0038911

Houby 001-009_OK_08179CTP[001][+T] 26/09/17 10:28 Stránka 3

Houby PŘÍRODA DO KAPSY

KNIŽNÍ KLUB

Houby 001-009_OK_08179CTP[001][+T] 26/09/17 10:28 Stránka 4

CONCISE MUSHROOM GUIDE Copyright © 2014, Bloomsbury Publishing PLC This translation of Concise Tree Guide is published by EUROMEDIA by arrangement with Bloomsbury Publishing Plc. All rights reserved Translation © 2017 by Eva Horová ISBN 978-80-242-5861-4

Z anglického originálu Concise Mushroom Guide, vydaného nakladatelstvím Bloomsbury Publishing Plc. v Londýně v roce 2014, přeložila Eva Horová Redigovala Kateřina Teodosijevová Odborná revize Michal Mikšík Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 192 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9252. publikaci Sazba a úprava obálky TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Houby 001-009_OK_08179CTP[001][+T] 26/09/17 10:28 Stránka 5

Obsah Úvod Hřibovité Holubinkovité Muchomůrkovité Šťavnatkovité Čirůvkovité Závojenkovité Štítovkovité Pavučincovité Slzečníkovité Límcovkovité Pečárkovité Křehutkovité Hlívovité Vláknicovité Lžičkovcovité Slizákovité Liškovité Lištičkovité Vějířovcovité Troudnatcovité Chorošovité Pstřeňovité Dřevokazovité Pevníkovité

6 10 25 41 48 53 84 86 92 101 102 111 126 130 132 133 134 135 139 140 142 143 148 149 151

Lesklokorkovité Kožovkovité Kyjankovité Kyjovité Kuřátečkovité Stročkovcovité Kotrčovité Hadovkovité Hvězdovkovité Pýchavkovité Pestřecovité Kropilkovité Bolcovitkovité Plesňákovité Bělozubovité Lošákovité Voskovičkotvaré Chřapáčovité Ohnivkovité Kustřebkovité Ohnivcovité Smržovité Dřevnatkovité Lanýžovité

152 153 154 157 158 160 162 163 165 166 172 173 174 175 176 177 178 180 182 183 184 185 186 189

Rejstřík

190

Houby 001-009_OK_08179CTP[001][+T] 26/09/17 10:28 Stránka 6

Úvod Na evropském kontinentu existuje několik tisíc druhů hub. Mnoho z nich je mikroskopických, a ačkoli jsou významné například pro zemědělství, například vzhledem k poškozením, která mohou způsobit plodinám, nejsou v této publikaci obsaženy.

Do našeho průvodce jsme zařadili především takové houby, s nimiž se lidé běžně setkávají v přírodě, sbírají je nebo se pozastaví nad jejich zvláštním vzhledem. Uvedené druhy jsme rozdělili podle čeledí. Jako rozlišovací znaky nám slouží určité charakteristiky ve vzhledu, chuti či vůni. Pro porovnání uvádíme průměrnou velikost klobouku a výšku třeně. U některých hub připojujeme rovněž druh stromu, pod kterým většinou rostou – toto pravidlo však má svoje výjimky a někdy se stane, že hostitelský strom může být odlišný od uvedeného.

Houby rostou celý rok v závislosti na klimatických podmínkách.

Mnohem větší počet se jich objevuje na podzim než na jaře, obecně však houbařská sezona trvá od července do konce října, přičemž nejplodnějším obdobím bývají zejména pozdní a časné podzimní měsíce.

Co jsou to houby?

Houby neobsahují chlorofyl jako zelené rostliny, proto nejsou schopné využívat sluneční energii k budování sacharidů, ze kterých jsou rostliny vytvořeny. Jejich energie pochází spíše z rozkladu organického materiálu, podobně jako u zvířat, a u mykorhizních hub čerpají část živin i od svých partnerů – stromů. Navíc tvrdé části hub jsou chemicky bližší chitinu, z něhož je vytvořena skořápka hmyzu, než ligninu, který tvoří tvrdé části rostlin. Proto jsou tyto zvláštní organismy seskupeny do samostatné říše, která je oddělená od rostlin, zvířat a bakterií.

To, co vidíme nad zemí, není celá houba. Jsou to pouze plodnice, reprodukční orgány celé rozsáhlé sítě velmi jemných vláken, která se větví, spojují a proplétají pod povrchem půdy a rozkládají materiál na výživu. Stejně tak houba, která roste na stromě, je propojena s pavučinkou vláken, která narušují podstatu dřeva. Této síti se říká

Houby 001-009_OK_08179CTP[001][+T] 26/09/17 10:28 Stránka 7

Úvod 7 podhoubí (mycelium) a je běžná u všech hub. Jednotlivé vlákno, hyfa, může být pozorovatelné prostým okem, ale častěji teprve několik chomáčů dohromady vytvoří viditelná vlákna, silná asi jako nit na šití.

Určité formy hub zase naopak tvoří silnější černá vlákna, tlustá jako tkanička do bot, zvaná rizomorfy, která lze najít pod odloupnutou kůrou mrtvých stromů.

Podhoubí je trvalé a určitě přetrvává v půdě po celá desetiletí, pravděpodobně však po staletí a možná i tisíciletí. Protkává vrstvu tlejícího spadaného listí, nicméně ne všechny houby se omezují na takový podklad. Většina posílá své hyfy ke kořenům stromů a tvoří síť ve vnějších vrstvách jemnějších kořenů. Zde nastává vzájemná výměna živin, známá jako mykorhizní symbióza, stav oboustranně výhodný pro houby i strom, bez kterého by ani jeden ze zúčastněných neprospíval. Je pravděpodobné, že hyfy hub jsou schopné nabrat a přepravit ke stromu minerály, např. fosfor, a za to od stromu dostávají sloučeniny, jako třeba cukry. Lesníci v každém případě považují houby v půdě za velmi důležité.

Poznávání hub Příroda v případě hub snad využila každý možný tvar, texturu a barvu, a jejich svět je proto neskutečně pestrý. Některé plodnice vypadají jako prst, jiné tvoří klasický klobouk a další se podobají hlízám brambor. Některé jsou měkké, až rosolovité, a jiné naopak tak tvrdé, že je nutné oddělovat je od podkladu nožem. Také barevná škála je nekonečná, od jasně červené po tyrkysovou.

Nicméně typická plodnice houby sestává z klobouku a třeně.

Klobouk: Pod vnější hladkou pokožkou je rouško – vrstva, která může být rozdělena na ploché plátky, lupeny, nebo na rourky, které končí otvory známými jako póry. Lupeny mohou být ke třeni přirostlé, a to široce či dokonce dlouze sbíhavě přirostlé, anebo být volné či úplně odsedlé, anebo také vykrojené či zoubkem přirostlé. To všechno záleží na rodu, ke kterému houba patří.

Třeň: Třeň bývá ke klobouku připojen zhruba uprostřed, ale může být napojený také na jeho okraji. Mívá pevný nebo jemný kroužek

Houby 001-009_OK_08179CTP[001][+T] 26/09/17 10:28 Stránka 8

8 Úvod – prsten. Je to pozůstatek vnějšího obalu plodnic, plachetky, který chrání vyvíjející se lupeny mladých hub a odpadá, když se klobouk otevře. Báze třeně je někdy obalená pochvou, což je pozůstatek zevního obalu, který zpočátku pokrývá třeň i klobouk, a praská, jak plodnice roste. Oba obaly mohou, ale nemusejí být přítomné. Je důležité je rozpoznat, abychom houby určili správně. Pochva je charakteristická pro některé z nejjedovatějších hub – muchomůrky.

Teřich: Gleba, výtrusorodé pletivo břichatkovitých hub obalené okrovkou (např. u pýchavek a hadovek).

Okrovka: Blanka obalující teřich (glebu) některých břichatkovitých hub.

Soužití se stromy Je dobré si povšimnout, které stromy se vyskytují v blízkosti houby, jež nás zajímá, protože některá společenství hub a stromů jsou naprosto specifická. Je také užitečné zjistit, zda houby rostou v půdě, nebo na dřevě, což nemusí být na první pohled zřetelné.

Rozdělení hub Všechny houby mají stejnou základní strukturu hyfy a všechny se rozmnožují výtrusy, ale způsoby, jakým je výtrusorodé pletivo uloženo, jsou dva hlavní a podle nich rozdělujeme houby na vřeckovýtrusné (Ascomycota) a stopkovýtrusné (Basidiomycota).

Houby vřeckovýtrusné vytvářejí své výtrusy v orgánech nejčastěji kyjovitého tvaru zvaných vřecka, které jsou obvykle otevřené směrem vzhůru. Když spory uzrají, jsou vymrštěny několik milimetrů do vzduchu. U některých druhů stačí nepatrná změna vlhkosti nebo síly větru, aby toto uvolnění nastalo, a obláček výtrusů nad houbou pak může vypadat jako kouř. Houby vřeckovýtrusné jsou druhově nejpočetnější skupinou hub, obsahující cca 60 tisíc druhů.

Houby stopkovýtrusné dovolují svým sporám vypadnout do proudu vzduchu tak, že plodnici zvednou alespoň kousek nad zem.

Spory se tvoří na výtrusorodých buňkách (bazidiích) a v každé

Houby 001-009_OK_08179CTP[001][+T] 26/09/17 10:28 Stránka 9

Úvod 9 buňce jsou obvykle čtyři. Mezi houby stopkovýtrusné patří většina obecně známých hub, jako jsou hřiby, muchomůrky, žampiony, lišky, choroše, ale i některé méně známé skupiny jako parazitické rzi a sněti či kvasinky a lišejníky.

Jen velmi málo výtrusů vyklíčí nebo se z nich vyvine nový organismus.

Proto se uvolňuje mimořádné množství spor, průměrná houba jich vyprodukuje 10–20 tisíc milionů. Např. vatovec obrovský (str. 168) z jedné plodnice průměrné velikosti vypustí více než sedm bilionů výtrusů.

Ochrana hub Nikdo z nás si nedovede představit les bez hub, přesto je zřejmé, že houby jsou stále ohroženější, jejich úbytek je toho důkazem. Začaly mizet některé dříve běžné druhy. Příčiny tohoto jevu nejsou úplně jasné, i když je zřejmé, že mezi ně patří výkyvy počasí, úbytek vhodných stanovišť, odumírání některých konkrétních hostitelů hub a v neposlední řadě i necitlivé zásahy člověka do přírody – nadměrný sběr plodnic a především sešlapávání půdy poškozující podhoubí, změny vodního režimu, stavební činnost, používání těžké techniky v lesích a znečištění ovzduší. Naději přináší seznam zákonem chráněných druhů hub ČR.

JEDOVATÉ HOUBY Jedovatých hub není ve srovnání s jedlými houbami tak mnoho.

Bohužel však žádné jednoduché pravidlo na rozpoznání jedovaté houby neexistuje. Podle chuti nelze poznat, zda je houba jedovatá, a ani není vhodné neznámé houby ochutnávat. Také požerky způsobené zvěří nebo plži či „červivost“ nejsou důkazem jedlosti houby. K jídlu musíme sbírat jen ty jedlé houby, které bezpečně známe. Smrtelné otravy mívá na svědomí pouze několik druhů a ty je bezpodmínečně nutné dobře znát. Otravu však mohou způsobit i jedlé houby, které jsou použité zapařené nebo nahnilé.

Houby 010-061_OK_08179CTP[010][+T] 26/09/17 10:29 Stránka 10

10 Hřibovité/Boletaceae

Hřib plstnatý Xerocomus subtomentosus

Třeň hřibu plstnatého je světle žlutý a někdy může být i znatelně rýhovaný.

VELIKOST A POPIS Klobouk široký 4–12 cm, třeň 3–8 cm. Podobných políčkatému (Xerocomellus cisalpinus, str. 11). Bývá olivově šedý či žlutoolivový, sametově plstnatý, nerozpraskávající. Rourky jsou zlatožluté, při otlaku modrají. Dužina v klobouku bělavá až nažloutlá, v třeni žlutá až hnědavá. Také se nazývá suchohřib plstnatý.

PROSTŘEDÍ Většinou jej najdeme jednotlivě ve smíšených i listnatých lesích, často pod duby a jinými listnáči.

OBDOBÍ Roste velmi hojně v létě a na podzim (červen až říjen).

POZNÁMKA Jedlý.

Houby 010-061_OK_08179CTP[010][+T] 26/09/17 10:29 Stránka 11

Hřibovité/Boletaceae 11

Hřib políčkatý Xerocomellus cisalpinus

VELIKOST

Povrch klobouku je zprvu plstnatý, později olysává a rozpukává na nepravidelná drobná políčka.

A POPIS

Klobouk 3–8,5 cm, třeň 5–10 cm. Šedohnědý klobouk získává později červenavé tóny. Rourky jsou žluté, po otlaku zelenají nebo modrají. Dužina středně vysoká, smetanová nebo slámová s tenkými červenými vrstvami těsně pod pokožkou klobouku. Často růžoví, pokud je poškozena plži.

Třeň obvykle v horní polovině žlutavý až bělavý. Spodní polovinu kryjí drobné vločky v různých odstínech červené.

PROSTŘEDÍ Vyskytuje se v teplých listnatých lesích, zvláště tam, kde rostou duby. Potvrzený výskyt v ČR. OBDOBÍ Nacházíme ho od léta do pozdního podzimu (od června do začátku listopadu).

POZNÁMKA Jedlý.

Houby 010-061_OK_08179CTP[010][+T] 26/09/17 10:29 Stránka 12

12 Hřibovité/Boletaceae

Hřib dubový Boletus reticulatus

Často ho najdeme pod duby, buky a lipami, vzácněji pod jehličnany.

VELIKOST A POPIS Klobouk 6–30 cm; třeň 10–25 cm. Klobouk je rezavohnědý, polštářovitý, jemně plstnatý, ve stáří někdy políčkovitě rozpraskaný. Rourky jsou velmi malé, kulaté, bělavé, později žlutozelenavé. Má bílou a pevnou dužinu. Třeň je válcovitě kyjovitý až soudkovitý, nahnědlý, s výraznou hranatou síťkou přesahující vždy polovinu jeho délky.

PROSTŘEDÍ Roste jednotlivě nebo také ve skupinách poměrně hojně v listnatých i smíšených lesích. Jde o velmi rozšířený druh.

OBDOBÍ Od pozdního jara do podzimu (květen až září).

POZNÁMKA Jedlý.

Houby 010-061_OK_08179CTP[010][+T] 26/09/17 10:29 Stránka 13

Hřibovité/Boletaceae 13

Hřib smrkový Boletus edulis V mládí je klobouk polokulovitý, později často jemně vrásčitý.

VELIKOST A POPIS Klobouk 5–30 cm, třeň 2–20 cm. Velký a masitý. Klobouk je hnědý, typicky se světlejším okrajem. Rourky jsou drobné, nejprve bílé nebo bělavé, později žluté až olivově zelené. Dužina bílá nebo bělavá.

Třeň bývá ve stáří mírně nahnědlý, válcovitý, kyjovitý, dole až řepovitě ztloustlý, nahoře pokrytý světlou síťkou.

PROSTŘEDÍ Roste jednotlivě nebo v malých skupinkách velice hojně v mladších smrčinách, ale na podzim i pod borovicemi, duby, buky a jinými listnáči.

OBDOBÍ Od léta do pozdního podzimu (červen–listopad).

POZNÁMKA Jedlý.

Houby 010-061_OK_08179CTP[010][+T] 26/09/17 10:29 Stránka 14

14 Hřibovité/Boletaceae

Hřib hnědý Imleria badia

Rourky jsou světlé, později světle žluté, zelenožluté nebo nazelenalé, po poranění mění barvu do zelenomodré. Je známý také jako suchohřib hnědý.

VELIKOST A POPIS Klobouk 4–15 cm, třeň 5–10 cm. Klobouk je kaštanově hnědý, hladký, za vlhka slizký. Třeň břichatý, válcovitý, světle žlutý až světle hnědý, s jemnými hnědými vločkami.

PROSTŘEDÍ Roste jednotlivě nebo v malých skupinách, většinou v jehličnatých a smíšených lesích, vzácně i pod listnáči.

OBDOBÍ Velmi hojný v létě a zejména na podzim (červenec–listopad).

POZNÁMKA Jedlý.