001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:47 Stránka 3
Pavel Juřík
SCHWARZENBERGOVÉ Nic než rovné
KNIŽNÍ KLUB
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:47 Stránka 4
© Pavel Juřík, 2018 All rights reserved ISBN 978-80-242-6010-5
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:47 Stránka 5
Věnování Tuto knihu věnuji své manželce Simoně a dcerám Tereze a Kateřině za jejich trvalou podporu, zájem o historii a lásku k jižním Čechám.
Autor
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:47 Stránka 7
OBSAH Úvodní slovo
.........................................................................................................
11
DĚJINY RODU SCHWARZENBERGŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 NEJSTARŠÍ HISTORIE RODU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Původ rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Erb Schwarzenbergů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Hohenlandsberská větev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Rozvětvení hohenlandsberské větve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Podnikavá šlechtična . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Stefansberská větev – Vítěz nad Turkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Katolík ve službách protestantů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 PŘÍCHOD SCHWARZENBERGŮ DO ČECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Ve službách Habsburků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 První kníže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Za braniborskou zástavu Křivoklát a Krušovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Janské Lázně a lázně Libníč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Dvořan i budovatel kníže Ferdinand . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Morový král . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Závěť knížete Ferdinanda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Barokní kníže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Nešťastný císařský hon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Schopná kněžna Eleonora Amálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Schwarzenberská hrobka knížecích srdcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Barokní divadlo a kultura v Českém Krumlově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Schwarzenberská knížecí garda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Sirotek s Řádem zlatého rouna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Parforsní hony a lovecká hudba u Schwarzenbergů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Hospodář a budovatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Schwarzenberská banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Schwarzenberský plavební kanál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Pytláci a schwarzenberští myslivci a lesníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 HLUBOCKO-KRUMLOVSKÁ PRIMOGENITURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Rozdělení Schwarzenbergů na dvě větve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Kněžna Paulina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Smrt vzorné matky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Romantičtí manželé a hospodáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Schwarzenbergové a zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Průkopník zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Zrušení roboty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Podpora Schwarzenbergů českému bankovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Princ Felix – zachránce monarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Začátek kariéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
7
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:47 Stránka 8
Jane Ellenborough . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Revoluční rok 1848 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Rakouský konstituční Richelieu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Schwarzenberg proti jednotnému Německému spolku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Nečekaný skon premiéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Záhada smrti kněžny Windischgrätzové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Kardinál Bedřich Schwarzenberg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 O příchodu arcibiskupa Schwarzenberga do Prahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Neposlušný kardinál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Zlatá svatba na Hluboké . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Konec jedné epochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Marnotratný syn Edmund . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Král jihočeských železnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Zrušení šlechty a první pozemková reforma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Zákon o zrušení šlechtictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 JUDr. Adolf Schwarzenberg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Vévodská svatba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Impala – Schwarzenberská farma v Keni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Podpora obrany republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Útěk do emigrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Princ Jindřich Schwarzenberg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Vyvlastnění vlastenců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 „Boj o čtyři miliardy“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Projednávání zákona „Lex Schwarzenberg“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Schwarzenberská správa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Pokračování rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 ORLICKO-ZVÍKOVSKÁ SEKUNDOGENITURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Maršál v čele sekundogenitury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Vojenská kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Poprvé diplomatem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Znovu vyslancem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Napoleonův sňatek s Marií Luisou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Opět ve válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Lipsko – Bitva národů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Polepšení erbu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Poválečná léta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Poslední lancknecht . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Změna v následnictví – kníže Karel II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Kníže Karel III. – voják i filantrop . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Boj o českou státnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Kníže Karel IV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Oblíbený princ Bedřich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Období převratů – kníže Karel V. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Kníže v dobách nesvobody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Okupace a osvobození ČSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Vlajka a znak Protektorátu Čechy a Morava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Heraldik a reprezentant emigrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Diplomat princ František . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
8
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 9
Spor se Sovětským svazem o papežského nuncia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Kníže, kancléř, senátor a ministr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Návrat do vlasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Knížecí rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Nová generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
VYBRANÁ SÍDLA RODU SCHWARZENBERGŮ
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Třeboň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Zámecký park . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Státní oblastní archiv v Třeboni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Třeboň – Schwarzenberská hrobka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Ostatky malého Waltera Prospera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Český Krumlov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Hluboká nad Vltavou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Další stavby na Hluboké . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Zámecký park na Hluboké . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Myslivecká tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Orlík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Orlík – Schwarzenberská hrobka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Borovany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Cítoliby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Červený Dvůr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Čimelice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Dřevíč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Libějovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Nalžovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Nový Hrad u Jimlína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Ohrada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Postoloprty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Protivín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Sedlec u Kutné Hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Tochovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Varvažov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Vimperk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Zvíkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Murau . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Schwarzenberg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
SEZNAM PANSTVÍ A STATKŮ SCHWARZENBERGŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 SCHWARZENBERGOVÉ – ZJEDNODUŠENÝ RODOKMEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Zdroje obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
9
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 11
ÚVODNÍ SLOVO Jednou z nejkrásnějších částí České republiky je bezesporu Jihočeský kraj. A řekneme-li jižní Čechy, většině lidí se asi vybaví pohádkový zámek Hluboká nebo romantický hrad a zámek Český Krumlov. Kromě rodu Rožmberků si vzpomeneme na knížecí rod Schwarzenbergů, kdysi nazývaných „nekorunovaní králové jižních Čech“. Počátky tohoto rodu sahají až do 12. století do Dolních Frank v Německu, kde v té době byli chudými zemany von Seinsheim. Od začátku 15. století začala jejich hvězda stoupat díky takovým osobnostem, jakými byli Erkinger I. nebo Jan Silný. V roce 1429 byli Schwarzenbergové povýšeni do stavu svobodných pánů. Statečnost, důvtip a smysl pro taktiku pomohly Adolfovi ze Schwarzenbergu dobýt roku 1599 uherskou pevnost Raab, kterou drželi Turci. Za to byl povýšen do říšského hraběcího stavu a erb Schwarzenbergů byl císařem Rudolfem II. polepšen o hlavu Turka, kterému havran klove oko. Politické a náboženské spory v německé říši přivedly Schwarzenbergy do Braniborska a posléze do Štýrska. Hrabě Jan Adolf I. patřil k nejvýznamnějším politikům a diplomatům císaře Leopolda I., který ho za věrné služby roku 1670 povýšil na říšského knížete. Ještě před tím, roku 1660, kníže získal první panství v českých zemích – Třeboň – a posléze přikoupil další, na prvním místě Hlubokou. Tak přišli Schwarzenbergové do Čech. Z dalších osobností rodu připomeňme „morového krále“ knížete Ferdinanda, budovatele zámku Ohrada Adama Františka nebo stavitele Schwarzenberského vodního kanálu Jana I. Nepomuka. Nesmíme zapomenout na knížete Josefa Jana a jeho manželku kněžnu Paulinu, která uhořela v roce 1810 na plese v Paříži, když hledala svou dceru. Za novogotickou přestavbu zámku Hluboká a krajinářské úpravy vděčíme knížeti Janu Adolfovi II. a jeho manželce Eleonoře rozené princezně z Liechtensteinu. V roce 1802 se rod Schwarzenbergů rozdělil na hlubocko-krumlovskou primogenituru a orlicko-zvíkovskou sekundogenituru. Hlavou mladší rodové větve se stal budoucí vítěz nad císařem Napoleonem v bitvě u Lipska polní maršál Karel I. Filip. Sekundogenitura rodu se zcela počeštila, což bylo dáno čistě českým prostředím na jejich panstvích. I z této větve pocházela řada významných mužů, jako byl kníže Karel II., Karel IV. nebo princ František, který se zúčastnil pražského povstání. Schwarzenbergové nebudovali rodovou doménu jen v jižních Čechách, ale také ve středních a severních Čechách (Krušovice, Mšeno, Postoloprty, Jinonice, Sedlec u Kutné Hory, Janské Lázně ad.) nebo v Praze. Vedle toho se rozrůstal i jejich majetek v Německu (Gimborn, Brandis) a rakouských zemích (Murau, Vídeň, Neuwaldegg). Projevili se jako zodpovědní hospodáři, kteří nehleděli jen na krátkodobé, ale především zohledňovali dlouhodobé cíle – mezi ně patřilo např. opětovné zalesnění Šumavy (stromy v dostupných částech vykáceli zejména majitelé sklářských hutí), vybudování vodních kanálů pro dopravu dřeva nebo odvodnění půdy (např. na Třeboňsku). Schwarzenbergové se zasloužili o tvorbu kultivované krajiny, stavbu architektonicky působivých účelových staveb, podporovali stavbu železnic nebo rozvoj hospodářství (kapitálovou účastí na několika bankách). Již v 18. století vytvořili pro své zaměstnance penzijní fond, který existoval až do měnové reformy v roce 1953. Na národnostně smíšeném území jižních Čech podporovali oba zemské národy rovnocenně. Jejich zaměstnanci museli hovořit oběma zemskými jazyky – česky i německy. Nacistická propaganda byla před druhou světovou válkou zakázána. JUDr. Adolf Schwarzenberg finančně podpořil stavbu po11
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 12
hraničního opevnění, podporoval v Německu protinacistický tisk, po anšlusu Rakouska a zákazu vstupu Židů do veřejných parků pro ně otevřel park Schwarzenberského paláce. Jednal s lordem Runcimanem ve prospěch celistvého Československa a kvůli všem těmto aktivitám musel nakonec v roce 1939 tajně uprchnout z okupovaného Československa. Na jeho majetek uvalilo gestapo nucenou správu a jeho příbuzní v protektorátu byli pronásledováni. Adolf Schwarzenberg zatím bojoval za osvobození vlasti ve Spojených státech. Jakého ocenění se dočkal po osvobození republiky? Žádného. Nesměl se vrátit do ČSR a komunisté se snažili jeho majetek jakožto údajnému Němci zkonfiskovat. Když nebylo možné prokazatelnému vlastenci majetek zabavit, iniciovali vznik zákona Lex Schwarzenberg, kterým byl majetek primogenitury Schwarzenbergů zestátněn. V roce 1948 byl znárodněn i majetek sekundogenitury rodu a Karel VI. Schwarzenberg s rodinou musel emigrovat do zahraničí. Jeho bratr Arnošt, který v ČSR zůstal, byl vězněn a perzekuován. Sametová revoluce v listopadu 1989 umožnila velkou část křivd napravit, nemohla však vrátit zničené nebo ztracené životy. Obnovená demokracie bohužel nenašla mravní sílu zrušit zjevně protiústavní zákon Lex Schwarzenberg. Cílem této knihy je seznámit čtenáře se zajímavou historií a odkazem jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů v Čechách a ve střední Evropě. Kultivovanost, vzdělanost a odpovědnost za svěřený majetek, za zaměstnance i za vlast a štědrá podpora veřejných projektů jsou v jejich díle jasně zřetelné dodnes. Autor
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 13
DĚJINY RODU SCHWARZENBERGŮ
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 14
NEJSTARŠÍ HISTORIE RODU Původ rodu
ERB SCHWARZENBERGŮ Původním znakem německého šlechtického rodu Schwarzenbergů byl erb pánů ze Seinsheimu. Jejich erb tvořil štít pětkrát polcený modře a stříbrně. Od roku 1289 Erkinger používal štít polcený sedmkrát. Vilém z Sensheimu od roku 1386 používal erb se štítem, na kterém byla položena přilbice (tzv. klenot) s trupem vousatého muže se špičatou čepicí. Po získání panství Schwarzenberg a povýšení mezi svobodné pány roku 1429 začal Erkinger I. používat erb se dvěma přilbicemi – seinsheimskou s divým mužem a schwarzenberskou s dvojicí buvolích rohů s modrými a bílými pruhy. Dne 21. května 1566 císař Karel V. polepšil Schwarzenbergům erb, když jim dal čtvrcený znak: 1. a 4. pole – čtyři bílé a modré pruhy 2. a 3. pole – trojitá černá hora, na které stojí černá věž se třemi okny (tzv. mluvící znamení: černá hora – něm. Schwarzenberg). Klenot erbu tvořily dvě přilbice – vpravo s modro-bílými pruhy s trupem muže s červenou čepicí, na ní korunka s modro-bílým chocholem a k tomu schwarzenberské buvolí rohy, sedmkrát modro-bíle dělené, na špičkách osázené pavími chocholy. Vlevo druhá přilba s červeno-bílými přikryvadly, na ní labuť se zdviženými křídly. Již ve 14. století rod používal latinské heslo „Nil Nisi Rectum“, které vycházelo z rodového znaku (pruhů) a znamenalo „Nic než rovné“. Asi od 19. století je rodové heslo nesprávně překládáno do češtiny jako „Nic než spravedlnost“ nebo „Nic než spravedlivé“. Po dobytí turecké pevnosti Raab roku 1598 Adolfem ze Schwarzenbergu ze stefansberské větve rodu byl rodový erb v roce 1599 císařem polepšen o hlavu Turka, kterému havran (německy Raabe) klove oko. 1. a 4. pole bylo sedmkrát bíle a modře polcené, 2. a 3. pole žluté, na něm hlava Turka, kterému havran se zlatým obojkem vyklovává oko.
