0039099

Kniha VYcházÍ u PřÍlEŽitoSti 600. VÝroČÍ ÚmrtÍ VáclaVa iV.

Euromedia Group a. s.

Praga Mystica s. r. o.

2018

Václav ve věku dvou let dosáhl s otcovým svolením žezla českého království, potom v patnácti letech získal se svou manželkou Johanou v městě Cáchách na území Belgů korunu římského císařství […] Václav byl totiž zcela nepodobný otci, vyhledával rozkoše, vyhýbal se práci a zajímal se více o víno než o království […]

S papežovým souhlasem byl kurf iřty zbaven vlády a doma v zahálce vedl neslavný život.

Druhý Karlův syn byl přijat uherským králem Ludvíkem za budoucího nástupce, a když tam konečně získal korunu, bojoval šťastně proti Turkům a třicet dva tureckých pašů dal popravit sekerou. Vzbouřeným lidem byl zajat a dán pod dozor vdově, jejíhož manžela dal zabít; díky své výmluvnosti dosáhl svobody a bojem získal vládu zpět. V ní zakusil štěstí i neštěstí jako slavný muž.

Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini o Václavovi a Zikmundovi, Historie česká

VáclaV iV. ziKmund a

Bratři

. riValoVé . KráloVé

Bohumil Vurm zuzana FoFFoVá

KNIŽNÍ KLUB

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez souhlasu autorů.

Všechna práva vyhrazena / All rights reserved Text © Bohumil Vurm, Ing. Zuzana Foffová, 2018 Photo © Ing. Zuzana Foffová, Bohumil Vurm Obálka a grafický návrh © Ing. Zuzana Foffová

ISBN 978-80-242-6225-3

6

NÁSLEDNÍCI KARLA IV. 1361 –1378

10

téma: Významná data .....................................................................................

KarloVY PrincEznY ..................................................................................

KarloVi PrincoVé .................................................................................... téma: Rodokmen Václava IV. a Zikmunda ......................................................... cÍSařSKá moc VErSuS cÍrKEV .............................................................. mladÝ řÍmSKÝ Král .................................................................................. téma: Svatováclavský kult .............................................................................. cEStY S otcEm ...........................................................................................

12 14 17 20 22 24 26 28

VE STÍNU OTCE 1379 –1385

30

téma: Významná data .....................................................................................

PoČátEK VládY a PaPEŽSKé dilEma .....................................................

VáclaVoVa PraŽSKá SÍdla ...................................................................... téma: Bratrstvo obruče a kladiva ..................................................................... zmĚna SPoJEnEctVÍ ..................................................................................

BoJ o PolSKÝ a uhErSKÝ trŮn ............................................................. téma: Svatý Zikmund .....................................................................................

BoJ o uhrY ..................................................................................................

32 34 36 38 40 42 44 46

VRTKAVÝ OSUD 1386 –1393

48

téma: Významná data ..................................................................................... ziKmund JaKo SKutEČnÝ VládcE uhEr .............................................. umĚnÍmiloVnÝ VáclaV .............................................................................. téma: Rytířské řády ......................................................................................... turEcKé ohroŽEnÍ .................................................................................... lEdŇáČEK V toČEnici ............................................................................... téma: Symbolika točenice .................................................................................

JohánEK z PomuKu ...................................................................................

50 52 55 58 60 63 66 68

Obsah

SLÁBNOUCÍ KRÁL VÁCLAV 1394 –1401

70

téma: Významná data .....................................................................................

Král V nESnázÍch ..................................................................................... ziKmundoVa KřÍŽoVá VÝPraVa ............................................................... téma: Nová rada ............................................................................................. intriKY a VraŽdY na KarlŠtEJnĚ .........................................................

Koruna Pro KráloVnu a ztráta řÍŠSKého trŮnu ........................ téma: Zikmundovi rytíři ................................................................................. ziKmund zaJatcEm ....................................................................................

72 74 76 78 80 82 86 88

ZIKMUNDOVA HVĚZDA 1402 –1411

90

téma: Významná data ..................................................................................... 92 ziKmund VládcEm ČEch .......................................................................... 94 ohroŽEnÍ uhErSKého trŮnu ................................................................ 96 téma: Drakobijce svatý Jiří ............................................................................ 100 draK zatoČEnÝ do Kruhu ................................................................... 102 dEKrEt KutnohorSKÝ ........................................................................... 104 téma: Trojpapežství ...................................................................................... 106 troJicE řÍmSKÝch KrálŮ ...................................................................... 108 PŘELOMOVÝ KONCIL A SMRT ČESKÉHO KRÁLE 1412 –1419

110

téma: Významná data ...................................................................................

KoStnicKÝ Koncil ................................................................................... drama Jana huSa .................................................................................... téma: Žof ie Bavorská, 1376 –1428 ................................................................. diPlomaticKé ÚSPĚchY ..........................................................................

VáclaVoVa Smrt ...................................................................................... téma: Kalich neboli Svatý grál .......................................................................

PoČátKY huSitSKÝch BoJŮ ..................................................................

112 114 116 118 120 123 126 128

1361 –1471

7

8

KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY PROTI HUSITŮM 1420 –1421

130

téma: Významná data ...................................................................................

PrVnÍ KřÍŽoVá VÝPraVa .......................................................................... nESlaVná KorunoVacE ......................................................................... téma: Adamité ..............................................................................................

BitVa o VYŠEhrad ................................................................................... ČáSlaVSKÝ SnĚm a oVládnutÍ PrahY ............................................... téma: Husité a „konec světa“ ........................................................................... dalŠÍ nEÚSPĚŠná KřÍŽoVá VÝPraVa ...................................................

132 134 137 140 142 144 146 148

NEÚSTUPNÍ HUSITÉ 1422 –1431

150

téma: Významná data ...................................................................................

PoVÝŠEnÝ VŮdcE ŽEliVSKÝ ...................................................................

VÝBĚr noVého KrálE ............................................................................. téma: Trionf i ............................................................................................... nEzlomnÝ VoJEVŮdcE ŽiŽKa ................................................................

BEzVÝSlEdné VálČEnÍ ............................................................................ téma: Spanilé rejsy ........................................................................................

PoSlEdnÍ KřÍŽoVá VÝPraVa a lomBardSKá Koruna ....................

152 154 156 158 160 163 166 168

ZÁVĚR CESTY 1432 –1437

170

téma: Významná data ...................................................................................

KorunoVacE V řÍmĚ ................................................................................ huSité Proti SoBĚ .................................................................................. téma: Barbora Celjská, 1392? –1451 ............................................................... uznanÝm KrálEm .....................................................................................

PoSlEdnÍ nEPřÍtEl .................................................................................. téma: Alžběta Lucemburská, 1409 –1442 ........................................................ naPlnĚnÍ dlouhé cEStY .......................................................................

172 174 177 180 182 184 188 190

Obsah

DARY TŘÍ KRÁLŮ 1438 –1471

192

téma: Významná data ...................................................................................

VáclaV iV. ................................................................................................... ziKmund ...................................................................................................... téma: Mecenáši umění ................................................................................... alBrEcht V. ČESKÝm KrálEm ............................................................... nEzlEtilÝ náStuPcE ............................................................................... téma: Felčaři, čistnáři a hvězdopravci ............................................................ huSitSKÝ Král ..........................................................................................

194 196 200 204 206 208 212 214

SEZNAM ILUSTRACÍ

218

POUŽITÁ LITERATURA

220

PODĚKOVÁNÍ

222

O AUTORECH

223

1361 –1471

9

NÁSLEDNÍCI KARLA IV.

1361 –1378

Nevlastní bratři Václav a Zikmund byli svým otcem Karlem IV. předurčeni pro hvězdnou dráhu evropských panovníků. Od útlého věku byli připravováni na budoucí vladařské povinnosti. Zatímco Václav se již za otcova života stal králem Českého království a Svaté říše římské, Zikmundovým úkolem bylo rozšířit vládu za východní hranici říše. V sázce byla polská koruna, již kdysi získal český král Václav II. a krátce i jeho syn Václav III. a které Karel chtěl znovu dosáhnout pro svého mladšího syna.

Václav a Zikmund byli věkově vzdáleni pouhých sedm let, ale byli zcela odlišní charakterem i životními osudy. Václav kráčel po vyšlapané cestě, zatímco Zikmund byl vystaven nejisté budoucnosti. Navíc se situace v Evropě během dospívání obou českých princů komplikovala a jejich otec musel vynaložit značné úsilí i prostředky na zajištění stability budoucích plánů.

Václava jako hlavního dědice otec od malička připravoval na roli českého a římského krále. Ve dvou letech ho nechal korunovat na českého krále, v devíti ho oženil a v patnácti zařídil jeho zvolení i korunovaci na římského krále. Karel zahrnoval svého syna až přehnanou péčí. Václavovi se dostalo kvalitního vzdělání i mimořádné pozornosti. Tím však otec zúžil prostor pro Václavův vlastní vývoj. Vyrůstal z něj člověk závislý na okolí. Oproti tomu malý braniborský markrabě Zikmund měl před sebou mnohem tvrdší cestu na polský, respektive uherský trůn. Na této cestě se naučil nevěřit svému okolí, využívat lstí a rázně řešit neustále se měnící situaci.

Smrt otce Karla IV. v listopadu 1378 přenesla tíhu vladařských povinností na sedmnáctiletého syna Václava. Toho zároveň tížila i zodpovědnost za budoucnost mladšího bratra Zikmunda, kterému bylo v té době pouhých deset let. Václavova macecha, císařovna-vdova Alžběta Pomořanská, se navíc svého syna Zikmunda snažila upřednostňovat.

1361–1378

11

26. února 1361

V Norimberku se narodil syn Karla IV. a Anny Svídnické, Václav.

11. dubna 1361

Karlův syn Václav byl v Norimberku slavnostně pokřtěn.

11. července 1362 28. října 1362

Zemřela Václavova matka Anna Svídnická.

Novým papežem byl zvolen Guillaume de Grimoard, který přijal jméno Urban V.

21. května 1363

V Krakově se konala svatba císaře Karla IV. s Alžbětou (Eliškou) Pomořanskou.

15. června 1363

Karlův syn Václav byl v Praze na den svatého Víta korunován na českého krále Václava IV.

18. června 1363

Alžběta Pomořanská byla korunována na českou královnu.

10. února 1364

Karel IV. uzavřel v Brně dědickou smlouvu s Habsburky a uherskými králi z rodu Anjou.

30. června 1364

V Roudnici nad Labem zemřel první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.

12. července 1364 9. února 1365

Novým pražským arcibiskupem byl zvolen Jan Očko z Vlašimi.

Nový pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi na hradě Karlštejně vysvětil dnešní kapli svatého Kříže.

4. června 1365

Karel IV. byl v Arles korunován na arelatského (burgundského) krále.

16. října 1367

Papež Urban V. se slavnostně navrátil do Říma.

14. února 1368

1361–1378

V Norimberku se narodil Zikmund, první syn Karla IV. a Alžběty Pomořanské.

12

Karel s Alžbětou Pomořanskou přijeli do Říma, aby zde 1. listopadu byla korunována na římskou císařovnu.

V Praze se Karlovi a Alžbětě Pomořanské narodil druhý syn, Jan, později zvaný Zhořelecký.

Karel domluvil sňatek syna Václava s Johanou Bavorskou.

19. října 1368 15. června 1370 6. července 1370

Karel přičlenil Dolní Lužici k Českému království.

1. srpna 1370

V Norimberku se konala svatba Karlova syna Václava a Johany Bavorské.

29. září 1370

Johana Bavorská byla v Praze korunována na českou královnu.

17. listopadu 1370

V Praze se narodila Karlova a Alžbětina dcera Markéta.

29. září 1373

Karel udělil Braniborsko svým synům v léno.

2. října 1373

Karel domluvil zásnuby syna Zikmunda s dcerou polského a uherského krále Marií.

Zemřel Karlův mladší bratr, Jan Jindřich.

Karel se léčil v Karlových Varech, kde udělil Moravu v léno synovci Joštovi.

Kurfiřti se shromáždili u Rhens, aby projednali volbu budoucího římského krále.

1374 12. listopadu 1375 Leden 1376 1. června 1376

Václav byl na říšském sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římským králem.

10. června 1376

Václav byl v Cáchách slavnostně korunován na římského krále.

6. července 1376

Karel IV. zemřel na Pražském hradě.

13

29. listopadu 1378 1361–1378

KARLOVY PRINCEZNY První z Karlových dětí, dcera Markéta, se narodila 24. května 1335 na hradě Křivoklátu jeho milované Blance z Valois. Stalo se tak v době, kdy byl Karel devatenáctiletým moravským markrabětem a cestu ke královskému titulu měl ještě před sebou.

Karlova prvorozená dcera od svých sedmi let pobývala na uherském dvoře jako budoucí manželka uherského krále Ludvíka I. (1326 –1382). V jedenácti letech se vskutku stala uherskou a chorvatskou královnou, avšak již o tři roky později, 7. září 1349, zemřela ve Visegrádu bez potomků. Jejím skonem vztahy s uherským dědicem trůnu ochladly. Nicméně časem došlo k dalšímu sblížení.

Když se Ludvík stal i polským králem, Karel zasnoubil svého syna Zikmunda s Ludvíkovou dcerou z druhého manželství Marií.

V prvním Karlově manželství s Blankou se v roce 1342 narodila i druhá dcera Kateřina, která zřejmě po svém otci zdědila jeho diplomatický um a všestrannost. Prvním z jejích manželů se stal v roce 1353 rakouský a korutanský vévoda Rudolf IV. Habsburský (1339 –1365), a to v době, kdy Kateřina byla jediným žijícím císařovým potomkem. Rudolf sice jejího otce obdivoval a doufal, že se stane jeho nástupcem, ale občas neváhal jednat proti tchánovým zájmům. Když v roce 1365 Rudolf zemřel, Kateřina se provdala znovu.

Podle původního plánu si Kateřina měla vzít Rudolfova mladšího bratra Albrechta III. V té době však měl Karel další, osmiletou, dceru Alžbětu (1358 –1373), ze svého třetího manželství s Annou Svídnickou. A tak zvítězila dynastická strategie, jejímž cílem bylo ovládnutí Braniborska, domény rodu Wittelsbachů. Novým ženichem Kateřiny se tedy stal braniborský markraběte a kurfiřt Ota Bavorský (1346/47–1379), syn někdejšího Karlova rivala Ludvíka Bavora. A Alžběta, původně zaslíbená Otovi, si vzala Albrechta III. Habsburského (1349/50 –1395). Dne 19. března 1366 se v Praze v katedrále svatého Víta konala velkolepá dvojsvatba. Nevlastní sestry si braly za manžele členy dvou rivalských rodů, Wittelsbachů a Habsburků.

Patnáctiletá Alžběta však zemřela v roce 1373 bezdětná. Ani Kateřina v bezdětném manželství s Otou příliš šťastná nebyla. Její svérázný manžel trávil čas s lehkými ženami a ona i nadále žila na pražském dvoře. Kateřina, pojmenovaná po Karlově oblíbené světici, byla patrně jeho nejmilovanější dcerou. V roce 1368 se dokonce účastnila Karlovy druhé cesty do Říma u příležitosti korunovace své macechy Alžběty Pomořanské císařovnou. Svého druhého manžela Otu přežila o šestnáct let. Zemřela 26. dubna 1395.

14

Následníci Karla IV.

// Socha Karlovy dcery Kateřiny na katedrále svatého Štěpána ve Vídni.

1361–1378

15

Další dvě dcery, Anna a Markéta, se narodily ve čtvrtém Karlově manželství s Alžbětou Pomořanskou. Obě se zapsaly do evropské historie. První z nich, Anna, se narodila 11. května 1366. Otcovy plány ji zavedly až na anglický trůn. Ženichem byl Richard II. (1367 –1400), syn někdejšího nepřítele Lucemburků Eduarda zvaného Černý princ. Cílem diplomatického tahu bylo oslabení vlivu francouzského krále a Karlova synovce Karla V., který podporoval vzdoropapeže Klementa VII., zvoleného jen dva měsíce před smrtí Karla IV. Tah to byl poněkud nečekaný, neboť sám císař Karel, ještě jako // Arcivévoda Rudolf IV. na moravský markrabě, stál proti Eduardovu angkatedrále svatého Štěpána lickému vojsku v létě 1346 ve francouzských ve Vídni. řadách v bitvě u Kresčaku, kde padl jeho otec Jan Lucemburský.

Poslední z Karlových dcer, Markéta, se narodila 29. května 1373. Byla provdána za purkrabího klíčového říšského města Norimberku Jana III. z Hohenzollernu (1369 –1420). Ten byl, stejně jako jeho otec Fridrich V., pevným spojencem českých králů. Karel IV. chtěl sňatkem dosáhnout utužení věrnosti příslušníků rodu Hohenzollernů. Z manželství vzešla pouze jedna dcera jménem Alžběta. Sedmatřicetiletá Markéta zemřela 4. června 1410 v Uhrách, zřejmě když byla na návštěvě u bratra Zikmunda v Budíně, kde je také pohřbena. // Kenotaf Kateřiny a Rudolfa IV. v katedrále svatého Štěpána ve Vídni.

16

Následníci Karla IV.

KARLOVI PRINCOVÉ Karel IV. se dočkal vytouženého syna ve svých třiatřiceti letech v lednu 1350 od své druhé manželky Anny Falcké. Dali mu jméno českého patrona Václava a ještě téhož roku mu vybrali budoucí nevěstu. Tehdy jedenáctiletá Anna Svídnická byla neteří Bolka Svídnického, který vládl poslednímu nezávislému slezskému knížectví, a dědičkou Svídnicka. Ve své radosti z mužského potomka a dobře připravených plánů do budoucna mohl Karel sotva předvídat, že před ním stojí nejtěžší období jeho osobního života.

Ještě na podzim téhož roku Karel ochrnul. Dodnes není jasné, co bylo příčinou, snad po zranění v turnaji, otravě či vlivem zánětu nervů. Po několika dlouhých týdnech se opět vrátil k vladařským povinnostem. V průběhu zotavování ze smrtelného ohrožení se k fyzické bolesti na konci roku 1351 připojil i smutek nad ztrátou prvorozeného syna Václava.

Uplynul další rok a zemřela i Václavova matka Anna Falcká.

Karel díky své fyzické i psychické síle nepřízeň osudu překonal a vše vyřešil pro něj příznačným, poněkud pragmatickým způsobem.

Za svou novou, třetí, manželku // Zikmund, detail nástěnné malby z roku 1415 si zvolil nevěstu plánovanou pro uvnitř Hřbitovní kaple v italském Rifianu. svého předčasně zemřelého syna.

O dvaadvacet let mladší krasavice Anna Svídnická přinesla Karlovi kromě Horní a Dolní Lužice i dědice trůnu, kterého pojmenovali rovněž Václav.

Při pobytu královského páru v říšském městě Norimberku se 26. února 1361 narodil budoucí český a římský král. Z radosti, ale i s vědomím svých budoucích plánů, poslal Karel korunovačnímu chrámu římských králů v Cáchách šestnáct hřiven ryzího zlata, které odpovídaly váze novorozeného Václava. A v listu Věrným Čechům napsal: Konečně máme prince! V něm má být naše České království zakotveno jako na mocné skále.

1361–1378

17

// Český král Václav IV., busta na vnitřním triforiu katedrály svatého Víta, Pražský hrad.

18

následníci karla iV.

O dva roky později v den svatého Víta na Karlovo přání Arnošt z Pardubic v katedrále svatého Víta korunoval malého Václava na českého krále Václava IV. Pražský arcibiskup tak učinil i přes výhrady, které měl k jeho nízkému věku.

Slavnostní okamžik, snad poněkud unáhlený krok, nezkalila ani skutečnost, že malý Václav, jak napsal kanovník Židek, v tu chvíli plakal náramně a zesral na hradě oltář svatého Mauricí, na kterým stál, když ho korunovali.

Po smrti Václavovy matky Anny Svídnické v roce 1362 se Karlovi otevřela další příležitost posunout jeho dynastické plány. Poslední nevěstou Karla IV. se za necelý rok po skonu Anny stala šestnáctiletá dcera pomořanského vévody Bogislava a vnučka polského krále Kazimíra III., Alžběta Pomořanská. Tím císař získal nejen zdravou a mladou, o jedenatřicet let mladší manželku, ale podařilo se mu rozbít nebezpečnou koalici, kterou zosnoval Karlův zeť, habsburský vévoda Rudolf IV. Karel budoucnost rodu navíc pojistil smlouvou o vzájemném nástupnictví s Habsburky pro případ vymření jedné z dynastií.

Tehdy ovšem netušil, že naděje jeho // Anna Svídnická, jako žena sluncem zalitá, a malý Václav IV., detail nástěnné rozvětvené rodiny nakonec během malby v kostele Panny Marie v menší jedné generace ustoupí budoucímu věži hradu Karlštejna. rozletu habsburského rodu, který potrvá několik staletí.

Alžběta Pomořanská dala Karlovi nejvíce potomků, dvě dcery a čtyři syny.

Jedenapadesátiletý císař Karel se tak dne 14. února 1368 dočkal dalšího syna.

V Norimberku narozený chlapec dostal při křtu jméno Zikmund, protože oba jeho rodiče, kteří vlastní úctou ctili svatého Zikmunda odpočívajícího v Pražském kostele, bez veškerých pochyb dostali tohoto syna od Boha pro zásluhu a na přímluvu již řečeného svatého mučedníka.

O dva roky později, 22. června 1370, se Alžbětě a Karlovi v Praze narodil druhý syn, Jan. I pro něj spřádal Karel dynastické plány a udělil mu titul vévody Zhořelecka. Karel měl s Alžbětou Pomořanskou ještě dva syny. Karel a Jindřich však zemřeli jako batolata.

1361–1378

19

Rodokmen Václava IV. a Zikmunda KAREL IV. Český král a římský císař * 14. 5. 1316 Praha † 29. 11. 1378 Praha

3. manželka Anna Svídnická Česká královna a římská císařovna * 1339 † 11. 7. 1362 Praha ∞ 27. 5. 1353 Budín

A Rakouská vévodkyně * 19. 3. 1358 Praha † 19. 9. 1373 Vídeň ∞ 3. 7. 1366 Albrecht III. Habsburský VÁCLAV IV. Český a římský král * 26. 2. 1361 Norimberk † 16. 8. 1419 Nový hrad u Kunratic ∞ 29. 9. 1370 Johana Bavorská ∞ 2. 5. 1389 Žofie Bavorská N († 11. 7. 1362 Praha)

4. manželka Alžběta (Eliška) Pomořanská Česká královna a římská císařovna * 1346 /1347 † 14. 2. 1393 Hradec Králové ∞ 21. 5. 1363 Krakov

A Anglická královna * 11. 5. 1366 Praha † 7. 6. 1394 Londýn ∞ 20. 1. 1382 Richard II. Anglický

K (1372 –1373)

J (1377 –1378)

20

Následníci Karla IV.

ZIKMUND Uherský, římský a český král, římský císař * 14. 2. 1368 Norimberk † 9. 12. 1437 Znojmo ∞ 15. 11. 1385 Marie Uherská ∞ 1405 Barbora Celjská

A L Česká, uherská a římská královna * 28. 2. 1409 † 19. 12. 1442 Ráb (Györ) ∞ 15. 11. 1385 Albrecht V. Habsburský

A H Lucemburská vévodkyně a durynská lankraběnka (1432 –1462) ∞ Vilém III. Saský A H Polská královna a litevská velkokněžna (1436 –1505) ∞ Kazimír IV. Jagellonský L P Uherský a český král (1440 –1457)

J Z Braniborský markrabě a zhořelecký vévoda * 22. 6. 1370 Praha † 1. 3. 1396 klášter Neuzelle ∞ 1388 Kateřina Meklenburská

E Z Vévodkyně lucemburská (1390 –1451) ∞ Antonín Brabantský ∞ Jan III. Bavorský

M L Choť norimberského purkrabí * 29. 5. 1373 † 4. 6. 1410 ∞ 1387 Jan III. z Hohenzollernu

A N Würtemberská hraběnka (1391–1429) ∞ Eberhard III. Würtemberský

1361–1378

21

CÍSAŘSKÁ MOC VERSUS CÍRKEV Císař Karel IV. byl mimořádně úspěšným vládcem Svaté říše římské. Jeho říšský zákoník platil ještě dlouhá staletí po panovníkově smrti. Ve své snaze reformovat církev však neuspěl. Nepodařilo se mu prosadit nápravu církve ani trvalý návrat papeže do Říma.

Jeden z Karlových kroků, kterým chtěl přispět k obrodě církve, se ovšem stal začátkem procesu, na jehož konec Karel sotva mohl dohlédnout.

Dne 29. září 1363 na pozvání Karla IV. a Arnošta z Pardubic přijel do Prahy řeholní kanovník, augustinián Konrád Waldhauser z Waldhausenu († 1369), aby zde kázal proti rozmařilosti a mravní lehkovážnosti. Waldhauserova kázání padla na úrodnou půdu a prostřednictvím jeho násle// Andělský hrad v Římě. dovníků vyústila v kritiku panovníka i církve a nakonec v husitské bouře.

Ještě za Karlova života byl Waldhauserem natolik ovlivněn notář české královské kanceláře Jan Milíč z Kroměříže († 1374), že opustil úřad a stal se kazatelem. V jednom ze svých kázání údajně samotného císaře Karla dokonce označil za Antikrista. Karel se zachoval velkoryse a proti Milíčovi nezakročil. Milíč si ovšem popudil církev, protože prosazoval některé principy pokory, dobrovolné chudoby a jednoduchosti původních stoupenců křesťanství včetně svatého přijímání laiků, které bylo tehdy vyhrazeno pouze církevním hodnostářům. Nakonec byl nařčen z kacířství a musel se obhajovat u papežského dvora v Avignonu.

Karel si přál církev jednotnou bez přímého vlivu francouzského krále, proto pojal plán vrátit papeže z Avignonu do místa, kam Petrův stolec tradičně patřil, do Svatého města Říma. Pokud se Karlův syn měl stát římským králem a být korunován císařem, muselo se tak stát s podporou a souhlasem papeže.

Složitost situace ukazuje i skutečnost, že Karel dokonce držel ochrannou ruku nad Colou di Rienzo, neúnavným zastáncem Římské republiky, skvělým řečníkem a politikem. Cola di Rienzo (1313 –1354) se roku 1347, v době první22

Následníci Karla IV.

ho roku Karlovy vlády v říši, pokusil ovládnout Řím. Nicméně již v roce 1348 byl obviněn z kacířství a byl pronásledován papežskou inkvizicí. V roce 1350 raději uprchl na pražský dvůr Karla IV., kterého chtěl přimět, aby podpořil jeho plán na sjednocení Itálie. Karel IV. sice Rienza vydal papeži Klementovi VI. a poslal ho do Avignonu, ale díky svému vlivu odvrátil hrozící trest smrti. Po nástupu nového papeže Inocence VI. byl Rienzo dokonce propuštěn a v roce 1354 papežem vyslán do Říma, aby tam obnovil papežskou moc. Rienzo se místo toho prohlásil za tribuna římského lidu, avšak krátká sláva skončila jeho násilnou smrtí. V takto nepřehledné situaci se Karel pokoušel vrátit církvi důstojnost a zároveň si udržet rozhodující vliv na papeže.

U příležitosti korunovace své čtvrté manželky a Zikmundovy matky Alžběty Pomořanské v listopadu 1368 se mu podařilo přimět dalšího papeže, Urbana V., aby se do Říma vrátil a provedl korunovační obřad osobně. Nastalá slavnostní chvíle, kdy křesťané mohli vidět císaře a papeže společně ve Svatém městě, byla Karlovým triumfem.

Karel byl výjimečně úspěšným panovníkem, který zvýšil prestiž Svaté říše římské, a to i na úkor moci papežů. Dvakrát navrátil papeže z „avignonského zajetí“ do Říma. V posledním roce Karlovy vlády se situace ještě zhoršila, když se církevní základna rozdělila a měla ve svém čele dva rivalské papeže, jednoho v Římě, Urbana VI., a druhého v Avignonu, Klementa VII. Řešení tohoto palčivého problému padlo na bedra Karlových synů. // Papežský palác v Avignonu.

1361–1378

23

MLADÝ ŘÍMSKÝ KRÁL Od roku 1361, kdy se narodil budoucí král Václav IV., veškerá snaha císaře Karla IV. směřovala k zajištění synovy budoucí vlády ve Svaté říši římské. Krok za krokem po dobu více než deseti let sjednával dohody, uděloval privilegia a činil ústupky, aby na říšský trůn mohl usednout jeho dědic. Již během prvních let Václavova života pro něj Karel hledal nevěstu, která by podpořila budoucí dynastické plány. Po dvou zvažovaných nevěstách, dceři norimberského purkrabího Fridricha V. Alžbětě Hohenzollernské a neteři uherského krále Ludvíka I. Alžbětě Slavonské, nakonec padla volba na dívenku z tábora nepřátelského rodu Wittelsbachů Johanu Bavorskou (asi 1356 –1386).

V devíti letech byl Václav 29. září 1370 z vůle svého otce oženěn se čtrnáctiletou Johanou v Norimberku.

Johana byla vnučkou Karlova úhlavního nepřítele a předchůdce na římském trůně, Ludvíka Bavora. Jeho potomci dlouho vzdorovali novému králi Karlovi v naději, že udrží římský trůn pro rod Wittelsbachů. V té době ovládali rozsáhlé území říše a v tomto ohledu předčili i další Karlovy rivaly, Habsburky. Karel si byl dobře vědom důležitosti spojenectví a spolupráce obou rodů v otázce budoucnosti svého syna.

V době Václavovy svatby byly jeho bratru Zikmundovi dva roky. Již teh// Johana Bavorská, busta na vnitřním dy byl Zikmund zasnouben s dcerou triforiu katedrály svatého Víta, norimberského purkrabího FridriPražský hrad. cha Hohenzollernského Kateřinou.

O dva roky později však Karel IV. změnil svůj úmysl a v roce 1372 byl Zikmund zasnouben znovu. Jeho novou snoubenkou se stala Marie, tehdy ani ne jednoroční dítě, dcera krále Ludvíka Velikého z Anjou a Alžběty Bosenské a dědička uherské, chorvatské a polské koruny. Zásnuby mladičkého Zikmunda nicméně proběhly až po Karlově smrti v roce 1379.

24

Následníci Karla IV.

// Strop císařské kaple v Cáchách, tradiční místo korunovace římských králů.

V roce 1373 Karel IV. získal Braniborsko i s kurfiřtským hlasem. V roce 1376 formálně udělil Braniborsko osmiletému synu Zikmundovi, který byl tehdy vychováván na pražském dvoře. Ve stejném roce dovršil Václav věku šestnácti let. Karel přistoupil ke kroku, který říše nezažila od dob Fridricha II. Štaufského. Rozhodl se učinit Václava nezpochybnitelným nástupcem na římském trůně. A to i navzdory tomu, že v jeho vlastním říšském zákoníku nebylo o volbě římského krále v době, kdy vládne stávající panovník, ani zmínky.

Václav IV. byl zvolen římským králem ve Frankfurtu v červnu 1376. O několik týdnů později se pak konala slavnostní korunovace Václava i jeho dvacetileté manželky Johany v Cáchách za účasti císaře Karla, císařovny Alžběty Pomořanské, říšských knížat, církevních hodnostářů a mnoha dalších významných hostů.

Následně Václav IV. začal používat titul krále římského a českého Wenceslaus dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex.

Karel se snažil předejít možným požadavkům rivalských dynastií Wittelsbachů a Habsburků, jejíž příslušníci by mohli vznášet nároky na titul římského krále. Wittelsbachy si pojistil svatbou Václava s Johanou i provdáním dcery Kateřiny za Otu. S Habsburky uzavřenou vzájemnou nástupnickou smlouvou pro případ vymření jednoho z rodů.

1361–1378

25

Svatováclavský kult Vzdělaný přemyslovský kníže Václav († 935) přijal po vzoru svých prarodičů, Ludmily a Bořivoje, pokřtěných roku 883 moravským arcibiskupem Metodějem, křesťanskou víru. Od své násilné smrti před kostelem svatých Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi byl uznáván jako světec. Dokonce i strůjce vraždy, jeho bratr Boleslav, přezdívaný Ukrutný, nechal v úctě převézt jeho tělo z místa činu do Prahy. Dodnes je trasa označovaná jako Svatá cesta a je na věčnou paměť lemována kapličkami.

// Svatý Václav, detail sochy ve Svatováclavské kapli katedrály svatého Víta, Pražský hrad.

Postupem času se Václav stal národním patronem a mocným nástrojem, symbolem nezávislé české vlády. Český král a císař Karel IV. byl původně pokřtěn ve jménu světce a teprve při biřmování v sedmi letech v Paříži přijal jméno svého strýce a francouzského krále Karla, k jehož dvoru byl poslán na vychování. Jménem Václav později pojmenoval svého syna a následníka trůnu.

26

Následníci Karla IV.

Karel Václava ctil jako dávného předka z matčiny strany i jako symbol moudré křesťanské vlády, vladaře, který upřednostňuje jednání před konfrontací, mír před válkou. Na jeho počest sepsal Svatováclavskou legendu Crescente religione christiana, nechal Václavův životní příběh vymalovat na schodiště Velké věže hradu Karlštejna, přejmenovat Pražský hrad na „hrad svatého Václava“, učinil Václava ochráncem nově založené univerzity, nechal upravit Václavovu zbroj včetně meče a vyrobit nejposvátnější předmět naší země – Svatováclavskou korunu. Podle pokynů Karla IV. měla spočívat na lebce svatého Václava ve Svatováclavské kapli. Byla snímána pouze na den korunovace nového krále.

Nejposvátnějším prostorem naší země a srdcem svatováclavského kultu je Svatováclavská kaple v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Kaple vznikla na místě rotundy založené samotným vévodou Václavem na počátku 10. století pro uložení ostatků svatého Víta. Václavův bratr Boleslav po nešťastné hádce, která skončila Vác// Svatý Václav, nástěnný reliéf v Erbovní lavovou smrtí, nechal přenést jeho síni, Wenzelsburg, Lauf u Norimberka. tělo právě do rotundy svatého Víta.

V roce 1039 k nim kníže Břetislav I. uložil i ostatky svatého Vojtěcha. Při dalším budování hlavního hradního chrámu, románské baziliky i gotické katedrály, stavitelé vždy respektovali místo Václavova posledního odpočinku, které je po tisíciletí neměnné.

Kult svatého Václava jako ochránce českých zemí byl zhmotněn v soše svatého Václava od Jindřicha Parléře, umístěné ve Svatováclavské kapli nad oltářem. Národní světec a patron země je znázorněn jako Boží bojovník. V pozici uvolněné, lehce skloněné, nebojovné, ale s kopím v ruce a ve zbroji.

Jeho brnění je zdobeno révou vinnou, symbolem bujného růstu a Krista. Připomíná Mír svatého Václava, tedy Pax Santi Wenceslai, jehož dodržování bylo součástí přísahy českých knížat i králů.

1361–1378

27

CESTY S OTCEM V roce 1377 se mladý český král Václav IV. vydal spolu se stárnoucím otcem Karlem na dlouhou cestu do Francie. Cílem císaře Karla bylo zabezpečit synu Václavovi uznání svým synovcem, francouzským králem Karlem V. Císaři Karlovi IV. na sklonku života velice záleželo na upevnění přátelství s příbuznými na francouzském královském trůně. Jedním ze vstřícných kroků císaře bylo postoupení Arelatského království Francii. Karlovi šlo o stvrzení svých dynastických záměrů, ale i o jednotu církve.

Společná cesta císaře Karla a v té době již korunovaného nástupce na českém i římském trůnu Václava přirozeně vyvolala značnou pozornost. Byla to první společná návštěva stárnoucího římského císaře spolu s mladým římským králem v hlavním městě francouzského království ve 14. století. Francouzský král a římský císař byli nejvýznamnějšími evropskými panovníky a jejich spojenectví ovlivňovalo osud celého kontinentu.

O návštěvě otce a syna na pařížském dvoře existují podrobné zprávy, které nás detailně informují o jejich programu, a dokonce i jídelníčku královských hostin. Přestože cesta musela být pro již těžko se pohybujícího císaře mimořádně vyčerpávající, z kronik a dalších záznamů je zjevné, že si svůj pobyt ve městě, kde byl od svých sedmi let vychováván, užíval. // Hrad Vincennes na okraji Paříže, který Karel s Václavem navštívili.

28

Následníci Karla IV.

Před Paříží stanuli Karel s Václavem v pondělí 4. ledna 1378. Francouzský král si dával pozor, aby nevypadal, jako by byl v nižší pozici než římský císař. I v otázce Václavova nástupnictví byl opatrný. Dokonce v některých záznamech je císařův syn a nástupce Václav nazýván „jen“ českým králem, a nikoliv králem římským, neboť byl na římského krále korunován z vůle svého otce a říšských kurfiřtů, ale nebyl oficiálně potvrzen papežem. // Panna Marie, pod jejímž V rámci svých plánů chtěl Karel zřejmě pláštěm jsou na pravé straně domluvit svatbu mladšího syna francouzského postavy Karla IV. a Václakrále Ludvíka s Kateřinou, nejstarší dcerou uherva IV., nástěnná malba ského a polského panovníka a svého bývalého v křížové chodbě bývalého zetě Ludvíka Velikého. Navíc druhorozená dcedominikánského kláštera ra polského krále Marie byla zaslíbena českému v Českých Budějovicích. princi Zikmundovi. Dalším závažným tématem byla jednota církve pod vládou papeže v Římě.

Císař byl výsledkem důvěrných jednání s francouzským synovcem spokojen, ale záhy se vše změnilo. Z připravované svatby Ludvíka s Kateřinou Polskou nakonec sešlo, protože nevěsta záhy zemřela. A v otázce církve se panovníci náhle postavili každý na jinou stranu. Snaha o potvrzení spojenectví s francouzským králem a upevnění vztahů tak neměla dlouhého trvání. Po návratu z Francie navíc přišla změna na papežském stolci, jež dala do pohybu události, se kterými se Karlovi synové potýkali v dalších desetiletích a které postavily obě strany proti sobě.

Krátce po návratu z cesty k francouzskému pařížskému dvoru došlo k rozkolu v církvi. V dubnu 1378 byl pod tlakem obyvatel Říma novým papežem zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno Urban VI. Byl učený a asketický. Jeho požadavky na zbožný život bez přepychu popudily nejednoho v nádheře si libujícího kardinála. Nespokojení francouzští kardinálové v září 1378 ve Fondi zvolili vlastního papeže, kardinála Roberta Ženevského, který následně usedl na obnovený papežský stolec v Avignonu jako Klement VII. Poslední společná cesta císaře Karla IV. a jeho syna a následníka, českého krále Václava, vedla v květnu 1378 do Českých Budějovic. Byla to pro Karla IV. příležitost strávit se synem hodně času a podělit se o zkušenosti, navíc v oblasti ovládané mocným rodem Rožmberků. Velký císař zřejmě tušil, že mu zbývá jen několik měsíců života.

1361–1378

29