0038871

ryanova pomoc_01 a 03_Sestava 1 9/25/17 10:39 AM Stránka 2

Leila Meachamová

RYANOVA POMOC

KNIŽNÍ KLUB

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 4

PfieloÏila Anna Kfiivánková

RYAN’S HAND Copyright © Leila Meacham, 1984 All rights reserved.

Translation © Anna Kfiivánková, 2017

ISBN 978-80-242-5942-0

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 5

Vûnováno Arthuru Richardovi III., v nûmÏ mám hned dva krále

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 7

Dopis m˘m pfiátelÛm, fanou‰kÛm, ãtenáfiÛm m˘ch pozdûj‰ích románÛ i v‰em tûm, kdo ãtou knihy Leily Meachamové poprvé!

Moji drazí, ráda bych se s vámi podûlila o historku skr˘vající se za vznikem Ryanovy pomoci – mého prvního literárního pokusu z dob dávno minul˘ch – a zároveÀ vám sdûlila (ãi vás spí‰ varovala?), Ïe vám tato ãistokrevná romance bude pfiipadat hodnû jiná neÏ moje pozdûj‰í historické ságy jako Poselství rÛÏí, Dlouhé stíny, Sen o Somersetu a Titáni. Skuteãnost, Ïe Ryanova pomoc a dal‰í dvû romance, které jsem postupnû vydala v prÛbûhu osmdesát˘ch let, pro‰ly zmrtv˘chvstáním a dostaly ‰anci na druh˘ Ïivot, mû nadchla a zároveÀ ponûkud znepokojila. Mám velkou radost, Ïe se mí ãtenáfii o tyto knihy zajímají natolik, Ïe budou znovu vydány, a znepokojena, protoÏe mohou zklamat jejich oãekávání. A proto se domnívám, Ïe bych mûla napfied uvést pár slov na vysvûtlenou, ov‰em aniÏ bych se chtûla byÈ jen náznakem za cokoliv omlouvat.

Psal se rok 1982 a já si poprvé uvûdomila, Ïe u nás nakladatelství jako Harlequin ãi Silhouette zaãala vydávat záplavu romantick˘ch kníÏek. K tomuto prozfiení do‰lo ve tfiídû místní niωí stfiední ‰koly, kde jsem mûla na starosti v˘uku angliãtiny pro devát˘ roãník. Tehdy jsem si zaãala v‰ímat, Ïe spousta dûvãat spûchává do lavic, aby si pfied zaãátkem hodiny stihla ãíst z jak˘chsi kníÏeãek v bílé obálce. Zvûdavost – a také vzru‰ení, Ïe mé studentky ãtou i nûco jiného neÏ lísteãky, které si tajnû posílají pod lavicí – mû pfiilákala blíÏe, abych se podívala, co Ïe to upoutalo jejich pozornost. KdyÏ mi dívky ty kníÏky ukazovaly,

q

7

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 8

vût‰inou se u toho ãervenaly a fiíkaly nûco ve smyslu: „Jéje, paní Meachamová, tohle asi nebude nic pro vás.“ NaãeÏ jsem odpovídala: „Je mi jedno, o ãem to je, hlavnû, Ïe ãtete.“ Samozfiejmû mi to jedno nebylo, ale ty knihy – milostné románky – se zdály dost ne‰kodné.

Rozhodla jsem se tedy, Ïe si jich nûkolik pfieãtu, a ten záÏitek mû pak pfiimûl, abych se jedné kolegyni svûfiila, Ïe sice chápu, co ty dospívající dívky a Ïeny obléhající dobfie zásobené knihkupecké regály na tûch kníÏkách pfiitahuje, ale Ïe se na druhou stranu domnívám, Ïe konflikt mezi obûma protagonisty je obvykle naprosto nevûrohodn˘. Zfietelnû si vzpomínám, Ïe jsem fiekla: „VÏdyÈ by se ty jejich neshody daly v klidu vyfie‰it nad ‰álkem kávy nûkde v bistru.“ A má kolegynû zcela váÏnû odvûtila: „Tak proã nenapí‰e‰ vlastní kníÏku, abys jim ukázala, jak se to dûlá?“ „To by asi ne‰lo,“ fiekla jsem. „VÏdyÈ já nemám ponûtí, jak se pí‰ou kníÏky, romantické ani jakékoliv jiné.“ „Vsadím se, Ïe to dokáÏe‰,“ odpovûdûla. „A klidnû doopravdy.

KdyÏ to zkusí‰ a neuspûje‰, mበu mû veãefii v restauraci San Francisco Steak House. Ale jestli to zvládne‰, pozve‰ tam ty mû.“ A vida, k mému vlastnímu ohromení jsem sázku prohrála, aãkoliv jsem v té dobû ani netu‰ila, jak pfii psaní románu rozvrhnout kapitoly. Toho roku jsem o letních prázdninách usedla ke svému starému elektrickému psacímu stroji znaãky Smith-Corona (v té dávné prehistorické dobû je‰tû neexistovaly osobní poãítaãe) a s pfiesvûdãením, Ïe mi má kamarádka koupí veãefii v San Francisco Steak House, jsem zaãala vífiit vody romantického Ïánru. KdyÏ uÏ pro nic jiného, tedy proto, abych si více váÏila tûch autorÛ, kter˘m se to povedlo.

A tak vznikla Ryanova pomoc. M˘m cílem bylo, aby nepfiátelství mezi hrdinou a hrdinkou (ktefií ov‰em jeden druhého tajnû milovali, jak ostatnû diktoval sám Ïánr) bylo zaslouÏené, od ãehoÏ se mûl odvíjet cel˘ pfiíbûh. Jako nováãek jsem v‰ak poru‰ila jedno z hlavních pravidel fikce: psala jsem o nûãem, co jsem neznala. Nikdy jsem nepoznala nûkoho jako Jetha a Caru,

q

8

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 9

nikdy jsem nebyla v Bostonu, nesedûla na koni, netoãila lasem, ani se neúãastnila houfování dobytka. Zato jsem dobfie znala západní Texas, zemi píseãn˘ch boufií, spalujících veder, ropn˘ch ãerpadel a senzaãních lidí. Domnívala jsem se, Ïe jde o dokonalé prostfiedí, kde mohu pustit pfiedstavivost ze fietûzu, pokud se ov‰em pfiíli‰ nezprotivím tomu, co jsem vnímala jako zavedené zásady psaní romantick˘ch pfiíbûhÛ.