Šlechtický rod Schwarzenbergů pochází z německých Dolních Frank v okolí Würzburgu, odkud se v 16. století dostal do rakouských zemí (Štýrsko). Od druhé poloviny 17. století se jeho hlavní majetkovou základnou staly jižní a střední Čechy. Prvním známým sídlem rodu byla chudá zemanská tvrz Seinsheim (původně Sowensheim), podle které se také nazýval von Seinsheim. Nejstarší zmínka o Seinsheimech je z roku 1127, první známý člen rodu se jmenoval Sifridus († 1209). Známe jeho syna Hildebranda I. ze Seinsheimu († před 1258) a vnuky Hildebranda II. († před 1277) a Erkingera († po 1299). Hildebrandův prapravnuk se jmenoval Erkinger I. ze Schwarzenbergu (1362–1437) a je nejznámějším členem rodu z přelomu 14. a 15. století. V letech 1405–1411 koupil hrad a panství Schwarzenberg (leží mezi Würzburgem a Norimberkem), kde dodnes stojí renesanční zámek nad městečkem Scheinfeld (4 500 obyvatel). V červnu 1409 Erkinger I. s první manželkou Annou z Bibry založili v Astheimu (východně od Würzburgu) klášter kartuziánů Pons Mariae, duchovní centrum a místo posledního odpočinku členů rodu. Erkingerova druhá manželka Barbara z Abensbergu byla sestřenicí Barbory Celské, druhé
Původní erb Seinsheimů – sedmkrát bíle a modře polcený štít.
Hrad Schwarzenberg nad městem Scheinfeld je sídlem stejnojmenného rodu již téměř šest století (mědirytina ze 16. století).
14
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 15
Schwarzenbergu. V roce 1436 získal panství a hrad Hohenlandsberg a psal se i podle něj. Erkinger I. ze Schwarzenbergu byl prvním členem rodu, který měl bližší vztah k Čechám.
manželky císaře Zikmunda (svatba byla roku 1408). Roku 1429 byl Erkinger císařem povýšen do stavu svobodných říšských pánů a od této doby se nazýval pán ze Seinsheimu, pán ze
V roce 1566 císař Karel V. polepšil erb Schwarzenbergů o 2. a 3. pole s černým trojvrším a černou věží – symboly panství Schwarzenberg.
Velký erb knížat ze Adolf ze Schwarzenbergu se Schwarzenbergu – krumlovskozasloužil o polepšení erbu -hlubocká primogenitura rodu. stefansberské větve rodu v roce 1599, kdy císař Rudolf II. do 2. a 3. pole vložil zlaté pole s hlavou Turka, kterému havran klove oko. Erb orlicko-zvíkovské sekundogenitury Schwarzenbergů je uveden na str. 92. Některé rodové větve Schwarzenbergů používaly i další rodové znaky. Protože se ale týkaly jen německých zemí, zde je neuvádíme.
Roku 1688 došlo k novému polepšení erbu, a to o doplnění znaků dalších významných panství. Byly přidány tři červené špice na stříbrném poli symbolizující lankrabství Sulz, které získal Ferdinand ze Schwarzenbergu sňatkem s Marií Annou ze Sulzu, a černá hořící větev na stříbrném poli znamenající panství Brandis. Současný popis erbu krumlovsko-hlubocké primogenitury Schwarzenbegrů: Čtvrcený štít se srdečním štítkem. Střední štítek polcený, vpravo v červeném poli na černém trojvrší stříbrná věž (Schwarzenberg), vlevo v modrém poli tři (2+1) zlaté snopy (Kleggau). Hlavní štít: 1. pole sedmkrát modro-bíle polcené (Seinsheim), 2. pole stříbrno-červeně dělené řezem o třech hrotech (Sulz), 3. pole stříbrné s kosmo ležící hořící ostrví o třech sucích (Brandis), 4. pole zlaté s hlavou Turka přirozené barvy s černým copem a knírem, na které sedí černý havran se zlatým obojkem, který Turkovi klove oko (polepšení císařem Rudolfem II. z roku 1599). Nad štítem 5 přileb s klenoty, z nichž krajní jsou na hlavách štítonošů. Štítonoši: dva zlatí lvi (v 17. století to byli dva Turci). Nad erbem je položena knížecí koruna, spočívající na červeném knížecím plášti podšitém hermelínem. Používá se i erb bez knížecího pláště a štítonošů, v tomto případě je všech pět přilbic položeno na štítu.
Původní alianční erb Schwarzenbergů a Marie Anny hraběnky ze Sulzu (před polepšením erbu roku 1688, kdy byly spojeny) můžeme vidět např. na nádvoří zámku Orlík.
15
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 16
Zúčastnil se bojů proti husitům a půjčoval Zikmundovi Lucemburskému peníze na financování křižáckých výprav. Za poskytnuté půjčky mu král dal v září 1422 do zástavy hrady a města Točník, Žebrák, Kadaň, Žatec a Beroun. Erkinger se dostal do Čech znovu v letech 1429–1431, kdy vydržoval na hradě Bečově jednotku ozbrojených jezdců (za biskupa z Würzburgu) a byl zde také ve vojenských službách mohučského arcibiskupa. Na Zikmundově straně se zúčastnil bitev u Domažlic (1427) a u Tachova (1431). Erkingerův druhorozený syn Hermann († 1448) se oženil s Eliškou Libštejnskou z Kolowrat († 1467), dcerou hejtmana Plzeňského kraje Bedřicha Libštejnského z Kolowrat. Dočasná zástava královských hradů, které měli v držení Kolowratové, zřejmě vedla k tomuto sňatku. Z manželství se narodil syn Georg († 1456) a tři sestry. Erkinger I. zemřel v roce 1437 a jeho synové rod rozdělili na dvě větve. Nejstarší syn Michael II. († 1469) se stal zakladatelem stefansberské větve a zdědil panství Seinsheim a Sünching, zatímco nejmladší syn (z druhého manželství) Zikmund I. (1430–1502) zdědil panství Schwarzenberg a Hohenlandsberg a založil hohenlandsberskou větev (franckou). Všichni členové rodu žijící v pozdější době v Čechách byli příslušníky stefansberské větve.
Portrét Jana Silného ze Schwarzenbergu byl namalován podle rytiny Albrechta Dürera.
V císařských službách získal úřady hofmistra a předsedy dvorského soudu. V roce 1507 sepsal upravený hrdelní řád, který byl schválen až v letech 1530–1532 – Constitutio Criminalis Carolina. Patřil mezi první přívržence a přátele německého církevního reformátora Martina Luthera. Byl však i obratným básníkem a překládal římské klasiky, zejména Cicerona. Janovi synové Christoph, Paul (kanovník v Kolíně nad Rýnem) a Friedrich uzavřeli 11. října 1529 dohodu o dědictví Jeho starší syn Christoph I. († 1438) zůstal věrný katolické církvi, ale pro náboženské neshody s otcem se s ním rozešel a odstěhoval se do Bavorska. Své statky přenechal mladšímu bratrovi Friedrichovi († 1561) zvanému Nešťastný („Unglückliche“), který byl naopak horlivý luterán. V prohrané šmalkaldské válce stál proti císaři, proto po bitvě u Mühlbergu v roce 1547 mu císař veškerý majetek zkonfiskoval. Vrátil mu ho až po řadě let. Jeho syny tato rodová linie vymřela a její majetek zdědili příbuzní z katolické větve Schwarzenbergů.
Hohenlandsberská větev Tuto větev založil výše uvedený Erkingerův syn z druhého manželství Zikmund I. (1430 až 1502), který si občas vylepšoval pokladnu loupežemi. Jeho syn Jan zvaný Silný – Johann „der Starcke“ – (1463–1528) byl podle legendy fyzicky skutečně silný člověk, který údajně hravě lámal podkovy, trhal provazy a holýma rukama dokázal zkrotit býka. Prodělal několik vojenských tažení, mimo jiné byl i v Palestině a vynikal v turnajích. V mládí prý byl sukničkář a holdoval vínu, ale toho ho zbavila jeho manželka… 16
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 17
Rozvětvení hohenlandsberské větve
a v roce 1631 mu bylo svěřeno velení na chorvatsko-turecké hranici. Podruhé se oženil s Alžbětou hraběnkou ze Sulzu. Alžběta mu porodila dva syny, kteří ale zemřeli v dětském věku, a proto roku 1637 uzavřel rodovou smlouvu se svým příbuzným ze stefansberské větve, Janem Adolfem I. ze Schwarzenbergu, který jeho rozsáhlý majetek roku 1646 zdědil.
Vnuky Christopha I. se hohenlandsberská větev rozdělila na starší a mladší bavorskou linii. Starší syn Wilhelm (1511–1552) z prvního manželství se stal zakladatelem starší bavorské linie a mladší syn Otto Heinrich (1535–1590) z druhého manželství se stal zakladatelem mladší bavorské linie. Wilhelmův syn Christoph II. (1550–1596) byl v císařských službách roku 1566 povýšen do stavu říšských hrabat, a to společně se svými strýci Otto Heinrichem (1535 až 1590), Johannem Mladším (1525–1588), Paulem († 1572) a Friedrichem (1540–1570), přičemž mu byl rozmnožen erb o další pole s černým trojvrším a černou věží. Syn Christopha II. Georg Ludwig (1586–1646) vyrostl na dvoře arcivévody Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II., a byl v císařských službách ve Španělsku a Nizozemí (v Bruselu). Diplomatické mise Georga Ludwiga zavedly v roce 1612 k biskupu vratislavskému a polskému králi a roku 1621 ke králi anglickému Jakubovi I., kterého jménem císaře přemlouval, aby českým stavům neposílal vojenskou pomoc. V roce 1617 se na mladého hraběte usmálo štěstí – zbohatl, protože za šestého manžela si ho vyhlédla velmi bohatá nevěsta ze Štýrska. Štěstí ale nebylo úplné, protože jeho rodová linie jím vymřela. Jako jednatřicetiletý se tedy Georg Ludwig roku 1617 oženil s 82letou pětinásobnou a velmi bohatou vdovou Annou Neumannovou z Wasserleonburgu, majitelkou panství Murau ve Štýrsku a řady dalších – sňatek domlouval nejvyšší hofmistr císaře Ferdinanda II. kníže Jan Oldřich Eggenberg (1568–1634), budoucí vévoda krumlovský. Podstatnou část jím budovaného majetku Schwarzenbergové roku 1719 zdědí. Zámožnost o mnoho let starší ženy umožnila Georgu Ludwigovi převzít další náročné a drahé diplomatické mise. Společně s knížetem Eggenbergem císaři navrhl projekt na vybudování obchodního a válečného loďstva. Hrabě Georg Ludwig také bojoval v bitvách třicetileté války
PODNIKAVÁ ŠLECHTIČNA V kuřáckém pokoji zámku Hluboká visí jediný ženský portrét, ze kterého shlíží o padesát let starší manželka Georga Ludwiga hraběte ze Schwarzenbergu. Každý se zamýšlí nad tímto věkově nerovným sňatkem a ptá se, co vedlo mladého hraběte k rozhodnutí oženit se s bohatou starou dámou, která mohla být jeho babičkou. Navíc Anna byla provdána celkem šestkrát. Annu Neumannovou z Wasserleonburgu (1535 až 1623) doporučil Georgu Ludwigovi ze Schwarzenbergu za manželku jeho dobrý přítel Jan Oldřich svobodný pán z Eggenbergu. Anna Neumannová i Eggenberg měli podobnou historii, oba pocházeli z měšťanského prostředí a mezi bohatou šlechtu se dostali nedávno. Annin otec Wilhelm Neumann vlastnil doly na rtuť v dnešním Slovinsku a doly na olovo v rakouském Bleibergu. Roku 1510 se stal měšťanem a později i rychtářem ve Villachu. Roku 1515 se stal horním soudcem v Idrii, a tím byl císařem Maxmiliánem povýšen do šlechtického stavu. Anna se narodila 25. listopadu 1535 na zámku Wasserleonburg v jeho druhém manželství s Barborou Rumpfovou, dcerou zemského šlechtice a purkmistra v Klagenfurtu. Poprvé se Anna vdala ve svých 21 letech za Hanse Jakoba z Thanausenu, kterému porodila dvě dcery. Prameny uvádějí, že byla štíhlá, urostlá a pohledná. Bohužel její manžel záhy zemřel, takže se Anna roku 1565 vdala podruhé, a to za Christopha z Liechtensteinu-Murau. Odstěhovala se za svým manželem do Murau, které roku 1574 vykoupila od svých švagrů. Jejich manželství prý bylo harmonické, i když bezdětné. Oba manželé se společně podíleli na řízení obchodních aktivit, nad čímž tehdy většina šlechty ohrnovala nos. Jejich finanční a obchodní transakce s bankéři a obchodníky v Benátkách, Augsburgu a jinde jim přinesly bohatství. V roce 1569 zemřel její otec a roku 1572 i její matka. Anna tak dědictvím získala rozsáhlý majetek: panství Wasserleonburg a Treffen, zámek Leonstein, tvrz Vorderberg, doly, zástavní a dlužní úpisy. V roce 1580 zemřel její druhý manžel Christoph, ale o dva
17
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 18
roky později se opět vdala. Za muže si vzala, údajně kvůli vzájemnému porozumění, zadluženého a o 10 let staršího Ludwiga Ungnada ze Sonnegu, od jehož předků její otec koupil panství Wasserleonburg. Ungnadové ze Sonnegu vlastnili v letech 1534–1561 panství Hluboká a byli v té době šestým nejbohatším rodem v Čechách. Roku 1584 Anna opět ovdověla, a tak se za dva roky vdala za syna generálního výběrčího daní ve Štýrsku Karla svobodného pána z Teuffenbachu. Toto její manželství bude nejdelší – potrvá 24 let. Protože majetek Anny Neumannové se rychle rozrůstal, vzbudilo to v mnoha lidech závist. A tak byla obviněna z čarodějnictví a spolupráce s nečistými silami – naštěstí se jí podařilo obvinění vyvrátit. Protože do roku 1598 zemřely obě její dcery, jejichž manželství byla bezdětná, začala se Anna zabývat dalším manželstvím, aby její majetek nepropadl jako tzv. odúmrť panovníkovi. Ve svých i tehdy úctyhodných 76 letech se roku 1611 vdala za neduživého, o 46 let mladšího Ferdinanda hraběte z Ortenburgu-Salamanky, který ale už roku 1616 zemřel. Na doporučení Jana Oldřicha z Eggenbergu se v pořadí šestým a posledním manželem paní Anny stal hrabě
Georg Ludwig ze Schwarzenbergu. Dne 25. července 1617 se pak na zámku Murau konala zajímavá svatba – 31letý hrabě se ženil s 82letou starou dámou, což by budilo pozornost i dnes. Tehdy však nešlo o nic výjimečného, vždyť i Albrecht z Valdštejna začal svoji hvězdnou kariéru podobně… Annin majetek byl sice hlavní příčinou tohoto sňatku, ale vztah obou manželů byl prý velmi dobrý. Pouhou pověstí tak bude historka, která uvádí, že se hrabě domluvil s císařem, aby ho přímo od svatebního stolu odvolal k vojsku, čímž se vyhnul svatební noci. Se svojí ženou ale asi příliš často nepobýval, protože ho císař pověřoval mnoha diplomatickými úkoly. Na to si Anna císaři také stěžovala. Jak bylo tehdy zvykem, náklady na tyto cesty si platili diplomaté sami a doufali, že jim je později panovník uhradí a odmění je významnými úřady. Bylo tomu tak i v případě hraběte Georga Ludwiga. Paní Anna tyto výdaje platila a až do její smrti panovníkův dluh na jejím účtu narostl na ohromnou sumu 340 000 zlatých. Anna Neumannová z Wasserleonburgu zemřela 16. prosince 1623 ve věku 88 let a byla pohřbena v kostele sv. Alžběty v Murau. Panství Murau je v majetku Schwarzenbergů dodnes.
Hrabě Georg Ludwig ze Schwarzenbergu byl schopný diplomat. Pro Schwarzenbergy zdědil panství Murau ve Štýrsku, které rod vlastní dodnes.
Anna Neumannová z Wasserleonburgu byla šestkrát vdaná schopná žena, která vybudovala značný majetek.
