0038981

Psano zivotem_001 az 003_Sestava 1 3/6/18 9:25 AM Stránka 3

PSÁNO ŽIVOTEM

Literally Copyright © Lucy Keating, 2017 All rights reserved ISBN 978-80-7549-716-1

Psano zivotem.indd 4

9.3.2018 14:48:55

Tato kniha je věnována mým bratrům – občasným mučitelům, častým zachráncům a věčným hrdinům.

Psano zivotem.indd 5

9.3.2018 14:48:55

´

1

Instinktivní reakce JE 15:02 v neděli odpoledne a já bych si měla uklízet pokoj.

Ne že bych tu měla nějaký obzvlášť velký nepořádek – to nikdy. Ne že by mi to rodiče přikázali – to taky nikdy.

Uklízím prostě proto, že to tak mám napsané v kalendáři – žlutě. Pochůzky a veškerou nutnou „údržbu“ mám vyznačenou žlutě, domácí úkoly modře, cvičení (běhání po plážové promenádě a surfování s tátou) fialově, schůzky (pucování zubů, kadeřnice) růžovofialově a události jako večeře s Avou u Papa’s Poke nebo Nishiny narozeniny v Malibu zase zářivě tyrkysovou. To je totiž moje barva pro „kamarády/zábavu“.

Ještě mám další kategorie pro další věci, ale nebudu vás nudit detaily. Prostě hrozně moc dám na vizuální podněty. To mám po mámě. Taky musím mít vždycky všechno do detailu zorganizované. To nemám naprosto po nikom z rodiny.

7

Psano zivotem.indd 7

9.3.2018 14:48:55

Problém s tím, že jsou tři hodiny a já bych si měla uklízet pokoj, tkví v tom, že neuklízím. Místo toho ležím na břiše na podlaze v obývacím pokoji a hledím do očí Napoleonovi, který ze svého místa pod pohovkou pšeničné barvy můj pohled vyzývavě opětuje a z tlamy mu visí jedny moje kalhotky. „Nedělej to, Napoleone,“ varuju ho.

Napoleon zavrčí.

Ava mi předešlého dne říkala, že na ni Napoleon také vrčel, ale nijak se jí to nedotklo, protože je to prý instinktivní reakce. „To se nedá nic dělat, naše tělo prostě někdy reaguje určitým způsobem, aby nám dalo na srozuměnou, jak se doopravdy cítíme,“ řekla mi. „Jako když Nisha zrudne jako řepa, kdykoliv na ni Ray Woods promluví třeba jen půl slova. Nebo když se u zkoušek potíš v podpaží.

Nebo jako když jsem zvracela skoro před každou cestou letadlem, kterou jsem kdy podnikla.“ „Já se při zkouškách nepotím,“ bránila jsem se a Ava se jen usmála. To je celá Ava. Nejde jí ani tak o to, co se děje, ale proč se to děje. Umí se na věci podívat z jiné stránky.

Já vnímám věci daleko jednodušeji. Buďto se dějí, nebo ne. Člověk něco udělá, nebo neudělá. A veškeré nečekané a instinktivní reakce – červenání se a pocení a vrčení – považuji za velmi nevhodné.

Pomalu natáhnu ruku směrem k Napoleonově gaučové jeskyni a jeho vrčení zesílí. Stáhnu se a obrátím oči v sloup, což je gesto, o kterém se ráda domnívám, že mu pes rozumí.

8

Psano zivotem.indd 8

9.3.2018 14:48:55

Napoleon je pes mého otce. Také je to můj nepřítel na život a na smrt. Ne že bych neměla ráda psy. Mám, například takové ty zlaté retrívry, co v reklamách na polévku polehávají u krbu a nedělají nic kromě toho, že sem tam zavrtí ocasem. Nebo toho buldočka se slunečními brýlemi, co jezdí na skejtu a jazýček se mu třepotá ve větru.

Jenže Napoleon je jiný. Když mu bylo jen pár měsíců, otec ho našel v průchodu s mrtvou krysou. „Chudáček,“ řekl. „Co je to za život v takových podmínkách!“ Já ovšem vím, jak to bylo doopravdy. Vím, že Napoleon vyzval tu krysu k boji na smrt – a vyhrál.

V kuchyni se otevřou zadní dveře a dovnitř vejde má matka s iPadem přímo před obličejem, světlé rovné mikádo se jí za chůze pohupuje a za ní jde Jae, její nový designový stážista. Alespoň myslím, že je to Jae. Nevidím mu do obličeje přes tu obrovskou hromadu srolovaných velínových papírů, na kterých se pravděpodobně skví plány na další z matčiných překrásných domů v jihokalifornském stylu. Máma je odbornice na přestavbu starých bungalovů. Je proslulá svou schopností zjednodušit vzhled domu a zmodernizovat ho tak akorát, aby neztratil svůj původní charakter. Jako jedna z nejlepších reklam jí slouží náš dům s podlahami z tmavého dubového dřeva, těžkými trámy vyváženými zářivě bílými zdmi a nábytkem ve stylu poválečné Ameriky. Jedním z exotických polštářů, které nechala dovézt z Indie, mám právě podložené lokty.

9

Psano zivotem.indd 9

9.3.2018 14:48:55

„Co děláš na podlaze?“ zeptá se máma a nespouští oči z iPadu, zatímco odkládá na zem tašku a naznačuje Jaeovi, aby položil plány na kuchyňský pult. Potom z lednice vyndá dvě láhve perlivé vody a jednu mu podá. „Napoleon má moje kalhotky,“ vysvětluju. „To je přece úchyl,“ odvětí.

Jae se na mě zdvořile usměje. „Ahoj, Annabello.“ „Ahoj Jae,“ řeknu a pak si povzdechnu. Ráda bych mámu poprosila, aby o našem psovi nemluvila jako o úchylovi před stážistou, se kterým jsem nikdy nepromluvila víc než čtyři slova najednou, ale vím, že by to bylo k ničemu.

Máma totiž na formality nedá. „Jak je chceš dostat zpátky?“ zeptá se, konečně odloží iPad a podívá se na mě. „Zavraždím ho,“ pravím rozhodně a máma smíchy odfrkne. Pohlédnu zpátky na Napoleona. Nepohnul ani svalem. „Jsi příšera,“ zašeptám. „Budu se tvářit, že jsem to neslyšel,“ řekne táta a vejde do kuchyně. Prokvetlé vlasy má jako vždycky rozcuchané, jako kdyby právě vylezl z postele, a džíny vyhrnuté ke kotníkům. Nikdo ho nikdy neslyší přicházet, protože chodí neustále bos. „V tom spočívá krása práce z domova,“ říká, kdykoliv to zmíním.

Má to samozřejmě vtipnou pointu, pokud víte, kde ji hledat. Spočívá v tom, že táta naposledy „pracoval“ někdy před lety. Koncem devadesátek se živil jako televizní scenárista, pak prodal jedné velké televizní stanici komediální 10

Psano zivotem.indd 10

9.3.2018 14:48:56

seriál se spoustou postav a od té doby, co v roce 2006 skončil, už do kanceláře ani nepáchl. Rána tráví většinou surfováním, kterému se teď na odpočinku začal věnovat, a čtením, což dělal vždycky. Za domem máme menší dům pro hosty, o kterém táta mluví jako o svém „doupěti“, kde si čte, sleduje filmy a občas tam přijímá pracovní návštěvy. Poslední dobou tam tráví víc času než obvykle, a několikrát jsem si všimla, jak odtamtud vychází i brzy ráno.

Nejspíš dostal nějaký nový nápad. „Neprojedeme se?“ osloví pokoj. Všimnu si, jak zmuchlané má tričko. „Co takhle na pláž Topanga? Dáme si časnou večeři a podíváme se na západ slunce. Co ty na to?“ Tím ty myslí vždycky mě. Vím, že to zní trochu divně, jako kdyby si můj vlastní otec nepamatoval, jak se jmenuju, ale ve skutečnosti je to naopak. Z toho, jak to říká, mám pocit, že jsem to jediné ty na světě. A to mi dělá dobře. „Mám plány,“ vysvětluju. „To tričko, co máš na sobě, je včerejší?“ „Odpusť!“ zvolá táta a ignoruje mou otázku. „Tak co máš teda v plánu?“ Obrním se a přitom mě napadne, že když budu mluvit opravdu rychle, tak si ze mě nebudou dělat legraci a budeme mít tenhle hovor za sebou. „No, musím si uklidit pokoj a pak si jít zaběhat a…“ Táta krátce pohlédne na matku, jako by říkal: Jak jsme jenom mohli stvořit něco takového? „Možná by ses mohla 11

Psano zivotem.indd 11

9.3.2018 14:48:56

trochu odvázat? A dokázat sama sobě, že svět neskončí, když si dneska odpoledne neuklidíš?“ Zamračeně zvažuju jeho návrh. „Co děláš na podlaze?“ zeptá se můj bratr Sam, který přichvátá do kuchyně, popadne jablko a pořádně si ukousne. „To ti Napoleon zase ukradl ponožky?“ podaří se mu ze sebe nezřetelně vypravit za mocného žvýkání. „Kalhotky,“ vysvětlí matka. „Nechceš se jet projet?“ zeptá se otec Sama. „Že bysme to pro dnešek zabalili? Celá rodina jede.“ „Já nemám čas,“ pravím hlasitě. Proč je pro ně tak těžké pochopit, že oni sami možná rádi ničí jakoukoliv strukturu, kterou jejich život má, ale já si zvolila něco jiného? „Jasně.“ Sam obrátí oči v sloup. „Možná by sis mezi úklidem pokoje a běháním mohla najít čas na to, aby sis vytáhla ten obrovskej klacek z pr-“ „Same,“ pronese otec varovně. Ale je vidět, že ho to pobavilo.

Už už to vypadá, že vybouchnu, když v tom se Napoleon rozhodne zdrhnout. Jeho rozčepýřený kožich vystřelí zpod gauče a prolétne ven kuchyňskými dveřmi, které Sam zrovna nechal dokořán. „Chyťte ho!“ vykřiknu, ale nikdo se ani nenamáhá předstírat pohyb. Vyřítím se za Napoleonem ven na dvůr, ale už je tentam. Klekám si, abych nahlédla pod keř hortenzií, a s neupřímnou laskavostí vrkám jeho jméno, když to zaslechnu.

12

Psano zivotem.indd 12

9.3.2018 14:48:56

„Hledáš tyhle?“ řekne chraplavý hlas s nádechem úšklebku. V duchu zasténám, protože vím, komu patří, a pak se pomalu otočím a pohlédnu na Elliota Apfela stojícího uprostřed našeho trávníku. Přes šlachovitá ramena mu visí tenoučké triko, lehce pihovatou tvář má nečitelnou a moje díkybohu čisté kalhotky mu visí mezi palcem a ukazováčkem pravé ruky. Pod levou paží se mu jako zmutované sele zmítá Napoleon. „Ano,“ zamumlám. Cítím, že se červenám, a tak mu je rychle vytrhnu a připadám si ještě frustrovanější, protože si vzpomenu, co říkala Ava. A pak si pomyslím, že kdybych si mohla vybrat jednu jedinou osobu na světě, která by nikdy neměla stát na mém trávníku a držet v ruce moje kalhotky, byl by to Elliot. Ten mi s tím totiž už nikdy nedá pokoj. „Sexy růžový?“ slyším ho říct, jen co se otočím, abych se vrátila do domu. „Musíš to komentovat?“ zavolám a jdu dál. „Tos vážně čekala, že nebudu?“ volá za mnou.

Elliot je nejlepší kamarád mého bratra. Býval i můj, když jsme ještě byli malí. Jsme stejně staří. Naše matky spolu chodily do umělecké školy, ještě než se jedna začala věnovat fotografování a druhá architektuře. Jenže když se Elliota zmocnila puberta, začal se chovat divně a popravdě dost hrubě. A pak si našel holku a pak další… a pak další.

Elliot měl víc holek, než já mám organizačních barev v kalendáři, což mě vždycky dost mátlo, protože si nemyslím, že kdy vůbec slyšel o existenci šampónu.

13

Psano zivotem.indd 13

9.3.2018 14:48:56

Teď chodí s Clarou a ta zatím vydržela nejdéle ze všech.

Clara je hlavní zpěvačkou skupiny Hele, Hele, kterou spolu Elliot a Sam založili a kterou Sam uvádí jako hlavní důvod pro odkládání vysokoškolských studií. Jsem skoro na sto procent přesvědčená, že tím pravým důvodem je surfování, a říkám si, jestlipak to moji rodiče vědí také.

A jestlipak stejně jako já tuší, že Sam zřejmě na vysokou nepůjde vůbec.

Když se vrátím do kuchyně, rodina tam pořád postává a klábosí spíš jako spolubydlící než lidé, kteří mají společné geny. „Elliote!“ Táta na něj nadšeně ukáže prstem. „Vsadím se, že ty si vyjedeš rád.“ „My vlastně nemůžem, tati,“ vloží se do toho Sam. „Máme zkoušku. Úplně jsem na to zapomněl.“ Otočí se k Elliotovi. „Promiň.“ Elliot si vrazí ruce do kapes. „My tu zkoušku vlastně budeme muset odložit… vzhledem k tomu, že Clara dneska odpoledne odešla ze skupiny.“ Našpulí rty.

Znát Claru Bernardovou znamená znát její Instagram.

Veškeré vědomosti, které jsem o ní nasbírala, mám odtamtud. Jelikož si většinou fotí selfíčka nebo je přicucnutá rty k Elliotově obličeji, je dost těžké zjistit, jaká doopravdy je. Ale Instagram má uspořádaný pěkně. Spousta dobře osvětlených fotek kalifornské krasavice – buď na nich vylehává na pláži, nebo se opírá o některé z těch starých klasických aut v dílně Elliotova táty a hnědé vlasy jí spadají 14

Psano zivotem.indd 14

9.3.2018 14:48:56

na ramena zpod nějakého klobouku se zvlněnou krempou, anebo si zachmuřeně zapisuje texty písniček do sešitu. To jediné, co Clara miluje víc než svůj Instagram, je její kluk. Nebo aspoň tak mi to vždycky připadalo. „Ona odešla?“ vytřeští Sam oči.

Elliot pokrčí rameny. „Zdá se, že dámská část dua On/Ona onemocněla laryngitidou, a tak dostala nabídku, aby za ni zaskočila.“ „No, však ona se vrátí,“ řekne Sam trošičku zoufale a prohrábne si přitom rukou husté vlasy. Sam má vlasy po tátovi, tmavě hnědé a se sklony trčet divoce do všech stran, zatímco já mám vlasy po mámě. Tak blonďaté, že se do Kalifornie ani nehodí, vypadám spíš jako sněhová královna. „Chci říct, že jsme v tom společně.“ Samův hlas teď zní hlasitěji a taky trochu vysoko v očekávání, že Elliot konečně odpoví. „Tak jsme to přece naplánovali. A navíc má tebe.“ Pokyne rukou směrem k Elliotovi a to tebe přitom zazní jako zakvíknutí. „Tebe by se přece nikdy nevzdala.“ Na zlomek vteřiny přeběhne přes Elliotův nečitelný výraz stín. Pak polkne. „My se s Clarou rozešli,“ řekne.

Zdá se, že nikdo neví, co na to říct. Všichni jen hledí na Elliota, který pokyvuje hlavou, jako by na naše nevyřčené otázky říkal: Ano, je to tak. Přestože ho nemůžu vystát, a přestože mi minulý měsíc převrhl sklenici vody na laptop, když nám skejtoval po domě, a taky na mě minulý čtvrtek zavolal trapnou přezdívkou zrovna před kapitánem mužstva vodního póla, stejně si musím přiznat, že je mi 15

Psano zivotem.indd 15

9.3.2018 14:48:56

ho trošililinku líto. Možná si nikdy nepere trička a Clařin charakter může mít hloubku brouzdaliště, ale stejně jim to spolu klapalo. Nehledě na to, že jsou až znepokojivě pěkný pár. Byli. Minulý čas.

Elliot vydechne a já sklopím oči a uvědomím si, že pořád ještě držím v ruce svoje kalhotky.

16

Psano zivotem.indd 16

9.3.2018 14:48:56

Lucy Keatingová PSÁNO ŽIVOTEM Z anglického originálu Literally, vydaného nakladatelstvím Harper Teen (an imprint of HarperCollinsPublishers) v New Yorku roku 2017, přeložila Anna Křivánková Obálku zhotovila na základě originálního návrhu Soňa Šedivá Redigoval Miroslav Valenz Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 264 Vydala Euromedia Group, a. s. – YOLI, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9739. publikaci.

Sazba Vladimír Fára Tisk FINIDR, s.r.o., Český Těšín Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Psano zivotem.indd 264

9.3.2018 14:49:04