0038979

kralovsky navrh_01 a 03.qxp_Sestava 1 10.09.18 10:22 Stránka 2

Leila Meachamová

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

L E I L A M E ACHAMOVÁ K R ÁLOVS K Ý N ÁV RH

K NI Ž NÍ K LU B

Kralovsky navrh.indd 3

10/09/18 11:13

Přeložila Dana Krejčová

Crowning Design Copyright © Leila Meacham, 1984 ISBN 978-80-242-6250-5

Kralovsky navrh.indd 4

10/09/18 11:13

Richardovi, opět

Kralovsky navrh.indd 5

10/09/18 11:13

Dopis adresovaný mým přátelům, fanouškům, čtenářům mých pozdějších románů i těm, jimž se knihy Leily Meachamové dostávají do rukou poprvé.

Moji milí, Královský návrh je poslední ze znovu vydané trojice románů, které jsem napsala v polovině 80. let. Druhé dva – Ryanova pomoc a Alyin dům – znovu vyšly minulý rok s předmluvou, jako je tato, v níž vysvětluju, že v době jejich napsání před třiatřiceti lety jsem netušila, jak dát dohromady knihu, kterýžto nedostatek, doufám, nebude v tomto vydání nijak patrný. Těm z vás, kteří nikdy nepsali beletrii, a těm z vás, kteří by to rádi zkusili, bych ráda řekla, že agónii, kdy hledíte na prázdnou stránku v psacím stroji (nebo v počítači, pokud jste zběhlí v používání elektroniky), kdy netušíte, o čem nebo o kom psát, přičemž jste dostali zaplaceno, aby to bylo napsáno do určitého termínu, se nic nevyrovná. A právě v takové situaci jsem se ocitla, když jsem začala psát Královský návrh. Ryanova pomoc už vyšla a já měla smlouvu na další dva romány, přičemž jsem ani nevěřila, že dokážu napsat ten první. A tak jsem tam seděla a zoufale se snažila vymyslet něco s postavami, zápletkou a prostředím. Pokud by se mi to nepodařilo, moje záloha by letěla zpátky k vydavateli a moje jméno by bylo navěky zostuzeno ve vydavatelských kruzích.

Dneska se směju tomu, jakou obrovskou, absurdní důležitost jsem si přikládala. Moje záloha by sotva pokryla účet za hamburgry a hranolky pro dva v bistru a nikdo ve „vydavatelských kruzích“ neměl tušení, kdo jsem, a nikoho to ani trochu nezajímalo.

Mne to ale zajímalo, chtěla jsem vyprávět zajímavý příběh.

Ti z vás, kdo četli předchozí dopisy fanouškům a čtenářům jako předmluvu Ryanovy pomoci a Alyina domu, již vědí, že se neřídím osvědčeným pravidlem při psaní fikce, které říká, že spisovatel má psát o tom, co zná. Já píšu o tom, co neznám, a potom to nastuduju. A tak jsem tam seděla s prázdnou hlavou a pak mě napadl

7

Kralovsky navrh.indd 7

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

příběh Královský návrh. Zvláštní, jak z minulosti dokáže vyskočit vzdálená vzpomínka v tu správnou chvíli a vytvořit celý svět (či knihu) možností. Možná se to stává jenom autorům, jimž visí nad hlavou termín a oni hledí na prázdnou stránku, nicméně mně se to stalo. Nějak jsem se ocitla zpátky na střední v hodině biologie slečny Harbinové (tenkrát jsme neprovdaným ženám říkali slečna) a zuřivě jsem gumovala obrázek podvěsku mozkového, který jsem na svém ztvárnění anatomie člověka nakreslila na špatném místě.

(Chyby nebyly povoleny.) Naklonil se ke mně spolužák. „Gumuješ to moc silně. Když to zkusíš zlehka, tak se čáry po tužce úplně ztratí,“ řekl. A já ho poslechla a ten den jsem získala cennou lekci. Lepších výsledků se dá téměř vždy dosáhnout lehkou rukou, místo silným tlakem. Ale odbočuju. Dál jsem se řídila spolužákovou radou a slečna Harbinová nikdy nezjistila, že moje tužka přistála na místě, kde neměla.

A tak to přišlo, detail, který vytvoří záhadu, kdo to udělal, v Královském návrhu. Pak už přišly ostatní prvky příběhu docela rychle.

Chtěla jsem svůj příběh zasadit na místo, které jsem jednou krátce navštívila, ale moc jsem o něm nevěděla, a ráda bych se o něm dozvěděla víc. A tak padla volba na Colorado. Skalisté hory plné čistých bystřin, řek a jezer, modré orlíčky, ty roční doby! (V Texasu roční doby nemáme. Tedy minimálně ne takové, co se dají předpovídat.) Úžasné pozadí, na němž se dal splést příběh! Chtěla jsem se dozvědět víc o architektuře, a tak jsem si to zapsala jako možný odrazový můstek, a pak se rozsvítilo zelené světlo. A já se vrhla do psaní napínavého příběhu Královského návrhu. Abyste zjistili, jak ty čáry tužkou zapadají do děje, musíte si ten román přečíst, ale protože byste tohle nečetli, pokud byste knihu již nedrželi v ruce, přeju vám příjemné počtení a doufám, že se vám bude líbit.

Leila Meachamová

8

Kralovsky navrh.indd 8

10/09/18 11:13

Kapitola první

Roger Lawson mohl tušit, že matka bude mít navrch. Obvykle to tak dopadalo. Proč nemohl být jeho zásnubní večírek malý a jednoduchý, jak ji prosil – ne, spořádaný – než vyrazil na cestu po Austrálii za účelem nákupu akcií? Měl tušit, že v jeho nepřítomnosti zorganizuje slezinu, kam pozve celou viržinskou honoraci. A vypadalo to, že nikdo neodmítl.

Jen Estelle Lawsonová mohla přijít s touto růžově zbarvenou hrůzou, soptil při pohledu na lustry ovinuté růžovými síťkami. Jejich blikající světla, pro jistotu také růžová, vrhala na vše narůžovělý nádech, jako by ještě něco bylo zapotřebí, aby to u hostů vyvolávalo dojem, že napochodovali do růžového světa snů. Kromě fontán růžového šampaňského a hudebníků v růžových smokinzích zde byly všude azalky od nejsvětlejší růžovofialové po nejtmavší fuchsiovou.

Zdobily stoly s růžovými ubrusy, visely jako těžké girlandy z balustrád, hustě obtáčely sloupy tanečního sálu v koloniálním stylu. „Na počest naší georgijské krásky,“ vysvětlovala temperamentně, proplétajíc se mezi svými hosty ve víru šifonové pěny barvy jahodové zmrzliny.

Roger si říkal, že něco takového je schopná zorganizovat jedině jeho matka. A jedině ona by si to tak přála. Naprostá výstřednost zaručovala, že Lawsonvilleský venkovský klub víckrát nic podobného této oslavě neuvidí. Jí prostě nestačilo všechno přehánět. Tedy, podle něj to bylo rozhodně přehnané. „Dusím se tady,“ sténal. „Mám pocit, že jsem pohřbený zaživa v cukrové vatě.“

9

Kralovsky navrh.indd 9

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

Deborah vrhla letmý pohled na svého snoubence, podsaditého muže s nečekaným půvabem na tanečním parketu, a navrhla, „Tak pojďme na terasu, Rogere.“ „Bude mi potěšením,“ souhlasil a obratně je vedl při valčíku k francouzskému oknu slibujícímu únik z květinami vyzdobeného tanečního sálu. „Sakra!“ řekl, když se za nimi okno zavřelo. „Kdyby to spáchal kdokoliv kromě mé matky… ale co naděláš s vlastní matkou?“ „Nic,“ odpověděla Deborah, která zcela chápala jeho pocit marnosti. „O nic víc než já nadělám s tou svou.“ „Lituješ, že jsi do toho byla zatažená?“ Její smích byl nejkrásnější zvuk, jaký kdy slyšel, což poněkud utlumilo jeho obavy, že změní názor na sňatek s ním. „Ty bys měl litovat,“ utahovala si z něho. „Nikdy,“ zaklínal se a přitáhl si ji blíž. Bože, jak byla krásná! Nikdy nepotkal nikoho tak nádherného, tak vzrušujícího, jako byla žena, s níž se právě oficiálně zasnoubil. Pro jednou se jeho matka a její soustavné zasahování do jeho života vyplatilo. Ta cesta do Georgie o minulých Vánocích, na kterou se mu vnutila… „Chtěla bych se setkat s Isabelle, Rogere, a nemohu tam jít sama. Děvčata mají plné ruce práce s vánočními přípravami rodin svých manželů. Letos budeme samy, a proč zůstávat doma, když se o dovolené můžeme vyhřívat v zemi broskví a slunce?

Chci vidět Isabelle. A něco mi říká, že bych měla. Koneckonců, je mi už sedmdesát a z ročníku 1935 nás už moc nezbývá. Podívej se,“ vybídla ho a mávala mu pod nosem dopisem, na který se stěží podíval.

Byl to dopis, jímž ji kamarádka z jejího starého dívčího spolku zvala na Vánoce do Georgie. Roger neměl Georgii rád. Bylo tam vlhko a dusno i v zimě, zvlášť na pobřeží, kde žili Standridgeovi. Pamatoval si vysokou vlhkost z jedné návštěvy v dětství u Standridgeů, kdy u nich byl se svou ovdovělou matkou. Pán a paní Standridgeovi mu tehdy připadali staří a zdálo se mu divné, že mají pětiletou dceru.

Jemu bylo čtrnáct a uvědomoval, že jeho matka není tak mladá jako matky jeho kamarádů.

Holčička byla okouzlující, velmi spořádaná a zdvořilá. Nekňourala a nesápala se na něho jako ty otravné mladší sestřičky jeho kamarádů.

Spíš mu jí bylo líto, protože už tehdy cítil, že jako jedináček rodičů

10

Kralovsky navrh.indd 10

10/09/18 11:13

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

padesátníků – krásné dítě jako panenka – nebude moct prožít normální dětství. Tento pocit se potvrdil, když znuděný čekal na odjezd na večeři do Savannah se svou matkou a Standridgeovými a zabloudil do kuchyně, kde hledal jablko. Tam, uprostřed místnosti, sedělo děvčátko jako přibité na stoličce, a když prudce otevřel dveře z jídelny, upřelo na něj oči. „Co tady děláš?“ chtěl vědět. „Mám tady sedět, když jsem oblečená. Abych se nezamazala.“ „Aha,“ pronesl a prohlížel si její hezké krajkové šatičky se saténovou šerpou, černé botičky a čisťounké bílé ponožky. „Jak dlouho tady máš sedět?“ „Dokud se naši neobléknou a nebudou připravení k odchodu.“ „Jak dlouho to trvá?“ Pokrčila drobnými ramínky; jantarové oči v jemném obličeji byly velké a vlahé. „Chceš jablko?“ Byl tam koš jablek, velkých a lákavě červených. On už jedno odmítl dříve, ale zeptal se, jestli si jedno může nechat na později. „Ne, děkuji. Byla bych celá od šťávy.“ „Nedovedu si představit, že bys měla na sobě nějaké fleky.“ „Ale měla bych, víš, a proto si nemůžu vzít to jablíčko.“ Roger si jablko vzal. Bude trvat hodiny, než se dostanou k jídlu.

Odešel s ním ven a nedělal si starosti s nějakou tou kapkou šťávy na modrém saku. Usadil se na verandě a přemýšlel o dívence sedící na stoličce v kuchyni, aby mohla být jako dokonalý obrázek, až přijde čas ji předvést.

Je to kruté, udělat jí něco takového, pomyslel si znechuceně. Myslel při tom na své dvě divoké starší sestry, které vždy přicházely a odcházely, jak se jim zlíbilo. Ty by se nikdy na kuchyňskou stoličku posadit nenechaly.

To bylo před šestnácti lety. A teď byla tady, stejně dokonalý obrázek v jedenadvaceti jako tehdy. Tělíčko malé holčičky bylo pryč.

Držel v náruči žádoucí ženu, ale naivita a nevinnost tu stále byly.

V mnoha směrech byla pořád dívenkou sedící na kuchyňské stoličce. „Dáš si jablko?“ zeptal se jí.

11

Kralovsky navrh.indd 11

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

„Cože?“ „Jablko. Chceš jít ke mně a dát si jablko?“ Nevzpomínala si. Odhadoval to podle toho, jak jantarovýma očima pátrala v jeho tváři. „Ach, kotě,“ vydechl plný něhy, kterou cítil k ženě ve své náruči, „neudělala jsi nikdy nic jen tak, z náhlého popudu? Neposlechla rodiče, nenechala si ostříhat vlasy, neřekla čertu, ať ti vleze na záda?“ „Moc často ne,“ připustila Deborah s úsměvem. „Vlastně nikdy.

Chceš odejít z oslavy? O to jde s tím jablkem? Ale co řeknou naši?“ „Řeknou toho hodně, ale co na tom záleží?“ Pokrčil rameny. „Jsou šťastní. Zasnoubili nás. Tohle komické představení je ostatně pro ně.

Kromě toho chci být se svou dívkou co nejvíc, než se vrátí na univerzitu. Co říkáš?“ Porcelánově hladké čelo narušila nepatrná vráska. „Neměli bychom jim přinejmenším něco říct, než odejdeme?“ zeptala se ustaraně. Uvědomila si, jak má Roger silné ruce a hustý vous, vyžadující holení dvakrát denně. Deborah předpokládala, že si na tu ježatost vedle své kůže zvykne, stejně jako na to, že je manželkou věhlasného chovatele koní a paní rodinného sídla Lawson Downs.

Obojí jí připadalo velmi vzdálené. Teď se každé ráno probouzela s myšlenkou, že poslední čtyři měsíce od Vánoc byly snem. Když scházela dolů do haly, aby pozdravila Rogera a jeho matku, vůbec by ji nenapadlo, že to povede k dnešní předsvatební výstřednosti.

Roger políbil sladkou křivku jejích úst. „Když říkáš, kotě. Ale zbytek noci je můj a já se o tebe nechci dělit s davem popíjejícím šampaňské vevnitř.“ Postarší trojici – Estelle Lawsonovou a Benjamina a Isabelle Standridgeovy – našli u fontány šampaňského při vlastním soukromém přípitku. „Ach, tady jste, drahouškové!“ cvrlikala Estelle a vítala je s výrazem, v němž Roger poznával škodolibý triumf. „Hlavu vzhůru, Rogere.

Vím, že jsi chtěl menší oslavu, ale já už možná nebudu mít moc příležitostí, jako je tato. Dělám správně, že si to vychutnávám, že, Deborah?“ Estelliny oči Deborah připomínaly ptáka. Měla je dokonale kulaté, žluté duhovce dominovaly tvrdé černé zorničky. „Je to krásná oslava, paní Lawsonová. Očividně si to všichni užívají.“

12

Kralovsky navrh.indd 12

10/09/18 11:13

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

„Máš diplomatické schopnosti své matky, drahoušku. Ale paní Lawsonová se zdá být příliš formální. Nebude trvat dlouho a budeš mi říkat matka Lawsonová. Nebude ti to vadit, Isabelle? – když mi Deborah bude říkat matko?“ Upřela ptačí pohled na ženu, kterou znala půl století. „Samozřejmě že ne,“ odpověděla Isabelle, pořád překvapivě krásná žena, i když široké prameny stříbra už zakrývaly většinu zářivé kaštanové, kterou Deborah podědila. „Deborah mi vždycky říkala mami.“ „Ach, ne vždycky, miláčku,“ přispěchal Ben s námitkou. „Myslím, že už několik let ti říká matko. Působí to dospěleji, víš,“ vysvětloval Rogerovi. „Máma může být pro tebe dobrá volba, Estelle.“ „Máma Lawsonová, to zní jako žena, která vede bandu kriminálníků,“ protestovala Estelle, „myslím, že mnohem lepší je matka.“ „Tak potom,“ povzdechla si Isabelle, „mi může pořád říkat mami.“ Deborah na tvářích naskočily dvě rozpačité rudé skvrny. Otočila se rozhodně ke svému snoubenci. „Rogere, neříkal jsi něco o nějakém jablku?“ Roger se usmál. „Říkal. Jestli nás omluvíte, půjdeme do kuchyně na jablka. Nečekejte na nás.“ Viděl, že jeho matka chce protestovat, a tak chytil Deborah za loket a vedl ji ke dveřím tanečního sálu, než trojice stačí vyrukovat s námitkami. „Už tě dostaly, co?“ prohodil Roger, když vyjížděl z parkoviště klubu směrem ke svému bytu s výhledem na řeku Potomac.

Deborah si tiskla tepající spánky. Bolest hlavy ji provázela všemi vyčerpávajícími předsvatebními úkony. „Tyhle debaty mě hrozně unavují. Napadne někdy naše matky zeptat se mě, jak bych já chtěla říkat tvé matce?“ Rogera její poznámka pobavila. „Až budeme svoji,“ zasmál se, „budeš moct mluvit do všeho, to ti slibuju.“ Deborah neodpověděla. Jak krásné by bylo, povzdechla si v duchu, kdyby ji Roger nemusel zaštiťovat proti snahám o nadvládu jeho matky. Jí to stačilo od vlastních rodičů. Teď uvažovala, jestli si tím, že se přivdá do Rogerovy působivé rodiny, jen nepřidá další pantofel k těm dvěma, pod nimiž prožila celý svůj dosavadní krátký život. Estelle Lawsonová patřila k těm matkám rodu, které vedly své děti, zde

13

Kralovsky navrh.indd 13

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

dvě dcery a syna, k tomu, aby se nikomu nepodrobovaly, dokonce ani jim, a Deborah instinktivně tušila, že kdyby se podvolily, Estelle by je zašlápla bez ohledu na to, že to jsou její potomci. Deborah se nikdy nevzepřela nikomu, ani žádnému rozhodnutí učiněnému za ni. Jaké šance měla žít svůj vlastní život v domě s takovou ženou? Předpokládalo se, že Deborah převezme tituly a povinnosti paní Lawsonové a tchyně bude dál mít k dispozici jedno křídlo sídla. „Usilovně přemýšlíš, kotě. Co se ti honí tou tvou krásnou hlavinkou? Neuvažuješ, doufám, o tom, že si mě nemáš vzít?“ To byly obavy, kterých se nedokázal zbavit. Věděl, že rozhodnutí vzdát se za něj, nebylo její. Odmalička byla zvyklá přijímat to, co její rodiče považovali za nejlepší pro ni, a teprve si musela uvědomit, že o sobě může rozhodovat sama. Malá ukázka rozhodnosti před chvilkou ho potěšila, ale nesměl ji povzbuzovat, aby svá křídla zkoušela příliš často – dokud nebudou svoji. Jakmile by si je vyzkoušela, mohla by odletět od všeho toho pryč. „Řekni mi, že jsi šťastná.“ „Rogere, samozřejmě že jsem šťastná. Jak bych mohla nebýt? Ty jsi sen každé dívky. Jen se zeptej v mém spolku!“ Zasmála se a vylíčila mu, jak její spolubydlící na Georgijské technice po jedné jeho návštěvě zezelenaly závistí. „Jenže jsem i tvým snem, Deborah?“ zeptal se a vzal ji za ruku. Při tom řídil mercedes sobotním večerním provozem.

Tato otázka zastihla Deborah nepřipravenou. Nedovolovala si sny.

Příliš často se protivily snům jejích rodičů. Kdysi tajně doufala, že se stane věhlasnou projektantkou, možná dokonce vůdčí osobností nového směru v architektuře. Ale vždy věděla, že studium architektury, jemuž se tak pilně věnovala, je jen zábava do doby, než se vdá. Rodiče se dostávali do let. Dali jasně najevo, že potřebují klid, který jim poskytne vědomí, že zodpovědnost za bezpečí jejich jediného dítěte převzal milující manžel. Vyjádřili také naději, že by se mohlo objevit nějaké to vnouče nebo dvě, aby měli ve svém věku nějakou radost.

Deborah mrkla na snědého Rogera za volantem a odpověděla upřímně: „Nejen mým, Rogere, ale i mých rodičů. Jsi prostě ideální manžel, jakého si pro mě přáli.“

14

Kralovsky navrh.indd 14

10/09/18 11:13

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

Roger se chtěl na něco zeptat, ale spokojil se s tím, když mu láskyplně stiskla palec.

U něho v bytě, v doupěti starého mládence, které si udržoval jako útočiště před vševědoucíma očima své matky, Roger zvedl obálku, jednu z mnoha, které ležely na koberci pod poštovní štěrbinou. Rychle ji otevřel, přelétl obsah a radostně zavýskl. „Hodný Medvěd. Věděl jsem, že mě v tom nenechá.“ „Medvěd?“ „Můj svědek. Vyrostli jsme spolu. Jsme jako bratři. Teď je v Jižní Americe, staví tam domy pro jakousi petrolejářskou firmu. Doteď jsem nevěděl, jestli to stihne na svatbu. Buď tu jako doma, kotě, než si to přečtu. Nevadí ti to? Už jsem o něm nějakou dobu neslyšel.“ „Jen si posluž. Já se zatím seznámím s tvými přáteli,“ řekla Debora a ukázala na vycpané zvířecí hlavy rozvěšené po zdech. Medvěd. Jméno naznačovalo něco velkého a chlupatého, jako hlavy těch nešťastných tvorů. Doufala že, Roger, jak dosvědčovala výzdoba, vášnivý lovec, nepředpokládá, že se bude podílet na jeho zálibě. Zbožňovala zvířata. Představa, že na nějaké vystřelí, jí byla odporná.

Roger skončil s dopisem, usmál se pod vousy a zbavil se bílého smokingu a černé vázanky. „Medvěd se ti bude líbit,“ prohlásil a přešel k baru zabudovanému ve zdi. „Dokud tě prý neuvidí na vlastní oči, neuvěří, že nějaká dívka může být takový ideál, jaký jsem mu popsal.“ Deborah pozorovala, jak pracuje s láhví sifónu a ledem, a neposlouchala ho. Dívala se na jeho malé ruce a uvědomila si, jak jsou nesouměřitelné se zbytkem toho silného, podsaditého chlapa. Na hřbetech mu rostly černé chlupy jako dráty a nehty měl docela dlouhé. Brzo se dostanou k jejímu tělu. Ta představa jí po chvíli vyhnala vzduch z plic v záchvatu paniky. Co vlastně dělá, když sedí v tomto naprosto mužském pokoji pod nevidoucíma očima zvířat, zabitých pro to, aby zdobily stěny? Bušilo jí v hlavě. Musela potlačit hysterickou touhu prchnout z místnosti před tím snědým cizincem, který k ní přicházel s podnosem nápojů. „Tady to je, pár krásných jablíček.“ prohodil Roger, když pokládal podnos s nápoji. Podal jí sklenici, ale při pohledu na její výraz prudce vydechl. „Deborah – kotě! Co se děje?“

15

Kralovsky navrh.indd 15

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

„Rogere, mohl bys mně přestat říkal kotě?“ požádala ho podrážděně s napjatým úsměvem. „Připadám si tak – tak křehká. A to já nejsem.

Zdá se mi, že všichni zapomínají, že mám absolvovat cum laude architekturu a stavitelství. Ubezpečuju tě, že to bych v žádném případě nemohla, kdybych byla… jako kotě.“ Roger ji mlčky pozoroval a pořád cítil křeč v břiše. „Ty máš strach, že?“ zeptal se po chvilce chápavě.

Debora sklopila zrak. „Já jen nerozumí tomu, proč si mě chceš vzít. Vím, že říkáš, že mě miluješ, ale tomu taky nerozumím. Ty jsi starší a vzdělaný a světaznalý. Já nevím nic o koních nebo lovu nebo řízení domácnosti, jako je Lawson Downs. Nevím nic o – o –“ Začervenala se, jak se jí na tom slově zadrhl jazyk. „O sexu?“ zeptal se Roger. „Myslíš, že o tom nevím, Deborah? To je jeden z důvodů, proč jsi pro mě tak přítažlivá. Nelámej si hlavu kvůli nezkušenosti – v čemkoliv. Jsem trpělivý a nebudu na tebe spěchat s ničím, co si nebudeš přát – po svatbě,“ dodal bez zaváhání a doufal, že si nevšimla opravy. „To ti můžu slíbit. Budeš šťastná, že jsi mou ženou.

Bude se ti líbit panství i městečko Lawsonville. Lidi tě budou mít rádi.

Rozkveteš, Deborah. Budeš volná. Už žádné kuchyňské stoličky!“ Deborah zvedla oči údivem, pomalu si vybavovala dávno minulou dobu v Savannah, kdy ji Roger našel na stoličce v kuchyni. Přišel si pro jablko. „Rogere!“ vykřikla s plným pochopením. „Už si vzpomínám! Teď už chápu, co jsi myslel tou otázkou o jablku!“ Zasmála se a láskyplně se na něj podívala. Byl tak laskavý a hodný. Byla jen unavená, to bylo vše, a bolela ji hlava.

Ale byla to úleva, když o několik dnů později vcházela do apartmánu, který sdílela se dvěma sestrami z dívčího spolku na koleji Georgijského technologického institutu. Děvčata byla na přednášce. Na stole ležela poznámka: Deborah, máš volat dr. Corbeta. Důležité.

Zmatená Deborah vytočila číslo naškrábané na papírku, zvědavá, proč předseda její zkušební komise volal. Na poslední konzultaci před závěrečnými zkouškami u něho už byla. „Deborah, děvče, dověděl jsem se, že se chceš krátce po promoci vdávat,“ začal dr. Corbet, když je spojili. „Ale měla bys vědět, že mi před pár dny volal Randall Hayden z Denveru a ptal se na tebe.“

16

Kralovsky navrh.indd 16

10/09/18 11:13

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

„Ten Randall Hayden?“ dotazovala se Debora; šlo o známého architekta, oponenta její diplomky. Nikdy se s ním nesetkala. „Chce s tebou udělat přijímací pohovor.“ Dr. Corbet toho víc neřekl, nechával jí čas tu informaci zpracovat.

Byl velmi zklamaný, když ho informovali, že jeho nejnadanější studentka se nebude věnovat kariéře architektky. „Řekl jste mu, že se mám vdávat týden po promoci?“ zeptala se Deborah. „Neee,“ protáhl dr. Corbet. „Říkal jsem si, že to nechám na vás.

Tady je jeho číslo. Co kdybyste mu zavolala sama?“ Deborah mrkla na hodinky. V Denveru bylo deset hodin, pravděpodobně vhodná doba zastihnout zakladatele firmy, která pomohla spustit postmodernismus v architektuře. Cítila se jeho zájmem velmi polichocena. „Přinejmenším bych mu měla poděkovat za jeho zájem,“ usoudila. „Přesně to si taky myslím,“ opáčil dr. Corbet.

Sekretářka s příjemným hlasem ji okamžitě přepojila na Randalla Haydena. „Á, slečna Standridgeová, jsem rád, že vás slyším,“ zdravil ji vřele. „Kdy můžete dorazit do Denveru na pohovor? Přijímáme architekty do našeho urbanistického oddělení.“ „Je mi ctí, že jste o mně uvažoval, pane Haydene.“ „Takže přijedete? Řekněme pozítří? Zavolejte paní Talbertové, až budete mít letenku, a my stanovíme termín podle vašeho příletu.

Taky vám řekne, jak se k nám dostanete. Firma samozřejmě hradí všechny náklady. Takže se uvidíme ve středu?“ „Ano,“ špitla Deborah. Zírala na telefonní přístroj, jako by ho v životě neviděla. „Dobře. Těším se, až vás uvidím.“ Deborah ohromeně zavěsila. Co ji to proboha popadlo? Musí okamžitě zavolat zpět paní Talbertové a omluvit se, že do Denveru k pohovoru nebude moct přijet. Bude jí muset vysvětlit, že se jí nějak během rozhovoru s panem Haydenem vykouřilo z hlavy všechno kromě šance pracovat pro něho. Zapomněla, že se má za měsíc vdávat.

Paní Talbertové ale nezavolala. Ignorovala ponoukání svědomí i rozumu a dalších čtyřicet minut strávila objednáváním ranního letu do Denveru. Když příště mluvila s paní Talbertovou, bylo to proto,

17

Kralovsky navrh.indd 17

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

aby sekretářce sdělila dobu příletu. Její pohovor s panem Haydenem byl domluven podle toho. ///

Středa ráno.

Deborah počkala, dokud spolubydlící neodešly na snídani, a ve spěchu si zabalila tašku. Nechala tam lístek, že se vrátí zítra. Děvčata si všimla, že je v poslední době nevrlá – říkaly tomu „nevěstina tréma“.

Budou si myslet, že prostě jen potřebuje být chvíli sama.

O hodinu později, když si zapínala bezpečnostní pás, vzpomněla si na Rogerova slova: „Ty jsi nikdy neudělala nic jen tak, z náhlého popudu… nikdy jsi neřekla čertu, ať ti vleze na záda?“ Jednou v životě dělala právě toto. Ta zkušenost byla vzrušující. Když se letadlo odlepilo od země, málem se nahlas zasmála.

Denver ji už dlouho fascinoval. Nikdy tam nebyla, ale četla o jeho rázném životním stylu a podnebí, jeho zdravém původu v těžbě zlata, tak odlišném od nóbl tradic Savannah. Když vyrůstala v sousedství dusného pobřeží, často si představovala, jaké by bylo žít ve městě obklopeném horskými štíty lesknoucími se sněhem dokonce i v létě.

Když letadlo začalo klesat, seděla s nosem přitisknutým k okénku, uchvácená vrcholky hor zářícími proti modrému nebi. V taxíku stáhla okénko a dýchala čerstvý, osvěžující vzduch. Kdesi četla, že i Denver má problémy se smogem, ale ne dnes. Byl konec května a ve vzduchu byla pořád ledová čistota. V Savannah už trpěli nesnesitelným parnem. „Slečno Standridgeová, je mi potěšením se s vámi setkat,“ pronesl Randall Hayden, který po jejím příchodu odložil dýmku a povstal. „Doufám, že jsme vás neodvedli od zkoušek na konci semestru?“ „Nic se nestalo, pane Haydene,“ odvětila Deborah. Uchopila jeho štíhlou ruku a usmála se do jeho laskavých očí. „Závěrečné zkoušky začínají příští týden.“ „Podle toho, co říkal doktor Corbet, mám důvody věřit, že pro vás to nebude žádný problém.“ „Doufám, že máte pravdu.“ Roztávala pod jeho laskavým hlasem a vytříbeným chováním. Odhadovala, že mu je něco přes

18

Kralovsky navrh.indd 18

10/09/18 11:13

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

šedesát – štíhlý, poněkud nahrbený pán se staromódním, příjemným vystupováním. Měl motýlka a na vestě řetízek k hodinkám. Vlasy a obočí mu bělaly, oči měl modré jako vlahé letní nebe. Deborah dospěla k závěru, že je jako jeho budova – vkusná směs modernizmu zjemněná elegancí minulého věku. „Musíme opravit centra našich měst, slečno Standridgeová,“ vysvětloval vážně Randall, když ji o hodinu později provázel svými kancelářemi. „Pokud to neuděláme, rozpadnou se na ghetta. My architekti a ti, kdo jsou spojení s našimi podniky, musíme přesunout svou pozornost od předměstí, od obchodních středisek a velkých bytovek a začít se soustředit na středy měst, aby se v nich zase dalo bydlet.

Firma Hayden se sama věnuje obnově měst. Proto rozšiřujeme naše oddělení městského plánování.“ Deborah pozorně naslouchala a uvažovala, jaké to bude pracovat pro tohoto muže. „Tady je právě dokončená kancelář pro nejnovějšího pracovníka firmy,“ sdělil jí Randall a otevřel dveře. Mosazná jmenovka dosud neměla vyryté jméno. Deborah vešla dovnitř. Pozdravil ji pach nově postavených místností. Nebyl tam žádný nábytek, ale noha se jí zabořila do bleděmodrého plyšového koberce. Z arkýřového okna byl výhled na kus země připravený k úpravám. Před okno by měl přijít zakřivený stůl, určitě třešňový, rozhodla se a představovala si těžké chintzové drapérie, bleděmodré a smetanové. Randall jen bafal z dýmky a pozoroval ji. „No toto!“ vyhrkla Deborah vesele. „Vaše firma opravdu myslí na nováčky.“ „Snažíme se,“ opáčil tiše Randall.

Během zpátečního letu se Deborah utěšovala pevným přesvědčením, že někdo tak naprosto nezkušený jako ona to místo stejně nedostane. Stačilo jí už to, že byla krátce vystavena kreativní, aktivní atmosféře v Haydenově firmě a mohla se setkat s jejím ctihodným zakladatelem. Vyhověla svému nutkání. Teď se musí vrátit do Georgie, připravit se na závěrečné zkoušky a na svatbu. Pan Hayden slíbil, že ji bude informovat o firemním rozhodnutí, ať bude jakékoliv.

O víkendu přijel Roger do kampusu na poslední návštěvu před týdnem, kdy měla být svatba. Měla závěrečné zkoušky a on měl

19

Kralovsky navrh.indd 19

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

několik zahraničních cest za nákupem akcií. Chtěl je mít za sebou, než odjedou na líbánky. „Ale budeš mi chybět,“ dýchal chraplavě Roger, když ji objímal poslední noc před návratem do Virginie. „Mně taky budeš chybět,“ opakovala Deborah povinně, „ale jsou to jen tři týdny, než se znovu uvidíme.“ Seděli v mercedesu a Roger se jí tulil ke krku. „Rogere…“ zamumlala a přitiskla si jeho hlavu na krk. Tak moc si přála něco cítit. Měla by něco cítit. Musí něco cítit! Jeho rty a dech byly horké na její holé kůži, ale ona by nejradši ječela zklamáním.

Nedávno, v okamžiku pochybností, se jí matka svěřila, že jejího otce nemilovala, když se vzali. „Ale postupně jsem ho začala milovat, drahoušku,“ vykládala povzbudivě a jemně dceři shrnula vlasy z obličeje, v němž se poslední dobou projevovalo napětí. „A prožili jsme krásné… spokojené manželství, jako bude to tvé s Rogerem. Opravdu, miláčku.“ Nyní, v okamžiku beznaděje, se Deborah snažila reagovat, ale nebylo to k ničemu. Možná po svatbě… Její rodiče si stále byli oddaní, i přes pokročilý věk. Roger, který vycítil její napětí, ji něžně držel. „Bude to nádherné, zlato. Slibuju,“ uklidňoval ji. ///

O tři týdny později, právě když se Deborah oblékala na rozlučku, ozval se Denver. „Dálkový hovor, drahoušku,“ volala její matka do schodů, zrovna když se ozval zvonek u dveří. Skleněnými panely ve dveřích viděla Deborah pošťáka s dalším nákladem svatebních balíčků. „Vezmu si to tady, mami,“ odpověděla z odpočívadla a zvedla sluchátko. „Deborah Standridgeová.“ „Slečno Standridgeová, tady je Randall Hayden! Jak se máte, drahá?“ Jsem skoro vdaná, chystala se odpovědět, ale nakonec řekla: „Dobře, děkuju. A vy?“ „Jsem šťastný, slečno Standridgeová, opravdu jsem velmi šťastný.

Mluvím jménem celé firmy, když říkám, že se nemůžeme dočkat, až přijedete a připojíte se k našemu oddělení městského plánování.“ Randal se s pochopením zasmál, když Deborah několik vteřin mlčela. „Hm, slečno Standridgeová, jste tam?“

20

Kralovsky navrh.indd 20

10/09/18 11:13

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

„Pane Haydene, ani – ani ve snu by mě nenapadlo, že zaměstnáte zrovna mě. Ne – nevím, co na to říct – “ „Ano postačí, má milá. Nicméně pokud chcete být mnohomluvná, můžete zkusit třeba: ,Ano, těším se na práci ve vaší firmě.‘ Mám vám to zopakovat?“ Při řeči se smál. „Ne, to nebude nutné. Ano, velmi ráda půjdu pracovat do vaší firmy.“ „Nádhera! Teď si uvědomuji, že jste zrovna ukončila školu a potřebujete pár týdnů odpočinku a uspořádat si věci, nemluvě o tom, že si musíte najít v Denveru byt. Řekněme, že nastoupíte do práce ode dneška za dva týdny? A jestli potřebujete zálohu na plat –“ „Ne, to zvládnu. Děkuju, pane Haydene. Uvidíme se za čtrnáct dní.“ „Ach, slečno Standridgeová, než zavěsíte – právě děláme úpravy před arkýřovým oknem vaší kanceláře. Jaký si tam budete přát strom?“ „Osiku. Mám ráda osiky, pane Haydene,“ odpověděla.

Jak pomalu pokládala sluchátko, přišla její matka k patě schodů s úsměvem, který použila na pošťáka, stále na tváři. Oblečená byla do broskvových plátěných šatů, jedna z barev nevěsty. Deborah byla v žluté. Isabelle se podívala na podivný výraz v dceřině tváři. „Co se stalo, drahá?“ „Randall Hayden. Je prezidentem Haydenovy stavitelské firmy v Denveru. Nabídl mi práci. A já přijala.“ Úsměv sjel z Isabellina obličeje. „Co že jsi udělala?“ Deborah sešla ze schodů. V očích měla prosebný výraz. „Máti, nemůžu si vzít Rogera. Nemiluju ho. Je to úžasný člověk, ale není pro mě. Nechci se vdávat. Nikdy jsem nechtěla. Chtěla jsem jen, abyste byli s otcem šťastní.“ I když Isabelle nikdy nevypadala na svůj věk, teď vypadala na každý ze svých sedmdesáti roků. „Ty to tak nemyslíš, drahoušku. Jsi jen unavená. Závěrečné zkoušky a pak všechna ta činnost v rychlém sledu ti vzaly spoustu sil. To, co prožíváš, je všeobecně známo jako tréma, typický syndrom nevěst. To překonáš. Oblékni se. Jdeme pozdě.“ „Matko, ty mě neposloucháš. Nejdu na oběd. Nevezmu si Rogera.

Jedu do Denveru a budu tam pracovat jako projektantka v Haydenově stavební firmě.“

21

Kralovsky navrh.indd 21

10/09/18 11:13

L E I L A M E AC H A M OVÁ

Isabella se rozhlížela, jako kdyby hledala posily. „Bene!“ křičela. „Tvůj otec k tomu má co říct, mladá dámo. Toto je absurdní. Kvůli tobě přijdeme pozdě na oběd. Bene!“ Deborah následovala matku ven na zahradu, kde našly Benjamina Standridge, jak medituje nad záhonem hledíků. Zažíval své každoroční pochybnosti o nezbytnosti vyštípnout hlavní stonek, aby tak rostliny donutil se rozkošatět a vykvést novými květy. „Ano, moje milé, co se děje?“ oslovil dvě barevné skvrny, které obsadily jeho periferní vidění, a začal s vyštipováním.

Obě ženy začaly mluvit najednou, jedna hněvivě, druhá prosebně.

Nakonec se jejich páté přes deváté uspořádalo. „Co se děje, Deborah?“ dotázal se Ben a vstal. „Říkáš, že si nechceš vzít Rogera? Ale proč, proboha? „Nemiluju ho, tati, já –“ „Jak to s čímkoliv souvisí!“ vyštěkla Iabelle. „Řekla jsem ti, jak to bude!“ Ben zmateně zamrkal na manželku. Nebyl si úplně jistý, že všechno pochopil. „Řekni něco, Bene!“ rozkázala Isabelle.

Ben trhaně poslechl. „Každá nevěsta, vlastně každý ženich, prochází na poslední chvíli pochybami o osobě toho, koho si má vzít,“ vysvětloval. „To je úplně normální.“ „Tati, nevezmu si Rogera. Musím mu hned zavolat. Zamluvil si letadlo pro svoje svatebčany. Musím mu zavolat, aby jim mohl říct, že svatba se nekoná.“ Isabelle se rozplakala. Benjamin šokovaně zíral. „Deborah, drahoušku, ale to nemůžeš udělat…“ „Tati, já musím. Prosím, pochop to a odpusť mi. Nemůžu si vzít Rogera, jen abych tobě a máti udělala radost. Naše manželství by bylo strašná chyba, větší pro Rogera než pro mě. Je mi to všechno strašně líto, ale není lepší vědět to teď než to zjistit později?“ Rodiče se nezmohli na slovo. „Musím – musíme telefonovat,“ naléhala Deborah. „Copak nechápete, že musím zavolat, než se všichni ti lidé začnou sjíždět do Lawson Downs?“ Pořád zírali, šok se pomalu měnil na tiché odsouzení. Deborah oba políbila na tvář. Ta matčina byla vlhká od slz. „Promiň, mami,“ pronesla a opustila rodiče na zahradě.

22

Kralovsky navrh.indd 22

10/09/18 11:13

KRÁLOVSKÝ NÁVRH

Roger zajásal, když uslyšel její hlas. Nakonec ho našla v zapadákově u silnice, kam ho jeho stájníci vzali na neplánovanou rozlučkovou párty. „Mluv víc nahlas, lásko!“ křičel do telefonu, snažil se překřičet hluk rozjařených hlasů a hlasitou muziku z hracího automatu. Deborah musela držet sluchátko daleko od ucha. „Tady je docela rámus. Co je tak naléhavého, že mi voláš sem?“ Deborah mu to pověděla. Chtěla mluvit co nejmírněji, ale hluk ji donutil křičet. „Zavolám ti zpátky!“ křikl nakonec Roger. „Neodcházej od telefonu. Zavolám ti zpátky během pár minut.“ Zatímco čekala a zápasila s výčitkami, slyšela matčiny vzlyky a Benjaminova lámaná slova útěchy. Roger už nekřičel, když zvedla jeho hovor. „Jsem v kanceláři majitele,“ vysvětlil a Deborah slyšela, jak se snaží zůstat klidný. „A teď to ještě jednou celé zopakuj.“ Deborah jemně poslechla; srdce jí pukalo jeho smutkem a zklamáním. Když skončila, hlas se mu lámal beznadějí: „Deborah, nedělej to.

Prosím ne.“ „Rogere, drahý, mám tě příliš ráda, abych ne –“ Spojení se náhle přerušilo.

Další dva dny bez pomoci Isabelle Deborah rušila přípravy na svatbu. Napsala omluvné dopisy Rogerovi a Estelle, vrátila balíčky odesilatelům a s vytrvalou rozhodností odpovídala na trvalý proud telefonátů – Isabelle se zavřela ve svém pokoji, odmítala s ní mluvit a Benjamin setrval ve své studovně. Večer druhého dne zvedl zvonící telefon na svém stole. Deborah byla v kuchyni a ohřívala polévku, aby nalákala matku k jídlu.

Ben přišel a zíral na Deboru ze dveří, ústa se mu podivně pohybovala. „Tati, co se děje?“ „Raději bys měla zvednout telefon tady,“ sdělil jí s obtížemi. „Na drátě je Estelle Lawsonová.“ Deborah se odhodlala a zvedla sluchátko. „Ano, paní Lawsonová?“ pronesla tiše. „Jen jsem chtěla, abys věděla,“ ozval se chladný, odměřený hlas, „že do konce svého života tě budu vinit ze smrti svého syna.“

23

Kralovsky navrh.indd 23

10/09/18 11:13

Leila Meachamová KRÁLOVSKÝ NÁVRH Z anglického originálu Crowning Design, vydaného nakladatelstvím Grand Central Publishing v New Yorku roku 1985, přeložila Dana Krejčová Obálku zhotovila Kateřina Stárková Redigovala Lucie Krátká Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 176 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 10 067. publikaci.

Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Kralovsky navrh.indd 176

10/09/18 11:13