0038898

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 3

P¤ECHOD JUSTIN CRONIN

KNIÎNÍ KLUB

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 4

PfieloÏila Jana Ja‰ová

THE PASSAGE Copyright © 2010 by Justin Cronin Map copyright © 2010 by David Lindroth, Inc. Jacket design: Belina Huey Jacket illustration: Tom Hallman, Based on a photograph © Ben Stockley/Gallery Stock Translation © Jana Ja‰ová, 2010

ISBN 978-80-242-5722-8

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 5

M˘m dûtem. Îádné ‰patné sny.

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 7

KdyÏ vidím, jak tvou rukou zkázy ãas hyzdí tváfi v‰ech kdysi slavn˘ch dob, a py‰né vûÏe do prachu jak srazí, a vûãn˘ kov jak najde v nûm svÛj hrob, kdyÏ vidím oceán, jak hladovû uÏírá z království, co patfií zemi, a kaÏdou píì jak zem zas mofii rve, a zisk ve ztrátu, ztrátu v zisk tím zmûní, kdyÏ vidím tenhle vûãn˘ kolobûh, a samu vûãnost zkáze otroãit, ta spou‰È mi fiíká – mnû se tají dech – Ïe pfiijde ãas se s tebou rozlouãit.

WILLIAM SHAKESPEARE, Sonet 64 (pfieklad Martin Hilsk˘)

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 9

I NEJHOR·Í SEN NA SVùTù 5-I D.V. Cesta ke smrti je dlouhá pouÈ suÏovaná ìábly, a srdce klesá a klesá s kaÏdou novou hrÛzou, kosti se s kaÏd˘m krokem boufií, mysl se s hofikostí sobû vlastní staví na odpor, a k jakému konci?

Pfiehrady padají jedna za druhou, a Ïádná oãní víãka neskryjí krajinu pohromy ani nezabrání pohledu na zloãiny tam páchané.

KATHERINE ANNE PORTEROVÁ Bled˘ kÛÀ, bled˘ jezdec

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 11

1 Pfiedtím, neÏ se stala Dívkou Odnikud – Tou, která ve‰la, První a Poslední a Jedinou, jeÏ Ïila tisíc let – byla jen obyãejná holãiãka Amy z Iowy.

Amy Harper Bellafonteová.

KdyÏ se Amy narodila, její matce Jeanette bylo devatenáct. Pojmenovala dcerku Amy po své matce, která zemfiela, kdyÏ byla Jeanette je‰tû malá, a dala jí prostfiední jméno po spisovatelce Harper Leeové, která napsala kníÏku Jako zabít ptáãka. To byla Jeanettina nejoblíbenûj‰í kniha, a po pravdû fieãeno jediná, kterou se na stfiední ‰kole prokousala od zaãátku do konce. Mohla dcerku pojmenovat i Scout podle hlavní hrdinky, protoÏe chtûla, aby z její holãiãky vyrostla právû taková dívka, houÏevnatá a zábavná a moudrá, protoÏe Jeanette samotné se nic z toho nepovedlo. Ale Scout bylo chlapecké jméno a Jeanette nechtûla, aby to její dcerka musela cel˘ Ïivot v‰em okolo vysvûtlovat.

Amyin otec byl muÏ, kter˘ ve‰el jednoho dne do restaurace, v níÏ Jeanette uÏ od ‰estnácti let dûlala servírku. Byla to putyka, které se fiíkalo Krabice, protoÏe tak vypadala: jako velká ocelová krabice od bot u venkovské silnice, obklopená poli kukufiice a fazolí. Kolem nebylo míle a míle vÛbec nic, jenom samoobsluÏná myãka aut, taková, do které naházíte mince a pak si stejnû v‰echno udûláte sami. Ten muÏ jménem Bill Reynolds prodával kombajny a sklízecí stroje, samé velké ma‰iny. Umûl mluvit, jako kdyÏ ukapává med, a pfii nalévání kávy fiekl Jeanette (a opakoval to znovu a znovu), Ïe je moc hezká, Ïe se mu líbí její uhlovû ãerné vlasy a ofií‰kové oãi a ‰tíhlá zápûstí. ¤íkal to v‰echno tak, jako by to myslel váÏnû, ne jako kluci ve ‰kole, jako by ta slÛvka musela v‰echna ven a ona je mûla nechat dûlat si s ní, co se jim zlíbí. Mûl velké auto, nov˘ pontiac, s palubní deskou, která se bly‰tûla jako v kosmické lodi, a krémov˘mi koÏen˘mi sedadly. Jeanette myslela, Ïe by ho mohla milovat, opravdu a hluboce. JenÏe zÛstal ve mûstû jen pár dní a pak zase odjel. KdyÏ Jeanette fiekla otci, co se stalo, tatínek ho chtûl jít hledat, aby ho pfiimûl postavit se k tomu ãelem a pfiijmout zodpovûdnost. Ale Jeanette vûdûla a nefiekla otci je‰tû nûco: Ïe Bill Reynolds je Ïenat˘. Je to Ïenat˘ muÏ s rodinou tam nûkde v Nebrasce. Ukázal jí dokonce fotky sv˘ch dûtí, které nosil v penûÏence, dvou mal˘ch chlapcÛ v baseballov˘ch dresech – Bobbyho a Billyho. TakÏe i kdyÏ se jí otec vyptával horem dolem, kdo jí to udûlal, Jeanette to nefiekla. Neprozradila tatínkovi ani jméno toho muÏe.

11

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 12

A Jeanette to nevadilo, nic z toho, ne doopravdy: nevadilo jí b˘t tûhotná, coÏ aÏ do konce probíhalo naprosto normálnû, nevadilo jí rodit (i kdyÏ porod byl o‰kliv˘, ale rychl˘) a hlavnû jí nevadilo, Ïe má svou malou holãiãku, svoji Amy. Tatínek jí dal najevo, Ïe jí odpustil: pfiestavûl starou loÏnici jejího bratra na dûtsk˘ pokoj, snesl z pÛdy starou kolébku, v níÏ kdysi spala sama Jeanette. Ten poslední mûsíc, neÏ se Amy narodila, se tatínek vydal s Jeanette do Walmartu, aby vybrali nûjaké vûci, které potfiebovala, jako kombinézky a plastovou vaniãku a závûs nad kolébku, kter˘ se toãil pfii kaÏdém závanu vzduchu. Tatínek si pfieãetl kníÏku, kde se psalo, Ïe miminka takové vûci potfiebují, aby se mûla na co dívat a aby se jim zaãal rozvíjet mozek a normálnû fungoval. Jeanette od zaãátku uvaÏovala o dûÈátku jako o „ní“, protoÏe chtûla holãiãku, ale vûdûla, Ïe to není nûco, co by mohla pfiiznat druh˘m, a ani sama sobû. KdyÏ byla Jeanette na ultrazvuku v Cedar Falls, zeptala se Ïeny v kvûtovaném pracovním plá‰ti, která jí pfiejíÏdûla plastov˘m pádlem po bfii‰e, jestli jí mÛÏe povûdût, co to bude. Ale Ïena se rozesmála, zadívala se na televizní obrazovku, na níÏ vidûla dûÈátko spící v Jeanettinû bfii‰e, a prohlásila: Zlato, nûkter˘ dûti jsou stydliv˘. Nûkdy to je na dûcku vidût a jindy ne, a tohle je prostû ten pfiípad jindy. TakÏe se to Jeanette nedozvûdûla, ale usoudila, Ïe jí to nevadí. KdyÏ s tatínkem vyklidili bratrÛv pokoj a sundali ze zdí v‰echny ty plakáty – byl na nich Jose Canseco, hudební skupina Killer Picnic a Bud Girls –, zjistili, Ïe stûny jsou hroznû vybledlé a otluãené. Vymalovali tedy pokoj barvou, která se jmenovala âas snÛ a dokázala b˘t zároveÀ rÛÏová i modrá – coÏ vyhovovalo obûma pohlavím, aÈ bude dítû holãiãka nebo chlapeãek. Tatínek nalepil pod strop pruh tapety se vzorem kachniãek cákajících se v rybníku a vyãistil staré javorové houpací kfieslo, které koupil na draÏbû. KdyÏ se Jeanette vrátila s miminkem z porodnice, mûla tak kde sedût, kdyÏ chtûla dûÈátko chovat.

Dítû se narodilo v létû, holãiãka, kterou si Jeanette tak pfiála a kterou pojmenovala Amy Harper Bellafonteová. Nemûlo smysl pojmenovat ji Reynoldsová, neboÈ to bylo pfiíjmení muÏe, o nûmÏ Jeanette nepfiedpokládala, Ïe by ho je‰tû nûkdy v Ïivotû vidûla; a kdyÏ byla Amy na svûtû, uÏ o to ani nestála. Pokud jde o v˘raz Bellafonte: Ïádné lep‰í jméno se snad ani vymyslet nedalo. Znamenalo „krásná fontána“, a pfiesnû to Amy byla. Jeanette ji kojila a houpala a mûnila jí plínky. KdyÏ se Amy uprostfied noci rozplakala, protoÏe byla mokrá, hladová nebo se jí nelíbilo leÏet ve tmû, Jeanette klop˘tala chodbou k jejímu pokoji bez ohledu na to, kolik bylo hodin nebo jak byla unavená po smûnû v Krabici. Zvedla holãiãku a ‰eptala jí, Ïe je u ní, Ïe vÏdycky bude u ní. Zapláãe‰ a já pfiibûhnu, domluveno, ano, a platí to navÏdycky, moje maliãká Amy Harper Bellafonteová. A pak dcerku chovala a houpala, dokud nezaãalo svítat 12

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 13

a rolety v oknech nezbledly, dokud nezaãali zpívat ptáci ve vûtvích stromÛ venku pfied domem.

Pak byly Amy tfii roky a Jeanette osamûla. Její tatínek umfiel – na srdeãní infarkt, jak jí fiekli, nebo nûjak˘ záchvat. Nikdo se to neobtûÏoval nûjak podrobnû zji‰Èovat. AÈ uÏ ho dostalo cokoli, sloÏilo ho to jednoho zimního rána, kdyÏ ‰el ke svému náklaìáku, aby dojel do práce. Mûl je‰tû dost ãasu, aby postavil kelímek s kafem na nárazník, neÏ spadl na zem a zemfiel. Nerozlil ani kapiãku. Jeanette mûla pofiád práci v Krabici, ale peníze jim nestaãily, ne pro Amy a v‰echny ty vûci, a Jeanettin bratr byl nûkde u vojenského námofinictva a neodpovídal jí na dopisy. BÛh stvofiil Iowu, fiíkával vÏdycky, aby z ní ãlovûk mohl odejít a uÏ se nikdy nevrátit.

Jeanette uvaÏovala, co dál.

Pak se jednoho dne v restauraci objevil muÏ, a byl to Bill Reynolds.

Ale zmûnil se, a nebyla to zmûna k dobrému. Ten Bill Reynolds, na kterého se Jeanette pamatovala – a musela pfiipustit, Ïe si na nûj pofiád ãas od ãasu vzpomene, spí‰ jen na maliãkosti, jak mu pískové vlasy padaly do ãela, kdyÏ mluvil, nebo jak foukal do kávy, neÏ se napil, i kdyÏ nebyla vÛbec horká – mûl v sobû nûco, nûjaké teplé svûtlo, u kterého chtûl b˘t ãlovûk co nejblíÏ. Pfiipomínal jí ty umûlohmotné tyãinky, které se musely zlomit, aby je tekutina uvnitfi pfiimûla svítit. Teì pfii‰el stejn˘ muÏ, ale ta záfie byla pryã. Vypadal star‰í, hubenûj‰í. Vidûla, Ïe se neoholil a neuãesal si vlasy, mûl je mastné a trãely mu do stran. Taky na sobû nemûl vypasované triãko s límeãkem jako pfiedtím, ale obyãejnou pracovní ko‰ili, jaké nosíval Jeanettin tatínek, vykasanou a se skvrnami potu v podpaÏí.

Vypadal, jako by strávil celou noc nûkde venku nebo v autû. Ve dvefiích zachytil její pohled a ona se k nûmu vydala do zadního boxu. „Co tady dûlá‰?“ „Opustil jsem ji,“ fiekl, a kdyÏ se otoãil tam, kde stála, cítila z jeho dechu pivo a z nûj pot a ‰pínu. „·el jsem a udûlal to, Jeanette. Opustil jsem Ïenu. Jsem svobodnej chlap.“ „A tos jel celou cestu, abys mi to fiek?“ „Myslel jsem na tebe.“ Odka‰lal si. „Hodnû. Myslel jsem na nás.“ „Na jak˘ – nás? Nic takov˘ho neexistuje. NemÛÏe‰ si jen tak zniãehonic pfiijet a fiíct, Ïes na nás myslel.“ Posadil se zpfiíma. „No vidí‰, a zrovna to dûlám. Teì to dûlám.“ „Je tady plno lidu, nevidí‰? NemÛÏu si s tebou jen tak povídat. Musí‰ si nûco objednat.“ „Fajn,“ odpovûdûl, ale nedíval se na tabuli s jídelním lístkem na zdi.

Nespou‰tûl oãi z ní. „Dám si cheeseburger. Jeden cheeseburger a kolu.“ KdyÏ si Jeanette zapsala objednávku a jeho slova jí plula v hlavû, zjistila, Ïe zaãíná breãet. Pfiipadala si, jako by uÏ mûsíc nespala, nebo spí‰ 13

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 14

rok. Tíhu vyãerpání zadrÏovala jen nejtenãí slupka její vÛle. Byly ãasy, kdy se sv˘m Ïivotem chtûla nûco udûlat – moÏná si ostfiíhat vlasy, udûlat si maturitu, otevfiít mal˘ krámek, pfiestûhovat se do opravdového mûsta, jako je Chicago nebo Des Moines, najmout si byt, najít pfiátele. VÏdycky si sama sebe pfiedstavovala, jak sedí v malé, ale hezké kavárnû u okna a ãte kníÏku. Na podzim, venku uÏ je chladno. KdyÏ vzhlédne, vidí oknem na ulici lidi v tom mûstû, ve kterém je, jak spûchají sem a tam v tepl˘ch kabátech a kloboucích. Vidí i vlastní tváfi, jak se odráÏí ve skle, vzná‰í se pfies tûla spûchajících chodcÛ. Ale kdyÏ teì Jeanette stála u boxu, pfiipadalo jí, jako by tyhle pfiedstavy patfiily k nûjaké úplnû jiné osobû. Teì tady byla Amy, která polovinu ãasu stonala s chfiipkou nebo nûjak˘mi Ïaludeãními problémy, jimiÏ se nakazila v o‰untûlé místní ‰kolce, kde pob˘vala v tûch dnech, kdy mûla Jeanette smûnu v Krabici. A tatínek byl najednou mrtv˘, zmizel tak rychle, jako by se propadl padacími dvefimi svûta pod jeho povrch, a Bill Reynolds sedûl u stolu a tváfiil se, jako by ode‰el pfied chvilkou, ne pfied ãtyfimi lety. „Proã mi to dûlá‰?“ Dlouze se na ni zadíval a potom se dotkl hfibetu její ruky. „Sejdeme se potom. Prosím.“ Nakonec skonãil v domku s ní a s Amy, zaãal u nich bydlet. Jeanette netu‰ila, jestli ho pozvala, nebo jestli to prostû tak dopadlo. Ale aÈ tak nebo tak, okamÏitû toho litovala. Ten Bill Reynolds – kdo to doopravdy byl? Opustil Ïenu a syny, Bobbyho a Billa v jejich baseballov˘ch dresech, tam nûkde v Nebrasce. Pontiac byl pryã a on nemûl Ïádnou práci, i s tou byl konec. Ekonomika je na tom bledû, vysvûtloval Bill, nikdo si nechce koupit ani zatracen˘ hfiebík. Tvrdil jí, Ïe má plán, ale podle toho, co Jeanette vidûla, spoãíval jeho plán v tom, Ïe bude sedût doma, neudûlá nic pro Amy a dokonce ani neumyje nádobí po snídani, kdyÏ ona odejde do práce v Krabici. Po tfiech mûsících spoleãného Ïivota ji poprvé uhodil. Byl opil˘, a kdyÏ to udûlal, zaãal breãet a vykládal jí pofiád dokola, jak ho to mrzí. ¤íkal jí, Ïe musí pochopit, jak je to pro nûj tûÏké, v‰echny ty zmûny v jeho Ïivotû, Ïe to je víc, neÏ dokáÏe chlap unést – neÏ dokáÏe kdokoli unést. Ale miluje ji a je mu to líto a nic takového se uÏ nestane, nikdy. To jí pfiísahá. Nic jí neudûlá, ani jí, ani Amy. A Jeanette se nakonec sly‰ela, jak mu fiíká, Ïe jí je to taky líto.

Uhodil ji kvÛli penûzÛm. KdyÏ pfii‰la zima a ona nemûla na úãtu dost, aby zaplatila za naftu na vytápûní domu, uhodil ji znovu. „Zatracenû, Ïenská, chápe‰ vÛbec, v jak˘ jsem situaci?!“ LeÏela v kuchyni na zemi a drÏela se za hlavu. Uhodil ji tak, aÏ upadla na zem. Bylo to legraãní – kdyÏ teì leÏela na zemi, vidûla, jak je podlaha ‰pinavá, ‰pinavá a samá skvrna, s chuchvalci prachu a bÛhvíjak˘m sajrajtem u spodní hrany linky, kam se ãlovûk normálnû nedívá. Jistá 14

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 15

ãást její mysli registrovala tohle v‰echno, zatímco jiná fiíkala: Nemyslí‰ normálnû, Jeanette; Bill tû uhodil a tobû z toho pfieskoãilo, a tak si teì dûlበstarosti se ‰pínou. Nûco legraãního se dûlo taky s tím, jak svût znûl.

Amy se nahofie ve svém pokojíãku dívala na malou televizi, ale Jeanette se zdálo, jako by televize hrála pfiímo v její hlavû. âerven˘ dinosaurus Barney zpíval o tom, jak si musíte ãistit zuby. Pak se odnûkud zdálky ozval motor náklaìáku s naftou, kter˘ odjíÏdûl pryã. Znûlo to, jako by auto vyjelo z pfiíjezdové cesty a zamífiilo na místní silnici. „To není tvÛj dÛm,“ fiekla Billovi. „To mበsakra pravdu,“ odpovûdûl jí. Vzal si ze skfiíÀky nad dfiezem lahev whisky a nalil si trochu do zavafiovaãky, i kdyÏ bylo teprve deset hodin ráno. Sedl si ke stolu, ale nezkfiíÏil nohy, aby si udûlal pohodlí. „A není to ani moje nafta.“ Jeanette se pfiekulila stranou a pokusila se vstát, ale nemohla. Asi minutu ho pozorovala, jak pije. „Vypadni.“ Rozesmál se, zavrtûl hlavou a lokl si kofialky. „To je sranda,“ prohlásil. „¤íkat mnû nûco takov˘ho, kdyÏ leÏí‰ na zemi.“ „Myslím to váÏnû. Vypadni.“ Do kuchynû ve‰la Amy. Nesla si ply‰ového králíãka, kterého s sebou v‰ude tahala. Na sobû mûla tepláãky, jedny z tûch hezk˘ch, které jí Jeanette koupila ve v˘prodeji, OshKosh B’Gosh, s jahÛdkami na laclu. Jedna k‰anda se jí rozepnula a visela jí u pasu. Jeanette do‰lo, Ïe si to Amy udûlala sama, protoÏe se jí chce na záchod. „Ty jse‰ na podlaze, maminko.“ „To nic, miláãku.“ Jeanette se pokusila postavit, aby jí to dokázala.

V levém uchu jí trochu zvonilo, pfiipadala si jako postaviãka v kresleném seriálu, jako by jí kolem hlavy poletovali ptáci. V‰imla si, Ïe má na ruce trochu krve, ale nevûdûla, kde se tam vzala. Zvedla Amy a pokusila se ze v‰ech sil usmát. „Vidí‰? Maminka jenom upadla, to nic. Potfiebuje‰ ãÛrat, zlato? Potfiebuje‰ na záchod?“ „Jen se na sebe podívej,“ ozval se Bill. „Co kdyby ses na sebe podívala?“ Zavrtûl hlavou a napil se. „Píão jedna blbá. Nejspí‰ ani není moje.“ „Mami,“ ozvala se holãiãka a ukázala, „ty ses fiízla. ¤ízla ses do nosu.“ AÈ uÏ to bylo tím, co malá sly‰ela, nebo pohledem na krev – dala se do pláãe. „Vidí‰, co dûlá‰?“ obofiil se Bill na Jeanette a obrátil se k Amy: „No tak. To nic není. Lidi se nûkdy pohádaj, se prostû stává.“ „¤íkám ti naposled, jdi pryã.“ „A co pak bude‰ dûlat, to mi vysvûtli. DyÈ neumí‰ ani nalejt naftu do nádrÏe.“ 15

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 16

„Ty myslí‰, Ïe to nevim? Já nepotfiebuju, abys mi to vykládal.“ Amy zaãala vzlykat. Jak ji Jeanette drÏela v náruãí, cítila, Ïe jí po bfii‰e zaãíná stékat horká tekutina, jak holãiãka neudrÏela moã. „Do hajzlu, zavfii tomu dítûti hubu.“ Jeanette si pfiidrÏela Amy pevnû na prsou. „Mበpravdu. Není tvoje.

Není a nikdy nebude. Vypadni vocaì, nebo zavolám ‰erifa, pfiísahám.“ „Todle mnû nedûlej, Jean. Myslím to váÏnû.“ „No, já ti to dûlám. Zrovna to ti dûlám.“ Bill vyskoãil a fiítil se domem, chÀapal po sv˘ch vûcech a házel je do kartonov˘ch krabic, ve kter˘ch si je pfied nûkolika mûsíci pfiinesl. Proã ji tenkrát vÛbec nenapadlo, jak je divné, Ïe ani nemá pofiádn˘ kufr? ZÛstala sedût u kuchyÀského stolu, drÏela Amy na klínû, sledovala hodiny nad sporákem a poãítala minuty, neÏ se zase vrátí do kuchynû, aby ji znova uhodil.

Ale pak usly‰ela, jak se otevírají dvefie, a jeho tûÏké kroky zadunûly na verandû. Chodil ven a dovnitfi, vyná‰el krabice a nechával otevfiené dvefie, takÏe do domu proudil mraziv˘ vzduch. Nakonec pfii‰el do kuchynû se snûhem na botách a nechával malé roztávající louÏiãky na místech, kam do‰láply jeho podráÏky. „Fajn. Fajn. TakÏe ty chce‰, abych vode‰el? Koukni se na mû.“ Vzal ze stolu lahev Old Crow. „Mበposlední ‰anci,“ prohlásil.

Jeanette nefiekla ani slovo. A nepodívala se na nûj. „TakÏe takle to je. Fajn. Nebude ti vadit, dyÏ si dám jednu na cestu?“ V tu chvíli Jeanette natáhla ruku a smetla jeho sklenici, srazila ji ze stolu jako pálkou pingpongov˘ míãek. Vûdûla, Ïe to udûlá, asi pÛl vtefiiny pfiedem, a vûdûla, Ïe to není ten nejlep‰í nápad, co kdy mûla, ale v tu chvíli uÏ bylo pozdû. Sklo s dut˘m zadunûním narazilo na stûnu a spadlo na podlahu. Nerozbilo se. Jeanette si pfiidrÏela Amy kfieãovitû na klínû a zavfiela oãi. Vûdûla, co pfiijde. Rachot kutálející se sklenice byl na chvíli jedin˘m zvukem v místnosti. Jeanette cítila, jak z Billa stoupá hnûv jako vlny horka. „Uvidí‰, co si pro tebe svût nachystal, Jeanette. E‰tû si vzpomene‰, co sem ti fiek.“ Pak jeho kroky odeznûly a byl pryã.

Jeanette zaplatila obchodníkovi s naftou tolik, kolik mûla, a stáhla kohoutky radiátorÛ na dvanáct stupÀÛ Celsia, aby jim topení chvíli vydrÏelo. Koukni, Amy, zlatíãko, budeme si hrát, Ïe jsme na vejletû, fiíkala, kdyÏ strkala dûvãátku ruce do palãákÛ a uvazovala jí pod bradou ãepiãku. Tak, teì uÏ není taková zima, ne vopravdovská. Je to jako dobrodruÏství. Spaly spolu pod hromadou star˘ch dek a v místnosti byla taková zima, Ïe se jim dech pfied ústy sráÏel v mlhu. Jeanette si vzala práci na noc, uklízela 16

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 17

na stfiední ‰kole a nechávala Amy u sousedky. Ale kdyÏ sousedka onemocnûla a odvezli ji do nemocnice, Jeanette musela nechat Amy samotnou. Vysvûtlila jí, co má dûlat: zÛstat v posteli, nikomu neotvírat, zavfiít oãiãka, a maminka pfiijde, neÏ se nadûje‰. VÏdycky poãkala, aÏ Amy usne, neÏ se vyplíÏila ze dvefií, a po zamrzlé cestû do‰la rychle aÏ k místu, kde parkovala; kus od domu, aby Amy neprobudilo startování motoru.

