NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 5
KNIŽNÍ KLUB
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 6
Text © František Nepil – heirs, 2018 Illustrations © Lukáš Fibrich, 2018 Editor © Viola Somogyi, 2018 ISBN 978-80-242-5895-9
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 11:21 AM Stránka 7
Úvodem Texty svého otce, Františka Nepila, jsem vždy četla ráda. Co mě ale u knižních vydání jeho fejetonů poněkud rozptylovalo, byla tematická rozrůzněnost obsahu – pociťovala jsem ji téměř jako chaos. Bylo to dáno tím, že fejetony původně připravoval pro rozhlas, kde je četl v pořadu „Dobré a ještě lepší jitro“. Pochopitelně bylo nutné, aby posluchači slyšeli vždy něco nového, aby témata byla pestrá. A napsat každý týden nový text nebyla hračka. Otec doma nikdy nerozebíral, o čem bude psát a jak to napíše. Říkal, že kdyby se vypovídal, tak už by to nedokázal hodit na papír. Také se, pokud vím, nikdy nezabýval myšlenkou, že by fejetony ve svých publikacích seřadil nově a jinak. Mnohem důležitější bylo sdělit čtenářům něco nového. A my jsme v pozdějších vydáních respektovali, že si přál právě toto neuspořádané uspořádání. Základní koncepce knihy a stanovení názvů kapitol naštěstí nebylo mým úkolem. Dokázala jsem si jen mlhavě představit, jak by mohl vypadat výbor z jeho díla pro dospělé, dokonce i poté, co vyšel soubor vánočních fejetonů a výbor z díla Františka Nepila
7
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 8
pro děti. Pro mě totiž z různorodého obsahu jeho fejetonů vystupovalo do popředí něco, co překrývalo ona jiná témata. Čím jsem starší, tím pro mě řada fejetonů představuje spíše vzpomínky mého otce než literární dílo. Proplétají se jimi jako červená nit a pro mě překrývají jiná témata i etický náboj textu. Čtu je jako kroniku rodu, vzpomínky na jednotlivé členy rodiny, na přátele, na lidi, se kterými se setkal, na prožité události, na místa, jež navštívil nebo kde žil. Jako vzpomínku na jeho lásku k českému jazyku, k cestování, ke kopané a k lecčemu jinému. Není to ovšem doslova rodinná historie, ve vyprávění je ojediněle i malá špetka básnické licence, kdy autor něco upravil, protože pak lépe vyzněla pointa. Neznám z otcova života všechno a na leccos jsem se už nestačila zeptat. Avšak většina toho, co bych nechtěla zapomenout, je v jeho díle zaznamenána. S tímto jednostranným a z hlediska čtenáře nudným přístupem bych se ovšem daleko nedostala. Proto jsem ráda, že jednotlivé kapitoly tohoto výboru představují některé fejetony Františka Nepila utříděné ze širšího pohledu a vyzdvihují hlavní témata konečně v uspořádanější podobě. Helena Mevaldová
8
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Strรกnka 9
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Strรกnka 10
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 11
První česká věta Litoměřice se proslavily každoročními výstavami Zahrada Čech, a proto dneska každý říká, že jsou metropolí zahrádkářů, ovocnářů, květinářů a zelinářů. Že jsou pro ně tím, čím byly Příběnice pro adamity, Dawson City pro zlatokopy anebo Kristiansund pro velrybáře. Omyl všech omylů! Litoměřice jsou městem navyklým na věhlas, městem, o kterém se mluví od nepaměti. Vždyť v Litoměřicích můžete vidět, kde stávalo slovanské hradiště už v předpřemyslovské době. Můžete tam vidět, kde topili v Labi husity ještě předtím, než bylo dostavěno hradiště hory Tábor. A hlavně tam můžete zhlédnout pergamenový, překrásně iluminovaný Litoměřický kancionál, vážící 56 kilogramů, k jehož zhotovení bylo použito kůží ze 463 jehňat. A samozřejmě že v Litoměřicích nevynecháte ani domek, kde vydechl Karel Hynek Mácha svou utrápenou duši, nešťastnou z toho, jak krutě odmítl jeho Máj kdekdo, a dokonce i J. K. Tyl a F. L. Čelakovský. O Litoměřicích se toho dá vyprávět prostě donekonečna, ale málokomu přijde na mysl, kvůli čemu já před tímto městem pokle-
