0038915

001-003 Na velikosti zalezi_Sestava 1 11/1/17 10:14 AM Stránka 3

Alison Blissová Na velikosti záleží

SI ZE M AT T ERS Copyright © 2016 by Alison Bliss All rights reserved Translation © Dorota Smělá, 2017 ISBN 978-80-249-3467-9

Na_velikosti_zalezi.indd 4

26.10.2017 14:36:31

Věnováno ženám veškerých tvarů a velikostí.

Všechny jste krásné.

Na_velikosti_zalezi.indd 5

26.10.2017 14:36:31

Na_velikosti_zalezi.indd 6

26.10.2017 14:36:32

1. kapitola Lea Martinová se nad pivem málem zakuckala.

„Co tím chceš říct, ať prostě někoho sbalím?“ Přejela pohledem osazenstvo baru a pak se podívala na kamarádku. „Koho jako?“ „Chlapa přece.“ Jasně, sbalit chlapa je úplná brnkačka. Pro Valerii možná. I když měly podobnou postavu, Valerie uměla se svými kily zacházet a mužští se po ní otáčeli. Možná to bylo těma jejíma očima posazenýma daleko od sebe a rozevlátou blond kšticí, že vypadala jako roztomilý pudl, za jehož vyvenčení by kdekterý chlap dal kdovíco, třeba i své pravé varle. „Hele, Val, nerada to říkám, ale balit chlapy umí jenom ženské tvého typu.“ Pokud by srovnání se psem měla aplikovat i na sebe, pak by samu sebe označila za buldoka. Nejenže byla od přírody stejně tvrdohlavá, ale měla i podobně stavěná ramena, široké boky, klenutý hrudník a – pokud neshodí pár kil – stejně dlouhou čáru života. „Dlouhovlasé brunety s nadváhou a rozmazanými očními stíny si ten luxus prostě někoho sbalit nemůžou dovolit.“ „Mlč, prosím tě,“ obrátila Valerie oči v sloup. „Stíny máš v pohodě.“ Jo, ale to je tak všechno. Namalované oči jsou to jediné, co je na mně dneska večer fajn.

Krátké černé šaty, které měla na sobě, byly nějak moc upnuté, a pomalu jí docházel dech. Zejména kvůli kilům

7

Na_velikosti_zalezi.indd 7

26.10.2017 14:36:32

Alison B l issová navíc, které nabrala během posledních pár měsíců. Látka kopírovala každý záhyb kůže, ale stejně tak i každý faldík. Díkybohu, že žije v Texasu a ne na Aljašce, kde by si ji Eskymáci spletli s tuleněm a stáhli ji z kůže. „Který se ti zamlouvá?“ nevzdávala to Valerie. „Jeden chlap hezčí než druhý.“ „Pravda, samý fešák, když zavřu oči.“ „Nebuď tak negativní. Vždyť máš nádherné tělo a spousta chlapů letí právě na baculky. Já o tom něco vím. Tak, a teď na jednoho ukaž.“ Nemělo smysl jí odporovat. Jakmile se Valerie k něčemu upnula, nepolevila, dokud nebyla u konce své mise.

Jenže jediné, mezi čím Lea dokázala vybírat, byla poleva na donuty – buď čokoládová, nebo jahodová. „Jak mám poznat, že se mi zamlouvá? Pokud vím, tak nápis ZBOŽŇUJU TLUSŤOŠKY nemá vytetovaný na čele ani jeden.“ Valerie už začala být trochu netrpělivá. „Hele, tak si aspoň v kostce řekněme, jak by měl tvůj ideální chlap vypadat.“ „Zaprvé by nešel do podniku s názvem U Rezavýho kýblu. Já bych sem koneckonců taky nevlezla, kdybys na tom netrvala.“ „Leo, prostě jsi dostala kopačky, no. Dřív nebo později to potká každou.“ Valerie nasadila smířlivější tón a vzala kamarádku za ruku. „Chápu, že nemáš náladu. Jenže ty jsi buď jen dole v práci, nebo zalezlá u sebe nahoře, už vůbec nechodíš mezi lidi. Tím si nepomůžeš. Copak to jde, pořád se schovávat?“ „Já se neschovávám. Jenom… jsem toho měla moc.

Nečekala jsem, že mě zavalí zakázky, sotva otevřu, a že

8

Na_velikosti_zalezi.indd 8

26.10.2017 14:36:32

Na velikosti záleží budu pracovat tak dlouho do večera.“ Lea si všimla výrazu, kterým Valerie dala najevo, že tyhle argumenty nebere. „No tak, Val. Zítra večer je svatební hostina. A všechno musí být tip ťop… Vždyť to znáš.“ Valerie obrátila oči v sloup. „A co na tom záleží?“ „Záleží na tom moje pověst. Šťastní novomanželé budou jeden druhého krmit mým dortem. Můžou se s ním pro mě za mě třeba udávit, ale budou vědět, že jejich poslední dort byl ten nejlepší na světě. Všechno musí jít jako na drátkách, a mně zbývá do zítřejšího večera dodělat asi tak milion věcí. Například musím…“ Valerie zvedla ruku na znamení, ať si to nechá pro sebe. „Ty potřebuješ akorát tak vypnout. Dřív, než se zase zamkneš v té své jeskyni, splašíme dva chlápky ochotné si trsnout a hoďku dvě se budeme bavit. Udělej to pro mě laskavě. Tak, a teď jmenuj nějakou vlastnost, kterou bys chtěla, aby ten chlap měl.“ Lea si povzdychla. „Srdeční tep.“ „Upíry nebrat. Souhlas. Co dál?“ „Nevím. Vždyť je to blbost.“ Lea si všimla zklamaného výrazu ve Valeriiných očích, a povzdechla si: „No tak dobrá. Chtěla bych…“ Pohledem přejížděla osazenstvo restaurace, až se zastavila u dvojice mužů u baru. Zatímco jeden z nich byl otočený k barmanovi, druhý si pomalu vyhrnoval rukávy modré košile, a právě jeho opálené svalnaté paže upoutaly její pozornost. Jakmile s tím byl hotový, šťouchl loktem toho druhého do žeber, něco prohodil a oba se rozesmáli. Pohled na upřímný, zářivý úsměv toho člověka vyvolal v Leině těle takový pocit uspokojení, jako kdyby jí někdo do žíly píchnul dávku serotoninu. Tamtoho. Tamtoho bych

9

Na_velikosti_zalezi.indd 9

26.10.2017 14:36:32

Alison B l issová chtěla. Usmála se. „Asi bych chtěla někoho, kdo by mě dokázal rozesmát.“ „Tak je chvályhodné…“, zaúpěla Valerie, „ale s tím se nikam nedostaneme. Jak by měl vypadat? Nic jiného nechci slyšet.“ „Vysoký, brunet, opálené paže, odzbrojující úsměv, strniště na tváři, světle modrá košile,“ vyhrkla Lea s pohledem stále upřeným na muže na druhé straně místnosti. „Eee, no dobře, já žasnu. Máš celkem jasno, to ti řeknu.“ Lea se na Valerii podívala a zavrtěla hlavou, aby na toho muže přestala myslet. „Promiň, nějak mi to… prostě přišlo na mysl.“ „Jen se neomlouvej, to je dobře, že jsi to řekla. Aspoň se máme čeho chytit. Když nic jiného, víme, kde začít.

Dobrá, tak se tady trochu porozhlédneme,“ řekla Valerie a přimhouřila oči. „Aha, támhle bychom jednoho chlápka v modré košili měly.“ Kývla hlavou směrem k muži, který seděl o čtyři stoly dál.

Nedíval se jejich směrem, a tak čekaly, až se k nim otočí. Pak si začaly obě připadat trapně. „Myslím, že dva ze sedmi by mohlo být slušné skóre,“ řekla Valerie s pokrčeným nosem. „Dva? Tenhle má sice modrou košili, ale o srdečním tepu bych pochybovala. Na upíra je bledý akorát, i když….

To by musel mít aspoň dva zuby.“ „Jasně, a co tedy… tamten?“ Lea se podívala směrem, kterým ukazovala Valerie. „Ale no tak, dej s tím pokoj. Zas tak zoufalá nejsem.“ „Co je na něm špatného? Vždyť odpovídá přesně tvému popisu. Leo, já jsem taky vybíravá, ale vždyť si s ním máš jen zatancovat, ne se hned vzdávat.“

10

Na_velikosti_zalezi.indd 10

26.10.2017 14:36:32

Na velikosti záleží Muž u baru zachytil jejich pohled, a tak si na stoličce poposedl, aby měl na své ženské publikum lepší výhled.

Dal si pořádný lok piva, masitým jazykem olízl spodní ret, postavil lahev na bar a mrkl na ně způsobem, který nebyl ani trochu sexy. „Děkuju ti, že mě dáváš dohromady s chlapy, kterým ještě nevypadaly všechny zuby, ale já bych se s člověkem v ukoptěných montérkách a bílých galoších asi nespokojila. Jestli se ti ten lovec krevet tolik líbí, běž si s ním povídat sama.“ „Počkej. Cože? Ale já nemyslela tamtoho.“ Valerie vzala Leu za hlavu a pootočila s ní o kousek doprava. „Tamtoho!“ Leu to překvapilo, aniž věděla proč. Vždyť ho Valerii popsala tak podrobně, že kdyby mu nad hlavu připevnila blikající neon v podobě šipky, co ukazuje dolů, vyšlo by to nastejno.

Pravdou je, že při popisu vynechala pár detailů, kterých si hned dobře všimla.

Třeba jak ve velké ruce pevně svírá lahev, a přesto z ní pije tak pomalu a něžně, jako by se rty dotýkal bradavky.

Nebo jak se mu pod košilí, když se opírá o bar, na zádech rýsují svaly, jako kdyby se skláněl nad právě uspokojenou ženou pod sebou.

Být tou ženou by Lee vůbec nevadilo. Pak si muž na stoličce poposedl, zachytil její pohled a rychle se podíval stranou, čímž vyslal jasný signál: Nemám zájem. „Vždyť ty ho doslova svlíkáš očima,“ prohlásila Valerie a usmívala se nad představou své nové mise. „To teda nesvlíkám.“ „Jistěže jo. Bradu máš celou poslintanou.“ Lea si nebyla

11

Na_velikosti_zalezi.indd 11

26.10.2017 14:36:32

Alison B l issová jistá, jestli kamarádka žertuje, a tak si nenuceně otřela tvář hřbetem ruky. „Vidíš?“ chechtala se Valerie. „Sama musíš uznat, že ten chlap je sexy. A chceš vědět ještě něco? Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybys mi před chvilkou popsala právě tohohle týpka.“ „Val, už zmlkni.“ Ta se znovu rozesmála. „Panebože, mě tak blaží, když se ukáže, že mám pravdu.“ „Já ale neřekla, že máš pravdu.“ „To sice ne, ale když ji mám, začneš se pokaždé stavět na zadní. Proč jsi na něj hned na začátku prostě neukázala prstem?“ Lea pokrčila rameny. „Není můj typ.“ „Ale prosím tě. Takový chlap je typ každý ženský. Spíš chceš říct, že ty možná nejsi jeho typ.“ „Vždyť je to to samé, jen to říkáš obráceně. Ať tak či tak, nemá zájem.“ „Najednou dokážeš číst myšlenky… Jak můžeš vědět, o co má a nemá zájem? Třeba čeká, že si s ním přijdeš zatancovat.“ Lea se ušklíbla. „Snad víš, jak tancuju, ne? I kdyby měl zájem teď, ztratí ho, jakmile mě uvidí na parketu.“ Valerie se zahihňala a vyskočila ze židle. „Tohle si musíme ověřit.“ „Tak to ani náhodou, Val. Ne aby tě napadlo tam chodit…“ Do háje.

Sam Cooper neměl proč se na stoličce otáčet.

V zrcadle za barem sledoval, jak to ta upovídaná blondýnka, co stojí těsně vedle jeho ucha, s Maxem koulí.

Nejen že s ním hned začala flirtovat, sáhla mu dokonce

12

Na_velikosti_zalezi.indd 12

26.10.2017 14:36:32

Na velikosti záleží na biceps – což je jeho druhé nejoblíbenější místo na těle – a hned byl tam, kde ho chtěla mít. Během několika vteřin jí řekl, že si s kámošem přisednou k jejich stolu, že ji i tu tmavovlasou kamarádku zve na skleničku a vůbec jí všemožně zobal z ruky. Tahle dáma si počínala skoro jako profesionálka. Ten pitomec proti ní neměl sebemenší šanci. Když se konečně vzdálila, otočil se Max k Samovi. „Potřebuju, abys tu ještě chvíli zůstal a byl do počtu.“ „Nikoli. Tohle je tvoje sólo akce, ty Casanovo. Říkal jsem, že dopiju pivo a jdu.“ „Jo, ale to bylo předtím, než tě ta tmavovláska přistihla, jak jí zíráš na kozy, takže nás její kámoška pozvala, ať si přisedneme.“ Sam se zazubil. Moc dobře si všiml šířky „výběhu“, který ta hezká brunetka nosí na hrudníku, ale to nebylo to hlavní, co upoutalo jeho pozornost. Byl to způsob, jakým se na něj podívala, když si olízla našpulené rty. Tohle gesto mělo na jeho libido silnější účinek než pohled na velkorysé poprsí, tedy ne že by se na něj hezky nekoukalo. Ale… „Nemám zájem.“ „Přestože teď s žádnou nechodíš?“ „O to nejde,“ oponoval Sam a rozhodně přitom zavrtěl hlavou. „Právě jsem se s jednou popletenou ženskou rozešel. To poslední, co potřebuju, je, aby mi hned funěla za krk nějaká další.“ „Ale houby. Se Sylvií jsi chodil měsíc. To jsi zhrzený po tak krátké době?“ „Chtěla se vdávat.“ Max dostal záchvat smíchu a vyprskl pivo. Natáhl se k baru pro ubrousky a nejdřív si osušil slzami zalité oči,

13

Na_velikosti_zalezi.indd 13

26.10.2017 14:36:32

Alison B l issová potom otřel desku baru. „Tak to je mi tě líto,“ řekl a pořád se pochechtával. „To určitě. Jsi útěcha sama.“ Kamarád si přejel rukou po tváři, aby potlačil smích. „Doopravdy. Fakt mě to mrzí. Jen mi to moc nejde na rozum. Ještě před měsícem jsi říkal, že se chceš usadit. Říkal jsem si, že to berete nějak hákem, ale když vám to vyhovuje… Tak v čem byl problém?“ „Vždyť jsem ti říkal, že je blázen.“ Max účastně nakrčil obočí. „Jako v posteli, jo?“ „Ne, prostě blázen ve smyslu, že je šílená. Všechno to měla do posledního detailu naplánované. Nejdřív potká toho Pravého – to jsem měl být očividně já – načež si ho vezme, spolu si pořídí dům obehnaný bílým plotem, psa jménem Rex a dva a půl dítěte, přesně podle statistiky.

Na všechno měla harmonogram.“ „Ty vole.“ „Jo, povídej mi o tom. Proto ženskou společnost teď zrovna nevyhledávám. Nepotřebuju si komplikovat život, a ani nechci. Nikdo mě nepřinutí oženit se na základě nějakého harmonogramu.“ Max kývnul na barmana, objednal čtyři piva a opět se zaměřil na Sama. „Hele, tuhle rundu platím. Tak netrhej partu. Dobře víš, že já bych to pro tebe udělal taky.“ „Jenže já bych to po tobě nechtěl.“ „Nebuď takový náfuka,“ zasmál se Max. „Stačí, abys na chvíli zabavil tu kámošku, zatímco já budu pracovat na té druhé.“ „Divím se, že tě ta blondýna zajímá. Měl jsem dojem, že se ti líbí holky hubené jak špejle.“ Max se zazubil. „Řekněme, že změna je život. A teď

14

Na_velikosti_zalezi.indd 14

26.10.2017 14:36:32

Na velikosti záleží jdeme. Udělej pro kamaráda dobrý skutek. Vím, že po tom toužíš.“ Sam si povzdechl a mrknul na své zlaté hodinky. „Dávám ti hodinu. Jestli se během té doby na nic nezmůžeš… budeš mi dlužit mejdan. Velkou pařbu. A mimochodem, všechno pivo je dnes na tebe.“ Max zaplatil barmanovi, popadl lahve a s úsměvem na tváři se vydal směrem k upovídané blondýně. Chudák.

