Issuu

00_vstupy_00_vstupy.qxp 18.6.17 20:12 Stránka 3

nejhezčí túry

SVĚTA Jan Hocek

00_vstupy_NEW_00_vstupy.qxp 18.6.17 20:16 Stránka 4

䉭

Copyright © 2005 Jan Hocek Photography © 2005 Jan Hocek ISBN 978-80-242-5785-3 Vydala Euromedia Group a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2017 jako svou 9128. publikaci Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 224 Grafická úprava a obálka TypoText, spol. s r. o. Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Na trase GR 20, Korsika

Foto na str. 2: Mackay Falls, Nový Zéland Foto na str. 4: hora Pumori, Nepál Foto na str. 6: řeka Clinton, Nový Zéland

00_vstupy_00_vstupy.qxp 18.6.17 20:13 Stránka 5

Obsah Laugavegur

Fraser Island

Duhovými horami Islandu

Toulání po největším písečném ostrově

Tour du Mont Blanc

Okolo nejvyšší hory Alp

Napříč nejhornatějším ostrovem Středomoří

46 58 72

Ve stopách zlatokopů

164

Iceline Trail a Paradise Valley

174

Dvě celodenní túry ve Skalnatých horách

Mount Kilimanjaro

Výstup na nejvyšší horu Afriky

Trekking mezi žirafami a slony

Kalalau Trail

150

Serengeti severu

Na střeše Bornea

Mount Meru

138

Po aktivních vulkánech Severního ostrova

Národní park Denali

K nejvyšší hoře světa

Mount Kinabalu

Okolo sopky Ruapehu

Chilkoot Trail

Přechod nejmenších velehor světa

Everest Track

126

Milford Track Horami Jižních Alp

Grande Randonnée 20

Vysoké Tatry

116

106

Pod nejvyššími útesy Havaje

Appalachian Trail

186

Hřebenem amerických prezidentů

Camino Inca

198

Legendami opředená stezka

Torres del Paine

210

Okolo patagonských věží

00_vstupy_00_vstupy.qxp 18.6.17 20:13 Strรกnka 6

00_vstupy_00_vstupy.qxp 18.6.17 20:13 Stránka 7

Předmluva S velkým zájmem jsem otevřel a pročítal rukopis této knihy, jejímž autorem je Jan Hocek. Je to opravdu zajímavé a hlavně užitečné dílo. A nakladatelství Euromedia, její edici Universum – náleží dík za to, že ho českému čtenáři přináší. Na jeho stránkách jsem znovu potkal řadu míst, která jsem většinou postupně také sám prochodil, míst, jež na naší planetě počítám k těm nejkrásnějším a nejzajímavějším. Přirozeně nemohu uvádět všechna místa, jimž je tato Hockova kniha o túrách věnována. Dovolil jsem si tedy jako jeden z prvých, kdo ji směl číst, uvést alespoň dva „traily“, které jsou mi obzvlášť blízké. Prvým je „Kalalau Trail“, na Havajském ostrově Kauai. Toto běžnými turisty opomíjené místo dokazuje, že i na tomto souostroví lze nalézt hodně z jeho dávné, původní atmosféry, a že i dnes platí o této zemi to, co o ní říkali její původní obyvatelé, když tvrdili, že „Hawaii no ka oi“ – „Havaj je nejlepší“. Druhou túrou, kterou bych rád z těch mnoha, které toto dílo představuje, vyzdvihl, je peruánský tak zvaný „Inca Trail“, – „Camino Inca“. To proto, že Inky miluji a že jsem i sám o nich nedávno vydal knížku („Indiáni zlatého slunce“). Po této „Inca Trail“ neprojde totiž cestovatel jen velkolepou krajinou And, ale pozná i stejně velkolepá díla indiánské kultury, s jejím vrcholným klenotem – městem Machu Picchu. A podobně s touto novou knihou edice Universum v ruce, dojde její čtenář po dalších „trailech“ i k desítkám jiných zajímavých a někdy vysloveně nádherných lokalit na planetě Zemi. Za velice užitečné pak považuji to, že o všech oněch jednotlivých trasách přináší práce všechny základní praktické informace opírající se vždy o vlastní autorovy zkušenosti. Je to tedy – opakuji ještě jednou – zdařilé a užitečné dílo. A protože kniha je určena v prvé řadě také cestovatelům a protože, jak se říká, „smyslem života je cesta“, přeji tomuto novému dílu z produkce Knižního klubu šťastnou cestu k jeho čtenáři.

Dr. Miloslav Stingl Praha září 2005

00_vstupy_00_vstupy.qxp 18.6.17 20:13 Strรกnka 8

00_vstupy_00_vstupy.qxp 18.6.17 20:13 Stránka 9

Úvod V dnešním uhoněném světě, kdy většina z nás stále za něčím pospíchá, může chůze vypadat jako něco nepatřičně pomalého a tudíž i zbytečného. Proč se vydávat na několikatýdenní pouť, když autem či letadlem bychom tutéž vzdálenost urazili za zlomek času? Proč ztrácet čas něčím tak „neužitečným“, jako jsou toulky v přírodě, když bychom mezitím mohli vydělávat další a další peníze? Přesto nám chůze, jako nejprostší a tedy svým způsobem i nejpřirozenější lidský pohyb, dokáže nabídnout něco, co bychom jinak dozajista minuli, přehlédli, či propásli. Zatímco při odpolední procházce lesem můžeme přijít na jiné myšlenky, dlouhé výpravy jsou doslova plné dobrodružství. Teprve při nich plně oceníme výhodu naší pomalosti, protože tak můžeme vidět věci ostře a v celku a ne rozmazaně, jako z okýnka expresního autobusu. Pro zážitky, které nám může chůze zprostředkovat se tedy nutně nemusíme vydávat až na samý kraj světa, ale klidně nám postačí třeba výprava do lesů sousedního okresu. Jedno staré přísloví praví, že zajít daleko můžeme jen tehdy, nevíme-li, kam vede cesta. Ačkoliv tuto moudrost lze chápat i obrazně, přesně se hodí právě pro pěší chůzi. Dokonalosti v tomto ohledu dosahovali jihoameričtí indiáni, kteří se na svých dlouhých poutích napříč Andami pohybovali zdánlivě bez únavy. Jistě za to částečně vděčili koce, místní rostlině s povzbuzujícími účinky, ale hlavní úlohu v lehkosti jejich chůze sehrávalo myšlení: jejich cílem byl krok – jeden jediný krok, který zvládne každé malé dítě. A potom další… a další... Indiáni se na svých cestách neupínali ke konečnému cíli, ale prožívali vždy jen ten jeden krok. Jejich mysl neochromovala představa něčeho neskutečně vzdáleného, oni žili v přítomnosti, ne ve snech. Proto také došli daleko aniž by pocítili únavu. Kniha, kterou právě držíte v rukou, tuto filosofii potvrzuje. Jakpak by mě před léty napadlo, když jsem se s rodiči vydával na svůj první výlet, že prošlapu všechny světadíly?

Stejně tak první myšlenka, že bych podobnou publikaci mohl napsat, mi hlavou bleskla teprve když už jsem část túr měl za sebou. Pamatuji si tento okamžik velice přesně – bylo to během výstupu na nejvyšší horu Afriky, Mount Kilimanjaro. Během chvilky pak vznikl základní obrys projektu – projít nejhezčí túry světa a vytvořit fotografickou publikaci, která by inspirovala k podobným výpravám. Stejně jako se každému muži líbí jiná žena, dostáváme se do podobné situace při výběru těch „nejhezčích“ túr. Zatímco někdo miluje pouště, jiný na prudkém slunci trpí; někdo vyhledává ostré hřebeny, jiný zase nejraději putuje pralesem. Proto jsem výběr túr podřídil několika základním pravidlům: Za prvé musejí být zvládnutelné pro každého průměrně zdatného člověka – tedy žádné extrémní vzdálenosti, žádné mačky, cepíny a lana… Druhým kritériem byla malebnost přírody – jako fotograf jsem se rozhodně nechtěl pachtit s batohem na zádech nezajímavou krajinou. A konečně za třetí jsem chtěl, aby nabídka v knize byla co nejpestřejší, aby tedy každá z túr byla jiná a originální. A tak na následujících stranách budeme stoupat do hor, vydáme se podél mořských útesů, přejdeme lávové pustiny, zamíříme do severské tundry plné zvířat a nebude chybět ani cesta pod nejvyšší horu světa. Přeji Vám, aby se vám všechny cesty vydařily!

Jan Hocek

Děkuji své ženě Zuzaně za její pomoc při korektuře textů a také za to, že se mnou přebrodila devatero řek a vystoupila na devatero kopců (vždy přitom trpělivě čekala, až konečně cvakne závěrka…).

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Strรกnka 10

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 11

Laugavegur

Laugavegur Duhovými horami Islandu

Reykjanes

Thingvallavatn Hafnarfjör∂ur Selfoss

i tá

Geysir

Grindavík Eyrarbakki

jór

Búrfell

1666

ör

∂u

Öxarfjör∂ur

1510 Askja

2000 Bárdarbunga

t n

Mo∂rudalur

Sey∂isfjör∂ur Egilssta∂abær Neskaupsta∂ur Eskifjör∂ur

Snäfell 1833

Djúpivogur

ö k u l l a j

Hof Hvalnes

Höfn Jökulsárlón

Stokksnes

Langholt

Vík

ói

národní park 2119 Skaftafell Hvannadalshnúkur Kálfafell Skaftafell

Hella Kirkjubæjarklaustur Hvolsvöllur Eyjafjallajöku ll

Thórisvatn V Langisjór

Hekla 1491

Heimaey

1765

Hvitárvatn Th

Reykjavik

Gar∂skagi Keflavík

Langjökull 1355

Húsafell

Arnavatn Grundarfjör∂ur

Akrar Grund Borgarnes Mi∂sandur Faxaflói Akranes

´ Myri

1448

M˘vatn Skútusta∂ir

h sv

Stykkishólmur Bú∂ardalur Hellissandur Ólafsvík

Saurbær

Jökulsá á Fjöllum

r ad

Grímstunga

Thórshöfn k a f l

afljót

Hvammstangi

Fontur

Kópasker

j národní park Bakkafjör∂ur n a f p Jökulsá Vo Bjarnarey Vopnafjör∂ur Reykjahlí∂ Grimssta∂ir

Hrísey

Myrkárjökull Akureyri 1387

Thingeyrar

Brekkuvellir

Flatey

Rifstangi

Húsavík

Dalvík Skagaströnd Sau∂árkrókur Hólmavík Húnaflói Djúpavík

Eyri

Siglufjör∂ur

álf and

Nor∂urfjör∂ur

m o fi e Skjalf andi

Skagatá

Grímsey

Eyjafjör∂ur

Una∂sdalur

Ar na Gláma r Patre ksfj fjör∂ur 920 ör∂ ur Vatneyri Hvall

D á n s k ˘

G r ó n s k é

Drangajökull 925

Bolungarvík

átur Bjargtangar

Mys Horn (Nordkap)

Skagafjör∂ur

p r Û

l i v

Straumnes

Stezka Laugavegur po právu drží primát mezi nejkrásnějšími túrami Islandu. Během čtyřdenního putování okusíte vše, co zemi ohně a ledu činí tak unikátní a fascinující. 53 km dlouhá trasa vede od termálních pramenů v Landmannalaugar přes duhově zbarvené liparitové hory do malebného údolí Thorsmörk. Příroda se zde pyšní kontrasty, které nenajdeme snad nikde jinde na světě: horké prameny a gejzíry tryskají v těsné blízkosti ledovců, zelené kopce a údolí střídají nekonečné černé planiny, které jen na jaře rozjasní kolonie růžových kopečků silenek bezlodyžných. Trasa překonává několik širokých brodů a vede i jedním z mála lesů na Islandu, který však výškou stromů připomíná spíše lán kukuřice.

idič terénního autobusu na cestě z hlavního města do Landmannalaugar kličkuje po úzké cestě mezi lávovými balvany a pasažéři skrze zamlžené sklo pozorují nekonečnou pustinu, z níž se v dálce z mlhy zvedá nejaktivnější islandská sopka Hekla. Postupně se ale krajina začíná měnit k lepšímu a objevují se první zeleno-žluté kopečky signalizující, že liparitové hory už nejsou daleko. Ještě poslední hluboký brod a „silnice“ definitivně končí na parkovišti u několika dřevěných chat choulících se na okraji hradby ztuhlého lávového proudu. Teď v červnu, na začátku sezony, tu stojí jen pár stanů, v létě však bývá Landmanna-

Na počátku léta zdobí lávová pole islandských pustin růžově kvetoucí kolonie silenek bezlodyžných (Silene acaulis).

Pohled na liparitové hory z vrcholu nejnavštěvovanějšího islandského kopce Bláhnúkur.

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 12

Islandské gejzíry Díky tomu, že Island leží na hranici dvou zemských tektonických desek, jsou zde na denním pořádku sopečné erupce, výrony plynů, zemětřesení a další projevy vulkanické činnosti. Mezi ně patří i gejzíry, které oč jsou méně nebezpečné, o to jsou líbivější. Málokdo však ví, že slovo „gejzír“ dal světu právě Island. Jmenuje se tak nejznámější islandské vřídlo Geysir ležící na jihozápadě ostrova, asi 60 km východně od Reykjavíku. Geysir ještě na počátku minulého století vybuchoval až do výšky přesahující 80 metrů a řadil se tak vedle amerického Steamboat a Old Faithful mezi tři nejvýše vodu chrlící gejzíry světa. Dnes při občasných erupcích dosahuje už „jen“ výšky kolem 10 metrů a svou krásu ukazuje svým obdivovatelům jen ojediněle a zcela nepravidelně. Spolehlivou podívanou připraví návštěvníkům gejzírového údolí hned vedle ležící gejzír Strokkur, který vybuchuje průměrně každých 5–10 minut. Ale proč vlastně gejzíry vybuchují? Kdesi pod povrchem země se z pramenů nahromadí sloupec vody, který je magmatem zahříván. Protože vodní sloupec vyvolává tlak, má voda v nižších částech sloupce vyšší teplotu než 100 °C. Potom už stačí, aby trocha vody vyšplíchla na povrchu ven, tlak se sníží a přehřátá voda doslova vybuchne. Gejzír Strokkur

Přírodní termály lákají do Landmannalaugaru množství návštěvníků. Na půlnoční posezení v teplé tůňce s islandskými přáteli a vychlazeným islandským pivem se jen tak nezapomíná.

laugar mezi výletníky velice populární. Důvodem je nespočet jednodenních výletů po okolí a hlavně koupel v termálních pramenech ležících přímo u kempu. Přestože hodinky ukazují půlnoc, mraky nad horami stále nasvěcuje severské slunce a v potoce se vyhřívá skupinka Islanďanů. Vroucí termální voda se tu mísí s ledovým potokem, takže si v mělké tůni každý může najít teplotu, která mu vyhovuje. Se Zuzkou si k nim přisedáme a po veselém přivítání a rychlém seznámení hned oba dostáváme plechovku islandského piva značky Viking, jež se chladí v postranním přítoku. Po dvou hodinách družného hovoru a několika dalších vypitých plechovkách musíme výrazně poopravit všeobecně zažitou představu o „chladných“ seveřanech.

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 13

Laugavegur Brennisteinsalda je považována za nejbarevnější islandskou horu.

Proč jsou hory barevné?

Po krátkém spánku opouštíme kemp a vydáváme se vstříc rozmarnému islandskému počasí. Cesta nejprve šplhá na vrchol hradby lávového proudu a pak pokračuje po jeho poli tvořeném převážně černým sopečným sklem zvaným obsidián. Obsidián se tady dokonce kdysi těžil – používal se na dekorativní účely a je jím vyzdobeno i národní divadlo v Reykjavíku. S batohy na zádech procházíme labyrintem lávových balvanů lesknoucích se v drobném dešti a směřujeme k duhově zbarvené hoře Brennisteinsalda, pod níž ze země na několika místech stoupá dým. Procházíme prvním polem se syčícími a kouřícími termálky, které sirovodíkem sytí břitký severský vzduch.

Po vystoupání na náhorní planinu se nám otevírá pohled na první liparitové kopce, místy pokryté sněhem. Počasí se už poněkolikáté změnilo, jemně se rozpršelo a vítr, jemuž zde v cestě nestojí jediný strom, se s nám pere na každém kroku. Zuzka se na cestě udržuje jen díky zátěži batohu a s pomocí hůlek statečně vzdoruje vichru. V jednom okamžiku, kdy mi poryv větru strhává nepromokavý potah z batohu, však vše duchapřítomně odhazuje a vak po několika desítkách metrů v jedné průrvě dohání. Krajina opět mění tvář, na náhorní planině nenajdeme téměř žádnou vegetaci, jen občas svahy hor porůstají zelené povlaky

Landmannalaugar, přezdívaný jako Perla vysočiny, patří mezi jedno z nejpopulárnějších míst pro jednodenní výlety na Islandu. Barevné hory, horská jezera, ledovcové řeky a množství termálních pramenů láká návštěvníky nejenom z Islandu. Na většinu okolních kopců lze vystoupat a kochat se panoramatickými pohledy na liparitové hory. Za zmínku stojí hned dvě superlativy opředené hory stojící v těsné blízkosti: nejnavštěvovanější, modře zbarvená hora Bláhnúkur vysoká 945 metrů, a o něco nižší Brennisteinsalda, nejbarevnější islandská hora vůbec. Její duhové barvy jsou přírodního původu a způsobuje je kyselá ryolitická láva (liparit), která vznikla při dávné erupci pod obrovským ledovcem, jenž tuto oblast kdysi pokrýval.

Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) je jedním z typických arktických druhů rostoucích na Islandu. Jeho bílé chomáčky pokrývají louky v údolí nedaleko Landmannalaugaru.

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 14

Jak brodit Přestože na brodění nelze zdánlivě nic vymyslet, jde o činnost, která, pokud ji provádíme chybně, v sobě skrývá jistá nebezpečí. Pomineme-li, rozmočení pasu či utopení fotoaparátu, pak nejčastěji hrozí prochladnutí od studené vody, podvrtnutí kotníku a výjimečné není ani utonutí. Když už není jiná možnost, jak vodní tok překonat, je nutné dbát těchto zásad: nebrodit se naboso (kvalitní sandály jsou lepší než nic), pro přechod vybrat místo co možná nejmělčí (většinou je najdeme na rovných úsecích, kde se řeka rozlévá do šířky), na batohu rozepnout bederní pás (při stržení vodou se jej tak rychleji můžeme zbavit) a nikdy nepřekonávat těžké brody sami. V proudící vodě lze bezpečně brodit, pokud voda sahá přibližně do půli stehen, u dravých horských bystřin je maximum po kolena. Jestliže není vidět dno, můžeme hloubku odhadnout pomocí dlouhého klacku či vhozením většího kamene. Rozhodně nebrodíme rozvodněné toky či pokud proud po dně valí kameny.

V polovině června ještě leží v nejvyšších partiích trasy sníh. Vánice však může v islandských horách přijít kdykoliv v roce a zaskočit tak nepřipravené turisty.

řas. Teď, v půli června, pokrývá většinu vrcholků a strží stále ještě sníh který nám znepříjemňuje chůzi. V jednom místě míjíme dunivě hřmící gejzír Stórihver, z něhož při erupcích vytéká vařící voda přímo do sněhu. Takhle nějak si představuji vstup do pekla! V teplé vodě si chvíli hřejeme zkřehlé ruce a stoupáme po sněhových polích dál, k nejvyššímu bodu celé trasy, 1128 m vysoké hoře Hrafntinnusker. Viditelnost se kvůli nízkým mrakům zhoršuje, takže plánovanou odbočku k ledovcové jeskyni s termálním pramenem musíme oželet. Kousek pod vrcholem leží horská chata, ale protože se obáváme, že by se počasí mohlo ještě zhoršit, pokračujeme po zasněžených planinách dál na jih. Stezka většinou sleduje oblé hřebeny, občas sestoupí do postranních údolíček, aby později zase vyšplhala na hřeben. K večeru přicházíme na okraj liparitových hor a před námi se obje14

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 15

Laugavegur vuje cosi jako fata morgána: v dálce se otevřelo ocelově šedé nebe a slunce zalilo zelená udolí. Bylo to jako odměna za den, ve kterém jsme překonali hory, sníh, déšť i vítr. Sestupujeme do zeleného údolíčka, u potoka stavíme stan a večeři už vaříme v apsidě stanu, ve spacácích, v suchu a teple. Následující den začíná pohodovým úsekem po travnaté planině k jezeru Álftavatn. Na jeho břehu leží další dvě malé chaty, které se podle nedaleko stojícího ukazatele nacházejí téměř přesně v polovině trasy do

Thorsmörku. Potkáváme dva Angličany, první lidi na trase od včerejšího rána. Není divu, vždyť do Landmannalaugaru jsme přijeli teprve druhým letošním sezonním autobusem. První přechod přes řeku Bratthálskvísl ještě překonáváme po kamenech, hned za zatáčkou však cesta opět křižuje tok a tady už se brodění nevyhneme. Voda má sice mrazivou teplotu, ale zhruba 15 metrů širokou řeku překonáváme bez potíží. Šťavnaté zelené planiny pokračují ještě asi hodinu

ledovec Vatnajökull v národním parku Skaftafell

Islandské ledovce a globální oteplování Celkem 49 islandských ledovců pokrývá téměř 12 % celého území Islandu. Ledová nádhera je nejlépe přístupná u ledovcové laguny Jokulsarlon, která se nachází, stejně jako většina ledovců, na jihu ostrova. Z největšího islandského ledovce Vatnajökull se tu odlamují ledové kry, které plují po hladině laguny, posléze se mohou dostat řekou až do moře a najdeme je i na blízké mořské pláži. Plovoucí ledovce si zblízka můžeme prohlédnout i z paluby obojživelného vozidla během přibližně půlhodinové plavby. Když se v národním parku Skaftafell vydáte k jednomu z jazyků ledovce Vatnajökull, minete cestou od informačního centra několik značek s letopočtem informujících o tom, kam až sahal tento ledový obr v příslušném roce. Podle záznamů se ledovce zmenšují nejenom na Islandu, ale i v sousedním Grónsku či na Aljašce. Tání ledovců může způsobit zvednutí hladin moří s následky, které si i po vlně tsunami v jihovýchodní Asii snad ani nedovedeme zcela představit. Pokud jde o Arktidu, už teď se uvažuje o tom, že tání arktických ledovců umožní průjezd lodím kolem Severního pólu, což by mimo jiné znamenalo i přístup k novým ložiskům ropy, zemního plynu, platiny a dalších surovin. Z ekologického hlediska však těžba ropy v oceánu představuje obrovskou hrozbu pro život v mořích.

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 16

chůze k chatám v Hvanngil, dál se až na obzor táhne černá lávová poušť. Přes další řeku vede naštěstí lávka, ale o kilometr dál musíme opět pohorky zout. Hledám nejvhodnější místo pro přechod, pohorky přehazujeme přes krk a pomalu a s pomocí hůlek se dostáváme na druhý břeh. Od řeky vede trasa asi 3 km souběžně se silnicí – tedy pokud se dvě koleje vyjeté v černém lávovém prachu dají za silnici považovat… Provoz je tu ale nulový, a tak bereme zavděk tvrdšímu podkladu „vozovky“ před měkkým lávovým pískem. Jako jediné viditelné živé organismy nás na cestě doprovázejí silenky bezlodyžné a jejich růžové kolonie, které v této nehostinné kra Napůl ztrouchnivělý ukazatel na planinách u jezera Álftavatn leží zhruba v polovině cesty z Landmannalaugaru do Thorsmörku.

Chata Hvanngil, ukrytá v oáze zeleného údolíčka, poskytuje poslední útočiště před překonáním dlouhých písečných planin.

Lupina nutkajská (Lupinus nootkatensis) byla roku 1945 na Island přivezena z Aljašky kvůli omezení eroze. Tato rostlina dokáže růst na chudých vulkanických píscích a napomoci tak znovuosídlení půdy, zničené odlesněním a nadměrnou pastvou.

jině statečně vzdorují nepříznivému klimatu. Postupně se ale stezka opět zanořuje mezi sytě zelené kopce s ostrými špičkami propichujícími olověně šedé mraky. Když večer přicházíme k další chatě, začíná opět pršet. Pokračujeme po stezce ještě asi půl hodiny a stan stavíme v údolíčku u potoka. Ráno se probouzíme do nádherného počasí. Slunce ozařuje okolní krajinu, která pod jeho paprsky vypadá úplně jinak, než tomu bylo v předcházejících dnech. Vzdálené červené útesy hor mají dnes mnohem sytější barvu a nad námi se bělostně leskne Mýrdalsjökull, čtvrtý největší islandský ledovec. Suchý islandský vzduch a sluneční paprsky nám v mžiku usuší stan i svršky,

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 17

Laugavegur

Islandské vodopády

Island proslavily nejenom gejzíry a ledovce, mezi nejvděčnější cíle návštěvníků patří také vodopády. Hned dva nejhezčí z nich se nacházejí v blízkosti Thorsmörku. 60 metrů vysoký Seljalandfoss nemůžeme na cestě zpět do civilizace minout. Leží téměř na pobřeží, kousek před křižovatkou s okružní silnicí (tzv. ring road), která jako islandská silnice první třídy lemuje celý ostrov. Pohled na mohutný proud vody, padající z převislého lávového útesu, si můžeme dokonce vychutnat i ze zadu, neboť pod převisem vede pěší stezka. Pokud vám 53 km z Landmannalaugaru do Thorsmörku nestačilo, můžete si putování prodloužit o náročný celodenní úsek vedoucí sedlem mezi ledovci Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull do městečka Skogar. Na konci vede cesta podél desítek vodopádů, z nichž nejhezčí je rozhodně Skogafoss. Tento vodopád leží necelý kilometr od okružní silnice a lze tak k němu dojet i autem. Pokud je řeč o islandských vodopádech, nelze nezmínit jejich dva naprosté krále. Leží sice mimo naši trasu, ale při návštěvě tohoto vzdáleného ostrova jim málokdo odolá. Gullfoss, neboli zlatý vodopád, tvoří jednu špici tzv. zlatého trojúhelníku přírodních krás nedaleko Reykjavíku. O něco dál musíme cestovat za Dettifossem, nejmohutnějším vodopádem Evropy, který se nachází na severovýchodě ostrova, v oblasti jezera Mývatn. Pohled na oba giganty bere dech.

zbytek oblečení rozvěšujeme na batohy, aby nám doschlo za pochodu. Po několika dnech můžeme konečně odložit nepromokavé bundy a trochu se vyhřát na sluníčku. Cesta sestupuje do hlubokého kaňonu ledovcové řeky Emstruá, kterou přecházíme po uzounké lávce. Hnědá voda se pod námi valí úzkou skalní soutěskou a uhání směrem k Thorsmörku. Máme tedy stejnou cestu, i když nám to asi bude trvat o něco déle.

vodopád Skogafoss

asi deset centimetrů vysoké květenství vstavače prstnatce plamatého (Dactylorhiza maculata)

Odpoledne překonáváme další, tentokrát poměrně hluboký brod a noříme se do jednoho z mála islandských lesů, který signalizuje, že se blížíme k cíli cesty. Thorsmörk znamená v překladu Thórův les. Tento les, zasvěcený vikingskému bohu Thórovi, dal jméno celému malebnému údolí, které se před námi zanedlouho otevírá. Nízké břízy a olše mají pokroucené větvě a kvůli nepříznivému klimatu tu dosahují maximálně pětimetrové výšky. Ne nadarmo koluje po Islan17

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 18

du tento vtip: Víte, co udělá Islanďan, když se ztratí v lese? Stoupne si a rozhlédne se! Poté, co vystoupáme na oblý kopeček porostlý lánem fialově kvetoucích vlčích bobů, objevuje se v údolí pod námi střecha chaty v Thorsmörku. Jsme u konce cesty, s úlevou sundáváme batohy a na perfektně upraveném trávníku stavíme stan. Po několika dnech strávených v divočině se radujeme z relativního komfortu tábořiště, za příplatek si dopřáváme teplé sprchy a v malém obchodě dokupujeme za pár korun „nepostradatelné“ čínské nudlové polévky.

kaskáda mechových jezírek ležící v jenom z bočních údolí nedaleko Thörsmorku

Jeden z mála dochovaných islandských lesů najdeme na samém závěru túry. Přestože zakrnělé a větrem ošlehané stromy tu dosahují výšky kolem 4 metrů, krátký úsek mezi břízami a olšemi je vítaným zpestřením po dlouhých dnech v bezlesé krajině.

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 19

Laugavegur Po vydatné večeři se s fotoaparáty přes rameno vydáváme na nedalekou horu Valahnúkur, z jejíhož vrcholu se otevírá nádherný kruhový výhled. Údolí Thorsmörku ze tří stran obklopují ledovce a kolmé lávové útesy zvedající se z jeho dna jsou rozpukané labyrintem hlubokých kaňonů. Z nadhledu obdivujeme hluboké údolí řeky Krosá s provizorním mostem končícím v půlce řečiště. Ledovcová voda se rozlévá do mnoha postranních koryt, které se různě proplétají, rozdvojují a zase spojují a vytvářejí tak obraz připomínající obrovský cop.

Údolí Thorsmörk nabízí nespočet možností ke kratším výletům. Hodinová túra hlubokou soutěskou potoka Stakkholtsgja končí u skalní štěrbiny ukrývající vodopád.

Za jedním z nejhezčích výhledů na Islandu se můžeme vydat na vrcholek hory Valahnúkur. Pohled na ledovcové údolí Thorsmörk s klikatící se řekou Krosá bere dech.

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 12.7.17 20:46 Stránka 20

Praktické informace LOKALITA

Stezka Laugavegur se nachází v jihozápadní části Islandu. Spojuje Landmannalaugar a Thorsmörk, odkud pokračuje prodloužená trasa až do Skogaru na jižním pobřeží.

STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA

53 km dlouhá horská trasa je nejpopulárnější islandskou vícedenní túrou. Lze ji absolvovat za 3–4 dny, přičemž výhodnější je začít v Landmannalaugaru, který se nachází ve větší nadmořské výšce než Thorsmörk. Trasa prochází podél termálních pramenů a gejzírů, vede přes liparitové hory i jeden z mála lesů na Islandu. Několik brodů na trase a exponovaný bezlesý terén ji činí poměrně náročnou, což platí zejména v případě špatného počasí.

DOPRAVA

Na oba konce túry jezdí z Reykjavíku veřejná doprava – terénní autobusy společnosti Reykjavík Excursions. Autobusy jezdí do Landmannalaugaru mezi 11. červnem a 14. zářím; do Thorsmörku mezi 1. červnem a 15. zářím. Landmannalaugar je dosažitelný i běžným osobním autem, do Thorsmörku potřebujete naopak plnokrevné terénní auto. Mezinárodní letiště se nachází v Keflavíku, asi půl hodiny od hlavního města.

UBYTOVÁNÍ

Na trase i na obou jejích koncích leží turistické chaty, které spravuje společnost Iceland Touring Association. Celoročně otevřené chaty jsou vybaveny kuchyňkou, spí se ve vlastních spacích pytlích. V sezoně se pro velký zájem o ubytování doporučuje rezervace (více informací a rezervace na www.fi.is). Táboření je povoleno poblíž chat.

KDY SE NA TÚRU VYDAT, POČASÍ

Ideální doba pro absolvování túry je od konce června do začátku září. V červnu se ve vyšších polohách nachází ještě dost sněhu, který zpomaluje postup a ztěžuje orientaci. Počasí na Islandu se vyznačuje rychlými změnami, často fouká silný vítr a i v létě může přijít sněhová vánice.

NEBEZPEČÍ

Největší nebezpečí spočívá v brodění řek, zejména po deštích, kdy jsou rozvodněné. Kvůli silnému větru a častému dešti hrozí i nebezpečí prochladnutí.

REZERVACE A POPLATKY

Túru není nutné rezervovat, neplatí se ani žádné poplatky za vstup. Autobus do Landmannalaugar stojí 9000 ISK, noc v chatách stojí 6000–8000 ISK/os. a den, kempování ve vlastním stanu přijde na 2000 ISK/os. a den.

DALŠÍ TÚRY V OKOLÍ

Na obou koncích trasy, jak v Landmannalaugaru tak i v Thorsmörku, vede množství tras vhodných na kratší jednodenní výlety. Další zajímavý vícedenní přechod najdeme na severu Islandu, v národním parku Jokulsargljufur. Třídenní trasa vede od vodopádu Dettifoss údolím řeky Jokulsa do kaňonu Asbyrgi.

01_Laugavegur_01_Laugavegur.qxp 20.6.17 14:50 Stránka 21

Popis trasy

cílová chata chata h

o rs

vrchol

F208 ice k á s il n

termální pramen Landmannalaugar

brod

den: Landmannalaugar 哫 Hrafntinnusker, 11 km, 4–5 hod. Od chaty v Landmannalaugar stezka šplhá na lávové pole, po němž pokračuje k aktivní termální oblasti pod horou Brennisteinsalda. Po jejích svazích poté prudce stoupá na plato, z něhož se otevírají panoramatické pohledy na barevné liparitové hory. Stezka míjí gejzír Stórihver, odkud stoupá na nejvyšší bod celé trasy, 1128 m vysokou horu Hrafntinnusker. Tento úsek většinu roku pokrývá sníh a za mlhy je tu snadné ztratit orientaci. Chata Höskuldsskáli leží na jižním svahu, asi čtvrt hodiny pod vrcholem.

Bláhnúkur

ledovec trasa III I IIII I

START

jezero

III I IIIII

kaňon horská silnice řeka Hrafntinnusker (1128 m) Höskuldsskáli

Hásker∂inág (1281 m)

Hvanngil

den: Álftavatn 哫 Emstrur, 15 km, 6–7 hod. Stezka nejprve 2× překonává řeku Bratthálskvísl (brod) a pokračuje k usedlosti Hvanngil, kde se lze ubytovat v jedné ze dvou chat. O kus dál přecházíme po pěší lávce řeku Kaldaklofskvísl, vzápětí však musíme brodit poměrně širokou řeku Bláfjallakvísl. Odtud cesta vede 3 km podél horské silnice F261 a po černých písečných planinách pokračuje k chatě Emstrur.

ledovec Mýrdalsjökull II I

III

IIII

III

den: Emstrur 哫 Thorsmörk, 15 km, 6–7 hod. Od chaty stezka prudce sestupuje do kaňonu řeky Sy∂´ri – Emstruá, kterou překonává po lávce a pokračuje po hraně kaňonu směrem k oblasti Almenningar. Následuje sestup k řece Ljósá (lávka) a hluboký brod přes řeku |Pröngá, za níž vstupujeme do „lesa“ nízkých bříz a olší. Po 30 min. přicházíme na rozcestí – cesta vpravo vede k chatě v údolí Husadalur, vlevo pokračuje hlavní stezka do Thorsmörku k chatě islandského turistického spolku v údolí Langidalur. K oběma chatám zajíždějí autobusy.

Emstrur II

jezero Álftavatn

IIII

den: Hrafntinnusker 哫 Álftavatn, 12 km, 4–5 hod. Od chaty stezka sestupuje na plato a následně několikrát přechází boční údolíčka, která často bývají vysněžená. Za dobrého počasí lze vystoupit na vyhlídkový vrchol Hásker∂´inágur (1281 m), ležící asi 2 km východně od stezky. Následuje prudký sestup na zelené planiny v údolí řeky Grashagakvísl, odkud pokračujeme po rovině asi 3 km k chatám u jezera Álftavatn.

IIIIII

Thórův les

Krossá

Thorsmörk CÍL F249 Valahnúkur

10 km

VÝŠKOVÝ PROFIL TRASY – DÉLKA 53 KM, CELKOVÉ STOUPÁNÍ 1120 M 1200 den 1 1100 1000 900 800 700 600 500 Landmannalaugar 400 300 200 100 0 km

den 2

den 3

den 4

Hrafntinnusker

Álftavatn

Emstrur

Thorsmörk

02_Mont Blanc_02_Mont Blanc.qxp 20.6.17 12:40 Strรกnka 22