Issuu

pohadkyDM001-099_pohadkyDM001-099.qxd 27.7.17 19:58 Strรกnka 5

pohadkyDM001-099_pohadkyDM001-099.qxd 27.7.17 19:58 Stránka 6

Píšu pohádky už velice dlouho. Nejradši pro ty nejmenší. A že se z nich už dávno stali mámy a tátové, myslím, že se tahle knížka jmenuje docela případně:

Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty Upřímně Vás všechny pozdravuje Vaše Hana Doskočilová

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 7

MEDVĚDÍ POHÁDKY

Dospělí se nedovedou seznamovat. „Jakpak se jmenuješ?“ ptají se většinou. Anebo říkají: „Že ty jsi Alenka...“ nebo Zdeněk, Lída, Barunka. Jako by na tom bůhvíjak záleželo. Proto jsem měla moc ráda strejdu Motla. „Kolik máš na ruce prstů?“ vybafl na mě hned napoprvé. „Pět.“ „A kolik je ti let?“ „Pět.“ „Tak to ti budu muset povědět pět pohádek.“ A už to začalo...

(7)

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Strรกnka 8

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Strรกnka 9

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 10

MEDVĚDÍ POHÁDKY

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 11

MEDVĚDÍ POHÁDKY

Jak měl medvěd namále Uprostřed sněhu a ledu, tam, kde končí svět, žil bílý medvěd medvídek. Tuze rád spal. Není divu! Vždyť všechno kolem, celá krajina, byla jedna velikánská bílá peřina. Spal a spal a nevěděl, kdy přestat. Ale pořád spát se nedá. Pořád spát nedokáže ani medvěd medvídek, který spí tuze rád. Jednou ráno se probudil a dostal náramný hlad. Nabral do packy sníh, jenomže... sněhem se ještě žádný medvěd nikdy nenajedl. „Pročpak se ještě žádný medvěd sněhem nenajedl?“ začal přemýšlet medvěd medvídek. Přemýšlel a přemýšlel a nevěděl, kdy přestat. Ze samého přemýšlení nadobro zapomněl, že by měl odhrabat sníh a zakousnout si mech, packou rozbít led a ulovit si rybu. Ze samého přemýšlení brzy jenom stěží uzdvihl vlastní hlavu. Nakonec už byl tak slabý, že nemohl ani přemýšlet, proč se nikdy žádný medvěd sněhu nenajedl... A to ho zachránilo! Po paměti hrábl do skulinky pod ledem, chytil dvě sardinky, a tak medvěd medvídek přece jenom hlady neumřel.

( 11 )

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 12

Jak šel medvěd na námluvy Sníh roztál a jen v důlcích po něm zbyly rybníčky. Rybníčky slunce vysušilo, povytáhlo ze země trávu – a bylo jaro. Medvěd si vykračuje pěšinou, tlapy v mokré trávě, hlavu v povětří, a že měl dobrou náladu, do fousů si broukal: „Kdybych přešel tři hory, tralalá tralalí, tak mě nohy nebolí, tralalá tralalí...“ Vtom se opodál mezi stromy cosi pohnulo. Medvěd se zastavil, podívá se líp a dech se mu zatajil: Na zeleném plácku sedí medvědice, zlatá krasavice, ve studánce máčí packu a češe si kožíšek. Pomalu a pečlivě, nevidí neslyší, jen medové chlupy jeden ke druhému rovná, aby se leskly jako sluníčko.

( 12 )

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 13

MEDVĚDÍ POHÁDKY

Medvěd hned poznal, že je to medvědí nevěsta. A právě takovou si vždycky přál! Honem se rozhlíží po okolí, co pěkného by jí dal, aby na námluvy nepřišel s prázdnou. Utrhl na keři šípkovou růži, nejkrásnější mezi růžemi, a položil ji vedle medvědí nevěsty do trávy. Ale medvědice nic. Dál si na zeleném plácku češe zlatý kožíšek. „Přinesl jsem ti růži,“ upozornil medvěd nesměle. „Vidím,“ broukla medvědice. „Jenomže má trny! A už jsem stejně po snídani.“ Medvěd zesmutněl. Hodil růži do studánky a šel se rozhlédnout po něčem ještě pěknějším, co by se medvědí nevěstě zalíbilo. Našel vzácný červený kamínek. Sotva jej však ukázal na zeleném plácku, medvědice, zlatá krasavice, honem zavřela oči a povídá: „Jdi s tím pryč! Červená barva mi vždycky připomene, jak jsem si loni rozřízla packu.“ A zase bylo po námluvách. Medvěd zahodil vzácný kamínek do houští, ať se však rozhlížel, jak se rozhlížel, nic pěknějšího už nenašel. Vrátil se na zelený plácek celý nešťastný, jen tam tak postával a nevěděl si rady. „Pochlub se, medvěde. Copak jsi mi přinesl?“ ptá se zlatá medvědice. A česala se dál. „Nic,“ přiznal se medvěd a už chtěl odejít s nepořízenou. Ale medvědice, jak to uslyšela, najednou zpozorněla a přestala se česat: „Ty jsi za mnou přišel jenom tak?“ „Jenom tak.“ „To se ti asi líbím?“ „Líbíš.“ ( 13 )

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 14

„Možná bys mě chtěl i za nevěstu?“ „To bych doopravdy chtěl,“ povídá medvěd. A medvědice, zlatá krasavice, se rozesmála jako všechny zvonce na všech zvoničkách. „Proč jsi to neřekl hned?“ Vzala medvěda za packu, dali sbohem zelenému plácku a běželi zvát medvědy, co ještě nic nevědí, na medové svatební koláče.

Jak se vychovávají malí medvědi Bylo léto jako malované, sluníčko snad ani nechodilo spát a všude bylo plno medvíďat. Nedělaly se s nimi žádné velké cavyky. Tak tomu bývalo, co svět světem stojí, co teče voda z kopce a kamínky se kutálejí... Až jednou se kterási medvědí máma pochlubila mezi sousedy: „Můj medvídek Dalamánek, ten panečku poslouchá. Řeknu mu: Nechoď k rybníku, straší tam ropucha! a on se na hrázi víckrát neukáže. Aspoň se mi neutopí!“ Medvědi se podívali jeden na druhého. Copak jsou ti jejich malí horší nežli Dalamánek? Pospíšili domů a honem šeptali medvíďatům do ucha: „Nechoďte k rybníku, straší tam ropucha!“ A které medvídě neposlechlo, dostalo pohlavek. Brzy se na hrázi u vody neukázal ani jeden malý medvídek. Že ani jeden? Jeden přece. Zrzavý kluk medvídek Puk byl u rybníka jako doma. Jeho medvědí táta ho neměl čas celé dny pohlavkovat, pásl v lese včely a zatím by mu uletěly. Tak radši naučil kluka Puka pořádně plavat. ( 14 )

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 15

Mezi ostatními medvědy se ale od té doby nesměl objevit. Ti by mu dali! Pořád si jen povídali, jak ta svoje medvíďata dobře vychovali. Nechal se slyšet i medvěd z dlouhé smrčiny: „S lezením po stromech je u nás ámen. Namluvil jsem těm svým nezbedům, že na ně nahoře číhá pavouk. A že je chytí do sítě a slupne k obědu! Už se mi nahoru žádný ani nepodívá.“ „To je toho,“ povídá nejmladší maminka medvědice. „Já mám holku Barborku, smí si hrát jen na dvorku. Nesmí běhat, aby se neuhřála, nesmí venku mluvit, aby jí nenafoukalo do pusy, nesmí skákat, aby si nezlomila nohu. A Barborka mě chválabohu na slovo poslechne.“ „No né,“ uznale zabručeli ostatní medvědi. Pospíšili domů a hned svým medvědím dětem začali kázat: ( 15 )

pohadkyDM001-099 10.10.2008 9:45 Stránka 16

„Nelezte na stromy, neběhejte, nemluvte venku, neskákejte. A ani na krok ze dvorka! Jako holka Barborka.“ Co nespravilo kázání, spravil pohlavek. Takže po čase žádná malá medvědička ani žádný medvídek nejenže neplavali, ale taky nelezli po stromech a neskákali, báli se proběhnout, báli se otevřít pusu. Až na kluka Puka, to se ví. Táta svého zrzounka naučil šplhat ve větvích tak šikovně, aby nespadl, a ještě běhat, skákat, zpívat písničky a spoustu jiných věcí. Bylo to nakonec snazší a mnohem kratší nežli medvídka celé dny pohlavkovat. Zrzavý kluk medvídek Puk uměl zkrátka kdeco... Jenomže si neměl s kým hrát. A tak sotva jeho táta odešel pást včely, Puk si vzal medvíďata na paškál a naučil je všemu, co dovedl sám. Naštěstí. Jinak by snad doteďka seděla na dvorku jako krtčí hromádky a z žádného z nich by nevyrostl medvěd jaksepatří. Museli to uznat i všichni medvědí tátové a mámy, když se konečně vrátili z rokování, a zrzavého medvídka ani moc nehubovali. Jenom Pukův vlastní táta dal klukovi pár pohlavků. Ale malých, jen aby se neřeklo... A od té doby to zas chodí, jako to chodilo, co svět světem stojí, co teče voda z kopce a kamínky se kutálejí: S medvíďaty se nedělají žádné velké cavyky.

( 16 )