18
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 19
Stefansberská větev – Vítěz nad Turkem Zakladatelem stefansberské větve byl Michael II. ze Seinsheimu († 1469), syn Erkingera I. Jeho vnuk Erkinger II. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu († 1518), měl dva syny, kterými se stefansberská větev dále rozdělila. Starší syn Wilhelm I. (1486–1526) se stal zakladatelem rýnské linie, která žije dodnes, a mladší syn Edmund I. († 1533) lutyšské linie. Ačkoliv měl Edmund četné potomstvo, jeho větev už roku 1667 po meči vymřela. Wilhelmův syn Wilhelm II. († 1557) se v roce 1550 oženil s Annou von der Harff-Alsdorf († 1584), která mu věnem přinesla panství Gimborn. Toto panství patřilo Schwarzenbergům až do začátku 19. století. Wilhelm II. padl v bitvě u Saint-Quentinu v Pikardii 20. srpna 1557, za španělsko-francouzské války mezi Habsburky a rodem Valois. Jeho jediný syn Adolf Schwarzenberg (1551 až 1600) byl proslulý válečník, který vystřídal řadu armád: bavorskou, španělskou, armádu kolínského kurfiřta, až nakonec roku 1594 vstoupil do služeb rakouských Habsburků v hodnosti plukovníka. Roku 1597 byl povýšen na maršála a byl jmenován vojenským velitelem Vídně. Dne 3. května 1581 se oženil s Margarethou Elisabethou Wolf von Metternich († 1624), se kterou měl jediného syna Adama. V roce 1598 se proslavil dobytím turecké pevnosti Raab (dnes Györ) v Uhrách, která byla poslední překážkou na cestě Turků k Vídni. Hrabě zvrátil průběh války a zachránil hlavní město říše před obležením. Dosáhl toho lstí. V pevnosti bylo asi 1 600 janičářů a Schwarzenbergova jednotka měla necelých 5 000 mužů. Turecká jednotka se cítila velmi bezpečně, proto se asi 200 janičářů vydalo ven z pevnosti shánět proviant. V noci na 29. června 1598 přitáhl Adolf Schwarzenberg k pevnosti s malým počtem husarů. Pět z nich bylo oblečeno v tureckých oděvech a hovořilo turecky a hlídce u pevnosti tvrdili, že přivážejí zásoby. Byli vpuštěni do vnější brány, ale vnitřní byla stále za-
Úspěšný válečník a roku 1598 dobyvatel pevnosti Raab hrabě Adolf ze Schwarzenbergu.
vřená. Nyní přestrojení husaři použili petardy, které jim byly dodány z Prešpurku (Bratislava), kde byly vyrobeny podle francouzského vzoru. Výbuch petardy rozbil vnitřní bránu a rakouští vojáci se rozběhli do pevnosti. Turci v čele s Alim Pašou se bránili statečně, ale nakonec byli poraženi. Aliho Pašu nějaký voják probodl mečem a hned nato mu usekl hlavu, kterou nabodl na kopí a vystavil na hradby. Vítězství bylo oslavováno v celém křesťanském světě bohoslužbami, básněmi a medailemi. Za dobytí Raabu byl Adolf Schwarzenberg 5. června 1599 císařem Rudolfem II. povýšen na Pražském hradě do stavu říšských hrabat a jeho erb byl rozmnožen o symbol uťaté Turkovy hlavy, kterému černý havran (německy Raabe, jedná se tedy 19
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 20
o tzv. mluvící štít) klove oko – takovýto výjev prý Adolf viděl, když vyšel druhý den ze svého stanu, a přál si ho do svého erbu. Dolnorakouské stavy mu darovaly 4 000 zlatých, stříbrné nádobí a zlatý řetěz. Od jinak velmi šetrného Rudolfa II. dostal slíbenou i nečekanou odměnu 40 000 zlatých, kterou mu ale císař nikdy nevyplatil… Dobytí uherské pevnosti Raab ale předcházela její ztráta. Začátkem října 1594, po dlouhém obléhání, vydal pevnost Turkům císařský velitel Ferdinand hrabě z Hardeggu. Jeho vojsko bylo unavené a dlouho nedostalo žádný žold. Protože většina vojáků byla pouhými žoldnéři, jejich odhodlanost k obraně rychle klesala a Hardegg alespoň vyjednal podmínky pro volný odchod z pevnosti. Za vydání Raabu Turkům byl však Ferdinand z Hardeggu ve Vídni obžalován ze zrady a po dvouletém soudním sporu a intrikách svých nepřátel u dvora byl odsouzen k smrti, pro šlechtice zvláště potupným způsobem. Dne 16. června 1595 mu byla nejprve useknuta pravá ruka, kterou kapitulaci podepsal, a poté byla vystavena na železné tyči na hradební baště. Pak byl sťat pozlaceným mečem, který pro tuto příležitost nechali vyrobit jeho přátelé. Nově povýšený hrabě Adolf Schwarzenberg měl také problémy s výplatou žoldu svým vojákům. Když arcivévoda a uherský král Matyáš dlouho neposlal jeho vojsku v Uhrách peníze, vojáci povstali a Adolfa Schwarzenberga 29. července 1600 zásahem kulky do čela zabil jeden ze vzbouřených Valonů před pevností Pápa. Jeho tělo bylo převezeno do Vídně až za několik týdnů, kde byl hrabě 6. prosince pohřben v augustiniánském kostele se všemi vojenskými poctami. Jeho rakev neslo deset šlechticů a trabanti arcivévody Matyáše. Císař Rudolf II. mu nechal udělat honosný náhrobek (nyní již neexistuje).
Hrabě Adam ze Schwarzenbergu věrně sloužil protestantskému panovníkovi, ačkoliv sám byl katolík.
(1595–1640). Přestože byl katolík, stal se díky svým schopnostem jeho tajným radou a nejvyšším komořím a roku 1613 byl jmenován dokonce ministrem. Ve stejném roce se oženil s Margaretou Hartrad von Pallant zu Larochette und Möstroff († 1615), se kterou měl syny Franze Hartrada a Jana Adolfa I. Necelé dva týdny po porodu druhého syna Jana Adolfa I. jeho manželka zemřela (1615). Ovdovělý Adolf poté složil sliby rytíře řádu johanitů, v roce 1625 byl zvolen velkopřevorem braniborským, kterým byl až do své smrti v roce 1641. Jeho vliv na kurfiřta byl mimořádně velký, byl jeho poradcem a nejbližším důvěrníkem. Braniborští stavové mu zazlívali, že jako katolík přivedl jejich protestantskou zemi na stranu císaře a znepřátelil je se Švédy. Krátce upadl v nemilost, ale poté získal panovníkovu přízeň zpět. V roce 1638 se dokonce stal místodržitelem v Braniborsku. Za poskytnuté úvěry získal Adam Schwarzenberg od kurfiřta braniborského rozsáhlé zástavy nemovitostí. O přízeň ale přišel, když se po smrti Georga Wilhelma roku 1640 ujal vlády jeho syn Friedrich Wilhelm (1620–1688), zvaný později „Velký kurfiřt“, švagr švédského krále, který do vlády začal povolávat nepřátele hraběte Adama.
