem vám tehdy řekla? Že se jen týráte, že v sobě ten smutek pěstujete a žijete pro něj, nikoli s ním.

A taky že to, čeho se bojíte, už se stalo.“ „Pamatuju si to. Každé vaše slovo.“ „Ale k srdci jste si to zjevně moc nevzal.“ Ewert Grens dělal to, co vždycky – pošilhával k oknu, v pokoji se svítilo. Anni takhle brzy nikdy vzhůru nebývala.

Ráda si přispala, i když ji ani přes den nečekalo nic jiného než odpočinek. „Teď už vím, že je pryč.“ „A ještě jsem tehdy řekla, že už vás tu nechci nikdy vidět, komisaři.“ Vstal z kamene, který mu sloužil za křeslo. „A já vím, že jste to myslela opravdu dobře.“ Usmál se. „Ale budu tady vysedávat dál. Každou sobotu za rozbřesku.

I další čtyři roky.“ Vykročil k autu osaměle zaparkovanému na nedalekém malém parkovišti a mladou ženu, která byla o tolik chytřejší, než kdy byl nebo bude on, nechal za sebou. Než otevřel dveře, otočil se. „Protože to je to jediné, co mi dodává klid,“ zavolal na ni. „Rozumíte?“ Pohlédla na něho s rukou na zábradlí schodů vedoucích k hlavnímu vchodu, na okamžik se zamyslela. A nakonec maličko přikývla a vyšla nahoru.

Grens potom přejel ostrov ležící nedaleko probouzejícího se Stockholmu, dojel na Lidingöský most, kde uprostřed obvykle zastavil u krajnice a ještě naposledy zabloumal pohledem po třpytivé hladině. Právě stáhl okýnko a pocítil na tváři závan znaveného ranního větru, který jako by ho chtěl hlavně pozdravit, když ve vysílačce na přístrojové desce zapraskalo.

11

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 12

RO S LU N D & H ELLS TRö M

„Ewerte?“ Wilson, jeho šéf. Určitě má i něco lepšího na práci než ho teď rušit. „Ewerte, slyšíte mě?“ Grens si volání nevšímal. Tohle byla jeho soukromá chvíle. „Ewerte, snažil jsem se vám dovolat, ale máte asi vypnutý telefon. Jestli mě slyšíte, ozvěte se. Mám tu jedno hlášení, chci, abyste se toho ujal vy.“ Napravo od vysílačky měl zabudovaný kazetový přehrávač. Když se ten minulý rozhodl, že své poslední tóny už odehrál, trvalo Grensovi několik týdnů, než sehnal nový. Nedalo se říct, že by se trh zrovna topil ve funkčních kazetových přehrávačích do auta, narazil dokonce i na prodavače, kteří vůbec nechápali, co má na mysli. Záchranu objevil na vrakovišti ve Strängnäsu. Dvě písně. Tak dlouho tady bude sedět. Tak dlouho tu sedí pokaždé. Ať zrovna hoří nějaké hlášení nebo ne.

Posíláš mi nejkrásnější tulipány a žádáš, abych zapomněla na včerejší den

Siw Malmkvistová. Sám si nahrál kazetu pouze s jejími písničkami. Nejprve Tunna Skivor, to byla vždycky jeho nejoblíbenější. A pak För sent skall syndarn vakna, zapomenutá perla.

Po první z tvých zrad já šla se domů vyplakat

Její krásný, uklidňující hlas z šedesátých let a texty, kterým se lidé posmívali, ale které prostě k těm písním patřily.

Nesmyslné rýmy, které už ani nevnímal, jen se jimi nechával unášet. „Ewerte? Ozvěte se…“ 12

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 13

TŘI H O D I N Y

Zase ta vysílačka. Wilson. „… sakra!“ Siw Malmkwistová dozpívala a pauza na Lidingöském mostě – společně s jitrem na kameni tam, kde býval Annin svět – mu dodala sílu na zbytek dne i celého týdne.

Teď mohl odpovědět. „Jo, tady Grens.“ „Ewerte, kde sakra vězíte…“ „Vždyť říkám, tady Grens.“ Erik Wilson se odmlčel. Grens zaslechl, jak si jeho šéf odkašlal. A pak ještě jednou, aby se vzpamatoval a změnil tón hlasu. „Ewerte, chci, abyste zajel rovnou do Söderské nemocnice. Na stanici ani nejezděte. Vlastně – jeďte rovnou do márnice.“ Ewert Grens sjel z mostu na Severní obchvat, objet centrum bude daleko rychlejší než se pokoušet projet jím napříč. „Do márnice?“ „Pitevní laborantka tam před půlhodinou objevila mrtvolu.

Mrtvého muže.“ „To mi připadá v pořádku. Takoví jsou tam snad všichni.

