0038961

utopie pro realisty_003 9/18/17 11:00 AM Stránka 1

Rutger Bregman

UTOPIE PRO REALISTY • Nepodmíněný příjem • Otevřené hranice • 15 hodin práce týdně

KNIÎNÍ KLUB

Copyright © 2016 by Rutger Bregman All rights reserved including the rights of reproduction in whole or in part in any form „Utopia for Realists originated on The Correspondent, your antidote to the daily news grind www.correspondent.com“ Infographics by Momkai Translation © Tomáš Jeník, 2017 ISBN 978-80-242-5915-4

utopie pro realisty.indd 4

15.09.17 11:22

Obsah

11/ Návrat Utopie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

12/ Proč bychom měli všem rozdávat peníze . . . . . . . . . .

25

13/ Konec chudoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

43

14/ Bizarní příběh prezidenta Nixona

a jeho zákona o minimální mzdě . . . . . . . . . . . . . . . .

63

15/ Nová čísla pro novou éru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

79

16/ Patnáctihodinový pracovní týden . . . . . . . . . . . . . . . .

99

17/ Proč se nevyplatí být bankéřem . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 18/ Závod se strojem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 19/ Za branami Země hojnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 10/ Jak myšlenky mění svět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

203

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

243

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

utopie pro realisty.indd 5

15.09.17 11:22

Mapa světa, na které schází Utopie, nestojí za jediný pohled, protože opomíjí zemi, ke které Lidstvo nakonec vždy dopluje.

A když vystoupí na břeh, rozhlédne se kolem sebe, spatří lepší zemi a vydá se znovu na cestu.

Pokrok je uskutečňováním Utopií.

Oscar Wilde (1854–1900)

utopie pro realisty.indd 6

15.09.17 11:22

1 /

Návrat Utopie

Začněme malým historickým exkurzem: V minulosti bylo všechno horší.

Po zhruba 99 procent světových dějin bylo 99 procent lidí chudých, hladových, špinavých, vystrašených, hloupých, nemocných a ošklivých. Ještě v sedmnáctém století popsal francouzský filosof Blaise Pascal (1623–1662) život jako jedno velké slzavé údolí. „Vznešenost člověka spočívá v poznání, že je bídný,“ napsal. Jeho současník, britský filosof Thomas Hobbes (1588–1679), přizvukoval, že lidský život je v podstatě „osamělý, ubohý, odporný, surový a krátký“.

To všechno se však v posledních dvou stech letech změnilo. Stačil zlomek doby, po kterou obývá náš druh tuto planetu, a miliardy z nás jsou najednou bohaté, dobře živené, čisté, v bezpečí, chytré, zdravé, a občas dokonce i krásné. Zatímco v roce 1820 žilo 84 procent světové populace v extrémní chudobě, do roku 1981 klesl tento podíl na 44 procent a dnes, jen pár desítek let poté, je pod deseti procenty.1 Bude­‑li tento trend pokračovat, podaří se extrémní chudobu, jež bývala nedílnou součástí života, zcela vymýtit. Dokonce i lidé, které stále ještě označujeme za chudé, si budou užívat v dějinách zcela nevídané hojnosti. V Nizozemsku, odkud pocházím, dostává bezdomovec formou nejrůznějších dávek od státu víc, než kolik mohl v roce 1950 utratit průměrný Nizozemec,

utopie pro realisty.indd 7

15.09.17 11:22

8 /

návrat utopie

a čtyřikrát tolik co lidé ve slavném holandském Zlatém věku, kdy moje země vládla sedmi mořím.2 Po staletí jako by se čas nehýbal z místa. Samozřejmě se toho dělo dost, aby se tím naplnily učebnice dějepisu, ale život lidí se nezlepšoval. Kdybyste posadili italského rolníka z počátku 14. století do stroje času a vysadili ho v Toskánsku v 70. letech 19. století, žádnou velkou změnu by nezaznamenal.

Historici odhadují, že průměrný roční příjem v Itálii kolem roku 1300 byl zhruba 1 600 dolarů. O šest set let později – po Kolumbovi, Galileovi, Newtonovi, vědecké revoluci, reformaci a osvícenství, po vynálezu střelného prachu, knihtisku a parního stroje – byl… pořád 1 600 do­ larů.3 Šest set let civilizace, a průměrný Ital na tom byl pořád více méně stejně.

Teprve kolem roku 1880, tedy zhruba v době, kdy Alexander Graham Bell vynalezl telefon, Thomas Edison si nechal patentovat žárovku, Carl Benz sestavil první auto a Josephine Cochranová koketovala s pravděpodobně nejúžasnějším nápadem všech dob (myčkou), strhl našeho italského rolníka proud pokroku. A že to byla hodně divoká jízda. Poslední dvě století přinesla celosvětový explozivní růst populace i prosperity. Příjem na osobu je dnes desetkrát vyšší než v roce 1850. Průměrný Ital je patnáctkrát bohatší než v roce 1880. A globální ekonomika? Je 250krát větší než před průmyslovou revolucí – kdy byli skoro všichni a všude ještě chudí, hladoví, špinaví, vystrašení, hloupí, nemocní a oškliví.

Středověká Utopie V minulosti byl život skutečně krutý, takže lidé přirozeně snili o časech, kdy se jim povede lépe.

Jedním z nejživějších snů byla země mlékem a strdím oplývající jménem „Cockaigne“ neboli Země peciválů.

Cestou do ní jste se nejprve museli projíst třemi mílemi rýžového pudinku. Ale stálo to za to, protože v Cockaigne

utopie pro realisty.indd 8

15.09.17 11:22

9 /

středověká utopie

graf č. 1 Dvě století ohromujícího pokroku 85

Nizozemsko

2012

80

Čína

75

Střední délka života (v letech)

70 65

Katar

Kongo USA

60

Indie

55 50 45 40

Sierra Leone

Kongo

1800

Nizozemsko

35

USA

30

Katar

25

Čína

20

Indie

15

Sierra Leone

10 5

100 000

40 000

20 000

10 000

4 000

2 000

1 000

400

0

Příjem na osobu (v USD) Severní a Jižní Amerika

Subsaharská Afrika

Evropa a Střední Asie

Indický subkontinent

Blízký východ a severní Afrika

Východní Asie a Tichomoří

Země hojnosti

Význam tohoto grafu nemusí být na první pohled jasný. Každé kolečko před‑ stavuje jednu zemi. Čím větší kolečko, tím větší populace. Spodní část znázor‑ ňuje situaci v roce 1800; horní v roce 2012. V roce 1800 byla střední délka ži‑ vota v bohatých zemích (například v Nizozemsku nebo USA) stále ještě nižší, než jaká je v zemi s nejkratší délkou v roce 2012 (Sierra Leone). Jinými slovy: v roce 1800 na tom byly, co se týče zdraví i bohatství, všechny země špatně, zatímco dokonce i dnešní subsaharská Afrika předčí ty nejzámožnější státy z roku 1800 (přestože příjem v Kongu se za posledních 200 let téměř nezměnil). Čím dál víc států se posouvá do „Země hojnosti“ v pravém horním rohu grafu, kde průměrný příjem na osobu přesahuje 20 000 dolarů a střední délka života je více než 75 let.

(V České republice byl dle stejného zdroje v roce 1800 průměrný příjem na osobu 1 940 dolarů a střední délka života 35 let, v roce 2015 průměrný příjem na osobu 29 400 dolarů a střední délka života 78,8 let.)

Zdroj: Gapminder.org

utopie pro realisty.indd 9

15.09.17 11:22

10 /

návrat utopie

teklo v řekách víno, pečení holubi létali rovnou do huby, lívance rostly na stromech a z nebe pršely koláče a dorty.

Rolník, řemeslník nebo duchovní – všichni si tam byli rovni a společně se váleli na sluníčku.

V Cockaigne, v Zemi hojnosti, se nikdo s nikým nehádal. Všichni se jen bavili, tančili, pili a pospávali. „Ze středověkého pohledu,“ píše nizozemský historik Herman Pleij, „by se moderní západní Evropa velmi blížila Cockaigne. Kdykoliv si můžete dát fast food, pustit klimatizaci, oddat se volné lásce, bez práce dostanete peníze a plastická chirurgie vám může prodloužit mládí.“4 V současnosti trpí na světě víc lidí obezitou než hladem.5 Počet vražd v západní Evropě je v průměru čtyřicetkrát nižší než ve středověku, a když máte ten správný pas, postará se o vás impozantní síť sociálního zabezpečení.6 A to je možná náš největší problém: Tomu starému středověkému utopickému snu dnes dochází dech. Jistě, asi bychom zvládli ještě trochu víc konzumovat, trochu vylepšit bezpečnost – ale negativní vedlejší účinky v podobě znečištění, obezity nebo Velkého bratra jsou čím dál patrnější. Pro středověkého snílka byla Země hojnosti bájným rájem – „únikem od pozemského strádání“, jak píše Herman Pleij. Ale kdybychom onoho italského rolníka z roku 1300 požádali, aby popsal náš moderní svět, ze všeho nejdříve by si bezpochyby vzpomněl na Cockaigne.

Vlastně se dá říct, že žijeme v éře, kdy se naplňují biblická proroctví. Co by lidem ve středověku připadalo jako zázrak, je dnes úplně běžné: slepým vracíme zrak, chromí začínají znovu chodit a mrtví se vracejí k životu. Vezměte si takový Argus II, mozkový implantát, který dokáže lidem s genetickou oční vadou částečně vrátit zrak. Nebo Rewalk, robotické nohy, díky nimž paraplegici znovu začínají chodit. Nebo Rheobatrachus, druh žáby, která v roce 1983 vyhynula, ale díky australským vědcům se ji za pomoci zachované DNA podařilo doslova vzkřísit. Další položkou na seznamu přání tohoto týmu je vakovlk tasmánský, možná se ho také podaří oživit v rámci „Projektu Lazarus“ (jméno samozřejmě pochází od novozákonního Lazara).

utopie pro realisty.indd 10

15.09.17 11:22

11 /

středověká utopie

Z vědecké fantazie (sci­‑fi) se mezitím stává „tvrdá“ věda. Ulicemi už krouží první auta bez řidičů. Z 3D tiskáren vyjíždějí celé embryonální buněčné struktury a lidé s čipy implantovanými přímo do mozku ovládají robotické paže silou svých myšlenek. Další pozoruhodný fakt: od roku 1980 cena výroby jednoho wattu solární elektřiny klesla o 99 procent – a to není překlep. Budeme­‑li mít štěstí, 3D tiskárny a solární panely uskuteční Marxův ideál (veškeré výrobní prostředky v rukou mas), aniž by to vyžadovalo krvavou revoluci.

Velice dlouho patřila Země hojnosti jen nepočetné elitě na bohatém Západě. Ty časy jsou pryč. Od té doby, co se Čína otevřela kapitalismu, vymanilo se 700 milionů Číňanů z extrémní chudoby.7 Afrika se také rychle zbavuje pověsti ekonomické pouště; na kontinentě nyní najdeme šest z deseti nejrychleji rostoucích ekonomik.8 V roce 2013 vlastnilo šest ze sedmi miliard obyvatel planety mobilní telefon. (Pro srovnání, jenom 4,5 miliardy lidí má záchod.)9 A mezi lety 1994 a 2014 stoupl celosvětový podíl lidí s přístupem k internetu z 0,4 procenta na 40,4 procenta.10 Pokud jde o zdraví – které bývalo snad největším příslibem Země hojnosti –, pokrok překonal i ty nejdivočejší představy našich předků. Bohaté státy už se musejí spokojit s tím, že se každý týden střední délka života prodlouží o další víkend, ovšem v Africe získávají rovnou čtyři dny týdně.11 Celosvětově se střední délka života zvýšila z šedesáti čtyř let v roce 1990 na sedmdesát v roce 2012 – což je víc než dvojnásobek oproti roku 1900.

Méně lidí také hladoví. V naší Zemi hojnosti sice nelétají pečení holubi do huby, ale počet lidí trpících podvýživou se od roku 1990 snížil o víc než třetinu. Podíl lidí v celosvětové populaci, kteří přežívají s méně než 2 000 kaloriemi na den, poklesl z 51 procent v roce 1965 na pouhá tři procenta v roce 2005.13 Přes 2,1 miliardy lidí mezi lety 1990 a 2012 konečně získalo přístup k čisté pitné vodě. Ve stejném období o třetinu poklesl počet dětí s růstovou poruchou, dětská úmrtnost se snížila

utopie pro realisty.indd 11

15.09.17 11:22

12 /

návrat utopie

o neuvěřitelných 41 procent, a úmrtnost rodiček dokonce o polovinu.

A co nemoci? Největšího masového vraha všech dob, obávané pravé neštovice, se v podstatě podařilo vymýtit.

Obrna prakticky vymizela, když si v roce 2013 vyžádala o 99 procent méně obětí než v roce 1988. Mezitím je čím dál víc dětí očkováno proti kdysi běžným nemocem.

Například očkování proti spalničkám mělo v roce 1980 jen 16 procent světové populace, dnes je to 85 procent a počet smrtelných případů poklesl mezi lety 2000 a 2014 o více než tři čtvrtiny. Od roku 1990 klesla úmrtnost na tuberkulózu téměř o polovinu. Od roku 2000 se snížil počet umírajících na malárii o čtvrtinu a totéž platí o obětech AIDS od roku 2005.

Některá čísla vypadají až neuvěřitelně dobře. Například před padesáti lety umíralo každé páté dítě před dosažením pátých narozenin. Dnes? Jedno z dvaceti.

V roce 1836 zemřel nejbohatší muž na světě, jistý Nathan Mayer Rothschild, prostě proto, že nebyla antibiotika. Za poslední desítky let zachránily levné vakcíny proti spalničkám, tetanu, černému kašli a dětské obrně víc životů, než by ušetřil světový mír ve dvacátém století.14 Lidstvo samozřejmě sužuje celá řada nemocí – mimo jiné rakovina –, ale pokroky děláme i na této frontě.

V roce 2013 informoval prestižní magazín Science o objevu, který umožňuje přizpůsobit imunitní systém, aby dokázal účinněji bojovat s rakovinou, a označil to za největší vědecký průlom roku. Ve stejném roce se poprvé podařilo úspěšně naklonovat lidské kmenové buňky, což je slibným pokrokem v léčbě mitochondriálních chorob, včetně jednoho druhu cukrovky.

Někteří vědci dokonce tvrdí, že už se narodil první člověk, který oslaví tisící narozeniny.15 A průběžně rostou i naše znalosti. V roce 1962 nechodilo 41 procent dětí do školy, dnes se to týká jen deseti procent.16 Ve většině zemí se průměrné IQ každých deset let zvyšuje o tři až pět bodů, především kvůli lepší výživě a vzdělání. Možná to také vysvětluje, proč jsme dnes

utopie pro realisty.indd 12

15.09.17 11:22

13 /

středověká utopie

graf č. 2 Vítězství očkování 100

Globální proočkovanost (v % populace)

90 80 70 60

záškrt, tetanus, černý kašel

50

tuberkulóza

40

obrna

30

spalničky

20

žloutenka typu B

10

2008

2006

2002

2004

2000

1998

1994

1996

1992

1990

1986

1988

1984

1982

1980

0

Zdroj: Světová zdravotnická organizace

20

15

10

5

0.3

2010

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

0 1945

Počet válečných obětí na 100 000 obyvatel světa

graf č. 3 Válek ubývá

Zdroj: Institut pro výzkum míru v Oslo

mnohem civilizovanější, přičemž uplynulá dekáda byla nejmírumilovnější v dějinách lidstva. Podle Institutu pro výzkum míru v Oslo poklesl počet válečných obětí od roku 1946 o 90 procent. Stejně tak klesá i počet vražd, loupeží a dalších druhů kriminality.

utopie pro realisty.indd 13

15.09.17 11:22

14 /

návrat utopie

„Bohatý svět zažívá čím dál méně kriminality,“ hlásil před nedávnem Economist. „Zločinci tu pořád jsou, ale je jich čím dál méně a stárnou.“17

Bezútěšný ráj Jinými slovy, vítejte v Zemi hojnosti.

V zemi, kde se dobře žije, kde jsou skoro všichni bohatí, zdraví a v bezpečí. Kde nám chybí jedna jediná věc: důvod každé ráno vstát z postele. Protože na ráji už se koneckonců nedá nic vylepšit. V roce 1989 americký filosof Francis Fukuyama vyhlásil, že jsme dospěli do éry, kdy se náš život změnil v pouhý „ekonomický kalkul, nekonečné řešení technických problémů, ekologických obav a uspokojování sofistikovaných spotřebitelských přání“.18 Vylepšit si kupní sílu o další procentíčko, ještě trochu osekat emise skleníkových plynů nebo si snad pořídit další elektronickou hračku – o moc dál naše vize nesahá. Žijeme v éře bohatství a nadbytku, ale přitom v pozoruhodně bezútěšné době. Nezbylo nám „ani umění, ani filosofie“, tvrdí Fukuyama. Zůstalo jen „věčné oprašování muzea lidských dějin“.

Podle Oscara Wilda bychom po dosažení Země hojnosti měli znovu upřít zrak na nejvzdálenější obzor a rozvinout plachty. „Pokrok je uskutečňováním Utopií,“ napsal. Ale daleký obzor zůstává prázdný. Zemi hojnosti obestírá mlha. Místo, abychom se zmužili a dali této bohaté, bezpečné a zdravé existenci smysl, raději utopii pohřbíme. Nedokážeme ji nahradit jiným snem, protože si neumíme představit lepší svět, než jaký máme. Většina lidí v bohatých státech se dokonce domnívá, že se jejich děti budou mít hůř než oni.19 Ale skutečná krize naší doby, mojí generace, nespočívá v tom, že bychom si nežili dobře nebo že bychom se později začali mít hůř.

Ne, ta krize spočívá v tom, že nedokážeme přijít na nic lepšího.

utopie pro realisty.indd 14

15.09.17 11:22

15 / model

Model Tato kniha se nesnaží věštit budoucnost.

Snaží se budoucnost odemknout. Otevřít dokořán okna v naší mysli. Utopie pochopitelně vypovídají spíš o době, kdy o nich lidé snili, než o tom, co se skutečně mohlo stát. Utopická Země peciválů výmluvně hovoří o tom, jaký byl život ve středověku. Hrozný. Nebo přesněji, že život skoro každého skoro všude byl skoro vždy hrozný. Koneckonců každá kultura má svoji variaci na Zemi hojnosti.20 Z prostých tužeb se rodí prosté utopie. Když máte hlad, sníte o bohaté hostině. Když je vám zima, sníte o plápolajícím ohni. Tváří v tvář stařeckým neduhům sníte o věčném mládí. Všechny tyto tužby se odrážejí ve starých utopiích, jež vznikaly v době, kdy byl ještě život ošklivý, krutý a krátký. „Země nerodila nic hrozného, žádné nemoci,“ fantazíroval řecký básník Telekleides v pátém století před naším letopočtem, a když člověk něco potřeboval, jednoduše se to objevilo. „Ve všech potocích teklo víno… Ryby vám připlavaly až do domu, samy se opekly a položily na stůl.“21 Ale než postoupíme dále, je třeba rozlišit mezi dvěma proudy utopického myšlení.22 Prvním a nejznámějším je idea utopického modelu. Tento druh utopie se snažili vyvrátit velcí myslitelé jako Karl Popper a Hannah Arendtová a spolu s nimi celý jeden filosofický proud (postmodernismus). Víceméně uspěli; pokud jde o modelový ráj, mají dodnes poslední slovo.

Na rozdíl od abstraktních ideálů obsahují utopická schémata jasně daná pravidla, od nichž se nelze odchýlit. Dobrý příklad nabízí italský básník Tommaso Campanella ve Slunečním státě (1602). V jeho utopii, či spíše dystopii, je přísně zakázáno soukromé vlastnictví, všichni mají povinnost milovat všechny ostatní a násilí se trestá smrtí. Soukromý život včetně rozmnožování řídí stát. Chytří lidé například smějí spát jen s těmi hloupými a tlustí s hubenými. Veškeré úsilí směřuje k vytvoření

utopie pro realisty.indd 15

15.09.17 11:22

16 /

návrat utopie

příznivého mediánu. Každého člověka navíc sleduje široká síť informátorů. Když se někdo dopustí prohřešku, je hříšník verbálně zastrašován tak dlouho, než si sám uvědomí hloubku své špatnosti a dobrovolně se nechá od ostatních kamenovat.

Z dnešního pohledu musí snad každý v Campanellově knize najít mrazivé náznaky fašismu, stalinismu a genocidy.

Kladení správných otázek Existuje však ještě jeden utopický proud, na nějž se téměř zapomíná. Jestliže model nabízí fotografii ve vysokém rozlišení, tato utopie servíruje jen rozmazaný obrys.

Nenabízí řešení, jen ukazuje směr. Nezavírá nás do svěrací kazajky, naopak nás inspiruje ke změně. A chápe, slovy Voltaira, že dokonalost je nepřítelem dobra. Nebo jak poznamenal jeden americký filosof: „Každého seriózního utopického myslitele musí samotná idea modelu znervózňovat.“23 Právě v tomto duchu napsal britský filosof Thomas More svou knihu o utopii (a vlastně tento výraz poprvé použil). Místo nesmlouvavě uplatňovaného modelu byla jeho utopie ze všeho nejvíc obžalobou chamtivé šlechty, která prahla po čím dál větším luxusu, zatímco obyčejní lidé žili v extrémní chudobě.

More si uvědomoval, že utopie může být nebezpečná, když se začne brát moc vážně. „Člověk musí vášnivě věřit, ale zároveň musí chápat absurditu svého přesvědčení a dokázat se mu vysmát,“ říká filosof a přední expert na utopie Lyman Tower Sargent. Podobně jako humor a satira dokážou utopie otevírat okna v lidské mysli. A to je to klíčové. Jak lidé a celé společnosti postupně stárnou, navyknou si na status quo, v němž se ze svobody může stát vězení a pravda se změní v lež. Moderní krédo – ba hůř, přesvědčení, že už není v co věřit – nás oslepuje před každodenní krátkozrakostí a nespravedlností.

utopie pro realisty.indd 16

15.09.17 11:22

17 /

zničení velkého narativu

Jen pár příkladů: Proč od 80. let 20. století pracujeme víc a víc, přestože jsme bohatší než kdy jindy? Proč žijí miliony lidí v chudobě, přestože jsme víc než dost bohatí na to, abychom s chudobou jednou provždy skoncovali?

A proč víc než 60 procent vašeho příjmu závisí na zemi, kde jste se čirou náhodou narodili?24 Utopie nenabízejí žádné pohotové odpovědi, natož řešení. Ale kladou ty správné otázky.

Zničení velkého narativu Je to smutné, ale dnes ani nemůžeme začít snít, aniž by nás někdo neprobudil. Podle jednoho klišé mají sny sklon měnit se v noční můry. Utopie jsou živnou půdou pro rozvrat, násilí, a dokonce genocidu. Utopie v konečném důsledku končí jako dystopie; utopie vlastně jsou dystopiemi. „Lidský pokrok je mýtus,“ říká jiné klišé.

A přesto se nám podařilo vybudovat středověký ráj.

Je pravda, že dějiny jsou plné děsivých forem utopismu – fašismus, komunismus, nacismus –, a stejně tak platí, že každé náboženství dalo vzniknout nějaké fanatické sektě. Ale podněcuje­‑li jeden náboženský radikál k násilí, měli bychom automaticky odepsat celé náboženství? Tak proč odepisovat utopismus? Měli bychom úplně přestat snít o lepším světě?

Ne, jistěže ne. Ale přitom právě to se děje. Optimismus a pesimismus se staly synonymy spotřebitelské důvěry či jejího nedostatku. Radikální představy jiného světa jsou téměř nemyslitelné. Očekávání toho, čeho jako společnost můžeme dosáhnout, dramaticky opadlo, takže nám zbyla jen studená, tvrdá pravda, že bez utopie zbývá jenom technokracie. Politika se rozmělnila v pouhé řešení problémů. Voliči se přelévají sem a tam nikoli proto, že by se strany tolik lišily, ale protože se od sebe téměř nedají rozeznat, a tím, co dnes dělí pravici od levice, je procentní bod nebo dva u daně z příjmů.25

utopie pro realisty.indd 17

15.09.17 11:22

Rutger Bregman Utopie pro realisty Z mezinárodní anglické verze Utopia for Realists, vydané nakladatelstvím Bloomsbury v Londýně v roce 2017, přeložil Tomáš Jeník Obálku navrhla Gabriela Janovská Redigovala Eva Vlčková Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 256 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, Praha 5, 150 00, v roce 2017 jako svou 9365. publikaci Sazba z písma Baskerville 10 Stará škola (staraskola.net) Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky­‑vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz

utopie pro realisty.indd 255

15.09.17 11:23