Agonie smrti_001 az 003_Sestava 1 12/13/17 3:13 PM Stránka 3
KNIŽNÍ KLUB
Bernhard Aichner TOTENRAUSCH Copyright © 2017 by btb Verlag, a division of Verlagsgruppe Random House GmbH, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Jacket design © 2017 by semper smile, München Jacket motiv © 2017 by Bernhard Aichner Translation © 2018 by Dagmar Hoangová ISBN 978-80-242-5933-8
03_AGONIE SMRTI.indd 4
4.11.17 22:02
Vsechno ˇ bude dobré
03_AGONIE SMRTI.indd 5
16.10.17 11:39
Byla to jediná cesta. Neměla už žádnou jinou možnost, musela přijmout pomoc, která se jí nabízela. Skutečnost, že někdo podstoupil riziko dostat ji z Německa, hraničilo se zázrakem. Spojit se s ní mohlo vyvolat otázky. Pomoct jí znamenalo vězení. Je jako nemoc, kterou chtějí vypudit zlo, které si člověk drží od těla. Proto ji nesmí nikdo vidět, proto omámila své děti a ujíždí s nimi na sever. Nebylo možné, aby se posadila sama za volant vozu nebo použila veřejný dopravní prostředek. Všechno mohla ukončit obyčejná silniční kontrola, spolucestující, který ji náhodou poznal, kamera na nádraží, která ji zachytila. Proto ten pohřební vůz, velká transportní rakev na ložné ploše a malé otvory pro dýchání. Je prostě jen noc, jenom dvě spící holčičky ve tmě. Nikdo jí je nevezme, nikdo kromě ní neslyší jejich pláč, tiché sténání, než otevřou oči. Protože i když si tolik přála, aby se to nestalo, začínají se pohybovat a mluvit. Kde to jsme, mami? Rozsviť, prosím! Nemůžu se hýbat, vidět tě, mami. Rychle pochopí, že jsou zavřené, že není úniku. Je to jako reflex. Kopají nohama, buší pěstmi do dřeva, chtějí se osvobodit. Nic se ale ne stane, stěny rakve nepovolí. Maminčiny paže jsou jako provazy, které je ovíjejí, láskyplně drží, chtějí je chránit.
7
03_AGONIE SMRTI.indd 7
16.10.17 11:39
Jsou tu jen kola, která se otáčejí, asfalt pod nimi a kapesní svítilna, kterou rozsvítila. Směšný pokus zbavit je strachu. Nic se nám nestane, šeptá. Brzy se víko zvedne a uvidíme moře. Chce věřit, spolehnout se na to, že řidič splní, co slíbil. Že je dopraví nejkratší cestou na palubu nákladní lodi. Draze za to zaplatila. Nechala za sebou všechno, co bylo, za několik hodin nebude žádná minulost, nikdo kromě dětí. Vše, co ještě má, leží v její náruči. Je jen spálená země, po které jedou. Už žádné domovní dveře, které by mohla otevřít, a cesta zpátky do města, v němž vyrostla. Ani vlast. Musí si najít novou. Protože si nemůže zout obličej jako střevíc, protože by ji poznali a zavřeli. Proto. Zůstat v utajení. I když se nenávidí za to, co dětem dělá, je hluboce přesvědčená, že je to správné. Uklidněte se, prosím. Všechno je v pořádku. Musíte mi důvěřovat, řekne a zhasne baterku. Protože už nemůže snést slzy v očích dívenek. Protože ví, co od nich žádá. Uvěznění. Strach. Maminka na vás dá pozor, řekne jen. Nemusíte se bát, miláčkové. Ještě chvilku se budeme schovávat a pak pojedeme velkou lodí. Po moři do jiného života. Protože ten starý je zničený. Brünhilda Blumová. Laskavá matka, úspěšná v oboru pohřebnictví, přátelská a vyrovnaná. Nikdo by s tím nepočítal, neřekl by do ní, čeho je schopná. Že by se mohla stát několikanásobnou vražedkyní. Ledově chladnou a zběsilou. Říká se, že to byly zločiny bez motivu, že se zbláznila. Protože nikdo neví, proč se to všechno stalo, protože oficiálně ne existuje motiv. Muže, které zabila, vůbec neznala, nebyly styčné body, zaútočila náhodně, prostě jen tak ukončila
8
03_AGONIE SMRTI.indd 8
16.10.17 11:39
ejhroznějším způsobem pět životů. Čin psychopatky, psali n novináři. Mýlili se. Protože nevěděli, kdo ti zavraždění do opravdy byli, co udělali. Že měli na svědomí Markovu smrt. Manžela Blumové, který ležel jednoho rána na silnici. Přejetý. Před jejíma očima. Jeho rty, na které v tu chvíli myslí. Už se nehýbaly. Tatínek je v nebi, řekla Blumová. Tatínek je mrtvý, upřesnila Nela, starší z dcer. Pochopila jako první, že se už nevrátí, neuloží je do postýlek, nikdy je nepohladí. Náš tatínek je teď taky mrtvola, řekla své mladší sestře. Uma to odmítala pochopit. A Blumová to nesnesla. Nechtěla se s tím smířit, bránila se. Začala se v tom šťourat. Podle policejní zprávy to byla nehoda, od které řidič ujel, víc nic. Viník nebyl nikdy nalezen. Jednoho dne se po něm přestalo pátrat. Blumová ale v hledání pokračovala a našla je. Pět mužů, kteří si přáli, aby zemřel. Protože jako kriminalista zjistil, co skrývají. Bylo to poslední, na čem pracoval. Dospěl k přesvědčení, že ta pětice vážených občanů vede dvojí život, že to jsou násilníci a vrazi. Byl to horor, v němž se Blumová ocitla. Nebylo tu už nic než ta divoká zvířata, vzteklé bestie, které lovila a likvidovala, porcovala a kuchala. Všechno je ještě tak blízko! Příčina tmy, toho, že utíká, že se musí schovávat. Nacpaná do téhle bedny. Zoufalství dětí a její bezmoc. Protože nemůže udělat nic, aby dívenky vysvobodila a zbavila je strachu. Nic, jen mluvit pořád dál, šeptat jim do uší. Už brzo budeme sedět na břehu a házet do vody kameny. Krásnými větami bojuje proti jejich panice,
9
03_AGONIE SMRTI.indd 9
16.10.17 11:39
v teplých, pestrých barvách maluje budoucnost. Vezme děti do náruče a utíká s nimi po pláži. Zavřete zkrátka oči a představte si to. Po skalách šplhají malí krabi, kolem plavou spousty barevných ryb. A když se po zorně zaposloucháte, uslyšíte i šumění moře. Už žádná kola na asfaltu, všude jen blankytně modrá voda a slunce, děti běhají kolem a poskakují radostí. Maminka je u vás, řekne. Všechno bude dobré. Stále znovu tuhle větu mezi mnoha jinými. Větu, která děti pomalu uklidní, dá jim naději. Všechno bude dobré, šeptá. Všechno bude dobré.
10
03_AGONIE SMRTI.indd 10
16.10.17 11:39
1
03_AGONIE SMRTI.indd 11
16.10.17 11:39
Souostroví Lofoty. Když přijely, byly všude mrtvé, bez hlavé ryby. Visely svázané po dvou tři až čtyři měsíce na dřevěných stojanech. Sušící se tresky. A červený dřevěný domek u moře, který jim pronajal přívětivý rybář. Nový svět, do něhož se ponořily, lidé, kteří nic netušili, minulost, která prostě zmizela. Nikdo nekladl otázky, nepojal podezření. Byla jen matka, která je se svými dvěma dětmi na dovolené. Na konci světa něco jako štěstí. Je tady moc krásně, mami. Ty hory jsou tak špičaté! Chceme tu zůstat, mami. Nemyslely už na to, jak sem jely, na strach, který pociťovaly, na tmu a stísněný prostor. Všechno bylo zase daleko. Dívenky rozkvetly, užívaly si, že se jim Blumová věnuje. Celé týdny jen voda, procházky po ostrově, cizí se proměnilo ve známé. Všechno, co jim slíbila, se stalo skutečností. Nikdo ji tady nehledal, nikdo ani na vteřinu nepomyslel na to, že něco není v pořádku. Uma a Nela byly šťastné. Ta nádherná krajina sto kilometrů na sever od polárního kruhu, místo, kam si vždycky přáli s Markem jet. Jednou poletíme do Norska, kytičko moje. Uvidíme půlnoční slunce. Toužebné přání se jí splnilo. Bez něho. Blumová chtěla ze všech sil věřit tomu, že je to navždy. Každé ráno po pro
13
03_AGONIE SMRTI.indd 13
16.10.17 11:39
buzení si představovala krásnou budoucnost a slibovala sama sobě, že se vynasnaží učinit děti šťastnými. Byl to normální život na konci světa. Rybář, který přijel a přivezl potraviny, slunce, které nezapadalo, kroužící rackové. Týdny trvající smích, k němuž se donutila, i když jí do smíchu nebylo. Byly to lži, které hojily rány dětí. Pravdu si Blumová nechávala pro sebe, věty, které se stále vracely a hlasitě v ní křičely. Vaše maminka zabila pět lidí, miláčkové. Ukradla vám váš život, zase to ale napraví. Každodenní pokusy vytvořit ideální svět, udělat vše, aby úsměv z tváří dětí zase nezmizel. Tři nekonečně dlouhé měsíce. Potom ostrované usušené tresky z dřevěných stojanů sundali, naložili a poslali do Itálie. Hlavy skončily v Nigérii. Vaří tam z nich polévku, řekl rybář. Pořád ještě se tvářil přívětivě, začínal být ale zvědavý. Jak dlouho tu chcete zůstat? zeptal se jednoho dne. Zanedlouho bude zima. Blumová neodpověděla. Copak nemusíte domů? vyptával se. Děti nejdou do školy? Blumová mlčela. Přestože se kolem nic nedělo a média se přestala o vražedném monstru zmiňovat, bylo jí jasné, že se vrátit nemohou. Návštěva internetové kavárny, kam jednou v týdnu do cházela, ji sice uklidňovala, východisko se ale nenabízelo. Pátrání po ní zůstávalo neúspěšné, panoval klid, novináři už všechno odvyprávěli, nebylo nic nového, o čem by mohli referovat. Funebračka Brünhilda Blumová, která své oběti čtvrtila a ukrývala v rakvích náhodných zesnulých, se
14
03_AGONIE SMRTI.indd 14
16.10.17 11:39
i s dětmi vypařila. Byl to mimořádný kriminální případ, který otřásl malým Rakouskem. Nějaký čas upírala na poklidný Innsbruck pohled skoro celá Evropa. Teď ale vše utichlo, moře mezi horami se uklidnilo. Nastal krátký o kamžik bezvětří. Blumová pluje s dětmi veslicí na otevřené moře. Chytají ryby a se smíchem je házejí zpátky do vody. Všechno se zdá být klidné, přesto nemohla v noci spát. Ležela bdělá vedle dětí a představovala si, co přijde. Realita však byla prázdná. Neexistovala žádná perspektiva, škola, práce, zdravotní pojištění. Peníze vystačí ještě na několik týdnů, pak ale všechno skončí. Její nový život byl jako auto bez benzinu na okraji silnice. Její majetek se vešel do dvou cestovních tašek. Byl to jen krásný sen, z něhož se pomalu probouzela. Blumové docházely síly. Drásalo jí nervy malovat dětem i sobě svět narůžovo, tvářit se pořád, že je všechno v nejlepším pořádku. Přetáhla si pokrývku přes hlavu. Dny se zkracovaly, slunce zvolna mizelo. Cítila stále větší zoufalství a osamělost. Vědomí, že jsou v této zemi cizí, jen turisté v ročním období, kdy tu obvykle už žádní nebyli. Krátká letní sezona byla u konce. To, co pociťovala v prvních týdnech jako štěstí, se teď stalo trestem a trýzní. Otázky dětí ji pálily v nitru stejně jako odpovědi, které nemohla dát. – Kdy se vrátíme, mami? – Kam? – Domů. – Je tady přece krásně, nebo snad ne? Přijde zima, můžeme
15
03_AGONIE SMRTI.indd 15
16.10.17 11:39
stavět sněhuláky a jezdit na sáňkách z kopce. Bude to legrace, uvidíte. Všemu přivykneme, jednou nám to bude připadat úplně normální. – Chceme lézt na naši třešeň v zahradě. Jako vždycky, mami. Musíme otrhat třešně, jinak přiletí ptáci a všechny je sezobou. – Můžeme si je koupit, když budeme chtít. – A co mrtví, mami? – O ty se teď stará někdo jiný, nedělejte si starosti. – Ty už nejsi funebračka? – Ne. – Co chceš dělat, mami? – Napadlo mě, že bych mohla pracovat v továrně na zpracování ryb. – To nejde. – Proč ne? – Nechceme, abys uřezávala rybám hlavy. Nechceme tady zůstat, mami. – Ale proč? – Protože tu nejsou žádné děti. Kromě nás tu nikdo není. S kým si máme hrát? – Přestěhujeme se do vesnice. – Nerozumíme zdejší řeči. – Jazyku se dá naučit. Mohly byste tu chodit do školy. Můžeme tady žít natrvalo. – My ale nechceme. – Zvládneme to, uvidíte. – Chceme se vrátit do našeho starého domu, chceme své hračky, vidět dědečka. – Nemůžeme zpátky, miláčkové. – Proč ne, mami?
16
03_AGONIE SMRTI.indd 16
16.10.17 11:39
– Protože to nejde. – Prosím! – Hrozně mě to mrzí. – Co, mami? – Všechno. Rve jí to srdce. Chtěla by, aby se nic z toho nestalo, opovrhovala sebou za to, že jí neleželo na jazyku nic jiného než ta podělaná věta, která se stala frází. Byla jen slibem, který n emůže splnit. Všechno bude dobré. Chtěla to říct, ale nemohla, bránily jí v tom zklamané obličeje dětí. Ztratila svůj úsměv. A sebedůvěru. Zbyly jen slzy. Mnoho slz.
17
03_AGONIE SMRTI.indd 17
16.10.17 11:39
Bernhard Aichner AGONIE SMRTI Z německého originálu Totenrausch, vydaného nakladatelstvím btb Verlag, a division of Verlagsgruppe Random House GmbH v Mnichově v roce 2017, přeložila Dagmar Hoangová Obálku podle originálního návrhu autora a semper smile zhotovila Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 424 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9437. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
03_AGONIE SMRTI.indd 424
4.11.17 22:00