KdyÏ byla kniha hotova, ta samá kolegynû ji navrhla poslat místnímu literárnímu agentovi, a o ‰est t˘dnÛ pozdûji uÏ byla Ryanova pomoc zakoupena k vydání. V dÛsledku toho jsem získala smlouvu na dal‰í dvû romance, Crowning Design a Aly’s House, které vy‰ly bûhem následujících dvou let. To uÏ jsem v‰ak mûla psaní a publikování aÏ po krk. Nestála jsem o poustevnick˘ Ïivot spisovatele a stíhání uzávûrek se ukázalo b˘t ohromn˘m náporem na moje nervy. Vrátila jsem se do tfiídy a moje knihy se vydaly tou samou pra‰nou cestou jako v‰echny první pokusy neznám˘ch autorÛ, aniÏ bych se kdy dozvûdûla, jestli jsem opravdu nûkomu pfiedvedla, „jak se to dûlá“.

JenÏe to bylo tenkrát a teì je teì, o dvaatfiicet let pozdûji.

Dnes zaÏívám lep‰í dny, a tak jsem se rozhodla vydat tyto knihy tak, jak byly, se v‰emi jejich chybami. Pouze vás Ïádám, abyste je ãetli s vûdomím, Ïe v dobû, kdy vznikaly, jsem naprosto netu‰ila, co Ïe to vlastnû dûlám. Buìte prosím shovívaví a mûjte se hezky.

Leila Meachamová

q

9

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Strรกnka 11

RYAN OVA POMOC

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 13

Kapitola první

V hale bostonského Loganova mezinárodního leti‰tû Cara Martinová vyãkávala, aÏ z právû pfiiletûv‰ího boeingu 727 zaãnou pou‰tût pasaÏéry. ·irokou plochou prosklené stûny naproti pfiíletové dráze sice dovnitfi pronikalo slunce, av‰ak byl chladn˘ únorov˘ den a Cara si pfiitáhla star˘ vlnûn˘ kabát blíÏe k tûlu. Netrpûlivû ãekala, aÏ se dvefie letadla otevfiou. Vûdûla, Ïe Ryan vystoupí jako jeden z prvních, protoÏe vÏdycky cestoval první tfiídou.

Doufala, Ïe si na náv‰tûvû u bratra v Texasu stihl alespoÀ trochu odpoãinout. Pfiedpovûì poãasí hlásila kaÏd˘ veãer mírné teploty, tak mûl snad Ryan pfiíleÏitost trochu si na tom jejich zapadlém ranãi pohovût na sluníãku. KdyÏ pfied deseti dny opou‰tûl Boston, vypadal tak unavenû! Hroznû se pfiepíná, pomyslela si Clara.

Byla pfiesvûdãena, Ïe ty klidné nedûle, které trávili spoleãnû, pro nûj byly jedinou pfiíleÏitosti k odpoãinku od nároãného pracovního tempa, jeÏ si stanovil.

Dorazil stevard a otevfiel dvefie letadla. Cafiiny pfiíli‰ váÏné oãi s fialkov˘mi flíãky se rozzáfiily vzru‰ením. V obavû, Ïe si jí Ryan v hemÏícím se davu nev‰imne, se rychle prodrala k ústí ‰nÛrami ohraniãeného prostoru, kudy pasaÏéfii proudili do haly. Snadno se stávalo, Ïe ji nûkdo pfiehlédl. Tato kfiehká a drobátko pfiísnû vyhlíÏející mladá Ïena totiÏ nedosahovala ani prÛmûrné v˘‰ky a její vybledlé dÏíny a nemoderní hnûd˘ kabát jí dodávaly ponûkud chudobn˘ vzhled. Klasické rysy její bledé tváfie neoÏivovalo nalíãení a bohaté zlaté vlasy mûla dole na útlé ‰íji tûsnû staÏeny do ohonu.

q

13

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 14

L E I L A M E A C H A M O VÁ

Ve‰kerá rezervovanost se v‰ak rozplynula v úsmûvu, kdyÏ z letadla sebevûdom˘m a ãil˘m krokem vystoupil vysok˘ muÏ s temnû plav˘mi vlasy. „Ryane!“ zvolala Clara ‰Èastnû a zamávala, aby upoutala jeho pozornost. Její váÏná tváfi díky úsmûvu nabyla ohromující krásy – modré oãi s nádechem fialové barvy se rozzáfiily, upjatû sevfiené rty poodhalily dokonale rovné zuby. Ryan ji zahlédl a v odpovûì se zpola zazubil, takÏe i pfies kultivovan˘ vzhled na chvilku vypadal jako mal˘ kluk, a pozvedl na pozdrav tenk˘ kuffiík.

Cara s tváfií stále je‰tû rozzáfienou radostí poodstoupila od davu, aby se s Ryanem mohli pfiivítat v soukromí. Teì vidûla, Ïe si sice zjevnû uÏil trochu sluníãka, av‰ak pod tenk˘m opálením zÛstal nezdravû sinal˘. A v oãích mûl stále ten prázdn˘ v˘raz.

KdyÏ se k ní natáhl, vzhlédla k nûmu s náhl˘m ostychem. Pofiád je‰tû nemohla pochopit, jak se jí tenhle pohledn˘, oblíben˘ a nesmírnû bohat˘ Texasan, kter˘ na‰el svÛj nov˘ domov v Bostonu, mohl stát tím nejbliωím pfiítelem, jakého kdy mûla. „Ahoj,“ fiekla. „UÏil sis v˘let?“ Ryan na ni láskyplnû pohlédl a jednou rukou si pfies rameno pfiidrÏoval luxusní koÏenou bra‰nu. Jako vÏdy byl perfektnû obleãen. „Jako kdyby byl mÛj poslední. Chybûl jsem ti?“ „Hroznû. Co tvÛj bratr?“ „Dechberoucí jako vÏdycky. VáÏnû vypadal skvûle.“ Cara ve tváfii zváÏnûla. „A… myslel si on to samé o tobû?“ „Podle nûj vypadám trochu nachcípanû. Pr˘ mi ten zdej‰í slan˘ vzduch nesvûdãí. Ov‰em ujistil jsem ho, Ïe za tím není nic víc neÏ pfiepracování. Pfiivezlas mi auto?“ „Ano, ale moc se mi nechtûlo. Ta nafoukaná bestie mû nemá ráda, Ryane. Urãitû dobfie ví, Ïe normálnû fiídím Volkswagen.“ Ryan se zasmál a dovolil jí, aby mu vzala kuffiík. Ruku v ruce se vydali leti‰tní halou a byli natolik zaujati rozhovorem, Ïe si ani neuvûdomovali, jak podivn˘ kontrast mezi nimi na pohled panuje.