11
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 12
kám tak, jak má člověk pokleknout před královnou nebo před pramatkou svého rodu. Neboť zde – jak mi připomněl pan profesor Křístek in memoriam a pan profesor Havránek in effectu, tedy ve skutečnosti – byla poprvé v dějinách naší země napsána první celá česká věta. Nejstarší dochovaná věta v naší mateřštině. Je připsána na listině z roku 1057, ale byla na ni připsána až ve 13. století. Takže původně ten historický dokument vlastně znehodnocovala, protože po takových archiváliích se nemá čmárat, to dá rozum. Jenomže za dalších sedm století se stala historicky cennou i ona, a ještě víc než ten ještě starší latinský originál. Nezaznamenal ji ani básník, ani kronikář, je to věta pozemkově právní a snad bych vám ji mohl připomenout já, když tu není pan doktor Michálek, co mluví staročesky plynněji než já dnešní češtinou, a to prosím i se správným přízvukem a se zaniklými znaky. Ta věta zní: „Pavel dal jest Ploškovicích zem‘u, Vlach dal jest Dolas zem‘u Bohu i svatému Ščěpánu se dvěma dušníkoma, Bogučejú a Sedlatú.“ Což se dá pro srozumitelnost přeložit asi takhle: „Pavel daroval v Ploskovicích pozemek, Vlach daroval v Dolanech pozemek Bohu i svatému Štěpánu se dvěma poddanými na zádušním (tedy církevním) majetku, Bogučejem a Sedlatou.“ Připomínám, že svatému Štěpánu je v Litoměřicích zasvěcen kapitulní kostel a že ta větička je připsána na zakládací listině litoměřické kapituly. Dnešní právník by ji ovšem přeložil přibližně takto: „Smluvní strana Pavel zavázala se bezúplatně a bez právní povinnosti poskytnout smluvním stranám Bohu a svatému Štěpánu majetkový prospěch darováním svého pozemku v Ploskovicích; smluvní strana Vlach zavázala se k témuž darováním svého pozemku v Dolanech, včetně převodu dvou systemizovaných pracov-
12
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 13
ních míst obsazených toho času pracovníky Bogučejem a Sedlatou, jejichž pracovní poměr trvá i nadále.“ Ale protože jsem vám teď z toho asi udělal mišmaš, zopakuji vám tu první českou větu ještě jednou v onom trochu zmodernizovaném znění: „Pavel dal jest Ploškovicích zem‘u, Vlach dal jest Dolas zem‘u Bohu i svatému Ščěpánu se dvěma dušníkoma, Bogučejú a Sedlatú.“ Nevím, jestli z těchto slov také tak vzrušeně cítíte ono vzdálené šumění sedmi staletí, jestli z nich slyšíte prahovor těch, kterým vděčíme za to, že tu dneska jsme. Nevím, jestli si uvědomujete, že i tato první slůvka se přetavila do stříbronosných žilek, z nichž byla ulita sazba Máje, Babičky, Špalíčku pohádek i Před usnutím, sbírky Chlapec a hvězdy, Povídání o pejskovi a kočičce, Dášeňky, Křemílka a Vochomůrky a knížky Fimfárum. A že se vtavila především do řeči, kterou voláme své děti k obědu a kterou si přejeme dobrou noc. Je to řeč, která zní jako loretánské zvonky a je čistá jako z křišťálu. Ale aby si dala všechno líbit, aby dala sebou dokonce orat, to ona zase ne. Přetěžko se dá zneužít k tomu, aby například jako kosmetický přípravek zastřela to, co není v hlavě. Opravdu je jako ten křišťál. I z toho oči až přecházejí, ale když se skrze něj dobře podíváte, všimněte si, jak lomí paprsky: z perličky udělá perlu a z prázdna udělá takové NIC, že ho není kam uschovat. Vzpomeňte si na to, až navštívíte Litoměřice, až vás budou volat doma k obědu a až vám dneska někdo popřeje dobrou noc.
13
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 14
Jak se dělá píšťalička Protože přišla doba, kdy marodi místo polykání prášků vaří heřmánky, řepíčky a lipové čaje, kdy si do kolen nenechají píchat injekce, ale léčí si je mastmi z kostivalu a ekzémy na nohou kurýrují tvarohem, kdy letí lektvary z 55 bylin či 33 bylinek, je načase, abyste splývali s přírodou i jinak než přes svou hypochondrii. Je načase, otcové a dědové, abych vám připomněl, jak se dělá píšťalka z vrbového proutku. Když totiž kdysi nadešel duben, vypravili se všichni sedmiletí až dvanáctiletí dědečkové vašich otců s kudlami v kapse k potoku dělat vrbové píšťalky – jinak jaro nemohlo začít. Na vás otce se obracím, protože vůbec nepředpokládám, že by váš kluk měl nůž. Počítač – to ano, to věřím. Video – to jo. Časopisy s návodem, jak přivést někoho k orgasmu – to jistě taky má. Ale klukovský zavírací nůž – to by ani nevěděl, nač je. Jo, vystřelovací zabiják – to prosím, to věřím, že by se v inventáři vašeho dítěte našel. Ale malou šikovnou kudlu – tu snad máte vy, pane otec, ale že byste s ní mohl vyřezat svému dítěti píšťaličku, to by vás nepochybně nenapadlo.
14
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 15
Tož se dáme do toho. Uříznete si proutek z vrby, která se nalévá mízou, a z místa, kde je prut silný asi jako prst zpěvačky Věry Martinové nebo zpěvačky a herečky Jitky Molavcové, vyříznete kousek dlouhý asi jako propisovačka. Já pro jistotu opakuji, že tento kousek vyříznete z vrbového prutu v místech, kde je silný asi jako prst Jitky Molavcové nebo Věry Martinové. Opakuji to proto, že my v rozhlase máme s vámi posluchači ty nejhorší zkušenosti a jsem si jist, že kdybych to nezopakoval, honili by někteří z vás v sobotu či v neděli Věru Martinovou nebo Jitku Molavcovou s nožem v ruce. V tom kousku vrbového proutku – mimochodem, já pevně věřím, že víte, jak vypadá vrba, že si ji nespletete ani s borovicí, ani s kaštanem – vrba roste u vody, takže vás naléhavě prosím, dejte při tom řezání pozor, ať nespadnete do řeky nebo do rybníka, to by ještě scházelo! Ono nejenže se to nesmí, řezat vrbový proutek, ale kdyby vás ještě pak ukazovali v televizi utopeného za pár dní potom, co byste vyplavali – no děkuju pěkně, nastávající matky by se při tom zhlídly a co by přivedly na svět, to nechtějte ani vědět. Kde to jsme? Jo: tak v tom kousku vrbového proutku nejdříve vyřízněte otvor, aby měl kudy lítat ven vzduch, který budete foukat. Otvor, který by se mohl schematicky nakreslit jako skoba. Ten je asi v jedné čtvrtině nebo třetině toho kousku prutu. Konec, který budete při pískání vkládat do úst, seřízněte, aby vypadal jako konec dejme tomu klarinetu – jděte na koncert České filharmonie a okoukněte to tam v klarinetové sekci. Ale nespleťte si, prosím vás, klarinet s tympánama. Nato zvolíte délku píšťalky – ta je obvykle dlouhá jako prsteníček Jitky Molavcové, ale stačila by jako malíček Věry Martinové – a proutek, tedy kůru na proutku, v těch místech kolem dokola prořízněte. Dřevo ne – jenom kůru!
15
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 16
A pak přijde to hlavní: píšťalku musíte otlouct, píšťalku musíte naklepat, aby se dřevo dalo vytáhnout z kůry. To se dělá tak, že střenkou neboli držadlem nože oklepáváte budoucí píšťalku, a přitom musíte umět to říkadlo. Těch je víc – u nás jsme říkávali takové denunciantské, udavačské: Otloukej se, píšťaličko, otloukej, otloukej se mízo-lízo, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati císaři pánu, on ti dá ránu, až vyletíš z korbele do džbánu! Jednou to otloukání nejspíš stačit nebude, to se musí víckrát. Potom zkusíte tím koncem jemně zakroutit, jestli jde dřevo z kůry, tedy z tělesa píšťalky, vytáhnout, a až půjde – sláva! Vytáhnete dřevíčko, takže kůra bude tvořit rourku. To holé dřívko rozdělíte na náústek, který za a) musíte zkrátit, aby se dal posouvat, a hlavně za b) náustkovi musíte na délku vyříznout tenký jazýček, tenkou plošinku, aby se dalo dovnitř foukat, a teprve pak ho zasunete do rourky. Nu, a z druhé strany zastrčíte holé dřívko do píšťalky, ale musíte ho zkrátit na délku tohoto nástroje. Píšťalku vyzkoušíte, vyladíte a věnujete svému nejzasloužilejšímu dítěti. Uvidíte, jakou bude mít radost, uvidíte, jak rádo ji bude používat a jak se vaše domácnost už nebude podobat márnici, nýbrž nádraží nebo fotbalovému hřišti.
16
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 17
Rostou houby Lidi, to je hub! Tolik jich rostlo naposled v roce, kdy jsme byli jako záložáci povoláni na cvičení kvůli berlínské zdi, tedy v době, kdy se berlínská zeď stavěla. Tenkrát nás povolali do Jinců a lesy za kasárnami jen hekaly, jak se pod tou houbařskou úrodou prohýbaly. Viděli jsme ji skrz plot, a tak jsme si tajně vytrhli tři plaňky – dneska bych jich potřeboval pět – prolezli jsme do lesa a hrrr na ně! Neměli jsme košíky. Nesli jsme si takové nevhodné tašky, ale lidi, my jsme je měli za dvacet minut po okraj! Udělali jsme tedy probírku – ze začátku jsme totiž sebrali každý křapáč – a nechali jsme tam jen tu IA třídu – poddubáky, kozáky, křemenáče – a za dalších dvacet minut jsme nevěděli, co s nimi. Mohli jsme se vrátit do kasáren, ale znáte to: když jich roste tolik, stane se z člověka hamta a nemůže v lese nechat ani houbičku. Tož jsme si svlékli košile, svázali jsme jim uzly na rukávech – vidět nás někdo od Vizíru, byl by blahem bez sebe – a sbírali jsme houby „nahoře bez“ do košile. Komáři se mohli zbláznit radostí. Ale i ta košile byla za chvíli plná, tak jsme si stáhli kalhoty, zavázali jim nohavice a nasbírali jsme plné kalhoty.
17
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:50 AM Stránka 18
Pak jsme ten nevídaný úlovek pracně provlekli tou dírou v plotě, část sběru jsme šli odevzdat našemu kapitánovi, aby neměl kydy, až uvidí nástupový dvůr pokrytý prkýnky s houbami nakrájenými na sušení, část jsme odevzdali našemu nadporučíkovi, ale i tak jsme houby krájeli ještě po večerce. Druhý den nás kapitán poslal na houby rozkazem, poručík taky a všechno se to opakovalo s tím rozdílem, že nám na to sbírání dal kapitán přivézt bedničky od ručních granátů, abychom houby nepřinesli pomačkané. To se rozumí, že jsme houby na dvoře ještě ani pořádně neusušili, a už nám jich kamarádi-hyeny tři čtvrtiny ukradli a poslali svým rodinám. Přesto moje žena nevěděla, kam s tím zbytkem, když jsem jí ho poslal domů. Nu, a zrovna tolik hub roste teď. Nařiďte si tedy v neděli budíka, a jak se rozední – hrrr na ně. Ale až v neděli, prosím vás – v sobotu na ně půjdu já. Znovu vám však kladu na srdce to, co posledně: abyste neudělali chybičku a nesebrali místo žampionu muchomůrku zelenou neboli hlíznatou neboli bílou, jak se jedné a téže houbě, velmi podobné žampionu, říká. Houbě, která vás spolehlivě dopraví do života po životě. Od opravdického žampionu ji ovšem rozlišíte velmi snadno, když víte, na co se dívat. Lupeny, tedy listy zespoda na klobouku, má smrtelně jedovatá muchomůrka vždy bílé. Vždycky. Žampion má listy růžové, nahnědlé až tmavé. I pod tou kožovitou blanou má lupínky růžovoučké, když ji protrhnete. A za druhé: jedovatá muchomůrka vyrůstá z kožovitého bílého vajíčka, zatímco noha jedlého žampionu vyrůstá rovnou ze země, bez pochvy, bez hlízy, bez toho kožovitého vajíčka. Tak hodně štěstí!
18
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:51 AM Stránka 273
OBSAH
Úvodem . . . . . . . . . .
7
Dobré a ještě lepší Čechy . . . . . . . . . . První česká věta . . . . . . . . . .
11
Jak se dělá píšťalička . . . . . . . . . . Rostou houby . . . . . . . . . . Hradiště . . . . . . . . . . Jazyk II . . . . . . . . . .
14
17
19 21
Pověsti, báje a legendy . . . . . . . . . . Zabijačka . . . . . . . . . .
23
26
Zavřete prosím své deštníky . . . . . . . . . . 28. říjen . . . . . . . . . .
9
29
33
Vzpomínka na Květnové povstání . . . . . . . . . .
36
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:51 AM Stránka 274
Dobrá a ještě lepší krajina . . . . . . . . . . Medvídek . . . . . . . . . .
41
Českomoravská vrchovina . . . . . . . . . . Duše stromů . . . . . . . . . .
Sypejte ptáčkům . . . . . . . . . . Děti a krajty . . . . . . . . . .
48 51
55 58
Oldřichův dub . . . . . . . . . .
61
Zimní procházky . . . . . . . . . .
63
Dobré a ještě lepší cesty . . . . . . . . . . Kudy, kudy cestička . . . . . . . . . .
72
75
Brzdi, lemoune! . . . . . . . . . . Před cestou . . . . . . . . . .
78
81
Už máte sbaleno? . . . . . . . . . . Noc ve stanu . . . . . . . . . . Zase doma . . . . . . . . . .
67
69
Rakousko – chci šéfa! . . . . . . . . . . Formule 1 . . . . . . . . . .
43
46
Tři roháči v pařezu . . . . . . . . . .
Studánky . . . . . . . . . .
39
83
86 89
Kdykoli vidím briketu, vzpomenu si na tebe! . . . . . . . . . . Jak toulaví psi udělají z člověka pedofila . . . . . . . . . .
95
91
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:51 AM Stránka 275
Gamla Uppsala a Codex Argenteus . . . . . . . . . .
100
Vzteklý chlapeček a kluci na kombajncích . . . . . . . . . . 105 V Greenwichi . . . . . . . . . .
110
Příběh z hotelové recepce . . . . . . . . . . 115 Návraty z cest . . . . . . . . . . 119
Dobré a ještě lepší hospody . . . . . . . . . . U Mecenáše . . . . . . . . . .
121
123
U Tří housliček . . . . . . . . . .
125
Makarská . . . . . . . . . . 127 U Františkánů . . . . . . . . . .
130
Dobrá a ještě lepší chalupa . . . . . . . . . . Kde ji najít? . . . . . . . . . .
133
135
Jak ji asi zařídíme? . . . . . . . . . .
138
Zasaďte tam vrbu! . . . . . . . . . .
143
Chalupník v životě . . . . . . . . . .
148
Je krásné převzít zpustošenou zahradu . . . . . . . . . . 151 Vlajky na stožár, vrtáci přijeli . . . . . . . . . . Okouzlená duše . . . . . . . . . .
162
155
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:51 AM Stránka 276
Dobré a ještě lepší Vánoce . . . . . . . . . . Předvánoce . . . . . . . . . .
167
169
Šupiny, hvězdičky, olovo, svíčičky . . . . . . . . . .
172
Medvěd Krumlík . . . . . . . . . . 174 Jak se strojí vánoční stromek . . . . . . . . . .
177
Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého… . . . . . . . . . . 181 Silvestr . . . . . . . . . . 184 Krátký den, dlouhá nit . . . . . . . . . . 187 Dopis Ježíškovi . . . . . . . . . . 193
Dobří a ještě lepší Češi . . . . . . . . . . Pochování . . . . . . . . . .
197
199
Knihovna Miloslava Jágra . . . . . . . . . . Karel Franta . . . . . . . . . . 205 Generál Jan Syrový . . . . . . . . . . 208 Anna Svídnická . . . . . . . . . . 210 Karel IV. . . . . . . . . . . 213 Miroslav Horníček . . . . . . . . . .
216
Košík Jana Wericha . . . . . . . . . . 219
202
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:51 AM Stránka 277
Dobří a ještě lepší lidé . . . . . . . . . . Košík jablek . . . . . . . . . .
225
O přátelství . . . . . . . . . .
227
223
Kůň a švestky . . . . . . . . . . 230 K mezinárodnímu dni žen . . . . . . . . . . 233 Uši . . . . . . . . . . 236 Krev . . . . . . . . . . 238 Duše . . . . . . . . . .
240
Dobrý a ještě lepší fotbalový fanoušek . . . . . . . . . . Fotbal . . . . . . . . . . 245 Nevěřte učitelům zeměpisu! . . . . . . . . . .
248
Vstoupit do klubu . . . . . . . . . . 252 Když naši prohrají . . . . . . . . . .
257
Jsme zde, abychom zemřeli! . . . . . . . . . .
Ediční poznámka . . . . . . . . . .
271
263
243
NEPIL_001_280_PANTONE_289_U.QXD_Sestava 1 3/4/18 10:51 AM Stránka 279
Ilustracemi doprovodil Lukáš Fibrich Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9295. publikaci Výbor sestavila Viola Somogyi Grafická úprava a sazba Lubomír Šedivý Odborná konzultace Helena Mevaldová Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Počet stran 280 Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.