Ale jednou v noci udûlala chybu a nûkomu o tom povûdûla, jedné Ïenû z její smûny, kdyÏ si spolu odskoãily ven na cigaretu. Jeanette koufiení nikdy nechutnalo a nechtûla za to utrácet peníze, ale cigarety jí pomáhaly zÛstat vzhÛru a bez pfiestávek na koufiení by se nemûla vÛbec naã tû‰it, jen na dal‰í záchody, které musí vydrhnout, a dal‰í chodby, které je potfieba vytfiít. Kladla té Ïenû, Alici, na srdce, aby to nikomu nefiíkala, ale Alice pochopitelnû pfiesnû to udûlala: ‰la za ‰éfem, a ten Jeanette na hodinu vyrazil. Nechávat doma samotn˘ dítû není správn˘, fiekl jí v kanceláfii vedle bojlerÛ, která mûfiila asi tfiikrát tfii metry a byl v ní jen promáãkl˘ kovov˘ stÛl a staré kfieslo s vyhfiezlou v˘stelkou a kalendáfi na zdi, kter˘ ani neukazoval správn˘ rok; navíc tam byl tak hork˘ a dusn˘ vzduch, Ïe Jeanette mohla jen stûÏí d˘chat. ·éf jí fiekl: MÛÏete mluvit o ‰tûstí, Ïe jsem na vás nezavolal policajty. Jeanette si pomyslela, kdy se z ní stal ãlovûk, kterému ostatní mÛÏou fiíkat takové vûci, a mají pravdu?

Zatím se k ní vÏdycky choval hezky, moÏná mu mûla zkusit vysvûtlit, v jaké je situaci, Ïe bez penûz za úklid neví, co má dûlat – ale byla moc unavená, neÏ aby dokázala najít ta správná slova. Vzala si poslední ‰ek a odjela domÛ ve své staré rachotinû. Byla to kia, kterou si koupila uÏ na stfiední ‰kole, a uÏ tenkrát to bylo ‰est let staré auto. Teì se rozpadalo tak rychle, Ïe prakticky vidûla v zadním zrcátku, jak z nûj odpadají ‰roubky a matiãky a kutálejí se po chodníku. KdyÏ zastavila u Quick Martu, aby si koupila krabiãku cigaret Capri, a motor pak znovu nenaskoãil, zaãala breãet. PÛl hodiny to nedokázala zastavit.

Problém byl v baterii: nová stála v Sears tfiiaosmdesát dolarÛ, jenÏe neÏ si ji Jeanette koupila, zme‰kala t˘den v Krabici a pfii‰la i o tohle místo. ZÛstalo jí jen tolik penûz, aby mohla odjet. Zabalila jejich vûci do nûkolika igelitek ze samoobsluhy a pár krabic, které tam zbyly po Billovi.

Nikdo se nikdy nedozvûdûl, co se s nimi stalo. DÛm zÛstal prázdn˘. Potrubí zamrzlo a popraskalo jako pfiezrálé ovoce. KdyÏ pfii‰lo jaro, zaãala z trubek proudit voda a tekla celé dny, neÏ si lidé na podniku vefiejn˘ch sluÏeb uvûdomili, Ïe jim nikdo neplatí úãty, a poslali tam partu, aby vodu odpojila. Do domu se nastûhovaly my‰i, a kdyÏ se pfii letní boufice rozbilo okno v patfie, i vla‰tovky. Postavily si hnízda v pokoji, kde spolu Jeanette a Amy spaly pod hromadou dek, a dÛm se brzy naplnil kfiikem a pachem ptákÛ.

17

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 18

Jeanette pracovala v Dubuque na noãní smûny u benzínové pumpy a Amy spala v zadním kumbále na pohovce, neÏ to zjistil majitel a vypakoval ji pryã. To uÏ bylo léto, bydlely pofiád v autû a jako koupelnu pouÏívaly um˘várny na benzínce, takÏe stûhovat se znamenalo jenom otoãit klíãkem v zapalování. Na ãas pak bydlely u Jeanettiny kamarádky v Rochesteru. Byla to její spoluÏaãka ze stfiední, která ode‰la do Rochesteru na zdravotní ‰kolu, aby se stala sestrou. Jeanette dostala práci ve stejné nemocnici, jako pracovala kamarádka, vytírala tam podlahy, ale platili jí jen minimální mzdu a kamarádãin byt byl pro nû tfii pfiíli‰ mal˘.

Jeanette se pfiestûhovala do motelu, ale tam nemûla nikoho, kdo by dával pozor na Amy, kamarádka tam chodit nemohla a Jeanette tu nikoho jiného neznala, a tak se nakonec zase pfiesunuly do auta. To uÏ zaãalo záfií a ve vzduchu byl cítit chlad. V rádiu mluvili celé dny o válce. Jeanette zamífiila na jih a dostala se aÏ k Memphisu, neÏ kia vypovûdûla sluÏbu nadobro.

MuÏ, kter˘ je naloÏil do mercedesu, fiekl, Ïe se jmenuje John – a lhal, hádala Jeanette podle zpÛsobu, jak to vyslovil, jako kdyÏ si dítû vym˘‰lí historky o tom, kdo rozbil lampu, chvíli si ji mûfiil oãima, neÏ otevfiel pusu. Já jsem... John. Hádala mu kolem padesátky, ale tyhle vûci neumûla moc dobfie odhadnout. Mûl peãlivû zastfiiÏenou bradku a pfiiléhav˘ ãern˘ oblek jako pohfiební zfiízenec. KdyÏ fiídil, sledoval pfiitom ve zpûtném zrcátku Amy, dokonce si posunul sedadlo tak, aby na ni líp vidûl. Chtûl vûdût nejrÛznûj‰í vûci o Jeanette, kam jede, co ráda dûlá, co ji pfiivedlo do Tennessee. Auto jí pfiipomínalo pontiac Billa Reynoldse, ale bylo hezãí. Za zavfien˘mi okny nebylo skoro sly‰et zvuky zvenãí a sedadla byla mûkká, aÏ mûla Jeanette pocit, jako by sedûla v misce se zmrzlinou. ·lo na ni spaní. KdyÏ zaboãili k motelu, bylo jí uÏ skoro jedno, co se stane.

Pfiipadalo jí to nevyhnutelné. Motel stál nedaleko leti‰tû, zemû tady byla rovná jako v Iowû a v soumraku bylo vidût svûtla letadel, která krouÏila nad pfiistávací plochou a pohybovala se v pomal˘ch ospal˘ch kruzích jako cíle na stfielnici.

Amy, miláãku, maminka teì pÛjde na chviliãku s tímhle hodn˘m pánem dovnitfi, ano? ProhlíÏej si zatím svou obrázkovou kníÏku, zlato.

Byl celkem zdvofiil˘, soustfiedil se na to, co mûl v úmyslu, a neÏ ode‰el, nechal jí na noãním stolku padesát dolarÛ – dost na to, aby Jeanette pro sebe i Amy zaplatila na noc pokoj.

Ale jiní tak milí nebyli.

V noci Jeanette zamykala Amy v pokoji s pu‰tûnou televizí kvÛli hlukové clonû a pak vy‰la na silnici pfied motelem a jen tam stála. Nikdy to netrvalo dlouho. Nûkdo zastavil – vÏdycky muÏ – a kdyÏ se spolu domluvili, Jeanette ho vzala do motelu. NeÏ ho pustila dovnitfi, ‰la napfied 18

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 19

a pfienesla Amy do koupelny, kde jí udûlala postel ve vanû, kterou vystlala nûkolika pol‰táfii a pokr˘vkami.

Amy bylo ‰est. Vyrostla z ní tichá holãiãka, která sotvakdy promluvila, ale nauãila se trochu ãíst – tím, jak si pofiád dokola prohlíÏela stejnou kníÏku – a umûla poãítat. Jednou se s Jeanette dívaly na televizní soutûÏ Kolo ·tûstûny, a kdyÏ mûla v˘herkynû utratit peníze, které získala, malá Amy hned vûdûla, co si Ïena mÛÏe koupit, Ïe nemá na dovolenou v Cancúnu, ale mÛÏe získat vybavení do ob˘vacího pokoje a je‰tû jí zbude na párovou sadu golfov˘ch holí. Jeanette si pomyslela, Ïe to je od Amy moc chytré, Ïe to odhadla, moÏná víc neÏ chytré, a napadlo ji, Ïe by malá mûla chodit do ‰koly. Ale Jeanette netu‰ila, kde jsou tady v okolí nûjaké ‰koly.

Byly tam spí‰ autoservisy a zastavárny a podobné motely jako ten, ve kterém bydlely, SuperSix. Majitel se trochu podobal Elvisi Presleymu, ne tomu zamlada, ale tomu star‰ímu, otylému, s mastn˘mi vlasy a robustními zlat˘mi br˘lemi, za kter˘mi oãi vypadaly jako rybky v akváriu. Nosil taky saténové sako s klikat˘m bleskem na zádech, pfiesnû jako Elvis.

Vût‰inou jen sedûl v recepci za pultem, hrál solitér a koufiil mal˘ doutník s plastovou ‰piãkou. Jeanette mu za bydlení kaÏd˘ t˘den platila hotovû, a kdyÏ obãas pfiihodila padesátku navíc, nechával ji na pokoji. Jednou se jí zeptal, jestli nepotfiebuje nûco na ochranu, jestli by si od nûj tfieba nechtûla koupit zbraÀ. Zajímala se za kolik, a on si fiekl o dal‰í stovku. Pak jí ukázal zrezivûle vyhlíÏející revolver, dvaadvacítku. KdyÏ ji Jeanette v kanceláfii vzala do ruky, nepfiipadalo jí to jako nic moc – rozhodnû ne jako vûc, která mÛÏe nûkoho zabít. Ale revolver byl tak mal˘, Ïe se jí ve‰el do kabelky, kdyÏ chodila na silnici, a Jeanette pfiipadalo, Ïe nemÛÏe u‰kodit mít ho po ruce. Bacha, kam s tím namífiíte, varoval ji majitel, a ona odpovûdûla: Prima, kdyÏ se toho bojíte, tak to musí fungovat. Sám jste mi to prodal.

A byla ráda, Ïe zbraÀ má. KdyÏ si uvûdomila, Ïe ji má v kabelce, do‰lo jí, jak se pfiedtím bála, a teì uÏ ne, nebo aspoÀ ne tolik. ZbraÀ byla jako její tajemství, tajemství toho, k˘m je. Jako by v kabelce nosila poslední kus sebe. Ta Jeanette, která postávala na kraji silnice v kratiãkém tílku a minisukni, která pohupovala boky a smála se a fiíkala: Copak bys rád, zlato? MÛÏu pro tebe dneska v noci nûco udûlat? – tahle Jeanette byla umûlá, vymy‰lená jako postava z nûjakého pfiíbûhu, a skuteãná Jeanette si nebyla jistá, jestli chce znát jeho konec.

MuÏ, jenÏ u ní zastavil tu noc, kdy se to stalo, nebyl z tûch, u kter˘ch by ji to napadlo. Ty ‰patné ãlovûk obvykle poznal na první pohled a Jeanette nûkdy fiekla ne, díky, a pokraãovala v chÛzi. Ale tenhle jí pfiipadal mil˘, odhadla ho na vysoko‰koláka, nebo byl pfiinejmen‰ím tak mlad˘, Ïe mohl je‰tû chodit do ‰koly. Byl hezky obleãen˘, mûl naÏehlené khaki kalhoty a triãko s obrázkem muÏíãka na koni a s palicí v ruce. Vypadal 19

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 20

jako kluk, kter˘ jde na rande, a to Jeanette rozesmálo, kdyÏ se posadila do jeho velkého Fordu Expo, kter˘ mûl na stfie‰e stojan na kola nebo na nûco takového.

Ale pak se stalo nûco legraãního. Nezajel s ní k motelu. Nûktefií muÏi to s ní chtûli dûlat rovnou tam, v autû, ani se neobtûÏovali zajet na parkovi‰tû, ale kdyÏ si pomyslela, Ïe to je tenhle pfiípad, a zaãala na nûm pracovat, jemnû ji odstrãil. Chce ji nûkam vzít, fiekl. Jak to myslí‰, nûkam vzít? opakovala po nûm. „Na hezké místo,“ odpovûdûl. „Nejela bys rad‰i nûkam, kde je to hezké? Zaplatím ti víc, neÏ obvykle dostává‰.“ Jeanette si pfiedstavila Amy, jak spí v motelovém pokoji, a pomyslela si, Ïe na tom vlastnû nezáleÏí, tak nebo tak. Jestli to nebude trvat víc neÏ hodinu, odpovûdûla. Pak mû musí‰ odvízt zpátky.

Ale trvalo to víc neÏ hodinu, mnohem víc. NeÏ dojeli tam, kam mûli, Jeanette uÏ mûla nahnáno. Mladík zahnul k domu s velkou cedulí nad verandou. Byly na ní tfii tvary, které vypadaly skoro jako písmena, ale ne úplnû, a Jeanette vûdûla, co je to za znak: studentské bratrstvo. Místo, kde se scházejí bohatí ho‰i a opíjejí se tam za peníze sv˘ch otcÛ a doma pfiedstírají, Ïe chodí do ‰kol, aby se z nich stali doktofii nebo právníci. „Mí kamarádi se ti budou líbit,“ ujistil ji mladík. „Pojì, seznámím tû s nimi.“ „Já tam nejdu,“ odpovûdûla. „Vodvez mû zpátky.“ Mladík zÛstal sedût s obûma rukama na volantu, a kdyÏ Jeanette spatfiila jeho tváfi a oãi, do nichÏ se zvolna vplíÏilo ‰ílenství, najednou uÏ vÛbec nevypadal jako hezk˘ chlapec. „To nebyla nabídka,“ pronesl. „Musím fiíct, Ïe slovo ne právû teì nepfiipadá v úvahu.“ „Leda hovno.“ Jeanette otevfiela dvefie dodávky a vyskoãila ven. Zamífiila pryã. Bylo jí jedno, Ïe neví, kde je, ale on uÏ vyskoãil taky a popadl ji za paÏi. Teì uÏ jí bylo naprosto jasné, co ji ãeká uvnitfi domu, co od ní chce, v‰echno do sebe zaãalo zapadat. Byla to její chyba, Ïe to nepochopila uÏ pfiedtím – dávno pfiedtím, moÏná tenkrát v Krabici, kdyÏ tam ve‰el Bill Reynolds.

Jeanette si uvûdomila, Ïe i mladík má strach. Nûkdo ho pfiimûl tohle udûlat, moÏná ti kamarádi uvnitfi domu, nebo mu to tak aspoÀ kaÏdopádnû pfiipadalo. Ale to jí bylo jedno. Popadl ji, snaÏil se jí zaháknout paÏi kolem krku, aby ji zne‰kodnil sevfiením lokte. Udefiila ho tvrdû pûstí na to nejcitlivûj‰í místo, aÏ zajeãel, fival na ni, Ïe je kurva a dûvka a tohle v‰echno, a potom ji uhodil do tváfie. Jeanette ztratila rovnováhu a spadla na záda, a v tom okamÏiku uÏ byl na ní, sedûl na ní obkroãmo jako Ïokej, stehny ji svíral kolem pasu, fackoval ji a bu‰il do ní, snaÏil se pfii‰pendlit jí ruce k zemi. AÏ se mu to podafií, bude po v‰em. Nejspí‰ mu je jedno, 20

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 21

jestli pfii tom budu v bezvûdomí nebo ne, pomyslela si Jeanette. V‰em jim to bylo jedno. Za‰átrala po kabelce, která leÏela v trávû. Její Ïivot jí pfiipadal tak divn˘, jako by uÏ vÛbec nebyl její, pokud vÛbec nûkdy byl.

Ale zbrani to v‰echno dávalo smysl. ZbraÀ vûdûla, co je zaã, a Jeanette cítila, jak jí chladn˘ kov vklouzl do dlanû, jako by tam sám chtûl. Mozek jí napovûdûl: Nemysli, Jeanette, a ona pfiitiskla hlaveÀ ze strany k hochovû hlavû, cítila pod ní kÛÏi a kost, usoudila, Ïe takhle aspoÀ nehrozí, Ïe by se netrefila, a stiskla spou‰È.

Dostat se domÛ jí trvalo celou noc. KdyÏ se z ní mladík svalil, Jeanette se rozbûhla co nejrychleji k nejvût‰í silnici, kterou uvidûla, k ‰irokému bulváru zalitému svûtlem pouliãních lamp, právû vãas, aby naskoãila do autobusu. Nevûdûla, jestli má na ‰atech krev nebo co, ale kdyÏ jí fiidiã vysvûtloval, jak se dostane zpátky k leti‰ti, ani se na ni nepodíval. Sedla si aÏ úplnû dozadu, kde ji nemohl nikdo vidût, ale autobus byl stejnû skoro prázdn˘. Jeanette nemûla ponûtí, kde je; autobus projíÏdûl ãtvrtûmi pln˘mi domÛ a obchodÛ, v‰echny zÛstávaly ponofiené do tmy, pak kolem kostela a cedulí, které ukazovaly k zoo, a nakonec zamífiil do mûsta, kde vystoupila. ZÛstala stát v plexisklové budce, chvûla se zimou a ãekala na dal‰í autobus. Nûkde ztratila hodinky a nevûdûla, kolik je. MoÏná jí upadly tam, kde se prali, a policie je pouÏije jako dÛkaz. Ale byly to jen laciné hodinky Timex, které koupila ve Walgreens, a vûdûla, Ïe toho o ní moc nevypovídají. Zato zbraÀ ano: odhodila ji na trávník, nebo si to alespoÀ myslela. Ruku mûla ztuhlou z prudkosti, kterou jí zbraÀ po v˘stfielu narazila do dlanû, a kosti jí zvonily jako ladiãka, která nejde zastavit.

NeÏ se dostala do motelu, slunce uÏ vycházelo. Jeanette cítila, Ïe se mûsto probouzí. V popelavém svûtle rozbfiesku vstoupila do pokoje. Amy spala a televize pofiád bûÏela, na obrazovce ukazovali reklamu na nûjak˘ typ cviãebního pfiístroje. Vedle nûj stál svalovec s vlasy v ohonu a velikou pusou, která pfiipomínala psí tlamu, a nehluãnû ‰tûkal svoje nad‰ení.

Jeanette do‰lo, Ïe má sotva pár hodin, neÏ za ní nûkdo pfiijde. Byla od ní hloupost, Ïe tam tu zbraÀ nechala, ale teì uÏ nemûlo smysl si s tím lámat hlavu. Opláchla si obliãej a vyãistila zuby, ale nedívala se pfiitom na sebe do zrcadla. Pak se pfievlékla do dÏínÛ a triãka. Obleãení, které nosila na silnici, pfiiléhavé tílko, minisukni a bundu s tfiásnûmi, postfiíkané krví a kousky nûãeho, naã rad‰i nechtûla myslet, odnesla za motel do zapáchající popelnice a nacpala ho dospodu.

Zdálo se jí, jako by se ãas stlaãil jako v tahací harmonice: celá ta léta, která proÏila, a v‰echno, co se jí stalo, zÛstalo uvûznûné pod tíhou toho jediného okamÏiku. Jeanette si vzpomínala na ta rána, kdy Amy byla miminko, jak s ní sedávala v houpacím kfiesle a chovala ji, a ãasto se sama uspala. To byla hezká rána, nûco, naã vÏdycky ráda vzpomínala. Zabalila 21

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 22

pár Amyin˘ch vûcí do jejího batÛÏku s obrázkem létajících okat˘ch holãiãek, Powerpuff Girls, a pro sebe nûjaké obleãení a peníze do igelitové ta‰ky z drogerie. Pak vypnula televizor a jemnû Amy probudila. „No tak, miláãku. Vzbuì se. Musíme jít.“ Holãiãka v polospánku dovolila matce, aby ji oblékla. Ráno b˘vala vÏdycky taková, rozespalá a jako omámená, a Jeanette byla ráda, Ïe není jiná denní doba, kdy by musela mnohem víc vysvûtlovat a pfiemlouvat.

Dala Amy cereální tyãinku a plechovku teplé hroznové ‰Èávy a obû se vydaly na silnici, kde Jeanette vystoupila z autobusu.

KdyÏ se v noci vracela do motelu, v‰imla si velkého kamenného kostela s nápisem PANNY MARIE SLITOVNÉ. Jestli si vybere ten správn˘ autobus, mûla by se k nûmu zase dostat.

Posadila se s Amy dozadu a objala holãiãku kolem ramen, aby ji mûla tûsnû u sebe. Dcerka nefiíkala nic, jen jednou se ozvala, Ïe má je‰tû hlad, a Jeanette vylovila dal‰í cereální tyãinku z krabiãky, kterou dala do Amyina batÛÏku spolu s ãist˘m obleãením a kartáãkem na zuby a králíãkem Petrem. Amy, fiíkala si v duchu, ty jsi moje hodná holãiãka, moc hodná holãiãka, a mnû je to líto, je mi to hroznû líto. Ve mûstû pfiestoupily na jin˘ autobus a jely je‰tû asi pÛl hodiny. Jeanette spatfiila ukazatel k zoo a napadlo ji, jestli nepfiejely. Ale pak si uvûdomila, Ïe kdyÏ byl pfiedtím kostel pfied zoo, teì bude po zoo, protoÏe jedou opaãn˘m smûrem.

A potom ho uvidûla. Za denního svûtla vypadal trochu jinak, nebyl tak velk˘, ale to bude staãit. Vystoupily zadními dvefimi a Jeanette zapnula Amy bundiãku a nandala jí na záda batoh, zatímco autobus odjíÏdûl ze zastávky.

Pak se Jeanette ohlédla a spatfiila zase tu ceduli, kterou si zapamatovala z pfiedchozí noci. Byla pfiitluãená na sloupku na konci pfiíjezdové cesty ke kostelu a hlásala: KLÁ·TER MILOSRDN¯CH SESTER. Jeanette vzala Amy za ruku a vydala se s ní po pfiíjezdové cestû lemované vysok˘mi stromy. Byl to nûjak˘ druh dubÛ s dlouh˘mi li‰ejníkov˘mi paÏemi, které se po nich natahovaly. Jeanette netu‰ila, jak takov˘ klá‰ter vypadá, ale ukázalo se, Ïe je to obyãejn˘ dÛm, i kdyÏ hezk˘: z kamene, kter˘ se trochu tfipytil, se ‰indelovou stfiechou a bíle orámovan˘mi okny. Vpfiedu byla bylinková zahrádka a Jeanette napadlo, Ïe tím se asi jepti‰ky zab˘vají: pracují na zahradû, starají se o rostliny. Pfiistoupila k pfiedním dvefiím a zazvonila.

Otevfiela jí Ïena, která vÛbec nebyla tak stará, jak si Jeanette pfiedstavovala, a nemûla hábit nebo jak se tomu jejich obleãení fiíká. Byla mladá, ne o moc star‰í neÏ Jeanette, a aÏ na plachetku na hlavû byla obleãená úplnû normálnû, mûla halenku a sukni a laciné hnûdé mokasíny.

A byla to ãerno‰ka. NeÏ Jeanette odjela z Iowy, nevidûla víc neÏ jednoho nebo dva ãernochy, pokud nepoãítala i herce v televizi a ve filmech. Ale 22

