Issuu

Laska bez pravidel_001 az 003_Sestava 1 6/20/17 9:42 AM Strรกnka 3

Lรกska bez pravidel

M. J. SUMMERSOVร

M. J. Summersovรก Lรกska bez pravidel

Laska bez pravidel_OK.indd 3

20/06/17 10:44

Laska bez pravidel_OK.indd 4

20/06/17 10:44

Mým krásným dětem O., E. a A. Všichni tři mi dáváte hromadu lásky a zároveň dokazujete, že absolutní pravidla neexistují. Každý den mi připomínáte, že svět je plný nekonečných možností, a nutíte mě dál se vyvíjet, růst a učit se – ať už se mi to líbí, nebo ne. A platí pro vás to samé co pro dědečka a babičku – nikdy, ale vážně nikdy nesmíte moje knihy číst.

Laska bez pravidel_OK.indd 5

20/06/17 10:44

JEDNA Manhattan, New York V úterý odpoledne zazvonil telefon. Byl rušný den na počátku léta, podobný všem těm, které Harper Youngová trávila v kanceláři časopisu Style, kde pracovala jako výtvarná redaktorka. Ztlumila vyzvánění na svém mobilu a ani se nepodívala, kdo jí to volal. Jako obvykle si esemesky a nepřijaté hovory zkontroluje až za pár hodin. Ale až si za několik dlouhých měsíců uvědomí, že právě tento hovor nevzala, obrátí to její pečlivě naplánovaný život směrem, jaký by nikdy nečekala. Zastrčila mobil do kapsy kalhot, pustila se opět do práce a na nepřijatý hovor úplně zapomněla. „Počkej, Assafe. Zadrž. Kompozice tohohle snímku není vyvážená. Nalevo jich máme moc.“ Rychlým krokem došla ke skupině modelek a ukázala na vysokou štíhlou dívku v dlouhém gabardénovém kabátě staženém koženým páskem. Fotograf přikývl a stylistka dívku spěšně odvedla. Harper přistoupila k jednomu z modelů a rychle mu upravila límec bundy. Pohlédla mu do tváře a ještě límec trochu uhladila. „Ty jsi Dylan, že? A jsi tu první den?“ Mladý muž přikývl. „Jsi fakt k sežrání. Ale přestaň na mě vrhat ty pronikavý pohledy, nebo máš padáka.“ Otočila se zpátky k čekajícímu týmu a zatleskala. „Tak jo, lidi. Dáme se do toho. Hudbu víc nahlas. Modelky a modelové, koukejte kupředu. Představujte si ledový zimní ulice, myslete si, že hrozně mrznete – ale jsou to sexy omrzliny.“ Někteří ze shromážděných se tomu zasmáli a i Harper vyloudila

Laska bez pravidel_OK.indd 7

20/06/17 10:44

LÁSKA BEZ PRAVIDEL

na tváři úsměv. „Tak jdem do toho. Teď si to trochu užijem!“ zavolala a mrkla na Assafa. V New Yorku byl sice neobyčejně horký letní den, ale Harper už byla v duchu u listopadového vydání časopisu, plného luxusního kašmírového oblečení, vysokých kožených bot a tmavších tónů make-upu, vhodných pro zimní období. Z reproduktorů zněl hlas australské zpěvačky Sii, fotoaparát cvakal a modelky a modelové se podle Assafových pokynů otáčeli, špulili rty nebo se tvářili otráveně. Už dvanáctým rokem pracovala Harper v redakci předního světového módního časopisu, z toho poslední čtyři roky ve funkci umělecké redaktorky. Takových focení měla na starosti už stovky. Pečlivě dohlížela na každý detail, zvládala nesčetné malé i velké krize a všichni kolem ní na ni pohlíželi s respektem. Dobře si uvědomovala, že rozhodnost a sebejistota jsou právě tak důležité jako důkladná znalost módních trendů. Tohle byla její nejoblíbenější chvíle – vzrušující vyvrcholení dlouhých týdnů plánování, příprav a rozhodování. V tomhle okamžiku měla pocit, že žije skutečně naplno. Byla nadšená z horečnaté činnosti kolem sebe, těšila ji krása, kterou fotograf zvěčňuje přesně podle jejích představ, a pak se o své umění podělí se světem. Kvůli tomuhle se před léty rozhodla věnovat módě. To stálo za věčné boje s výbušnými povahami, všelijakými primadonami a nervózními inzerenty. Těšila se, až si zítra v kanceláři v klidu projde náhled fotografií, uvidí plody své práce a zažije známý pocit uspokojení, že udělala to, co si předsevzala. A to byl další moment, který si vždycky vychutnala. Pohlédla ke dveřím a uviděla, že její šéfová Blaire Jonesová sleduje průběh focení. Blaire bylo osmačtyřicet, ale vypadala spíš na čtyřicet než na padesát. Měla celkem drobnou postavu, ale přesto úspěšně zastrašovala všechny kolem sebe. Spěšně na Harper pokývla a odešla z ateliéru. Po tolika letech spolupráce své umělecké redaktorce věřila, že zvládne i to nejdůležitější focení. A dnešek nebyl výjimka. Harper zkontrolovala osvětlení a chystala se zavolat na Assafa, když vtom ucítila, jak jí v kapse znovu zvoní mobil. Uviděla, že

