0038925

Tajna prisada laska_001 az 003_Sestava 1 3/20/18 1:53 PM Strรกnka 3

P O P P Y. J . A N D E R S O N O V ร

Poppy J. Anderson GEHEIMZUTAT LIEBE Taste of Love Copyright © 2017 by Bastei Lübbe AG, Köln Alle Rechte vorbehalten Translation © 2018 by Soňa Havlová Cover design © ZERO Werbeagentur, München Cover image © FinePic/shutterstock ISBN 978-80-249-3532-4

TAJNA PRISADA LASKA.indd 4

1.3.18 18:05

Mému dědečkovi, který mi věnoval moji první knížku a po němž jsem zdědila lásku ke čtení

TAJNA PRISADA LASKA.indd 5

1.3.18 18:05

1 Andrew Knight ignoroval svou asistentku, která mu stála za zády a z níž sekundu za sekundou vyzařovala čím dál větší nelibost. Aby se alespoň trochu zaštítil, držel u ucha mobilní telefon a s veškerou trpělivostí, které byl momentálně schopen, naslouchal takřka nekonečným vyprávěnkám své tety.

Ve skutečnosti měl docela dost co na práci a díky krát­ kému pohledu na své náramkové hodinky vytušil, že bez ohledu na to, že ho teta Daisy okrádá o vzácný čas, největší stres z celého dne ho ještě čeká. Jelikož ale nebyla pouze jeho teta, nýbrž také manažerka, nezbývalo mu než pokračovat v jednostranném hovoru a doufat, že jí hlas brzy vypoví službu. Bezdeché zachrčení, které vydala během povídání o svém nejnovějším nápadu, každopádně dávalo tušit, že by se to mohlo odehrát v nepříliš vzdálené budoucnosti.

Bez hlesu a jen s malým nadšením Andrew poslouchal, co mu chce teta Daisy povědět, a procházel během toho svou restaurací, která byla nyní dopoledne ještě liduprázdná.

Rozmrzele zkrabatil čelo, když kráčel kolem umně ošou­ paných židlí v tradičním anglickém stylu Chesterfield v přijímací hale a přitom pomyslel na umělce, který s ním bezpodmínečně dneska chtěl prohovořit možnost, že by vystavil 7

TAJNA PRISADA LASKA.indd 7

1.3.18 18:05

v jeho restauraci své obrazy. Za normálních okolností by ­ ndrew s takovým termínem nikdy nesouhlasil. Malíř byl ale A přítel bratra jeho expřítelkyně, proto se skřípěním zubů slíbil, že se s ním setká.

Poté co před několika měsíci v Bostonu otevřel svou ­restauraci Knight’s, začaly se množit telefonáty starých ­přátel ze školy, bývalých přítelkyň a dávno zapomenutých známých, kteří ho prosili o nějakou laskavost. Věděl, že by na takovéto prosby neměl přistupovat. V tomto případě to ovšem bylo něco jiného: tahle žena ho viděla nahého a na jeho někdejší přání dělala věci, které byly v několika státech protizákonné. Když ho teď žádá o laskavost, stěží může ­odmítnout. „Producenti jsou nadšení, Andrewe! Máme...“ „Moment, teto Daisy,“ přerušil teď přece jen její monolog a zůstal stát u baru vyleštěného do vysokého lesku. Dvěma hmaty rukou opravil polohu barové stoličky, která byla u pultu zasunutá nepořádně a úplně nakřivo, zamračil se a za­ mručel do sluchátka: „Ty už jsi mluvila s producentem?“ Vzdychnutí jeho přesnaživé tety znělo omluvně. „Já vím, že bych to nejdřív měla probrat s tebou, Andy, ale ta záležitost se vyvrbila naprosto spontánně. Člověk by měl kout železo, dokud je žhavé, ne?“ Andrewa ihned praštily do očí dvě věci: zaprvé mu teta Daisy říkala Andy jen tehdy, když ho chtěla podusit a přesvědčit o nějakém nápadu. A zadruhé se na přísloví spoléhala vždycky, když se cítila přistižena. Proto jí Andrew ani na sekundu neuvěřil, že by její schůzka s televizním producentem proběhla jen tak. Protože však měl tetu i přes její nervydrásající a částečně přespříliš drsné způsoby velmi rád, držel se se svým podezřením po gentlemansku zpátky.

Namísto toho to zkusil přes logiku. „Tetičko Daisy, to je 8

TAJNA PRISADA LASKA.indd 8

1.3.18 18:05

možná bezvadný nápad, ale restaurace spolkne veškerý můj čas. Někdy ani nevím, jak...“ „Ale Andrewe, přemýšlej přece, co by to znamenalo pro tvou kariéru! Měl bys svou vlastní televizní show, celostátní televizní show,“ zdůrazňovala s nadšením školačky, která se právě nalíčila a narvala do příliš těsných šatů na svůj první školní ples. „Tvoje jméno by bylo ještě známější. Což by zase byla výhoda, kdyby sis chtěl otevřít řetězec restaurací.“ „Kdo tvrdí, že si chci otevřít řetězec restaurací?“ ptal se upřímně překvapený.

Teta na jeho námitku vůbec nedbala, naopak takřka uctivě špitla: „Vzpomeň si na Marthu Stewartovou, Andrewe.“ „Dnem i nocí nedělám nic jiného,“ odtušil s přehnaným důrazem. „Ovšem vůbec netuším, co má Martha Stewartová co dočinění s tím, že mi navrhuješ, abych měl televizní show.“ „Ale prosím tě!“ zvolala teta rozhořčeně. „Martha Stewartová je, co se týče vaření, v pravém slova smyslu americká ikona. A je neustále k vidění v nejrůznějších televizních ­pořadech.“ Andrew nedokázal potlačit povzdech. „Kromě toho bývala docela často viděna před soudem a za mřížemi určitě ­dostala povolení vařit pro své spoluvězenkyně, Daisy. Opravdu by měla být Martha Stewartová mým vzorem? Tak to bys mi později mohla upéct koláč s pilníkem uvnitř a propašovat mi ho do basy.“ „Tohle přece nemá s tím ostatním co dělat.“ V Daisyině hlase zaznívalo tolik pochopení, jako kdyby Martha Stewartová skončila za katrem proto, že na ulici vyplivla ­žvýkačku. „Nebuď tak negativní. Když se ti nelíbí Martha ­Stewartová, mysli pro mě za mě třeba na Jamieho Olivera a Gordona Ramsaye.“ Andrew si zhluboka povzdechl a klouzal pohledem po 9

TAJNA PRISADA LASKA.indd 9

1.3.18 18:05

řadách decentně nasvícených lahví. Mezitím si v mysli uložil poznámku, že si se someliérem musí promluvit o poslední dodávce Rulandského šedého, které bylo prostě katastrofa.

Odevzdaně se zeptal: „Co je s Jamiem Oliverem a Gordonem Ramsayem?“ „Co by s nimi mělo být?“ durdila se teta Daisy. „Ty víš velmi dobře, jak jsou populární – díky svým televizním show.

Jejich jména znají lidé na celém světě, kupují jejich knihy a chodí do jejich restaurací. Základem jejich úspěchu je to, že se objevují v médiích. Kdybys měl svoji vlastní televizní show, byl by to základní kámen nejen pro národní, ale i meziná­ rodní průlom, Andrewe.“ „Oba dva pocházejí z Velké Británie,“ zamručel Andrew a stěží potlačoval pohrdlivý tón ve svém hlase. „Ty víš, co si myslím o britské kuchyni.“ „No tak potom pomysli na Maria Bataliho, proboha,“ dobírala si ho. „Ten chlap vydělává tím, že ze sebe dělá hlupáka a tupce.“ Andrew se z čirého úleku málem zalkl. Před očima mu náhle vyvstal obraz rudovlasého obtloustlého kuchaře, který před kamerou nejenže nosil laciné umělohmotné sandály, ale také se rád fotografoval s věncem buřtů kolem krku. ­Musel si odkašlat. „Peníze nejsou všechno, Daisy.“ Nehledě na to, že Andrew rozhodně nechtěl být známý tím, že před běžící kamerou porazí prase, ani tím, že řve na své spolupracovníky a přivádí je k pláči jako Gordon Ramsay, neměl vůbec zájem vídat neustále svůj obličej na obrazovce nebo na obálkách kuchařských knih. Byl kuchař, ne televizní šoumen nebo bavič. Místo aby se soustředil na objevování se v médiích, jak mu navrhovala teta Daisy, chtěl svůj čas a energii napřít do své restaurace, pozvolna se stát nejlepším 10

TAJNA PRISADA LASKA.indd 10

1.3.18 18:05

šéf­kuchařem ve městě a v mezičase řádně hostit své návštěvníky. Všechny tyhle věci okolo ho už tak stály dost úsilí i bez toho, aby se nyní ještě snažil stát mediálním kuchařem. V posledních měsících se i tak cítil čím dál víc vyhořelý. Od brz­ kého rána až pozdě do noci se plahočil, jen aby si byl jistý, že jeho restaurace prosperuje a neutrpěla žádnou trhlinu.

A teď, když všechno tak dobře – skoro až příliš dobře – běželo, byl naprosto vyčerpaný.

Ani ve svých nejsmělejších snech by si nepomyslel, že by někdy mohl mít takový úspěch. Ve skutečnosti bylo až děsivé, co se na něj momentálně valilo, a pokud k sobě byl upřímný, musel přiznat, že mu celý ten shon přerůstá přes hlavu.

V podstatě chtěl dělat jen to, co opravdu uměl a co ho činilo šťastným. A to bylo zkrátka vaření. Stát u sporáku, vzájemně kombinovat nejrůznější chutě, vymýšlet stále nové pokrmy a uvádět v život svoji představu dobře fungující restaurace – to všechno mu leželo na srdci mnohem víc než předvádění se před kamerou a miliskování se slavnými hosty.

Od svého otevření byla restaurace Knight’s každý den plná, čekání na rezervaci stolu bylo čím dál delší a neminul ani týden, aby ji nezmiňovali v televizních zprávách nebo ­někde na internetu. Kromě toho si tu podávali kliku prominenti z celého města a na sociálních sítích se rozplývali nad humrem na salátu z mučenky, nad pošírovanými křepelkami se zapečenými sladkými bramborami nebo nad crème brûlée z fazolí tonka, který byl posledním výkřikem a objednával se stále dokola.

Všechno by mohlo být úžasné, Andrew ale cítil, že ve skutečnosti není šťastný.

Sám nevěděl, co se s ním děje. Celé roky na tomhle cíli pracoval, překonával překážky, musel sám sebe opakovaně povzbuzovat a tvrdě pracoval na tom, aby teď v pětatřiceti 11

TAJNA PRISADA LASKA.indd 11

1.3.18 18:05

l­ etech byl majitelem a šéfkuchařem jedné z nejžádanějších restaurací v Bostonu. Byl považován za velkou naději americké kuchyně, každý měsíc se mohl radovat z tučného zisku a těšil se z prvotřídního renomé. Kromě toho neměl nedostatek krásných žen, které se mu vrhaly kolem krku a prosily ho, aby jim do postele přinesl svou cenami ověnčenou pistáciovou pěnu na slané karamelové sušence.

Skutečnost ale neměla s jeho snem příliš společného.

Místo aby se vydováděl v kuchyni, musel se neustále zabývat věcmi, které mu šly na nervy. Patřila k nim i diskuse o kuchařské show, do které se mu vůbec nechtělo.

Připadala mu přitažlivá asi tak jako kastrace. Ale jak to vysvětlit Daisy? Zkusil to velmi odtažitým tónem: „Teto Daisy, nejsem televizní kuchař a ani jím být nechci.“ „Ale Andy, tebe kamera miluje, a když se směješ, dělá se ti na tváři takový roztomilý důlek!“ Ušklíbl se. Přestože vášnivě rád vařil, miloval dobré víno a dokázal celé hodiny experimentovat s dokonalým receptem na bujabézu, byl pořád muž. A jako takový neslyšel rád, že když se směje, má ve tváři roztomilý dolíček – a už vůbec ne od své postarší tety.

Zatímco se Daisy nadále rozplývala nad přednostmi kuchařské show a její hlas zněl čím dál nadšeněji, podvolil se Andrew nutkání podívat se do zrcadla nad barem. Nad svými kruhy pod očima jen lehce pokrčil r­ ameny, byla to zkrátka součást jeho práce. Při pohledu do zrcadla vypulírovaného do vysokého lesku si všiml, že jeho asistentka Alice mezitím nasadila svůj nejodhodlanější výraz. Způsob, jakým v rukách svírala stoh papírů, a k tomu si kousala spodní ret, mu na­ povídal, že už zase někde v domě nastal stav nouze. Alice vždycky vyváděla, jako by každá maličkost byla šíleně důle­ žitá, a svou horlivostí ho doháněla k šílenství. Protože Daisy 12

TAJNA PRISADA LASKA.indd 12

1.3.18 18:05

brblala, že neodkladně potřebuje asistentku, přijal první uchazečku. Bohužel vyšlo rychle najevo, že Alice je příliš ­ctižádostivá a ve své práci dává s vojenskou efektivností přednost píárovým vtípkům. Kdyby bylo po jejím, měl by za sebou nejspíš už pět kuchařských show. Důvod, proč ji už dávno nepropustil, spočíval pouze a jedině v tom, že neměl chuť zase někoho hledat.

Proto Alici statečně snášel, a když mu už šla moc na nervy, nasadil na ni svého zástupce. „Proč se nesejdeš s producentem a nepromluvíš s ním, Andrewe? Jsem si jistá, že by se ti jeho nápady líbily,“ přerušila teta Daisy jeho myšlenky.

Tím si nebyl tak jistý. Protože už s ní však telefonoval příliš dlouho a neodkladně se potřeboval podívat do kuchyně, nakonec to vzdal: „Promluv si s Alicí, ať se podívá, kdy bych na tu schůzku měl čas.“ „Výborně,“ zvolala teta nadšeně. „Určitě nebudeš litovat.“ „Poslyš, teto Daisy, já už teď opravdu musím...“ „Ano, já vím,“ zašveholila vesele do sluchátka. „Ohlásím se ti, až budu vědět něco víc.“ „Jasně,“ ukončil Andrew rychle hovor.

Zatímco zasouval mobil zdřevěnělou rukou do kapsy džín, druhou pokynul Alici, která málem zakopla o vlastní nohy, když mu podávala kupu papírů. „Volal velkododavatel a říkal, že s objednávkou ryb na víkend bude problém, pane Knighte.“ „Jaký problém?“ zeptal se nedůvěřivě a se sklopenou hlavou začal procházet papíry, které sestávaly především z velkoobchodních objednávkových formulářů. „No... tvrdil, že dodávku ústřic Belon nemůže zaručit.“ To by mu tak ještě scházelo!

Andrew nevrle popadl propisovací tužku a začal podepi13

TAJNA PRISADA LASKA.indd 13

1.3.18 18:05

sovat objednávkové formuláře. V hlavě mu hučelo, zatímco si prohlížel dodávky zboží a porovnával je s pečlivě napláno­ vanými jídelníčky na víkend, jejichž sestavení ho stálo dvě probdělé noci. Současně horečnatě přemýšlel, který dodavatel by byl schopen obstarat mu rychle ústřice Belon. Jelikož si do štítu vetknul, že svým hostům bude nabízet pouze tu nejlepší kvalitu, spojil by se i s ďáblem, aby nemusel sáhnout po jiném druhu ústřic. Ten by byl sice podstatně snadněji k sehnání a také mnohem levnější, neměl však tak vybranou chuť, které si Andrew tolik cenil. „Alice, zavolejte prosím hned teď Miku Flannaganovi.

Vyřiďte mu, že mi dluží ještě jednu laskavost a že spoléhám na to, že mi dokáže sehnat ústřice Belon, aniž bych kvůli tomu musel do chudobince.“ Koutkem oka Andrew zahlédl, že si Alice nic nepoznamenala, ale bez pohnutí stojí vedle něj. S potlačovaným povzdechnutím vzhlédl a střetl se s jejím přičinlivým pohledem. „Co se děje, Alice?“ „Dnes večer byste se měl fotografovat se starostou, pane Knighte,“ připomněla mu hlasitě. Výmluvně si prohlížela jeho oblečení. „Pokud si budete přát, mohu vám obstarat oblek.“ Málem zahodil propisovací tužku, protože momentálně měl na všechno jen jednu hlavu. Ovšem určitě ne na starostu toužícího po moci, který se u něj v tomto volebním roce objevoval pravidelně, aby si napral panděro, rozhazoval okolo sebe chvastounské žvásty o sociální spravedlnosti a nakonec nechal mizerné spropitné.

Protože Andrew sám pocházel z rodiny politiků, věděl, jak se věci mají, a neměl potřebu nechat se s tímhle vypaseným chlapem fotografovat. Alice to ovšem zjevně viděla jinak, protože na něj dál neoblomně zírala.

14

TAJNA PRISADA LASKA.indd 14

1.3.18 18:05

Andrew jí vrátil ani o píď méně neoblomný pohled a procedil mezi zuby: „Ústřice Belon, Alice. O ty se starejte, ne o starostu. Budou mě potřebovat v kuchyni.“ „Ta fotografie by...“ „Nejdřív zavolejte Miku Flannaganovi a následně sdělte našemu dodavateli, že pokud neumí dělat svoji práci, budeme si muset najít někoho jiného. Před měsícem nám dodal norského lososa, přestože jsem objednal skotského. A teď ta věc s ústřicemi. Brzy mi dojde trpělivost.“ Vypadalo to, že Alice postupně pochopila, že Andrew nemá náladu diskutovat s ní o starostovi. Váhavě si napsala pár poznámek a pak s klapajícími podpatky a s výrazem rozdurděného malého dítěte vzala zpátečku, aby si šla po své práci.

Andrew se ptal sám sebe, co ho dneska asi všechno čeká. ­Ještě nebylo ani poledne, a už nebyl dalek toho položit hlavu na drahou dřevěnou desku výčepu. Namířil žádostivý pohled k baru a přemýšlel, jestli není příliš brzy na drink na uvolnění.

V poslední době se čím dál častěji stávalo, že ze samého shonu už nevěděl, kde mu hlava stojí. Ovšem oproti dří­vějšku, kdy díky mumraji pookřál, teď se v něm čím dál víc rozšiřovala nechuť a nedostatek energie. Každý den se sice donutil k tomu, aby ze sebe vydal to nejlepší – něco jiného by mu jeho vlastní ctižádostivost nedovolila –, ovšem postupně bolestivě zjišťoval, že hrozí, že se stará vášeň pro jeho práci vytratí. ­Zatímco se rozhlížel po restauraci, koutky úst mu bezútěšně spadly dolů.

Horší byla skutečnost, že se vytrácela i jeho láska k vaření.

Ještě před půlrokem po několika hodinách spánku vyskočil z postele a nemohl se dočkat, až pojede do restau­race, aby se tam pustil do práce. Se stejnou vášní, kterou cítil k vaření, 15

TAJNA PRISADA LASKA.indd 15

1.3.18 18:05

se staral o administrativní záležitosti a vedl svůj k ­ uchařský tým. Staral se obětavě o každou maličkost a už brzy se ­dočkal úspěchu.

Knight’s byla restaurace, na niž by byl opravdu hrdý každý šéfkuchař a ve které by většina kuchařů, kteří o sobě měli ­alespoň trochu dobré mínění, jistě ráda pracovala. Ale Andrewa to postupem času začalo čím dál méně těšit. Něco mu skutečně muselo být, když už netoužil vrátit se do své kuchyně, aby tam perlil vtipnými hláškami a podněcoval svůj tým k nejvyšším výkonům. Dosud se nestalo, že by se netěšil za sporák. Zatímco ostatní lidé, aby si odpočinuli, jezdili na dovolenou, on k tomu, aby se vzpamatoval ze dne plného stresu, potřeboval jenom své kuchyňské náčiní, sporák a několik ­ingrediencí. Nikde se necítil tak skvěle jako ve své kuchyni.

Při vaření dokázal úplně vypnout a uvolnit se. Na této re­ laxační metodě nic nezměnil ani stres, který byl v kuchyni restaurantu na denním pořádku. Až teď.

Při zjištění, že cítí nechuť, jakmile jen pomyslí na vaření, se před ním rozevřela obrovská propast. Andrew nechtěl přemýšlet o tom, co by se doopravdy stalo, kdyby zmizela jeho vášeň k tomuto povolání. Tahle představa ho děsila mnohem víc, než byl sám sobě ochoten přiznat. Odhodlaně popadl zbytek papírů, které tu nechala Alice.

Ovšem jen o několik sekund později vzdychl a odstrčil hromádku papírů stranou. Komu se tady vlastně snaží něco namluvit? Zněl pomalu jako takoví ti přívrženci jógy, kteří si zařizují příbytky podle principů feng šuej nebo si najímají kouče, aby našli svůj zlatý střed. On proti tomu nebyl ten typ, který by věřil na módní choroby, jako například na proslulý a pověstný syndrom vyhoření, a namlouval si, že musí projet Indii na bicyklu, aby znovu nalezl ve svém životě smysl. ­Andrew věděl, co je smyslem jeho života, aniž kdy byl v Indii 16

TAJNA PRISADA LASKA.indd 16

1.3.18 18:05

a spatřil slona, jak kráčí kolem Tádž Mahalu. Nepotřeboval ani knihu z koutku se svépomocnými příručkami v knih­ kupectví, ani film s Julií Robertsovou, v němž se rozčarovaná obyvatelka velkoměsta láduje tunami zmrzliny a cestuje po celém světě, aby zjistila, kdo je. Byl kuchař, přesněji řečeno šéfkuchař, a byl v tom zatraceně dobrý.

Pokud se momentálně cítil vyhořelý a bez nálady, bylo to s nejvyšší pravděpodobností proto, že si kvůli přemíře práce dopřával příliš málo spánku a jen s obtížemi si do­ kázal vzpomenout, kdy měl naposled uspokojující sex. ­Samotný dalajlama by mu pravděpodobně řekl, že jeho frustrace vychází z toho, že příliš mnoho pracuje a příliš málo času tráví v posteli. Možná by měl čas od času skončit dřív, kuchyni přenechat svému zástupci Nickovi a nějaké ženě naservírovat do postele moučník. Vlastně docela svůdná představa.

Problém tohoto scénáře spočíval v tom, že zvažoval, zda přenechat pole svému zástupci Nickovi, neboť ten zjevně ­objednával potraviny, které Andrew nepožadoval. Z objednávkových formulářů, které ležely před ním, to bylo poměrně jasně vidět. Aby si to s Nickem vyjasnil, popadl Andrew papíry a vydal se do kuchyně.

Zatímco v části pro hosty ještě panoval boží klid a ve vzduchu se vznášela pouze vůně decentního čisticího přípravku, v obrovské kuchyni restaurace Knight’s panoval čilý ruch. Kuchyňští pomocníci svištěli kolem dokola, nosili potraviny na nejrůznější místa a krájeli zeleninu nadrobno, zatímco na sporácích a v troubách se připravovaly nejrozličnější pokrmy.

Ačkoliv to vzbuzovalo dojem, jako by kuchyně byla přepl­ něná k prasknutí, nikdo nikomu nepřekážel, protože každý znal své místo. Andrew tenhle dobře promyšlený pořádek ve své kuchyni miloval a byl extrémně hrdý na to, že má za 17

TAJNA PRISADA LASKA.indd 17

1.3.18 18:05

sebou takhle sehraný tým, na který se mohl naprosto spolehnout. Ačkoliv do kuchyně vstoupil až teď, byl si jistý, že každý je na svém místě a dělá svoji práci.

Také jeho tmavovlasý zástupce, souschef, už stál u spo­ ráku a se soustředěným výrazem ve tváři ochutnával redukci z červeného vína, zatímco saucier, který měl na starosti omáčky, na něj mluvil.

Andrew se zamračil, kývl na pozdrav jednomu z kuchyňských pomocníků a přistoupil k oběma kuchařům, kteří ­právě zaníceně diskutovali o dokonalém receptu na bœuf bourguignon, zatímco jejich šéf už z vůně dokázal poznat, že omáčkář to ve své sauce maltaise zase přehnal s kůrou ­krvavých pomerančů. „Ahoj, šéfe,“ pozdravil ho jeho zástupce zvesela, aniž by věnoval pozornost Andrewovu naštvanému výrazu. „Vypadá to, že tahle omáčka Bordelaise se dneska Calvinovi zvláště ­povedla. Chceš ochutnat?“ Andrew někdy litoval, že v jeho kuchyni nepanuje striktní hierarchie a že se svými spolupracovníky zachází uvolněně a kamarádsky. Jeho zástupce ho obdařil bezstarostným úsměvem a tvářil se, jako by neuměl do pěti počítat. Ovšem Andrew se nedal tak snadno zmást, proto sauciera ignoroval a namísto toho zvedl do výšky objednávkové formuláře a výhružně se zeptal: „Tys objednal mandlovky?“ Šéfkuchařův zástupce se bezstarostně usmál: „Teprve nedávno jsem vyzkoušel nový recept s mandlovkami na carpacciu z fenyklu, šéfe. Až ho ochutnáš, zemřeš blažeností!“ Jediný, kdo by tady mohl zemřít, je Nick, pomyslel si Andrew – ovšem ne blažeností. Přestože se z Nicka v posledních měsících stal jeho kamarád, se kterým si čas od času dal páku a pár žejdlíků, neznamenalo to, že by si zástupce mohl dovolovat víc než ostatní zaměstnanci.

18

TAJNA PRISADA LASKA.indd 18

1.3.18 18:05

S námahou se ovládl a zaburácel: „A kdys mě chtěl informovat o tom, že míníš do mého jídelníčku zařadit nové jídlo?

Nedohodli jsme se snad na tom, že já jsem šéfkuchař, a tím také zodpovídám za jídelní lístek, Nicku?“ Koutkem oka zahlédl, jak saucier sklopil hlavu a ustoupil stranou. Andrew mu to nemohl mít za zlé, koneckonců jeho hlas zněl všelijak, jen ne přátelsky. Zatímco hladina hluku okolo nich se citelně snížila, zástupce jen nakrčil čelo a ne­ tečně podotkl: „Myslel jsem, že bychom měli vyzkoušet něco nového, šéfe.“ „A tak, ty sis to myslel,“ odfrkl Andrew rozzuřeně. „Pomyslel jsi taky na to, že bys to nejdřív měl probrat se mnou? ­Nemůžeš se jen tak rozhodnout a změnit jídelní lístek!“ „Nejdřív bych ti to jídlo dal na zkoušku ochutnat.“ „Ó, děkuji, to je od tebe velmi laskavé,“ ušklíbl se Andrew. „Ty naprosto přesně víš, že výběr pokrmů je moje záležitost.“ Nick vesele poznamenal: „Mandlovky na fenyklovém carpacciu by se dokonale hodily k létu. Proč bychom je nemohli nabídnout na dodatečném letním menu?“ Andrew zasmušile zkrabatil čelo a všiml si, že ho začíná bolet hlava. Nejprve souhlasil s termínem schůzky kvůli kuchařské show, do které se mu vůbec nechtělo, pak se málem pohádal s asistentkou, protože si myslela, že z něj udělá nového nejlepšího přítele nesympatického starosty, a teď to vypadalo, že se dostal do sporu se svým zástupcem, který mu s mladistvým úšklebkem zpřeházel veškeré plány.

Na okamžik pevně stiskl rty. Ve skutečnosti se nechtěl v kuchyni a před personálem pouštět do takové diskuse, ale nějakou odpověď mu dát musel. „Zaprvé by byl dodatečný jídelní lístek naprostý nesmysl, koneckonců kromě našich pravidelných menu máme ještě denní nabídku. A zadruhé nabízíme už dost pokrmů z ryb a mořských plodů! Na víkend 19

TAJNA PRISADA LASKA.indd 19

1.3.18 18:05

k dalším druhům ryb plánujeme kromě ústřic ještě langusty, zaděnky a svatojakubské hřebenatky. K čemu potřebujeme ještě mandlovky?“ „Mandlovky mají špatnou pověst naprostým neprávem,“ opáčil dobře naladěný Nick. „Správně uvařené bez problému strčí svatojakubské hřebenatky do kapsy, šéfe!“ Andrew se mu podíval do očí. Najednou se cítil velmi, velmi starý. „Žádný letní jídelní lístek. Žádné mandlovky.

To je moje poslední slovo.“ „Oukej,“ usmál se Nick. „Nevíš, o co přicházíš.“ „Dokážu si to představit,“ ušklíbl se Andrew. Nato se otočil na omáčkáře. „A ty jsi už zase do sauce maltaise dal příliš krvavých pomerančů, Calvine. Chceš, aby hostům chřest nechutnal?“ „Hej, šéfe,“ přerušil ho Nick bezstarostně. „Víš, co by se k sauce maltaise skvěle hodilo?“ Andrew se znovu ušklíbl a ironicky vzdychl. „Nech mě hádat: mandlovky?“ Smích jeho zástupce Andrewa pronásledoval až do chladicí místnosti.

Když Andrew vešel do svého bytu, opřel se zády o vchodové dveře a sklonil hlavu.

Nejdřív se pořádně zhluboka vydýchat! Zavřel oči a vychutnával si ticho, které v bytě panovalo, neboť mu spánky tepaly bolestí. Večer byl hektický a náročný. I když v zásadě dnešní den nebyl náročnější nebo hektičtější než jiný, jen ­Andrew se cítil vyždímanější a vyhořelejší než jindy. Pro ­zbytek večera si nepředsevzal nic jiného než sníst pár soust, dát si horkou sprchu, padnout do postele a spát až do zítřej­ šího poledne. Pravděpodobně nedá ani tu sprchu, pomyslel 20

TAJNA PRISADA LASKA.indd 20

1.3.18 18:05

si vyčerpaně a zeširoka zívl, protože si mohl být jistý, že ho nikdo nepozoruje.

Když člověk stojí celý den v kuchyni a sledují ho tucty očí, je obrovská změna přijít do prázdného bytu a tam si dělat, co chce. Patřilo k tomu i zeširoka si zívnout nebo promíchávat obsah hrnce vlastní vidličkou a nemuset používat stále dokola novou lžíci na ochutnání. Že se mohl ve svém bytě pohybovat jen ve spodním prádle, má také své výhody, řekl si, ­odrazil se ode dveří a vyklouzl z kožené bundy a potom i z košile. Chodíval sem bohužel většinou jen spát, a tak si přednosti apartmánu mohl vychutnat jen zřídka.

S dalším zívnutím šel dál a prohrábl si své blonďaté vlasy, zatímco si v hlavě přehrával události dnešního dne.

Poté co svému zástupci napravil hlavu (nebo se o to přinejmenším pokusil), postihly ho další katastrofy. Nejdřív vedl málo uspokojivý rozhovor se svým dodavatelem, jen s velkými obtížemi našel jiného, který mu mohl dodat ústřice Belon, a pak ještě musel přihlížet tomu, jak jeden učedník rozvařil lososa, kterého si objednal starosta. Za další mu nezbylo než odmítnout malíře poté, co mu předvedl své hrůzostrašné ­obrazy. Jelikož Andrewově bývalé přítelkyni Mie se zdálo být extrémně důležité, aby dal začínajícímu umělci šanci, bylo mu jasné, kolik hádek a dohadování může z její strany očekávat. Přesto zcela určitě ve své restauraci nevystaví obraz, který vypadá jako abstraktní karikatura penisu. Nebyl prudérní a také netvrdil, že disponuje uměleckým vkusem. Přesto si byl Andrew jistý, že nikdo za jídlo nezaplatí tři sta dolarů, když na něj ze stěn budou zářit neonově růžové penisy. Na žhavé víkendy, které strávil s Miou v Santa Barbaře, měl skutečně krásné vzpomínky. A tyhle vzpomínky měly v každém pří­ padě také co dočinění s tématem na obrazech. Člověk ale musí vědět, jak daleko může zajít.

21

TAJNA PRISADA LASKA.indd 21

1.3.18 18:05

Andrew si mlčky prohlížel fotografie obrazů, které mu mladý malíř plný euforie ukazoval, a současně si lámal hlavu, co asi tak mohl vyvést, že mu Mia udělala něco takového. Koneckonců se rozešli v dobrém. Zcela určitě si nezaslouží, že mu teď hází na krk takové lidi. Pestré penisy, které ještě k tomu ­vykazují jistou podobnost s Charliem Chaplinem. Opravdu.

Otřásl se, pokrčil rameny, zavrtěl hlavou a rozhlédl se po pokoji. Svoje věci hodil na židli vedle dveří do bytu a klíče položil do ozdobné misky, která stála na malém sekretáři hned vedle.

Andrew by udělal všechno pro to, aby ho někdo namasíroval. Místo toho prošel poštu, kterou mu vrátný v recepci vtiskl do ruky, a loudal se k oknu.

Protože opravdu důležitá pošta, která se týkala restau­ race, mu chodila do kanceláře, obsahovaly obálky, které s nezájmem procházel, pouze nejrůznější reklamy: na půjčky, ošetření botoxem a seznamky. Protože ani o jedno, ani o druhé neměl zájem a kvůli práci neměl na hledání partnerky čas, hodil dopisní obálky do odpadkového koše, hned jak vešel do prostorné kuchyně.

Otevřel jenom jeden dopis, i když s nakrabaceným čelem.

Byla to pozvánka na volební párty jeho bratra, který se vydal v otcových šlépějích a chtěl se stát politikem.

Andrew se zamyšleně opřel o dvoudveřovou chladničku a podruhé přelétl očima oficiální pozvánku, která na ušlechtilém papíru a precizními formulacemi oznamovala, že jeho bratr Richard Henry Knight vstupuje do voleb o místo generálního státního návladního státu Massachusetts a prosí, aby ho na jeho volebním večírku ubezpečil o své podpoře.

Andrew psaní zmačkal a protáhl obličej. Ptal se sám sebe, proč bratr jednoduše nesáhl po telefonním sluchátku a ne­ zavolal mu. Naopak mu zřejmě jako kterémukoliv jinému 22

TAJNA PRISADA LASKA.indd 22

1.3.18 18:05

známému poslal oficiální dopis. Nebo lépe řečeno, nechal mu jej poslat. Určitě na to měl lidi. Kromě toho by bylo víc než milé, kdyby byl zasvěcen do jeho plánů. Věděl, jak takový ­večírek probíhá, přece jen jako syn politika vyrůstal s nespočetnými akcemi toho druhu. Dokonce i když se rozhodl být kuchař, nezměnilo to nic na tom, že ho zajímaly politické ambice jeho rodiny. Chtěl by i nadále vědět, jak to jde v kance­láři jeho otce, jestli byla sestra mezitím jmenována obchodní partnerkou a jak vypadají bratrovy politické plány. Že studia práv pověsil na hřebík, ještě neznamená, že by už nechtěl ­vědět, jak se jeho rodině vede.

Otec se bohužel ani po jedenácti letech nesmířil s tím, že Andrew vyměnil soudcovský talár za kuchyňskou zástěru.

Andrew tušil, že se otec stydí za to, že jeho nejmladší syn pracuje v takovém oboru. Skutečnost, že vaří jídlo namísto toho, aby seděl nad texty zákonů nebo piloval politické pro­ jevy, ležela Henrymu Carlislemu Knightovi těžce v žaludku.

Knightovi byli nejen dobře situovaná a vlivná rodina východního pobřeží, podíleli se od občanské války také na politickém dění Spojených států. Andrewův otec se nemohl smířit s tím, že se jeden z jeho synů nevydal ve šlépějích svých předků, nýbrž se nadchl pro stání u sporáku a pečení masa.

Od té doby, co Andrew ve svých čtyřiadvaceti letech při každoroční večeři na Den díkuvzdání oznámil, že skončil se studiem vysoké školy a začíná s výukou u špičkového kuchaře v New Yorku, nemělo nepochopení a hněv jeho otce konce.

Přestože v minulých měsících otce vícekrát zval, aby ­navštívil jeho restauraci, ten se tam ani jednou neobjevil. ­Nechaly se tam vidět jenom Andrewova matka a sestra a po tříchodovém menu zase spěšně zmizely poté, co jen krátce pochválily jeho tatarák z tuňáka. Necítily se tam zjevně příliš dobře. Jelikož matka se objevovala v kuchyni jen proto, aby 23

TAJNA PRISADA LASKA.indd 23

1.3.18 18:05

zkontrolovala účty a prohovořila s kuchařkou jídelníček, bylo Andrewovi jasné, jak musela být udivená, že si její syn vydělává jako šéfkuchař.

Ale pro něj v uplynulých letech bylo důležité nejen to, že uskuteční svůj sen a stane se kuchařem, nýbrž i to, aby své rodině dokázal, že může být úspěšný i bez státnic z práva v kapse. Poháněla ho palčivá ctižádost ukázat otci, že se do­ káže vypracovat. V uších mu pořád ještě znělo odmítavé ­varování, že si zničí budoucnost, když se vykašle na studium jen kvůli tomu, aby jiným lidem kořenil jídlo. Na otcově zklamání zjevně nezměnilo nic ani Andrewovo vynikající vy­ učení v restauraci ověnčené michelinskými hvězdičkami, ani jeho pozoruhodná kariéra nejmladšího šéfkuchaře v Los ­Angeles nebo ta působivá skutečnost, že je majitel víc než dobře prosperující restaurace. Jeho syn se zkrátka nestal ­advokátem – všechno ostatní se nepočítalo.

Andrew rozmrzele otevřel chladničku, vyndal z ní láhev piva a šel dovnitř svého luxusního bytu. Pomalým pohybem přiložil láhev k ústům a pořádně se napil. Díval se přitom na řadu oken, z nichž měl nádherný výhled na řeku Charles.

Důvodem, proč si koupil tenhle byt, přestože byl příliš velký pro někoho, kdo se beztak doma moc nezdržuje, nebyl nikdo menší než jeho otec. Naprosté mrhání penězi. Menší a méně drahý byt by mu jistě prokázal stejnou službu. Andrew ale myslel pouze na to, že penthouse přímo u řeky Charles, nacházející se mezi Beacon Hill a Back Bay, byl velkolepým symbolem společenského postavení. Vlastnit takový byt v Bostonu zkrátka znamenalo, že to dokázal. Proto se Andrew dlouho nerozmýšlel a souhlasil s koupí. Myslel si, že tak jeho otec konečně pochopí, co jeho syn dokázal.

Problém bylo pouze to, že jeho otce evidentně vůbec nezajímalo, co dělá, kde bydlí a jak žije. Richardovy politické 24

TAJNA PRISADA LASKA.indd 24

1.3.18 18:05

ambice oproti tomu byla jiná káva. Mohlo to vypadat uboze, že ve svých pětatřiceti letech prahne po uznání svého otce, ale Andrew tušil, že by byl mnohem spokojenější, kdyby jeho ­rodina zaznamenala, jak je úspěšný.

S pivem v ruce došel k televizoru a pustil ho. Unaveně projížděl kanály, nemohl ale vystát vlezlé shoppingové po­ řady ani nesčetné reality show, které se vysílaly po celý den.

Nakonec zůstal u zpráv, které informovaly o jedné katastrofě za druhou.

Příliš ho to nezajímalo, proto vypnul zvuk, krátkou chvíli zíral na meteorologickou mapu a posléze se otočil k televi­ zoru zády a šel k telefonnímu záznamníku, aby si poslechl vzkazy. Popíjel z láhve pivo a otupěle se v duchu sám sebe ptal, jestli vůbec ještě má chuť připravovat si něco k jídlu, a pustil první záznam.

Bytem se rozezněl pisklavý hlásek jeho bývalé přítelkyně, která se s přehnanou euforií pochichtávala: „Ahoj, Andrewe, tady je Mia. Chtěla jsem jenom vědět, jak to dneska šlo. Zavolej mi. Ahóóój!“ Ne, tohle určitě neudělám, řekl si v duchu odhodlaně, ­zavrtěl hlavou a zprávu smazal. Mia bohužel kromě své vstřícnosti v posteli disponovala i talentem předvádět ty nejhroznější a nejhlasitější scény, které mohou ženy mužům udělat.

Nerozešel se s ní proto, aby ji už zase nechal na sebe křičet.

Díky tomuto rozhodnutí si další zprávu přehrával rela­ tivně v pohodě. Pocházela od jeho tety, která do sluchátka nesupěla o nic méně euforicky. „Andy, nechtěla jsem tě rušit při práci, a proto mluvím na záznamník. Alice bohužel nebyla k zastižení, proto telefonní číslo na producenta dám tobě, abys mu mohl zavolat a domlu­ vit si s ním termín. Nejlépe zítra, určitě to nebude příliš brzy!

Pa, můj milý.“ 25

TAJNA PRISADA LASKA.indd 25

1.3.18 18:05

Zatímco teta Daisy odříkávala číslo, Andrew se zastavil a dopřál si další hluboký lok. Zprávu sice nevymazal, určitě ale producentovi tety Daisy volat nebude, to bylo jasné.

I další zpráva spadala do kategorie, které by raději zůstal ušetřený. „Pane Knighte, tady váš bankovní poradce, Irving Sandler.

Rádi bychom s vámi probrali několik zajímavých možností, jak investovat své peníze. Budu se těšit, že mi zavoláte zpátky.“ Smazat tuhle zprávu není nijak těžké rozhodnutí, pomyslel si a opřel se bokem o komodu, na které stál telefonní ­záznamník. Další zpráva. „Dobrý den, pane Knighte. Jmenuji se Shaw a píšu pro ­časopis Ledger. Pokud máte zájem o rozhovor, rád bych si s vámi dohodl termín.“ Andrew obrátil oči v sloup, znovu se napil piva a hned nato opět uslyšel tetin hlas. „To jsem zase já, Andy. Dostal jsi pozvánku na Richardův volební večírek? Věděl jsi, že tvůj bratr se chce účastnit voleb­ ního boje? Tak pa!“ Zíral na záznamník a skřípal přitom zuby. Teta má opravdu talent vkládat prsty do čerstvých ran, to se jí musí nechat.

Vymazal i tuhle zprávu, aby vzápětí nato uslyšel veselý hlas svého zástupce. „Ahoj, Drewe! To jsem já, Nick. Nic ve zlém, ale nemohli bychom znovu probrat ty mandlovky? Třeba u piva?“ Frustrovaný Andrew si přejel chladnou lahví piva přes spánky a odevzdaně svěsil ramena. Co asi tak hrozně podělal ve svém minulém životě? Původně vycházel z toho, že si po tomhle katastrofickém dni zaslouží trochu klidu, ale sotva si poslechl telefonní záznamník, začala mu ve spáncích tepat krev a přál si okamžitě odjet na nějaký pustý ostrov.

Ani následující zpráva opravdu nepřispěla k tomu, aby se 26

TAJNA PRISADA LASKA.indd 26

1.3.18 18:05

uklidnil. „Andrewe, tady je ještě jednou Mia! Můžeš mi vy­ světlit, cos myslel tím, že jsi Petera a jeho obrazy tak rezolutně odmítl? Čekám, že mi zavoláš!“ Sklonil hlavu a zasténal. „Ahoj, Drewe, starý brachu! Doufám, že jsi nezapomněl, že zítra pořádám večírek a čekám, že přijdeš. A nikoho neber s sebou, bude tam totiž docela dost holek bez partnera!“ Byl to jeho kamarád Aaron a ve skutečnosti na to pozvání zapomněl, nebo lépe řečeno vytlačil je z paměti. Neměl v úmyslu na ten večírek jít. Momentálně by nebyl nijak zvlášť dobrý host a neměl nejmenší chuť mísit se mezi lidi toužící slavit.

Rezignovaně zíral na telefonní záznamník, spatřil blika­ jící devítku, která mu oznamovala další zprávu, a bez okolků přístroj vypnul. Najednou se cítil prastarý, vyčerpaný a absolutně bez chuti k čemukoliv.

Pomyšlení na večírek se mu příčilo.

Pomyšlení na bratrův volební večírek se mu rovněž příčilo.

Pomyšlení na vlastní televizní show se mu příčilo ještě víc.

A ke svému zděšení se mu nejvíc příčilo jít zítra zase do restaurace a tam stát v kuchyni.

Jak to, že mu najednou všechno připadá tak beze smyslu?

A proč najednou nemá ani tu nejmenší chuť do vaření?

Andrew padl na pohovku, nepřítomně zíral před sebe a ptal se sám sebe, co se to s ním děje. Dokázal se sice přinutit jít zase do restaurace, ale rozhodně nebyl nijak zvlášť šťastný nebo spokojený. Tušil, že musí něco změnit, než ztratí rozum.

Takhle už to nemohlo jít dál.

Možná opravdu potřebuje pauzu.

Rezignovaně nakrčil nos a předsevzal si, že každopádně na žádném slonovi kolem Tádž Mahalu nepojede.

• 27

TAJNA PRISADA LASKA.indd 27

1.3.18 18:05

Když Andrew před dvěma hodinami překračoval hranice státu Maine a přečetl si tam ceduli Vítejte v Maine – takový, jaký by život měl být, cynicky se ušklíbl. Mezitím už ale vdechoval slaný mořský vzduch, prohlížel si skrz čelní sklo ­svého SUV rozeklané pobřeží a vychutnával si neobyčejný západ slunce.

Přestože neměl nejmenší tušení, co tady pohledává, jestli jeho restaurant právě neshořel a kdy exploduje jeho e-mailová schránka, nevázaně se těšil z toho vzácného pocitu nemít žádné starosti a stres považovat za cizí slovo.

Po bezesné noci dospěl ráno k závěru, že potřebuje ­od­dechový čas. Spontánně si sbalil tašku, v bytě vypnul elektrospotřebiče a svému zástupci poslal zprávu, že za něj musí ­zaskočit. Kromě toho mu dal na srozuměnou, že by měl tetu Daisy zpravit o tom, že její synovec odjel na dovolenou. Ti dva si totiž docela dobře rozumí.

Poté jednoduše vypnul mobilní telefon. A cítil se přitom zatraceně dobře.

Aniž by měl pevný cíl, nastoupil Andrew do svého auta a vyrazil. Nejprve se pohyboval směrem k New Yorku, aby ­navštívil staré přátele, ale potom sám nad sebou zavrtěl hlavou. Jeho staří přátelé byli stejně jako on kuchaři a pracovali v restauracích. Andrew ovšem chtěl mít svůj klid a nechtěl pořád myslet na práci. Takže to zkrátka otočil a nabral směr na Maine, kde byl jako dítě s rodiči na dovolené. Kde by si koneckonců měl odpočinout od hektiky velkoměsta lépe než na venkově?

Přestože netušil, co by chtěl během svého oddechového času dělat, umínil si, že na jeden či dva dny musí změnit prostředí, aby se pak mohl vrátit do Bostonu s novou energií.

Trocha uvolnění mu udělá jen dobře, o tom není sporu.

Spokojeně řídil SUV po kopcovité silnici do levotočivé 28

TAJNA PRISADA LASKA.indd 28

1.3.18 18:05

zatáčky, díval se směrem k moři a doufal, že nejpozději za dva dny bude mít znovu dobité baterky. V tomhle krátkém čase se určitě nic nestane a Nick zcela jistě nevyvede nějakou hloupost.

Ještě ani nedokončil myšlenku, když ho najednou něco oslnilo a ozvalo se takové troubení, z něhož málem ohluchl.

Vyděšeně zaznamenal, že vyjel příliš doleva a dostal se do protisměru, ve kterém se k němu blížil malý pick-up zralý do šrotu a divoce na něj svítil dálkovými světly. Andrew reflexivně strhl volant a současně šlápl na brzdu. SUV se zmítalo na silnici jako opilé a zastavilo se na polozpevněné krajnici poté, co se jednou otočilo kolem dokola a pravý nárazník se seznámil s nejbližším stromem. Hlasité bouchnutí stejně jako trhavý pohyb Andrewovi naznačovaly, že s jeho levou přední pneumatikou není něco v pořádku.

Sotva si toho ale všímal, protože mu v uších burácel tlukot srdce a třesoucíma se rukama pořád ještě objímal volant.

Sakra, to bylo o fous! Byl by... „Ztratil jste úplně rozum, vy idiote? Málem jste mě zabil,“ zasyčel mu někdo zlostně do levého ucha.

Pořád ještě v šoku otočil Andrew hlavu doleva, kde se v otevřeném okně objevil rozzuřený obličej a vztekle na něj zíral. Modré oči metaly blesky a jejich majitelka se ho naštvaně ptala: „Vyhrál jste svůj řidičák ve sportce, nebo vám jen dělá radost, že mi přivodíte infarkt?“ Beze slova na ni zíral, otevřel pusu a k svému údivu zjistil, že ho nenapadá žádná odpověď.

29

TAJNA PRISADA LASKA.indd 29

1.3.18 18:05

Poppy J. Andersonová TAJNÁ PŘÍSADA LÁSKA Taste of Love Z německého originálu Geheimzutat Liebe. Taste of Love, vydaného nakladatelstvím Bastei Lübbe v Kolíně nad Rýnem v roce 2017, přeložila Soňa Havlová Obálku podle originálu ZERO Werbeagentur, Mnichov zhotovila Soňa Šedivá Motivy na obálku dodal FinePic/shutterstock Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9606. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

TAJNA PRISADA LASKA.indd 320

1.3.18 18:05