Jakmile vy‰li ven do nezvykle jasného sluneãního svûtla, Cara pohlédla na RyanÛv ztrhan˘ obliãej s je‰tû vût‰ím znepokojením. „Musela jsem zaparkovat pomûrnû daleko. Jestli chce‰, poãkej tady a já pro tebe pfiijedu.“

q

14

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 15

R YA N O VA P O M O C

„Nemluv hlouposti. Potfiebuju si protáhnout nohy. Rad‰i mi povûz, co jsi pro nás na tuhle krásnou nedûli naplánovala?“ A vyrazil sv˘m obvykl˘m sviÏn˘m krokem, kterému Cara za ten rok, co se znali, uÏ dávno pfiivykla. „Napadlo mû, Ïe bychom mohli zajet na pláÏ Devereux, jestli nenajdeme nûjaké dubové dfievo,“ odpovûdûla Cara. „Pfiedevãírem v noci jsme tu mûli pobfieÏní boufiky, takÏe jestli ve vodû zbyly nûjaké pasti na humry, urãitû je z nich teì naplavené dfievo. Jestli nás nûkdo nepfiedeÏene, mÛÏeme si pûknû doplnit zásoby.“ „Ví‰, Ïe jsi pûkná malá mrchoÏroutka?“ vûnoval jí Ryan shovívav˘ pohled z v˘‰in. „To je to moje mofieplavecké dûdictví,“ odvûtila Cara nevzru‰enû. „Taková suchozemská krysa jako ty nûco takového nedokáÏe ocenit. Vsadím se, Ïe u vás v Texasu si v krbu takov˘m pûkn˘m dfievem, jako je to na‰e, nezatopíte.“ Mûla na mysli dubové ãásti humfiích pastí, jejichÏ zbytky obyvatelé Massachusetts po boufice rádi sbírali na pláÏích, aby si jimi pfiilep‰ili pfii topení. Díky soli usazené ve dfievû hofiely jasn˘m plamenem pfiekrásn˘ch barev. „VÛbec se s tebou sázet nebudu, Puritánko. V Texasu bys topila leda tak vûtvemi zakrsl˘ch doubkÛ.“ „Já ne.“ Cara zavrtûla svou zlatavou hlavou. „NedokáÏu si pfiedstavit, Ïe bych kdy mohla Ïít v Texasu.“ Na to Ryan neodpovûdûl a Cara mu zaãala vyprávût, co v‰echno se v Bostonu odehrálo za jeho nepfiítomnosti. Její shrnutí zahrnovalo jak zábavné drby o lvech salónÛ, se kter˘mi se Ryan st˘kal, tak historky z poboãky Bostonské mûstské knihovny, kde pracovala jako pomocná knihovnice. ·vitofiila osto‰est, aby Ryanovi u‰etfiila námahu spojenou s mluvením. Byla si jistá, Ïe chytil nûjak˘ pofiádn˘ bacil, kterému ani pfies ve‰kerou snahu nevydrÏí odolávat vûãnû. Av‰ak teprve kdyÏ dorazili k Ryanovû elegantnímu ãervenému Ferrari, uvûdomila si, Ïe neposlouchal ani slovo z toho, co fiekla. „Ryane?“ tázala se v obavách a dotkla se jeho paÏe. „Nechci s tím pofiád otravovat, ale oãividnû ti není dobfie. Co kdybychom se na tu pláÏ vyka‰lali? Nechám ti doma jídlo, co jsem pfiipravila

q

15

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 16

L E I L A M E A C H A M O VÁ

na piknik, nebo ti udûlám polévku a pak se vrátím k sobû, aby sis mohl trochu odpoãinout.“ Ryan pohlédl dolÛ na tváfi, která k nûmu vzhlíÏela, a znovu byl uchvácen tou spoustou nevinné krásy, ze které se mu vÏdycky tajil dech. ZatouÏil ji vzít do náruãe a pfiitáhnout si ji tak blízko a tak silnû, aby v‰echna bolest suÏující jeho tûlo jednou provÏdy ustala.

Takov˘ konec bych si dal líbit, pousmál se v duchu ironicky. „Ani náhodou, Puritánko,“ odvûtil lehkomysln˘m tónem a vzal si klíãky, které mu Cara podávala. „Brzy budu mít v‰echen odpoãinek svûta. Pojedeme ke mnû, pfievleãu se a pak mÛÏeme na pláÏ.“ Ryan bydlel v mûstské rezidenci vystavûné v elegantnû robustním slohu a s v˘hledem na pfiístav Marblehead. Zatímco se pfievlékal, stála Cara ve sluneãním jasu na balkónû a dívala se pfies pfiístav dál na Atlantick˘ oceán, po nûmÏ se plavili její pfiedci. Mofie dnes bylo klidné. Rackové se s kfiikem vzná‰eli vysoko na jasnû modré obloze a voda se nûÏnû vlnila po mramoru podobn˘ch skaliscích, která pfiístavu dala jeho jméno. Byl to jeden z tûch neãekanû krásn˘ch dnÛ, kter˘ch mají bostonské zimy tak málo, a Caru zlobilo, Ïe si jej vinou pociÈované úzkosti nedokáÏe pofiádnû uÏít.

Netrpûlivû se odvrátila od zábradlí a pro‰la francouzsk˘mi dvefimi do Ryanova komfortnû vybaveného ob˘vacího pokoje. Zrak jí pfiitom padl na stfiíbrn˘ rámeãek s fotografií Ryana a jeho jediného bratra Jetha, s nímÏ se nikdy nevidûla. Mladá BostoÀanka uchopila fotografii a prohlíÏela si tváfie obou bratrÛ. Oba mûli na sobû ko‰ile s tradiãní texaskou vázankou a opírali se zády o dobytãí ohradu.

Jethova ruka spoãívala v nedbale láskyplném gestu na bratrovû rameni. Nebyli si moc podobní. Elegantní, ‰tíhl˘ a modrook˘ Ryan pÛsobil daleko kultivovanûji neÏ jeho vy‰‰í a o‰lehanûj‰í bratr. Ryan byl pohlednûj‰í neÏ Jeth, av‰ak star‰í bratr se sv˘mi tmav˘mi vlasy a oãima a muÏn˘mi rysy fotografii dominoval. Cara by Ryanovi nikdy nesvûfiila, Ïe by si podle svého úsudku Jetha nikdy nedokázala oblíbit. Star‰í bratr vypadal jako ztûlesnûní v‰eho, ãím skuteãnû byl: feudální ranãer ze zapadlého kouta západního Texasu, kde si Ïil podle vlastních pravidel. Byl muÏem, kter˘ si nikoho nepou‰tûl k tûlu – pfiesnû takov˘ ãlovûk, jak˘ by její rodinou opovrhoval.

q

16

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 17

R YA N O VA P O M O C

Cara vrátila fotografii na její prominentní místo na krbové fiímse. Byla si vûdoma, Ïe Ryan stojí ve dvefiích ob˘vacího pokoje a pozoruje ji. S úsmûvem se k nûmu obrátila a pfiejela ho pohledem. „Vypadበlíp, ale jsi si jist˘, Ïe se ti chce zdolávat pláÏ? Sice je pûknû, ale i tak tam bude pofiádnû foukat.“ Ryan ve‰el naboso do pokoje a v ruce nesl tlusté ponoÏky a flísové boty. Pfievlékl se uÏ do teplého svetru a péfiov˘ch kalhot. Cara si s leknutím uvûdomila, Ïe za posledních pár t˘dnÛ hodnû shodil. „Jedli jste tam vÛbec?“ zeptala se, „nebo jste cel˘ t˘den jen pili?“ Ryan se s krátk˘m zasmáním posadil do koÏeného kfiesla poblíÏ Cary a zaãal si natahovat ponoÏky a boty. „Ty mበale o nás star˘ch mládencích hroznû legraãní pfiedstavy. Proã se ptá‰?“ „ProtoÏe jsi tak hroznû zhubnul, Ryane.“ Cara pohlédla dolu na jeho sklonûnou hlavu a ‰tíhlé prsty zaujaté tkaniãkami, a pocítila k nûmu vlnu náklonnosti. Poklekla pfied ním a poloÏila své dlanû na jeho. „Ryane, co se dûje? Je tvÛj bratr v pofiádku? Nûjak˘ problém na ranãi? Nepohádali jste se, Ïe ne?“ „Teda, Puritánko!“ zasmál se Ryan do tûch jasn˘ch oãí, které obãas záfiily jako samy hvûzdy. „To je od tebe hezké, Ïe se tak stará‰, ale váÏnû to není potfieba…“ „Ale je, Ryane!“ namítla Cara. Naléhavû jej uchopila za ramena a ke svému velkému znepokojení pocítila, Ïe jsou daleko vyhublej‰í, neÏ si pamatovala. „NevypadበvÛbec dobfie, kamaráde. Podle v‰eho dost nejí‰ ani neodpoãívá‰. Po cel˘ rok jsi mi byl takovou oporou a nechal mû vymluvit se, kdyÏ bylo tfieba, tak mû nech, aÈ mÛÏu to samé udûlat pro tebe. Povûz, co se dûje.“ Ryan se s povzdechem opfiel a chvíli ji pozoroval zpod hust˘ch, pískovû plav˘ch fias. „Dobrá,“ fiekl záhadnû. „V‰echno ti vyklopím, ale musí‰ pro mû nûco udûlat.“ „A co?“ „Sundej si tu mni‰skou kutnu.“ Cara pfiekvapenû pohlédla na svÛj kabát, potom opût na Ryana a zazubila se. „To chce‰ fiíct, Ïe se ti mÛj star˘ vûrn˘ kabátek nezamlouvá? Ráda bych ti pfiipomnûla, Ïe je to jedin˘ kabát, kter˘ mi je‰tû zbyl z m˘ch lep‰ích ãasÛ.“

q

17

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 18

L E I L A M E A C H A M O VÁ

„Ov‰em ta loajalita mu na vzhledu moc nepfiidala, drahou‰ku.“ „No tak dobfie!“ Setfiásla kabát, nechala jej spadnout na zem a posadila se na podlahu u Ryanov˘ch nohou. Pfiíli‰ velk˘ tlust˘ ‰ed˘ svetr jí visel z ramen, ale zároveÀ tûsnû pfiiléhal k pln˘m a vysoko posazen˘m ÀadrÛm. „Tak ven s tím,“ pfiikázala. Soustfiedila na Ryana ve‰kerou svou pozornost a pfiitom si nev‰imla záblesku, kter˘ se krátce objevil v jeho modr˘ch oãích.

Ryan klesl hlavou na vysoké opûradlo kfiesla a nûkolik vtefiin zádumãivû pozoroval strop. Potom pfiiznal: „Poslední dobou jsem byl nemocn˘. UÏ skoro mûsíc se snaÏím vypofiádat s nûjakou Ïaludeãní virózou. Proto jsem zhubl a vypadám tak nedomrle. Není to sice nic váÏného, ale stejnû to dá ãlovûku zabrat.“ „A byl jsi u doktora?“ „Byl,“ odvûtil Ryan krátce a jeho tón dával jasnû na srozumûnou, Ïe toto téma je uzavfieno. „A navíc,“ stoãil hlavu k fotografii na krbové fiímse, „nemÛÏu si pomoct, ale dûlám si starosti o toho svého drsného bratfiíãka. Jeth mi pfiipadá tak opu‰tûn˘. Ten velk˘ dÛm je prázdn˘ a tich˘ jako hrobka. A díky tûm ‰ed˘m dlaÏdicím, kter˘mi Jeth nechal vyloÏit podlahy, tak i vypadá. Na‰e matka nikdy nemûla pfiíleÏitost vyzdobit dÛm podle sv˘ch pfiedstav. Byl stûÏí dostavûn˘, kdyÏ s tátou zahynula pfii letecké nehodû. Hroznû bych si pfiál, aby si Jeth na‰el nûjakou úÏasnou Ïenskou, která by mu dala dûti a udûlala z toho domu domov.“ „Tak proã si nûjakou nevezme?“ zeptala se Cara. „Urãitû má nûjaké nabídky.“ „To má, o tom není pochyb. JenÏe Jeth si myslí, Ïe taková Ïena, se kterou by chtûl strávit zbytek Ïivota, prostû neexistuje.“ „Dokonalost je vzácná,“ podotkla Cara su‰e a pak pocítila, Ïe se ãervená, kdyÏ Ryan zvedl hlavu a tázavû na ni pohlédl. „PromiÀ, to jsem nemûla fiíkat. Nemám právo tvého bratra soudit.“ Cara vsunula svou dlaÀ do jeho. „Pokraãuj, Ryane.“ „Îena, kterou Jeth potfiebuje, by musela b˘t zvlá‰tní, ne dokonalá,“ vysvûtloval Ryan trpûlivû. „Musela by b˘t ten typ Ïeny, která je schopna milovat zemi stejnû jako on, a smífiit se s jejími nároky i chybami – se v‰ím tím vedrem a vûtrem a píseãn˘mi

q

18

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 19

R YA N O VA P O M O C

boufiemi a samotou. Také by musela respektovat její lid, v‰echny ty rÛzné národy a kultury. A taky by musela milovat Jetha, doopravdy milovat, ne jen jeho peníze nebo moc a celé to impérium, ale muÏe Ïijícího za nepfiístupnou fasádou, která je rok od roku silnûj‰í.“ „To jsou celkem nároãné poÏadavky,“ fiekla Cara ti‰e. „Ryane, tebe nikdy nenapadlo se oÏenit a pofiídit si dûti, aby se z toho domu stal domov? Sice bych nerada ztratila toho nejlep‰ího pfiítele, co jsem kdy mûla,“ usmála se posmutnûle, „ale tu moÏnost pfiece má‰. Ranã snad patfií rovn˘m dílem vám obûma, ne?“ Ryan zavrtûl hlavou. „Na papífie ano, ale ta zem, dÛm, ropa, dobytek – to v‰echno ve skuteãnosti patfií Jethovi. Podle nûj je to se zemí stejné jako s koÀmi nebo ãímkoliv divok˘m, co ãlovûk drÏí v zajetí. Buìto se o to stará‰, nebo to musí‰ nechat jít. Vzpomínám si na den, kdy mi to názornû pfiedvedl. Toho léta mi bylo osmnáct. Tak jsem se nechal pohltit studiem na pfiijímací zkou‰ky na Harvard, aÏ jsem v‰echny starosti a povinnosti t˘kající se chodu ranãe hodil za hlavu. Jednoho dne mi Jeth fiekl, aÈ s ním zajdu do stájí. Hvûzda Texasu, mÛj kÛÀ, stál v ohradû a pofrkával, a mnû hned do‰lo, o co Jethovi jde. Pfii‰el na to, Ïe se o nûj místo mû stará jeden z nádeníkÛ. V La Tierra se o svého konû musí starat kaÏd˘ sám. Zeptal se mû, kdy jsem na Texasovi jel naposled, a já musel pfiiznat, Ïe uÏ se ani nepamatuju. Bylo na nûm vidût, Ïe se z nûj zase stává ten divok˘ hfiebec, kterého jsem polapil……“ „A co bylo dál?“ naléhala Cara, kdyÏ se Ryan odmlãel. „Jeth do‰el k bránû ohrady a otevfiel ji. Pak Texase plácl do boku a mÛj kÛÀ vyrazil zpátky do hor, kde jsem ho na‰el.“ „Ale to je kruté!“ zalapala po dechu. „Bylo to od nûj laskavé, Caro! Nechápe‰? Texas by nikdy nemohl patfiit nikomu jinému, a mÛj uÏ nebyl, takÏe jsme ho museli pustit na svobodu. Pofiád toho konû vidím. Byl to tfiíroãek se zlatou srstí a bíl˘m ocasem, a hfiíva mu dole na ‰íji vytváfiela dokonalou bílou hvûzdu. Odcválal do dálky, pak se zastavil a ohlédl se. UÏ uÏ jsem se rozbíhal za ním, ale Jeth mû zastavil a fiekl nûco, na co jsem nikdy nezapomnûl…“

q

19

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 20

L E I L A M E A C H A M O VÁ

„Co to bylo?“ ptala se Cara se zatajen˘m dechem a oãima navrch hlavy. „¤ekl, Ïe bych se nikdy nemûl pokou‰et ochoãit nic, co nejsem pfiipraven˘ milovat.“ Ryan znavenû zavfiel oãi a v pokoji zavládlo ticho ru‰ené jen vzdálen˘m kfiikem rackÛ a tikáním honosn˘ch staroÏitn˘ch hodin na krbové fiímse. Sluneãní svit pronikající dovnitfi francouzsk˘mi dvefimi nedokázal rozehnat náhl˘ chlad, kter˘ se do pokoje vkradl. „Pochopil jsem, co mi chtûl sdûlit,“ promluvil Ryan a znovu se opfiel hlavou o lenoch kfiesla. „Nበranã se jmenuje La Tierra Conquistada, ví‰. To v pfiekladu znamená ‚dobyté území‘. Domnívám se, Ïe po ãtyfiech generacích lze skuteãnû mluvit o dobytém území, ale nezÛstalo by to tak bez péãe a obûtavosti. Jeth chtûl fiíct, Ïe ji musím nechat b˘t. Îe svoji vûrnost nemÛÏu dûlit.“ „A tak jsi odjel studovat práva,“ podotkla Cara ti‰e. „Ano. Toho podzimu jsem odjel na Harvard a nikdy jsem se nastálo nevrátil. Oba jsme vûdûli, Ïe nejsem stvofien˘ k tomu, abych vedl ranã. Zato Jeth ano. V m˘ch Ïilách proudí krev mojí matky, která milovala hudbu a krásné vûci. Jeth je zase cel˘ po otci. MÛj bratr vÏdycky trval na tom, Ïe ranã patfií mnû stejnû jako jemu, ale také Ïe ho nejde spravovat na dálku. Rozhodoval o v‰em, co se La Tierry t˘kalo, a svûdomitû dûlil zisk mezi nás dva. Udûlal ze mû boháãe.“ „Tím by ses stal i sám bez jeho pomoci,“ fiekla Cara vfiele. „Jsi pfiece geniální právník!“ Ryan otevfiel oãi a pobavenû na ni pohlédl. „Co tû na Jethovi tak popuzuje, Puritánko?“ Cara se zardûla studem a odtáhla ruku. „Musí‰ mi je‰tû jednou prominout, Ryane. Já jen Ïe tvÛj bratr na mû pÛsobí tak… tak panovaãnû. Tenhle druh arogance mi vÏdycky ‰el tak trochu proti srsti.“ „Arogance jde ãasto ruku v ruce s mocí, Caro, a Jeth nikdy nemûl pfiíleÏitost b˘t ãímkoliv jin˘m neÏ tím, k˘m se stal – velice mocn˘m muÏem. KdyÏ na‰i pfii‰li o Ïivot, bylo mi jedenáct a Jethovi osmnáct. Tehdy snil o nûãem docela jiném. Chtûl se stát

q

20

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 21

R YA N O VA P O M O C

olympijsk˘m plavcem. JenÏe ten sen skonãil, kdy byl nucen pfievzít otûÏe nad La Tierrou. A nemûl nikoho, kdo by mu pomohl.

Ti, kter˘m dÛvûfioval – právníci, bankéfii a ostatní ranãefii – se nakonec ukázali b˘t naprosto bezcharakterní. Vidûli pfiíleÏitost jak se zmocnit La Tierry a uch˘lili se ke kaÏdé myslitelné levárnû, aby ji dostali. JenÏe nepoãítali s Jethovou chytrostí a kuráÏí. Nakonec se ukázalo, Ïe je na nû aÏ moc mazan˘ a tvrd˘. A taky nebyl Ïádn˘ shovívav˘ vítûz. KaÏd˘ z tûch muÏÛ se doÏil dne, kdy litoval, Ïe s Jethem Langstonem vÛbec zkfiíÏil zbraÀ.“ Ryan se odmlãel a vûnoval Cafie svÛj klukovsk˘ úsmû‰ek. „Poãítám, Ïe takhle ti zní je‰tû panovaãnûj‰í a otrlej‰í, viì?“ „Myslím, Ïe si o nûj dûlበzbyteãné starosti,“ odvûtila. „Pfiipadá mi jako naprosto sobûstaãn˘ muÏsk˘, kter˘ se oÏení, aÏ se na to bude cítit. Navíc je je‰tû mlad˘, je mu pfiece jen ãtyfiiatfiicet. Pfiekvapuje mû, Ïe nemusí odhánût Ïenské vidlemi. Je na nûm nûco… energického, co vût‰inu Ïen pfiitahuje.“ „Ale tebe ne, viì?“ vyzvídal Ryan, a kdyÏ celá nesvá sklopila oãi, rozesmál se. „Nestyì se pfiece, Puritánko. Mበpravdu, vy dva byste si brzy vjeli do vlasÛ. Rozhodnû aspoÀ ze zaãátku.“ Najednou se posadil zpfiíma a zavrtûl hlavou, jako by jej vlastní my‰lenky unavovaly. „Tak pojì,“ fiekl a vytáhl Caru na nohy. „Pojìme, neÏ se doãista setmí.“ PláÏ Devereux, úzk˘ pruh zemû oddûlující pfiístav Marblehead od Atlantického oceánu, byla pro Caru a Ryana oblíben˘m nedûlním místem. Tu první nedûli poté, co se potkali, sem Cara vzala pohledného Texasana na sbírání naplaveného dfieva. Bylo to jednoho vûtrného únorového dne témûfi pfied rokem. KdyÏ dorazili, pláÏ zela prázdnotou aÏ na pár mofisk˘ch ptákÛ, ktefií se hemÏili na vlhkém písku a tkliv˘mi hlasy jim krákali nad hlavami. Cara pfiekvapenému Ryanovi vysvûtlila, Ïe dubové dfievo nasáklé solí hofií pfiekrásn˘mi barvami. „V‰ak uvidí‰ veãer,“ slíbila.