Laska bez pravidel_OK.indd 8

20/06/17 10:44

JEDNA

volá její bratr Craig, ztlumila telefon a řekla si, že určitě musí zavolat nazpátek, hned jak tohle focení skončí. Teď je ale důležitější pečlivě dohlížet na všechno, co se kolem ní děje.

Boulder, Colorado Slunce se schovalo za nadýchaný bílý mrak a Evan Donovan pocítil aspoň chvilkovou úlevu od úmorného vedra. Jednou rukou sáhl do sáčku s křídou, který měl připevněný u pasu, zatímco druhou se pevně držel velice malého chytu nad hlavou. Pohlédl dolů na zem nějakých třicet metrů pod sebou a po tváři mu přelétl spokojený úsměv. Prsty obalenými křídou sahal po dalším chytu. Když lezl, pociťoval vzrušení, jemuž se nic nevyrovnalo. Byl nadšený z té osamocenosti, svobody, z vědomí, že má vůli i vytrvalost, které k cestě na vrchol potřebuje. Lezení pro něj nebyl pouhý sport. Byl to symbol toho, jak by si přál žít. Chtěl v životě riskovat tak chytře, aby dosáhl úspěchu. Riskování vyžadovalo sebejistotu, soustředění a vervu – a přesně tohle všechno pociťoval ve chvíli, kdy se tiskl tělem k žulové stěně. Tady ho nic nemůže zastavit. Tady je nepřemožitelný. A tomuhle pocitu se nic na světě nevyrovná. Znovu pohlédl dolů a zavolal: „Tak hele, pejsku, jdeš, nebo ne?“ Jeho pes Botík si ho nevšímal. Dál čenichal u paty skalní stěny a hledal motýly, které by mohl honit. Evan vůbec netušil, co by Botík dělal, kdyby na nějakého narazil. Tenhle mohutný pitbul byl nejspíš to nejmírnější zvíře, s jakým se Evan v životě setkal. Nevybral si ho, ale pes si ho vlastně před šesti měsíci sám našel. Prostě se jednou pozdě večer objevil u domu, který Evan stavěl. Byl už polomrtvý hlady a tělo měl pokryté čerstvými ranami a starými jizvami. Teď už se mu sice zranění zahojila a byl zdravý, ale stejně vypadal dost hrozivě. Jeho tlama byla však stále připravená k širokému psímu úsměvu, a když někoho zdravil, nevrtěl pouze ocasem – nadšeně kroutil celým tělem. „Budu nahoře dřív než ty!“ varoval ho Evan a musel se smát, protože