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 23

v Memphisu jich bylo plno. Jeanette vûdûla, Ïe nûktefií lidé s nimi mají problémy, ale ona ne, a usoudila, Ïe ãerno‰ská jepti‰ka jí vyhovuje. „PromiÀte, Ïe vás obtûÏuju,“ zaãala Jeanette, „ale rozbilo se mi tady na silnici auto, a fiíkala jsem si…“ „Ale jistû,“ odpovûdûla Ïena. Její hlas se nepodobal niãemu, co Jeanette pfiedtím sly‰ela, jako by se v nûm zachytily tóny hudby a zvonily v jejích slovech. „Pojìte dál, pojìte obû dál.“ Îena ustoupila, aby mohly Jeanette a Amy projít. Jeanette vûdûla, Ïe nûkde v budovû jsou dal‰í jepti‰ky – moÏná taky ãerno‰ky – které buì spí, nebo vafií, nebo si ãtou modlitby, coÏ podle ní jepti‰ky obvykle normálnû dûlaly. Uvnitfi bylo pomûrnû ticho a Jeanette uhodla, Ïe to je tak vût‰inu dní. Teì uÏ jenom musela tu Ïenu nûjak pfiesvûdãit, aby je nechala samotné, ji a Amy. To Jeanette vûdûla s jistotou, jako vûdûla, Ïe vãera v noci zabila toho mladíka, i v‰echno ostatní. Teì se chystala ublíÏit nûkomu je‰tû víc, ale to nebylo nic jiného, jen musí zpÛsobit dal‰í bolest na stejném místû. „Sleãno…?“ „Ale ne, mÛÏete mi fiíkat Lacey,“ ozvala se Ïena. „My jsme tady dost neformální. Tohle je va‰e holãiãka?“ Klekla si k Amy. „Ahoj, jak se jmenuje‰? Mám netefi, která je asi tak ve tvém vûku, a je skoro tak hezká jako ty.“ Vzhlédla k Jeanette. „Va‰e dcerka je hodnû plachá. MoÏná za to mÛÏe mÛj pfiízvuk. Víte, jsem ze Sierra Leone v západní Africe.“ Obrátila se znovu k Amy a natáhla k ní ruku. „Ví‰, kde to je? Je to moc a moc daleko.“ „A to jsou v‰echny jepti‰ky odtud?“ zeptala se Jeanette. Îena se postavila a rozesmála se, ukázala svoje bílé zuby. „Ale boÏínku, to ne! Myslím, Ïe jsem tady jediná.“ V‰echny tfii se na chvíli odmlãely. Jeanette se ta Ïena líbila, líbil se jí její hlas. Zamlouvalo se jí, jak mluví s Amy, jak se jí dívá do oãí, kdyÏ s ní mluví. „Zrovna jsem ji vezla do ‰koly,“ ozvala se Jeanette. „Ale ta moje stará kára – prostû vode‰la, vûfiila byste tomu?“ Îena pfiik˘vla. „Prosím, pojìte. Tudy.“ Zavedla Jeanette a Amy chodbou do kuchynû, rozlehlé místnosti s velk˘m dubov˘m stolem a skfiíÀkami s cedulkami: PORCELÁN, KONZERVY, TùSTOVINY A R¯ÎE. Jeanette si nikdy pfiedtím nepfiedstavovala, Ïe by jepti‰ky taky jedly. Ale napadlo ji, Ïe kdyÏ je jepti‰ek v budovû tolik, asi je v˘hodné, kdyÏ v‰ichni vûdí, co kde je. Jejich prÛvodkynû ukázala na telefon, star˘ hnûd˘ s dlouhou ‰ÀÛrou, kter˘ visel na zdi. Jeanette si dal‰í postup naplánovala opravdu peãlivû. KdyÏ Ïena usadila Amy ke stolu a podala jí talífi su‰enek – ne kupovan˘ch, ale tûch, co pfied chvílí nûkdo vytáhl z trouby – a kdyÏ jí nahran˘ záznam na druhém konci linky 23

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 24

zaãal líãit, Ïe dnes bude oblaãno s teplotami dvanáct aÏ ‰estnáct stupÀÛ Celsia, místy pfieháÀky, zejména k veãeru, pfiedstírala, Ïe mluví s autoservisem, a chápavû pfiikyvovala. „Mechanik uÏ je na cestû,“ oznámila, kdyÏ zavûsila telefon. „Mám na nûj poãkat venku u auta. Pr˘ je zrovna tady na rohu.“ „Tak to je dobrá zpráva,“ rozzáfiila se Ïena. „Dneska máte ‰tûstí. Jestli chcete, nechte zatím dcerku tady, aÈ ji nemusíte na té ru‰né ulici hlídat.“ A bylo to. Jeanette nemusela udûlat nic jiného. Staãilo pfiik˘vnout. „Nebude vám to vadit?“ Jepti‰ka se usmála. „My to tady zvládneme, viì, zlatíãko?“ Povzbudivû zamrkala na Amy. „Vidíte? Je v pofiádku. Jen se klidnû bûÏte postarat o auto.“ Amy sedûla na Ïidli u velkého dubového stolu, pfied sebou talífi su‰enek, kter˘ch se ani nedotkla, a sklenici mléka. Stáhla si batoh ze zad a drÏela ho na klínû. Jeanette se na ni zadívala tak dlouze, jak si mohla dovolit, a pak si klekla a políbila ji. „Buì tady hodná,“ vyzvala ji, a Amy na jejím rameni pfiik˘vla. Jeanette jí chtûla povûdût je‰tû nûco, ale nedokázala najít ta správná slova.

Vzpomnûla si na ten vzkaz v Amyinû batohu, na ten kus papíru, kter˘ urãitû najdou, aÏ se Jeanette pro dcerku nevrátí. Objala holãiãku tak dlouze, jak se odváÏila. Obklopil ji ten sam˘ pocit jako vÏdycky, kdyÏ ji mûla u sebe: Amyino teplo, vÛnû jejích vláskÛ a kÛÏe. Jeanette vûdûla, Ïe se rozbreãí, ale to ta Ïena – Lucy? Lacey? – nesmûla vidût. Pfiesto k sobû holãiãku tiskla dál a snaÏila se zapsat si to v‰echno co nejhloubûji do pamûti, na bezpeãné místo, kde si to v‰echno bude moci uchovat. Pak dceru pustila, a neÏ staãil kdokoli cokoli fiíct, vy‰la z kuchynû, pfie‰la po pfiíjezdové cestû aÏ k silnici a pak ‰la dál a dál.

2 Z poãítaãov˘ch souborÛ Jonase Abbotta Leara, PhD. profesora Katedry molekulární a bunûãné biologie, Harvardská univerzita Urãeno Vojenskému lékafiskému v˘zkumnému ústavu infekãních chorob (VLVÚICH) USA Odbor paleovirologie, Fort Detrick, generálnímu fiediteli

24

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 25

Od: lear@amedd.army.mil Datum: pondûlí, 6. února, 13:18 Komu: pkiernan@harvard.edu Pfiedmût: Satelitní spojení navázáno Ahoj Paule, zdravím z bolivijské dÏungle, sevfiené v podpaÏí And. Myslím, Ïe z tvého úhlu pohledu, kdyÏ si tak sedí‰ v mrazivé Cambridgi a dívበse, jak za okny padá sníh, nezní mûsíc v tropech tak ‰patnû. Ale vûfi mi: tohle není St. Bart’s. Vãera jsem vidûl hada velikosti ponorky.

Cesta na jih probûhla normálnû – ‰estnáct hodin letadlem do La Paz a pak men‰ím vládním speciálem do Concepciónu ve v˘chodní ãásti místní dÏungle. Odtud uÏ nevedou Ïádné slu‰né silnice. Je to ãistokrevná divoãina, fiídce osídlená, a budeme muset cestovat pû‰ky. V‰ichni v t˘mu jsou pofiádnû vzru‰ení a taky poãet lidí se pofiád zvy‰uje.

Kromû skupiny z Kalifornské se k nám v La Paz pfiidal Tim Fanning z Columbie a Claudia Swensonová z Massachusettského technologického institutu. (Jednou jsi mi myslím fiíkal, Ïe se znáte z Yale.) Jistû rád usly‰í‰, Ïe kromû hvûzdné proslulosti s sebou Tim pfiivedl i ‰est asistentek z postgraduálního studia, takÏe prÛmûrn˘ vûk expedice okamÏitû klesl asi o deset let a genderová rovnováha se vych˘lila v˘raznû ve prospûch Ïen. „KaÏdá z nich je úÏasná vûdecká odbornice,“ du‰oval se Tim. Tfii b˘valé manÏelky, kaÏdá o nûco mlad‰í neÏ ta pfied ní; ten chlap je prostû nepouãiteln˘.

Musím fiíct, Ïe navzdory m˘m pochybnostem (a taky tv˘m a Rochellin˘m) o tom, jestli do vûci zatahovat armádu, je to velk˘ rozdíl. Jenom VLVÚICH má dost penûz a svalÛ na to, aby dal dohromady takovouhle v˘pravu, a to ani ne za mûsíc. Po tûch letech pfiemlouvání, aby mû nûkdo poslouchal, mám teì najednou pocit, jako by se dvefie otevfiely a my stáli na prahu, jen vstoupit. Ty mû zná‰, ví‰, Ïe jsem vûdec skrz naskrz: v mém tûle nenajde‰ jedinou povûrãivou kÛstku. Ale nûjaká ãást mojí mysli mi na‰eptává, Ïe je to snad osud.

Po té Lizinû nemoci a jejím dlouhém boji je ironie, Ïe mám koneãnû ‰anci pfiijít na kloub tomu nejvût‰ímu tajemství ze v‰ech – tajemství samotné smrti. Myslím, Ïe jí by se tady líbilo. Vidím ji, jak sedí na kmeni u bfiehu fieky v tom velikém slamáku, co nosila, a ãte si na sluníãku svého milovaného Shakespeara.

Mimochodem: gratuluju k definitivû! Je‰tû neÏ jsem odjel, sly‰el jsem, Ïe tû v˘bor nad‰enû jmenoval, coÏ mû po volbách na katedfie nepfiekvapilo – nesmím ti to sice vykládat, ale dopadly jednomyslnû.

NemÛÏu ti ani vyloÏit, jak moc se mi ulevilo. A nejenom proto, Ïe jsi ten nejlep‰í biochemik, jakého jsme kdy mûli, chlap, kter˘ umí zavelet 25

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 26

mikrotubulÛm protoplazmového proteinu, aby se postavily do pozoru a zpívaly haleluja. Ale co bych asi tak dûlal bûhem poledních pfiestávek, kdyby mÛj squashov˘ partner nedostal definitivu?

Pozdravuj moc Rochelle a vyfiiì Alexovi, Ïe mu str˘ãek Jonas pfiiveze z Bolívie nûco speciálního. Co tfieba malou anakondu? Sly‰el jsem, Ïe kdyÏ je dobfie krmí‰, jsou z nich prima domácí mazlíãci.

Doufám, Ïe budeme vãas zpátky na první zápas Sox. Naprosto nechápu, jak se ti povedlo sehnat lístky.

Jonas

Od: lear@amedd.army.mil Datum: stfieda, 8. února, 8:00 Komu: pkiernan@harvard.edu Pfiedmût: Re: Natfii jim to, tygfie!

Paule, díky za zprávu a samozfiejmû i za tvou nadmíru moudrou radu ohlednû krásn˘ch postgraduantek z Ivy League. NemÛÏu fiíct, Ïe bych s tebou nesouhlasil, a nejednu osamûlou noc ve stanu mi podobná pfiedstava rovnûÏ pfii‰la na mysl. Ale zatím to není na pofiadu dne.

Teì je pro mû jedinou Ïenou na svûtû Rochelle. MÛÏe‰ jí to povûdût.

Co je tady nového (a jako bych aÏ sem sly‰el, jak Rochelle dÛraznû prohla‰uje: Já ti to fiíkala!): vypadá to, Ïe se z nás stala vojenská jednotka. Asi se tomu nemÛÏu bránit, pokud mi nesmrdí peníze od VLVÚICH. (A mluvíme o pofiádném balíku – vzdu‰né prÛzkumy nejsou za babku; dvacet tisíc dolarÛ za pfiesmûrování satelitu, a za to dostane‰ jen tfiicet minut ãistého ãasu.) Ale stejnû mi to pfiipadá pfiehnané. Vãera jsme dûlali poslední pfiípravy na odchod, kdyÏ se do základního tábora snesla z nebe helikoptéra, a kdo z ní nevyskáãe jako komando speciálních jednotek, pfiichystané chytit nepfiítele pod krkem: dÏunglové maskáãe, zelenû a ãernû pomalované tváfie, infraãervené teleskopy, M devatenáctky s plynov˘m tlumiãem – tohle v‰echno.

Nûktefií se tváfií dûsivû dychtivû, a za nimi leze nûjak˘ chlapík v civilním obleku, kter˘ to tam má na povel. Zamífií pfies pláÀ ke mnû a já si v‰imnu, jak je mlad˘, ani ne tfiicátník. A opálen˘ jako tenisov˘ trenér. „Vy jste pfies ty upíry?“ zeptá se mû – a ty ví‰, Paule, co si o tom slovu myslím; zkus si Ïádat o grant, napi‰ to do formuláfie, a uvidí‰ ten cvrkot. Ale chtûl jsem b˘t zdvofiil˘ a taky, sakra, ten chlap mûl za sebou sílu schopnou svrhnout vládu v nûjaké men‰í zemi, a tak jsem jen pfiik˘vl a potvrdil, Ïe ano, to jsem já. „Mark Cole, doktore Leare,“ pfiedstavil se a potfiásl mi rukou s takov˘m tím ‰irokánsk˘m úsmûvem.

26

Prechod2017

9/5/17 5:45 PM

Stránka 27

„Urazil jsem dlouhou cestu, abych vás poznal. A víte co? Teì jste major.“ Jak˘ major, fiíkal jsem si, a co tady, sakra, dûlají ti vojáci? „Tohle je civilní vûdecká expedice,“ vysvûtlil jsem mu. „UÏ ne,“ ujistil mû. „A to rozhodl kdo?“ zeptal jsem se. „MÛj ‰éf, doktore Leare.“ Tak jsem chtûl vûdût, kdo je jeho ‰éf, a on na to: „M˘m ‰éfem je prezident Spojen˘ch státÛ, pane doktore.“ Tima to pofiádnû namíchlo, protoÏe je jen kapitán. Já nepoznám kapitána od plukovníka, takÏe mnû je to celkem fuk. Nejvût‰í povyk vlastnû zpÛsobila Claudia. Zaãala váÏnû vyhroÏovat, Ïe si sbalí vûci a vrátí se domÛ. „Já jsem toho chlapa nevolila a nebudu v Ïádn˘ jeho zatracen˘ armádû, aÈ si tenhle blbeãek plácá, co chce.“ Vzhledem k tomu, Ïe ho nevolil ani nikdo z nás, nám to celé pfiipadalo jen jako vtip. Ale ukázalo se, Ïe Claudia je kvakerka, a její mlad‰í bratr odmítl bûhem války v Íránu vojenskou sluÏbu. Nakonec se nám ji podafiilo uklidnit a pfiemluvit, ale jen pod podmínkou, Ïe nebude muset nikomu salutovat.

Jde o to, Ïe váÏnû naprosto nechápu, proã tady ti chlápci jsou.

Ne Ïe bych nechápal, Ïe má o to armáda zájem, protoÏe koneckoncÛ utrácíme její peníze, a já jsem za to vdûãn˘. Ale proã posílají komando speciálních jednotek (technicky vzato jsou to pr˘ prÛzkumníci), aby dávalo pozor na pár biochemikÛ? Ten ho‰ík v obleku – moÏná nûjak˘ ‰pion, co já vím – mi fiekl, Ïe tu oblast, kam se chystáme, kontroluje Montoysk˘ drogov˘ kartel a Ïe vojáci jdou s námi kvÛli na‰í ochranû. „Jak by to vypadalo, kdyby americkou biochemickou expedici postfiíleli v Bolívii ve válce drogov˘ch gangÛ?“ zeptal se. „To by nebyl dobr˘ den pro americkou zahraniãní politiku, kdepak, to vÛbec ne.“ Neodporoval jsem mu, ale vím zatracenû jistû, Ïe tam, kam mífiíme, Ïádné drogové kartely neoperují – ty jsou na západû, na náhorní plo‰inû. V˘chodní dÏungle je fakticky neobydlená, aÏ na pár indiánsk˘ch osad, z nichÏ vût‰ina uÏ léta neudrÏuje Ïádné kontakty s okolním svûtem. A já vím, Ïe tohle v‰echno ví on taky.

Tak nûjak mi to nejde z hlavy, i kdyÏ po pravdû fieãeno to pro expedici neznamená Ïádn˘ rozdíl. Prostû budeme mít s sebou palebnou sílu, která se cestou mÛÏe hodit. Vojáci se od nás drÏí stranou a skoro nikoho z nich jsem nesly‰el otevfiít pusu. Divné, ale aspoÀ se nám nepletou pod nohy.

No, ráno kaÏdopádnû vyráÏíme. Ta nabídka anakondího mládûte pofiád trvá.

Jonas

27

Prechod2017

9/5/17 5:47 PM

Stránka 688

Justin Cronin P¤ECHOD Z anglického originálu The Passage, vydaného nakladatelstvím Ballantine Books v New Yorku roku 2010, pfieloÏila Jana Ja‰ová Obálku upravil Miloslav Disman Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 688 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 8935. publikaci Sazba Olaf ·najder, Brand˘s n. L. Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz