Sigrid-Maria Größingová
FRANTIŠEK JOSEF A JEHO RODINA Císař vzpomíná
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 3
4.1.2018 12:54:11
Sigrid-Maria Größing FRANZ JOSEPH UND SEINE FAMILIE Ein Kaiser blickt zurück Copyright © 2016 by Carl Ueberreuter Verlag, Wien Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Schollstr. 1, D-69469 Weinheim Jacket photo © Imagno/Picturedesk Alle Rechte vorbehalten Translation © 2018 by Jiří Vodvárko ISBN 978-80-249-3514-0
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 4
4.1.2018 12:54:11
S velkým díkem věnováno mému muži Stefanovi
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 5
4.1.2018 12:54:11
OBSAH
Předmluva
9
POSLEDNÍ ROZHODNUTÍ STARÉHO CÍSAŘE 11 DĚTSTVÍ MEZI POVINNOSTÍ A TRADICÍ SLAVNÁ ŘADA PŘEDKŮ
19
25
CÍSAŘSKÝ SEN „DRAHÉ MAMINKY“ 33 BAVORSKÉ PŘÍBUZENSTVO CESTA K TRŮNU
39
45
KORUNOVACE V OLOMOUCI – CÍSAŘ Z BOŽÍ MILOSTI 51 OHLÉDNUTÍ – BEZ HNĚVU 54 NEÚSPĚŠNÝ VOJEVŮDCE
63
MUŽ MEZI DVĚMA ŽENAMI ROZDÍLNÍ BRATŘI
71
79
NA POPUD CÍSAŘOVNY – VYROVNÁNÍ S UHRY 90 NA CESTÁCH PROTI SVÉ VŮLI
96
VÁLCE SE NEDALO VYHNOUT
100
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 7
4.1.2018 12:54:11
ZTRACENÝ SYN RUDOLF
105
ALŽBĚTINA EXTRAVAGANTNÍ RODINA
111
KŘEHKÝ MÍR 118 POZDNÍ LESK HABSBURKŮ – ÉRA RINGSTRASSE 122 MILOVANÉ DCERY
128
HLEDÁ SE NÁSLEDNÍK TRŮNU – A OSUD ZASAHUJE 135 ČERNÉ OVCE CÍSAŘSKÉHO DOMU 142 VĚRNÍ SLUŽEBNÍCI 151 VÍTANÝ NÁSLEDNÍK 159 NA CESTĚ KE KATASTROFĚ Literatura
173
Odkazy k fotografiím
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 8
165
175
4.1.2018 12:54:11
P Ř E D M L U VA
Napsat novou knihu o císaři Františkovi Josefovi I. je do určité míry problematické, jelikož publikace o tomto posledním významném panovníkovi rakousko-uherské monarchie by naplnily celou knihovnu. Fakta o jeho životě a působení jsou dostatečně známa. Životní osudy žádného člověka se však neodvíjejí izolovaně, nezávisle na okolním prostředí; významnou roli přitom vždy hrají rodinné svazky a vztahy. Kdo byli císařovi předkové, kdo současníci, kdo se do jeho rodiny přiženil nebo přivdal? Habsburský rod byl široce rozvětvený, prostřednictvím sňatků zastoupený nejen v polovině Evropy, ale i v Jižní Americe, a krátce se prezentoval také v Mexiku, kde se v důsledku intrik Napoleona III. stal císařem Habsburk, kterého tam nikdo nechtěl. Při psaní této knihy jsem proto zaměřila svoji pozornost na rodinu, do které se František Josef narodil, a také na rodinu, z níž pocházela jeho choť Alžběta. V obou těchto rodinách nacházíme pozoruhodné osobnosti, které měly na císaře velký vliv. Všechny tyto postavy se vynořují ze vzpomínek stařičkého císaře procházejícího Kapucínskou kryptou, místem posledního odpočinku Habsburků. Zároveň se před monarchovým vnitřním zrakem odvíjí celý jeho život. Atmosféra místa jako by ho přinutila skládat účty před neviditelným soudcem. Císař přehodnocuje některé ze svých obtížných, osudových kroků, přemýšlí o závažných rozhodnutích, která musel učinit sám – jelikož se po celý život odvolával na Boží milost, nemohl se řídit radami jiných. Jeho život byl naplněn prací, vědomím povinnosti, respektováním staletých tradic a ignorováním požadavků nové doby. A jeho všední dny plynuly jednotvárně, monotónně, téměř nudně. Nepřepadl ho pocit marnosti, když si 9
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 9
4.1.2018 12:54:11
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
musel přiznat, že navzdory své dobré vůli nedokázal zabránit vypuknutí světové války? Je vůbec představitelné, že by si člověk jeho původu a povahy mohl přiznat selhání a neúspěch? Je obtížné nalézt odpověď na tyto otázky. Císař však mimo veškerou pochybnost podřizoval státnímu zájmu i svůj soukromý život, takže mu nelze upřít čestné pohnutky. Chtěl dobro a nedokázal odvrátit zlo. Proč činil František Josef strnulá rozhodnutí a nedokázal reagovat na měnící se dobu? Máme hledat příčinu ve strohé výchově nebo v nenaplnění rodinného života? Nebo byly politické poměry té doby tak nepřehledné, že se přímočarý a čestný muž jako on zákonitě stal obětí intrik ostatních panovníků? Staří lidé žijí vzpomínkami. V září roku 1916 se už císař pod tíhou let skláněl nad svým hrobem. Místo vyhrazené v Kapucínské kryptě pro jeho sarkofág bylo mementem, které nemohl ignorovat. Uvědomoval si, že již brzy – po dlouhém životě naplněném prací – spočine navěky vedle své milované choti Alžběty a tragicky zesnulého syna Rudolfa. Oprávněně můžeme předpokládat, že každá návštěva krypty byla pro stařičkého monarchu připomínkou vlastní smrtelnosti; a třeba nacházel v blížícím se konci i jistou útěchu. Tato kniha není životopis císaře Františka Josefa I. v běžném smyslu, je to fikce. Přesto považuji za docela dobře možné, že některé z nesčetných myšlenek a vzpomínek, které zde prezentuji, starému císaři skutečně vytanuly na mysli. Sigrid-Maria Größingová
Großmain, květen 2016
10
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 10
4.1.2018 12:54:11
POSLEDNÍ
ROZHODNUTÍ S TA R É H O C Í S A Ř E
„Na Rusa kulku, na Francouze bajonet, na Brita kopanec! Bůh ztrestej Anglii! A smrt Srbsku!“ Když se obyvatelé Vídně dozvěděli 28. července 1914 o ultimátu zaslaném Srbsku, jejich nadšení neznalo hranic. Konečně se stařičký císař odhodlal jednat, konečně se vzchopil a sáhl když ne po meči, tak alespoň po peru, aby učinil přítrž balkánským pletichám proti habsburské říši a vládě. František Josef I. až příliš dlouho jen nečinně přihlížel a odolával nátlaku svých generálů, kteří požadovali rozhodnou akci. Přitom byl od mládí militarista, nosil téměř výhradně vojenskou uniformu a spíš než za prvního úředníka říše se považoval za jejího prvního vojáka. Během svého dlouhého života dosáhl císař pouze jednoho vojenského úspěchu, když po boku Radeckého potlačil rebelii v severní Itálii. Aktivní vojenská kariéra Františka Josefa I. však netrvala dlouho – když jednou vybuchl granát v jeho bezprostřední blízkosti, musel uznat, že není rozumné vystavovat se takto nebezpečí. Mrtvý císař by monarchii k ničemu nebyl. Ani válka proti Prusku v roce 1866 nevynesla rakouskému císaři slávu; německý protivník byl příliš silný a především lépe vyzbrojený. Mladý panovník si musel přiznat, že sice neustále pořádal vojenské manévry, při nichž běželo všechno jako po drátku, přitom však nevěnoval dostatečnou pozornost vojenským expertům, kteří by ho mohli upozornit na existenci nového typu pušek, jež se daly nabíjet vleže. Prusové tuto moderní zbraň ve výzbroji měli – a to jim přineslo rozhodující výhodu. Po zdrcující porážce v bitvě u Hradce Králové se ocitla nejen rakouská armáda, ale i císařská rodina a s ní celá monarchie v prekérní situaci. František Josef I. musel být 11
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 11
4.1.2018 12:54:11
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
I ve vysokém věku plnil císař své úřední povinnosti.
rád, že pruské oddíly nevpochodovaly do Vídně. To by zřejmě znamenalo konec jeho vlády. Bismarck však byl prozíravý státník. Uvědomoval si, že totální pokoření Rakouska by nijak neprospělo jeho dalekosáhlým plánům. Na jihovýchodě potřeboval klid a politickou stabilitu, aby se mohl soustředit na svůj hlavní cíl: omezit moc a vliv Francie a z německého krále Viléma I. učinit císaře. František Josef I. nepředstavoval v tomto ohledu žádnou překážku – Svatá říše římská národa německého, v jejímž čele Habsburkové stáli po dlouhá staletí, už dávno neexistovala. Ultimátem Srbsku, jež bylo reakcí na zavraždění rakouského následníka trůnu, vznikla v Evropě mimořádně výbušná situace. I ve svých 84 letech si František Josef I. jistě dokázal snadno spočítat, které spojenecké mechanismy uvede svým ultimátem do pohybu. O pozadí sarajevského atentátu dostal císař obsáhlé, leč jednostranné informace. A v jejich světle 12
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 12
4.1.2018 12:54:11
POSLEDNÍ
R O Z H O D N U T Í S TA R É H O C Í S A Ř E
považoval za nezbytné postupovat vůči nepřímému agresorovi tvrdě. Přitom určitě věděl to, co si nepochybně uvědomovali všichni tehdejší státníci: že Srbsko, jehož hlavním spojencem bylo Rusko, rakouské ultimátum kategoricky odmítne. A to zákonitě muselo uvést do pohybu lavinu osudových kroků. Carova říše totiž měla za spojence Anglii a Francii, spojenectví namířené proti Rakousku a Německu. V provolání K mým národům císař František Josef I. svůj postup obsáhle zdůvodnil: Bylo mým toužebným přáním zasvětit roky, které mi z Boží milosti ještě budou dopřány, práci na upevňování míru a ochránit mé národy před těžkými oběťmi a těžkostmi, které s sebou přináší válka. Rada prozřetelnosti se však usnesla na něčem jiném. Pletichy nenávistného nepřítele mě nutí, abych pro zachování cti své monarchie, na ochranu její vážnosti a zachování moci i pro zajištění jejího majetku sáhl po dlouhých letech míru po meči. Rychle zapomínající a nevděčné srbské království, jemuž se od jeho prvopočátků dostalo podpory jak od mých předků, tak i ode mne samotného, se již před lety vydalo cestou otevřeného nepřátelství vůči Rakousko-Uhersku. Když jsem po třech desetiletích požehnané mírotvorné práce v Bosně a Hercegovině rozšířil svá panovnická práva na toto území, vyvolalo to v srbském království, jehož práva nebyla tímto aktem nijak narušena, výbuchy bezuzdných vášní a rozhořčené nenávisti. Moje vláda tenkrát využila krásného práva silnějšího pouze k tomu, aby s krajní ohleduplností přiměla Srbsko ke snížení početního stavu armády na úroveň přiměřenou mírovému soužití a ke slibu, že do budoucna se Srbsko bude ubírat cestou míru a přátelství. Ve stejném duchu umírněnosti se moje vláda před dvěma lety, kdy Srbsko vstoupilo do války s Tureckem, omezila na ochranu nejdůležitějších životních podmínek monarchie. To Srbsku dopomohlo k dosažení jeho válečných cílů. Naděje, že srbské království ocení mírumilovnost a shovívavost mé vlády a dodrží dané slovo, se bohužel nenaplnila. 13
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 13
4.1.2018 12:54:11
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
Stále vyšší jsou vlny nenávisti vůči mé osobě a mému rodu, stále otevřenější je snaha násilím odtrhnout od Rakousko-Uherska některá území, jež tvoří jeho neoddělitelnou součást. Zločinné pletichy sahají přes hranice až do jižních částí monarchie s cílem podkopat základy státního zřízení a zviklat lid, jemuž věnuji veškerou otcovskou lásku a péči, v jeho věrnosti vůči panovnickému rodu a vlasti, svést dospívající mládež na scestí a dohnat ji k zavrženíhodným činům šílenství a velezrady. Řada vražedných útoků, pečlivě naplánované a provedené spiknutí, jehož děsivé úspěchy zasáhly srdce mé i mých věrných národů, tvoří zřetelně viditelnou krvavou stopu tajných intrik, které inspirovalo a řídilo Srbsko. Tomuto neúnosnému řádění musí být učiněna přítrž a neustálé provokace Srbska musí skončit, má-li být zachována čest a důstojnost mé monarchie a její státní, hospodářský a vojenský rozvoj ochráněn před trvalými otřesy. Moje vláda učinila poslední marný pokus dosáhnout tohoto cíle mírovými prostředky a vážným varováním přimět Srbsko ke změně kursu. Srbsko odmítlo umírněné a oprávněné požadavky mé vlády a nehodlá plnit povinnosti, které představují přirozený a nezbytný základ míru. Musím tedy přistoupit k tomu, abych silou zbraní vytvořil záruky nezbytné pro vnitřní klid mých států i pro trvalý mír navenek. V této první hodině si jsem plně vědom dosahu tohoto svého rozhodnutí i zodpovědnosti vůči Bohu, kterou tím na sebe beru. Vše jsem důkladně přezkoumal a zvážil. S čistým svědomím vstupuji na cestu, kterou mi ukládá moje povinnost. Důvěřuji svým národům, které se ve všech bouřích vždy jednotně a věrně shromáždily kolem mého trůnu a vždy byly ochotné přinést pro čest, velikost a moc vlasti nejtěžší oběti. Důvěřuji statečné a oddaně nadšené rakousko-uherské armádě. 14
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 14
4.1.2018 12:54:11
POSLEDNÍ
R O Z H O D N U T Í S TA R É H O C Í S A Ř E
A důvěřuji Všemohoucímu, že mým zbraním propůjčí vítězství. František Josef Ultimátem, které zaslal císař František Josef I. Srbsku, začala první světová válka. Válka, která přinesla smrt milionům lidí, což na jejím začátku nemohl nikdo tušit. Nesl za to vinu? Nikdo neví, jaké myšlenky se stařičkému císaři honily hlavou, když pravidelně navštěvoval své předky v Kapucínské kryptě. Tohle místo ho magicky přitahovalo. Obklopen sarkofágy tu cítil slavnou historii habsburského rodu – a možná i její blížící se konec. Jistě si také uvědomoval, že i v přesýpacích hodinách jeho vlastního života už zbývá jen pár posledních zrnek písku. Snad po smrti i toužil, když myslel na důsledky války, na její nepříznivý průběh, na porážky, které císařská vojska utrpěla na všech frontách. Shrbený pod tíhou let a obrovské zodpovědnosti vyhledával císař toto klidné, tiché místo, kde mohl nikým nerušen vzpomínat nejen na svou zavražděnou choť, „andělskou Sisi“, nýbrž i na ostatní rodinné příslušníky, kteří odešli před ním. A rekapitulovat svůj vlastní, dlouhý život. V příšeří krypty, jejíž prostory osvětlovalo jen několik blikajících svíček, přestal čas hrát roli. A na místě, kam byly po staletí ukládány ostatky císařových předků, neexistovala ani budoucnost. Ve své tělesné pomíjivosti tu odpočívali Habsburkové v sarkofázích, které byly v průběhu staletí stále pompéznější. František Josef I., v soukromí zcela nenáročný, zamyšleně stál před monumentálním náhrobkem své praprababičky Marie Terezie. Její sarkofág jako by symbolizoval moc a význam Habsburků v Evropě. Koneckonců musel této ženě na trůnu přiznat i její úhlavní nepřítel, pruský král Fridrich II., že má „srdce krále“. Také 10. září roku 1916 císař nařídil, aby ho doprovodili ke Kapucínské kryptě. Tragické datum – právě v tento den před osmnácti lety obdržel František Josef zprávu o zavraždění vroucně zbožňované choti. Osmnáct let už pro ni truchlil, s každým záchvatem kašle, který ho v poslední době trápil, však cítil, že už brzo jí bude nablízku stále. Ve věčném odpočinku, po boku milované ženy a jediného syna Rudolfa. 15
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 15
4.1.2018 12:54:11
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
Starý císař se pomalu rozhlédl kolem sebe. V sarkofázích tu leželi téměř všichni členové jeho rodiny. Naživu byly už jen obě dcery, Gisela a Marie Valerie, a jejich potomstvo. Ještě stále měl pochopitelně i Katharinu Schrattovou, „milostpaní“ nebo „přítelkyni“. Ta však bude, až přijde její čas, pohřbena na městském hřbitově, jak se na ženu prostého původu sluší a patří. Katharina vnesla do císařova života hodně světla, v příšeří Kapucínské krypty však pro ni nebylo místo. František Josef I. vedl vcelku osamělý život – stáří si vyžádalo svoji daň. Ale ještě byl tady, pevný jako věž uprostřed Evropy, zatímco většina jeho kontrahentů tento svět už dávno opustila. Přežil proradného Napoleona III., kancléře Bismarcka, tři německé císaře, dva ruské cary, anglickou královnu a indickou císařovnu Viktorii i uherského magnáta Andrássyho, na něhož dlouhá léta žárlil. Svět kolem Františka Josefa se během dlouhých desetiletí jeho panování stále měnil a zásadním způsobem přetvářel, on sám – relikt starých časů – však představoval pro své poddané cosi jako monument. Císař nevyhledával společnost. To ostatně nedělal nikdy – již od mládí zasvětil svůj život práci a povinnostem. Tak ho vychovala jeho „drahá maminka“: jednat vždy zodpovědně a čestně. A k tomu nepotřeboval ani společnost, ani pobídky. Odmalička byl mimořádně poslušné dítě, které plnilo přesně do puntíku vše, co po něm matka vyžadovala. Nikdy neprotestoval, v ničem své dominantní matce neodporoval. „Frantík je hodné dítě…“ Již v útlém věku měl František Josef náročný program, každý den naplněný od rána do večera povinnostmi. Bezstarostné dětství nepoznal. Jeho ctižádostivá matka se nijak netajila tím, že svého prvorozeného syna považuje za budoucího císaře. Byla přesvědčená, že jeho strýc Ferdinand, formálně první pretendent na trůn, bude shledán nezpůsobilým vládnout. Ferdinand byl skutečně politováníhodný muž, neboť na svých bedrech nesl dědičné zatížení způsobené jeho předky. Od dětství trpěl epilepsií, takže téměř neuplynul den, aby neprodělal nějaký záchvat. Jeho švagrová Žofie o něm mluvila jako o „ubohém muži“, ale ruská carevna Charlotta si nebrala servítky a o Ferdinandovi prohlásila v době, kdy už byl císařem: „Všemohoucí bože, již jsem toho o něm tolik slyšela, 16
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 16
4.1.2018 12:54:11
POSLEDNÍ
R O Z H O D N U T Í S TA R É H O C Í S A Ř E
o jeho malé, ošklivé a neduživé postavě, o velké hlavě a přihlouplé tváři; ale skutečnost je ještě mnohem horší.“ V úředních zprávách dvora, jejichž obsah kontroloval všemocný kníže Metternich, takže neobsahovaly žádnou zmínku o potížích způsobených neschopným vládcem, se užaslí poddaní dočetli úplně jiné věci. Například o císařových narozeninách v roce 1843: Vznešené narozeniny Jeho výsosti, našeho nejmilostivějšího císaře, byly i v tomto roce oslaveny způsobem, který věrně vyjádřil všeobecné pocity lásky a vděčnosti vůči našemu nejvznešenějšímu panovníkovi a jeho nejmilostivějšímu arcidomu. Co lepšího si mohl Metternich přát než císaře, který v důsledku své zdravotní indispozice nemohl řádně vládnout? Teprve teď se kníže dostal až na samý vrcholek moci. Ferdinandův předchůdce, císař František II./I., se sice o vládní záležitosti příliš nestaral, ale občas přece jen vyjádřil svůj názor a svoji vůli. Od „dobráka“ Ferdinanda se kancléř ničeho takového obávat nemusel. Kromě toho se Metternich těšil přízni mladé arcivévodkyně Žofie, která v něm obdivovala nejen pohledného, ale i duchaplného muže. Oba se navíc shodli i v reakcionářských postojích. Jako mladá dívka měla Žofie – pod vlivem svého svobodomyslného otce, bavorského krále Maxmiliána I. Josefa – jisté pochopení pro liberální ideje. Nicméně ve Vídni se rychle nadchla pro politické koncepce muže, jehož současníci nazývali „beau Clement“. A Metternich v ní našel pilnou žákyni, o níž věděl, že jeho ideje vštípí svému synovi, do něhož vkládal naděje celý dvůr. Všichni si uvědomovali, že František Josef před sebou má velkou budoucnost. I vzhledem k tomu, že se jeho otec František Karel o politiku ani v nejmenším nezajímal. Stařičký císař, jemuž dělala chůze potíže, se snažil najít v příšeří krypty sarkofág s ostatky císaře Ferdinanda. Dodnes soucítil s nemocným mužem, jemuž on, František Josef, vděčil za mnohé. Vždyť Ferdinand se dobrovolně vzdal císařské koruny v jeho prospěch! A bez velkých gest či pocitu zatrpklosti přesídlil do Prahy, kde pokojně dožil ve společnosti své choti, která se o něj obětavě starala, aniž by kdy poznala skutečné manželské štěstí. Rodina spatřovala v Marii Anně anděla, který 17
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 17
4.1.2018 12:54:11
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
jim byl seslán, aby ubohého, neduhy stíhaného Ferdinanda doprovázela životem. Císařská koruna však nebyla to jediné, čím Ferdinand svého synovce obdaroval. Odkázal mu také velký majetek. František Josef se díky tomu nikdy nemusel zabývat rodinnými financemi. Do pokladny Habsburků neustále odněkud přitékaly peníze. Zato František Ferdinand představoval ve vzpomínkách stařičkého císaře temnou kapitolu! František Josef následníka trůnu odjakživa nesnášel a přišlo mu vhod, že arcivévoda nebyl pochován zde, v Kapucínské kryptě, nýbrž v Artstettenu – po boku své stavovsky nerovné choti Žofie. Císař si dodnes zřetelně vybavoval den, kdy došlo k prvotřídnímu skandálu poté, co arcivévodkyně Tereza objevila v kapesních hodinkách následníka trůnu obrázek nikoli své dcery, jak potají doufala, nýbrž hraběnky Chotkové, kterou zaměstnávala ve svém domě. František Josef plně chápal rozruch, který toto odhalení vyvolalo. Zvláště poté, co František Ferdinand veřejně prohlásil, že se raději vzdá trůnu než této ženy. Císař dobře znal svého umíněného, tvrdohlavého synovce a věděl, že nejde o planou hrozbu. Nezbylo tedy než povýšit hraběnku Žofii Chotkovou alespoň na kněžnu. Ale i František Ferdinand musel udělat ústupek – vzdát se nástupnických práv pro své děti vzešlé z morganatického svazku. František Josef dlouho přemýšlel. Svému rebelantskému synovci nikdy nepřišel na chuť, a když se dozvěděl, že František Ferdinand trpí tuberkulózou, docela by se mu zamlouvala představa, že za následníka trůnu určí jeho bratra arcivévodu Ottu – nebýt toho, že Otto byl vyhlášený sukničkář. O jeho avantýrách s dámami, z nichž některé neměly příliš dobrou pověst, si vyprávěla celá Vídeň. Veškeré domluvy byly zbytečné. Když se císaři doneslo, že Otto jedné noci zamýšlel přivést do ložnice své manželky několik opilých kumpánů, aby jim ukázal „jeptišku“, František Josef se neudržel a dal nezvedenému synovci facku. Ale i Otto už byl dávno po smrti. Zemřel poměrně mladý, svým životním stylem si sám vykopal hrob. A teď ležel v sarkofágu tady v kryptě, vedle manželky, kterou za jejího života tolik ponížil. Snad se tu o půlnoci neodehrává rej mrtvých! 18
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 18
4.1.2018 12:54:11
DĚTSTVÍ
MEZI P OV I N N O S T Í A T R A D I C Í
S hlubokým povzdechem se císař obrátil k sarkofágům své choti Alžběty a syna Rudolfa. Kvůli záchvatu kašle jen stěží lapal po dechu – cítil, že i na něj smrt vztahuje ledovou ruku. V myšlenkách se vrátil do dávno minulých dob, kdy plný elánu usiloval o to, aby byl své „milé mamince“ poslušným synem. Přes jeho vrásčitou tvář přelétl úsměv, když si vzpomněl, jak ho maminka zahrnovala péčí, zároveň však nikdy neztrácela z očí svůj hlavní cíl – připravit syna na roli císaře. Za chůvu mu vybrala baronku Sturmfederovou, ženu, která byla Habsburkům oddaná tělem i duší a láskyplně uplatňovala všechny výchovné zásady stanovené arcivévodkyní Žofií. Když František Josef dosáhl přiměřeného věku, byl předán do péče vychovatele, jímž se stal hrabě Bombelles. Už jako malý chlapec projevoval pozdější císař mimořádnou píli a disciplínu. Matka mu obstarala ty nejlepší učitele, kteří s chlapcem hovořili – nebo to alespoň zkoušeli – ve všech hlavních jazycích monarchie, tedy kromě němčiny taky v maďarštině, češtině a italštině; samozřejmě se musel učit i francouzštinu, jazyk diplomatů a aristokracie. Dodnes ale nepochopil, proč ho trápili latinou a starou řečtinou. Dlouhé hodiny strávil nad originálem Césarových zápisků, které by si přitom raději přečetl v němčině. Další profesoři ho vyučovali základům zeměpisu a matematiky. Ale den měl pouze 24 hodin, přičemž náročný program začínal již v šest ráno, kdy celá rodina odcházela na mši svatou. Následovaly dlouhé hodiny výuky v mnoha předmětech. František Josef neměl téměř žádné volno a navíc musel pravidelně absolvovat „nanejvýš trapné“ přezkoušení z nabytých vědomostí. Před každou zkouškou měl trému jako kdokoli jiný, ačkoli mu pochopitelně nehrozilo, že z některého předmětu propadne. 19
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 19
4.1.2018 12:54:11
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
I když byl poslušný a vnímavý žák, občas se přece jen projevil jako dítě. Jeho mladší bratr Max nebyl jediný, kdo zpestřoval rodinný život nebo výuku občasnými vylomeninami a lumpárnami. Trest následoval promptně a učitelé přitom nebrali ohledy na to, že mají co dočinění s arcivévodou, případně korunním princem. Pro malého chlapce pochopitelně nebylo snadné učit se tolik cizích jazyků, chápal však, že potřebuje slušně ovládat především maďarštinu, aby tomuto nevraživému národu aspoň něčím zaimponoval. V té době pochopitelně ještě netušil, že jeho milovaná Sisi s ním bude chtít mluvit jen touto řečí. Císař pomalu přešel k sarkofágu své choti. Chvějící se rukou pohladil studený kov, pod nímž už osmnáct let spočívaly tělesné ostatky ženy, kterou tak hluboce miloval. Proč mu nikdy nerozuměla? Proč mu při každé názorové rozepři vyčítala jeho smysl pro pořádek a absolutní přesnost? Věděla přece, že tyto vlastnosti měl a dál rozvíjel již odmalička, že to jsou jeho základní charakterové rysy, které nedokázal změnit, ani kdyby chtěl. Prošel přísnou výchovou, v níž nebylo místo pro individualitu a vlastní, odlišné názory. Musel akceptovat to, co považovala za správné jeho „milovaná maminka“. Hudba ani literatura ho nikdy doopravdy nezajímaly, i když se z něj v pozdějším věku stal pilný návštěvník divadelních představení Burgtheatru. Ale to souviselo méně s díly autorů a více s představitelkou hlavních rolí. Jenom kreslení ho bavilo, především krajinky. „Milá maminka“ pochopitelně všechny synáčkovy výtvory pilně sbírala a ukládala. Při oslavách čtyřicátého výročí jeho panování pak byly některé z nich veřejně vystaveny. Mimo jiné obraz krajiny v Dalmácii, který vytvořil jako šestnáctiletý. Ale již ve třinácti letech potěšil hraběte Timothea Ledóchowského tím, že mu věnoval malou sbírku svých kreseb. Ze všeho nejraději však kreslil karikatury osob ze svého okolí. Především mladší bratry bavil podobiznami jejich učitelů. Nicméně později, když jeho život naplňovalo stále víc vážných povinností, už neměl na podobné špásy čas. Možná by karikaturami pobavil svoji drahou Sisi, pro niž se stal terčem posměchu nejeden dvořan; asi by ji potěšilo, kdyby jí 20
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 20
4.1.2018 12:54:12
DĚTSTVÍ
M E Z I P OV I N N O S T Í A T R A D I C Í
prezentoval pár mírně zlomyslných portrétů osob, které nesnášela. Jenže s Alžbětou si už velmi záhy přestal rozumět! Císař si smutně povzdychl. Byla to snad jeho chyba, že si s manželkou dlouhá desetiletí neměli co říct? Co jednoho zajímalo, to nechávalo druhého naprosto lhostejným. Emocionální chlad, který vůči němu Alžběta projevovala, naplňoval Františka Josefa hlubokým smutkem, neboť on ji nikdy nepřestal milovat. Ale Sisi požadovala věci, které jí on jako císař prostě nemohl dát: především naprostou svobodu, na kterou byla od dětství zvyklá. A ona se zase nedokázala nebo nechtěla vcítit do něj, do jeho role, na kterou byl připravován od útlého věku. Jako chlapec prošel František Josef tvrdou školou učení, výcviku a naprosté poslušnosti. Ani jeho rodiče, ani žádný z jeho vychovatelů si nepoložil otázku, zda tomu malému chlapci nenakládají příliš mnoho. Jestli je opravdu nutné, aby se již ve čtyřech letech učil obtížnou kurentku. Po tolika desetiletích si nedokázal vybavit, jak těžké pro něj bylo zápolit s každým jednotlivým písmenkem. Jedna vzpomínka se mu však vybavila: jak byl hrdý na to, že dokázal napsat bez chyby několik vět, a hned se s tím utíkal pochlubit babičce. Nerad zpíval a nechtěl se učit hrát na žádný hudební nástroj. To bylo u muzikálně nadaných Habsburků krajně neobvyklé. Pouze jednou zkusil štěstí jako dirigent. Při jednom hudebním představení v Reichenau vzal do ruky taktovku a začal s ní mávat. A stal se zázrak – hudebníci hráli správně! Každý ovšem podle svého. František Josef neměl hudební sluch, a proto si k hudbě nikdy nevytvořil blízký vztah. Je tedy celkem udivující, že si už v mládí získal pověst dobrého tanečníka. K tomu však měl patřičnou průpravu – jeho babička organizovala pro své „vnuky-synovce“ dětské bály. A o masopustních svátcích si děti oblékaly karnevalové kostýmy. Palmu vítězství získal Max, když se k velkému pobavení všech přestrojil za dívku. Na podobné akce byly zvány i holčičky z předních šlechtických rodin, pochopitelně jen za předpokladu, že byly stavovsky „vhodné“. Jako mladý muž byl František Josef vyhledávaným tanečníkem, a to nejen pro svoje postavení, nýbrž i proto, že vyrostl v pohledného kavalíra. Srdce všech dívek se rozbušilo 21
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 21
4.1.2018 12:54:12
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
Vojenství přitahovalo Františka Josefa I. od útlého věku
rychleji, když se přiblížil k řadě mladých dam lemujících taneční parket. V té době, také na to si stařičký císař s úsměvem vzpomněl, pocítil první emoce jako muž. A i když se choval naprosto diskrétně, „milá maminka“ si jeho zamilovanosti 22
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 22
4.1.2018 12:54:12
DĚTSTVÍ
M E Z I P OV I N N O S T Í A T R A D I C Í
okamžitě všimla. Bratři naštěstí ne – v takovém případě by byl František Josef vystaven jejich nemilosrdným šprýmům! Na prvním místě jeho zájmů však již od dětských let figurovalo vojenství. Kam až jeho paměť sahala, vždy byl nadšený voják, přičemž měl již jako chlapec svůj vlastní pluk. Nic ho nefascinovalo tak mocně jako absolutní přesnost, kterou se pyšnily execírující vojenské oddíly. Vše muselo precizně sedět, uniformami počínaje a správným držením pušky konče. Pravidelná vojenská cvičení tvořila páteř jeho života. I nyní, na prahu smrti, František Josef zřetelně cítil, že byl po celý život duší i tělem voják. Bez ohledu na to, že ve válkách, jichž vedl během svého dlouhého panování několik, mu Štěstěna nikdy nepřála. A kdyby mu Rusové v roce 1848 nepomohli potlačit povstání v Uhrách, bůhví, jak by všechno dopadlo. Možná by Maďaři svého vyhlášeného cíle – rozbití habsburské monarchie – opravdu dosáhli. Požádat cara o pomoc nebylo jeho rozhodnutí, přesto však Rusové během krymské války vedené proti Anglii a Francii očekávali od Rakouska projev solidarity; František Josef I. ale jejich naděje zklamal. Stařičký císař pohlédl na modrý kabátec své vojenské uniformy. Uhladil záhyb na rukávu, jako by tím chtěl vyvolat vzpomínky na dávno minulé události. Uniformu miloval nadevše, nosil ji téměř stále. A jako mladý muž v ní vypadal atraktivně. Když na bálech tančil se svobodnými dívkami, každá z nich ve skrytu duše doufala, že právě ona si získá jeho srdce. Ihned poté, co František Josef koncem roku 1848 dosedl na císařský trůn, začaly u dvora i v širší veřejnosti intenzivní dohady o tom, koho si vybere za manželku. On sám se tím příliš nezabýval, od osudových dní v Olomouci trávil celé dny a noci tím, že se snažil proniknout do vládních záležitostí monarchie. Již od dětství mu „milá maminka“ dávala jasně najevo, že jeho údělem je stát se jednoho dne panovníkem, který bude vládnout nikoli z vůle lidu, nýbrž z Boží milosti. Na tom nic nezměnily ani revoluční události roku 1848; liberální ideje byly Františku Josefovi naprosto cizí, dokonce lze říct, že je nenáviděl. Snažil se zvrátit dějinný vývoj, jak mu to odmalička vštěpovali jeho vychovatelé i „milá maminka“. 23
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 23
4.1.2018 12:54:12
FRANTIŠEK JOSEF
A JEHO RODINA
Císař si rukou přejel oči. Byly názory, které po celý život zastával, opravdu správné? Neměl se raději řídit příkladem některých předků, například pradědečka císaře Leopolda II., který byl v Toskánsku dodnes uctíván téměř jako světec, protože zavedl moderní reformy a výrazně rozšířil práva svých poddaných? Jenže Leopold II., stejně jako jeho bratr císař Josef II., mu byli bytostně cizí. Jejich politické kroky neodpovídaly koncepci panovníka z Boží milosti, kterou se po dlouhá staletí řídili všichni jejich předci.
24
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 24
4.1.2018 12:54:12
Maria-Sigrid Größingová FRANTIŠEK JOSEF A JEHO RODINA Císař vzpomíná Z německého originálu Franz Joseph und seine Familie. Ein Kaiser blickt zurück, vydaného nakladatelstvím Carl Ueberreuter Verlag ve Vídni v roce 2016, přeložil Jiří Vodvárko Obálku s použitím originální fotografie zhotovila Jana Šťastná Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 176 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar v Praze v roce 2018 jako svou 9563. publikaci Sazbu zhotovil Vladimír Fára Tisk TBB, a. s. Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia–knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Frantisek Josef a jeho rodina.indd 176
26.1.2018 13:26:51