Issuu

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 1

MALÁ KNIHA O ISLANëANECH 50 miniaturních esejí o zvláštnostech a slabostech Islanďanů

Alda Sigmundsdóttir

PRAGMA HODKOVIČKY

Mala kniha o Islandanech_001-002.indd 1

23/05/2017 17:47

Mala kniha o Islandanech_001-002.indd 2

23/05/2017 17:47

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 3

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1 Nezávislost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2 Neformální oslovování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 3 Tihle Islanìané mají nûkdy podivná povolání . . . . . . . . 17 4 Kdo jsou va‰i lidé? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 5 Svou sentimentalitu nechte laskavû za dvefimi . . . . . . . . 21 6 Patro, matro… nebo obojí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 7 Pokud jde o pfiíjmení… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 8 Pfiezdívky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 9 Schvalování jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 10 PouÏívání jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 11 Tradice ve jménech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 12 Náv‰tûvy kvÛli jménu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 13 Zmûna cizích jmen na islandská . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 14 O optimismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 15 V‰echno se vyfie‰í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 16 Jde se na to . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 17 Island, zemû, kde jsou dopravní pfiedpisy pouhé instrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 18 Zajímavá averze k dopravním znaãkám . . . . . . . . . . . . . 50 19 Laskavû si uvûdomte, Ïe vefiejná doprava je pro lÛzry . . 52 20 Pracovat, nebo podvádût . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 21 Na poslední chvíli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 22 Kult Facebooku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 23 Ta podivná e-mailová frustrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 4

24 Svûtlá stránka toho, kdyÏ nic neplánujete dopfiedu . . . . .63 25 Îeny jsou na Islandu muÏi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .65 26 Wery wery kind. Wery kind . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .67 27 Co to narcistické chování na veãírcích? . . . . . . . . . . . . .69 28 Neomlouvejte se, Jsme Islanìané . . . . . . . . . . . . . . . . . .72 29 DÛmysln˘ systém kvót . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .74 30 Ov‰em kdyÏ jste v zahraniãí… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .76 31 Neocenitelná sociální funkce vífiivky . . . . . . . . . . . . . . .78 32 Mûjte se na pozoru pfied hnûvem sprchové kontroly . . . .80 33 Noãní Ïivot v Reykjavíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82 34 A tak plynule pfiecházíme k problému s alkoholem . . . .85 35 Pivo – ìáblovo ‰ílenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .87 36 O absenci fáze námluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .89 37 Jaké je b˘t flott . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .91 38 Dûlat vûci sloÏitûji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .93 39 Invaze masáÏních pfiístrojÛ na nohy . . . . . . . . . . . . . . . .95 40 B˘t py‰n˘ na svÛj domov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97 41 O narozeninách a kulat˘ch narozeninách . . . . . . . . . . . .99 42 Jak se ti líbí moje nejistota? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 43 To je rodinná záleÏitost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .104 44 O komplikovan˘ch rodinn˘ch poutech . . . . . . . . . . . .107 45 Pfiíjímání dûtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .109 46 Zdfiímnout si pod ‰ir˘m nebem . . . . . . . . . . . . . . . . . .112 47 O bifimování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .114 48 O ukonãení studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117 49 O svatbû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .120 50 O smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 5

ÚVOD Rozpitvávat duši národa je nelehký úkol, a také je předem odsouzený k nezdaru. Je naprosto nemožné přijít s nějakým tvrzením o Islanďanech, aniž by se někdo objevil a řekl: „Ano, ale… ale… ale… já takový nejsem!“ „Já jako bandita neřídím!“ „Já nejsem nešikovný při seznamování se ženami!“ „Nezvu si na narozeninovou oslavu sto lidí a neplatím za ně všechen chlast!“ „Nepletu si v a w!“ „Umím konverzovat s lidmi!“ To je všechno pravda. Proto si musíme hned něco vysvětlit – tato kniha je plná paušalizujícího zobecňování a subjektivních stanovisek, povrchního filozofování a nesystematických úvah. Pro napsání této knihy nebyly provedeny žádné speciální studie. A jestliže mluvím o Islanďanech, dělám to zcela obecně, i když bych si ráda myslela, že to bude sedět alespoň na pár Islanďanů, ideálně na většinu. Navíc pokaždé, když si myslím, že jsem našla něco konkrétního, co mohu říci o islandském národním charakteru, narazím na paradox: potřeba nezávislosti versus

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 6

potřeba být součástí komunity. Nejšťastnější lidé na světě versus konzumace největšího množství antidepresiv ze všech severských zemí. Zcestovalí a kosmopolitní versus beznadějně provinciální. Zachytit duši národa Islanďanů je jako snažit se chytit úhoře holýma rukama. Přestěhovala jsem se zpět na Island v roce 1994. Tehdy mi bylo právě třicet a žila jsem v zahraničí více méně od pěti let. Uměla jsem slušně islandsky a má výslovnost byla bez přízvuku, měla jsem islandské jméno a ve většině ohledů jsem byla považována za rodilou Islanďanku. Ale nenechte se mýlit, byla jsem cizinka. Je pravda, že jsem tu měla „svoje lidi“, ale protože jsem mezi nimi nevyrostla, byli mně prakticky cizí. A protože jsem nechodila na Islandu do školy (kromě zamlžených tří let mezi sedmým a desátým rokem), nepatřila jsem k žádným spolkům nebo partám, ani třeba do kroužků šití, které jsou mezi islandskými ženami tak všudypřítomné. Tím jsem se velmi výrazně odlišovala od většiny Islanďanů, kteří mají tendenci formovat tento druh sociálních skupin na základní nebo střední škole a udržovat je za všech okolností více méně po celý život. Protože jsem vypadala jako normální Islanďanka, okamžitě mě brali jako „jednu z nich“. Ale protože jsem si zvykla na jiný kontinent, vůbec jsem neznala mnoho společenských zvyků a standardů, které byly v islandské společnosti běžné. Za to se na mě ze začátku dívali dost div-

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 7

ně, a někdy dokonce i nepřátelsky. Stále si pamatuji, jak jsme jednou, ani ne rok poté, co jsem se vrátila, a po mých prvních Vánocích, seděli v práci v kavárně a bavili se o tom, co jsme podávali na silvestra k večeři. Řekla jsem, že jsem vařila ýsa neboli halibuta. Místnost ztichla a všechny oči se najednou upřely na mě. Několik lidí se dokonce ošívalo, jako bych řekla něco velice trapného. Byla jsem zmatená. Co jsem to řekla? Nevěděla jsem, že Islanďané nejedí na silvestra všední jídla, jako je ýsa. (Ani kdyby je uvařili na extra speciální způsob jako já.) Štědrý večer a silvestr jsou na Islandu prodchnuty tradicí a tato tradice mimo jiné velí, že se v tyto dny musí vařit něco mimořádného. Co mají lidé v plánu vařit na Vánoce a na silvestra, je vlastně oblíbeným tématem konverzace po celý prosinec i po něm. O takových věcech se tam bavíte o vánočních večírcích, když vám dojdou témata jako počasí. Jinými slovy, tradice jsou pro Islanďany mimořádně důležité. Stejně jako přizpůsobivost. Když jsem se přestěhovala, hned jsem si najala byt v přízemí u paní, která bydlela v horním patře v tom samém domě. Vybrala si mě z několika potenciálních nájemníků (sehnat podnájem bylo v té době dost těžké – a stále je), protože jak poznamenala, „chceme, aby tu bydleli lidi, jako jsme my“. Pronesla to velmi mile a přívětivě, což dost dobře popisuje převládající náladu v islandské společnosti, kde jsou cizinci prostě

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 8

trochu nepohodlní. Bohužel ke své hrůze zjistila, že nejsem moc jako ona, a myslím, že jí to trochu narušilo život. Alespoň do té doby, než jsem se odstěhovala a ona mohla pronajmout byt někomu, kdo byl víc její typ. Mimochodem, nemyslím si, že si většina Islanďanů uvědomuje, do jaké míry tato nepsaná pravidla a zvyky ovládají jejich životy – tak jako ryby nevědí, že jsou mokré, což je podle mého názoru normální a pochopitelné. Islanďané mají kolektivní potřebu stát při sobě a „nehoupat lodí“ – to je něco, co si z velké části neuvědomují a co národu dobře sloužilo v letech, kdy holé přežití záviselo na tom, aby se každý choval právě takto. Tato soudržnost skýtá také pocit komfortu a bezpečí a to je dobré v mnoha ohledech. Na mnoha běžných tradicích a kulturních normách je něco v podstatě dobrého, jako když se zabalíte do teplé příjemné pokrývky. Ovšem tak jako u mnoha věcí, které nám přináší pohodlí, je tu čára, kterou můžete překročit, a když to uděláte, začnou tyto věci být kontraproduktivní, nebo dokonce škodlivé. Většina Islanďanů si to uvědomuje a chápe, jak cenné je pobýt nějakou dobu v zahraničí. Islandsky se vlastně „hloupý“ řekne heimskur, což je odvozeno od slova heima neboli „domov“. Člověk, který je na Islandu heimskur, je ten, kdo nikdy neopustil domov. Pár slov ke struktuře této knihy. Žádná není. Když jsem si sedla a rozhodla se ji napsat, v zásadě jsem si je-