Katolík ve službách protestantů Jediný Adolfův syn Adam Schwarzenberg (1583–1641) také bojoval na straně císaře proti Turkům, ale později přešel do služeb protestantského braniborského kurfiřta Georga Wilhelma 20
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:48 Stránka 21
zabavit otcem zastavené statky i jeho majetek a hrabě Jan Adolf I. se před zatčením v Berlíně musel zachránit útěkem. Pozdější vyšetřování ukázalo, že schwarzenberské pohledávky byly oprávněné. Švédský král donutil kurfiřta i další protestantské panovníky v Německu (například kurfiřta saského) ke spolupráci, protože se báli jeho územních požadavků.
V té době bylo celé Braniborsko až na několik pevností v rukách nepřátel. Poté, co se hrabě dozvěděl o nemilosti kurfiřta a pro nedostatek potravin a žoldu se vzbouřila posádka pevnosti Spandau, kde sídlil, rozčílil se a zemřel na mrtvici (1641). Mladého kurfiřta pak švédský král Gustav II. donutil propustit z jeho služeb Jana Adolfa I. ze Schwarzenbergu. Friedrich Wilhelm navíc nechal
PŘÍCHOD SCHWARZENBERGŮ DO ČECH Ve službách Habsburků
a smrti svého otce musel uprchnout z Braniborska, a proto zůstal ve službách Habsburků. Díky svým schopnostem se roku 1645 stal nejvyšším komořím arcivévody Leopolda Viléma (1614 až 1662), bratra císaře Ferdinanda III. Protože v roce 1646 vymřela rodová linie bavorských Schwarzenbergů, stal se dědicem panství Schwarzenberg a Murau, a tak přesunul své sídlo do rakouských zemí. Arcivévoda Leopold Vilém byl v roce 1647 jmenován místodržícím v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii) a Jan Adolf I. s ním odcestoval do Bruselu. Zde se arcivévoda věnoval nákupům obrazů, gobelínů a nábytku a jeho nejvyšší komoří ho v tom následoval. Stal se tak zakladatelem budoucích bohatých schwarzenberských sbírek. Z Rakouského Nizozemí se arcivévoda i hrabě vrátili do Vídně až v roce 1656. Jan Adolf I. se již v roce 1648 stal skutečným císařským tajným radou a za věrné služby habsburskému domu dostal v roce 1650 Řád zlatého rouna. Protože hrabě poskytoval arcivévodovi nejen své organizační schopnosti, ale také velké sumy peněz a arcivévoda ani císař neměli tolik peněz v hotovosti, aby je hraběti vrátili, připsal mu arcivévoda v lednu 1651 panství Třeboň formou hypotéky, ze které získával výnosy. O dva měsíce později ho dokonce jmenoval svým ge-
Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu (1615 až 1683) se narodil jako druhorozený syn hraběte Adama ze Schwarzenbergu ve Weibelskirchenu. Jeho matka ale porod zaplatila životem, proto byl spolu se svým starším bratrem Franzem vychováván u své babičky. Oběma synům se dostalo výborného vzdělání. Studovali na královské akademii v Paříži a díky tomu získali přístup ke královskému dvoru. Zde se mj. stýkali i s prvním ministrem a faktickým vládcem Francie kardinálem Richelieu. V roce 1631 zahájili obvyklou studijní cestu po Evropě, během které navštívili Německo, Spojené nizozemské provincie a Itálii. Při návratu do vlasti v roce 1636 v Kolíně nad Rýnem starší bratr Franz Hartrad (1614–1636) náhle zemřel. Tím se Jan Adolf stal dědičným hrabětem, ačkoliv jako druhorozený syn byl původně určen k duchovnímu stavu. Proto se roku 1635 stal rytířem řádu maltézských rytířů a byla mu udělena jejich komenda v Pomořanech. Z tohoto závazku se nyní musel uvolnit a začít se věnovat vedení rodu. Roku 1637 získal hodnost císařského komořího, ale skvělá kariéra ho teprve čekala. V roce l640 se stal císařským říšským dvorským radou a členem císařské válečné rady. Po politickém pádu 21
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:49 Stránka 22
nerálním dědicem. Třeboňské panství měl arcivévoda v zástavě od císaře od roku 1647. Aby mohl hrabě využít budoucí dědictví, musel získat inkolát (právo nabývat a užívat statky a vykonávat zemské úřady) v Českém království, který mu dne 25. dubna 1654 udělil císař Ferdinand III. Kvůli právním problémům ale trvalo ještě několik let, než mohl arcivévoda odkázat třeboňské panství hraběti Janu Adolfovi I. Darovací listinu Leopold Vilém vystavil až 2. dubna 1660 poté, co se stal vlastníkem panství. Téhož roku dne 22. července hrabě panství Třeboň převzal. Tak Schwarzenbergové vstoupili natrvalo do Čech. Dědictvím mu arcivévoda odkázal dalších 250 000 zlatých a drahocenné gobelíny, z nichž některé můžeme dodnes obdivovat na zámku Hluboká.
První kníže Zakladatel schwarzenberského panství v Čechách si ve Vídni vybudoval skvělou kariéru. Díky své píli a diplomatickým schopnostem byl pro císaře nepostradatelný a jeho vliv neustále Nadaný politik a diplomat hrabě Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu zajistil svému rodu roku 1660 vstup do Čech. Navíc byl roku 1670 povýšen na říšského knížete.
narůstal. Brzy předčil do té doby nejmocnějšího muže monarchie knížete Václava Eusebia z Lobkowicz. V roce 1670 se stal předsedou říšské tajné rady a v této funkci o čtyři roky později předsedal komisi soudící právě odvolaného nejmocnějšího úředníka, prezidenta dvorské rady a nejvyššího císařova hofmistra, důvěrníka a diplomata Václava Eusebia z Lobkowicz (1609 až 1677, o aféře viz více: Pavel Juřík, Lobkowiczové, Popel jsem a popel budu, Universum 2017, str. 51–52). Císař Leopold I. (1640–1705) se Janu Adolfovi odměnil za jeho podporu při volbě římským králem a císařem roku 1658, kdy si zajistil „zainteresování“ kurfiřtů tučnými úplatky. Dne 14. července roku 1670 byl Jan Adolf I. povýšen do stavu říšských knížat (na římském sněmu mu
Rodokmen Schwarzenbergů – spojení linií roku 1646.
22
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 07:49 Stránka 23
Hluboká, a to za 385 000 zlatých od Francisca hraběte de Salent y Marradas, kterému se nelíbily chladné Čechy a raději se vrátil zpátky do Španělska. O rok později koupil od hraběnky Eleonory von Hohenems panství Mšec na Slánsku za 60 000 zlatých. Těmito majetkovými operacemi vytvořil základ schwarzenberského dominia v jižních Čechách. Hluboká a Třeboň s dalšími statky tvořily panství o rozloze 126 000 hektarů a jejich velikost se vyrovnala dosavadním schwarzenberským panstvím ve Frankách a Štýrsku. Jan Adolf I. hovořil pěti jazyky – německy, latinsky, francouzsky, italsky a španělsky. Obdiv si však zaslouží především obsah dochovaných dopisů, které dokazují, že kníže byl muž velmi vzdělaný. Dal pátrat po historii svého rodu a vídeňský malíř Benjamin Bloch namaloval podle předloh obrazy jeho předků v životní velikosti, přičemž se údajně většina původních originálů ztratila. Litoval, že pro vysoký věk se již nemůže naučit česky. Nařídil, že všichni jeho úředníci musejí dokonale ovládat oba zemské jazyky, tedy němčinu i češtinu. Byl velmi dobrý hospodář, jako po něm všichni jeho potomci, zaváděl pěstování nových plodin, podporoval řemesla a sociální problémy se snažil zmírnit zakládáním chudobinců. Jan Adolf I. se 15. března 1644 ve Vídni oženil s Marií Justinou hraběnkou ze Starhembergu (1608–1681), se kterou měl sedm dětí. Rodiče přežily ale jen dvě z nich – syn Ferdinand a dcera Marie Ernestina (Arnoštka). Ta se roku 1666 provdala za knížete Johanna Kristiana I. z Eggenbergu. Jan Adolf I. zemřel 26. května 1683 ve věku 72 let, když ho po zasedání tajné rady ranila mrtvice. Je označován za obnovitele rodu. Kníže se zasloužil o výsadbu jihočeských lesů, když v roce 1660 nařídil vysadit „krásné dubové lesy“. Přitom poznamenal: „Nesmíte se dáti odstrašit tím, že stromy teprve po mnoha létech dorůstají, nýbrž uvážiti, že se pracuje více ve všech věcech pro potomstvo než pro žijící.“ O tři roky později dal na třeboňském panství vysadit modřín – poprvé v Čechách.
náleželo 95. místo) s tím, že knížecí titul směl užívat pouze prvorozený syn, a hrabství schwarzenberské císař povýšil na „okněžněné hrabství“. V císařském diplomu se píše: „Několikráte jmenovaný Johann Adolf hrabě Schwarzenberg byl jedním z Našich nejdůvěryhodnějších a nejpřednějších poradců, prostřednictvím jeho věrných rad a přispění jsme s Boží pomocí zdolali takřka nepřekonatelné potíže při tehdy vyhlášené volbě římského císaře a dospěli jsme ke šťastnému konci.“ V roce 1671 mu císař udělil i „velký palatinát“, což byla mimořádná výsada, která mu dovolovala například povyšovat do nižšího šlechtického stavu, legitimovat nemanželské potomky, razit vlastní mince nebo neplatit mýto na cestách. První mince nechal Jan Adolf I. razit až nedlouho před svou smrtí v roce 1682 na Krumlově (dukáty a tolary).
Za braniborskou zástavu Křivoklát a Krušovice Jan Adolf I. osvědčil diplomatické schopnosti i při řešení vlastních problémů. Po skončení třicetileté války vestfálským mírem roku 1648 uplatnil nárok na zástavy zkonfiskované roku 1641 v Braniborsku. Obrovskou pohledávku okolo 600 000 zlatých nemohlo kurfiřství zaplatit, proto se s ním hrabě na konci roku 1649 dohodl na nižším odškodnění. Protože císař Ferdinand III. musel současně zaplatit svůj dluh braniborskému kurfiřtovi (450 000 zlatých), obratný císařský tajný rada Jan Adolf I. vyměnil tuto pohledávku za svoji, přibližně stejně vysokou. Získal za ni roku 1658 zástavou panství Křivoklát, Nižbor a Krušovice, což byl jeho první majetkový vstup do Čech. V roce 1685 obě zástavy císař Leopold I. vyplatil, přičemž bylo zjištěno, že jejich hodnota se za doby vlastnictví Schwarzenbergů dobrým hospodařením zvýšila ze 150 000 na 400 000 zlatých! Poté, co roku 1660 získal do vlastnictví panství Třeboň, v říjnu 1661 přikoupil budoucí perlu schwarzenberského rodu v Čechách – panství 23
001-168_schwarzenbergove_Sestava 1 07/02/18 08:16 Stránka 168
Pavel Juřík
SCHWARZENBERGOVÉ Nic než rovné Text Pavel Juřík Fotografie viz Zdroje fotografií Obálku navrhla Veronika Lahodná Redigovala Jana Jůzlová Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 168 Vydala Euromedia Group k. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2018 jako svou 9586. publikaci Sazba Veronika Lahodná Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.