Navzdory pochybnostem vzal Sam do ruky zbylá piva a vydal se za kamarádem. Ženy si s hlavami u sebe něco špitaly, než k nim ti dva dorazili. Blondýnka se na ně usmála, brunetka s pohledem upřeným dolů celá zčervenala. Získala tak sytý odstín, že Sama napadlo, jestli si náhodou nezapomněl zapnout poklopec.

Při vzájemném představování byl odhodlaný jí hledět jen do očí, protože zírání na mohutné poprsí a smyslné rty by v něm vyvolalo chtíč, o který zrovna teď nestál.

Když na něj ale upřela pohled svých zářivě zelených očí, pro jistotu se soustředil na prostředek jejího čela.

Aniž se Max zmohl na jediné slovo, už ho blonďatá čivava svůdným vrtěním boků a posunky prstem lákala na parket. Smějící se Max se otočil k Samovi, který jen pokrčil rameny a posadil se naproti dívčině kamarádce. Hergot, neměl předtím Maxovi slibovat celou hodinu. Jestli to takhle půjde dál, bude venku do dvaceti minut. Díky bohu.

Jednu lahev posunul na druhou stranu stolu. „Takže ty jsi Lena…“ „Lea,“ řekla s lehce nakrabaceným obočím. „Jmenuju se Lea.“ A hergot.

15

Na_velikosti_zalezi.indd 15

26.10.2017 14:36:32

Alison B l issová „Promiň.“ „To je dobrý,“ řekla tónem, který svědčil o opaku.

Sam si prohrábl vlasy. „No řekl bych, že tamtěm dvěma vůbec nebylo zatěžko nechat nás tu samotné.“ „To tedy ne.“ Chvilku zaváhala, ale pak pokračovala: „Za Valerii se omlouvám. Ona se s tím prostě nepáře.“ „To je v pohodě. Mně se líbí, když ženská ví, co chce.“ A hergot. Proč jsem to musel říct zrovna takhle? Pak se dopustil té chyby, že se jí podíval na ústa, která se spokojeně usmívala.

Potěšení, jaké mu ten pohled způsobil, ho zneklidnilo, takže se soustředil opět na její čelo a nehodlal to měnit.

Ale přece jí nebude celou hodinu zírat na hlavu. Jestli s tím něco neudělá, pohled mu zase po nějaké době sklouzne k tváři. A co hůř, možná že až k výstřihu. „Možná bychom jim mohli na parketě ukázat, jak na to.“ Když neodpověděla, zeptal se: „Tak co?“ „Já, ehm… neumím tancovat.“ „To umí každý.“ „Myslím to vážně, já fakt neumím tancovat. Když jsem to zkusila naposled, lidi volali na tísňovou linku v domnění, že mě buď posedl démon, nebo trefil šlak.“ Sam se rozesmál a omylem zabloudil pohledem opět o něco níž. Její doširoka otevřené oči a zarůžovělá líčka mu prozradila vše, co potřeboval vědět. Ta holka měla hrůzu z toho, že se zase ztrapní, a jeho zčistajasna zaplavila touha jí toho trápení zbavit. „Pokud umíš chodit, zvládneš i jednoduché taneční kroky. Naučím tě to.“ Vstal, aby ji odvedl na parket, ale ona se ani nepohnula. „Pojďme taky,“ snažil se ji zvednout ze židle. „Slibuju, že dneska nikdo sanitku volat nebude… ani faráře.“

16

Na_velikosti_zalezi.indd 16

26.10.2017 14:36:32

Na velikosti záleží Zvedla se a dlaněmi si přejela po bocích, aby uhladila záhyby na šatech. Sam uhnul pohledem a zhluboka vydechl. Nezírej na ni, ty pitomče, jinak sám domů nepůjdeš.

Napřáhl k ní ruku, za kterou ho neochotně vzala, a dovedl na taneční parket. Její levou ruku položil na své pravé rameno, a pak ji vzal kolem pasu.

Načež okamžitě ztuhla. „Uvolni se,“ povzbudivě se na ni usmál. „Bude tě to bavit.“ Zatímco rozrušením vzdychala a snažila se uvolnit, rychle jí vysvětlil vše ohledně kroků a tempa. „Tak, připravená?“ Váhavě kývla, načež k ní vykročil a vedl ji v rytmu hudby. Zpočátku tempu sotva stačila. Ale nevzdávala to, semknula rty a soustředila se na každičký krok. Sama to bavilo, ačkoli Lea trhavými pohyby rozhodila i jeho.

Přitáhl ji k sobě, takže se mu musela dívat přes rameno a nesledovat špičky svých bot, čímž jí pomohl udržovat rytmus. Přiblížil jí rty k uchu a zašeptal: „Rychle, rychle, pomalu. Pomalu.“ Zlepšení se dostavilo okamžitě, své pohyby sladila s jeho, a pak už jen v rytmu hudby kroužili po parketu.

Věděl najisto, že si Lea dokolečka v duchu přeříkává jeho mantru a že má na tváři pořád ten soustředěný, odhodlaný výraz, ale neodvažoval se od ní odtáhnout a přesvědčit se. Zejména proto, že její pokožka vydávala sladkou, opojnou vůni, které se nemohl nabažit. Jako kdyby se ta ženská pudrovala vanilkovým cukrem. Panebože, voní fakt úžasně.

Když se začala smát, lekl se, jestli náhodou nepřemýšlí nahlas, ale pak si všiml její kamarádky o kousek dál, jak s širokým úsměvem na tváři zvedá palec nahoru. Nejen

17

Na_velikosti_zalezi.indd 17

26.10.2017 14:36:32

Alison B l issová že se Lea osmělila tancovat, ale ono jí to docela šlo. Samozřejmě že bylo co zlepšovat a sem tam mu šlápla na nohu, ale Sam musel uznat, že ta holka má něco do sebe. „Kamarádka je moc milá,“ snažil se konverzovat a vyplnit trapné ticho. „Valerie je skvělá, i když někdy může připomínat roztomilého pudla.“ Sam se upřímně zasmál. „Pudl – to je přesně ono! Zpočátku jsem myslel spíš na čivavu, ale ty jsi trefila hřebík na hlavičku. Jediné, co jí schází, je velká růžová mašle ve vlasech.“ „Vlasy si přestala zdobit před rokem poté, co si vyslechla můj nevhodný komentář,“ hihňala se Lea. „Pořád se sem dívá. Proč ji tak překvapilo, že sis šla zatancovat?“ „Protože tancovat neumím,“ odpověděla rozhodně Lea. „Nepovídej.“ Sam jí v jediném ladném manévru položil ruku na bok, lehce poodstrčil, dvakrát otočil dokola a zase přitáhl zpět k sobě. „Mně se zdá, že ti to docela jde.“ „Díky tobě,“ řekla a s přimhouřenými víčky mu zpříma pohlédla do očí, což mu vzalo vítr z plachet. „Jde… jde mi to díky tobě.“ Hudba skončila, a přestože ustali v pohybu, zůstávali přitisknutí k sobě. V tichosti si prohlížel její tvář a vnímal každičký detail. Odpovědí mu byl pohled jejích smaragdových očí, ve kterých se odrážely odlesky stroboskopu.

Nervózně si olízla plné, svůdné rty, které se teď leskly.

Zahřáté tváře jí zrůžověly, ale tancem to nebylo.

Sam se na chvíli přestal ovládat. „Já si nejsem ničeho vědom,“ řekl a pohled nechal sklouznout k jejím hezky zakulaceným tvarům. „Podle mě jsi fantastic…“

18

Na_velikosti_zalezi.indd 18

26.10.2017 14:36:32

Na velikosti záleží „Pardon, můžu vás vyrušit?“ zaťukal mu někdo na rameno. „Pamatujete si na mě?“ Sam i Lea se otočili k nádherné černovlásce, která mu stála za zády. Červené bokovky posazené nebezpečně nízko odhalovaly bříško s piercingem v podobě diamantu na stříbrném řetízku. Vršek, pokud se tomu tak dalo říkat, sestával pouze z odvážné push-upky zdobené flitry. „Hrozně nerada ruším,“ řekla, šlehla pohledem k Lee a pak se opět obrátila k Samovi. „Když jste prošel kolem mě, poznala jsem vás. Prostě mi to nedalo.“ Zachichotala se a trochu i začervenala. „Ne každá má to štěstí, aby ji cizí člověk naložil do auta a odvezl domů.“ Jen Sam věděl, že má na mysli nevinný odvoz, který jí nabídl poté, co zastavil u jejího auta s píchlou pneumatikou a zjistil, že slečna nemá rezervu. Přesto mu trochu zatrnulo.

Kdokoli – včetně Ley – by mohl slova té holky špatně pochopit. A soudě podle výrazu na její tváři, vyložila si to Lea po svém.

Mohl by jí vysvětlit, jak to skutečně bylo. Proč taky ne, ksakru? Když si ale vzpomněl na slova, co chtěl Lee předtím pošeptat, radši si to rozmyslel. Možná to vyrušení bylo dílem nějakého božího zásahu. Nebýt toho, určitě by jí pak rejdil pusou po těle celou noc až do rána. A to se nesmí stát. To, co předtím řekl Maxovi, myslel vážně. Žádné ženské.

A to platí i pro tuhle. „Amy, že ano?“ zeptal se dívky, a ta přikývla. „Nezatančíme si?“ Koutkem oka sledoval, jak na to Lea zareaguje.

Vykulila zelené oči, otevřela pusu a pak ji rychle zavřela. „Že ti to nevadí, Leo?“

19

Na_velikosti_zalezi.indd 19

26.10.2017 14:36:32

Alison B l issová „Jistěže ne.“ Krátce se usmála, ale v jejích očích se zračilo zklamání. Pak už se jen mlčky otočila na patě a mašírovala pryč, aby si mohl uvědomit, co jí způsobil. „Vteřinku,“ řekl krasavici a snažil se dohonit Leu dřív, než opustí parket. „Leo, počkej přece!“ Prudce se otočila a probodla ho pohledem. Byla naštvaná až na půdu, a právem. O to víc si teď připadal jako učiněný padouch. „Leo, já ti chtěl říct…“ Měl by jí to vysvětlit už jen proto, aby si nemyslela, že je úplný kretén. Ale nešlo to. Kdyby to udělal, mohla by si dělat naděje, a to by vůči ní nebylo fér. Začít si s ní – vlastně s kteroukoli – bylo to poslední, po čem toužil.

I když to vypadalo jako zbabělost, bylo jednodušší nechat ji myslet si o něm to nejhorší. „Promiň, ale prostě nejsi můj typ,“ vykoktal.

Lea pohledem vyhledala Amy a pomalu si prohlédla její postavu spoře oděnou v kůži. Pak se podívala na své kypré tělo a se staženými rty řekla: „Hele, Same, v pohodě. Mohla jsem to čekat.“ Otočila se a odkráčela pryč.

Sam sebou škubl. Nejenže jí neřekl pravdu, ale navíc ji odpálkoval tak, že to znělo jako urážka. Tak to jsi teda nezvládl, blbečku.

20

Na_velikosti_zalezi.indd 20

26.10.2017 14:36:32

Alison Bliss NA V EL I KOST I Z Á L EŽÍ Z anglického originálu Size Matters, vydaného nakladatelstvím Forever, an imprint of Grand Central Publishing, v New Yorku v roce 2016, přeložila Dorota Smělá Obálku navrhla Jana Šťastná Redigovala Michaela Bečková Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 296 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9485. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Na_velikosti_zalezi.indd 296

26.10.2017 14:36:45