Nasbírali plnou náruã a pak skonãili v Cafiinû skromné garsonce pfiistavûné na vrcholku dvouposchoìového domu. K bytu patfiila ohrazená vyhlídka – vlastnû úzk˘ balkónek obrácen˘ k oceánu, kde kdysi Ïeny mofieplavcÛ vyhlíÏely lodû sv˘ch manÏelÛ vracejících

q

21

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 22

L E I L A M E A C H A M O VÁ

se z cest. Zatímco v troubû slibnû pobublávala du‰enina a Cara otevírala lahev vína, natáhl si Ryan nohy pfied krbem a fascinovanû hledûl na jasné barvy v tanãících plamenech. „Díky tobû jsem na‰el víru,“ podoktl, kdyÏ si od ní bral ãí‰i vychlazeného vína. „Musí‰ si vzít domÛ polovinu dne‰ního úlovku,“ fiekla Cara, pohodlnû usazená vedle nûj, a usrkla svého vína. „Ty barvy budou mít v tom tvém bílém mramorovém krbu ten správn˘ dramatick˘ efekt.“ „Jen kdyÏ mi slíbí‰, Ïe za mnou pfií‰tí nedûli pfiijde‰ a uÏijeme si ten oheÀ spolu. NemÛÏu slíbit, Ïe uvafiím, ale znám vynikajícího dodavatele obãerstvení.“ Caru pfiekvapilo, Ïe ji Ryan pozval tak rychle. Mezi dámami z bostonské vy‰‰í spoleãnosti byl velmi Ïádan˘ a Cara dobfie vûdûla, Ïe má povûst donchuána. Sama se v jeho kruzích rozhodnû nepohybovala a ani nebyla jako v‰echny ty úchvatné Ïeny se spoustou volného ãasu, s nimiÏ byl zvykl˘ se st˘kat. Potkali se, kdyÏ Ryan pfii‰el do knihovny, aby si vyhledal nûjaké informace k pfiípadu, na kterém pracoval.

Ihned v nûm poznala populárního mladého advokáta, o nûmÏ se ve spoleãensk˘ch rubrikách psávalo v souvislosti se jmény nûkter˘ch jejích b˘val˘ch spoluÏaãek. Brala to jako jist˘ druh sebetr˘znû, ale stejnû nedokázala odolat ãetbû spoleãensk˘ch sloupkÛ, kde se je‰tû nedávno sem tam objevovala i jména ãlenÛ její vlastní rodiny.

KdyÏ se Ryan Langston objevil u informaãního pultu a poÏádal o pomoc s vyhledáním jistého svazku, Cara byla ohromena jeho vychováním, mûkk˘m texask˘m pfiízvukem i ostfie fiezan˘mi rysy v pohledné chlapecké tváfii. SluÏba jí skonãila v pût hodin, a kdyÏ vycházela z knihovny, elegantní ãervené Ferrari zaparkované vedle jejího Volkswagena z druhé ruky jí napovûdûlo, Ïe Ryan Langston je stále je‰tû uvnitfi a pracuje na svém pfiípadu. Îe má prázdnou pravou pfiední pneumatiku, si v‰imla, aÏ kdyÏ se pokusila vyjet z parkovi‰tû. Z toho, jak se auto naklánûlo na prav˘ bok, bylo jasné, Ïe situace je váÏná, a tak radûji pfieparkovala, aby mohla ohledat ‰kody. KdyÏ vypnula motor, stál uÏ Ryan

q

22

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 23

R YA N O VA P O M O C

u svého Ferrari. „Vidím, Ïe tu máte mal˘ problém,“ fiekl a pokynul smûrem k u‰lé pneumatice. „Máte hever?“ Cara nejenÏe nemûla hever, ale dokonce ani náhradní pneumatiku. Byl to jeden z tûch dní, kdy se v‰echno spiklo, jen aby jí pfiipomnûlo, o co v‰echno uÏ ve sv˘ch ãtyfiiadvaceti letech pfii‰la.

TouÏila, aby ten den uÏ skonãil a ona se mohla vrátit domÛ, rozdûlat oheÀ, nûco lehkého poveãefiet a moÏná hrát na piano, dokud nebude pfiíli‰ unavená, neÏ aby leÏela vzhÛru se sv˘mi vzpomínkami. KdyÏ teì sedûla za volantem svého zchátralého auta a k u‰ím se jí donesl hlas muÏe, jemuÏ se dokofián otevíral ten sam˘ svût, kter˘ se k ní obrátil zády, pocítila náhlou a stra‰livou touhu propuknout v pláã. Ovládla se tak, Ïe pevnû sevfiela volant a hledûla upfienû pfied sebe, ale ten pohledn˘ muÏ s temnû plav˘mi vlasy se sehnul a nakoukl dovnitfi zavfien˘m okénkem. „Jste v pofiádku?“ zeptal se a Cara v jeho hlase zaslechla nelíãenou starost. Nucenû polkla a vûnovala mu zdvofiil˘ úsmûv, zatímco se v duchu modlila, aby se tu nerozbreãela pfied úpln˘m cizincem – zejména ne pfied tímhle cizincem. „Jsem v pofiádku,“ ujistila ho a otevfiela dvefie. Na mûsto uÏ padl pfiíkrov chladné noci, a Cara si pfiitáhla svÛj hnûd˘ kabát blíÏ k tûlu. „Jste hodn˘, Ïe se staráte, ale to není tfieba,“ fiekla Ryanovi. „PÛjdu zpátky a zavolám do servisu.“ Za nic na svûtû by mu nebyla prozradila, Ïe nemá rezervu ani peníze, aby si koupila novou. V‰ak uÏ vymyslí, co dál, jen co se ho zbaví. „To pfiece není tfieba,“ trval na svém a vypadal pfiitom v na míru ‰itém svrchníku velmi zámoÏnû. „Já vám to kolo vymûním, neÏ fieknete ‰vec. Jen mi otevfiete kufr a já…“ „Prosím vás, ne!“ protestovala Cara a zdû‰enû pozvedla své jemné ruce. „Podívejte, mladá dámo,“ smetl Ryan její protesty, „nenechám vás tu pfiece ãekat samotnou na parkovi‰ti, kdyÏ vám to kolo mÛÏu bûhem nûkolika minut vymûnit!“ Nezbylo neÏ pfiijmout poráÏku co moÏná nejdÛstojnûji. „Víte, já… já nemám náhradní pneumatiku…“ Cara cítila, jak jí horko stoupá do tváfie.

q

23

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 24

L E I L A M E A C H A M O VÁ

„Aha…“ odvûtil ti‰e. Jeho modré oãi vrhly krátk˘, témûfi nepostfiehnuteln˘ pohled na její obno‰en˘ kabát a Cara pochopila, Ïe jejímu studu porozumûl. „V tom pfiípadû mi musíte dovolit, abych vás odvezl domÛ.“ „Kdepak, to nejde!“ „Jmenuji se Ryan Langston,“ pravil ten vysok˘ mlad˘ muÏ klidnû. „PÛsobím tu v Bostonu jako advokát a uji‰Èuji vás, Ïe jste se mnou ve vût‰ím bezpeãí, neÏ kdybyste postávala nûkde na rohu a ãekala na autobus nebo taxík.“ Sáhl do náprsní kapsy a vytáhl úzkou penûÏenku ze svûtlehnûdé kÛÏe s diskrétním zlat˘m monogramem v rohu. Vytáhl nav‰tívenku a podal ji Cafie. „Myslím, Ïe je tu dost svûtla na to, abyste si ji pfieãetla a pfiesvûdãila se, Ïe mluvím pravdu. Musíte mi dovolit, abych vás odvezl domÛ.“ Cara letmo pohlédla na nav‰tívenku. Nebylo to nutné, jelikoÏ dobfie vûdûla, s k˘m mluví. „Dobrá, chápu. Je to od vás moc laskavé. Vezmu si kabelku.“ Pfií‰tího dne jela do práce s kolegyní. KdyÏ dorazily na parkovi‰tû, zÛstala Cara s otevfienou pusou zírat na svÛj Volkswagen.

Prázdná pneumatika byla vymûnûná za novou. Cara otevfiela kufr a na‰la starou pneumatiku opravenou a nádavkem je‰tû nov˘ hever. „Pane Langstone, to od vás bylo velmi laskavé,“ fiekla Cara, kdyÏ se mu dovolala do advokátní kanceláfie. „Hned zítra ráno vám po‰lu ‰ek za v‰echny ty vûci, co jste nakoupil.“ Mluvila sebejistû a v duchu pfiitom myslela na tûch nûkolik posledních kouskÛ stfiíbrn˘ch pfiíborÛ, které je‰tû mohla prodat.

Ryan hned neodpovûdûl. Po chvíli se zeptal: „Sleãno Martinová, vy jste bostonská rodaãka, Ïe?“ „Ano.“ „Máte-li pocit, Ïe mi nûco dluÏíte, byla byste ochotna splatit mi to sv˘m ãasem a provést mû po mûstû?“ „Prosím, pane Langstone?“ „Rád bych vidûl Boston oãima správné BostoÀanky, sleãno Martinová.“ Caru napadlo, Ïe se jí snad vysmívá. Jakápak ona je „správná BostoÀanka“?! Vzápûtí pokraãoval: „UÏ tu bydlím nûkolik let, ale je‰tû pofiád jsem mûsto nepoznal tak, jak bych rád. Za tu

q

24

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 25

R YA N O VA P O M O C

chvíli, co jsem s vámi vãera mluvil, jsem získal dojem, Ïe tu znáte kaÏdé zákoutí, a to je pfiesnû to, co ãlovûku ti‰tûn˘ prÛvodce dát nemÛÏe.“ Cara zaváhala. Chce se s ní sejít. To o tom prÛvodcovství byla jen fráze, kterou jí podle jejího soudu ten mlad˘ Texasan se smyslem pro humor nabídl. A náhle se jí zachtûlo s ním sejít. UÏ dávno nemûla pfiíleÏitost uÏít si spoleãnost nûkoho jako Ryan Langston. „Mám dojem, Ïe na tom prodûláte, pane Langstone,“ odpovûdûla. „Ale ráda bych vám Boston ukázala a také nemám ráda dluhy.

Kdy zaãneme?“ Pfiekvapil ji: „Hned dnes veãer, sleãno Martinová, tedy pokud nemáte nic proti. Vyzvednu vás v ‰est hodin u vás doma.“ Ryan jí poskytl chvilku na odmítnutí, poté jí popfiál dobré ráno a zavûsil. Ten veãer v ‰est hodin vjelo na pfiíjezdovou cestu k soukromému vchodu do Cafiina domu Ferrari. Ryan byl stále je‰tû ve formálním obleku a plá‰ti, ale pfii pohledu na její v‰ední kalhoty a svetr podotkl, Ïe by se napfied rád zajel domÛ pfievléct. „¤eknûte mi, kam pÛjdeme, aÈ si vezmu nûco vhodného,“ fiekl.

Vyrazili si na krémovou polévku s mu‰lemi a partiãku karet se star˘m námofiním kapitánem, kter˘ se pfiátelil s jejím zesnul˘m dûdeãkem. „Je vdovec,“ pouãila Cara Ryana v ob˘vacím pokoji jeho rezidence. „Bude se vám líbit. Je‰tû pamatuje doby, kdy BostoÀané museli pfii hledání obÏivy spoléhat na mofie.“ Zatímco se Ryan oblékal, obdivovala ten krásn˘ pokoj a jen stûÏí odolala touze vyzkou‰et si klavírní kfiídlo stojící v rohu.

Na konci veãera ji Ryan doprovodil aÏ ke dvefiím, potfiásli si rukama a domluvili si, Ïe se sejdou opût v nedûli. Tentokrát si v‰ak Cara vymínila, Ïe jí musí na oplátku za pomoc s autem dovolit, aby mu uvafiila.

Po dal‰ím setkání se uÏ jejich nedûlní schÛzky staly pravideln˘mi a jejich neãekan˘ vztah se vyvíjel k vzájemné spokojenosti.

Ryan jí fiíkal „moje dûvãe na nedûli“ ãi „Puritánka“ podle jejích novoanglick˘ch pfiedkÛ – alespoÀ to tak tvrdil. Cara jej v‰ak podezírala, Ïe díky sv˘m zku‰enostem a svûtaznalosti tu‰í, Ïe je stále je‰tû panna. Ulevilo se jí, kdyÏ zjistila, Ïe ji chce a potfiebuje pouze jako

q

25

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 26

L E I L A M E A C H A M O VÁ

pfiítelkyni. Nemohla se totiÏ s nik˘m zaplést, dokud se jí nepodafií umofiit rodinné dluhy. Vûdûla, Ïe v Ryanovû Ïivotû figurují jiné Ïeny – krasavice, které doprovázel do drah˘ch podnikÛ a na spoleãenské akce, kam ji samu nikdy nepozval. Cara se obávala, Ïe se za ni stydí. Její ‰aty byly otfiesnû staré a vlasy nemodernû dlouhé.

Po ãase jí v‰ak do‰lo, Ïe Ryan by se za svou pfiítelkyni nikdy nestydûl. To kvÛli ní se jejich nedûlní schÛzky omezovaly na pikniky a procházky po pláÏi, ãi vyjíÏìky na venkov a do zastrãen˘ch, opu‰tûn˘ch zákoutí. Ryan si se svou typickou úãastí uvûdomoval, Ïe se Cara nechce st˘kat s b˘val˘mi pfiáteli a spoleãníky, ktefií by pak zas jednou probírali její situaci nad ‰álkem ãaje ãi skleniãkou martini.

Pro Caru bylo nesmírnû osvobozující, kdyÏ se nûkomu tak citlivému jako Ryan mohla koneãnû svûfiit s tím, co vedlo k jejímu souãasnému Ïivotu v osamûní a bezmála i chudobû. KdyÏ si Ryan získal její dÛvûru, odhalila mu, Ïe je pfiím˘m potomkem rodu jednoho z prvních loìafisk˘ch magnátÛ, ktefií se v Bostonu usadili.

To její pfiedek postavil tu pfiekrásnou rezidenci, kde strávila bezstarostná léta dospívání coby jediná dcera sv˘ch rodiãÛ. Rodinné bohatství se sice s kaÏdou novou generací postupnû vytrácelo, ale stále mûli dost na to, aby se udrÏeli v té nejvy‰‰í vrstvû bostonské spoleãnosti, a aby se Cafiin otec mohl vûnovat literatufie, aniÏ by byl nucen vydûlávat si na Ïivobytí. Jeho historické knihy o Bostonu mu vynesly skromnou slávu, ale jen velmi málo penûz.

I tak se v‰ak na‰el dostatek financí na to, aby Caru poslal studovat na Juilliardskou konzervatofi v New Yorku, kde se z ní mûla stát koncertní pianistka.

JenÏe pak, ve druhém roãníku, její matka náhle zemfiela na zástavu srdce, kdyÏ se na zahradû sh˘bla, aby pfiivítala první poupátko krokusu vykukující zpod snûhu. Cara toho roku ãasto létala domÛ a pfii kaÏdé náv‰tûvû zastihla otce je‰tû kfiehãího, ztracenûj‰ího a zmatenûj‰ího. JelikoÏ se zdálo, Ïe star˘ pán ztrácí soudnost, rozhodla se na rodinné finance dohlíÏet sama, a co zjistila, ji ‰okovalo. Rodina nemûla Ïádné peníze – a to uÏ del‰í dobu. Na dÛm byla uvalena hypotéka, ze které otec financoval svÛj poslední lite-

q

26

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 27

R YA N O VA P O M O C

rární projekt a také Cafiino vzdûlání na konzervatofii. Poji‰tûní propadlo, a dokonce ani v˘lohy za matãin pohfieb nebyly uhrazeny. „Co si poãneme?“ zeptala se dlouholetého rodinného právníka poté, co jí pfieãetl dlouh˘ seznam nesplacen˘ch pohledávek. „Musíte samozfiejmû vyhlásit bankrot,“ poradil jí vyrovnanû. „Jiná moÏnost není.“ Cafiin otec tou dobou spal na lehátku na verandû, kam smûrem od Atlantického oceánu doléhal slab˘ vánek. „Tati.“ Jemnû jím zatfiásla, pevnû rozhodnuta, Ïe nedovolí, aby jej vystûhovali z vlastního domu. Tenká, modr˘mi Ïilkami protkaná ruka se mu bez Ïivota svezla z klína a Cara si s pláãem uvûdomila, Ïe zÛstal u‰etfien nejhor‰ího. Poté, co otce pohfibila vedle matky, odjela Cara na ãas pryã, aby se mohla zamyslet nad svou neutû‰enou situací. Její rodina uÏ neexistovala. Svût, kter˘ kdysi znala, jí byl uzavfien – odmítala v nûm Ïít na dluh – a zb˘vala hromada pohledávek, které bylo tfieba uhradit. Zaplatí je. KdyÏ se rozhodla, ukonãila Cara svoje studium na konzervatofii a pak nav‰tívila kaÏdého z vûfiitelÛ, aby poprosila o více ãasu. Vysvûtlila jim, Ïe nemÛÏe vyhlásit bankrot. NepovaÏovala za morální, aby peníze pÛjãené v dobré vífie zÛstaly nevráceny. Byli by tedy tak hodní a dali jí ãas, neÏ vystuduje knihovnictví – na levnûj‰í státní univerzitû – a získá tak lep‰í finanãní zázemí, aby byla schopna dluhy splatit?

Vûfiitelé, ktefií vze‰li z toho samého puritánského plemene jako ona, porozumûli její prosbû tak, jak ji Cara mínila – jako projev yankeeské hrdosti a odhodlání oãistit rodinné jméno a zachovat si sebeúctu. Souhlasili. Cara prodala dÛm i nábytek, vãetnû drahocenného klavíru znaãky Steinway, kter˘ byl její Ïivotní radostí.

Rozprodala téÏ v‰echen osobní majetek s v˘jimkou ‰ÀÛry perel po matce a zlatého fietízku, kter˘ jí rodiãe dali darem, kdyÏ byla pfiijata na konzervatofi. V dobû, kdy do jejího Ïivota vstoupil Ryan, uÏ mûla tfii roky po ‰kole a pfieÏívala na pfii‰krceném rozpoãtu, takÏe si mohla dopfiát jen dvû pfiepychové vûci – malé piano do garsonky a pár dobr˘ch flísov˘ch bot na procházky po pláÏi. Zcela se stáhla ze svého b˘valého svûta, ponûvadÏ dobfie vûdûla, Ïe pokud tam na ni vÛbec vzpomínají, pak jen se soucitem a opovrÏením.

q

27

r

RyanovaPomocKor1

9/25/17 3:48 PM

Stránka 200

Leila Meachamová RYANOVA POMOC Z anglického originálu Ryan’s Hand, vydaného nakladatelstvím Grand Central Publishing v New Yorku roku 2016, pfieloÏila Anna Kfiivánková Obálku zhotovila Katefiina Stárková Redigovala Lucie Krátká Odpovûdn˘ redaktor Boris Hokr Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 200 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9242. publikaci.

Sazba Olaf ·najder Tisk TBB a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz