0038706

Obsah

05 Úvod 09 Jedna: Příroda a roční období 26 Dva: Výlety ven 46 Tři: Duch soběstačnosti 64 Čtyři: Radost z fika 90 Pět: Skandinávská kuchyně 140 Šest: Zdravý hédonismus 158 Sedm: Domov a design 180 Osm: Spřízněnost, družnost a otevřenost 193 Jak prožívat hygge – ve zkratce 195 Rejstřík 202 Literatura k tématu 205 O autorce 206 Poděkování

Úvod Dobrý den a vítejte! Nebo také „Hei, og velkommen!”

Buďte jako doma. Dejte třeba vařit vodu na čaj nebo si nalijte skotskou a stulte se někde, kde vás chvíli nebude nic vyrušovat. Čeká na vás svět skandinávského hygge. „Co přesně je to hygge?“ ptáte se. Je to dánský/norský výraz, který se překládá jako pocit pohodlí, ale může také znamenat spřízněnost a družnost, veselí. Pokud podstata hloubavosti tkví v člověku samotném a v pohledu do sebe sama, hygge naopak spočívá ve společenskosti a pohledu ven. Hygge má těžiště v příjemném prožívání jednoduchých věcí v životě, ve společenství blízkých přátel a příbuzných. Ve skutečnosti v sobě hygge elegantně spojuje všechno, co je na skandinávském životním stylu skvělé. Jen jedna poznámka: výraz hygge neexistuje ve finštině ani ve švédštině, takže uznávám, že když jsem jej aplikovala na celý skandinávský region, abych prozkoumala, proč se nám žije tak dobře, trochu jsem to zobecnila. V poslední době se v mnoha studiích o kvalitě života umísťují Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko na prvních příčkách žebříčků a místní lidé o tom často vtipkují. Přesto se představa o životě v tomto regionu často zjednodušuje na unavující klišé: všichni jsou blonďatí (včetně nábytku – za to díky tobě, Ikeo), zbožňují nakládané sledě a masové kuličky a skandinávský největší (hudební) export je Abba a švédský šéfkuchař z The Muppet Show. Všechny naše interiéry jsou jasně bílé a oblečení nosíme jen v monochronní barevné paletě šedé, šedé a zase šedé. Jestli se díváte na severské filmy noir, odpouštíme vám, když si budete myslet, že se tu káva pije po litrech, nikoli po šálcích. Na této poslední karikatuře je ale zrnko pravdy: 5

Hygge

v žebříčcích spotřeby kávy na hlavu se skandinávské země pravidelně umísťují na špici. Na kofeinu jsme závislí, ale dalo by se říct, že je to nutnost, když je většinu roku venku takové chladno a tma. Abyste mi rozuměli, skandinávský život není dokonalý. Všude na světě mají lidé své výstřelky a osobní zvláštnosti, nejsme mezi nimi žádnou výjimkou. Máme prostě jen jiný pohled na život. Koneckonců jsme sice vaši severní bratranci, přesto se někdy zdá, že žijeme v úplně jiném světě. Tato kniha proto prozkoumává kontext skandinávského života a toho, jak fungujeme. Berte to jako odlehčenou učebnici, jak si života užívat co nejvíce, nikoli jako návod, který je třeba otrocky následovat. Můžete si osvojit více nebo méně návrhů, které zde najdete, ale pravda je taková, že hygge nemá žádná pevně stanovená pravidla. Je to zároveň pocit i kulturní koncepce. Zeptala jsem se Diany Henryové, jedné z předních britských spisovatelek o kulinářském umění, aby se se mnou podělila o své myšlenky o hygge: „Jakmile jsem dorazila do Kodaně – bylo to jedné temné noci v prosinci – pochopila jsem koncept hygge, i když jsem pro něj neměla výraz. Když jsme táhli kufry směrem k hotelu, všimli jsme si, že jsou všude svíčky, tlusté a vysoké na velkých oknech, malé čajové svíčky v těch menších. Kodaň osvětloval sled měkkých odlesků. To je milé, pomyslela jsem si, že lidé ve všech těch hotelech, restauracích a bytech se tolik starají o to, aby vytvořili teplo pro všechny kolem sebe. Nazítří svíčky hořely zase, a to nejen v noci venku, ale i v malé kavárně, kde jsme si dopoledne dali skořicové bulky a ohřívali si dlaně o horký šálek s kávou, a v restauraci, kde jsme si k obědu objednali sendviče. Když jsem odjížděla, už jsem věděla, co ty svíčky znamenají. Možná proto, že mají více hodin tmy než my, se s ní i s chladem Skandinávci naučili poprat. Světla svíček jsou protijedem na tmu, ale ingrediencí tohoto léku je i teplý svetr, dobré jídlo a pití a snaha vytvořit dobrý domov. Pochopila jsem to – hygge, útulnost, potěšení v životě, radost z toho, že se můžete schoulit v koutku své pohovky – a přála jsem si, abychom něco takového měli také. Myslím, že to potřebujeme.“ A já si to myslím také. Ve svém životě hygge potřebujeme. Vzhledem k mé práci v gastronomii oslavuje tato kniha družnost a pospolitost. Jídlo a pití jsou v jádru hygge a já jsem měla to velké štěstí, že jsem vyrostla v rodině, která se scházela u domácích jídel; tím ale nechci říct, abyste se v kuchyni mučili a připravovali doma úplně všechno. Najdete tu recepty, kterými se můžete inspirovat, počínaje rychlými svačinkami až

6

ho, co máte opravdu rádi, nebo se naučit nějakou další pro život potřebnou

Hygge

po dobroty fika. Když své vaření zjednodušíte, můžete trávit více času u todovednost. Mnoho z nás má tendenci si všechno zbytečně komplikovat. Při každé příležitosti tomuto pokušení odolávejte – ujišťuji vás, že se budete cítit svobodnější. Ve skandinávských zemích udává tempo příroda. Máme zdravý strach z živlů, chováme k nim respekt a celý rok vnímáme volání přírody – trocha špatného počasí Vikingy od jejich výprav nikdy neodradila, stejně tak se jím nenecháme zastavit ani my. Žít pro nás znamená být aktivní, a život se odehrává venku i vevnitř. Hygge se někdy omezí na koláč, svíčky a krásné měkké bytové doplňky, ale pro mě to není jen nadbytečné požitkářství; do jisté míry je třeba si ho zasloužit. To ale neznamená, že musíte projít peklem při extrémních sportech nebo se trápit cvičením, které nesnášíte – to ani zdaleka. Malá dobrodružství v divočině jsou lepší než dřina v bíle osvícené posilovně ve velkoměstě, ale v duchu skandinávského pragmatismu je třeba udělat nějaké kompromisy. Žiji v Londýně, takže, i když je to světová metropole, jsou kompromisy nevyhnutelné. Zde není tak snadné skotačit venku, jako když jsem vyrůstala v Oslu, na místě, kde si můžete nasadit lyže a jít se uprostřed zimy projet po okolí, když se vám zachce. Hlavní, na co je třeba dávat pozor, chcete-li život prožívat co nejplněji, je udělat si čas na každodenní aktivity, nehledě na to, jak neutěšené je počasí za vašimi vstupními dveřmi. Nedávné studie dokázaly, že neaktivita je pro naši dlouhověkost horší než nějaké to kilo na bocích navíc. Severská filozofie říká, že nejde o to, vypadat dobře, ale cítit se dobře, a to po celý rok. Podstatou hygge je touha po jednoduchosti, potřeba osekat všechno na základy. Nechat za sebou úzkost a chaos moderního světa ve snaze mít čas a energii na to, abychom z života vytěžili co nejvíc. V srdci hygge je hlavní myšlenka, že my všichni musíme z krátkého času, který nám byl na této planetě dán, vytěžit co nejvíc… A musíme být laskaví sami k sobě i k ostatním. Takže ať už vás fascinuje skandinávský noir, máte slabost pro skvělý design nebo jste skandinávský region navštívili a uchvátil vás náš životní styl, doufám, že tato kniha každému něco nabídne. Pevně věřím tomu, že kdokoli může mít ze skandinávského hygge požitek, takže do toho skočte a přidejte se k nám…

Signe Johansenová, Londýn 2016 7

Jedna Příroda a roční období

10

Do divočiny „Jenom žít nestačí. K životu je potřeba sluneční světlo a svoboda a malá květina, kterou byste mohli milovat.” Hans Christian Andersen

„Vstávat,“ rozhodl jednoho květnového večera táta Johansen a přerušil tak moje fňukání, jak nesnáším učení se na zkoušky, „půjdeme natrhat konvalinky.“ Vyrazili jsme do blízkého lesa na kopci nad naším domem v Oslu. Nebylo to nejdostupnější místo, kam jít trhat květiny. Vzpomínám si, jak jsem se lopotila nahoru od vzdálené hlavní silnice a robustní pohorky vrzaly, když jsme se nořili hlouběji a hlouběji do lesa a já se snažila neupadnout (což se mi stává často, jsem hrozně nemotorná). Jako každý dospívající se sklony k dramatičnosti, který má před sebou týden s jednou zkouškou za druhou, jsem pocítila drtivý dopad těžkého pocitu zmaru ze života a nesnášela jsem otce za to, že mě otravuje s tak nesmyslným výletem do přírody. Jaká ztráta času, když bych si místo toho mohla opakovat algebru! Byla trochu výzva dostat se do cíle vycházky a přemýšlela jsem nad tím, jak by někdo mohl toto legendární místo, kde květiny rostly, najít jinak než náhodou nebo záměrně. Můj otec je pilný sběrač, a vyčenichal proto toto místo v lese už před několika lety. Vracel se sem každý květen, aby natrhal květiny. Jakmile jsme spatřili tisíce jemných kvítků konvalinek, všechen stres ze zkoušek a strach ze mě úplně vyprchal. Jasné, malé, voňavé květinky se bělaly, kam až oko dohlédlo, částečně stíněné větvemi stromů, místy osvěcované příležitostnými paprsky zapadajícího slunce, které rozjasňovalo jejich dlouhé listy a krásné zvonkovité kvítky. Táta a já jsme se na sebe podívali bez sebe radostí a za dobrou půlhodinu jsme natrhali tolik konvalinek, kolik jsme jen unesli. Bylo jich tam tolik, že bychom s nimi mohli vyzdobit celou naši čtvrť a stejně by jich ještě hodně zbylo. Se svou elegantní svěžestí je Convallaria majalis opravdu „pomilováníhodnou“ květinou. Není proto náhoda, že mi konvalinky tolik evokují šťastné vzpomínky na moji rodinu. Nejsou to jen vzpomínky na tyto výlety z doby 11

Hygge

mého dospívání, které mě povznesou, když mě začíná drtit neúnavné tempo Londýna, je to i květina, kterou si moje matka vybrala jako svatební. Jak píše Diane Ackermanová v A Natural History of the Senses (Přírodovědné dějiny smyslů): „Čich je nejpřímočařejší z našich smyslů, a má proto schopnost vyvolat tu nejupřímnější nostalgii.“ Zatímco píšu, čichám k vonnému konvalinkovému oleji do koupele z londýnské parfumerie Floris (a snažím se jej tady všude nerozlít). Moje babička z matčiny strany i moje matka tuto vůni stále používají a já v této tradici pokračuji bez ohledu na to, jaký vliv to má na moje bankovní konto (jedna lahvička mi vydržela skoro dva roky, takže je to pořád levnější než moje každodenní kávová neřest, tím si to ospravedlňuji). Je to čichový výlet po cestičce vzpomínek, který mě nikdy nezklame: jasně zelené svrchní tóny konvalinky mají čistou vůni připomínající rosu, která symbolizuje příslib jara promíchaný s pižmovou pronikavostí smyslných letních nocí. Jedno stříknutí této chladivé svěží vůně je víc než jen čichová radost, je to nepostradatelná součást mého spojení s přírodou a součást smyslové mapy, jež odráží můj osobní životní příběh. Určitě také máte takové čichové zážitky, které spouští podobnou odezvu, a vsadím se, že většina z nás, kdo jsme v dětství, dospívání i dospělosti trávili hodně času venku, má některé tyto vůně vtisknuté přímo do smyslové DNA.

Udávat tempo Abych parafrázovala Ralpha Waldo Emersona, příroda udává tempo v celé skandinávské oblasti a „jejím tajemstvím je trpělivost“. Všechno, co je na severských zemích podmanivé a nepostradatelné, ať už je to naše kulinářská kultura, skvělý design, architektura, pravděpodobně i naše sociálně-demokratické tradice, je určitým způsobem zakořeněno v hlubokém respektu k přírodě a živlům. Spíše než bojovat s dlouhými tmavými zimami jsme se naučili, jak chlad přijmout, jak se na něj připravit a jak nacházet radost v pobývání uvnitř, když je venku ošklivo – k těmto tématům se vrátím v pozdějších kapitolách. Hygge spočívá v návratu zpět k základům, v nastavení priorit, co je v životě nejdůležitější, a bez kontextu a pochopení toho, co nás Skandinávce motivuje, to není nic. Ve skutečnosti není možné plně pochopit hygge, a tedy život v Dánsku, Finsku, na Islandu, v Norsku a Švédsku obecně, aniž by se člověk blíže nepodíval na přírodu a roční období, a jak jsou pro naši identitu ústřední. Být Skandinávcem ze své podstaty znamená být dobrým 12

dějin vynalezl strategie, jak se vypořádat s kontrasty krátkých, extatických

Hygge

pozorovatelem i účastníkem dějů v přírodě. Jsme národ, který v průběhu lét a dlouhých tuhých zim. Milujeme naše skvělé koláče, mihotavé votivní svíce a krásné interiéry, které jsou toho součástí, a klíčovým aspektem je naše láska k friluftsliv, což je česky „svobodný vzduch života“. Za prvního, kdo s tímto obratem přišel, se považuje Henrik Ibsen ve své básni Na horských pláních v roce 1859, kde výrazu friluftsliv odpovídá „dech lesů“. Je to dost dlouhá báseň, proto vám ušetřím čas a podělím se s vámi o úryvek: V pustou salaš kořist vnesu bohatou; tam při ohništi, na třínožce dechem lesů myšlénky mi volně prýští. Co tím Ibsen myslí a co dle mého názoru většina Skandinávců zná, je touha od všeho odejít a najít útěchu v přírodě, ideálně v chatce daleko od nejbližší hlavní cesty, kde nám společnost dělá jen osamělý los nebo ovce. Není to výlučně skandinávský pocit a jsem si velmi dobře vědoma toho, že je to trochu stereotypní. Typicky skandinávská je svoboda toulat se po přírodě kdykoli v průběhu roku, právo, které se v celém regionu považuje za nedotknutelné. Jak v knize The Old Ways: A Journey on Foot (Staré způsoby: Cesta pěšky) píše Robert Macfarlane: „Závidím Skandinávcům zvykové právo Allemansrätten („Právo každého člověka“). Tato konvence vychází z regionu, který si neprošel staletími feudalismu, a nemá tedy žádný zděděný respekt k třídě vlastnící půdu, umožňuje občanům se procházet kdekoli po neobdělané půdě za předpokladu, že nezpůsobí škodu; zapalovat oheň; spát kdekoli s výjimkou pozemku okolo obydlí; trhat květiny, sbírat plody a ořechy a plavat v jakémkoli vodním toku (pravidla, jimž se stále více blíží osvícené skotské zákony).“ Je to v podstatě lidské právo mít přístup k přírodě, výhoda dostupná každému, nejen málu privilegovaných. Nemusíte vlastnit značkové outdoorové oblečení a utrácet za pobyt v přírodě spoustu peněz. Jakmile jste v divočině, na společenském statusu nezáleží – je to vrcholně demokratický ideál. Nedávno se mě někdo zeptal, co je určující charakteristikou toho, být Norem, a já jsem měla potíže vymyslet jinou stručnou odpověď než láska k lyžování, chataření, závislost na kofeinu a vynález svorky na papír. Když se na to dívám zpětně, měla jsem to brát méně lehkovážně a trochu víc se

13

Hygge

zamyslet. Teď bych řekla, že mnoho z nás sdílí touhu po friluftsliv neboli pobývání v přírodě, o kterém ve svých básních mluví Ibsen. V celé Skandináviii jsme pyšní na svobodu toulat se po divočině, jak je to ukotveno v našich zákonech, s nimiž se Macfarlane ztotožňuje. To neznamená, že jsme samotáři nebo že popíráme modernost a existujeme v určitém druhu neustálé fantazie útěku. Cítíme však intenzivní potřebu utéct od ruchu a frmolu moderního života, abychom se zamysleli, utřídili si myšlenky a získali nadhled. Podle OSN žije 50 procent světové populace v městských oblastech a toto číslo se má v roce 2050 podle předpovědí zvýšit na 66 procent. Kulturní, ekonomické, politické a sociální příležitosti, které život ve městě na-

„Příroda člověka uklidňuje, umožňuje mu udělat krok zpátky a zamyslet se nad samotnou podstatou toho, co život vlastně je.“

14

votem ve městě a nárůstem duševních nemocí, což je fakt, který nemůžeme

Hygge

bízí, jsou bezpochyby obrovské; studie nicméně také uvádějí vztah mezi žiopomíjet, když je svět čím dál více urbanizovaný. Tempo našich moderních životů nás vyčerpává a studie dále ukazují, že ve své stále vykořeněnější městské existenci pomáháme svému duševnímu i fyzickému zdraví, když se odtrhneme od práce, každodenních starostí a, což je klíčové, od mobilních telefonů a tabletů. „Digitální detox“ je stále běžnější, a jaký je lepší způsob se od neustálých připomínek a pípání mobilního telefonu odtrhnout, než vyrazit do divočiny, kde není k dispozici žádná wifi síť? Z vlastní zkušenosti téměř deseti let života v Londýně znám hluboce zakořeněné nutkání odjet z města, které se po několika týdnech objeví. Sirény, doprava, cyklisté projíždějící na červenou, rázný krok a zaťaté čelisti lidí na ulicích… Možná je to světová metropole, ale dostává se do bodu, kdy ji už fyzicky nemohu snášet a musím utéct, v čemž samozřejmě nejsem výjimečná. Když jsme žili v Norsku, mohla jsem jít trhat květiny do lesa pár set metrů od našeho domu, nasadit běžky a jít se po škole proběhnout po kopcích. Taková každodenní odpočinutí od tlaku moderního života se tam daly provozovat snáze a svobodněji. Žili jsme v hlavním městě s křišťálově čistými fjordy, skvělými lyžařskými tratěmi a rozlehlou divočinou zvanou Nordmarka třicet minut od centra města. A bylo to tak bezpečné! Mohla jsem jít do přírody sama nebo s přáteli a žádný rodič snad nikdy neměl strach z pedofilů nebo sériových vrahů, kteří loví děti a dělají jim nevýslovné věci. Ostatní skandinávská města mají podobnou městsko-přírodní krajinu, která jejich obyvatelům usnadňuje být venku v jakémkoli ročním období, a tento rys sám o sobě má podle mého názoru ohromný vliv na vysokou kvalitu života v nich. V knize Happy City (Šťastné město) se Kodaň popisuje jako ideál městského plánování, který je navržen tak, aby uspokojil potřeby svých obyvatel. Jasným příkladem jsou široké cyklostezky: městská rada je postavila s ohledem na to, že cyklisté si při projížďkách po městě rádi povídají. Takové detaily stojí za příjemnějším místem k životu. Příroda člověka uklidňuje, umožňuje mu udělat krok zpátky a zamyslet se nad samotnou podstatou toho, co život vlastně je. Myslím, že když máte myšlenky sevřené úzkostí, strachem a stresem, útěk do zeleného lesa, procházka po mořském pobřeží nebo nenáročný výlet po horách vám zvednou náladu

∞

více než drahá kabelka nebo nějaká důmyslná elektronika.

Hledání útěchy v přírodě je ústředním bodem skandinávského hygge. 15

Hygge

Zachovejte klid a obejměte strom: výhody ekoterapie Antropoložka Margaret Meadová kdysi napsala o „duchovních a duševních předcích“, kteří utvářejí naši identitu, a ať už tuto myšlenku přijmete, nebo ne, vsadím se, že vrátit se do krajiny našich předků je jednoznačně přínosné. Pokud si myslíte, že jsem hipík objímající stromy, ujišťuji vás, že tomu tak není. Každé setkání s přírodou poskytuje nečekanou odměnu a pomáhá tišit všechny latentní úzkosti ze školy, přátel a strachy z budoucnosti, ale jsem ostražitá, co se týče pseudoduchovních jedinců zakládajících si na čistém životě, kteří vládnou současným trendům zdraví a pohody. Na přírodě mě nepřestávájí fascinovat její ozdravné vlastnosti i způsob, jak přináší pocit srozumitelnosti a obnovuje pozornost a cílevědomost. Čas strávený v přírodě má hluboké léčivé účinky, což si většina z nás, kteří tráví venku dost času, intuitivně uvědomila. Tento fakt je stále více tažnou silou v oboru „ekoterapie“. „Ve svém nejzákladnějším smyslu spočívá ekoterapie v léčbě a psychologických výhodách pobytu v přírodě a přírodním prostředí. V moderním kontextu můžeme vazby mezi přírodou a jejími pozitivními efekty na duševní zdraví vystopovat až do začátku minulého století.“ Martin Jordan, Back to Nature (Zpátky k přírodě),

Therapy Today, duben 2009

Podle studie Univerzity ve Stanfordu z roku 2015 s chytlavým názvem Pobyt v přírodě redukuje negativní přemítání a aktivaci subgenuální prefrontální mozkové kůry vede pobyt v přírodě k tomu, že člověk má menší sklony ke sklíčenosti. Pečující vlastnosti přírody nejsou ještě zcela pochopeny, ale vědci a zdravotníci začínají obhajovat názor, že je třeba venku trávit více času. Vztah mezi lidmi a přírodou musí být vzájemný, což znamená vědět, jak se o ni starat a jak ji uchovat pro budoucnost. Vikingové sice měli reputaci plenitelů, ale moderní Skandinávci chápou, že se nelze jen vydat do přírody a vzít si z ní, cokoli by člověk chtěl. I když nemáte o mnoha tajemstvích přírody ani tušení, můžete se jako dobrovolníci pomáhat starat o zahradu nebo chráněnou krajinnou oblast ve svém okolí. Podle zprávy z Guardianu radí lékaři pacientům, aby pro zlepšení duševního zdraví trá16

si ruce prací v hlíně je dobré pro imunitní systém. Zvažte adopci stromu.

Hygge

vili víc času na zahradě, a zahradníci už dávno zastávají názor, že umazat Účastněte se komunitních aktivit, které vás něco naučí o přírodě a jejím zodpovědném spravování. I drobné krůčky mohou přinést změnu, takže se nenechte odradit, pokud žijete v místě s omezeným přístupem k přírodě a divočině. Dokonce i pohled na obrázky přírody má posilňující účinek, o čemž psal Henry David Thoreau ve svém eseji o návrhu zdravotní péče v časopise The Atlantic už v roce 1862. Pacienti v nemocnicích, kteří měli výhled na stromy venku, se uzdravovali rychleji než ti, kteří se dívali jen na stěnu. Ať už je to fotografie vodopádu, zvířecích mláďat, nebo pohled na stromy venku, příroda má téměř kouzelnou ozdravnou schopnost. Britský dobročinný spolek Mind a Univerzita v Essexu zjistili, že efekt ekoterapie na duševní zdraví působí na všechny, bez ohledu na to, zda nějakým duševním onemocněním trpí. Zjistili, že čas strávený v přírodě:

∞ ∞ ∞ ∞

zvyšuje sebeúctu pomáhá lidem s duševními problémy vrátit se do práce zlepšuje fyzické zdraví snižuje sociální izolaci

Také začíná být zřejmé, že příroda má pozitivní vliv na děti a dospívající, zvláště co se týče soustředění ve škole, a pomáhá jim osvojit si správné návyky v letech, které je formují. Děti, které tráví více času v přírodě, se lépe soustředí, mají lepší vychování a prokazují zvýšenou úroveň kreativity. Ať už je to objímání stromů nebo lezení po nich, všichni můžeme těžit z času stráveného v přírodě tak často, jak to jen jde.

Roční období: Malátná nespavost a dlouhá hibernace Det finnes ikke dårlig vær — bare dårlige klær. (Není špatné počasí, jen špatné oblečení.) Dalším klíčovým aspektem skandinávské lásky k přírodě je nikdy se nenechat špatným počasím odradit od výpravy ven, samozřejmě s výjimkou 17

Hygge

varování meteorologů. Řeč je o ošklivém konci spektra mírného počasí. Zimní hranicí je -20 °C, pokud by bylo ještě chladněji, neobešli byste se bez investice do polárního oblečení. To dá rozum: nehledě na déšť, sníh nebo šedivou oblohu musíte ven. Jsme proslavení dlouhými tmavými zimami, nicméně lidé mimo Skandinávii bývají překvapeni tím, že letní slunovrat se zde slaví se stejným zápalem jako Vánoce. Ačkoli máme léta krátká, jsou okouzlující, a zimní měsíce potřebujeme k tomu, abychom plně docenili úžasnou plodnost léta. Většina skandinávských dětí má vzpomínky na léto spojené se sbíráním jasně barevných lesních plodů za dlouhých letních dní. Fjordy se třpytí zářivě tyrkysovou barvou. Hry v lese, dlouhé výlety s rodinou a přáteli. Také nám trochu přeskočí o letním slunovratu, kdy se příroda stane naším hřištěm. Děláme táboráky, trháme luční květy a lidé se scházejí na dlouhých večírcích, které zdánlivě nekončí. Každoroční oslavy Sankt Hans jsou oslavou přežívající zimy a užívání si krátkého léta. Podle mého názoru vykreslil energii oslav skandinávského slunovratu s živým vylíčením neohrožených oranžových ohňů zasazených proti zelenomodré horské krajině norský malíř Nikolai Astrup; lidé se scházejí, hudba hraje. Astrup považuje letní vytržení za typický norský (a přeneseně i skandinávský) rys, který oslavujeme i téměř sto let poté, co své obrazy dokončil. Většina Skandinávců má nějakou historku o kouzelných letních dnech a nocích, kdy jsou kvůli nedostatku spánku trochu v deliriu. V mém životě byly tyto dny zaplněny aktivitami jako hra na schovávanou v lese, sběr lesních jahod v tajných zákoutích kolem aurlandského údolí na západním pobřeží Norska, vití věnečků do vlasů z letních květů a koupání a cákání v ledově studených fjordech opodál. Večer nás všechny k jednomu stolu přivedlo jídlo. Zastavovali se u nás přátelé a návštěvy, zatímco táta Johansen griloval raky, které toho dne ve fjordu chytil. Nebo moje babička rozpálila všechny plotny a jako ta nejlepší kuchařka v kuchyni restaurace zprudka osmahla místní horské pstruhy – a bylo jich dost pro dvacet lidí! – každý filet smažila na čerstvém másle z farmy a podávala je s jednoduchou omáčkou z citronu, zakysané smetany a kopru. Kdo by potřeboval restauraci, když jste měli takovou dokonalost doma? Vnoučata se k ní připojila a pomáhala prostřít stůl, připravit saláty, dělat dezerty z lesních plodů, které jsme toho dne nasbírali, a potom jsme se o těchto dlouhých večerních oslavách všichni přidali k dospělým. Jen málokdy záleželo na tom, jaké je počasí: dny i noci jsme trávili venku, kdykoli to jen šlo. Skandinávský způsob života je jednoduchý: protože dobře jíme a celý rok jsme aktivní bez ohledu na to, jaké je počasí, mů-

18

∞

O letním slunovratu nám trochu přeskočí a příroda se stane naším hřištěm.

svíčky. Hygge nespočívá v bezdůvodném požitkářství. Všechna ta klišé

Hygge

žeme si dopřát ty skvělé koláče a dorty, měkké bytové doplňky a pěkné o tom, jak jsou Skandinávci zdraví, v sobě mají zrnko pravdy – žijeme zdravě, protože si vybíráme udržitelné řešení blahobytu a z větší části ignorujeme módní diety, které prosazují extrémní detoxikace nebo odpírání si celých druhů jídla. Naší filozofií je, že člověk nemůže být zdravý, když se trápí úzkostí kvůli jídlu, svému tělu a životu vůbec. Vikingská a nordická mytologie nás naučila, že život umí být tvrdý a nic nelze s úplnou jistotou předvídat, a tak jsme se stali národem, který žije přítomným okamžikem, což znamená užívat si každé roční období. Proto si ceníme čerstvého vzduchu více než tělocvičny a u jídla dáváme přednost dobré chuti před počítáním kalorií. Ano, jíme smetanu a máslo, milujeme čokoládu a koláče, ale dopřáváme si je jen příležitostně a všechny sladkosti vyvažujeme zvýšenou aktivitou, většinou venku. Během mého dětství a dospívání byla družnost a scházení se s rodinou všudypřítomná, bez ohledu na roční období. Zvláště léta pro nás byla idylická, protože jsme trávili celé hodiny zábavou v srdci přírody. Zima s sebou přinášela vzrušení z lyžování, bruslení, sáňkování a potom útulný domov, kde čekal pomalu pečený vepřový bůček, čerstvě napečené kardamomové pletence a bezedné šálky teplého kakaa nebo koktejly. Ať už je venku

19

20

Hygge

rady, abyste se to naučili i vy…

Hygge

světlo, nebo tma, víme, jak si každé roční období užít. Následují praktické

Jak prožívat hygge v přírodě Popravdě, většina věcí se dá odvodit zdravým rozumem, ale překvapilo by vás, jak často narážím na lidi z města, kteří nemají ani tušení o přírodě a pobytu venku, takže vycházím z předpokladu, že jste odborníci na plavbu rušnými městskými ulicemi, ale možná nejste tak zkušení na lesních stezkách. Začněme tím nejzákladnějším: buďte vždycky připravení. Než se vypravíte ven, podívejte se na předpověď počasí. Bez ohledu na roční období zjistíte, že je nutné obléct si několik vrstev, zvlášť když se v létě procházíte po severní Evropě – může začít pršet a hory mají stále sněhové čepice, i uprostřed léta. Investujte do pohodlných, bytelných outdoorových bot s hrubou podrážkou, abyste se po kopcích neklouzali. Já jsem si pořídila boty Timberland, kterým je teď už skoro dvacet let (vintage!) a pořád mi výborně slouží. Než vyrazíte, naplno si nabijte mobilní telefon. Také se vám bude vždycky hodit švýcarský armádní nůž. Pro povzbuzení je dobré mít s sebou venku i placatku a nazmar nepřijdou ani výborné dobroty fika. Spontánní venkovní pikniky jsou lepší na dece, na niž si můžete sednout, ale v případě potřeby je můžete nahradit bundami nebo igelitovými taškami. Je dobré mít slušný batoh, pokud možno voděodolný. Ale nemusíte se zbláznit a kupovat módní věci, za které necháte v obchodě majlant. Potřebujete něco odolného a rozumného – přírodě je jedno, jestli máte nejnovější značkové doplňky. Hlavní je opatrně investovat do několika praktických věcí, které obstojí ve zkoušce časem. Vyrostla jsem v zemi, kde není ostuda vzít si s sebou obložený chléb; říkáme tomu matpakke nebo prozaicky balíček s jídlem, což ukazuje, jak frustrující může být překládání slov do jiných jazyků. Z dětství ve skandinávských zemích přežívá do dospělosti touha po klasickém obloženém chlebu se šunkou a sýrem s hořčicí, křupavým salátem a nakládanou zeleninou, ale abych řekla pravdu, když se několik hodin potloukáte na čerstvém vzduchu, chutná pořádný krajíc chleba se soleným máslem a až neslušným množstvím sýra stejně skvěle jako propracovaný sendvič. Vyvarujte se ingrediencí, které by vám chleba mohly rozmáčet (okurko, myslím na tebe) a také těch, které by na slunci a v teple mohly poskytovat 21

Hygge

živnou půdu množení bakterií – to se týká potravin jako smetana nebo majonéza. Pokud si s sebou nevezmete chladicí tašku, nejsou vhodné ani ryby a mořské plody, které by se mohly změnit ve velmi páchnoucí matpakke. Většina salátových a zeleninových receptů v této knize slouží jako lehké jídlo, které se hodí na dobrodružství do přírody, navíc vám zbyde v žaludku místo na dobroty jako:

∞ ∞ ∞ ∞ ∞

muffiny na stranách 71, 75 a 88 čokoládové, mandlové a marcipánové švestky na straně 89 koláč Světlo a tma na straně 83 sladové máslové sušenky na straně 76 kardamomové pletence na straně 68

Ostatní koláče z kapitoly s dobrotami lze rozkrájet a zabalit s sebou do uzavíratelné krabičky, ale z jejich polevy se lepí prsty a mohou lákat mravence a další divou zvěř, takže byste možná měli zůstat u jednodušších, výše uvedených návrhů. Po lyžařských závodech v Oslo jsme my děti vždycky dostaly kardamomovou bulku, mandarinku a krabičku s džusem a po běžkařském závodě po kopcích nic nechutnalo tak skvěle. Snažte se věci nekomplikovat – po několika hodinách strávených venku chutná skvěle všechno. Každopádně se vyhýbejte těm hrozným takzvaným „zdravým“ pochoutkám, v nichž vítězí svědomí nad chutí. Má to dobrý důvod, že dobří kuchaři nepovažují sladké brambory za prvotřídní ingredienci na pečení. Když si budete chtít dát muffin, dejte si ten nejlepší muffin vyrobený ze slušných surovin a „zdravé výživě“ se obloukem vyhněte. V kaši s chia semínky, datlemi a avokádem bez chuti žádné hygge nenajdete. Termoska s čajem, kávou nebo krémovou horkou čokoládou ze strany 147 je venku vždycky vítanou odměnou. Je to nejen ekonomičtější než spoléhání se na občerstvovací podniky, navíc máte vždycky pod kontrolou, co si do termosky či placatky lijete (kořalku!). Hygge je často společenské, takže když vašim nejbližším výlety do přírody nevoní, zvažte, že byste je opustili. Dělám si legraci. Tak trochu. Ale vážně, jestli toužíte po outdoorovém hygge a vaše rodina a přátelé nejsou tou myšlenkou vůbec nadšeni, zvažte vstup do místních klubů a společenství, kde se sdružují lidé, kteří milují přírodu, a plánujte svůj volný čas či dovolenou s ohledem na tyto venkovní výpravy. I když tím riskuji, že budu znít jako agent cestovní agentury skandinávských zemí, doporučuji vám dovolenou v tomto regionu. Podívejte se na festivaly v divočině, díky nimž 22

pronájem chatky na nějakém nerušeném místě s krásnou přírodou.

Hygge

se budete moci za teplejších letních měsíců přidat k večírkům. Nebo zvažte Jak už jsem zmínila na začátku této kapitoly, v dnešní době se znovu přichází na to, že výpravy do přírody mají celou škálu přínosů pro zdraví. Má to dobrý důvod, že lidé z měst tráví ve všedních dnech a o víkendech hodně času v parku, ale jestli máte čas a chuť, vyjeďte z města tak často, jak to jen půjde. Němci pro to mají skvělý výraz: „Wir fahren ins Blaue“, což doslova znamená „Jedeme do modrého“, tedy nevíme přesně, jaký je cíl naší cesty nebo její smysl. Důležité je dostat se ven, vychutnat si krajinu a objevit něco nového. Když píši tuto kapitolu, je v Londýně nezvykle chladno, ale to mě neodradilo od každodenních procházek po náměstích Bloomsbury, abych si vyčistila hlavu. I za soumraku, kdy už bylo chladných 4 °C a mrholilo, jsem se nasoukala do vlněného svetru, zachumlala se do huňaté šály a teplého kabátu a vyrazila jsem na svižnou dvacetiminutovou vycházku po Russell Square. A výsledek? Příjemný ruměnec na tvářích, ale co je důležitější, i pocit klidu a srovnané myšlenky. Zjistíte, že se vám bude lépe spát, když si večer dopřejete trochu čerstvého vzduchu. Jsme nuceni sami na sebe stále více tlačit, účastnit se triatlonů a náročných závodů, ale aktivita venku v přírodě stojí za to sama o sobě – není třeba si pokaždé najít ten nejmodernější fitness trend, což je téma, k němuž se vrátím v příští kapitole. Seznamte děti s přírodou už v jejich raném věku: v barnehage (školce) jsme měli vyučování venku a učili jsme se o rostlinách a zvířatech v okolí. Dodnes jsem trochu posedlá mladými výhonky kapradin, což je důsledek toho, jak jsme se venku učili se o těchto zvláštních prehistorických rostlinách. Navíc jejich název fiddlehead fern (volně přeloženo šnečí kapradina, pozn. překl.) je sám o sobě kandidát na nejlepší pojmenování rostliny vůbec. Nejsem žádný zastánce přehnaného vyučování dětí v nízkém věku, když by si mohly hrát a objevovat, ale děti jsou zvídavé a je škoda nedat jim pár přiměřených lekcí výuky venku, když na to budou připravené. Stejně jako je vaření skvělý základ pro výuku základů vědy, příroda může děti naučit o důležitosti symbiózy v ekosystému a o našem vztahu s prostředím. Nemusíte je hned přihlašovat do Mensy, požadovat po nich, aby v rostlinách viděly Fibonacciho posloupnost, a zkoušet je z geometrie (ačkoli jako někdo, kdo měl v dětství s matematikou problémy, si teď uvědomuji, jak užitečné pro mě tehdy mohly takové lekce být). Stačí si vzít s sebou na procházku po přírodě blok a pastelky a dětem tak umožnit vstřebávat krásu přírody, zatímco budou prozkoumávat svou kreativitu. Pečujte o své dítě v přírodě; učte je o nebezpečích, o dobrodružství

23

Hygge

a o tom, jak je třeba čelit svým strachům – to je skandinávský způsob výchovy.

Jak vnést hygge přírody dovnitř Jste-li fanoušky sociálních sítí, soustřeďte se na sledování blogů, spisovatelů a fotografů, kteří se zabývají přírodou, pobytem venku, zahrádkářstvím a krajinou. V poslední době začaly být na sociálních médiích zase v módě pokojové rostliny, ty jsou ovšem nadčasovým doplňkem každého domova s hygge. K tomuto tématu se vrátíme v kapitole o designu. Nedávno jsem se rozhodla sledovat více těchto stránek zaměřených na interiéry, pobyt venku a pěstování rostlin, a když se dívám na fotografie sukulentů, aurory borealis za polárním kruhem a chatek v kanadské divočině, cítím se daleko lépe, než když se dívám na obrázky bot nebo na stránky nějakého fitness/lifestyleového guru, který se chlubí svou perfektní fyzičkou, zatímco se v předraženém cvičebním úboru staví na hlavu ve složité jogínské pozici. Jednou z nejlepších investic, kterou můžete udělat pro vytvoření atmosféry přirozeně severského hygge, je se pořádně a dlouze zadívat na svůj domácí prostor. Je to téma, k němuž se v knize podrobněji vrátím později, teď postačí, když řeknu, že je několik triků, jak do domu přivést přírodu: >> Začněte používáním japonské metody KonMari a zeptejte se sami sebe, jestli ve vás předměty, které vlastníte, vyvolávají radost. Jestli ne, zbavte se jich. Buďte nemilosrdní – zaneřáděný životní prostor vede k nepořádku v hlavě. >> Jakmile jste svůj domov redukovali pouze na objekty, které máte rádi a které opatrujete, investujte do různých druhů pokojových květin. Podle NASA jsou nejlepší rostliny, které čistí vzduch, následující:

∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ 24

Datlovník Roebelenův (Phoenix robelenii) Ledviník ztepilý (Nephrolepis exaltata, Nephrolepis obliterata) Zelenec (Chlorophytum comosum) Aglaonema skromná (Aglaonema modestum) Palma horská (Chamaedorea seifrizii) Fíkus malolistý (Ficus benjamina)

Hygge

∞ Šplhavnice zlatá (Epipremnum aureum) ∞ Toulitka andréova (Anthurium andraeanum) ∞ Liriope spicata ∞ Bambusová palma (Rhapis excelsa) ∞ Gerbera (Gerbera jamesonii) ∞ Dračinec, dracéna (Dracaena fragrans, Dracaena marginata) ∞ Břečťan popínavý (Hedera helix) ∞ Trnuta (tchýnin jazyk; Sansevieria trifasciata var. laurentii) ∞ Lopatkovec (Spathiphyllum ‚Mauna Loa‘) ∞ L istopadka zahradní, zimní chryzantéma (Chrysanthemum morifolium) >> Jako kuchařka vám také mohu doporučit malou rostlinku Aloe vera do kuchyně – je to nejen květina nenáročná na údržbu, ale má i skvělé hojivé účinky, když se popálíte při vaření. >> Jednou týdně kupte (nebo ustřihněte, když máte to štěstí, že máte zahradu a je jejich sezóna) čerstvé květiny. Malý svazek květin spolu s několika svíčkami je nejjednodušší začátek vytvoření hygge doma. Držte se jednoho druhu květin nebo jednoho odstínu a odolejte nutkání koupit míchané kytice – vypadají příliš vyumělkovaně. >> Odstíny zelenomodré, modré, šedé a přírodní béžové/světlé jsou svojí podstatou uklidňující a poskytují správné pozadí pro váš stylový skandinávský (nebo jím inspirovaný) interiér. K vytvoření hygge toho není potřeba mnoho, ať jste kdekoli.

25