0039013

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 3

Jamie Cat Callanová

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí Taj em st v í , j a k n a j í t r a d o s t ze živ o t a

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 4

Jamie Cat Callan Bonjour, Happiness!

Copyright © 2011 by Jamie Cat Callan All rights reserved Translation © 2012, 2018 by Blanka Brabcová

ISBN 978-80-7549-312-5

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 5

VĚNUJI SVÉMU TATÍNKOVI La bonheur le plus doux est celui qu’on partage.

(Nejsladší štěstí je to, které sdílíme společně.) staré francouzské přísloví

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 7

OBSAH

Úvod

9

1 Radost ze života

17

2 Žena určitého věku 3 Tajná zahrada

29

47

4 Recepty na radost ze života 5 Zen po francouzsku 6 V plenéru

65

93

109

7 Ženské k nakousnutí

127

8 Hlídači váhy ve Francii

139

9 Flirtování po francouzsku

153

10 Viděla jsem Londýn, viděla jsem Francii 11 Francouzské odívání 12 Pravá cesta

Poděkování

215

207

181

169

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 9

ÚVOD

Moje babička z matčiny strany byla Francouzka.

Byla Francouzka každým coulem – prostě třída, jakou se nikdy nestanu, i kdybych se snažila sebevíc, a že jsem to mnohokrát zkoušela.

Babička byla nápadně krásná. Vysoká, štíhlá jako proutek a takový ten přirozený tmavý typ. Snadno se opálila a předtím, než jí vlasy zbělely, aby se leskly jako stříbro, byly uhlově černé. Nejraději nosila hladký účes s měkkými vlnami, přesně ve stylu 30. let dvacátého století. Moje matka a já jsme ani v nejmenším nezdědily po babičce podobu. Nejsme vysoké. Nejsme štíhlé. Jsme blondýny s modrýma očima a… spoustou oblých křivek.

Nejen celá irská část rodiny z otcovy strany, nýbrž i naši přátelé a sousedé shledávali babičku neobyčejně exotickou a dokonce živočišnou. Mluvila s jemným přízvukem, který si uchovala z dětství, kdy se u nich doma mluvilo pouze francouzsky, a anglicky se stejně jako její bratři a sestry začala učit až na základní škole. Maminka se snažila dělat ze sebe Francouzku způsobem sobě vlastním. Když jsem vyrůstala, občas mi řekla, fermez la bouche! (což znamená „zavři klapačku!“), a tu a tam si udělala pauzu ve vaření televizních večeří z mražených jídel firmy Swanson a pokusila se o francouzskou bešamelovou omáčku z pravého másla, mouky a mléka. Zmíněné přísady smíchala v kastrole, do něhož vyklopila tuňáka z konzervy značky Bumble Bee, vše znovu promíchala a pak tím potřela toasty z chleba Wonder Bread, které pak podávala posypané vrstvou černého pepře. Když jsme si já a můj bratr stěžovali, že to strašně pálí, namítala: „Nemůžu si pomoct! Jsem Francouzka! Mám ráda ostré koření – nejsem studená jako Irové!“ 9

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 10

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí

Nemám sebemenší ponětí, kde přišla maminka na to, že Francouzi milují jídla přiostřená kilem pepře. Nebo jak dospěla k závěru, že Irové jsou „studení“. (Nejspíš narážela na mého otce, který vůbec neměl chladnou náturu, ale pro vlastní dobro zachovával klid a chodil kolem ní po špičkách.)

Moje matka uměla být velice teatrální. Byla drobná a vypadala jako holčička, ale dovedla pěkně provokovat – něco jako panenka s nevymáchanou hubou. V mládí si zvykla na moře pozornosti a myslím, že jak pozvolna stárla, vše se pro ni stávalo stále obtížnějším. A když po čtyřicítce a padesátce zjistila, jak moc její přitažlivosti slábne, propadla malomyslnosti a začala trpět hlubokými depresemi.

To nebyl případ babičky, která zůstala elegantní, plná elánu a skutečně úchvatná až do svých více než osmdesáti let. Mám fotografie pořízené na Floridě, kde prarodiče pobývali v zimních měsících. Na jedné černobílé fotografii stojí babička na dvoře před záhonem rozkvetlých strelicií. Na sobě má jednodílné plavky, které dávají vyniknout její dokonalé figuře. Nezapomněla vyseknout skvělou pózu, takže jednu nohu předsunula před druhou, aby opticky vykreslila mírný úhel. Mokré vlasy má hladce sčesané dozadu a za ušima jí vykukuje jen několik stočených pramínků. Nedívá se přímo do objektivu, ale spíš do nepříliš velké dálky, jako by naznačovala, že má na práci lepší věci než fotografování v plavkách. Její jemně sarkastický úsměv říká: Ano, já vím, že mě shledáváš krásnou. Vím, že jsem vysoká a štíhlá. Vím, že si myslíš, že jsem koupající se Venuše, ale tohle už vážně stačilo! Jenže dědeček ji bláznivě miloval a nemohl si pomoct, aby neudělal další sérii téměř totožných snímků. Měli manželství, v němž oheň nevyhasl, což bylo zřejmé na první pohled.

Babička dozajista znala tajemství joie de vivre (radosti ze života). Na rozdíl od mé matky nikdy neříkala odvážné vtipy nebo riskantní historky a nestepovala po kuchyni, ale vlastním tichým způsobem vytvářela harmonickou rovnováhu, nacházela radost a praktikovala l art de vivre (umění žít). S nadšením zahradničila a zavařovala ovoce a zeleninu pocházející z dědečkovy malé farmy a později ze zahrady za jejich 10

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 11

Úvod

domem. Recyklaci bioodpadu formou kompostování prováděla dávno předtím, než se to stalo módou. Rybařila a s opravdovým potěšením doprovázela dědečka na hony. Šití pěstovala jako svůj velký koníček a tak oblékala i nás. Nikdy nezapomenu, jak jednou vzala starý kožich, který si pořídila někdy v roce 1940, a protože už nestál za opravu, prostě ho rozstříhala a udělala pro mě, maminku a sebe dokonale sladěné čepice a límce ve stylu Jackie Kennedyové. Nedávala velké a drahé dary, ale vždy jste měli jistotu, že je to dárek od srdce. Milovala bazary, vetešnictví a bleší trhy. Vášnivě prožívala napětí z lovu a plesala radostí, když objevila něco starého a krásného, avšak zapomenutého a odloženého, co mohla zachránit a obnovit.

Při nedělních odpoledních návštěvách mi skoro pokaždé umyla a natočila vlasy. Vsadila bych se, že to byl hlavně matčin nápad. Maminka zbožňovala Shirley Templeovou, kvůli níž se vrhla na step, který také profesionálně učila, a vodila mě na staré černobílé filmy, které slavná dětská filmová hvězda natočila. Říkala, že bych mohla vypadat jako Shirley, jen kdyby se mé rousy, díkybohu zlaté, daly proměnit v hřívu z rozkošně poskakujících lokýnek.

A tak když babička přijela, pustila se rovnou do práce. Šly jsme spolu nahoru do koupelny, kde jsem si stoupla na stoličku a předklonila hlavu nad umyvadlo. Babička mi na vlasy naplácala šampon, pak je vydrbala, až kolem létaly voňavé bubliny, a nakonec je něžně opláchla. Cítila jsem se jako v sedmém nebi, když mi její prsty hladivě klouzaly po zátylku a teplá voda mi stékala po hlavě.

Jakmile mi vlasy osušila ručníkem a pročesala, posadila jsem se na židli a ani se nehnula, dokud mi mokré pramínky nenatočila na plátěné proužky, které vyrobila z vyřazených prostěradel. Veškeré toto úsilí jsme vynaložily proto, abych mohla v pondělí jít do školy s hlavou plnou lokýnek à la Shirley Templeová (nebo s „kudrnatým roštím“, jak to nazývala babička).

Když jsem chodila do šesté třídy, na vrchol popularity zčistajasna vyletěli Beatles a všechny dívky ve škole si ihned nechaly udělat účes podle nich. Já jsem však nadále trvala na babiččině nedělním kadeření ne až 11

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 12

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí

tak kvůli lokýnkám, které stejně nevydržely déle než do pondělního večera, jako kvůli slastnému zážitku, jenž přinášely babiččiny jemné ruce, pomalu mi oplachující vlasy teplou vodou. Líbilo se mi, jak si dává na čas, pečlivě natáčí pramínky a zavazuje hadříky a přitom se na mě usmívá do zrcadla.

Dnes často myslím na babičku ne čistě proto, že píšu knihy o Francouzkách, ale proto, že už nejsem „jarní kuřátko“. Letos jsem oslavila padesáté šesté narozeniny. Jsem matka šestadvacetileté dcery. V roce 1994 jsem se rozvedla s prvním manželem a v roce 2005 jsem se znovu vdala.