Laska bez pravidel_OK.indd 9

20/06/17 10:44

LÁSKA BEZ PRAVIDEL

Botík pohlédl nahoru a hned se rozběhl po cestičce vedoucí oklikou na hřeben kopce. Vítr odfoukl mrak stranou a slunce začalo opět žhnout. Na Evanově tváři se objevily další krůpěje potu. Vedro ho však nijak zvlášť neobtěžovalo. Dneska ho vlastně nemohlo rozhodit nic. Konečně dostal povolení na největší developerský projekt své kariéry. Před více než rokem poslal nabídku na zajištění infrastruktury celého projektu, ačkoli dobře věděl, že nemá příliš velkou šanci. Vyhrál však výběrové řízení a byl zase na vrcholu, daleko od těžkostí způsobených nedávnou recesí, s nimiž se musel potýkat. Veškerá potřebná povolení už měl v ruce, a jeho zaměstnanci tak mohou nastoupit hned v pondělí ráno. Evanovi bylo jasné, že jakmile práce začnou, bude si muset dlouho počkat, než zase najde čas na lezení. Teď však nebyla ta pravá chvíle o tomhle přemítat. Musí si vyhnat z hlavy jak úspěšnou zakázku, tak i zodpovědnost z ní vyplývající a soustředit se na své tělo. Všechny svaly musí fungovat v dokonalé souhře, aby nedošlo k pádu. Měl sice sedák a jistil se, jenomže ze zkušenosti věděl, jak to bolí, když uklouzne a pak narazí na skálu. O deset minut později sebral veškeré síly a vytáhl svalnaté tělo na vrchol skalní stěny. Vstal a rozhlédl se kolem sebe. Botík už byl nahoře a letěl ho nadšeně přivítat. „Tak pojď, napijem se a chvilku si odpočinem.“ Sáhl do batohu pro misku a láhev vody, nalil psovi pití, sám se zhluboka napil z láhve a pak sebou plácl na zem vedle Botíka. Ten mu olizoval obličej. Evan to chvíli snášel, pak si otřel tvář a ještě jednou si lokl osvěžující vody. Stáhl si tričko, osušil si jím pot z obličeje a hrudi a pak ho hodil do batohu. „Musíme si to tady chvilku užít. Od pondělka už budeme skoro každý den v práci, a tak to bude další tři roky,“ prohlásil a drbal Botíka na velkém plochém čele. V duchu se zatoulal zpátky do práce a pocítil směsici hrdosti a úzkosti. Věděl, jaké to je dostat se na vrchol a pak všechno ztratit. Takový pád už však nikdy nedopustí. Tenkrát byl mladý

Laska bez pravidel_OK.indd 10

20/06/17 10:44

JEDNA

a lehkovážný. Jen co nějaké peníze vydělal, hned je utratil. A navíc měl manželku, který měla ráda drahé věci a pomáhala mu účet vždycky rychle vybílit. Tentokrát už to bude jiné. Život ho naučil být chytřejší a žít skromněji. Pokud přijde další recese, bude na ni připravený. V osmatřiceti letech je už zase na cestě vzhůru a tentokrát ho nic nezastaví.

Laska bez pravidel_OK.indd 11

20/06/17 10:44

DVĚ Manhattan, New York O sedm hodin později stála Megan před dveřmi svého malého bytu a zoufale hledala klíče v kabelce značky Balenciaga. Přehrabovala se harampádím, přešlapovala z nohy na nohu a kroutila se. Říkala si, že měla zajít na záchod, než odešla z klubu, kde její asistentka Jasmine pořádala oslavu svých narozenin. Čtyři sklenice vína a dlouhá cesta taxíkem rozhodně nebyly ideální kombinace. „Měla jsem si zajít v klubu…,“ prozpěvovala si naléhavým tónem, až pak konečně nahmátla v kabelce klíče. Odemkla si, zajistila dveře zevnitř, mrskla kabelku na stolek, skopla z nohou boty na vysokém podpatku a letěla do koupelny. Cestou se musela vyhnout dlouhému věšáku na oblečení a doplňky, který lemoval celou jednu stěnu. Místnost díky tomu vypadala jako nějaké provizorium, ale to ji nijak zvlášť netrápilo a naučila se s tím žít. Potřebovala rozsáhlý šatník, a to bylo daleko důležitější než touha mít kolem sebe krásné, upravené prostředí. Kromě toho v podstatě chodila domů jen přespat. O chvilku později se s kartáčkem na zuby vrátila do malé místnosti, která byla kombinací kuchyně a obývacího pokoje. Jednou rukou si čistila zuby a druhou hledala v kabelce mobil. Matně si vzpomínala, že zapomněla něco vyřídit. „A jéje,“ zamumlala, když uviděla, že se jí bratr Craig pokoušel dovolat ještě třikrát. Našla hlasovou schránku a dala telefon na hlasitý odposlech.

Laska bez pravidel_OK.indd 12

20/06/17 10:44

DVĚ

„Harper, tady je Craig. Zavolej mi, hned jak si tohle poslechneš. Jde o tátu.“ Vymazala zprávu a vyplivla pastu do dřezu. Čekala, až zazní další zpráva, a srdce jí začalo rychle bušit. „Harper, kde jsi? Zavolej mi.“ Cvak. „Harper, tady Craig. Zavolej mi už konečně. Nechci ti pořád nechávat zprávy ve schránce, už ti volám poněkolikátý. Táta měl v práci nehodu. Nevím přesně, co se mu stalo. Odvezla ho záchranka. Nevědí, jestli to zvládne…“ Craig se odmlčel a dlouho nic neříkal. „Čekám, až mi zavolají a řeknou něco konkrétního. Zrovna teď jsem na pobřeží v Texasu a nejmíň několik dalších dní se nedostanu domů.“ Roztřesenýma rukama spustila třetí vzkaz. „Nevím, kde sakra jsi. Ještě pořád je na operačním sále. Můžeš mi prosím zavolat, hned jak si tohle poslechneš?“ Harper vytočila bratrovo číslo, podlomily se jí nohy a musela se posadit na zem. Čekala to nejhorší. „No konečně! Co to má do prdele znamenat, Harper?“ vyhrkl Craig. „Hrozně mě to mrzí… Je…?“ „No, operaci zvládl. Je na intenzivní péči.“ Harper konečně nabrala vzduch do plic. „Panebože. Co se vlastně stalo?“ „Zřítila se část budovy, kde pracovali. Chlapi v jeho partě říkali, že mu na záda spadl trám, kterej vážil aspoň dvě stě padesát kilo. Museli přiběhnout čtyři, aby ho z taťky sundali.“ Craigovi se zlomil hlas. Odkašlal si a chvíli trvalo, než dokázal pokračovat. „Doktoři si myslí, že jestli to přežije, bude ochrnutý.“ „A sakra,“ zašeptala Harper a musela si opřít hlavu o dveře skříňky. Slzy jí stékaly po tvářích. „Můžeš se pokud možno co nejdřív dostat domů?“ zeptal se Craig. Harper se snažila zadržet vzlyky a téměř nemohla dýchat. „Hned teď začnu shánět nějaký let. Třeba nějaký noční nebo tak.“ Vstala, otřela si obličej a běžela ke svému laptopu. „Ví to Wes?“

Laska bez pravidel_OK.indd 13

20/06/17 10:44

LÁSKA BEZ PRAVIDEL

„Ještě ne. Nemohl jsem ho zastihnout. Myslím, že jsou zrovna na nějakém nočním zásahu. Nechal jsem mu vzkaz u seržanta jeho jednotky.“ „Dobře. Tak jo, Craigu. Dostanu se tam, jak jen to bude možný. Slibuju.“ „Díky, Harper.“ Slyšela, jak dlouze, bolestně vydechl. „Já jen nechci, aby byl sám, chápeš?“ „Já to nedopustím, Craigu. Slibuju, že se tam dostanu co nejdřív.“ b O dvacet minut později už Harper seděla na zadním sedadle taxíku a kolena se jí třásla. Dívala se na domy, kolem nichž projížděli, po tváři jí stékaly horké slzy a zároveň měla pocit, že umrzne. Musí se dostat k tatínkovi. Musí ho vidět. Nemůže přece dopustit, aby byl sám tváří v tvář smrti, nebo přinejmenším nejistému osudu. Táta pro ni přece celý svůj život dělal, co jen mohl. A po většinu života to byl vlastně jen on, koho měla. Matka je opustila, když bylo Harper patnáct. Od té doby se jim ozvala pouze párkrát, a pokaždé tím jen otevřela ránu, kterou jim svým odchodem zasadila. Roye to úplně zdrtilo. Prvních pár měsíců po manželčině odchodu se úplně uzavřel do sebe. Téměř nemluvil, pouze odpovídal na otázky, a to jen jednoslovně. Když se konečně vynořil z temnot osamění, byl to mnohem mlčenlivější a zdaleka ne tak usměvavý Roy. Vychovával děti a dělal vše, co bylo v jeho silách, aby jim pomohl v období těžkého dospívání bez matky. Zvláště obtížné to bylo pro Harper, jedinou ženu v domě. Bez maminčiných rad se jí žilo občas dost složitě. Její otec byl drsňák, předák zednické party. Snažil se pochopit své nejmladší dítě, kreativní a temperamentní dívku, která chtěla být svobodná tak moc, až ho to děsilo. Když se teď Harper ohlédla do minulosti, chápala, jak to muselo být otci nepříjemné, ale přesto jí pomáhal řešit různé dramatické situace, jaké všechny holky prožívají na střední škole. Musel se asi dost přemáhat, když s ní probíral kluky, a většinou na tuhle otázku reagoval slovy: „Jsou to všechno pitomci. Radši se od nich drž dál.“ Při její výchově měl stále na paměti,

Laska bez pravidel_OK.indd 14

20/06/17 10:44

DVĚ

aby z ní vyrostla silná žena, která zvládne všechno, co jí život přinese. A v tomhle obdivuhodně uspěl a Harper si teď hrozně přála, aby mu to byla řekla. Proč se jen někdy nepokusila mu pořádně poděkovat za to, co pro ni udělal a čeho všeho se kvůli ní vzdal? Otec sice nesnášel nějaké přepjaté citové výlevy, ale jistě by byla našla nějaký způsob, jak mu dát najevo, co pro ni znamená. Uvědomila si, jak dlouho nereagovala na Craigovo volání, a hruď jí sevřel pocit provinění. Proč jen mu sakra ten telefon nebrala? Teď už mohla být v Boulderu a sedět tatínkovi po boku. Tiše se modlila, aby zranění přežil. Kdyby se tam tak mohla dostat, než se probere, a říct mu všechno to, co mu dosud nepověděla.

Boulder, Colorado Harper seděla a poslouchala neustálé pípání přístrojů, na něž byl otec napojený. Zavíraly se jí oči. Pak jí snad posté padla brada na hruď a za moment se s trhnutím probudila. Celou noc strávila v letadlech. Cestou z New Yorku musela dvakrát přesedat. Podívala se na hodinky a překvapilo ji, že už je večer a ona sedí u tatínkovy postele deset hodin. Od operace se však vůbec nepohnul a pomalu jí to začínalo dělat starosti, protože ji sestra informovala, že teď už by měl být pacient vzhůru. Místo toho tu nehybně ležel v přístroji na stabilizaci páteře, který měl připevněný k ramenům a hlavě. Jedinými známkami života bylo pomalé zdvihání a klesání hrudníku a jasně zelené čáry na monitoru, ukazující jeho vitální funkce. Harper vstala, protáhla si záda a došla k oknu, kde právě mizely poslední sluneční paprsky za vzdálenými horami. Svět venku se nořil do temnoty a Harper se pořád němě modlila. Prosím, ať žije. Ať je v pořádku. „Petro?“ zachraptěl za ní hlas. Otočila se a pocítila vlnu úlevy, kterou však po chvilce vystřídala hrůza. Tatínek je vzhůru. A právě jí řekl Petro. Pokusila se na to zapomenout, doběhla k němu a chytila ho za ruku. Cítila slabý stisk jeho prstů. Nebo se jí to snad jenom zdálo?

Laska bez pravidel_OK.indd 15

20/06/17 10:44

LÁSKA BEZ PRAVIDEL

Hleděl na ni očima plnýma emocí, ale neviděl ji, měl před sebou někoho jiného. „Petro… Ty ses vrátila… Stýskalo se mi.“ Opět jí přitiskl prsty na dlaň. Tentokrát si tím byla jistá. „Moc se mi stýskalo.“ „Ne, tati. To jsem já, Harper.“ Otec však už byl zase v bezvědomí. Promluvil. A pohnul prsty. Cítila, jak jimi pohnul. Zlomenina v horní části páteře mu zřejmě neznemožnila používat horní polovinu těla. A jestli budou mít štěstí, až se příště probere, bude mít třeba nějaký cit v nohách. A pak bude všechno v pořádku. Náhle nebyla už ani trochu ospalá. Tatínkův hlas v ní vyvolal příliv adrenalinu, a když viděla pohled jeho očí, pocítila novou energii. Jemně mu hladila ruku. „Já jsem tady, tati. Budu tu s tebou, nikam neodejdu.“ Stiskla tlačítko, aby přivolala sestru, a pak hned sáhla po telefonu a vytočila Craigovo číslo. Měla knedlík v krku a musela polknout, aby dokázala s bratrem mluvit. Honem mu sdělila zprávu, na kterou netrpělivě čekal. „Craigu, táta se na chviličku probral a řekl pár slov!“ „Vážně? Tak to musí být dobrý znamení, ne?“ „Řekla bych, že jo. A stiskl mi ruku! Nebylo to moc znát, ale udělal to dvakrát!“ Hlas se jí chvěl, přestože se snažila mluvit klidně. „No, to je teda úleva! A co ty nohy? Už jima pohnul?“ „Zatím ne,“ odpověděla Harper. „Tak doufejme, že to bude dobrý. Dám vědět Wesovi.“ „Díky, Craigu. Tak mu hned zavolej.“ „Jasně… A poslyš, Harper, děkuju, žes tam dojela tak rychle. Jsem rád, že tam s ním jsi.“ „To já taky. Jsem hrozně ráda, že právě já tu s ním můžu být.“ „Hele, a co vlastně říkal?“ „No, víš, nebylo to vlastně nic souvislýho. Myslím, že se mu jen něco zdálo.“ Ukončila hovor a posadila se na židli vedle otcovy postele. Přitáhla si kolena k hrudi, objala si je pažemi a dívala se na otcovu ruku. Nemohla se zbavit nepříjemného pocitu. Před chvílí

Laska bez pravidel_OK.indd 16

20/06/17 10:44

DVĚ

Craigovi lhala. Přesně slyšela, co otec říkal. Nemělo však smysl bratrovi opakovat jméno, které vyslovil. Přineslo by mu to stejnou bolest, jakou teď cítí ona sama. Roy si ji totiž spletl s jejich matkou. Se ženou, která pro ně neznamenala nic než bolestnou vzpomínku. Se ženou, která z jejich života udělala skandální historku, námět všech drbů v ne zas tak malém městě. Harper předstírala, že ji nevidí, pokaždé když pohlédne do zrcadla. Většinu času se jí podařilo úspěšně zapomínat, že ta žena vůbec existuje. Když si ji teď však otec spletl s Petrou, nemohla to jen tak pustit z hlavy. Opravdu se po ní otci stýská, dokonce i po více než dvaceti letech? Po tom všem, co mu způsobila? To přece není možné. Muselo se mu něco zdát.

Laska bez pravidel_OK.indd 17

20/06/17 10:44

TŘI Manhattan, New York Následující úterý byla Harper zase v práci – po třech psychicky vyčerpávajících dnech strávených u otcova nemocničního lůžka. Na okraji jejího psacího stolu se usadila Blaire a poslouchala vyprávění o cestě z Boulderu. „Slíbila jsem, že se vrátím zpátky a budu se o něj starat, až ho pustí z nemocnice.“ „Vážně?“ vytřeštila Blaire oči. „To prostě musím udělat. Táta mě vychoval a byl na to v podstatě sám. Dělal všechno, co mohl, aby nás udržel nad vodou, když máma odešla. Nemůžu ho přece opustit právě teď, když mě nejvíc potřebuje.“ „A co tví bráchové? Nemohl by se o něj starat jeden z nich?“ Harper zavrtěla hlavou. „Wes bude na misi ještě rok a Craig dost dobře nemůže těžit naftu z domova, ale já pravděpodobně můžu dělat část svý práce z Boulderu. Craig je vždycky měsíc doma a pak měsíc pryč, tak bych mohla bydlet střídavě v New Yorku a doma s tátou. To by přece mohlo jít, ne?“ „Hmm. No, možná jo. Nemohla bys dohlížet na focení, ale mohla bys je plánovat a upravovat fotky odtamtud. Já bych mohla řídit focení v době, kdy tu nebudeš, nebo když se bude pracovat někde v terénu. Nebylo by to samozřejmě ideální, ale jsem si jistá, že by se to dalo nějak zvládnout.“ „Díky, Blaire. Doufala jsem, že se na to budeš dívat takhle.“ „Tos přece mohla vědět, že kvůli mně si starosti dělat nemusíš,“ prohlásila Blaire a napila se kávy.

Laska bez pravidel_OK.indd 18

20/06/17 10:44

TŘI

Harper sebou trhla a nejistě se jí zadívala do očí. „Já vím. Ještě k tomu potřebuju, abys mi pomohla přesvědčit Hartovku. Jestli mi to nepovolí, tak nevím.“ „To může být trochu větší problém, ale přimluvím se za tebe. Jsi nejlepší v oboru, a to by se mělo rozhodně počítat.“ Vtom zaklepala na otevřené dveře kanceláře Harpeřina asistentka Jasmine. „Hartovka tě chce okamžitě vidět.“ „No super,“ zasténala Harper sarkastickým tónem. Vstala a vzala si s sebou diář. „Drž mi palce.“ „Vší silou,“ odpověděla Blaire, sebrala svůj hrnek s kávou ze stolu a vyšla ze dveří. b Cybill Hartová, které personál za jejími zády přezdíval Hartovka, byla šéfredaktorkou časopisu Style od jeho založení. Nesmlouvavě se prodrala na vrchol a vůbec se nestarala o to, jestli někomu cestou dupala po zádech. Jejím cílem bylo stát se jednou z nejmocnějších postav módního průmyslu. Harper zaťukala na dveře kanceláře, vešla, upravila si manžety hedvábné košile barvy královské modři a uhladila nohavice širokých šedivých kalhot. Bez jediného slova se posadila na židli naproti Cybillinu psacímu stolu a čekala, až si šéfredaktorka všimne její přítomnosti. Štvalo ji, že si neudělala pořádný make-up a jen se zběžně přepudrovala a ve spěchu použila řasenku, než vyběhla z domova. Cybill totiž trvala na tom, aby její personál vypadal v každém okamžiku jako ze škatulky. Bylo tedy jasné, že si nemůže nevšimnout tmavých kruhů pod očima své výtvarné redaktorky. „Á, Harper, tady jsi. Jaká byla dovolená?“ zeptala se nepřítomně a soustředěně si prohlížela návrhy stránek nového čísla. „Nebyla jsem na dovolené. Vzpomínáš si, že jsem ti posílala e-mail a vysvětlila ti v něm, že můj otec je v nemocnici a je v kritickém stavu?“ Harper mluvila sladkým tónem, který byl umělý jako sacharín. „Správně. Samozřejmě. Jak to dopadlo?“ zeptala se Cybill nezúčastněně a vůbec nezdvihla pohled od papírů před sebou.

Laska bez pravidel_OK.indd 19

20/06/17 10:44

LÁSKA BEZ PRAVIDEL

„Dopadlo to dobře. Zvládl to.“ „To je pro tebe nepochybně velká úleva. No a co teď hodláš dělat, abys vynahradila ty dny, které jsi zameškala?“ „Pracovat rychleji.“ „No, jestli je to možné, tak proč to neděláš pořád?“ Očima blýskla po Harper a pak je opět sklopila k náhledům před sebou. „Celý můj tým měl čtyři dny na to, aby přede mnou získal náskok. Normálně na ně musím čekat.“ Teď konečně na ni upřela Cybill pohled. Chvíli na ni zírala a pak prohlásila: „Aha. Takže na úžasnou Harper Youngovou nikdo nestačí, protože jsou všichni moc pomalí.“ „Takhle jsem to přece nemyslela. Všichni tvrdě pracují. Odevzdáváme dobrou práci.“ Cybill pokrčila rameny. „To asi ano. Já nevím. Poslední dobou mi tvoje práce začíná připadat nudná.“ Harper na ni upřela zmatený pohled. Náhledy stránek sice neviděla, ale dobře věděla, že focení dopadlo naprosto skvěle. A pak si uvědomila, o co tu vlastně jde. Na poradě oddělení asi před měsícem měly se šéfovou veřejné nedorozumění ohledně toho, v jakém duchu má být focení podzimního oblečení pro volný čas. Harper neudržela svůj temperament na uzdě a místo toho, aby zavřela pusu a myslela si své, přede všemi Cybill řekla, že tady v tom nemá vůbec pravdu. Všichni přítomní ztichli a čekali, jak šéfredaktorka zareaguje. Ta se posupně ušklíbla a prohlásila: „Jo, nemám pravdu? Podívej se na ceduli na dveřích mé kanceláře. Pod mým jménem tam stojí šéfredaktorka. A dokud tam tahle cedule visí, byla bych ráda, aby sis zapamatovala, že já mám pravdu vždycky.“ Při focení tedy postupovali podle Cybilliných plánů, jenomže když Hartovka viděla výsledek, muselo se všechno předělat. Vtrhla tenkrát do Harpeřiny kanceláře, ječela na ni a obvinila ji, že to všechno zkazila úmyslně. Tahle příhoda stála časopis tisíce dolarů, které jim pak jinde zoufale chyběly. Harper si teď uvědomovala, že Hartovka jen čekala na příhodnou chvíli, aby jí to vrátila i s úroky, a ta chvíle nastala právě teď.

Laska bez pravidel_OK.indd 20

20/06/17 10:44

TŘI

Beze slova seděla a dělalo se jí špatně z představy, že teď musí požádat o volno, aby se mohla starat o tatínka. Bylo jí jasné, že šéfredaktorka může její prosbu klidně odmítnout, a donutit ji tak k velmi obtížnému rozhodování. Pokusila se nedat najevo sebemenší známku zlosti a odpověděla: „No, jestli ti moje práce připadá nudná, možná se ti bude zamlouvat to, o co se tě teď chystám poprosit.“ Odmlčela se a viděla, že jí Cybill věnuje plnou pozornost. „Potřebuju si vzít na nějaký čas volno, abych se mohla starat o otce, dokud se neuzdraví. Nemá nikoho jiného a my si s bratry nemůžeme dovolit najmout někoho, kdo by o něj pečoval čtyřiadvacet hodin denně. Prostě na to nemáme. Mohla bych tu zůstat do doby, až ho propustí z nemocnice, což bude až za několik měsíců. Mám pět týdnů nevybrané dovolené, a navíc bych mohla pracovat z domova od táty, takže bych z toho úplně nevypadla. Každý druhý měsíc bych tu byla zpátky, protože to přijíždí domů můj bratr. Blaire říkala, že může řídit focení, když tu nebudu.“ Cybill zdvihla pravé obočí, což nikdy nebylo dobré znamení. Zaklonila se v křesle a přes rty se jí mihl náznak úšklebku. V očích měla pohled jako kočka, která má drápy pevně zaťaté do kořisti a dobře ví, že jí neunikne. „Ty si chceš vzít pár měsíců volno? Ale samozřejmě, Harper. To vlastně není vůbec žádný problém. Já jen svolám naléhavou poradu správní rady a oznámím tam, že v zimě žádné číslo časopisu vydávat nebudeme. Pak zatelefonuju do účetního oddělení a řeknu jim, aby vrátili všechny peníze, které jsme dostali od inzerentů. Jsem si jistá, že to všichni pochopí.“ Posadila se zase rovně, uhladila si dokonale učesané blonďaté vlasy a stiskla na telefonu tlačítko, jímž se spojila se sekretářkou. „Victorie, vem si zápisník a pojď sem. Harper se rozhodla, že pár měsíců vlastně nemusíme vydávat časopis. Potřebuju, abys to všem okamžitě oznámila.“ „Ehm, jistě, paní Hartová. Hned tam budu,“ zareagovala Victoria rychle. Harper se na šéfovou mračila. Už nedokázala skrývat svou zlost ani na okamžik. „Všichni mají občas nějaké rodinné krize,

Laska bez pravidel_OK.indd 21

20/06/17 10:44

LÁSKA BEZ PRAVIDEL

Cybill. Takovéhle věci se stávají. Někdy v životě jsou situace, kdy si člověk přece musí vzít volno, a pak se zase vrátí do práce. Je to součást života. Není realistické si myslet, že takovéhle věci se nikdy nestanou.“ Do místnosti vběhla Victoria a vrhla na Harper ustaraný pohled. Beze slova stála s perem v ruce a čekala, až ji šéfová osloví. „Victorie, podle všeho jsem teď zase nerealistická. Můžeš mi prosím tě naplánovat nějakou vhodnou chvíli, abych se seznámila se skutečnou realitou?“ Victoria přikývla, zapisovala si do záznamníku a přitom polohlasně mumlala. „Naplánovat seznámení s realitou.“ Harper zaryla nehty do dlaně. Dosud si neuvědomila, že její profesní kariéra směřuje do hajzlu, ale teď to bylo jasné. V duchu dokonce viděla, jak Cybillina kostnatá ruka pevně svírá splachovadlo a chystá se za ně zatáhnout. „Pracuju tu už přece dvanáct let,“ ohradila se. „Někdy dělám přes noc, o víkendech, ruším dovolený, kdykoli to potřebuješ. Takhle je to dvanáct let. Teď tě prosím, abys mi na pár měsíců dovolila pracovat z Colorada. Využiju na to svou dovolenou a seženu někoho, kdo mě tu zastoupí. Ani si nevšimneš, že tu nebudu, to ti slibuju.“ „Victorie, naplánuj prosím tě Harper stejné seznámení s realitou jako mně. Myslím, že trpíme stejnou poruchou.“

Laska bez pravidel_OK.indd 22

20/06/17 10:44

M. J. Summersová LÁSKA BEZ PRAVIDEL Z anglického originálu Breaking Clear, vydaného nakladatelstvím Piatkus v Londýně v roce 2015, přeložil Petr Bauman Obálku podle originálu zhotovila Soňa Šedivá Redigovala Klára Koulová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9176. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Laska bez pravidel_OK.indd 288

20/06/17 10:45