0038929

PŘÍRODNÍ LÉKÁRNA

HERBÁŘ Bylinky z klášterní zahrady

001-045_Klasterni zahrada.indd 1

25/09/17 10:24

Giulia Tedeschi, Ulrike Raiser IL GIARDINO DEI SEMPLICI/ERBE, TISANE E PRATICHE CURATIVE Copyright © Edizioni del Baldo, 2016 All rights reserved Translation © 2017 by Alena Jíchová ISBN 978-80-7549-296-8

Giulia Tedeschiová, Ulrike Raiserová

HERBÁŘ Z italského originálu Il giardino dei semplici/Erbe, vydaného nakladatelstvím Edizioni del Baldo ve Veroně v roce 2016, přeložila Alena Jíchová Citace z bible – Český ekumenický překlad, ČBS, Praha 1995 Redigovala Helena Moravcová Odborná revize textu RNDr. Ivana Macháčková, CSc. Obálku zhotovila Jana Šťastná Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 284 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Esence, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9168. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

001-045_Klasterni zahrada.indd 2

25/09/17 10:25

OBSAH úvod

Byliny Páně včera a dnes 5 Kapitola I

Zrod klášterní medicíny 8

Kapitola II

Zahrada prostých bylin 10 Opatství Montecassino (Itálie) 12 Opatství Casamari (Itálie) 12 Sacra di San Michele (Itálie) 13 Benediktinky z Orte (Itálie) 13 Opatství Panny Marie ve Vezzolanu (Itálie) 13 Klášter svaté Kláry (Portugalsko) 14 Opatství Panny Marie ve Follině (Itálie) 14 Kartuziánský klášter v Pleterje (Slovinsko) 15 Opatství svatého Víta (Itálie) 15

Kapitola III

Mezi galénovskou medicínou, vírou a čarodějnictvím 16

Herbáře 18 Jak si udělat domácí herbář 20

Kapitola IV

Jak poznat, sbírat a skladovat byliny 22 Doba vhodná pro sběr bylin 26 Období nejvyšší účinnosti léčivých rostlin 28 Pravidla pro uskladnění 34

Kapitola V

Účinné látky v rostlinách 35 Malý slovníček botanických termínů 36

001-045_Klasterni zahrada.indd 3

25/09/17 10:25

Kapitola VI

Léčba bylinami 38 Preparáty pro vnitřní užití 39 Čaje, nálevy, odvary 39 Matečné tinktury 41 Sirupy 41 Inhalační roztoky 41 Preparáty pro zevní užití 42 Krémy 42 Pomády a masti 42 Lázně a sedací koupele 43 Kataplasma a obklady 43 Zábaly 43 Čerstvé šťávy a dřeně 43 Odměřování množství a ředění alkoholu 44

Herbarium maius Podrobný herbář bylinek 45

Herbarium simplex Kytice prostých bylin 165

Přírodní lékárna Slovníček zdravotních pojmů 219 Byliny, které léčí Seznam chorob a potíží a vhodných léčivých rostlin a prostředků 220

Krémy a masti z klášterních lékáren

247

Olivový olej – přírodní všelék 248 Mniši a pěstování olivovníku 248 Vlastnosti olivového oleje 248 Domácí kosmetické přípravky 249 Mýdla 249 Zubní pasty a ústní hygiena 252 Šampony a vlasové přípravky 253 Obličejové krémy a přípravky 256 Tělové krémy a přípravky 258

Kapitola VII

Aromatické byliny v kuchyni Rejstřík rostlin

001-045_Klasterni zahrada.indd 4

261

273

25/09/17 10:25

Úvod

Byliny Páně včera a dnes Už starobylé mimoevropské civilizace znaly nemálo o fytoterapii a bylinářství, jak můžeme vyvodit z početných starých písemných dokumentů. Z roku 3700 př. n. l. pochází Šen-nungův kánon bylin, známý také jako Velký čínský herbář, do roku 500 př. n. l. se pak datuje egyptský papyrus nazvaný Návod na přípravu prostředků pro všechny části lidského těla, který obsahuje seznam více než 700 léků živočišného a rostlinného původu, včetně například myrhy, ladoňky, břečťanu či pelyňku. A na některých mezopotamských tabulkách našli vědci zmínky o účinku konopí.

yliny a plody měli lidé odjakživa ve velké vážnosti pro jejich blahodárné nutriční i léčivé vlastnosti. A moderní objevy a nové poznatky v oblasti botaniky a chemie potvrdily, že tato úcta je oprávněná. Během tisíciletí člověk trpělivě zkoušel a hodnotil, až nashromáždil ohromné množství znalostí spojených s přírodou a jejími dary. První kroky k využití léčivých rostlin (fytoterapii, udělal člověk pravděpodobně v situacích, kdy náhodně pozoroval chování zvířat a viděl, které rostliny si zvířata vybírají, pokud mají zdravotní obtíže.

Cichorium

Také v bibli najdeme odkazy na užívání rostlin, například yzopu, pelyňku a máty, při léčbě některých nemocí. Všechny tyto znalosti získali Hebrejci zřejmě během pobytu v Egyptě.

Cinnamomum

M ed

5

001-045_Klasterni zahrada.indd 5

5

25/09/17 10:25

Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká.

národy naučil římské občany používat byliny jako pelyněk, sporýš a kmín a svět východních národů jim daroval koření: muškátový ořech, hřebíček, skořici, šafrán, santal či kafr.

V dobách pádu říše západořímské roku 476 n. l. se centrum medicínských studií přesunulo na Východ. Arabský svět se dostal do kontaktu s antickou civilizací a z ní tam pronikaly tehdejší lékařské znalosti. V tomto směru se za základní považuje dílo perského lékaře Avicenny (980–1037), jehož proslulý Kánon medicíny je hluboce inspirován díly Galéna a Aristotela.

Ve středověku se znalosti učenců veškerého tehdy známého světa soustřeďovaly v klášterech po celé Evropě, v nichž pracovití mniši, oddaní zvláště řeholi svatého Benedikta z Nursie, neúnavně opisovali spisy a traktáty, a tak uchovávali starobylé učení a obohacovali je svými následovnými studiemi.

Od tohoto období až do 18. století se bylinářství, medicína a botanika široce rozvíjely, doba přála ověřování dřívějších znalostí i novým lékařským pokusům, zvláště pak v důsledku období opakovaných morových epidemií.

V 19. století se medicína začala měnit a nabývat podoby, v jaké ji známe dnes.

Například opium se používá už dlouhých 4000 let, ale až roku 1805 z něho bylo poprvé extrahováno morfium. V tom století tedy chemie a biochemie začaly „dělat pořádek“ a přehodnocovaly takříkajíc „řemeslné“ znalosti týkající se bylin. Ještě i dnes jsou synteticky vyrobené látky velmi často napodobeninami účinných látek obsažených v nějaké rostlině. Z takových látek se pak dále získávají nová farmaka.

Antická medicína chápala nemoc jako nedostatek souladu mezi lidským tělem a přírodou a byliny jako prostředek k navrácení se do sympatheia (řecký termín, který znamená „trpět společně“, „soucítit s někým“ a značí souhlasné naladění a stav harmonie). S vědeckou revolucí, která začala v 17. století, se ztrácí koncept „organismu

Sírachovec, 38,4

Důležité základní bylinářské znalosti (podle některých názorů perského původu) uchovaly řecká a římská civilizace.

I Homér mluví o kouzelných a léčivých rostlinách, Aristofanes doporučuje užívání česneku jako univerzální medicíny a Pythagoras užívání kopru a pelyňku.

Skutečná botanická studia však mají svůj počátek u Aristotela (384−322 př. n. l.), ale prvním provozovatelem botanické zahrady v Athénách byl až jeho následovník Theofrastos, který rovněž napsal text o farmaceutické botanice De historia plantarum se jmény více než 500 rostlin včetně způsobů jejich sklizně. Spis De re rustica, který sestavil Marcus Terentius Varro (2. století př. n. l.), přináší jména 120 léčivých rostlin, které autor spisu pěstoval na svých pozemcích. Galénovi vděčíme za systém měření léčivých substancí, jemuž se dodnes říká Galénův. Připravil vodné, alkoholové nebo octové roztoky uchovávající účinné látky rostlin. Plinius starší, římský filozof, který zemřel roku 79 n. l., ve své Naturalis historia čítající 37 knih popisuje historii do té doby známé medicíny včetně všech terapeutických prostředků. A Dioscorides uvádí ve spisu De materia medica téměř 600 rostlin.

Dobytí Galie přineslo do Říma nové znalosti bylin. Kontakt s barbarskými

6

001-045_Klasterni zahrada.indd 6

25/09/17 10:25

XX (Xx)

cínu“, a dnes tento proud stále sílí díky oborům, jako je homeopatie a fytoterapie. Klasické bylinářství je však stále na okraji zájmu oficiálních institucí.

Základní koncept léčení prostými bylinami pocházející ze starodávných klášterů, podle něhož byliny Páně léčí nemoci těla i duše, nemá v našich dnech příliš velkou popularitu, přestože možná, jak píše Maria Trebenová, autorka Zdraví z boží lékárny, právě naše moderní koncepce, která je „mechanická“ a vzdálená od přirozeného života, ohrožuje lidské zdraví vznikem stále závažnějších chorob. Maria Trebenová je přesvědčená, že „pro každou nemoc roste bylinka“, a v duchu jejích slov vznikla kniha, kterou držíte v rukou. Ovšem zároveň je třeba říct zcela jasně, že nic nemůže nahradit diagnózu specializovaného lékaře.

jako části celku“ a převahy nabývá karteziánská mechanicko-analytická metoda: už se neléčí duch, aby se uvedl do harmonie, a tím se uzdravilo tělo, ale analyzuje se fyzično, a zvláště pak nemocná část, sleduje se čistě mechanický vztah příčin a následků.

S rozvojem farmaceutického průmyslu na konci 20. století urychlovaly výrobní firmy všechny procesy, jak jen bylo možné. Jejich cílem bylo a je získat dlouhé doby exkluzivity. A protože práci s přírodními sloučeninami nebylo a není možné urychlovat, byly přírodní produkty z trhu stále víc vytlačovány syntetickými léky a léčení bylinami tak upadlo v zapomnění, vlastně ještě hůř – stalo se terčem posměchu.

Avšak s rozvojem organické chemie na konci 20. a v 21. století nabylo studium rostlin znovu na významu a vedlo k objevu rozmanitých přírodních účinných látek, které jsou dnes propagovány farmaceutickým průmyslem samým.

Už v březnu roku 1980 deklaroval kongres federálního německého a rakouského svazu lékařů, že současná medicína se znovu začíná zajímat o „přírodní medi-

Na následujících stránkách najdete historii alespoň pár z řady klášterů a opatství, jejichž činnost přenesla dávné znalosti léčivých rostlin až do našich časů. Potom následuje malý herbář, který i vám dá možnost vyzkoušet léčebné vlastnosti bylin nejen z klášterních zahrad, ale především z volné přírody.

77

001-045_Klasterni zahrada.indd 7

25/09/17 10:25

Kapitola I

Zrod klášterní medicíny kontextu sociálněpolitické, ekonomické a kulturní nestability, která provázela pád Římské říše (476 n. l.), a řady barbarských nájezdů – tato doba je někdy označována jako temné období – se pojetí mnišství svatého Benedikta z Nursie šířilo po celé budoucí Evropě jako světlo naděje, a především hodnotové jistoty v prostředí plném nestálosti a zmatků.

Svatý Benedikt vdechl nový život křesťanským komunitám a uplatnil svou Řeholi poprvé u mnichů z opatství v Montecassinu (529 n. l.). Byl pravděpodobně inspirovaný otcem východního mnišství svatým Basilem z Kaisareie, který už dříve reorganizoval mnišský život a nejvýše si cenil nejvzdělanějších mnichů, stejně jako ve své době i svatý Benedikt. Ten

zdůrazňoval důležitost poznávání a vědění a položil tak základy tomu, co se později stalo v celém světě známé jako „klášterní medicína“.

Během celého raného středověku mnohé kláštery stojící podél poutních cest stále častěji poskytovaly pomoc nemocným poutníkům, až vznikla skutečná léčebná centra pod vedením způsobilých mnichů-lékařů. Počet těchto míst se zvyšoval natolik, že roku 805 Karel Veliký přikázal, aby medicína, tehdy pod jménem fyzika, byla zařazena do učebních osnov. Roku 820 bylo v klášteře svatého Havla ve švýcarském městě St. Gallen šest místností pro nemocné, lékárna a zvláštní ubytovna pro lékaře – tak se tento klášter stal možná první nemocnicí v západní Evropě.

Z benediktinského řádu se odvinuly různé další formy mnišství, ale všechny představovaly skutečné „ostrovy civilizace“, věrné stejným zásadám. Jejich mniši v praxi učili práci, poslušnosti a pokoře, orali neobdělávanou půdu a zúrodňovali nové plochy, vymýšleli nové zemědělské postupy, opravovali cesty a mosty, a do-

Svatý Benedikt z Nursie

8

001-045_Klasterni zahrada.indd 8

25/09/17 10:25

XX

konce i zásobovali města během četných hladomorů.

Hlavním rysem západ(Xx) ního mnišství byl právě jeho komunitní charakter. Mniši v počtu deseti až padesáti žili pod jednou střechou a všechny je vedl opat, který znal každého jménem a choval se jako jejich otec a duchovní vůdce.

Den v klášteře se dělil mezi modlitby, odpočinek, práci na poli, studium a psaní drahocenných kodexů často zdobených miniaturami. zrodila již zmíněná klášterní medicína.

Práce, svého času doména otroků, se díky Staré kodexy pocházely výhradně ze svěučení Řehole stala zdrojem emancipace ta klasického Řecka a Říma: Hippokrates, člověka a stvrzením jeho důstojnosti.

Cato starší a Galén jsou pouze tři z učiteMezi jinými činnostmi se našel prostor lů, od nichž středověcí mniši žíznivě čertaké pro přepisy starověkých kodexů, pali znalosti. k nimž patřily i spisy z oblasti přírodních Botanika byla ve středověku ještě málo věd. Tím byla Západu dána příležitost zaznámá a první farmaceutické texty se obchovat dávné nesmírně široké znalosti léjevily až s dalším rozvojem klášterních čivých rostlin a prostředků z nich připrastudií. Byly to například Compendium vovaných, a v Evropě se důsledkem toho aromatariorum Saladina d’Ascoli, pocházející ze 13. století, a farmaceutický manuál Viridarium Mattea Silvatica. Díky benátskému lékaři Gaultierimu se zrodily také první botanické zahrady.

Za skutečný impulz pro rozvoj systematičtější oficinální farmaceutiky však vděčíme vpravdě a zcela zásadně právě klášterním řádům.

99

001-045_Klasterni zahrada.indd 9

25/09/17 10:25

Kapitola II

Zahrada prostých bylin edicína v klášterech stavěla „naději na uzdravení“ v zásadě na dvou pilířích: na milosrdenství Božím a na působení „prostých bylin“ – tímto termínem označovala léčivé byliny nebo léčebné prostředky vytvořené na jejich bázi.

Tak vznikl hortus simplicium, „zahrada prostých bylin“, umístěná ve vnitřním prostoru kláštera a určená k pěstování léčivých a aromatických rostlin, které pak byly ukládány do armarium pigmentariorum. Vykonáváním těchto povinností a udržováním přehledu byl pověřen jeden mnich, který byl zároveň podle

dnešních měřítek farmakologem, lékařem a kořenářem, monachus infirmarius.

Zahrada prostých bylin byla koncipována jako léčivé místo pro tělo i mysl mnichů, hostů a nemocných. Tomuto tématu věnoval mimořádnou pozornost svatý Benedikt z Nursie ve své Řeholi. V zahradě měly místo i květiny, které byly používány k ozdobě obřadních míst, a zelenina a ovoce určené pro jídelnu. Řehole kromě jiného předepisovala, aby každá klášterní komunita měla vlastní zdroj vody, díky němuž by byla naprosto nezávislá a který by mnichům zároveň připomínal kontemplaci. V Piedivalle di

10

001-045_Klasterni zahrada.indd 10

25/09/17 10:25

pramene života, a strom rostoucí vedle něho není pak ničím jiným než Stromem života z knihy Genesis. Nejniternějším výrazem pro tento prostor je „zahrada duše“, místo, jehož se nedotýkají bolesti ani vášně.

Symbolický význam byl tedy stejně podstatný jako rozvoj přírodních věd, medicíny a blaha člověka spojený s touto zahradou. Lékárny navazující na zahradu prostých bylin postupně nabývaly v klášterním životě na důležitosti a vážnosti.

Pravidlem tady byla výroba léků a nápojů na rostlinné bázi, mniši vedení svou vírou a milosrdenstvím léčili nemoci profánního světa pomocí přírody.

Veškeré vědomosti bylo nezbytné zachovat, proto byly všechny pěstované a užívané rostliny katalogizovány a popsány ve velkých knihách zvaných hortuli, kam se zaznamenávaly kromě jiného také terapeutické vlastnosti každé rostliny.

Kromě tohoto manuskriptu pak každý klášter vedl tacuinum sanitatis, na jehož stránkách byla každá rostlina detailně a podrobně popsána a tento popis byl doplněn kresbou.

V té době vzniklo mnoho klášterů – i jiných než benediktinských −, v nichž se rozvíjela klášterní medicína. Na následujících stránkách uvádíme několik z nich.

Preci v provincii Perugia je ještě dnes možné obdivovat „mnišskou kaskádu“, která zdůrazňovala ticho středověkého klášterního života a doprovázela svým zvukem církevní obřady. Řehole vyžadovala, aby zahrada prostých bylin byla ohraničená a uzavřená, a zřetelně tak odlišená od prostor, které k ní nepatřily.

Toto místo mělo v sobě uchovávat zvláštní harmonii mezi přírodou a obdělávanými částmi; lidská vůle měla respektovat přirozený růst flóry a přitom nad ní uplatňovat kontrolu, která se musí projevit ve vzhledu rostlin, a soustavně se vše mělo zdokonalovat na základě harmonické interakce jedinec–příroda.

Po splnění těchto požadavků se zahrada klášterní komunity stávala nedotknutelným, posvátným místem. Přirovnáno k nadčasovému obrazu – jejím vzorem je ráj strážený archandělem a rájem se inspiruje i klášterní „rajský“ dvůr: pramen umístěný uprostřed je alegorií Krista,

HERBA

1111

001-045_Klasterni zahrada.indd 11

25/09/17 10:25

Opatství Montecassino (ltálie)

Opatství Casamari (ltálie)

Opatství Montecassino, místo, kde měl svatý Benedikt z Nursie roku 529 n. l. sepsat svou slavnou Řeholi, bylo roku 577 zničeno Langobardy. V roce 717 bylo obnoveno, ale období tohoto nového ekonomického blahobytu a kulturního rozvoje skončilo roku 883, kdy opatství srovnali se zemí Saracéni. Mnichům se podařilo uprchnout a odnesli s sebou i drahocennou Řeholi. Domů se vrátili přibližně za sedmdesát let, roku 950, díky rozhodnutí papeže Agapeta II., který dal Montecassino znovu postavit. Důležité pro opatství byly pak roky vlády španělských Habsburků, během nichž byly započaty práce na stavbě nové velké baziliky dokončené roku 1727 (vysvěcené Benediktem XIII.). Bazilika však byla poničena francouzskými vojáky a až roku 1866 byla prohlášena za národní památku a svěřena do správy mnichům. To ji však neochránilo před poslední ranou: roku 1944 se po bombardování Spojenců změnila v obrovitou hromadu sutin.

Opatství, které vidíme dnes, je kopií toho původního, úmyslem bylo vytvořit přesnou podobu zničených budov.

Opatství Casamari, založené roku 1203 a vysvěcené roku 1217, vděčí za své jméno římskému konzulovi Gaiu Mariovi, na jehož pozemcích bylo postaveno – Casamari v latině znamená „dům Mariův“. Dosud patří k nejvýznamnějším italským klášterům reprezentujícím gotickou cisterciáckou architekturu. Dnes v něm sídlí velká knihovna a muzeum s bohatou sbírkou uměleckých děl. Roku 1760 byla v opatství otevřena první lékárna, která však byla zbořena při přestavbě roku 1955. V roce 1820 opat Pirelli dal postavit také výrobnu léčiv a apotéku, která byla zničena nedlouho potom, při požáru roku 1861. Lékárnu a prodejnu likérů dnes najdete u vchodu do kláštera a její herbarium je opravdu velmi bohaté.

Likéry se už staly součástí tradice. Je to například Tintura imperiale, jejíž recepturu vymyslel mnich Eutimio Zannucoli roku 1766. Používá se při bolesti zubů, zlepšuje trávení a její inhalace uvolňuje dýchací cesty. Proslulý je také Elixír svatého Bernarda, tonikum zklidňující potíže zažívacího traktu a účinný prostředek proti zácpě a bolestem žaludku.

Opatství Montecassino

12

001-045_Klasterni zahrada.indd 12

25/09/17 10:25

Sacra di San Michele (ltálie) Archanděl Michael je kníže andělů věrných Bohu, porazil draka a rebelující anděly a srazil je dolů z nebes. Tento klášter, který je mu zasvěcen, byl postaven v letech 983–987 a byl svěřen pěti benediktinským mnichům.

Vbrzku se toto svaté místo (Sacra) stalo místem odpočinku pro poutníky z vysokých společenských vrstev, jakýmsi mezinárodním kulturním centrem. Klášter se postupně stával stále mocnějším a mniši získali v 11. století autonomii a nezávislost na moci světské i biskupské. Hegemonie opatství skončila roku 1622, kdy byl klášter dobyt papežem Řehořem XV. a zůstal pak neobydlený po 200 let. Roku 1836 král Karel Albert Sardinský rozhodl, aby byla tato drahocenná část piemontské historie zrestaurována, a svěřil péči nad ní otcům rosminiánům, konkrétně Antoniu Rosminimu, zakladateli Institutu milosrdné lásky. Roku 1994 se Sacra stala symbolem Piemontu. Dnes je jedním z nejdůležitějších italských klášterů, k němuž směřuje stále větší počet návštěvníků. Posloužil také jako inspirace Umbertu Ecovi pro jeho román Jméno růže.

Sacra di San Michele

kapilár a únavě zraku. Podobný přípravek je možné si udělat i doma. Základem je tinktura: 100 gramů sušeného měsíčku lékařského a 100 gramů sušeného pupečníku asijského vhodíme do 1 litru 40procentního alkoholu, do něhož jsme přidali čerstvou šťávu asi z půl kilogramu borůvek. Doporučená dávka přípravku je jedna kávová lžička před hlavními jídly.

Opatství Panny Marie ve Vezzolanu (ltálie) Legenda sice připisuje založení tohoto opatství Karlu Velikému, jeho prvním doloženým patronem byl ve skutečnosti Fridrich Barbarossa. Tento vladař zpustošil všechny pozemky v kraji, ale rozhodl se vzít pod svou ochranu kromě jiného diecézi Asti, v jejíž provincii se dodnes nachází opatství ve Vezzolanu (jeho přestavba byla dokončena kolem roku 1189). Ve 12. a 13. století prožil komplex pod augustiniánskou řeholí éru nádhery a uměleckého rozmachu, ale ta netrvala dlouho. Roku 1800 zabavil Napoleon veškerý majetek a proměnil opatství v pouhou vesnickou kapli.

Roku 1937 přešlo opatství pod státní správu pro architektonické dědictví. Nalezneme tam hodnotná umělecká díla: chórovou přepážku zdobí nejstarší basreliéf v Itálii, který pochází z konce 12. století a zobrazuje patriarchy a život Panny Marie. Ještě dnes jsou velice cenné zdejší

Benediktinky z Orte (ltálie) V několika papežských bulách datovaných rokem 1159 je potvrzena existence malé kaple na vrchu Sant‘Angelo nedaleko Viterba, i když až roku 1529 tam byl postaven kostel v pravém slova smyslu.

Roku 1599 byl vedle kostela zbudován velkolepý klášter jeronymitů, v němž od 20. století sídlí sestry benediktinky. Bylinářská tradice kláštera sahá hluboko do minulosti. Početné velmi staré recepty zachované v klášterních herbářích se používají dodnes. Mezi produkty, které sestry vyrábějí, najdeme například lék z borůvek, výtečný proti křehkosti krevních 1313

001-045_Klasterni zahrada.indd 13

25/09/17 10:25

a půl litru akvavitu. Všechny ingredience vmíchejte do půl litru studené vody a přiveďte k varu. Směs nalijte do skleněné nádoby a za častého protřepávání vystavte na 30 dnů slunci. Potom tekutinu přeceďte, přelijte do láhve, uzavřete a skladujte na tmavém místě. V případě potřeby rozmíchejte lžičku kapek ve sklenici vlažné vody a vypijte: pomůže od bolesti žaludku, břicha, nespavosti a celkové nervozity.

vinice, které byly ve středověku na pozemcích opatství tak rozsáhlé, že po barbarských nájezdech mohli mniši rozdávat výhonky révy po okolních vesnicích vinařům, kteří je potřebovali. Pokud tedy chcete nasát vůni dávných časů, ochutnejte vína z Albugnana.

Klášter svaté Kláry (Portugalsko)

Opatství Panny Marie ve Follině (ltálie)

Klášter svaté Kláry založil Alfonso Sanchez, nemanželský syn krále Dinise I., roku 1318 severně od města Porto. V někdejším karmelitánském klášteře, dnes moderním ústavu pro převýchovu, zůstal zachován nedotčený architektonický styl: jedna loď a tři apsidy obklopují pohřební kryptu z roku 1526, v níž jsou umístěny sarkofágy zakladatele a členů jeho rodiny. Pro zásobování tohoto obrovitého komplexu vodou bylo v 18. století nutné postavit akvadukt dlouhý sedm kilometrů, který je tvořen 999 oblouky.

Zdejší sestry karmelitánky byly, stejně jako v jiných klášterech, známé výrobou karmelitánských kapek. K jejich přípravě potřebujete 50 gramů sušených květů a listů meduňky, 5 gramů kořene anděliky, 5 gramů semen koriandru, 5 gramů puškvorce, 5 gramů hřebíčku, 5 gramů mleté skořice, nastrouhanou kůru z poloviny citronu (chemicky neošetřeného)

Kostel stojí jihovýchodně od Belluna na jednom z přítoků řeky Piavy. Byl založen roku 1146 a ve 13. století byl rozšířen o tři rozměrné lodě a nádherný klášter.

Benátští vládci se obávali, že by původně cisterciácké opatství mohlo znamenat nebezpečí přílišného francouzského vlivu, proto je roku 1448 zrušili. O 100 let později bylo dáno mnichům kamaldulského řádu, jež však postihl stejný osud jako cisterciáky. Aktuálními obyvateli kláštera jsou servité.

Jedním z výrobků, které bylo možné najít v tomto i dalších klášterech, je šípkový likér: 1 kilogram šípků, 300 gramů cukru, kousek skořice, 3 hřebíčky, 1 pomeranč, polovina citronu a 1,5 litru grappy nebo brandy. Očistěte šípky od semínek, stonků a kalichu, nasypte je do porcelánové nebo skleněné mísy, posypte cukrem a nechejte přes noc odpočívat. Pak přidejte nakrájenou kůru citronu a pomeranče a všechno koření a promíchejte. Směs přelijte do nádoby s hermeticky těsnícím uzávěrem a dolijte zvoleným alkoholem. Dobře uzavřete a uložte na dva měsíce na světlé místo. Pak přelijte do láhví a uchovávejte nanejvýš ještě další měsíc na chladném temném místě.

Me k duň a

14

001-045_Klasterni zahrada.indd 14

25/09/17 10:25

Kartuziánský klášter v Pleterje (Slovinsko)

tmavé a suché místo na další 2–3 měsíce.

Likér vydrží necelý rok, pokud se však rozhodnete nechat v něm kousky hrušek, vypijte ho během čtyř měsíců.

Jediný dodnes funkční kartuziánský klášter ve Slovinsku byl založen roku 1403 knížetem Heřmanem II. Celjským v údolí na úpatí pohoří Gorjanci. Brzy byl zničen Turky při nájezdech, ale stejně rychle byl znovu postaven a lépe opevněn samotnými mnichy. Budova je stále obehnána hradbou dlouhou 2800 metrů. Ze starého kláštera se dochoval gotický kostel a bohatá knihovna.

Jedním z nejznámějších produktů, dodnes kartuziány prodávaným, je hruškovice. Pokud si chcete podobný nápoj vyrobit doma, potřebujete k tomu 500 gramů hrušek odrůdy Williams, kousek citronové kůry (chemicky neošetřené), 2 hřebíčky, 4 gramy koriandru, kousek skořice, 250 gramů cukru a půl litru potravinářského lihu. Hrušky omyjte a nakrájejte na dílky, dejte je do nádoby s hermetickým uzávěrem a přidejte všechno koření a citronovou kůru. Potom vše zasypte cukrem a přilijte 250 mililitrů lihu, nádobu uzavřete a na 10 dnů uložte na tmavé chladné místo. Často protřepejte. Pak tekutinu přeceďte, doplňte zbývajícím alkoholem a uložte na

Opatství svatého Víta (ltálie) Pravděpodobně někdy na konci 9. století byl kousek za Vicenzou postaven benediktinský klášter. Provensálský markýz Ugo d’Arles ho v 10. století daroval městskému biskupovi.

Po nejrůznějších dějinných peripetiích přešel klášter roku 1209 do rukou kamaldulského řádu, ale brzy začal chátrat a roku 1509 ho Benátská republika přikázala zbourat kvůli stavbě nových hradeb. Sutiny sloužily jako stavební materiál pro kampanilu kláštera svaté Lucie ve Vicenze.

V klášteře, stejně jako všude na Asiagské plošině ve vicenzském kraji, se často připravovalo velice prosté jídlo, jehož základem je pampeliška. Potřebujete 1 kilogram pampeliškových listů, 2 stroužky česneku, 1 cibuli, několik plátků salámu, máslo, olivový olej, sůl a pepř podle chuti. Očistěte a omyjte pampeliškové listy, 10 minut je povařte a potom sceďte vodu.

Mezitím najemno nakrájejte česnek a cibuli a zpěňte je na másle a oleji, přidejte pampelišku a salám, dochuťte solí a pepřem a hned podávejte.

15

001-045_Klasterni zahrada.indd 15

25/09/17 10:25