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 9

nom napsala padesát věcí, o kterých si myslím, že jsou pro Islanďany typické, a z těch jsem vycházela. Pak jsem si řekla, že bych je asi měla seskupit do organizovanější podoby, se zvláštními kapitolami zaměřenými na různé aspekty jako DUŠE NÁRODA nebo SVÉRÁZNOSTI nebo TRADICE nebo cokoli, ale to pomyšlení, že se mám vracet a všechno přepracovávat, aby to zapadalo do tohoto modelu, se mi zdálo kontraproduktivní a mohlo by to narušit veškerou spontánnost (dobře, možná jsem byla jenom líná). Udělala jsem malý krok tímto směrem a alespoň se pokusila seskupit věci dohromady. Obávám se, že s chabým výsledkem. Většina materiálu je seřazena dost náhodně. Takže se předem omlouvám, že vypadám jako posedlá jmény a vyjmenováváním tradic… Nemám ponětí proč, ale je to trochu jako reklamní upoutávky. Mimochodem bych měla zmínit, že tuto knihu jsem původně psala pro čtenáře svého blogu icelandweatherreport.com, kterým už je známý můj někdy zvrácený smysl pro humor a zvláštní terminologie. Někdy se zmiňuji o Islandu jako o Nicelandu (Sympatické zemi) – což je někdy míněno ironicky a někdy doopravdy. Také používám neslušná slova, i když tam, kde bych potřebovala opravdu neslušná, dávám tištěnou verzi „píp“ (*), protože jsem dáááma. A nakonec – příležitostně můžete najít na těchto stránkách něco, co připomíná příliš slabý výraz,

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 10

ironii či sarkasmus, což je třeba chápat přesně tak, jak je to prezentováno. V tomto duchu a bez dalších okolků vás zvu, abyste se ke mně přidali při objevování ducha islandského národa.

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 11

NEZÁVISLOST První věc, kterou byste si měli o Islanďanech jako národu uvědomit, je, že si cení svou nezávislost nade všechno ostatní. To není nijak překvapivé. Islandský národ byl po staletí utlačován, nejprve pod nadvládou Norska, potom Dánska. Jako kolonie Island zoufale zchudl, ovšem od své nezávislosti v roce 1944 prosperuje. Strach z otroctví je hluboce zakódovaný v DNA Islanďanů. Možná víte, že Islanďané jsou literární národ. Milují knihy a jsou velice pyšní na své literární dědictví. A právem. Literatura, která byla na Islandu vytvořena v minulých stoletích, včetně islandských ság, je považována za jeden z nejhodnotnějších kulturních příspěvků světové historii. V této odlehlé zemi v severních mořích na okraji obyvatelného světa, kde jídlo bylo vzácné a klima drsné a nelítostné, seděli lidé ve svých obydlích z drnů a psali vleklé historie a kroniky o severských králích, osidlování

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 12

sousedních zemí, pohanských bozích a vírách a o mnohém jiném, vše na pergamen, jehož výroba je kapitola sama o sobě. Islanďané nemají žádné paláce nebo ohromující monumenty, jimiž by se mohli chlubit, ale mají své rukopisy, které považují za své nejcennější národní poklady. Hrdost na své literární dědictví v žádném případě nezeslábla, když byl v roce 1955 islandský autor Halldór Laxness vyznamenán Nobelovou cenou za literaturu. V té době čítala populace Islandu pouhých 156 000 lidí a takové zviditelnění na světové scéně bylo považováno za ohromné. Chápejte, Laxness předtím nebyl na Islandu nijak zvlášť populární – hodně lidí mělo velké výhrady k jeho upřímnému popisu Islanďanů jako drsných násilníků žijících v drnových chýších a prodchnutých patolízalskou ponížeností k Dánům, mimo jiné. Ale vše bylo odpuštěno po vyznamenání Nobelovou cenou a Halldór Laxness – který zemřel v roce 1998 ve věku 96 let – se stal národním hrdinou. Dnes o Laxnessovi panuje názor, že ve svém díle zachytil podstatu islandské duše lépe než kdokoli jiný, třeba v románu Nezávislí lidé, příběhu o venkovském farmáři Bjarturu í Sumarhúsumovi a jeho úporném boji za nezávislost. Protože Islanďané mají hluboce zakořeněnou potřebu nezávislosti, je Bjartur často považován za typického Islanďana. Tato potřeba se projevuje nesčetnými způsoby. V současné době je jedním z nejzjevnějších silná obava některých

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 13

lidí z připojení k Evropské unii. Starší generace – těch, kteří jsou dost staří, aby si pamatovali dánskou nadvládu, nebo alespoň kolektivní pocit svobody, když se v roce 1944 konečně zbavili pout – je obzvlášť proti členství v EU. (Vůči této myšlence jsou nesmírně nepřátelsky naladěny také skupiny, které by ztratily své zájmy nebo moc, kdyby se země připojila k Unii, jako například farmáři nebo majitelé rybářských kvót. Ale to je jiná historie.) Dalším projevem nezávislosti je přání Islanďanů raději majetek vlastnit než jej mít v nájmu. Hodnota vlastnictví domu je v myšlení obyvatel Islandu hluboce zakořeněna. Trh nájemního bydlení je na Islandu tradičně velmi malý a nájem je vždy považován za provizorní řešení – za nutné zlo buďto předtím, než bude člověk dostatečně solventní, aby si mohl bydlení koupit, nebo dočasně mezi koupěmi domů. Vlastnictví je považováno za synonymum jistoty. Je ovšem třeba konstatovat, že po ekonomickém kolapsu došlo v tomto ohledu trochu k posunu. Hypotéky nabízené na Islandu buď od státního hypotečního fondu nebo od solidních starých bank s sebou nesou úroky a jsou valorizovány na úroveň inflace, což znamená, že výše hypotéky časem narůstá. Je-li úroveň inflace vysoká – tak jako byla po kolapsu –, znamená to, že výše hypotéky roste a roste a vlastně nikdy se vám nepodaří vytvořit nějakou skutečnou hodnotu. Proto se nájemní bydlení stalo pro některé lidi atraktivní – a někdy jedinou – volbou. Odstranění tohoto

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 14

systému hypoték je vlastně nejpřesvědčivějším argumentem, kterým bojovníci za členství v EU obhajují své důvody, protože s přijetím eura by systém valorizace zmizel. Jiným průvodním jevem nezávislosti je tendence Islanďanů vždycky dělat věci na poslední chvíli. (Více o tom později.) Tato zjevná nedochvilnost se projevuje ve všem, od chození na schůzky až po rezervaci letní dovolené. Mám ovšem podezření, že ani tak nejde o nedochvilnost jako o strach ze závazků, který jak se zdá, sužuje mnoho Islanďanů… což vede zase zpět k nezávislosti, protože strach ze závazků je ve skutečnosti strach z omezení nezávislosti. Když si rezervujete dovolenou, na kterou máte odjet za devět měsíců, zrazujete tím svoji svobodu a nezávislost, že ano? Proto je lepší počkat na poslední chvíli. Může se konečně také naskytnout něco lepšího. A Pandořinou skříňkou, kterou se zdráhám otevřít, ale měla bych se o ní v této souvislosti zmínit, je celé téma lovu velryb. Aktuálně se islandský ministr rybolovu objevil ve večerních zprávách a prohlásil, že požadavek, aby Island přestal lovit velryby, nebyl záležitostí ekonomickou ani otázkou dědictví, ale ohrožením suverenity Islandu a, ano, jeho nezávislosti, a proto bude lov velryb pokračovat. Jsem si jistá, že bych mohla pokračovat v tom, jak chorobná potřeba nezávislosti prostupuje život na Islandu, ale místo toho nechám některá pozorování v této knize, ať mluví sama za sebe. Příjemné čtení!

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 15

NEFORMÁLNÍ OSLOVOVÁNÍ To je něco, o čem byste pravděpodobně měli být informováni hned na začátku. Islanďané oslovují každého křestním jménem, bez ohledu na jeho věk a sociální postavení. Děti oslovují dospělé křestními jmény a dospělí oslovují křestními jmény každého od popeláře až po prezidenta. Všechno je velmi rovnostářské. Jestliže jste dítě a váš učitel se jmenuje Hnefill Brjánsson, budete ho oslovovat Hnefille, nikoli pane Brjánssone. Rodiče vašich kamarádů budou Jón a Gunna, nikoli pan a paní ti a ti. Také v telefonním seznamu jsou lidé řazeni podle křestních jmen, takže hledáte-li Aldu Sigmundsdóttir, budete hledat pod A, nikoli pod S. Jediná věc, která se někdy používá k odlišení vážených lidí, jsou slova Herra (pan) nebo Frú (paní) před jmény. Ta

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 16

jsou v dnešní době vyhrazena pro hlavu státu nebo biskupa Národní církve, a i v těchto případech je toto odlišení vzácné a většinou používané pouze ve formální korespondenci. Mně osobně se tato neformálnost velmi líbí. Zbaví vás neviditelných omezení a bariér. Je to přímé a jednoduché – velká výhoda v komplikovaném světě.

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 17

TIHLE ISLANëANÉ MAJÍ NùKDY PODIVNÁ POVOLÁNÍ Vraťme se k telefonnímu seznamu. Lidé jsou seřazeni abecedně podle křestních jmen. Pak následuje jejich příjmení, povolání a domácí adresa. Příklad: Jón Jónsson, farmář, Sólargeisla 77, 177 Reykjavík. Aby bylo vaše povolání zaneseno do telefonního seznamu, nepotřebujete žádný oficiální doklad. Jinými slovy, nemusíte se prokázat žádným oficiálním papírem, na kterém stojí, že jste skutečně krotitel lvů nebo artista na visuté hrazdě. Konečně můžete popustit uzdu svým dětským fantaziím a stát se, čímkoli chcete! Víte, kam směřuji, viďte? No jasně, v islandském telefonním seznamu jsou lidé s dosti, ehm, nekonvenčními

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 18

povoláními. Věděli jste například, že na Islandu je šest výherců, devět kouzelníků, tři krotitelé mimozemšťanů, 18 kovbojů, 52 princezen, 14 krotitelů duchů, jeden bývalý ostrý hoch, 59 mistrů Jedi a (moji osobní oblíbenci) dva zaříkávači slepic? Ne, myslím, že nevěděli.

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 19

KDO JSOU VA·I LIDÉ? Jestliže jste Islanďan a jdete se seznámit s rodiči nebo prarodiči vaší nové lásky, vždycky musíte být připraveni na otázku: Kdo jsou vaši lidé? (Islandsky: Hverra manna ertu?) To samozřejmě znamená, kdo jsou vaši rodiče, prarodiče, vaši předkové. A při tak malé populaci je pro lidi vyzbrojené informacemi o vás snadné zařadit si vás do islandského schématu. To dá každému alespoň trochu hřejivý pocit a snad i ujištění, že vaše nová láska není vlastně váš bratranec nebo ještě hůř. Na pomoc při tomto pátrání máme nyní Íslendingabók (islendingabok.is) – online genealogickou databázi, která pouze pár kliknutími vystopuje vaši rodinnou linii stovky let nazpět. Je to opravdu fascinující. Nedávno jsem například překládala z islandštiny do angličtiny historický román, který

Island - zlom

29.3.1957 9:45

Stránka 20

byl napsán podle skutečných záznamů. Když jsem se přihlásila na Íslendingabók, zjistila jsem, že jsem byla před čtrnácti generacemi příbuzná s jednou z hlavních postav, a kliknutím na všechna jména mezi tím jsem našla, že „moji lidé“ byli všichni ze stejného regionu. Opravdu super. Ísledingabók mě také informoval, že jsem přímým potomkem prvního osídlence Islandu, Ingólfura Arnarsona, před devětadvaceti generacemi. Ovšem to je skoro každý Islanďan plus minus jednu nebo dvě generace.

Alda Sigmundsdóttir

Malá kniha o Islanďanech

50 miniaturních esejí o zvláštnostech a slabostech Islanďanů Z anglického originálu The Little Book of The Icelanders vydaného nakladatelstvím Alda Sigmundsdóttir, v Reykjavíku roku 2012, přeložil Jiří Kleňha. Odpovědný redaktor Jan Grabec Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 128 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici PRAGMA, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9121. publikaci. Tisk CENTA, s. r. o., Brno Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Mala kniha o Islandanech_126-128.indd 2

23/05/2017 17:48