I když nyní mám úžasného manžela, povolání, které mě opravdu baví, a po stránce kariéry si počínám úspěšně, jsem stále plná nejistoty. Nevím, jestli mohu být spokojená se svým vzhledem a oblékáním, a nesu těžce, že se vždy rozrostu do šířky, pak se scvrknu a pak opět ztloustnu – a jako naschvál především v pase. Dělám si starosti ohledně peněz. Urputně zápolím s nastolením rovnováhy mezi prací-prací-prací a volným časem na zábavu, odpočinek a pro sebe. Občas mě přepadne pocit, že jsem dceři nebyla dost dobrou matkou. Často bytostně vnímám, jak nevyrovnaný život vedu. Někdy přijde manžel z práce a najde mě doma, jak se stále ještě v noční košili hrbím u počítače a pilně buším do klávesnice. Samozřejmě si neodpustí: „Jsi přesně tam, kde jsem tě ráno opustil – takže teď musíš ven nadýchat se čerstvého vzduchu!“ Jsem žena často se trápící myšlenkami, že není dostatečně chytrá či inteligentní, dost bohatá, dost organizačně schopná, dost vytříbená a elegantní, štíhlá, jak by se patřilo, a určitě není už žádná mladice.

Tím vším chci říct, že jsem typické americké děvče!

Vím, že nejsem sama, kdo žije s obdobnými pocity. Když jsem psala knihu Francouzky nespí samy, cestovala jsem se svou skvělou přítelkyní a překladatelkou Jessicou Leeovou po Francii, kde jsme vyzpovídaly stovky žen a rovněž spoustu mužů. Potom jsem sama jezdila po Spojených státech amerických, abych posbírala stovky dalších rozhovorů. Po srovnání poznatků jsem si uvědomila, že Američanky se od svých francouzských sester mají co učit nejen na poli lásky, romantiky a manželství, 12

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 13

Úvod

ale i pokud jde o každodenní život zahrnující nákupy, vaření z čerstvých potravin, prostou radost z faktu, že jsme naživu, a ocenění všeho, co život nabízí právě v daném okamžiku – bez ohledu na náš věk, postavu a stav osobního peněžního konta. Francouzky vyznávají filozofii „pracuj, abys mohla slušně žít“ a nikoli „žij prací“ a umějí oboje skloubit a srovnat do latě. Jsem přesvědčena o tom, že mohou ostatní ženy naučit, jak se přinejmenším začít cítit tak, že jsou „dost dobré“.

Rozhodla jsem se vrátit do Francie a tentokrát se vydat po jiné stopě, neboť jsem chtěla odhalit tajemství joie de vivre (radosti ze života). Jelikož jsem měla velmi omezené vlastní finanční zdroje, zažádala jsem u Virginia Center for Creative Arts o studijní stipendium, abych se mohla na nějakou dobu usídlit v Auvillaru, což je městečko v jihozápadní Francii. Nepřestanu být Virginia Center vděčná za to, že pomohl, aby se můj sen uskutečnil, a lidem v Auvillaru za to, že mě srdečně přijali: získala jsem ve Francii základnu, která mi umožnila volně pracovat.

Na cestách jsem hovořila s Francouzkami všech věkových kategorií, ze všech společenských kruhů a sociálních vrstev, z měst i venkova. Vyhledávala jsem ty nádherné femmes d’un certain âge (ženy určitého věku) a ptala se, jak se jim podařilo zůstat tak elegantní, sebejisté a sebevědomé v padesáti, šedesáti, sedmdesáti a výše letech. Zúčastnila jsem se více večírků a dýchánků, než dokážu spočítat. Navštěvovala jsem kurz vaření a pomáhala připravovat francouzské večeře od vybraných slavnostních po úplně prosté a také pohoštění pro zcela spontánní sleziny, na které si dámy přišly potlachat.

Mluvila jsem s celou škálou Francouzek – s ženami skutečně krásnými i ne doslovně krásnými, štíhlými i ne zrovna štíhlými, skvěle zaopatřenými i nepříliš dobře zaopatřenými. Vyhledávala jsem ženy ve vesnicích a vesničkách rozsetých po jihozápadě a severních provinciích, v přímořských lázeňských a rekreačních městech a v centrech i na předměstích velkoměst jako Paříž (samozřejmě!), Toulouse, Lille, Besançon, Dijon a Lyon. Hovořila jsem s univerzitními studentkami, ženami v domácnosti, úřednicemi, lékařkami, právničkami, pekařkami, majitelkami obchodů, fotografkami a umělkyněmi. Mluvila jsem s ženou, která řemeslně 13

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 14

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí

vyrábí mýdlo vlastní značky, s knihovnicí, několika kosmetičkami a plastickými chiruržkami, vizážistkou, pár ředitelkami firem, hrstkou zdravotních sester a řadou dalších. Některé schůzky probíhaly ležérně a jiné více jako formální interview. Dala jsem se do řeči, kdykoli se naskytla vhodná chvíle. V Auvillaru, kde jsem žila měsíc, jsem spolu s krajany, povětšině výtvarníky, kteří se tam rovněž dostali na studijní pobyt, šla na brigádu na vinice: sklízeli jsme hrozny, abychom zajistili dostatek vína.

Navštěvovali jsme zámky a zajeli si prohlédnout jeskyně v Pech Merle.

Chodili jsme do galerií na vernisáže a výstavy, na koncerty a nenechali jsme si ujít festival poezie.

Ach, a nakupovali jsme! Protože jsem však musela vyjít s přiděleným rozpočtem, většinou jsem, jak říkají Francouzi, skončila u le lèche-vitrines, což znamená „s nosem nalepeným na sklo výkladní skříně nakupovat očima“. Jako americká cestovatelka naplněná zvědavostí jsem se pokoušela rozlousknout, co asi má aranžmá panen stojících ve výloze věrně vyjádřit. Všude jsem pilně fotografovala a domů si přivezla tisíce snímků zachycujících zvláštnosti i obyčejné věci. Za ten měsíc jsem vypila moře vína, snědla hory nejrůznějších sýrů, lahodných jogurtů a také stovky baget tlustě namazaných čerstvým máslem z místního farmářského trhu – ach, zde se zpovídám, jak jsem hřešila v pravém americkém stylu!

A během toho všeho jsem se snažila vyzvědět od Francouzek (a rovněž Francouzů) tajemství, jak dosáhnout štěstí. Povídaly(i) jsme si o rodině, komunitě, práci, lásce, manželství, stárnutí a fyzických záležitostech. Zajímalo mě, proč jsou ženy občas tak rády tajnůstkářské, proč má snad celý národ sklon dodržovat patnáctiminutové zpoždění a co velkolepého vidí na pětihodinových večeřích. Dostala jsem řadu pozvání na odpolední čaj, který se vždy podával v zahradě. Ženy mi dovolily nahlédnout do chladniček, s ochotou debatovaly o nákupech, zajištění domácnosti a finančních otázkách, tajemstvích, jak udržet milostný život zajímavým, a bez okolků mi ukázaly i své spodní prádlo – velmi dbají o to, aby bylo krásné i to, co je vespod. Nezdráhaly se mluvit o tom, jak se vyrovnávají se stárnutím a jakým kouzlem dokážou působit sexy v každém věku. Pro14

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 15

Úvod

bíraly jsme radosti běžného života včetně domácích mazlíčků, kteří člověku umějí přinášet útěchu, vztah Francouzek k jídlu, péči o zdraví a udržování se v dobré kondici. A zúčastnila jsem se několika schůzek Hlídačů váhy. Ano, také ve Francii funguje organizace Hlídači váhy!

My Američanky se oblékáme kvůli dosažení úspěchu. Máme stále naspěch, a tak drapneme obří kelímek caffe latte, které vypijeme za jízdy, což jako bravurní řidičky zvládneme hladce. S domácími pracemi se bleskurychle vypořádáme s pomocí nejmodernějších vymožeností. Chceme nejnovější auto, ať už z nabídky největších teréňáků nebo skvostných modelů s nízkou spotřebou paliva. Ke každému novému trendu přistupujeme s dětským nadšením, vběhneme do pokoje, rozpřáhneme ruce a zpěvavým hlasem voláme: „Víc, víc, víc!“ Ale na konci dne nevíme, jestli nám věčná honička, hromadění krámů a skákání sem a tam, abychom uchvátily vždy to největší, nejzářivější, nejmódnější, časově nejúspornější, nejkomfortnější a nejnejnejnovější opravdu přináší štěstí. Stalo se, že nás úspěšnost, drahé dovolené, velké domy na vysoké hypotéky a zbrusu nová fára naplňují takovým uspokojením, že nemáme ani trochu špatný pocit z faktu, že jsme značně klesly, když jako hlavní cíl sledujeme pouze materiální potřeby? Copak jsme úplně zapomněly, jak se hledá prosté, staromódní pozemské štěstí?

To mě přivádí zpátky k babičce věnující hodiny na malé zvelebení mé osůbky. S láskou vzpomínám, jak mi pomalu umyla, za něžného pročesávání prsty opláchla a ručníkem osušila vlasy, pak mě posadila na židli a mlčky rozdělovala pramínky, které pomalu jeden za druhým natáčela na hadříky.

Krása a význam tohoto daru se ke mně vrátily, když jsem s Jessicou Leeovou navštívila Besançon. Bydlely jsem u Marie Joëlle, velice moderní a elegantní Francouzky, která vlastní kadeřnický salon. V té době neznala Marie Joëlle ani slovo anglicky a moje francouzština byla stále ještě dosti zrezivělá. Nicméně byly jsme si vzájemně sympatické, a proto jsme se hladce domluvily jednoduchými větami a gesty. V poslední den návštěvy jsem s Jessicou zašla do kadeřnictví a Marie Joëlle řekla, že by mě 15

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 16

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí

ráda učesala. V první chvíli jsem překvapením ztratila řeč. Dokonce jsem měla dojem, že se nabídla proto, že mé vlasy vypadají úděsně a že zoufale potřebuji pomoc! Ale mýlila jsem se: pouze mi chtěla dát dárek na rozloučenou.

A také to udělala. Zahalila mě do pláštěnky, posadila do křesla, zaklonila mi hlavu nad umyvadlo, opláchla mi vlasy teplou vodou, vetřela do nich voňavý šampon a začala pracovat.

A já jsem po chvíli zjistila, že pláču. Z očí mi vytryskly slzy, stékaly mi po tvářích a krku a kapaly do mýdlové vody. Nedokázala jsem to Marii Joëlle vysvětlit, ale věděla jsem, že to není jen z vděku za umytí hlavy.

Její přízvuk, jemnost jejího hlasu, vůně šamponu a něžné doteky jejích rukou mi živě připomněly babičku a kouzelný zážitek z dětství. Ten prostý akt byl naplněný laskavostí a štědrostí.

Upřímně přiznávám, že jsem měla velmi pohodlný a příjemný život. Dostala jsem do vínku spoustu darů, avšak tento považuji za jeden z nejvýznamnějších.

Nacházím v něm podstatu francouzské joie de vivre (radosti ze života).

Znamená víc než velkorysé gesto. Je to požitek. Prchavý okamžik, jenž se nemůže opakovat a musí být oceněn ihned, dřív než navždy odletí pryč.

Vypovídá o schopnosti žít přítomností a prožít každou obyčejnou chvíli naplno. Vypovídá o přátelství a vědomí, že nic netrvá věčně. A pevně věřím, že souhrn toho je pro Francouzku jádrem štěstí.

Tuto knihu přináším jako dar americkým čtenářům. Psala jsem ji se záměrem předestřít všem několik jednoduchých způsobů, jak si udržet autentický americký styl, nadšeně jít dále v duchu hesla „nemožné neexistuje“ a přitom zabudovat do života alespoň kapku francouzské joie de vivre. Je to rovněž milostný dopis Francouzům – zvlášť Francouzkám a hlavně mé babičce.

16

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 17

KAPITOLA PRVNÍ

Radost ze zˇivota V životě existuje pouze jedno štěstí: milovat a být milován.

George Sandová

Hledání štěstí Život ve Spojených státech amerických se právoplatně nese ve znaku „svobody a cesty ke štěstí“. Výraz jít za štěstím se ve Francii neužívá, ale existuje tam ekvivalent, jenž zní la recherche du bonheur – pátrání po štěstí/hledání štěstí. Na první pohled by se mohlo zdát, že hnidopišsky pitvám slova, ale když důkladně zvážíte ideu „hledání“ štěstí a „cesty“ ke štěstí, uznáte, že je v tom velký rozdíl. Jestliže něco hledáme, máme pocit, že se to skrývá někde na dohled. Kupříkladu pod stolem. Jediné, co musíme udělat, je obrnit se trpělivostí, a jakmile se místnost vylidní a utichne, rychle nadzvednout ubrus a vida! Tady jsi, štěstí!

Na druhou stranu cesta naznačuje honbu za něčím. Podle nás kráčí štěstí po ulici, jenže jde velmi rychle. Proto budeme muset přidat do kroku. Rychle si obujeme sportovní boty, vydáme se na lov a hbitě nasadíme rychlejší tempo než konkurence. V běhu odstrkujeme lidi stranou, aby se nám nepletli pod nohy, dokud ve finálním zápasu nesrazíme posledního soupeře k zemi a nepolapíme štěstí pro sebe.

17

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 18

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí

Nebo možná jen věříme, že už štěstí máme, ale protože pociťujeme trochu nejistoty, potřebujeme vyslat světu zprávu. A tak si třeba koupíme přepychové auto a větší dům, abychom dali všem včetně sebe vědět, že se topíme ve štěstí a basta! „Hledání štěstí“ vypadá jemněji. Štěstí se kdesi toulá a jen se musí hledat. Možná že právě teď zalétlo do vaší zahrady a uhnízdilo se na keříku mezi zelenými listy a vonícími krásně červenými rajčaty. Pak tedy možná postačí jen otevřít okno, vytáhnout z kuchyňské skříňky nějaké dobré koření a na pánvi rozpustit kousek másla, aby se nechalo vlákat dovnitř.

Nebo se skrývá v očích našich milovaných, a aby rozzářilo vše kolem, chce to jen pustit hudbu, vzít se za ruce a roztančit se. Štěstí není věc, kterou může člověk vlastnit. A určitě se nedá chytit či ulovit.

Přednedávnem jsem se v Paříži seznámila s šestatřicetiletou Francouzkou, která se jmenuje Isabelle. Dozvěděla jsem se, že pracuje v branži osobního rozvoje a cestovala po celém světě. Na svůj věk je neuvěřitelně moudrá a učená. Mluvily jsme spolu o životě, lásce, rodině a práci. Později mi napsala pár řádek o radosti ze života: Joie de vivre pramení z lásky k životu, lásky k lidem a radosti, že žijete. Nepocítíte ji, když se neumíte upřímně smát, jednat srdcem a být vděčna za všechny krásné a zdánlivě samozřejmé věci, jimiž vás život zahrnul, jako že se těšíte dobrému zdraví, slyšíte, vidíte a chodíte, jste obklopena hodnými, milými a milujícími lidmi (ať rodinou, přáteli nebo známými); když si nevážíte přírody a všeho, co nám dává. Nepřestávejme děkovat za zázrak života, za to, že žijeme a dýcháme… Mít radost ze života znamená dělit se s ostatními, smát se, pomáhat lidem, aby si nepřipadali tak na dně, cítili se užiteční, věřili v budoucnost, činili správné volby a mysleli pozitivně.

V radosti ze života hraje velkou roli rovněž víra, že nic se neděje bez příčiny a že vše zlé lze v budoucnosti obrátit v dobré.

Musíme přijímat to, co život dává v této chvíli, a v nitru se cítit spokojeně.

18

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 19

Radost ze zˇivota

Myslím, že tento druh štěstí nosíme v sobě, a tak záleží čistě na nás, jak prosté krásy života uchopíme. Možná že právě teď máte štěstí na dosah ruky. Asi si nahoře dává sprchu, aby se připravilo na svůj den, a hvízdá si chytlavou melodii. Ano, neboť láska nerozlučně patří k radostem života.

Spřátelila jsem se s Laurou K. Lawlessovou, která jako oddaná frankofilka stojí za Guide to Learn French na About.com, webovou stránkou volně přístupnou studentům, učitelům a milovníkům francouzštiny. Je autorkou sedmi knih, z nichž jako poslední vydala učebnici Intermediate French for Dummies („Francouzština středního stupně pro tupce“). Od roku 2008 žije s manželem v jižní Francii a k radosti ze života se vyjádřila takto: Myslím, že základ joie de vivre tvoří životní optimismus a schopnost vychutnávat si to, co máte, aniž si děláte zbytečné starosti a příliš se zaobíráte tím, co nemáte. Nacházet radost v každodenním životě není snadné, ale hodně pomáhá, když máte po boku někoho, koho milujete. Měla jsem to velké štěstí, že jsem před patnácti lety potkala manžela a partnera v pravém smyslu slova. Společně žijeme život plný dobrodružství, smíchu a pohody, i když se zdá, že se peníze, pracovní stres, počasí a zkrátka všechny vnější vlivy proti nám spikly, aby nás rozdrtily. Když máme tak hluboko do kapsy, že si nemůžeme dovolit chodit do kina a restaurací, vymyslíme levnější alternativy: abychom si zajistili přísun kultury, rabujeme recyklační kontejnery nacpané novinami, časopisy a dalšími poklady a potom se s jásotem dělíme o lup, vyhledáváme recepty na fantastická jídla z nenákladných potravin a vzpomínáme na nádherné výlety a dobroty, které jsme si dopřávali za zlatých časů. Oba si uvědomujeme, jaké štěstí je, že máme jeden druhého. Vysoce si toho ceníme a společně sdílíme radost ze života.

Tady vidíte, že tento druh štěstí nemá co do činění s penězi či sumami, které máte v bance. Naopak má mnoho společného s velkým srdcem a mocnou fantazií.

19

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 20

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí

Tančila jsem s hvězdami Před pár lety jsem s manželem navštívila městečko Gien, které leží nedaleko Cannes. Konala se tam vědecká konference, na niž manžela pozvali, a tak jsem využila příležitosti vyjet si na výlet. Byli jsme ubytováni v malém lázeňském hotelu vedeném v rodinném stylu. Jako každoročně mimo sezonu zelo vyhledávané rekreační středisko prázdnotou, přesněji řečeno hostilo pouze skupinu postarších Francouzů a zhruba stovku odborníků na klimatické změny (kteří vypadají jako banda drsňáků, jimž s potěšením říkám Indiana Jonesové vědeckého světa). Docela zábavná kombinace – na jedné straně spíš vážná mezinárodní vědecká elita a na druhé straně rozverná parta francouzských zhruba padesátníků, často cestujících spolu. Celá společnost se setkávala na snídaních, obědech a pozdních večeřích, ale jinak se každý z těch dvou táborů držel zvlášť.

Jednou večer, když jsem znuděně sledovala, jak manžel vede s dvojicí kolegů z Velké Británie žhavou debatu o datování s využitím radiokarbonové analýzy, jsem zaslechla hudbu. Tiše jsem se vytratila, vydala se po zvuku a ocitla se ve společenském sále. Na vyvýšeném pódiu jsem spatřila malou, avšak velmi živou kapelu se zpěvákem, jenž hrál na harmoniku. Opět tam nechyběl nikdo z francouzské skupiny. Ženy si oblékly pestrobarevné rozevláté sukně. Většina přítomných tančila a ostatní buď postávali u parketu, nebo seděli u okolních stolků. Všichni si povídali, smáli se a zjevně si užívali zábavy. Na takovém místě má člověk být. V mžiku jsem se rozhodla chvíli zůstat, posadila se a jen se dívala. A pak mi znenadání jeden dosti podsaditý Francouz dosedl na klín! Rozesmál se a začal brebentit, jenže tak rychle, že jsem mu opravdu nemohla rozumět. Navíc se pořád natřásal a kolébal, což mě nejen rozptylovalo, nýbrž i děsně rozčilovalo. Dámy u sousedního stolku se mi usilovně snažily vysvětlit, co se děje, ale bohužel nemluvily anglicky. Ponechána ve zmatku jsem si konečně uvědomila, že ten špalek říká: Danse! Danse! Danse! Pokusila jsem se tehdy příšernou francouzštinou (čestné slovo, že jsem se od té doby zlepšila) vysvobodit a vysypala ze sebe: Mon mari n’est pas lá! (Můj manžel tady není!).

20

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 21

Radost ze zˇivota

On však trval na svém a stále opakoval: Danse! Danse! Danse! A poté mě jedna dáma vzala za ruku a řekla: Avec vous. Pochopila jsem, že pán si chce zatančit se mnou, a dřív než mi to plně došlo, vířila jsem a vznášela se po parketu, v duchu jásala a smála se. A víte co? Ten francouzský špalek byl po čertech skvělý tanečník. Byl silný, sebejistý, stál pevně na nohou a překypoval energií. De facto všichni kolem byli hvězdy. Ach, jak božské! Odevzdala jsem se hudbě, pohybu a pažím toho náhle nesmírně okouzlujícího džentlmena. Spíš vnímat než vidět, jak se místnost kolem točí a pohupuje, blízkost dalších tančících párů, míhající se tváře, úsměvy, nohy a střevíčky, to všechno působilo omamně. Srdce mi bušilo a chvilkami jsem pocítila závrať. Zakrátko jsem už namáhavěji dýchala a dokonce se potila. Muzika nabrala grády a zesílila. To vše mě uvedlo do vytržení. Tedy když ne přímo do extáze, pak určitě na vrchol blaha. Bezpochyby jsem vstoupila do říše joie de vivre. Prožila jsem skutečně nádherný večer – díky jednomu laškovnému Francouzovi, co si mi sedl na klín.

Nenechme si utéct dobré časy Štěstí se francouzsky řekne bonheur, což v doslovném překladu znamená „dobrá hodina“ nebo „dobrý čas“. V podstatě se jedná o hezký zážitek. Nemůžete vlastnit tanec. Nemůžete zavřít muže do láhve, odnést si ho s sebou domů a vytáhnout ho ven, kdykoli se potřebujete zasmát, dobře se pobavit a dát se dohromady. Francouzské pojetí štěstí se zakládá na vědomí, že náš čas je omezený a radosti prchavé. Žádný okamžik se neopakuje. Tanec vyvolává a podchycuje krásné pocity, protože do hry zapojuje všechny smysly: hmat, sluch, zrak, čich a dokonce i chuť, když tanečníky ponoukne ke kradmému polibku.

Tanec dokáže zvednout náladu a ano, i změnit život. Je jednou z prchavých radostí, ale upřímně řečeno rovněž rozkošným zážitkem, neboť tančit na dobrou hudbu má mnohem mocnější a trvalejší účinek než věci, které můžete koupit v obchodě a přinést si domů.

21

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 12:53 PM Stránka 22

Jak Francouzky hledají ˇste ˇstí

Babettina hostina Když jsem se ptala Sylvie Gourletové, tvůrkyně řady dokumentárních filmů a půvabné Pařížanky, jak by vykreslila radost ze života, řekla, ať si vypůjčím dánský film Babettina hostina. „Ten přináší pravý příklad joie de vivre.“ Aniž zajdu do podrobností, prozradím, že děj filmu se točí kolem té nejpohádkovější večeře, jakou si jen dokážete představit. Hlavní hrdinka jménem Babetta obětuje vše, aby darem přinesla úchvatný zážitek a uspořádala nesmírně lahodnou, všechny smysly uspokojující a život měnící hostinu. Pokud jde o přípravu a servírování na první pohled ohromujících a lákavých jídel, žádný detail není vynechán. Hosté zpočátku odmítají dar přijmout, ale nakonec se nechají přemoci krásou a velkolepostí Babettiny hostiny a bez zábran si vychutnávají nezapomenutelný zážitek. Ve filmu zachytíte i duchovní podtóny – jako by říkal: dobré jídlo, dobrá společnost a radost ze života dokážou člověka zachránit.

A velmi se mi líbilo poselství hlásající, že když člověk něco umí, nikdy nebude chudý. A Babette jednoznačně dokázala, že je opravdovým mistrem kuchařského umění!

Až příště podlehnete pokušení ohřát si večeři v mikrovlnné troubě a hodit ji do sebe u televize, pomyslete na Babette. Pravdou je, že vedeme životy nabité prací a spoustou nejrůznějších povinností a není vždy možné, abychom něco dobrého uvařily a s celou rodinou povečeřely pěkně u stolu, ale když si na jeden den v týdnu naplánujete společnou večeři, uvidíte, jak se vám život změní.

Nezapírám, že rovněž Francouzky se občas uchýlí o pomoc k mikrovlnné troubě, ale jídlo vždy přendají z plastových vaniček na hezké porcelánové talíře, vedle naservírují čerstvý salát a posadí se s rodinou ke stolu.

Ach, a určitě tam nepanuje ticho. Rozvine se hovor, jedno téma přechází v druhé a brzy bezděky a naprosto přirozeně navážete pravé spojení s rodinou a přáteli. Nejspíš proto, že idea „lámání chleba společně“ skutečně zabírá.

22

francouzky jdou za stestim_01 az 216_Sestava 1 12/15/17 3:41 PM Stránka 216

Jamie Cat Callanová JAK FRANCOUZKY HLEDAJÍ ŠTĚSTÍ Z anglického originálu Bonjour, Happiness!, vydaného nakladatelstvím Citadel Press, Kensington Publishing Corp., v New Yorku v roce 2011, přeložila Blanka Brabcová Návrh obálky, grafická úprava a sazba Kateřina Stárková Redigovala Kamila Lexová Odpovědná redaktorka Dita Murinová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 216 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Esence, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9569. publikaci Tisk FINDER, s. r. o., Český Těšín Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz