Tisic polibku_001 az 003_Sestava 1 5/3/17 3:56 PM Strรกnka 3
Tillie Coleovรก
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 4
A THOUSAND BOY KISSES Copyright © 2016 Tillie Cole All rights reserved Translation © 2017 by Renata Heitelová ISBN 978-80-7549-280-7
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 5
Veˇnování Pro ty, ktefií vûfií na pravou, velkolepou, srdcervoucí lásku. Tato kniha je pro vás.
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 7
Prolog RUNE Pfiesnû ãtyfii okamÏiky definovaly mÛj Ïivot. Tohle je ten první.
*** Blossom Grove, Georgia, USA Pfied dvanácti lety Vûk: 5 let „Jeg vil dra! Nå! Jeg vil reise hjem igjen!“ zafival jsem na maminku tak hlasitû, jak jsem dokázal, aby vûdûla, Ïe uÏ chci odjet. Hned! Chtûl jsem jet zpátky domÛ. „Nevrátíme se domÛ, Rune. A neodjedeme odsud. Tohle je nyní nበdomov,“ odpovûdûla mi anglicky. Dfiepla si a zadívala se mi pfiímo do oãí. „Rune,“ promluvila ti‰e. „Vím, Ïe jsi nechtûl odjet z Osla, ale tvÛj tatínek tady v Georgii získal nové zamûstnání.“ Hladila mû po paÏi, jenÏe to nijak nepomáhalo, abych se cítil líp. Nechtûl jsem b˘t tady na tomhle místû, v Americe. Chtûl jsem jet zpátky domÛ. 7
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 8
TILLIE COLEOVÁ
„Slutt å snakke engelsk!“ odsekl jsem. Angliãtinu jsem nenávidûl. Sotva jsme vyrazili z Norska na cestu do Ameriky, maminka a tatínek se mnou mluvili jenom anglicky. ¤íkali, Ïe to musím procviãovat. Ale já jsem nechtûl! Maminka vstala a zvedla ze zemû krabici. „Jsme v Americe, Rune. Lidé tady mluví anglicky. A ty mluví‰ anglicky stejnû dlouho jako norsky. Je ãas, abys to zaãal pouÏívat.“ Ani jsem se nehnul a mraãil se na mámu. Obe‰la mû a zamífiila do domu. Rozhlédl jsem se po malé ulici, kde jsme teì bydleli. Stálo tu osm domÛ. V‰echny byly obrovské, ale kaÏd˘ vypadal jinak. Nበbyl ãerven˘ s bíl˘mi okny a ‰irokou verandou. MÛj pokoj byl velk˘ a byl v pfiízemí. To mi pfiipadalo super. Tak trochu. Nikdy dfiív jsem v pfiízemí nespal – v Oslu jsem mûl pokojík v patfie. Zadíval jsem se na ty domy. V‰echny byly v jasn˘ch barvách – svûtle modré, Ïluté, rÛÏové… Pak jsem se podíval na sousední dÛm. Stál pfiímo vedle na‰eho – mûli jsme spoleãn˘ trávník. Oba domy i jejich dvorky byly velké, jenÏe mezi nimi nestál Ïádn˘ plot ani zeì. Kdybych chtûl, mohl bych vbûhnout na jejich dvÛr a nic by mi v tom nezabránilo. DÛm byl jasnû bíl˘ s verandou, která ho obklopovala. Pfied ním stála houpací kfiesla a velká houpaãka. Okenice mûli ãernû natfiené a jedno okno bylo pfiímo naproti tomu mému. Úplnû naproti! To se mi nelíbilo. Nezamlouvalo se mi, Ïe mÛÏu vidût do jejich pokoje a oni do mého. Na zemi leÏel kámen. Kopl jsem do nûj a sledoval, jak se kutálí po ulici. Otoãil jsem se, abych ‰el za mámou, ale zaslechl jsem hluk. Vycházel z toho sousedního domu. Zadíval jsem se na jejich dvefie, nikdo v‰ak ven nevy‰el. Stoupal jsem po schodech nahoru na na‰i verandu, kdyÏ jsem u vedlej‰ího domu zahlédl pohyb – v tom oknû naproti mému. 8
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 9
TISÍC POLIBKÒ
Ruka mi na zábradlí ztuhla. Z okna vylézala ven holka v jasnû modr˘ch ‰atech. Vyskoãila na trávník a oprá‰ila si ruce o stehna. Zamraãil jsem se, stáhl oboãí a ãekal, aÏ zvedne hlavu. Hnûdé vlasy mûla vyãesané nahoru jako nûjaké ptaãí hnízdo a po stranû pfiipevnûnou velkou bílou ma‰li. KdyÏ vzhlédla, zadívala se pfiímo na mû. Usmála se. S ‰irok˘m úsmûvem na mû rychle zamávala, potom se rozbûhla a zastavila se aÏ pfiede mnou. Vystrãila ruku. „Ahoj, jsem Poppy Litchfieldová. Je mi pût let a bydlím hned vedle.“ Jenom jsem na tu holku zíral. Mûla legraãní pfiízvuk. Její anglická slova znûla jinak, neÏ jsem se je nauãil doma v Norsku. Ta holka – Poppy – mûla na tváfii ‰mouhu od bláta a na nohou svûtle Ïluté gumáky. Byl na nich namalovan˘ velk˘ ãerven˘ balonek. Vypadala zvlá‰tnû. Vzhlédl jsem od jejích nohou a zadíval se jí na ruku. Pofiád je‰tû ji napfiahovala. Nevûdûl jsem, co mám dûlat. Netu‰il jsem, co po mnû chce. Poppy si povzdechla. Zavrtûla hlavou, chytila mû za ruku a sevfiela ji ve své. Potom na‰ima rukama dvakrát potfiásla nahoru a dolÛ a fiekla. „Takhle se tfiese rukou. Moje babiãka fiíká, Ïe je správné potfiást rukou nov˘m lidem, se kter˘mi se setká‰.“ Ukázala na na‰e ruce. „Takhle se tfiese rukama. A je to zdvofiilé, protoÏe tû neznám.“ Nic jsem na to nefiekl. Kdoví proã mi nefungovaly hlasivky. KdyÏ jsem sklopil pohled, uvûdomil jsem si, Ïe je to proto, Ïe se pofiád drÏíme za ruce. Mûla bláto i na nich. Vlastnû ho mûla skoro v‰ude. „Jak se jmenuje‰?“ zeptala se Poppy a naklonila hlavu na stranu. Ve vlasech jí uvízla malá vûtviãka. „Hej,“ zatahala mû za ruku. „Ptala jsem se, jak se jmenuje‰.“ 9
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 10
TILLIE COLEOVÁ
Odka‰lal jsem si. „Jmenuju se Rune. Rune Erik Kristiansen.“ Poppy se za‰klebila a legraãnû na‰pulila velké rÛÏové rty. „Mluví‰ divnû,“ vyhrkla. Vytrhl jsem jí ruku. „Nei det gjør jeg ikke!“ odsekl jsem a ona se zamraãila. „Co jsi to teì fiekl?“ vyzvídala, kdyÏ jsem se otoãil, abych za‰el do domu. UÏ jsem s ní nechtûl mluvit. Rozzlobenû jsem se k ní obrátil. „¤ekl jsem: ‚Ne, já ne!‘ Mluvil jsem norsky!“ vykfiikl jsem tentokrát anglicky. Poppy vykulila zelené oãi. Pfiistoupila blíÏ a pak je‰tû blíÏ a zeptala se: „Norsky? Jako vikingové? Moje babiãka mi o vikinzích ãetla kníÏku. Psalo se tam, Ïe pocházejí z Norska.“ Vytfie‰tila oãi je‰tû víc. „Rune, ty jsi viking?“ zapi‰tûla. To mû potû‰ilo. Vypnul jsem hrudník. MÛj tatínek vÏdycky fiíkal, Ïe jsem viking jako v‰ichni muÏi v na‰í rodinû. Jsme velcí silní vikingové. „Ja,“ odpovûdûl jsem. „Jsme skuteãní vikingové z Norska.“ Poppy se ‰iroce usmála a hlasitû se zahihÀala. Zvedla ruku a zatahala mû za vlasy. „Proto mበdlouhé blonìaté vlasy a jasnû modré oãi. ProtoÏe jsi viking. Nejdfiív mû napadlo, Ïe vypadበjako holka –“ „Nejsem holka!“ skoãil jsem Poppy do fieãi, ale jí to zfiejmû nevadilo. Prohrábl jsem si své dlouhé vlasy. Sahaly mi aÏ po ramena. V‰ichni kluci v Oslu nosí vlasy takhle. „… ale teì vidím, Ïe je tak nosí‰, protoÏe jsi opravdov˘ viking. Jako Thor. On má taky dlouhé blonìaté vlasy a modré oãi! Jsi pfiesnû jako Thor!“ „Ja,“ pfiik˘vl jsem. „Thor taky. A je nejsilnûj‰í ze v‰ech bohÛ.“ Poppy pfiik˘vla a pak mi poloÏila ruce na ramena. Zcela zváÏnûla a ‰eptem pronesla: „Rune, kaÏdému to nefiíkám, ale já chodím na dobrodruÏné v˘pravy.“ 10
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 11
TISÍC POLIBKÒ
U‰klíbl jsem se. Nerozumûl jsem tomu. Poppy pfiistoupila blíÏ a zadívala se mi do oãí. Stiskla mi paÏe a naklonila hlavu na stranu. Rozhlédla se kolem, potom se pfiiklonila a za‰eptala: „Obyãejnû s sebou nikoho na své cesty neberu, ale ty jsi viking a v‰ichni vûdí, Ïe vikingové, aÏ vyrostou, jsou velcí a silní a jsou opravdu dobfií v dobrodruÏství, v objevn˘ch v˘pravách, v dlouh˘ch túrách, v chytání lotrÛ a… prostû ve v‰em moÏném!“ Pofiád jsem byl zmaten˘, Poppy v‰ak ustoupila a znovu natáhla ruku. „Rune,“ promluvila váÏn˘m a pevn˘m hlasem. „Bydlí‰ v sousedním domû, jsi viking a já zkrátka vikingy zboÏÀuju. Myslím, Ïe by se z nás mûli stát nejlep‰í kamarádi.“ „Nejlep‰í kamarádi?“ zopakoval jsem. Poppy pfiik˘vla a natáhla ruku blíÏ ke mnû. Pomalu jsem napfiáhl vlastní ruku, chytil jsem její a dvakrát s ní zatfiásl, jak mi pfiedtím ukázala. Potfiásli jsme si. „TakÏe teì jsme nejlep‰í kamarádi?“ zeptal jsem se Poppy, kdyÏ ruku odtáhla. „Jo!“ vyjekla nad‰enû. „Poppy a Rune.“ PoloÏila si prst na bradu a vzhlédla. Znovu na‰pulila rty, jako by usilovnû pfiem˘‰lela. „Zní to dobfie, Ïe jo? Poppy a Rune, nejlep‰í kámo‰i navûky!“ Pfiik˘vl jsem, protoÏe to fakt znûlo dobfie. Poppy vloÏila svou ruku do mojí. „UkaÏ mi svÛj pokojík! Chci ti vyprávût, na jaké dobrodruÏství mÛÏeme vyrazit pfií‰tû.“ Zaãala mû tahat dopfiedu a spoleãnû jsme vbûhli do domu. KdyÏ jsme vstoupili do mého pokoje, Poppy si pospí‰ila pfiímo k oknu. „Tenhle pokoj je pfiesnû naproti tomu mému!“ Pfiik˘vl jsem a ona zapi‰tûla. Pfiibûhla ke mnû a zase mû vzala za ruku. „Rune!“ vykfiikla nad‰enû, „veãer si mÛÏeme povídat a udûlat si vysílaãky z plechovek a drátu. MÛÏeme jeden 11
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 12
TILLIE COLEOVÁ
druhému ‰eptat tajemství, zatímco budou v‰ichni ostatní spát, a mÛÏeme plánovat a hrát si a…“ Poppy mluvila pofiád dál, ale nevadilo mi to. Líbilo se mi, jak zní její hlas. Mûl jsem rád její smích a taky tu velkou bílou ma‰li ve vlasech. MoÏná to v Georgii nebude tak stra‰né, pomyslel jsem si, ne jestli budu mít za nejlep‰í kamarádku Poppy Litchfieldovou.
*** A takové to bylo mezi Poppy a mnou od prvního dne. Poppy a Rune. Nejlep‰í kámo‰i navûky. Nebo jsem si to aspoÀ myslel. Je legraãní, jak se vûci mûní.
12
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 13
1 Zlomená srdce a sklenice na pusinky POPPY Pfied devíti lety Vûk: 8 let „Kam pojedeme, tati?“ zeptala jsem se otce, zatímco mû drÏel za ruku a vedl mû k autu. Ohlédla jsem se zpátky ke ‰kole a dumala nad tím, proã mû odvedl z vyuãování dfiív. Byla teprve pfiestávka na obûd, správnû bych ze ‰koly je‰tû odcházet nemûla. Jak jsme ‰li dál, tatínek mlãel a jen mi svíral ruku. Dívala jsem se podél ‰kolního plotu a najednou mûla podivn˘ pocit v Ïaludku. ·kolu jsem milovala, ráda jsem se uãila a dal‰í hodinu jsme mûli mít dûjepis. To byl mÛj nejoblíbenûj‰í pfiedmût. Nechtûla jsem ho zme‰kat. „Poppy!“ Rune, mÛj nejlep‰í kamarád, stál u plotu a sledoval mû, jak odcházím. Rukama pevnû svíral kovové tyãe. „Kam jde‰?“ vykfiikl. Ve tfiídû jsem sedûla vedle nûj. Pofiád jsme byli spolu. ·kola nás nebavila, kdyÏ tam jeden z nás nebyl. Obrátila jsem se k tátovi, jestli mi odpoví, ale ani se na mû nepodíval. ZÛstal zticha. Ohlédla jsem se na Runeho a vykfiikla: „Já nevím!“ 13
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 14
TILLIE COLEOVÁ
Rune mû sledoval celou cestu aÏ k autu. Vlezla jsem dozadu, posadila se na podsedák a tatínek mû pfiipoutal. Ze ‰kolního dvora jsem usly‰ela zvonûní, které znamenalo konec obûdové pfiestávky. Vyhlédla jsem z okna a sledovala, jak v‰echny dûti utíkají zpátky do budovy, jenom Rune ne. Rune zÛstal u plotu a pozoroval mû. Dlouhé blond vlasy mu vlály ve vûtru, kdyÏ ústy naznaãil: „Jsi v pofiádku?“ JenÏe tatínek nasedl do auta a vyrazil pryã dfiív, neÏ jsem mohla odpovûdût. Rune bûÏel podél plotu za na‰ím autem, dokud za ním nepfii‰la paní Davisová a nedonutila ho, aby ‰el dovnitfi. AÏ kdyÏ mi ‰kola zmizela z dohledu, tatínek promluvil: „Poppy?“ „Ano, tati?“ odpovûdûla jsem. „Ví‰, Ïe s námi babiãka Ïije uÏ nûjakou dobu, Ïe ano?“ Pfiik˘vla jsem. Babiãka se pfiistûhovala do pokoje naproti mému uÏ dávno. Maminka fiíkala, Ïe je to proto, Ïe potfiebuje pomoct. Dûdeãek umfiel, kdyÏ jsem byla je‰tû mimino. Dokud se nepfiistûhovala k nám, Ïila babiãka pár let sama. „Vzpomínበsi, co jsme ti s mámou fiekli o tom, proã s námi babiãka bydlí? Proã uÏ nemohla Ïít sama?“ Nadechla jsem se nosem a za‰eptala: „Jo. ProtoÏe potfiebovala na‰i pomoc. ProtoÏe je nemocná.“ Îaludek se mi obrátil, kdyÏ jsem to vyslovila. Babiãka byla moje nejlep‰í kamarádka. No, ona a Rune byli spoleãnû na absolutní ‰piãce. Babiãka fiíkávala, Ïe jsem jako ona. NeÏ onemocnûla, podnikaly jsme spolu spoustu dobrodruÏství. KaÏd˘ veãer mi ãetla o velk˘ch svûtov˘ch objevitelích. Vyprávûla mi o historii – o Alexandru Velikém, o ¤ímanech a o japonsk˘ch samurajích, to jsem mûla nejrad‰i. Bylo to i babiããino oblíbené téma. Vûdûla jsem, Ïe je babiãka nemocná, ale nikdy se jako nemocná nechovala. Pofiád se usmívala, objímala mû a rozesmíva14
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 15
TISÍC POLIBKÒ
la. VÏdycky tvrdila, Ïe má v srdci mûsíãní paprsky a v úsmûvu slunce. Babiãka mi fiekla, Ïe to znamená, Ïe je ‰Èastná. I mû dûlala ‰Èastnou. JenÏe posledních pár t˘dnÛ babiãka hodnû spala. Byla moc unavená, neÏ aby mohla dûlat cokoli jiného. Vlastnû jsem teì skoro kaÏd˘ veãer ãetla já jí, ona mû hladila po vlasech a usmívala se na mû. Bylo to fajn, protoÏe babiããiny úsmûvy byly ty nejlep‰í na svûtû. „Správnû, beru‰ko, je nemocná. Ve skuteãnosti je velice moc nemocná. Chápe‰?“ Zamraãila jsem se, pfiik˘vla a hlesla: „Jo.“ „Proto jedeme domÛ dfiív,“ vysvûtlil. „âeká na tebe. Chce tû vidût. TouÏí vidût svou malou kamarádku.“ Nerozumûla jsem tomu, proã mû tatínek musí vézt domÛ dfiív, abych nav‰tívila babiãku, kdyÏ jsem kaÏd˘ den po ‰kole jako první zamífiila do jejího pokoje a povídala si s ní, zatímco leÏela v posteli. Ráda poslouchala, jak jí vyprávím, co jsem cel˘ den dûlala. Odboãili jsme do na‰í ulice a zastavili na na‰í pfiíjezdové cestû. Táta se chvíli neh˘bal, potom se ke mnû obrátil a promluvil: „Vím, Ïe je ti teprve osm, beru‰ko, ale dnes musí‰ b˘t velké stateãné dûvãe, dobfie?“ Pfiik˘vla jsem. Tatínek se na mû smutnû usmál. „To je moje holãiãka.“ Vystoupil z auta a do‰el k mému sedadlu vzadu. Chytil mû za ruku, vytáhl mû z auta a vedl mû k domu. V‰imla jsem si, Ïe tu stojí víc aut neÏ obvykle. Zrovna jsem otevfiela pusu, abych se zeptala, komu v‰echna ta auta patfií, kdyÏ dvÛr mezi na‰imi domy pfiekroãila paní Kristiansenová, Runeho maminka. V náruãí nesla velkou mísu s jídlem. „Jamesi!“ zavolala a tatínek se otoãil, aby ji pozdravil. „Adelis, ahoj,“ kfiikl na ni. Runeho máma se pfied námi 15
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 16
TILLIE COLEOVÁ
zastavila. Blonìaté vlasy, stejné jako Runeho, mûla dnes rozpu‰tûné. Paní Kristiansenová byla opravdu hezká. Mûla jsem ji ráda. Byla laskavá a naz˘vala mû „dcerou, kterou nikdy nemûla“. „Tohle jsem vám pfiipravila. Prosím, fiekni Ivy, Ïe na vás v‰echny myslím.“ Tatínek pustil moji ruku, aby mohl mísu pfievzít. Paní Kristiansenová si dfiepla a políbila mû na tváfi. „Bude‰ hodná holka, Poppy, Ïe jo?“ „Ano, madam,“ odpovûdûla jsem a sledovala ji, jak se vracela po trávníku domÛ. Táta si povzdechl a potom mi pokynul hlavou, abych ho následovala dovnitfi. Jakmile jsme pro‰li hlavními dvefimi, uvidûla jsem na pohovkách v ob˘váku tety a str˘ãky, moji bratranci a sestfienice sedûli na podlaze a hráli si. Teta Silvia sedûla s m˘mi sestrami, Savannou a Idou. Byly mlad‰í neÏ já, jedné byly ãtyfii roky, druhé teprve dva. KdyÏ mû zahlédly, zamávaly na mû, ale teta Silvia je dál drÏela na klínû. V‰ichni mlãeli, ale spousta lidí si otírala oãi a vût‰ina z nich breãela. Úplnû mû to zmátlo. Opfiela jsem se tátovi o nohu a pevnû se ho chytila. Nûkdo stál ve dvefiích do kuchynû – teta Della, ale já jsem jí fiíkala D˘d˘. Byla to moje nejoblíbenûj‰í teta. Byla mladá a byla s ní legrace, vÏdycky mû rozesmála. PfiestoÏe byla moje maminka star‰í neÏ její sestra, podobaly se jedna druhé. Obû mûly dlouhé hnûdé vlasy a zelené oãi jako já. D˘d˘ v‰ak byla obzvlá‰È krásná. Jednoho dne bych chtûla vypadat jako ona. „Ahoj, Pop,“ fiekla. Vidûla jsem, Ïe má zarudlé oãi, a její hlas znûl legraãnû. D˘d˘ se podívala na tátu. Vzala mu z rukou mísu a pobídla ho: „Jdi s Poppy dozadu, Jamesi. UÏ je skoro ãas.“ ·la jsem s tátou, ale ohlédla jsem se, protoÏe nás D˘d˘ nenásledovala. Otevfiela jsem pusu, abych na ni zavolala, ona se v‰ak 16
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 17
TISÍC POLIBKÒ
náhle otoãila, odloÏila mísu na pult a opfiela si hlavu do dlaní. Plakala. Breãela tak moc, Ïe jí z úst vycházely hlasité vzlyky. „Tati?“ za‰eptala jsem a ucítila podivn˘ pocit v Ïaludku. Tatínek mû objal kolem ramen a vedl mû pryã. „To nic, beru‰ko. D˘d˘ jen potfiebuje chvíli pro sebe.“ Zamífiili jsme k babiããinû pokoji. NeÏ tatínek otevfiel dvefie, fiekl mi: „Maminka je uvnitfi, beru‰ko, a Betty, babiããina o‰etfiovatelka, je tam taky.“ Zamraãila jsem se. „Proã je tam o‰etfiovatelka?“ Tatínek zatlaãil do dvefií babiããina pokoje a ze Ïidle vedle postele vstala maminka. Oãi mûla ãervené a vlasy rozcuchané. Maminka nikdy rozcuchané vlasy nemívala. Vzadu v pokoji jsem uvidûla o‰etfiovatelku. Psala si nûco na papír. Usmála se a mávla na mû, kdyÏ jsem ve‰la. Pak jsem se podívala k posteli. Babiãka tam leÏela a do paÏe mûla zapíchnutou jehlu, od které vedla prÛhledná hadiãka do sáãku, co visel na kovovém háãku vedle postele. KdyÏ jsem to uvidûla, obrátil se mi Ïaludek. Ztuhla jsem na místû, náhle jsem byla vydû‰ená. Maminka se pohnula ke mnû a babiãka se zadívala m˘m smûrem. Vypadala jinak neÏ vãera veãer. Její kÛÏe byla bled‰í a oãi nemûla tak jasné. „Kde je moje malá kamarádka?“ promluvila babiãka ti‰e a trochu legraãnû, ale její úsmûv mû zahfiál na du‰i. Zachichotala jsem se a pfiibûhla k posteli. „Jsem tady! Pfiijela jsem dfiív ze ‰koly, abych tû vidûla!“ Babiãka zvedla prst a Èukla mû do ‰piãky nosu. „To je moje dûvãe!“ ·iroce jsem se na ni usmála. „Zkrátka jsem chtûla, abys mû na chvíli nav‰tívila. VÏdycky se cítím líp, kdyÏ svûtlo mého Ïivota sedí vedle mû a povídá si se mnou.“ 17
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 18
TILLIE COLEOVÁ
Znovu jsem se usmála. ProtoÏe to já jsem byla „svûtlo jejího Ïivota“ a „její miláãek“. VÏdycky mû tak naz˘vala. Babiãka mi potajmu povûdûla, Ïe to znamená, Ïe jsem její nejoblíbenûj‰í. Taky mi v‰ak fiekla, Ïe si to musím nechat pro sebe, abych nezarmoutila svoje bratrance, sestfienice a malé sestfiiãky. Bylo to na‰e tajemství. Najednou mû v pase sevfiely ruce a tatínek mû zvedl a posadil vedle babiãky na postel. Babiãka mû vzala za ruku. Sevfiela mi prsty, hned jsem si v‰ak v‰imla, Ïe má studené ruce. Zhluboka d˘chala, ale znûlo to legraãnû, jako by jí nûco v hrudi praskalo. „Babiãko, je ti dobfie?“ zeptala jsem se a naklonila se k ní, abych ji jemnû políbila na tváfi. Obyãejnû vonûla po tabáku z té spousty cigaret, které koufiila. Dnes jsem v‰ak na ní ten pach necítila. Babiãka se usmála. „Jsem unavená, holãiãko. A budu…“ Babiãka se nadechla a na okamÏik zavfiela oãi. KdyÏ je zase otevfiela, posunula se na posteli a fiekla: „… budu chvíli pryã.“ Zamraãila jsem se. „Kam pÛjde‰, babi? MÛÏu jít s tebou?“ VÏdycky jsme dobrodruÏství podnikaly spolu. Babiãka se zase usmála, jenÏe zavrtûla hlavou. „Ne, holãiãko. Tam, kam pÛjdu, za mnou nemÛÏe‰. Je‰tû ne. Ale jednoho dne, za mnoho let, mû zase uvidí‰.“ Maminka za mnou vzlykla, já jsem v‰ak jen zmatenû hledûla na babiãku. „Ale kam pÛjde‰, babiãko? Nechápu to.“ „DomÛ, srdíãko,“ odpovûdûla. „PÛjdu domÛ.“ „Doma jsi pfiece tady,“ namítla jsem. „Ne,“ zavrtûla hlavou, „tohle není nበprav˘ domov, holãiãko. Tento Ïivot… no, je jenom úÏasné velké dobrodruÏství, dokud ho máme. DobrodruÏství, které si máme uÏívat a milovat cel˘m sv˘m srdcem, neÏ se vydáme na nejvût‰í dobrodruÏství ze v‰ech.“ 18
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 19
TISÍC POLIBKÒ
Vzru‰ením jsem vykulila oãi a pak se cítila smutnû. Opravdu smutnû. Spodní ret se mi zaãal chvût. „Jsme ale nejlep‰í kamarádky, babiãko. Do dobrodruÏství se vÏdycky pou‰tíme spolu. NemÛÏe‰ jít na nûjaké beze mû.“ Po tváfiích mi zaãaly stékat slzy. Babiãka zvedla volnou ruku, aby mi je setfiela. Druhou ruku mûla stejnû studenou jako tu, kterou jsem drÏela. „VÏdycky podnikáme dobrodruÏství spolu, holãiãko, ale tentokrát to nepÛjde.“ „Nebojí‰ se jít sama?“ zeptala jsem se, babiãka si v‰ak jen povzdechla. „Ne, holãiãko, Ïádn˘ strach necítím. Ani trochu se nebojím.“ „JenÏe já nechci, abys ode‰la,“ Ïadonila jsem a v hrdle mû zaãalo bolet. Babiããina ruka zÛstala na mé tváfii. „Pofiád se ti o mnû bude zdát. Nelouãíme se.“ Zamrkala jsem a pak je‰tû jednou. „Jako se tobû zdá o dûdeãkovi? VÏdycky fiíká‰, Ïe tû nav‰tûvuje ve snech. Îe si s tebou povídá a líbá ti ruku.“ „Pfiesnû tak,“ pfiik˘vla. Otfiela jsem si slzy. Babiãka mi sevfiela ruku a podívala se za mû na mámu. KdyÏ zase pohlédla zpátky na mû, povûdûla mi: „Zatímco budu pryã, mám pro tebe nápad na nové dobrodruÏství.“ Ztuhla jsem. „Opravdu?“ Zaslechla jsem, Ïe nûkdo za mnou poloÏil na stÛl sklenici. Chtûla jsem se ohlédnout, ale neÏ jsem to mohla udûlat, babiãka se mû zeptala: „Poppy, co jsem vÏdycky fiíkala, Ïe je moje oblíbená Ïivotní vzpomínka? Co mû pokaÏdé pfiimûje k úsmûvu?“ „Dûdeãkovy pusy. V‰echny tvoje vzpomínky na jeho chlapecké polibky, co jsi od nûj dostala. Povídala jsi mi, Ïe to jsou tvoje nejoblíbenûj‰í vzpomínky. Ani peníze, ani vûci, ale pusinky od dûdeãka, protoÏe byly v˘jimeãné, rozveselily tû a cítila 19
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 20
TILLIE COLEOVÁ
ses milovaná, protoÏe on byl tvoje spfiíznûná du‰e. NavÏdy a vûãnû tvÛj.“ „Pfiesnû tak, holãiãko,“ odpovûdûla. „K tomu tvému dobrodruÏství…“ Babiãka se znovu zadívala na mámu. Tentokrát, kdyÏ jsem se ohlédla, jsem vidûla, Ïe drÏí velkou zavafiovací sklenici naplnûnou aÏ po víko fÛrou rÛÏov˘ch papírov˘ch srdcí. „Páni! Co to je?“ vykfiikla jsem vzru‰enû. Maminka mi ji podala a babiãka poklepala na víko. „To je tisíc polibkÛ. Nebo tedy bude, aÏ v‰echna ta srdíãka vyplní‰.“ Vykulila jsem oãi a pokusila se v‰echna ta srdíãka spoãítat. JenÏe jsem nemohla. Tisíc je moc! „Poppy,“ promluvila babiãka. Vzhlédla jsem a uvidûla, Ïe se jí zelené oãi lesknou. „Toto je tvoje dobrodruÏství. Tak chci, aby sis na mû vzpomnûla, zatímco budu pryã.“ Zase jsem se podívala na tu sklenici. „Ale já to nechápu.“ Babiãka sáhla na noãní stolek a zvedla pero. Podala mi ho a fiekla: „UÏ jsem nûjakou dobu nemocná, holãiãko, ale kdyÏ si vzpomenu na polibky od tvého dûdeãka, udûlá se mi líp. Nejde o ty kaÏdodenní pusy, ale o ty v˘jimeãné, pfii nichÏ mi srdce málem vyskoãilo z hrudi. Ty, pfii kter˘ch se dûdeãek ujistil, Ïe na nû nikdy nezapomenu. Polibky v de‰ti, pfii západu slunce, polibek na na‰em maturitním plese… Ty, pfii nichÏ mû drÏel blízko pfii sobû a ‰eptal mi do ucha, Ïe jsem nejkrásnûj‰í dûvãe v místnosti.“ Poslouchala jsem a poslouchala a srdce mi pfietékalo. Babiãka ukázala na srdce ve sklenici. „Tato sklenice je pro tebe, aby sis zaznamenala polibky, které dostane‰ od chlapcÛ, Poppy. V‰echny, pfii kter˘ch ti srdce málem pukne, ty v˘jimeãné, ty, na nûÏ si bude‰ chtít vzpomenout, aÏ bude‰ stará a ‰edivá jako já. Ty polibky, co tû rozveselí, kdyÏ si je v mysli vybaví‰.“ Ëukala do pera a pokraãovala: „AÏ potkበchlapce, jehoÏ bude‰ chtít navÏdy, kdykoli od nûj dostane‰ obzvlá‰È v˘jimeãn˘ 20
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 21
TISÍC POLIBKÒ
polibek, vytáhni to srdíãko a napi‰ na nûj, kde jste se políbili. Potom, aÏ z tebe bude taky babiãka, bude‰ o nich vyprávût svému oblíbenému vnouãeti, stejnû jako jsem ti já povídala v‰echno o tûch sv˘ch. Bude‰ mít sklenici pokladÛ – v‰ech v˘jimeãn˘ch polibkÛ, z kter˘ch se ti povzneslo srdce.“ Zírala jsem na sklenici a vydechla. „Tisíc je moc. To je fÛra pus, babiãko!“ Babiãka se zasmála. „Není to tak moc, jak si myslí‰, holãiãko. Zejména kdyÏ najde‰ svou spfiíznûnou du‰i. Mበpfied sebou spoustu let.“ Babiãka se sípavû nadechla a tváfi se jí zkrabatila, jako by ji to bolelo. „Babi,“ zavolala jsem, najednou jsem mûla strach. Sevfiela mi ruku a otevfiela oãi, tentokrát jí po bledé tváfii stekla slza. „Babiãko?“ zopakovala jsem ti‰eji. „Jsem unavená, holãiãko. Jsem unavená a uÏ je skoro ãas jít. Jen jsem tû chtûla je‰tû naposledy vidût a dát ti tuhle sklenici. A políbit tû, abych na tebe mohla v nebi kaÏd˘ den vzpomínat, dokud tû znovu neuvidím.“ Spodní ret se mi znovu zaãal chvût. Babiãka zavrtûla hlavou. „Neplaã, holãiãko. Tohle není konec. Jen malá pfiestávka v na‰ich Ïivotech. A budu na tû dohlíÏet, kaÏdiãk˘ den. Budu v tvém srdci. Budu v kvetoucím hájku, kter˘ máme tak rády, ve slunci a ve vûtru.“ Babiãce zacukalo v oãích a maminka mi poloÏila ruce na ramena. „Poppy, dej babiãce pusu. Je teì unavená. Potfiebuje odpoãívat.“ Zhluboka jsem se nadechla, naklonila se a dala babiãce pusu na tváfi. „Mám tû ráda, babiãko,“ za‰eptala jsem. Babiãka mû pohladila po vlasech. „Taky tû mám ráda, holãiãko. Jsi svûtlo mého Ïivota. Nikdy nezapomeÀ, Ïe jsem tû milovala tak moc, jak jen babiãka mÛÏe milovat svou malou vnuãku.“ 21
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 22
TILLIE COLEOVÁ
DrÏela jsem ji za ruku a nechtûla ji pustit, jenÏe tatínek mû zvedl z postele, a tak se na‰e ruce odtrhly. Pevnû jsem svírala sklenici a slzy mi kapaly na podlahu. Táta mû postavil na zem, a kdyÏ jsem se otoãila k odchodu, babiãka na mû je‰tû zavolala: „Poppy?“ Ohlédla jsem se. Babiãka se na mû usmívala. „NezapomeÀ, mûsíãní paprsky v srdci a v úsmûvu slunce…“ „Nikdy nezapomenu,“ slíbila jsem, ale cítila se ne‰Èastnû. Bylo mi smutno. Sly‰ela jsem maminku, jak za mnou pláãe. Na chodbû kolem nás pro‰la D˘d˘ a sevfiela mi rameno. I ona se tváfiila smutnû. Nechtûla jsem tu b˘t. Nechtûla jsem b˘t dál v tomto domû. Otoãila jsem se a vzhlédla k tátovi. „Tati, mÛÏu jít do kvetoucího hájku?“ Tatínek si povzdechl. „Ano, beru‰ko. Pfiijdu se za tebou pozdûji podívat. Jenom buì opatrná.“ Vidûla jsem, Ïe táta vytáhl mobil a nûkomu zavolal. PoÏádal toho ãlovûka, aby na mû dohlídl, zatímco budu v hájku, ale odbûhla jsem dfiív, neÏ jsem mohla zjistit, s k˘m to mluvil. Zamífiila jsem k hlavním dvefiím a tiskla si sklenici s prázdn˘mi srdíãky k hrudi. Vybûhla jsem z domu na verandu. Utíkala jsem pofiád dál a nezastavovala se. Po tváfiích mi tekly slzy. Zaslechla jsem, Ïe na mû nûkdo volá. „Poppy! Poppy, poãkej!“ Ohlédla jsem se a uvidûla Runeho, jak mû sleduje. Stál na jejich verandû, ale okamÏitû vystartoval po trávû za mnou. JenÏe jsem se nezastavovala, dokonce ani kvÛli Runemu. Musela jsem se dostat k tûm rozkvetl˘m tfie‰ním. Bylo to babiããino oblíbené místo. Chtûla jsem b˘t na jejím oblíbeném místû, protoÏe mi bylo smutno, Ïe odchází. Odchází do nebe. Jejího pravého domova. 22
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 23
TISÍC POLIBKÒ
„Poppy, poãkej! Zpomal!“ zafival Rune, kdyÏ jsem zahnula za roh do hájku v parku. Probûhla jsem vchodem – velké kvetoucí stromy v plném rozkvûtu nad mou hlavou vytvofiily tunel. Tráva pod nohama byla zelená a obloha nade mnou modrá. Stromy pokr˘valy jasnû rÛÏové a bílé okvûtní lístky. Na konci hájku stál nejvût‰í strom ze v‰ech, vûtve mu visely nízko a jeho kmen byl ten nejtlust‰í v celém hájku. Byl to Runeho a mÛj nejoblíbenûj‰í strom. A taky babiããin. Nemohla jsem popadnout dech. KdyÏ jsem dobûhla k babiããinu oblíbenému stromu, sesula jsem se na zem a stiskla sklenici, zatímco mi po tváfiích stékaly slzy. Usly‰ela jsem Runeho, Ïe se vedle mû zastavil, ale nevzhlédla jsem. „Poppymin?“ vydechl Rune. Tak mi fiíkal. Norsky to znamenalo „moje Poppy“. Líbilo se mi, kdyÏ na mû mluvil norsky. „Poppymin, neplaã,“ za‰eptal. JenÏe jsem si nedokázala pomoct. Nechtûla jsem, aby mû babiãka opustila, i kdyÏ jsem vûdûla, Ïe musí. Vûdûla jsem, Ïe aÏ se vrátím domÛ, babiãka uÏ tam nebude – ani teì, ani nikdy jindy. Rune se posadil vedle mû, pfiitáhl mû k sobû a objal mû. Pfiitulila jsem se k jeho hrudi a plakala. Milovala jsem Runeho objetí, protoÏe mû vÏdycky drÏel tak pevnû. „Moje babiãka, Rune, je nemocná a opou‰tí nás.“ „Vím, mamka mi to fiekla, kdyÏ jsem se vrátil ze ‰koly.“ Pfiik˘vla jsem s hlavou na jeho hrudi. KdyÏ uÏ jsem nemohla dál plakat, narovnala jsem se a otfiela si slzy. Podívala jsem se na Runeho, kter˘ mû pozoroval. Pokusila jsem se usmát. KdyÏ jsem to zvládla, vzal mû za ruku a zvedl si ji ke hrudi. „Je mi líto, Ïe jsi smutná,“ fiekl a sevfiel mi ruku. Triãko mûl teplé od sluníãka. „Chci, abys nikdy nebyla smutná. Jsi Poppymin, pofiád se usmívá‰. VÏdycky jsi ‰Èastná.“ 23
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 24
TILLIE COLEOVÁ
Popotáhla jsem nosem a opfiela si hlavu o jeho rameno. „Já vím. JenÏe babiãka je moje nejlep‰í kamarádka, Rune, a uÏ s ní nikdy nebudu.“ Rune nejdfiív nic nefiíkal a potom prohlásil: „Já jsem taky tvÛj nejlep‰í kamarád. A já nikam nejdu. Slibuju. NavÏdy a vûãnû.“ Najednou mû pfiestalo tak moc bolet na hrudi. Pfiik˘vla jsem. „Poppy a Rune navûky,“ pronesla jsem. „Navûky,“ zopakoval. Chvíli jsme mlãeli, dokud se Rune nezeptal: „Na co je ta sklenice? Co je uvnitfi?“ Odtáhla jsem ruku a zvedla sklenici do vzduchu. „Babiãka mi pfiichystala nové dobrodruÏství. Takové, co mi vydrÏí na cel˘ Ïivot.“ Rune se zamraãil a dlouhé blond vlasy mu spadly do oãí. Odhrnula jsem mu je dozadu a on se pousmál, kdyÏ jsem to udûlala. V‰echny holky ve ‰kole chtûly, aby se na nû takhle usmál – prozradily mi to. Ale on se usmíval jenom na mû. ¤ekla jsem jim, Ïe ho stejnû nemÛÏou mít, protoÏe je mÛj nejlep‰í kamarád a nemíním se o nûj dûlit. Rune ukázal na sklenici. „Nechápu to.“ „Vzpomínበsi, jaké jsou nejoblíbenûj‰í vzpomínky mojí babiãky? UÏ jsem ti to jednou fiíkala.“ Poznala jsem, Ïe Rune usilovnû pfiem˘‰lí, a potom náhle odpovûdûl: „Pusy od tvého dûdeãka?“ Pfiik˘vla jsem a odtrhla svûtle rÛÏov˘ okvûtní lístek z vûtve tfie‰nû, která se sklánûla vedle mû. Zírala jsem na ten lístek. Babiãka je mûla nejrad‰i. Mûla je ráda, protoÏe nevydrÏí dlouho. Povídala mi, Ïe nejlep‰í a nejkrásnûj‰í vûci na svûtû nikdy netrvají dlouho. Tvrdila, Ïe tfie‰Àov˘ kvítek je moc nádhern˘ na to, aby kvetl cel˘ rok. Je o to v˘jimeãnûj‰í, protoÏe má krátk˘ Ïivot. Stejnû jako samuraj – nesmírná krása, rychlá smrt. 24
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 25
TISÍC POLIBKÒ
Nebyla jsem si pofiád moc jistá tím, co to v‰echno znamená, ale fiíkala mi, Ïe ãím budu star‰í, tím líp tomu budu rozumût. Myslím, Ïe mûla pravdu. ProtoÏe moje babiãka není moc stará a odchází pryã mladá – tak to aspoÀ fiíkal tatínek. MoÏná proto se jí tfie‰Àové kvûty tak moc líbí. ProtoÏe ona je úplnû stejná. „Poppymin?“ Runeho hlas mû pfiimûl vzhlédnout. „Mám pravdu? Byly pusy od tvého dûdeãka nejoblíbenûj‰í vzpomínky tvojí babiãky?“ „Ano,“ odpovûdûla jsem a upustila okvûtní lístek, „v‰echny ty polibky, co od nûj dostala, z kter˘ch jí skoro puklo srdce. Babiãka fiíkala, Ïe jeho polibky byly ty nejlep‰í na svûtû. ProtoÏe znamenaly, Ïe ji moc miluje. Îe mu na ní záleÏí a Ïe jí má rád pfiesnû takovou, jaká je.“ Rune hledûl na tu sklenici a odfrkl si. „Pofiád tomu nerozumím, Poppymin.“ Zasmála jsem se, protoÏe na‰pulil rty a za‰klebil se. Mûl krásné rty – opravdu ‰iroké, ve tvaru dokonalého Amorova luku. Otevfiela jsem sklenici a vytáhla prázdné rÛÏové papírové srdce. PodrÏela jsem ho ve vzduchu mezi námi. „Tohle je prázdná pusinka.“ Ukázala jsem na sklenici. „Babiãka mi fiekla, Ïe jich mám za Ïivot nasbírat tisíc.“ VloÏila jsem srdíãko zpátky do sklenice a vzala Runeho za ruku. „Je to nové dobrodruÏství, Rune. Mám nasbírat tisíc polibkÛ, neÏ umfiu, od své spfiíznûné du‰e.“ „Já… coÏe… Poppy? Mám v tom zmatek!“ prohlásil. Sly‰ela jsem v jeho hlase zlost. Rune obãas dokázal b˘t náladov˘, kdyÏ ho to popadlo. Vytáhla jsem z kapsy pero. „KdyÏ mi dá kluk pusu, která bude tak v˘jimeãná, Ïe mi z ní skoro pukne srdce – poãítají se jen ty obzvlá‰È mimofiádné – musím zapsat na tahle srdíãka 25
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 26
TILLIE COLEOVÁ
podrobnosti. Abych mohla, aÏ budu ‰edivá a stará, vyprávût sv˘m vnouãatÛm o v˘jimeãn˘ch polibcích ve svém Ïivotû. A o tom milém klukovi, kter˘ mi je dal.“ Nad‰ením jsem vyskoãila na nohy. „Tohle po mnû chtûla babiãka, Rune. TakÏe musím zaãít brzy! Chci to pro ni udûlat.“ Rune taky vyskoãil. A právû v té chvíli poryv vûtru zavál tfie‰Àové okvûtní plátky na‰ím smûrem. Usmála jsem se, ale Rune se neusmíval. Po pravdû vypadal dost na‰tvanû. „Bude‰ líbat nûjakého kluka kvÛli sbírce ve sklenici? V˘jimeãného? Kterého miluje‰?“ chtûl vûdût. Pfiik˘vla jsem. „Tisíc polibkÛ, Rune! Cel˘ tisíc!“ Rune zavrtûl hlavou a zase na‰pulil rty. „NE!“ zafival. Pfiestala jsem se usmívat. „CoÏe?“ hlesla jsem. Rune udûlal krok ke mnû a rozhodnû vrtûl hlavou. „Ne! Nechci, abys pusinkovala nûjakého kluka kvÛli své sbírce! To nedovolím!“ „Ale –“ chystala jsem se nûco namítnout, Rune mû v‰ak chytil za ruku. „Jsi moje nejlep‰í kamarádka,“ prohlásil, nadmul hruì a pfiitáhl mû k sobû. „Nechci, aby ses pusinkovala s kluky!“ „JenÏe já musím,“ vysvûtlila jsem a ukázala na sklenici. „KvÛli svému dobrodruÏství musím. Tisíc polibkÛ je spousta, Rune. Stra‰nû moc! Bude‰ pofiád mÛj nejlep‰í kamarád. Nikdo nikdy pro mû nebude znamenat víc neÏ ty, hlupáãku.“ Tvrdû na mû hledûl, potom se zadíval na tu sklenici. Na hrudi mû zabolelo. Z jeho v˘razu jsem poznala, Ïe z toho nemá radost. Zase mûl ‰patnou náladu. Pfiistoupila jsem k nûmu blíÏ a Rune mi pohlédl do oãí. „Poppymin,“ pronesl hlub‰ím hlasem – tvrd‰ím a pevnûj‰ím. „Poppymin! Znamená to moje Poppy. Navûky, napofiád. Jsi MOJE Poppy!“ 26
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 27
TISÍC POLIBKÒ
Otevfiela jsem pusu, abych na nûj zafivala, Ïe tohle je moje dobrodruÏství, které musím podniknout. JenÏe jakmile jsem to udûlala, Rune se naklonil a pfiitiskl své rty na moje ústa. Ztuhla jsem. Nedokázala jsem pohnout ani jedním svalem, kdyÏ jsem na sv˘ch rtech ucítila ty jeho. Byly teplé a chutnaly jako skofiice. Potom mi vítr vehnal do tváfie jeho dlouhé vlasy. Zaãaly mû lechtat na nose. Rune se odtáhl, ale pofiád stál s tváfií blízko mojí. Pokusila jsem se nadechnout, jenÏe v hrudi jsem cítila zvlá‰tní pocit, takov˘ lehouãk˘ a nad˘chan˘. Srdce mi prudce bu‰ilo. Tak rychle, Ïe jsem si pfiitiskla ruku na hrudník, abych cítila, jak uhání. „Rune,“ za‰eptala jsem. Zvedla jsem ruku a pfiitiskla si prsty na rty. Rune zamrkal, a je‰tû jednou, zatímco mû pozoroval. Odtáhla jsem ruku a pfiitiskla prsty na jeho rty. „Tys mi dal pusu,“ za‰eptala jsem zaskoãenû. Rune mû chytil za ruku a na‰e spojené ruce sklonil ke svému boku. „Já ti dám tisíc polibkÛ, Poppymin. V‰ech tisíc. Nikdo jin˘ tû nikdy nebude líbat, jenom já.“ Vytfie‰tila jsem oãi, ale srdce mi nezpomalovalo. „To bude navûky, Rune. Jestli mi nemá dát pusu nikdy nikdo jin˘, znamená to, Ïe budeme spolu úplnû napofiád!“ Rune pfiik˘vl a usmál se. Moc ãasto se neusmíval. Obyãejnû se jen pousmál nebo uculil. Ov‰em mûl by se usmívat – byl skuteãnû krásn˘, kdyÏ to dûlal. „Já vím. ProtoÏe my spolu budeme navÏdy a vûãnû. Navûky, pamatuje‰?“ Pomalu jsem pfiik˘vla a pak naklonila hlavu na stranu. „Dበmi v‰echny moje pusy? Dost na to, aby naplnily celou sklenici?“ zajímala jsem se. Rune se zase malinko usmál. „V‰echny. Naplníme celou sklenici, nebo i víc. Nasbíráme daleko víc neÏ tisíc.“ Zalapala jsem po dechu. Náhle jsem si vzpomnûla na tu sklenici. Vytrhla jsem mu ruku, abych mohla vzít pero a otevfiít 27
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 28
TILLIE COLEOVÁ
víko. Vytáhla jsem prázdné srdíãko a pustila se do psaní. Rune si pfiede mû klekl a poloÏil ruku na moji, zastavil mû. Zmatenû jsem vzhlédla. Polkl, zastrãil si dlouhé vlasy za ucho a zeptal se: „KdyÏ… jsem ti… dal pusu, tvoje srdce… skoro puklo? Bylo to mimofiádné? ¤íkala jsi, Ïe jenom v˘jimeãné polibky se zapisují na srdíãka do sklenice.“ Zahofiely mu tváfie a sklopil oãi. Bez rozmyslu jsem se k nûmu naklonila a objala ho kolem krku. Pfiitiskla jsem tváfi na jeho hrudník a poslouchala jeho srdce. Bilo stejnû rychle jako moje. „Ano, Rune. Bylo to tak v˘jimeãné, jak to jenom jde.“ Cítila jsem, Ïe se Rune nad mou hlavou usmál, a pak jsem se odtáhla. PfiekfiíÏila jsem nohy a poloÏila papírové srdíãko na víko sklenice. Rune se posadil do tureckého sedu naproti mnû. „Co tam napí‰e‰?“ vyzvídal. Poklepala jsem se perem do rtÛ a usilovnû pfiem˘‰lela. Napfiímila jsem se, naklonila se a pfiiloÏila pero k papírku. Polibek ã. 1 S m˘m Runem. V kvetoucím hájku. Srdce mi málem puklo. KdyÏ jsem to dopsala, vloÏila jsem srdíãko do sklenice a pevnû zavfiela víko. Vzhlédla jsem k Runemu, kter˘ mû celou dobu sledoval, a py‰nû oznámila: „Tak, mám svou první pusu od kluka!“ Rune pfiik˘vl a sklopil oãi k m˘m rtÛm. „Poppymin?“ „Ano?“ za‰eptala jsem. Rune se natáhl po mojí ruce a zaãal na ní prstem kreslit vzorce. „MÛÏu… mÛÏu ti dát je‰tû jednu?“ 28
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:55 PM
Stránka 29
TISÍC POLIBKÒ
Polkla jsem a v bfii‰e ucítila mot˘lky. „Chce‰ mi dát pusu znovu… uÏ?“ Rune pfiik˘vl. „UÏ jsem ti chtûl dát pusu nûjakou dobu. Ano, jsi moje a líbí se mi to. Líbí se mi, kdyÏ se na‰e rty dot˘kají. Ty tvoje chutnají tak sladce.“ „Mûla jsem k obûdu su‰enku. Ofií‰kovou. Babiããinu oblíbenou,“ vysvûtlila jsem. Rune se zhluboka nadechl a naklonil se ke mnû. Vlasy mu vletûly do obliãeje. „Chci to zopakovat.“ „Dobfie.“ Rune mi dal pusu. A nepfiestával mû líbat a nepfiestával. Veãer uÏ jsem mûla ve sklenici ãtyfii dal‰í polibky. KdyÏ jsem se vrátila domÛ, maminka mi fiekla, Ïe babiãka ode‰la do nebe. Co nejrychleji jsem odbûhla do svého pokojíãku. Chtûla jsem co nejdfiív usnout. Jak babiãka slíbila, zdálo se mi o ní. Povûdûla jsem jí o tûch pûti polibcích od Runeho. Babiãka se ‰iroce usmála a dala mi pusu na líãko. Tu‰ila jsem, Ïe tohle bude nejlep‰í dobrodruÏství v Ïivotû.
29
TisicPolibkuKor1
5/11/17 5:56 PM
Stránka 352
Tillie Coleová TISÍC POLIBKÒ Z anglického originálu A Thousand Boy Kisses, vydaného nakladatelstvím CreateSpace Independent Publishing Platform v New Yorku v roce 2016, pfieloÏila Renata Heitelová Obálka SoÀa ·edivá Redigovala Lucie Krátká Odpovûdn˘ redaktor Boris Hokr Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 352 Vydala Euromedia Group, a. s. – YOLI, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 8982. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz