0038928

O čertech, medvědech,

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 3

myškách a všech mých přátelích

13.08.18 8:21

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 4

13.08.18 8:21

Jiří Kahoun

O čertech, medvědech, myškách a všech mých přátelích Ilustrovala Lucie Dvořáková

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 5

13.08.18 8:21

Text © Jiří Kahoun – heirs, 2018 Selection & doprovodné texty © Viola Somogyi, 2018 Illustrations © Lucie Dvořáková, 2018 ISBN 978-80-7549-818-2

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 6

13.08.18 8:21

Lesní dědeček Za devatero horami a devatero lesy, daleko, předaleko, ale vlast­ ně jen co by kamenem dohodil, se rozkládá překrásný kraj. Jsou tací, kteří tvrdí, že je nedaleko Berouna. Dá se do něj dojít pěšky, s ruksakem na zádech, nebo dojet kodrcajícím vláčkem. Je to země prázdnin, zvířátek a strašidýlek, kraj dětství a snů, kde je pořád hezky, ať svítí sluníčko nebo chumelí.

V tomhle kraji jsou stinné rokle, ve kterých zurčí studené potů­ čky, zvlněné louky ozdobené remízky, ze kterých navečer vycháze­ jí na pastvu srny, osamělé, tajuplné kopce, lesy plné hříbků, lišek a bedel a líně plynoucí řeky, ve kterých se to jen hemží rybami.

V jednom takovém lese stojí mohutný vykotlaný strom, vlastně jenom kmen s několika větvemi. Klidně by mohl být označený jako památný, ale je tak dobře schovaný, že se k němu zatoulá jen má­ lokdo. Kolem se totiž rozkládá paseka obrostlá hustým maliním.

Vedle stromu vyvěrá zpod kamene studánka s průzračnou vodou a u ní stojí stůl a židle sroubené ze smrkových kmínků.

Kdybyste se sem náhodou přece jen dostali a měli štěstí, uvidí­ te u stolu sedět dědečka. Pohádkový dědeček to není, to ne, anebo možná jen občas, podle toho, jakou má zrovna náladu. Je to trochu bručoun, ale toho se nelekejte. Když se mu podíváte do očí modrých

L e sn í d ě d e č e k

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 7

7

13.08.18 8:21

jako letní obloha, schovaných pod huňatým obočím, hned poznáte, že je to hodný a laskavý člověk.

Hezky ho pozdravte a poproste ho, aby vás vzal do některého ze svých pohádkových světů. Možná vám vyhoví.

Chvilku vedle něj poseďte a počkejte, až dobafá z fajfky. Pak se ozve zaskřípání a vy s překvapením zjistíte, že v mohutném kmeni jsou malá dvířka. Pootevřou se, pomalu z nich vyjde huňatá mou­ rovatá kočka s ježatým ocasem, zapřede jako kolovrátek a otře se dědečkovi o nohy, jako by říkala – tak co je?

Dědeček vyklepe fajfku, vstane, a v tu chvíli se z dutiny stromu ozvou podivné zvuky: „Habrdle! Habrdle! Huhra! Huhra!“ Naskočí vám z nich husí kůže, ale hrůza vás brzy opustí, protože dědeček vás pevně vezme za ruku.

Pak vstoupíte do přítmí v dutině stromu. Když si vaše oči zvyk­ nou na tmu, ukáže se, že z dutiny vede dál několik chodeb.

Kočka se k jedné z nich rozběhne a dědeček a vy se vydáte za ní.

Cesta do pohádky začíná.

8

L e sn í d ě d e č e k

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 8

13.08.18 8:21

Dlouhonosy

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 9

13.08.18 8:21

Když vyjdete z chodby zase ven, nejdřív nemůžete uvěřit vlastním očím. Na pasece u stromu bylo léto, ale teď mrzne, až praští, a z tmavé oblohy se snášejí ohromné sněhové vločky. Jen na východě je nad ob­ zorem vidět zářivě oranžový proužek svítání. Kočka si otráveně oklepává pacičky a znovu se ozve to podiv­ né habrdlování, ale zní to jinak, spíš jako cvakání zoubků. Ohlédnete se po dědečkovi a zjistíte, že se mu na rameni krčí prazvláštní postavička. Ale nemáte čas zjistit, co nebo kdo to je, protože kočka se rozběhla k osvětlené vesničce pod kopcem a dědeček už rázuje za ní.

Když dojdete na kraj vesnič­ ky, nakouknete okénkem do jedné z budov. A pak už jen žasnete...

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 10

13.08.18 8:21

Kdopak to bydlí v kovárně?

Celou noc padal sníh. Všechno, co se neschovalo, přikryl bílou peřinkou. Pole, louky, lesy a také Dlouhonosy – vesnici u řeky Kejhalky. Komíny na střechách, ze kterých se nekouřilo, měly bílé pletené čepičky a větve stromů háčkované rukavice. Sníh nezapomněl ani na starou kovárnu po kováři Kolkovi ve Zlámance. Ráno se polozbořená chalupa probudila jako nevěsta. Měla krásné bílé třpytivé šaty a na komíně bílý věneček. Z jedné strany plaňkového, místy polámaného plotu tekl potok. Ledové okrajky ho zúžily na potůček a ten si tiše pobublával zimní písničku.

Nad vsí vycházelo pomerančové slunce. Mráz namaloval květy na oknech vyhřátých chalup, ale vlezl i do studené kovárny. V zašlé místnosti plné pavučin s pěšinkou mezi hromadami starého železa a vyhaslou výhní bylo ticho. Nikde nešustla ani myška. Matnými tabulkami, které zbyly v rozbitém okně, vklouzl do kovárny pruh slunečních paprsků. Zasvítil na rezavé podkovy, na těžká kladiva a dlouhé kleště a také na hromadu hadrů u výhně.

K d o pa k t o b y d l í v k ová r n ě ?

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 11

11

13.08.18 8:21

Najednou se hadry pohnuly, snad je vzbudilo slunce, a hromada se začala pohybovat. Hekala, pokašlávala a pak z ní vykoukla rozcuchaná rohatá hlava. „Brrr!“ otřepala se a zase zmizela v hadrech. Po nějaké době zase vykoukla a ven se vyhrabal čert. Pokašlával, přešlapoval a dýchal si na pazoury. „Brrr, to je samec,“ šoural se ke dveřím z kovárny a zakopával přitom o poházená železa. Zvedl závoru, strčil do dveří a oslnil ho třpytivý sníh. Slunce čarovalo a zmrzlý sníh zářil, jako by byl ze samých briliantů. Čert si rukou zastínil oči, překvapeně se rozhlížel a vyjekl: „Tóóó je sněhu! Tóóó je sněhu!“ A přibouchl za sebou dveře.

Do takové zimy se mi vůbec nechce, hučel si v duchu a křenil se. Ale nedá se svítit. Služba je služba a musím na průzkum.

Cestou si aspoň najdu nějaké topení do výhně. Čert se jmenoval Pukavec a v Dlouhonosech sloužil jako pekelný zpravodaj. Měl za úkol projít několikrát za den a jednou v noci vesnicí a okamžitě hlásit v pekle nežádoucí události.

Z téhle vesnice měli totiž čerti až dosud největší radost. Bylo tady nejmíň práce a nikoho nemuseli svádět ke špatnostem.

V Dlouhonosech byli totiž všichni lidé zlí. Od malých dětí přes výrostky a rodiče až k bábám a dědkům. Všichni lhali, kradli, škudlili, nadávali a vůbec porušovali celé desatero. Rodiče učili děti už odmalička, aby místo zdravení dělaly dlouhý nos a vyplazovaly jazyk. Všichni se vzájemně špehovali, pomlouvali a žalovali na sebe. To se čertům náramně líbilo. Těšili se, že celé Dlouhonosy i s kostelníkem a hrobníkem přijdou rovnou do pekla. Nebudou potřeba žádné dlužní úpisy, půjčky ani smlouvy podepsané krví. Šup! Všechny dušičky poletí rovnou

12

Dlouhonos y

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 12

13.08.18 8:21

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 13

13.08.18 8:21

do pekelné díry. Dlouhonosy byly pro čerty zářný příklad pro budoucnost. Pekelné vedení mělo krásný sen, že přemění do téhle podoby všechny samoty, vesnice a města. Čert Pukavec vytáhl z pelechu, kde spal, několik hadrů a omotal si s nimi kopyto. Lidé ve vsi nevěděli, že u nich bydlí čert, a neměli to nikdy zjistit. Domnívali se, že je to bezdomovec, který k nim zabloudil a usadil se v prázdné kovárně.

Když ho viděli pajdat po vsi s bakulí na noze, měli za to, že má nejspíš nemoc, které se říká sloní noha. A čert dělal všechno, aby to tak zůstalo. Nikdo si neměl všimnout kopyta ani rohů.

Ty schovával pod špičatým kulichem s bambulí, který si teď narazil na hlavu. Sebral několik igelitových tašek se značkami supermarketů, aby vypadal jako pravý bezdomovec, a vyrazil na průzkum.

Zasněžené Dlouhonosy a zamrzlou Kejhalku zalilo oranžové slunce. Přibarvilo bílé střechy chalup i zahrady a ze zlaté báně na věži kostela pouštělo prasátka. V proudech, kde řeka nezamrzla, poskakovalo po hřbítcích vlnek a zkoušelo rozehnat mráz.

Jenže čert si zimních zázraků vůbec nevšímal.

V rohaté hlavě se mu mlely jiné starosti. Dneska to vezme horní cestou pod lesem a nasbírá si nějaké topení do výhně.

V takové zimě se nedá v kovárně přežít. Do jara by tam z něj zbyl jen rampouch. Čert pajdal čerstvým sněhem, v němž nikde nebyla žádná stopa. Až když se otočil, všiml si podivných šlápot. Byl to otisk velké boty a vedle kulatá brázda, jako když za sebou jednonohý táhne špalek.

14

Dlouhonos y

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 14

13.08.18 8:21

Co je to za znamení? divil se čert a pak se ťukl do čela. To jsou přece moje stopy! Bota a ovázané kopyto. Poskočil radostí, jak to uhádl, a zrychlil krok. Kolem stavení krejčího Máši rychle proběhl. Pobožný krejčí hrál v neděli v kostele na varhany a čert z něj měl trochu strach. Téhle cestě se vyhýbal, ale dneska ho na ni zavedla zima.

Když došel na stráň, začal hledat dříví, ale všechno bylo pod sněhem. Našel jen dvě suché větve, které se zlomily pod bílou tíhou, a nějaké kusy kůry. Přelámal větve na kousky, nacpal je do tašky a šel dál. Pod cestou byla z druhé strany Malečkova zahrada, stodola, chlév, dvůr a obytná stavení.

Ze statku se ozývaly hlasy a čert zaslechl Malečka: „Růženko, hrozně to klouže. Dej pozor, ať neupadneš!“ S čertem to škublo. Tohle ještě od Malečka neslyšel. Nikdy neřekl ženě Růženko, vždycky jen tlustá Malečková.

Z kopečku k hasičské zbrojnici sáňkovaly dvě děti. Vlastík Květů a Láďa Laňků. Za nimi skákal černý voříšek a vesele štěkal na celé Dlouhonosy. „Dobrý den!“ pozdravili kluci a s čertem to zase škublo. Ve vsi ho totiž nikdo nikdy nezdravil.

Cesta vedla dál podél mlýna a za ním prohrabával sníh na dvoře jednonohý Zíka. Zahlédl bezdomovce a volal: „Máňo, už jde!“ Zíková vyběhla z chalupy a běžela k bezdomovci. Podala mu vánočku a povídá: „Trochu jsem ji připálila, ale jíst se to dá.“ Čert na ni vyvalil udivené oči, strčil vánočku do tašky a paj­ dal dál. Něco se děje. Něco se tu děje, říkal si, ale co?

Na Drahách, na jednom z konců vsi, stály dva malé domky.

V prvním, dřevěném, bydlel kůžičkář Tatýrek s Tatýrkovou,

K d o pa k t o b y d l í v k ová r n ě ?

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 15

15

13.08.18 8:21

kteří drželi obecního kozla Bohouše. Sem čert rád chodil, protože to tady i v okolí pěkně smrdělo. Kozel Bohouš pořád mečel hlady, ale teď pomlaskával a pochutnával si na voňavém seně. V čertovi znovu hrklo. U posledního domku, patřícího starému Řádnému, se otočil na kopytě a vracel se zpátky. Alík Řádného, který celý rok štěkal u boudy, dneska ani neňafl. Asi je s dědkem u kamen, napadlo čerta. Ale proč?

U přívozu vedle prámu vytaženého před zamrznutím z řeky poskakoval houf dětí. Mezi nimi byl také Pepík Flandera s velkým nosem po tátovi. Děti se radovaly ze sněhu, křičely a koulovaly se.

Teď na mě začnou ječet a budou po mně házet koule, přikrčil se čert. Ale děti na něj vůbec nekřičely a jedno po druhém slušně zdravilo: „Dobrý den! Dobrý den, pane!“ „Brý ránko!“ pozdravil ho dokonce největší dareba Jarda Měchura. Čerta napadlo, že je snad v jiné vsi. Nejvíc ho překvapil Jarda. Jindy házel po divokých kachnách kameny a střílel po nich prakem. Zato dneska kachny a zatoulanou labuť krmil zbylými knedlíky.

Něco je ve vzduchu. Ale co to je? přemýšlel čert. Tohle není samo sebou. Děti, které na něj vždycky vyplazovaly jazyky a křičely: „Strašidlo, bezdomáč, nezmůže se na koláč!“ – tak tihle spratci ho dneska slušně zdraví. Čert položil tašky na zapadanou lavičku pod kamenným tarasem a na jednu se posadil. Zvedl hlavu a nenápadně pokukoval po dětech. Třeba se tu ještě něco doví. A taky jo! Z vršíku podél Malečkovy zdi u zahrady přicházel Flandera, truhlář a srandista s největším nosem v Dlouhonosech.

16

Dlouhonos y

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 16

13.08.18 8:21

Obsah 1. Lesní dědeček … 7 2. Dlouhonosy … 9

Kdopak to bydlí v kovárně? … 11 Jak se čerti letěli podívat na Faustův dům … 22 Proč by čerti neměli chodit do hospody … 34 3. Kudyhůrka … 45

S ježibabou si nezahrávejte … 47 Koza, nebo kohout? … 57 Hastrmanův poklad … 65 4. Pod Placatou skálou … 75

Hodina mručení … 77 Šišky od veverky … 84 I medvídci mají babičku a dědu … 91 5. V knížkovém domečku … 99

Kočičí návštěva … 101 Když kohout tahá saně … 105 Babička je nemocná! … 113

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 214

13.08.18 8:23

6. Myší kluk a myší holčička … 125

Myška, nebo myšáček? … 127 Sněhová zmrzlina … 131 Apríl! … 135 7. U kocouřího dědečka … 141

Kocouří dědeček se těší na Štěstíčka … 143 Mičkočinda předeves nadmlíčkovem umňoukles … 150 Kouzelná píšťalka … 157 8. U Brumdy a Čmeldy … 165

Když se čmeláček nemůže probudit … 167 Ubrečené miminko … 170 Pučmeloud … 173 Co všechno umí pokoutník … 176 Ještě že má škvor klíšťky … 178 Někdy se ztratí i čmeláček … 181 9. Strýček z Ameriky … 185

Kdo všechno je v kočičí rodině … 187 Přijel strejda z Ameriky … 192 Podfous chytá ryby … 203

KAHOUN_K3 do KK vv. 10.8.indd 215

13.08.18 8:23

Jiří Kahoun

O čertech, medvědech, myškách a všech mých přátelích Ilustrovala Lucie Dvořáková Výbor z textů knih V Dlouhonosech zlobí čerti, Ježibaba na koloběžce, Co se zdá medvědům, Knížkový pejsek, Kamarádi v kožíšku, Štěstíčko a kocouří dědeček, Příhody včelích medvídků, Jak se mají včelí medvídci a Toronto Tom sestavila Viola Somogyi Graficky upravil a obálku navrhl Vladimír Vimr Text písně Zdeňka Svěráka Tam, kde v noci jasně svítí světlušky byl použit se svolením autora Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v Praze roku 2018 jako svou 9838. publikaci Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 216 Sazba Studio W Vytisklo TISK CENTRUM s.r.o., Brno Vydání v této podobě první PRO ČTENÁŘE OD 6 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz www.knihyzpikoly.cz

KAHOUN_tisk_13.8.indd 216

13.08.18 11:57