0039125

Čas zázraků Nový střední věk

Marianne Williamson

Cas zazraku_001_003_004_167.indd 3

11/7/17 3:20 PM

The Age of Miracles Copyright © 2008 by Marianne Williamson Originally published in 2008 by Hay House Inc. USA

ISBN 978-80-7549-579-2

Cas zazraku_001_003_004_167.indd 4

11/7/17 3:20 PM

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. kapitola: Dlouhá a klikatá cesta . . . . . . . . . . . . 17 2. kapitola: Věříte v kouzlo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3. kapitola: Pravý čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 4. kapitola: To ví jen Bůh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 5. kapitola: Její jednání a barva vlasů . . . . . . . . . . 79 6. kapitola: Přežiji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 7. kapitola: V půlnoční hodině . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 8. kapitola: Abraham, Martin a John . . . . . . . . . . . 129 9. kapitola: My jsme svět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 O autorce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 5

26.8.2009 11:05:03

Zcela nepřipraveni činíme krok do odpoledne svého života. Ještě horší je, že podnikáme tento krok s klamným předpokladem, že pravdy a ideály nám budou sloužit jako dosud.

Ale my nemůžeme prožívat odpoledne svého života podle programu životního rána, protože to, co bylo ráno velké, bude večer malé, a to, co bylo ráno pravdou, se večer stane lží.

Carl Jung, Stupně života

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 6

26.8.2009 11:05:03

Ú vod

V

rásky. Mezery v paměti. Nemůžete si vzpomenout, co jste dělali včera. Našli jste své brýle v ledničce. Mladší lidé vám říkají „paní“ (nebo „pane“). Už nedokážete žonglovat s tolika míčky ve vzduchu. Tu tvář v zrcadle už přestáváte poznávat. Žárlíte na mladší lidi. Nemůžete uvěřit, že neoceňujete to, co jste dříve oceňovali. Máte pocit, že jste neviditelní. Nemáte tušení, kdo dnes skládá a interpretuje hudbu. Dříve jste žili s dobou, ale zřejmě to tak už není…

Pokud vám něco z těchto zjištění připadá známé, pak vítejte na tomto území. Možná byste mohli použít čerstvou vrstvu vhledu, která by vám pomohla orientovat se na poněkud se měnící půdě pod nohama.

Každá nová zkušenost vás staví před volbu a stárnutí není žádnou výjimkou. Co vám období „už ne mladý (mladá)“ přinese – jak se zabydlíte v prostoru středního věku a po něm – je otevřená otázka, na kterou můžete odpovědět jen vy sami. Pokud si zvolíte

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 7

26.8.2009 11:05:03

ČAS ZÁZRAKŮ

cestu nejmenšího odporu – neodporování nikoli taoistickým způsobem, ale lenivě – přemůže vás tíže. Zestárnete bez šarmu nebo radosti.

Jestliže si však pro sebe zvolíte jinou možnost, otevřete bránu k něčemu zcela novému. Tím, že si uvědomíte možnost jiné volby a rozhodnete se pro ni, vytvoříte místo pro zázrak. Vydláždíte jinou cestu, vytvoříte ve svém mozku nové synapse a fyzicky nebo duchovně přivítáte nové energie, které by jinak ve vás nenašly přívětivý domov.

Miliony z nás vstupují do období, jemuž bychom se rádi vyhnuli, ale nemůžeme. Když se však dobře podíváme, uvědomíme si, že to období, ta fáze života nemusí být tak špatná… snad potřebuje jen trochu změnit. A pak to bude v mnoha směrech nové období.

Střední věk není zjevně nové teritorium, ale nové je to, kolik z nás dosahuje na něco mimo své kulturně předepsané normy.

Podle Wernera Erharda, zakladatele organizace est, můžeme prožívat život buď tak, že budeme jednat podle okolností, nebo podle vize. A pokud jde o střední věk, můžeme vytvořit novou vizi, nový rozhovor se životem, který nás přenese mimo omezené myšlenkové formy, jež definovaly jeho parametry celé generace. Okolnosti jsou pevné, ale naše zkušenost z nich taková není. Každá situace je prožívána v kontextu konverzace, která ji obklopuje, jak v našich hlavách, tak v naší kultuře. A z nového rozhovoru o významu středního věku se vynoří naděje pro ty z nás, kteří se v něm nacházíme.

Když říkám naděje, mám na mysli naději na více let života? Ne nezbytně. Myslím naději na více zábavy, více smyslu, více vášně, více osvícení? Rozhodně. Naděje, pokud jde o věk, není jen v tom, že léta se stávají početnějšími, ale že se stávají kvalitnějšími. Nedávno jsem seděla na svatbě vedle jedné stárnoucí mužské filmové hvězdy.

Tomuto muži bylo přes osmdesát a řekl mi s odvážným přesvědče

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 8

26.8.2009 11:05:03

Úvod

ním, že až přijde jeho čas, „půjde ochotně a vydá se vstříc novému dobrodružství“. Zdálo se, že je smířen se vším, co se stane. Jako by byl spojený s nějakým proudem života, který je příliš reálný, aby se někdy zastavil, a ve chvíli jeho smrti se ani neodváží zastavit.

O půl hodiny později jsem si všimla, že tancuje jako Valentino se ženou o padesát let mladší. Jakmile se vrátil ke stolu, spílal vládě jako oslnivý titán, kterému houby záleží na tom, jestli je to, co říká, populární, nebo ne. Nezdálo se, že dosáhl konce svého života ani jeho vrcholu. A pokud se týče vrcholu, mohl vidět, že to, co se před ním rozprostírá, je jen nový kus země o nic méně reálné než území za ním.

Jak bychom žili, kdybychom se nebáli smrti? Jak bychom žili, kdybychom sami sobě dali plné svolení, že můžeme věnovat životu všechno, co máme, a totéž cítili od druhých? Byl by střední věk dobou, která představuje konec, nebo časem, kdy bychom měli konečně začít? Byla by to doba, kdy se máme vzdát, nebo vhodný čas žádat to, co opravdu chceme? Byla by to doba na pouhé poflakování se, nebo na ukončení lenošení? Jestliže si přejete zestárnout na autopilotu jako předepsané a předem připravené zkušenosti, pak to určitě není obtížné – ukazatele statutu quo uvidíte všude. Ale chcete-li vytvořit něco nového pro sebe a lidi kolem vás, je důležité poznat, jak omezené a omezující jsou myšlenky o středním věku, které dosud naplňují naši kulturu.

A uvědomit si, že se od nich můžeme osvobodit, že je můžeme nechat jít.

Mnoho našich představ o středním věku je nemoderních. Jsou to zastaralé názory dřívějších generací, které už neodpovídají tomu, kdo jsme, nebo co zde děláme.

Nedávno jsem se zde setkal se ženou, která byla v sedmdesátých nebo osmdesátých letech politickou ikonou. Když jsem se jí

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 9

26.8.2009 11:05:03

ČAS ZÁZRAKŮ

zeptala, jestli by se chtěla vrátit do politických potyček, podívala se na mě a řekla: „Ale ne, je mi 66.“ Ukázala na stůl s mladšími ženami za námi se slovy: „Ať to teď převezmou ony.“ Podívala jsem se na ni zděšeně. Ty ženy u stolu za námi mi nepřipadaly takové, že by mohly v brzké době řídit svět pozitivnějším směrem, a uvědomila jsem si, že se to nezdá ani jí. „Tyhle? Zešílela jste?“ vychrlila jsem ze sebe a ukázala ke stolu s „nedokvaškami“ za námi. Neúspěšně jsem se pokoušela najít v jejich tvářích nějaké známky serióznosti. A jak jsem to řekla, uviděla jsem, jak se její oči rozsvítily. Možná jen potřebovala někoho, kdo by jí dal svolení přiznat se k tomu, o čem už přemýšlela. Byla opravdu více připravená než kdykoli předtím. Byla někdo, kdo chápe, co je potřeba udělat.

Při odchodu mi řekla: „Máte pravdu. Promluvme si někdy.

Chci udělat něco radikálního.“ Všechno, co potřebovala, byla změna ve vnímání. Někdo prostě jen pochybnostmi o tom, že má své nejlepší dny za sebou, ji přiměl přejít od rezignovaného a zastrašeného „teď jsou na řadě ony“ k emocionálně poctivějšímu „teď jsem na řadě já!“. A většina z nás to v duchu cítí stejně jako ona – že jsme konečně připraveni udělat něco radikálního! Ať usilujeme o cokoli, máme chuť to udělat teď.

Ale někdy si nejste jisti, že víte, co „to“ je. A dokonce i když to víte, možná pociťujete tajný strach, že už je příliš pozdě. Jste uvězněni mezi vzrušeným pocitem, že jste připraveni začít, a děsivou myšlenkou, že váš nejlepší čas je už pryč. Ale váha boží ruky přesahuje váhu vaší osobní historie. Bůh dělá zázraky kdykoli, kdekoli a pro kohokoli. Poslední věc, která by ho dokázala zpomalit, je skutečnost, že jste starší, než jste bývali.

Zdá se, že když jsme mladší, čas se pohybuje pomalu. Potom se začne z ničeho nic zdát, že běží rychle. Krajina je poseta tra10

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 10

26.8.2009 11:05:03

Úvod

gickými lidskými zmeškáními počínaje ženami, které si uvědomily, že chtějí děti, teprve tehdy, až na to jejich vaječníky byly příliš staré, a konče lidmi, kteří uvízli v nenáviděných zaměstnáních, protože neměli odvahu jít za tím, co mají opravdu rádi. Proto je tak důležité, aby se nenechali přesvědčit názorem, že když dosáhneme středního věku, naše možnosti jsou omezené. Život bude v každém případě takový, jaký si naplánujeme. Včerejšek nemá tu moc, aby určoval náš dnešek. Každá situace je výzvou k využití příležitosti – nebo přesněji k součinnosti, když se nás Bůh snaží k této příležitosti pozvednout – a střední věk není výjimkou. Bůh je vždy připraven proměnit vodu ve víno.

Ať jste se narodili, abyste se stali kýmkoli, ať bylo vaší duši dáno do vínku uskutečnění čehokoli, ať jste se měli naučit jakékoli lekce, nyní je čas vážně se do toho pustit. Čím seriózněji budete brát svůj život, tím víc se vám bude zdát, že vás život bere seriózně. Vaše myšlenky a jen ony určují, co je pro vás možné. Je načase aktivně překročit jakékoli předem určené hranice považované vámi nebo kýmkoli jiným za maximum toho, „co je možné“ v této době vašeho života.

Bez ohledu na to, co se dělo nebo nedělo ve vaší minulosti, současnost připomíná nekonečný zdroj zázračných příležitostí – zaručuje to zákon božího vyrovnání. „Nekonečná možnost“ není jen abstraktum. Je to touha vesmíru, aktivní síla stálé a nekonečné pružnosti.

Neodpovídá vaší minulosti, ale vašemu současnému stavu mysli.

Vaši budoucnost nemá moc určovat to, co se dosud ve vašem životě přihodilo. Směr k vašim pravděpodobným zítřkům stanoví způsob, jak interpretujete, co se stalo, a jak se z toho poučíte. Život se ne vždy, dokonce ani obvykle, nepohybuje po neustále stoupajícím oblouku pokroku. Do čtyřicítky většina z nás klopýtne nejméně v jedné z několika zásadních oblastí života: manželství nebo rozvod, problémy s dětmi, kariéra, finance, narkoma11

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 11

26.8.2009 11:05:03

ČAS ZÁZRAKŮ

nie či něco podobného. Ale podstatné na cestě životem není, zda jsme klesli, ale jestli jsme se poučili a dokážeme zase vstát. Každý může padnout, protože žijeme v padlém světě. Věci příští určuje to, zda vstaneme a jak půjdeme dál.

Mám přítelkyni, fantastickou zpěvačku, která už léta okouzluje publikum svým hlasem. Je také krásná na pohled. Všichni kolem ní od jejích teenagerských let říkali, že je předurčena stát se hvězdou. Ale dosáhla velkého zlomu ve 20, 30 nebo dokonce ve 40? Ne, protože jako mnohé z nás i ji její démoni řadu let drželi zpátky. Zmeškala důležitou schůzku, protože měla kocovinu, nebo z nezralosti řekla něco nevhodného vedoucímu nahrávací agentury. Neustále sabotovala svůj vlastní úspěch. Teprve po čtyřicátých narozeninách, kdy se jí podařilo dát se dohromady, se její talent a osobnost konečně srovnaly. A co viděla, když se to stalo – co mohl vidět každý kolem ní – bylo, že jakmile se to stalo, dlouhá a klikatá cesta, kterou se vydala, jen zvýšila zářivost jejího úspěchu.

Co myslím touto „zářivostí“ jejího úspěchu? Mám na mysli vrstvy porozumění, které do něho vstupují, velké a malé lekce naučené cestou, které nakonec ovlivnily nejen její zpěv, ale její způsob života na tomto světě vůbec, novou esencí ne pouze v tom, co dělá, ale kdo je. Nešlo jen o nezbytné vyzrání jejího hlasu, ale celé její osobnosti.

Někdy už na aerobiku nemůžete zvednout nohy dostatečně vysoko, ale můžete zvednout obočí ve smyslu poznání, které přichází teprve s léty zkušeností. Takové zvednutí obočí je někdy působivější než zvednutí nohy. A to je to, co nabízí zralost, nové bohatství vaší osobnosti. Pochopení, které může přijít, jak říkával můj otec, jen když se naučíte „přijímat dobro se zlem“.

Nová zralost je optimistická – není to nevědoucí optimismus našeho mládí, kdy se všechno zdá být možné, ale spíš sladkobol12

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 12

26.8.2009 11:05:03

Úvod

ný optimismus udržovaný navzdory skutečnosti, že nyní víme, že určité věci už nejsou možné. Ztratili jsme některé schopnosti, které bychom raději neztráceli, ale dosáhli jsme několika zisků, o nichž jsme ani nevěděli, že existují. „Byli jsme tam, udělali jsme to“ v dostatečném množství oblastí, abychom mohli cítit, že jsme dosáhli určitého mistrovství, ani ne tak v tom nebo onom, ale v prožívání odpovědnějšího života. Když se dívám na své vrstevníky, jsem přesvědčená, že mnozí z nich si tajně myslí totéž. Jakmile uznáme, že život není v některých směrech tak pohádkový, jak jsme se domnívali, uvědomíme si, že v něčem je dokonce pohádkovější, než jsme doufali.

Nejde o to, že klamete sami sebe, když odmítáte uznat se šarmem, že fyzické mládí skončilo. Uznáváte omezení věku, ale také uznáváte neomezenost Boha. Je pravda, že něco skončilo, ale také něco nového začíná. Nedá se říct, že by vašemu mládí bylo odzvoněno. Pravdivější je, že vaše prodloužené mládí bylo přerušeno – ne jako nějaký příživník, který přichází na konci večírku, ale jako vaše záchrana před naprostou nesmyslností, vaše poslední šance to správně pochopit. Generace, která nyní prožívá střední věk, nemůže snést pomyšlení, že to všechno bylo k ničemu. Dysfunkční, zastaralé vzory myšlení, které blokovaly cestu k vašemu osudu, jsou konečně překonány. A přestože vás skutečnost, že se vaše mládí vytratilo, může trochu deprimovat, jste šťastní, že už nepostrádáte vodítka.

Právě v době, kdy se zdá, že svět doslova vybuchne, pokud někteří duševně zdraví dospělí nezasáhnou a neudělají něco rychlého, naše generace se konečně stane duševně zdravou a dospělou.

Stav dnešního světa je pro generaci baby-boomu jedním velkým rituálem přechodu, jako cesta do nitra džungle podnikaná k ověře13

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 13

26.8.2009 11:05:04

ČAS ZÁZRAKŮ

ní naší schopnosti přežít. Jestliže nepřežijeme, pak zřejmě nemáme vlastnosti k tomu nezbytné. Pokud přežijeme, zasluhujeme ocenění: „Jsi člověk, můj synu!“ Pro polovinu z nás je to dělicí čára.

Dnes je střední věk jakási druhá puberta. Zkušenost bude muset být včetně své délky znovu definována. Je to období lišící se od našeho mládí, ale také odlišné od stáří. Není vnímáno jako cesta na konec našeho života, nakonec ani ne jako cesta ke smyslu našeho života. Lidé, kteří dosud naříkali „nevím, co si počít se svým životem“, ve čtyřicítce najednou cítí, že to vědí. Připadá jim, že se tento věk podobá víc mládí než stáří.

Ve své knize The Longevity Factor (Faktor dlouhověkosti) Lydia Bronteová píše, že jsme ke svému životu přidali 15 let… ale doprostřed, ne na konec. Mohli bychom toto období pojmenovat nový střední věk, protože je opravdu nový. Toto období se dříve neuznávalo, protože nebylo takové, jako je dnes. Uznáváním existence tohoto nového psychologického faktoru v obsahu současného života stavíme zásobník pro rozptýlené, nehotové, ale pozoruhodné energie.

Můžeme požehnat a transformovat zkušenosti středního věku. Uděláme to tak, že změníme své myšlenky o něm – myšlenky, které informují naše fyzické buňky a formují plán naší světové zkušenosti. Pracovat na tom znamená uskutečnit dvě věci: osvobodit se od omezených myšlenek a přijmout místo nich neomezené. Naše myšlenky se odrážejí v naší zkušenosti, od stavu našeho těla ke stavu našeho světa. Když přeprogramujeme své myšlení, přeprogramujeme všechno.

Pro ženy začíná být běžné říkat, že 40 je nových 30 a 50 je nových 40. Ptala jsem se sama sebe, jestli tomu jen chceme věřit, nebo je to skutečně tak. Rozhodla jsem se podle sebe, že druhá možnost je správná. Ale když o tom přemýšlíte, zjistíte, že je to 14

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 14

26.8.2009 11:05:04

Úvod

meč s oboustranným ostřím. Na jedné straně je konstatace, že vypadáme mnohem lépe delší dobu. Na druhé straně je zase uznání skutečnosti, že nám trvá mnohem déle, než konečně dospějeme. To, co generace před námi vyřešily mnohem dříve, nám trvá léta, než to začneme chápat.

Ti a ty z nás, kteří nyní dozráváme do středního věku a dále, si nezasloužíme být nazýváni „ztracenou generací“, která musela ztratit desetiletí nebo dvě, aby se našla. Nakonec jsme neplýtvali časem do té míry, do jaké jsme se prokousávali problémy, kterými se předchozí generace nemusely zabývat. Trvalo nám to déle, protože na psychické úrovni jsme toho museli udělat mnohem víc.

Nedělejte si starosti, jestliže se nyní cítíte, jako byste měli nejlepší léta za sebou. Krajina je odlišná. Odstraňujeme překážky.

Když jsem navštívila svou přítelkyni z dětství a uviděla její fotografii z doby před dvaceti lety, uvědomila jsem si velmi výrazný rozdíl. Fyzicky se změnila z osoby zářící mládím v osobu v rezervovanějším středním věku. Její dnešní tvář jako by říkala: „Vzdala jsem to.“ Věděla jsem však, že jiskra jejího mládí není pryč. Dosud jsem cítila oheň, který v sobě měla celý život. „Tohle je Linda,“ řekla jsem jí a ukázala jsem na její fotografii z mládí. „Myslím, že bys ji měla přivést zpátky.“ Z výrazu jejích očí jsem viděla, že pochopila, co mám na mysli.

Víme, alespoň rozumově, že ve středním věku nesmíme upadnout do ošumělosti nebo rezignace. Mládí může ustoupit něčemu jinému, něčemu stejně nádhernému, protože jsme zváni do nové fáze naší existence. Můžeme si vědomě činit nárok na krásnější zážitek ze života středního a pozdějšího věku, než bychom se jinak odvážili představit si.

Můžeme se zbavit zátěže nezpracované bolesti a osvojit si bezstarostnost moudřejšího a skromnějšího srdce. Nemusíme se na 15

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 15

26.8.2009 11:05:04

ČAS ZÁZRAKŮ

to dívat jako na závěrečný čas, ale jako na nový čas. Můžeme přijmout fakt, že v Bohu není žádný čas. Nový střední věk je volání duše.

Když se ohlédnu zpět na své mládí, nejsmutnější jsem z toho, jak moc z něho jsem propásla. Nechci udělat stejnou chybu znovu.

Nechci nic propást. Jak nám všem zpívala Bonnie Raittová: „Život je nám všem nesmírně drahý, když ho zbývá už jen málo.“ Moje mládí bylo plné mnoha zázraků, které jsem v té době jednoduše nedokázala vidět. Ale kdykoli mám pokušení setrvávat u způsobů, kvůli nimž jsem v mládí nechápala, co je pro mě dobré, vzpomenu si, že Tvůrce mého dobra ještě své zázraky nevyčerpal.

To, že stárneme (pokud máme štěstí, že je nám to dopřáno), je zaručená věc. Způsob, jak stárneme, je už na nás. Cílem této knihy je vyhmátnout několik problémů spojených se stárnutím a podívat se jim přímo do očí, vložit lásku do některých děsivějších míst tohoto procesu a prožívat zázraky, kterých bychom si jinak nevšimli.

Poznámka autorky: V této knize často cituji z A Course in Miracles. Course je samoucký program duchovní terapie obsažený ve třech knihách. Není to náboženství, ale spíš psychologický výcvik mysli založený na univerzálních duchovních tématech. Praktickým cílem Course je dosažení vnitřního míru pomocí cvičení odpouštění.

16

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 16

26.8.2009 11:05:04

První kapitola

D l o u há a k l ikatá c e sta

J

ednoho dne jsem dostala v poště pár videokazet obsahujících záznam některých přednášek, které jsem absolvovala v roce 1988. Řekla jsem dceři, že bych chtěla, aby si je prohlédla se mnou a viděla, jak její matka vypadala a mluvila dva roky předtím, než se ona narodila. Myslela jsem, že to dělám pro ni, ale brzy jsem si uvědomila, že to dělám pro sebe. Když dcera sledovala záznam, fascinoval ji vzhled matky dosud nezatížené léty smutku, dosud lehké a svěží jak na těle, tak na duchu. Musím přiznat, že ten záznam fascinoval i mne.

Jeden mladší muž, kterého znám, mi jednou řekl: „Škoda, že jsem vás nepoznal, když jste byla mladá.“ Pak se pokoušel to napravit (když uviděl, jak jsem sebou škubla) a řekl něco v tom smyslu, jak by mě rád znal v době, kdy jsem měla všechen ten oheň.

Pomyslela jsem si, stále ještě ten oheň mám, ale neřekla jsem nic.

Při sledování těch nahrávek jsem viděla oheň, o němž mluvil, ale viděla jsem jej také jinak – jako oheň, který potřebuji znovu oživit, oheň utlumený životem a světem, ale pořád ještě svůj a dosažitel17

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 17

26.8.2009 11:05:04

ČAS ZÁZRAKŮ

ný, pokud ho budu chtít rozdmýchat. Je pravda, že jeho plameny už nevystupovaly na povrch, ale ani nebyly úplně pryč. Byly jednoduše pochovány pod vrstvami nahromaděných břemen a zklamání. Oheň sám se vynořil z nadčasového místa.

Při sledování nahrávek svých přednášek jsem byla překvapená, jak ohromily mou dceru. Neuvědomovala jsem si, že vlastně neviděla svou matku jako bezstarostnou ženu, plnou vtipů a také moudrosti. Tehdy jsem viděla, že jsem se stala někým, kým jsem ani nemusela být – sestoupila jsem do temných psychických vod několika drsných let a jednoduše jsem naletěla na lži, které jsem tam slyšela.

Stalo se mi to, co se svým způsobem přihodilo mnohým z nás.

Věk vás může zasáhnout jako náklaďák, vyrazit vám dech. Léta se pohybujete v reakci na to zdánlivě charakterizováni víc tím, čím už nejste, než tím, čím jste nyní. Přesto se pomalu ale jistě formujete do další fáze svého života – odlišné, ale ne nezbytně menší než jako protiklad k větší. Menší nebo větší část je na vás.

Vzpomínám si, že jsem si před několika lety koupila CD od Joni Mitchellové. Na umělecké obálce je její autoportrét, drží na něm sklenici s červeným vínem. Seděla jsem a prohlížela si obrázek několik minut, než jsem začala CD přehrávat. A když jsem to udělala, byla jsem zděšena. Zdálo se mi, že nic nezní stejně. Neslyšela jsem tu Joni, o které jsem si myslela, že ji znám. Proboha, pomyslela jsem si, ztratila hlas! Vysoká kvalita jejího nádherného hlasu byla pryč. Já, která jsem poslouchala Joni Mitchellovou celá desetiletí, jsem nepoznávala zvuk, jenž jsem slyšela nyní. Nejméně pět minut jsem si znovu a znovu v duchu rozebírala, jak Joni Mitchellová už neumí zpívat.

Pak jsem se znovu a pečlivě zaposlouchala a znovu překvapená jsem si uvědomila, že dřívější hlas Joni nemůže konkurovat nád18

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 18

26.8.2009 11:05:04

Dlouhá a klikatá cesta

heře toho, který zaujal jeho místo. Její hlas teď odhaloval nové hloubky, touhu, kterou hlas její mladší osobnosti neměl. Někde mezi její duší a hrdlem, její minulostí a přítomností se její popové tóny přeměnily ve velké umění. Lehké a jasné melodie se staly hlubšími, čirými, oduševnělými výkřiky ze středu věcí. Posunula se do místa síly, která je jakákoli, jen ne menší. Byla obryní a změnila se v bohyni.

Její cesta – a její změny – pro mě mají velký význam díky mé vlastní zkušenosti. Začala jsem přednášet před více než dvaceti lety a lidé mi někdy říkají, že by si přáli, abych přednášela „jako za starých časů“. A já vím, co mají na mysli. Byla jsem prostořeká, byla jsem zábavná a obojí se v mých přednáškách odrazilo. Ale to byla proboha osmdesátá léta! Je dost snadné být nadšený a bezstarostný, když jste nikdy neviděli nic jiného než nadšení a bezstarostnost. Později, když to už není pravda – když je toho k vašemu osobnímu repertoáru bolesti a radosti přidáno víc – váš hlas se nemůže nezměnit. Otázkou je, jestli jste pak svůj skutečný hlas ztratili nebo jej našli.

Roční období se mění, ale všechna jsou krásná. Zima je stejně krásná jako léto, v přírodě i v nás. S narůstajícím věkem nemusíme být méně podmaniví. Jsme jednoduše podmaniví jiným způsobem. Být tam, kde, jsme a necítit ani hanbu, ani potřebu se omlouvat, na tom záleží nejvíc. Krása osobní autentičnosti může vyrovnat ztracenou krásu našeho mládí. Moje ruce už nejsou tak hezky tvarované jako dříve, ale dnes vím mnohem lépe, co s nimi dělat.

Když mi bylo přes dvacet, často jsem používala slůvko „ano“. Ano, půjdu tam, ano, udělám to. Ale jak jsem starší, zvykám si říkat „ne“. Ne, nemůžu to udělat, protože moje dcera je doma 19

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 19

26.8.2009 11:05:04

ČAS ZÁZRAKŮ

a musím se k ní vrátit. Ne, nemůžu tam jít, protože nemám čas.

Zdá se, že jsem přestala přemýšlet o tom, proč to říkám, a používám „ne“ jako jakousi automatickou reakci na cokoli mimo svou zónu pohodlí. A moje zóna pohodlí se začala zmenšovat. Konečně jsem si uvědomila, že v určitém věku příliš mnoho „ne“ začíná být jedovaté. Nejsme-li opatrní, začneme říkat „ne“ samotnému životu. A právě toto „ne“ způsobuje, že stárneme.

Odpovědnost zralého života nás často nutí soustředit se na věci, které jsou bezprostředně před námi, a v tom smyslu může být „usazení se“ dobrá věc. Ale takové soustředění se nás nemusí převádět do myšlenkově omezeného stavu mysli. Nikdo, kdo zanechá svého smyslu pro údiv, nestárne dobře. Mohli byste začít uvažovat o věcech takto: Ach, muzeum. Tam jsem už byla, všechno jsem viděla. Pokud však návštěvu přece jen uskutečníte, uvědomíte si, že to, co jste v muzeu viděli ve svých mladších letech, byl jen zlomek toho, co vaše oči vidí dnes.

Jestliže necvičíte své tělo, pak se vaše svaly začnou smršťovat.

A necvičíte-li svou mysl, začne se omezovat váš postoj.

A nic neomezuje vaše životní zkušenosti tak výrazně jako omezování vašich myšlenek. Omezuje vaše možnosti a omezuje vaši radost.

Všichni jsme viděli lidi, kteří zestárli se smutkem. Viděli jsme také jiné, kteří stárli s radostí. Je načase mít v úmyslu stárnout s radostí, uvědomit si, že radost mládí je dobrý druh radosti, ale není to jediný druh. Existuje radost z poznání, že po všech těch letech jsme konečně dospělí. Vlna nové možnosti závisí na nás, protože velká a původně příliš sebejistá generace dosáhla věku řídnutí vlasů a obtížnějšího ohýbání kolen. To, co budeme dělat teď, není předem určeno, ale spíš před námi vyvstává, abychom si ho všimli, protože každý z nás uvidí především to, co se roz20

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 20

26.8.2009 11:05:04

Dlouhá a klikatá cesta

hodne vidět. Můžeme se podvolit upadání způsobenému věkem a chaosem, nebo můžeme nebojácně vytvořit novou půdu – užívat sílu poznání, jemuž nás život dosud naučil, požadovat možnost záchrany nejen pro sebe, ale pro celý svět.

Naše generace musí odpovědět na mnohé. Dlouho se bavila a dozrála pozdě. Ale teď, když nám zbývá méně života, jsme konečně připraveni ukázat se v pravém světle. Máme teď znalosti a doufejme i odvahu zastat se toho, o čem si myslíme, že je pravdivé. Uvědomujeme si, že jedna kapitola knihy našeho života se uzavřela, ale ta příští možná nebude horší. Vlastně by mohla být mnohem lepší. Budoucí léta mohou být něco, co se dá oslavovat a milovat, jestliže máme odvahu převzít otěže vědomí, a vytvořit něco nového pro sebe a pro svět.

Každý z nás prošel svým vlastním soukromým dramatem, absolvovali jsme svou vlastní individuální cestu. Nyní se setkáváme jakoby na předem určeném místě, abychom dali dohromady své zdroje talentu a inteligence, víry a naděje. A konečně – jsme jednotlivě oslavováni, protože nacházíme své místo v kolektivním tlukotu srdce. Cestovali jsme sami a teď pocestujeme společně.

Opravdové drama tohoto věku zdaleka není u konce. Svým způsobem má teprve začít.

Každá generace přináší své vlastní dary. Největší dary od těch, kdo se narodili v době baby-boomu, budou muset být teprve vydolovány, protože se určitě odlišují od toho, jak jsme si je představovali. Mají hodně co dělat s čelením našim nezdarům a s duchovním růstem, který přichází s přebíráním odpovědnosti za něco.

Idealistická generace, která se chystala dělat všechno mnohem lépe, vlastně vládla době, v níž se mnoho věcí silně zhoršilo.

21

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 21

26.8.2009 11:05:04

ČAS ZÁZRAKŮ

V konečné analýze každá generace je jen soubor lidí, kteří ji tvoří.

A během našeho průchodu tímto světem jsme zatím ještě úplně nedokončili, co jsme se chystali udělat.

Naše intuice říká těm z nás, kdo jsou dětmi baby-boomu, že jsme v mnoha směrech promarnili své mládí – ne tím, že bychom je prožili lehkovážně, ale proto, že jsme je v příliš mnoha případech prožívali jen sami. Naši rodiče a jejich rodiče před nimi se stali dospělými, když to bylo přirozené. Dařilo se jim to. My na druhé straně jsme odkládali přechod do opravdu zralé existence, co nejdéle jsme mohli. Nyní se naše latentní zralost poté, co bublala desítky let jako v tlakovém hrnci, po příliš dlouhé době vynořuje s citlivostí, o níž jsme sotva měli tušení. To, kam jsme se měli dostat a co jsme měli uskutečnit ve 20 nebo 30, nastává ve 40, 50 a 60. Ale není příliš pozdě. Prožívali jsme, co nás potkalo, krváceli jsme a byli jsme ponižováni, abychom to právě teď měli za sebou. Ve skutečnosti vděčíme světu za to, že jsme z toho vyvázli tak snadno. Všichni jsme se narodili se slibem – slibem učinit svět lepším – a je zde touha dotáhnout do konce slib, který nikdo z nás nemůže navždy zrušit.

V našich srdcích se naléhavě dožaduje odpovědi otázka: Co udělám s časem, který mi ještě zbývá? Možná dostaneme nějaký odklad, nějaký čas navíc, v němž vše dobře zvládneme. Možná proto, že jsme na nejhlubší úrovni toužili ještě po jedné příležitosti udělat něco smysluplného, než přejdeme do věčnosti, se věčnost, jak se zdá, trochu protáhla.

Je to strašná síla naší nově nalezené pokory, která dodává naší jediné poslední možnosti na významu. Odmítneme uznat fascinující bezvýznamnost, která dosud poznamenávala naši generaci? Odhalíme temné a zkažené vzorce naší minulosti a povstaneme, abychom je změnili? Ovládneme sílu lekcí, kterým jsme se 22

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 22

26.8.2009 11:05:04

Dlouhá a klikatá cesta

naučili? Spojíme se s tvůrčím tepem vesmíru a připravíme půdu pro krásnou budoucnost, v níž nikdo nebude moci prohlásit, že se jednoduše vzdáváme, ale každý bude moci říct, že se konečně dostáváme do pohybu. Až dosáhneme určitého bodu, opět se objeví otáčející se dveře – ale už jen jednou. Tentokrát to budeme muset zvládnout, nebo zemřeme, aniž bychom to zvládli.

To, čemu říkáme „střední věk“, nemusí být rozhodující bod vedoucí ke smrti. Tento rozhodující bod může vést k životu, jak jsme jej nikdy nepoznali, jak jsme jej nikdy nemohli poznat, když jsme byli příliš mladí a arogantní, abychom odhadli jeho hranice.

Stárnutí nás ponižuje, to je pravda – ale také nás probouzí, abychom poznali, jak drahý život je a jak je velmi křehký. Je načase stát se rádci a správci této vzácné planety nikoli jen podle jména, ale v horlivé praxi. Dokud nenastane čas, kdy nás Bůh povolá domů, bychom měli z tohoto světa učinit domov svých snů.

Pochopení, že už nejsme mladí, se v té chvíli střetává s pocitem historické naléhavosti. Naše oči jsou otevřené pro vážnost této doby a naší nejhlubší touhou je něco s tím udělat. Když obnovíme svůj závazek k procesům života, pak se procesy života znovu zavážou nám. Pocítíme odpuštění za minulost, která nebyla vším, čím měla být, když se oddáme budoucnosti, která je vším, čím může být, měla by být a bude – teď, když jsme konečně dospělí.

Marnotratný syn přišel domů pozdě, hodně hýřil, ale jeho otec se zaradoval, když ho uviděl. Stejně to udělá i náš.

Ať jste byli kdekoli a cokoli jste dosud udělali, celý váš život se do této chvíle budoval. Nyní je čas dosáhnout vaší velikosti – velikosti, jíž jste nemohli dosáhnout, aniž byste prošli přesně těmi věcmi, jež vám život přichystal. Všechno, co jste zažili, bylo vodou na mlýn, díky níž jste se stali tím, čím jste. Ať jste sestoupili jakkoli 23

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 23

26.8.2009 11:05:04

ČAS ZÁZRAKŮ

hluboko, v Bohu nejsou žádná omezení pro to, jak vysoko byste se nyní mohli dostat. Není příliš pozdě. Nejste příliš staří. Jste akorát. A jste lepší, než si myslíte.

Drahý Bože, přeji si, aby každá fáze mého života byla požehnána.

Ať moje bázlivé myšlenky nezabrání Tvým zázrakům.

Ať zestárnu do ještě hlubší lásky.

V tomto a ve všem ostatním, drahý Bože, ať mě svět nečiní slepým k Tobě.

Amen

24

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 24

26.8.2009 11:05:04

O A U T O R CE

Marianne Williamson je mezinárodně uznávaná lektorka a autorka bestsellerů A Return to Love (Návrat k lásce), The Healing of America (Léčba Ameriky), A Woman’s Worth (Hodnota ženy) a Illuminata a mnoha dalších. Williamson se zabývá rozsáhlou charitativní organizační činností v celé zemi ve službách lidem s nemocemi ohrožujícími život (založila Project Angel Food v Los Angeles) a je zakladatelkou The Peace Alliance, neziskové organizace řadových občanů, která se věnuje podporování kultury míru.

Webová stránka: www.marianne.com

165

CAS ZAZRAKU SAZBA TOM.indd 165

26.8.2009 11:05:13

Čas zázraků Nový střední věk

Marianne Williamson Z anglického originálu Age of Miracles vydaného nakladatelstvím Hay House Inc. v Carlsbadu (USA) roku 2008, přeložila Jana Novotná Obálku navrhl Ivan Brůha Odpovědný redaktor Jan Grabec Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 168 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici PRAGMA, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9502. publikaci.

Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky­‑vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Cas zazraku_001_003_004_167.indd 167

11/7/17 3:20 PM