Myslím mrtví. Máte ještě něco?“ „Tenhle je tam navíc.“ „Mluvíte v hádankách, Wilsone.“ „Mají tam o mrtvolu víc.“ „Teď jste to moc nevylepšil.“ „Když ta laborantka dnes těsně po šesté hodině poprvé vstoupila do chladírny, něco se jí nezdálo. A když se toho pocitu nezbavila ani napodruhé, přepočítala mrtvoly. Včera, když odcházela, leželo jich tam sedmnáct. Během večera a noci přivezli dalších pět. Takže by tam mělo být dvaadvacet těl.“ „Aha?“ „Ale ať počítá, jak počítá, má jich tam teď dvacet tři.“ 13

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 14

RO S LU N D & H ELLS TRö M

Kriminální komisař Grens přejel do levého pruhu a zrychlil. „Takže jedno tělo je tam navíc, Ewerte. Mají tam mrtvolu, kterou nikdy nepřijali ani nezaregistrovali. Mrtvého muže, jehož identitu ani původ neznají.“

14

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 15

JEŠTĚ JEDEN NÁDECH. Když se budu nadechovat pomalu, když vzduch podržím v plicích tak dlouho, jak jen dokážu, a vydechovat budu jen pozvolna a postupně, možná mi nedojde tak rychle.

Myslím, že takhle ležíme už tři, čtyři, možná dokonce pět dnů. Nevím. Okolo je naprostá tma, malý otvor, kterým se na nás zpočátku dívali, zmizel a já se ztratil ve vteřinách, které se proměnily v hodiny, dny – rána i večery v téže temnotě.

Už dlouho jsem nezaznamenal žádný pohyb.

Naposledy když bednu, v níž ležíme, zvedli. Měl jsem pocit, jako bychom se chvíli vznášeli ve vzduchu, viseli jsme a pohupovali se ze strany na stranu. Nakonec bedna dopadla na zem a těžký náraz ztlumila těla pode mnou.

Obrovská rakev klesající do vykopaného hrobu k poslednímu odpočinku. Takový to byl pocit.

15

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 16

V ČEKÁRNĚ POHOTOVOSTI Söderské nemocnice stáli pacienti okolo stěn, protože židle byly dávno obsazené a chodby plné lehátek se zraněnými, kteří se zatím nevešli na ošetřovnu. Takové to bylo ráno. Střelba, přepadení a sériová bouračka na Jižním obchvatu. Ewert Grens by měl vstoupit hlavním vchodem, ale ze zvyku zaparkoval mezi dvěma sanitkami u rampy pohotovostního oddělení. Právě tady si totiž z jednoho z operačních sálů zřídil centrálu, když musel v márnici zasahovat naposledy – jakási zoufalá prostitutka oblepila všechno kolem trhavinou a lékaře a studenty zajala jako rukojmí. Chvátal stejnými chodbami, ale se zcela jiným pocitem. Tehdy hrozilo, že někdo zemře. Dnes k úmrtí už došlo a čekalo na něho jen mrtvé tělo.

Jedna mrtvola navíc.

Jeden mrtvý muž navíc. „Dobré ráno.“ Laborantka, žena okolo padesátky, na něho čekala před těžkými kovovými dveřmi márnice, přesně jak se domluvili.

Oči měla plné zaujetí a zvědavosti a na rtech jí pohrával jemný úsměv. Grens nedokázal pochopit, jak může z někoho, jehož povoláním je rozřezávat lidská těla, sálat tolik života. „Laura, to já jsem to ohlásila.“ Bílý plášť s pogumovanou vrstvou, ústní rouška spuštěná pod bradu a napřažená pravice, z níž si nejprve stáhla silnou gumovou rukavici. „Nemusíte se bát, zatím jsem úplně čistá, první pitva musí dneska ještě počkat.“ 16

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 17

TŘI H O D I N Y

Grens jí ruku stiskl a ona mu jí vzápětí pokynula, aby ji následoval úzkou chodbou kolem kanceláře a archivační místnosti k pitevnímu sálu. „Ráno jako každé jiné. Hrnek kávy – nebo abych byla upřímná, tak spíš dva hrnky – pak projít žádanky a přemístit nové pacienty do boxů. Říkám jim pacienti. Mrtví, mrtvoly nebo jen těla – nevím, připadá mi to neuctivé.“ Otevřela dveře do mnohem větší místnosti za pitevním sálem. Chladírna. Ostré světlo zářivek a osm stupňů – podle teploměru ležícího na jednom z pracovních stolů. Boxy, o nichž hovořila, byly kovové, vždy dvanáct pohromadě v jedné skříni, ve třech patrech nad sebou. Díky kolečkům bylo možné skříně mezi bíle vykachlíkovanými stěnami snadno přemísťovat. „Tři starší muži, jedna mladá žena a šestileté dítě. To byli podle žádanek ti noví. Přesunula jsem jednoho po druhém.

Máme tu na to zařízení, skoro jako malý jeřáb, takže už si neničíme záda.“ Zvláštní pach.

Tady uvnitř pitevního sálu byl patrnější.

Maso. Ano, připomínalo to pach masa. „Ráno jako každé jiné – přibližně do té chvíle. Když jsem je přemístila. Pak jsem si uvědomila… no ano, že je jich moc. Myslím pacientů.“ V nejbližší skříni bylo osm boxů plných a čtyři prázdné.

Nehybná těla zabalená v bílých prostěradlech, každé s červeným štítkem se jménem. „Přepočítala jsem je třikrát. Ale ať jsem to s údaji v počítači porovnávala jakkoli, pořád to neodpovídalo. Jeden přebýval. Tak jsem je vytáhla, zkontrolovala jména, pak obličeje – u některých to nestačilo, tak ještě zvláštní znamení.“ Znovu se usmála. Takovým úsměvem, jaký by byl v tomto prostředí a za daných okolností u kohokoli jiného projevem morbidity, možná dokonce šílenství. Ale u ní ne. Ewert 17

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 18

RO S LU N D & H ELLS TRö M

Grens stál vedle ženy, která chtěla šířit klid, byla si vědoma toho, že se žádný návštěvník v této místnosti nemůže cítit příjemně. A dařilo se jí to, její úsměv byl hřejivý a upřímný, a Grens se trochu uvolnil. Při návštěvách márnice – kriminální komisař ve velkoměstě se na toto místo vrací neustále – se pokoušel nepříjemné pocity maskovat prudkostí, takže se zničehonic chytal nohou trčících zpod prostěradla a pronášel vtipné či jedovaté poznámky. Teď to nebylo třeba.

Když z pravého dolního rohu skříně vytáhla lehátko s bílým balíkem normální mužské velikosti, cítil se díky ní úplně klidně. „Tady leží ti, kteří ještě neprošli pitvou. Já je připravím, vyjmu orgány, aby mohl patolog zjistit příčinu smrti.“ Grens si v pitevním sále všiml nerezových misek. Věděl, že do nich ukládají vnitřnosti, než je zase vrátí nazpátek – jednotlivé části, které dohromady tvoří člověka. „Tady. Tohle je pacient, který není náš. Kvůli tomuhle počet neodpovídá.“ Odhrnula bílé prostěradlo. Uviděli ho. Snědá pleť se zřetelnou změnou pigmentu na krku. Skvrna byla znát, i když mrtvého opustil život i síly. Krátké vlasy, hubený třicátník.

Nebo ho na takový věk Grens odhadoval, ale smrt někdy dovede pěkně ošálit. „Nahý jako ostatní. Zavinutý v prostěradle jako ostatní.

Dokonce má i červený štítek s jakýmsi nečitelným nápisem.

Ale já ani nikdo z mých kolegů ho tady dole nepřevzal. Není zaregistrovaný. A včera večer v tom boxu neležel. Nepočítala jsem je, ale prostě to vím. Je to moje práce. Starám se o tyhle pacienty dobře, beru je stejně vážně, jako lékaři a sestry berou své živé pacienty na odděleních nahoře.“ Laborantka jménem Laura položila svou ruku zlehka na Grensovu. Možná aby tím podtrhla, jak poctivě se o ně stará.

Možná z nejistoty nad tím, co vidí. Nebo možná dál chtěla působit na návštěvníka tím uklidňujícím dojmem. Ať to bylo 18

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 19

TŘI H O D I N Y

jakkoli, Grens nechal její ruku spočívat na své, on, který se jinak ze všech sil fyzickému kontaktu vyhýbal.

Byli sami v místnosti plné mrtvých. A bylo to skoro příjemné. „Už se to někdy stalo?“ „Co prosím?“ „Že byste tu měli neidentifikované tělo.“ „Nikdy.“ Naklonil se k tváři, která ho nemohla spatřit, opatrně odhrnul zbytek bílého plátna a odkryl nahé tělo.

Neporušené. Na povrchu.

Na pohled zdravý člověk beze stop násilí.

Ewert Grens zatěkal očima po místnosti studené na pohled i ve skutečnosti.

Kdo jsi?

Proč jsi zemřel?

A – jak ses sem sakra dostal?

19

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 20

PŘED CHVÍLÍ JSEM zavolal její jméno.

Alyson. Alyson.

Vím, že spolu nesmíme mluvit. Říkali to. Ale po všech těch dnech, kdy se okolní dechy přestávaly ozývat, když už neslyším ani to kovové škrábání a když se pach proměnil v hnilobný zápach – musel jsem.

Alyson.

Neodpověděla.

Tak jsem zavolal znovu, na kohokoli, a můj hlas zdusila tíseň. Žádná odpověď.

Asi se nikdo neodvažuje.

Možná jsem úplně sám, přestože je nás tolik.

Možná už jsem jediný naživu.

20

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 21

PRAPODIVNÉ RÁNO. Začalo pěkně, na jeho oblíbeném místě, na kameni za okny Annina bývalého pokoje, ale pak se převozem neznámého mrtvého muže z jedné márnice do jiné úplně změnilo. Na základě ranního hlášení bylo zahájeno policejní vyšetřování a tělo proto muselo putovat na soudní patologii do Solny.

Asi o hodinu později už Ewert Grens stál pod lampou jasně ozařující lesklé nerezové lehátko s tělem mladého muže, ještě stále bezejmenného. „Posmrtné skvrny jsou plně vyvinuté. Ztuhlost taky. Ale kruhový oční sval zřetelně reaguje na proud. A tady, Ewerte…“ Soudní patolog Ludvig Errfors, jeden z mála lidí, kteří si během let dokázali získat Grensovu důvěru, zavedl zorničkou kanylu bezejmennému do oka a vyprázdnil jeho obsah do zkumavky. „… když změřím skelnou hladinu draslíku ve sklivci, vidím, že je zvýšená. Takže… o něco déle než jeden den. Pětadvacet, možná třicet hodin. Tak dlouho uplynulo od chvíle, kdy se naposledy nadechl.“ Jak snadno se klid promění v neklid.

Příjemný pocit, který Ewert Grens zažil s laborantkou s hřejivým úsměvem, byl teď ten tam a nahradil ho neklid, jeho věrný životní průvodce. „Kdy umřel, mi ale nenapoví ani zbla o tom, kdo to byl.“ „Na obou bělmech i na vnitřní straně víček má drobné podlitinky.“ „A co to znamená?“ 21

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 22

RO S LU N D & H ELLS TRö M

„Udusil se, Ewerte.“ „Jak umřel, mi to stejně neřekne.“ A když se neklid proměnil ve vztek, který se pokaždé skrýval někde nedaleko, odstoupil od lehátka a silné lampy, začal nervózně přecházet po místnosti, která páchla po masu ještě pronikavěji než ta předchozí, a uhodil rukou do stolku na kolečkách, hladkého a lesklého jako všechno ostatní. Mezi stěnami se rozlehlo kovové zadunění „Sakra, Ludvigu, dej mi něco, čeho se můžu chytit! Ať můžu zjistit, odkud je. A kdo to je.“ Soudní patolog setrvával skloněný nad mrtvým obličejem a nehnul ani brvou, komisařův výbuch ho nevyděsil ani nepřekvapil. Prohlíželi si společně už stovky těl a Errfors věděl, že na tomhle místě se Grensův strach z vlastní smrti mění v agresivitu, tak jako se to děje mnohým dalším. Byly to jen dvě strany téhož pocitu. „Z Afriky.“ „Afrika je veliká.“ „Odněkud hodně na západě, Ewerte. A hodně na severu.

Ale ze žádné ze zemí na pobřeží Atlantiku ani Středozemního moře.“ Nervózní komisař stačil zvednout ruku k další ráně, tentokrát do hromady gumových zástěr. Když ale Ludvig Errfors silou rozevřel bezejmennému čelisti a odkryl horní řadu bílých zubů, ruka jako by komisaři zamrzla v pohybu. „Vidíš? Ty skvrny na sklovině? Fluoróza. Vyrostl v oblasti, kde je voda s extrémně vysokým obsahem fluoru.“ Ewert Grens přistoupil blíž. Bílé skvrny na bílých zubech.

Velké skvrny. Všude. „Fluor je pro zuby v zásadě dobrý, Ewerte, posiluje je – ale v přílišném množství poškozuje sklovinu.“ „Ale vysoké množství fluoru bude asi leckde.“ „Jenže ne tak vysoké. A když se podíváme na zbytek, tak tu máme…“ 22

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 23

TŘI H O D I N Y

Patolog lehce ťukal kovovou tyčinkou na jeden zub po druhém. „… silné, zdravé zuby. Až na tyhle.“ Dva řezáky, jejichž barva měla k bílé hodně daleko. „Jsou zkažené od základu. Tak hluboce poškozené kazem, že už by ani nebylo možné je zachránit. Kdyby tenhle chlap přišel k zubaři, vytrhli by mu je. Ale to on neudělal. Nebyl u zubaře. Nikdy.“ Přitiskl čelisti zpátky k sobě, vypadalo to, že i k tomu musí použít veškerou sílu. „U lidí, kteří vyrostli v Africe, jsem to při pitvě viděl už několikrát. Skvělé zuby, i přes nulovou péči. A zároveň mezi nimi několik nenávratně poškozených. V kombinaci s fluorózou – těmi bílými skvrnami na sklovině – a samozřejmě i s celkovým vzhledem to ukazuje na západní, možná střední Afriku.“ Ewert Grens se po boku patologa zdržel asi déle, než bývá nepovolaným osobám při rozsáhlé pitvě dovoleno. O moc víc informací už se tu však dozvědět nemohl. Znal pravděpodobnou příčinu smrti – udušení. Pravděpodobnou dobu – před pětadvaceti hodinami. A pravděpodobný původ – západní Afrika. Z nějakého důvodu však nemohl odtrhnout pohled od tváře mrtvého. Při vyšetřování se mu někdy stávalo, že měl pocit, jako by ho mrtví pozorovali, zatímco on si prohlížel jejich těla. Ale tentokrát to bylo něco jiného. Jako by za mladého muže, kterého kdosi ukryl s falešným štítkem do márnice, cítil odpovědnost. A zatímco setrvával před obličejem, který mu nemohl prozradit, komu patřil ani jak se sem dostal, uvědomil si, že je trestné připravit člověka o život, ale připravit jej o smrt naopak žádné velké riziko nepředstavuje. Že by to tak být nemělo. A že je odpovědností kriminálního komisaře mladému muži smrt vrátit.

Soudní patologie v Solně stojí jenom několik kilometrů od Severního hřbitova, a tak se cestou do centra Stockholmu 23

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 24

RO S LU N D & H ELLS TRö M

a na policejní ústředí na tomto místě, které pro něho kdysi bylo tím nejděsivějším, zastavil. Kvůli tomu, čeho se bál, přestože už se to stalo. Byly časy, kdy se tam neodvažoval zajít. Teď už tu odvahu měl. Došel k hrobu, jednomu z třiceti tisíc, k tomu, který ležel v části pojmenované 19B a byl označený číslem 603. Obyčejný bílý kříž a měděný štítek s jejím jménem. ANNI GRENSOVÁ. Odstranil listí, které sem navál vítr, naplnil konev a zalil růžový keřík, vřes i oba rozchodníky, které brzy pokvetou kalíškovitými květy. Posadil se na lavičku a s očima upřenýma na trávník myslel na tvář na pitevním stole. Přemítal, jestli toho mladého muže někdo také postrádá tolik jako on svou ženu. A jestli ten mladík taky někoho postrádal tak, jak nejspíš Anni postrádala svého muže.

Nečekaně hustý ranní provoz se zatím stačil zklidnit a Grens dojel na volné parkovací místo před policejní centrálou na Kungsholmenu během několika minut.

Jeho první kroky na oddělení kriminální policie vedly k nápojovému automatu a tlačítku číslo třicet osm. Černá káva, dva pořádné hrnky. První hned vypil, znovu jej naplnil a pokračoval k dalšímu stanovišti – ke dveřím pracovny Mariany Hermanssonové. „Dobré ráno.“ Jen málokdy vstoupil dovnitř. Stal se z toho zvyk. Podstatně mladší kolegyně, kterou kdysi sám přijal – a byl za to na sebe náležitě hrdý – a kterou, aniž to ona sama tušila, považoval za dceru, již nikdy neměl, si vybudovala vlastní osobní prostor. Končil přibližně v těchto místech, u prahu její pracovny. „Jeho zvláštní znamení nesouhlasí s nikým ze zmizelých osob v databázi, Ewerte. Zkusila jsem i Kodaň, Helsinky a Oslo. Nikde nic.“ Oběma jim zavolal během přejezdu z jedné márnice do druhé, Marianě, která v té chvíli už seděla na svém místě mezi komínky dokumentů týkajících se dvaceti dalších probí24

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 25

TŘI H O D I N Y

hajících vyšetřování, a Svenovi, který ve svém řadovém domku právě vstal od snídaně s Anitou po jednom a Jonasem po druhém boku.

K jeho dveřím Grens zamířil nyní. „Svene?“ Jediní kolegové, které snesl.

Jediní kolegové, kteří snesli jeho. „Vzal jsem to přes budovu C a Interpol, jak jsi říkal, Ewerte.“ „Ano?“ „Vůbec nic. Podle otisků prstů ani otisků zubů. Nehledá ho žádná policejní organizace na celém světě.“ Prošel kolem trojích dveří a vstoupil do své vlastní pracovny. Oba hrnky odložil na konferenční stolek u manšestrem potažené pohovky, která kdysi bývala tmavě hnědá se zřetelnými proužky. Kazetový přehrávač stál na polici mezi šanony s uzavřenými případy a knihami o policejní etice, které pořád přicházely, i když je nikdy nečetl. Stačil právě tak zapnout Siwinu Tweedle Dee a položit se na pohovku, příliš měkkou pro jeho těžké tělo, když se i v jeho dveřích objevila čísi tvář. Vrásčitá podobně jako ta, již Grens vídal ráno v zrcadle. Nils Krantz, kriminální technik, který tu pracuje stejně dlouho jako on sám. „Máš čas, Ewerte?“ „Ještě ne.“ „Dvě minuty a…?“ „Dvě minuty a čtyřicet pět vteřin.“ Krantz překročil práh, posadil se na židli pro návštěvy na druhé straně konferenčního stolku a čekal. Čekal, až Siw Malmkvistová dozpívá. Dřív ho to štvalo a s komisařem se hádával o tom, jaká je to zhovadilost, že neodkladná policejní práce musí čekat na konec nějaké písničky z šedesátých let, ale teď už to nechával být, bylo to tak mnohem rychlejší.

Tweedle-deedeli-dee.

25

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 26

RO S LU N D & H ELLS TRö M

Ewert Grens se na pohovce protáhl a otočil se na bok, aby na návštěvníka viděl. „Její první nahrávka. Úplně první. Věděl jsi to?“ „Chci, aby ses posadil, Ewerte. Bude se ti tak líp číst.“ Kriminální technik přišel s papírem v ruce. Teď jej položil na stolek a posunul ke Grensovi. „Už jsem se byl podívat u Errforse na to tělo. Abych získal čas. Výsledky DNA budou nejdřív dneska večer, spíš až zítra ráno. Ale všiml jsem si něčeho jiného. Něčeho, co… nesedí.“ Krantz vytáhl z náprsní kapsy saka brýle a podal je Grensovi. „Čti, tady. Pátý řádek. Našel jsem zřetelné, nebo dokonce rozsáhlé stopy téhle látky na několika místech. Ve vlasech toho mrtvého, na obličeji. Na rukou. Na bedrech a až dole na holeních. Takže vlastně všude tam, kde ho nekrylo oblečení předtím, než ho někdo zabil, svlékl a zabalil do prostěradla.“ Ukazováček měl trochu zahnutý, ale ani tak nebylo těžké s jeho pomocí najít slovo, které podtrhl černým fixem.

Dihydrogenfosforečnan amonný.

Grens pokrčil rameny. „A co to znamená?“ „Práškový hasicí přístroj.“ „Práškový… hasicí přístroj?“ „Asi nejúčinnější složka – a proto ta nejužívanější – v hasicích přístrojích, které hasí oheň zchlazením.“ „Teď tomu už vůbec nerozumím. Copak byl popálený?

Takové tělo přece vypadá o moc hůř.“ Kriminální technik k němu natáhl dlaň a počkal, až si Grens sundá brýle a podá mu je. „To je právě to, co na tom nesedí – na jeho těle není po ohni ani stopy.“ Když Krantz odešel, aby pokračoval ve vyšetřování jiného neodkladného případu – takové bývaly všechny –, Ewert 26

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 27

TŘI H O D I N Y

Grens se na pohovce znovu položil a poslouchal hudbu z jiné doby. Poslouchal a přemýšlel. O márnicích a o tom, jak se už od první vraždy, kterou jako nováček mezi policejními aspiranty vyšetřoval, staly běžnou součástí jeho života. Ale s mrtvolou, která by vůbec neměla být v márnici, a přesto tam leží, se ještě nesetkal.

S takovou, která by se dovnitř dostala na vlastní pěst.

Která nemá jméno ani historii.

Která není ničí.

27

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 28

ALYSON. Vzpomínám si, jak šeptala.

Moc daleko jsme se nedostali, většina ostatních byla ještě naživu, její opatrný hlas ke mně putoval temnotou mezi oddechováním a já šeptem odpovídal.

Alyson.

Odpovědí mi bylo jen ticho.

28

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 29

„JE TO EWERT GRENS?“ „Kdo volá?“ „Jste kriminální komisař Ewert Grens?“ „Podle toho, kdo volá.“ Grens zvedl telefon vleže. Tři čtvrtě na pět. Pohlédl z okna, rozednívalo se. „O co jde? Kdo jste?“ „Laura. To já jsem…“ „Ano, vím, kdo jste, Lauro.“ Hned se na ošoupané pohovce posadil. Mladí kolegové tvrdili, že v práci přespává, aby vypadal důležitě. Byli úplně vedle. Ewerta Grense nemohl nikdo podezírat, že tu přespává, aby to vypadalo, že mu nějaký případ nedovoluje odejít – protože on byl sakra první, kdo s tím začal! To ti ostatní ho jen napodobují. Ale on se nijak přetvařovat nepotřebuje. „Vím, kdo jste, protože jste se usmívala.“ „Co prosím?“ „No… usmívala jste se. A hezky. Tak, že jsem dokázal zapomenout, že zrovna stojím mezi těly, která se budou pitvat.“ „V tom případě… byste možná mohl zvážit, že sem zajedete? Přestože je tak brzo?“ „Sem?“ „Do márnice. Stalo se to znovu. Mám tu dalšího pacienta navíc.“ Projíždět Stockholmem, když na věžích kostelů všude okolo odbíjí pátá hodina ranní, může být neslýchaně krásné.

A tohle ráno bylo přesně takové. Ewert Grens si užíval vý29

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 30

RO S LU N D & H ELLS TRö M

hled ze Západního mostu, na Hornově ani na Kruhové ulici nemusel jedinkrát přibrzdit, a dokonce i Söderská nemocnice, neoplývající žádnou zvláštní architektonickou hodnotou, působila lákavě, když její horní podlaží ozařovaly ranní paprsky slunce. Tak jako minule zaparkoval mezi sanitkami u dveří pohotovosti, pospíchal mdlými chodbami, v tuto dobu však bez pohledu na raněné uložené v podstatě všude – autonehod nebylo dnes v noci tolik a postřelených také ne.

Laura stála za železnými dveřmi a očekávala ho s tímtéž hřejivým úsměvem, při kterém se Grens trochu povytáhl a cítil se lehčí. Teď navíc věděl, že její úsměv není strojený – když se o něm před chvílí zmínil v telefonu, vůbec nevěděla, co má na mysli. „Dobré ráno, komisaři. Jestli už je vůbec ráno. Možná pozdní noc?“ „Ráno, myslím, že už je ráno. Ale stejně jste tu dnes nějak brzy.“ „Nemohla jsem spát. Nejdřív jsem si myslela, že je to kvůli tomu, že mám zpoždění a že musím dneska zvládnout víc práce – připravit a otevřít o několik pacientů víc než obvykle.

Včera tu nebyl tak úplně klid – objevilo se to tělo navíc, pak vaše návštěva a všechno to vyptávání od vedení nemocnice…“ Kývla na něho, aby ji následoval, a prošli úzkou chodbou ústící do pitevního sálu a chladírny. „Ale nebyl to ten důvod. Bylo to kvůli… takovému pocitu.“ „Pocitu?“ „Ano, těžko se to vysvětluje, ale najednou jako bych věděla, že to, co se stalo včera, se přihodí znovu.“ Laura už se neusmívala, vypadala najednou ztrápeně. „Nebo ještě spíš, komisaři, jako bych věděla, že už se to stalo.“ Pokračovala ke stejné skříni, v níž byl včera uložený mladý muž, dvanáct stejně velkých boxů k uchování dvanácti těl.

30

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 31

TŘI H O D I N Y

„Spočítala jsem je – ty, kteří leží tady, i ty ve druhé skříni.

I když jsem věděla, že to ani dělat nemusím.“ Laura vytáhla kovové lehátko v prostřední řadě úplně nalevo. „Prostě jsem věděla, že jich bude o jednoho víc.“ Tělo zavinuté v prostěradle, přesně jako ten mladík, přesně jako všichni ostatní.

A červený štítek připevněný na břiše, se stejně nečitelným označením jako včera. „A tady ji máme.“ Teplota stále osm stupňů.

Grens se pohledu na teploměr nedokázal ubránit. „Ani ji nikdo nezaregistroval. Já ani žádný z kolegů v nemocnici. Ale leží tu, jako by… no, jako by si někdo přál, aby o ni bylo správně postaráno – rozumíte mi? Taky nemá jméno ani historii. A je tak mladičká. I když ji smrt okradla o barvu a o existenci – stejně je zjevné, jak byla krásná.“ Když laborantka odkryla prostěradlo, Ewert Grens pohlédl na nahé tělo. Patřili k sobě. Mladá žena před ním a ten mladík ze včerejška. Barva pleti, barva vlasů, tvar obličeje, oba bez jakéhokoli zjevného poranění, oba obráni o život i o smrt.

I tebe se někdo potřeboval zbavit.

Někdo tě vtáhl nebo vnesl těmi železnými dveřmi dovnitř, kolem kanceláře, archivu a pitevním sálem sem do chladírny.

Vzal z hromady prostěradlo a zabalil tě, aby tě zakryl, vzal štítek z krabice a přidal ho k tvému tělu, aniž by připsal tvé jméno.

Ukryl tě tam, kam patříš, s jakousi pozoruhodnou péčí, dal si práci s tím, aby o tebe bylo správně postaráno – a zároveň tě odhodil jako cokoli nepotřebného, doufal, že jednoduše zmizíš. „Lauro, chci, abyste sepsala seznam všech, kteří odtud mají klíče.“ „Dostal jste ho už včera.“ 31

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 32

RO S LU N D & H ELLS TRö M

„Ano. A dneska chci nový a ještě delší. Všechny pak vyslechneme, já a moji dva kolegové. I ty, se kterými jsme se už setkali. A až mi dáte ten seznam, posadíme se spolu do kanceláře a vy mi znovu povíte, jak tady probíhá váš den.

Jak vedete řez od ucha k uchu, jak odstraňujete žebra, jak pijete kávu a odkud si ji přinesete, jak často zvoní telefon a do kterých místností je vyzvánění slyšet. Každý detail, o kterém si myslíte, že je pro mě bezvýznamný, příliš všední nebo nezajímavý. Protože vy tady pracujete dvacet let a nic podobného jste ještě nezažila a protože já vyšetřuju vraždy čtyřicet let a nic podobného jsem ještě nezažil – proto musíme klást otázky, přicházet s myšlenkami a mluvit tak, jak jsme to ještě nikdy nedělali. Jestli chceme, aby ten mladý muž i ta dívka získali zpátky svou smrt.“ Laura zakryla tělo a zasunula lehátko do kovového boxu, kde zůstane do chvíle, kdy jej – přesně jako včerejší tělo – formálně převezme policejní vyšetřování, bude převezeno a nadále s ním bude nakládáno jako s důkazním materiálem.

Grens stál vedle ní a chtěl zachytit její pohled. Čekal na něj.

Když se otočila, po úsměvu nebylo v její tváři stále ani stopy – to nevysvětlitelné se ještě rozrostlo.

32

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 33

NECHCI. Ale nadechovat se pomalu a vydechovat postupně nestačí.

Vzduch dochází. Kyslík dochází.

Nečekal jsem, že se budu tolik bát. Že strach bude čím dál větší a silnější, až se to bude blížit. Už nepomáhá natahovat ruku doleva k tváři, z níž se vytratil veškerý život, ani doprava k tomu, který zemřel hned na začátku, a svírat jeho ztuhlé prsty.

Nechci umřít.

Nechci vědět, jestli je smrt i zevnitř tak chladná a strnulá.

33

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 34

OD NOHOU trochu táhlo.

Ewert Grens seděl na balkoně svého bytu v nejvyšším poschodí domu na Sveině ulici. Půlnoc, světlo, i když se trochu zešeřilo, začátek léta, kdy hodiny plynou příjemněji. Vyšel ven bos se skleničkou vody, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, a už tady zůstal, usazený v dřevěném rozkládacím křesle.

Trávil teď některé večery a noci doma, už se nebál lehnout si do postele a spadnout do černé díry. Dnes v noci se mu ale usnout nepodaří. Stejně jako laborantku Lauru ho tížil jakýsi nepopsatelný pocit. Její pocit ji dovedl k mrtvému tělu. Jeho pocit se týkal příchodů. A odchodů. Jak mohl sakra někdo přijít do márnice s mrtvolou, aniž by si ho kdokoli všiml?

A jak to mohl dokázat ještě podruhé?

Společně se Svenem a Marianou prošli všechny záznamy bezpečnostních kamer. Poslední část chodby vedoucí k železným dveřím. Nikde, na jediném kousíčku filmu z jediné kamery nikdo nepřenáší žádné tělo, které sem nepatří. Podle Lauřina nového seznamu si pak rozdělili všechny osoby, které mají klíče – patology, strážné, uklízečky, servisního technika automatu na kávu, řemeslníky, bezpečnostní techniky – a jednoho po druhém vyslechli. Nikdo z nich neměl zjevný motiv. A všichni měli alibi.

Naklonil se k zábradlí. Po ulici pod ním se procházel mladší pár, drželi se vzájemně okolo pasu. Tak jak to zamilovaní dřív dělávali.

V jeho časech. V Anniných časech.

34

tři hodiny.qxp_Sestava 1 22.10.19 22:14 Stránka 35

TŘI H O D I N Y

V jejich časech.

Pozdě odpoledne – poté co kamery ani výslechy nepřinesly vůbec nic – doručil kurýr Errforsův pitevní protokol.

Pacientka má mnohonásobné subkutánní hematomy na kloubech obou rukou, na loktech a kolenou. Na bělmech a vnitřních částech obou očních víček jsou patrné petechie.

Žena bez jména a historie bojovala – někoho bila, nebo možná někdo bil ji – přesně jako bezejmenný muž. Čas smrti s ohledem na teplotu těla a posmrtnou ztuhlost přibližně třicet šest hodin před pitvou.

A zemřela udušením, tak jako on.

V dutině ústní větší množství sražené krve a oddělená špička jazyka. Na okraji jazyka nerovnosti odpovídající otiskům zubů. Stav pacientky odpovídá asfyxii. V narůstající panice bojovala, aby se mohla nadechnout.

Ewert Grens vdechoval vzduch, který se jevil tak samozřejmý.

Panika.

Strach ji dohnal k tomu, že si ukousla špičku jazyka, v posledních okamžicích života jí šlo jenom o jedinou věc – o nádech.

Nevědomky zhluboka vdechoval městský vzduch a zadržoval ho co nejdéle v plicích, jako by chtěl pocítit aspoň náznak toho, čím si prošla. Zatímco zadržoval dech, po ulici pod ním projela dlouhá řada cyklistů, potom dvě černá auta, 35