Issuu

str.1_3 Stripky_Sestava 1 5/18/17 9:50 AM Strรกnka 2

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 4

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 5

Dovolte mi, abych tuto knihu věnoval svému příteli panu Janu Doležalovi, vzácnému člověku ryzího srdce a nevšedního charakteru, který celý svůj život zasvětil vojenským lesům a je nám všem životním příkladem.

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 6

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 7

„MYSLIVOST je nejen koníčkem, ale i velikou a ušlechtilou láskou ke zvěři, k přírodě, k neopakovatelným kouzelným okamžikům. MYSLIVOST je nejpodivnější a nejhlubší lidskou vášní, která – ze samé lásky – musí s ,klidným srdcem‘ někdy i zabíjet.“ PaVeL Průša

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 8

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 9

Předmluva Vážení čtenáři, původně bylo mým cílem a přáním napsat pouze jednu knihu loveckých povídek, v níž měly být obsaženy příběhy z mé myslivecké praxe. Postupně však vznikly další knihy. Právě bohatá myslivecká praxe v honitbách vojenských lesů mi dala možnost a sílu naplnit obsahově několik knih. Jednatřicet nových povídek představuje volné pokračování obyčejných i neobyčejných loveckých příběhů, které se skutečně udály. Příběhů, které podávají nejen reálný obraz krásné přírody vojenských prostorů, ale také života lesníků a myslivců tak, jak jsem měl možnost je poznat. Můžete se alespoň na chvíli stát jejich aktéry, vcítit se do osudů, úspěchů i neúspěchů lovců. autenticitu by měla dokreslit řada fotografií z míst, kam po léta nevkročila lidská noha. Doufám, že tisíce hodin, které jsem strávil ať již pracovně nebo při lovu v krásném prostředí vojenských lesů, nebyly ztraceným časem. Budu rád, pokud vás příběhy zaujmou a naplní krásným pocitem, podobně jako myslivce naplní lovecký zážitek. Věřím, že čtení knihy bude pro vás příjemným zpestřením volných chvil a pomůže vám přenést se alespoň na okamžik do dějišť jednotlivých příběhů.

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 10

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 11

Upytlačený jelen z Jordánu

sal se rok 1968. pro mě jako školáka nebyl ničím výjimečným. tak jako každé léto začaly prázdniny a vůbec nic v té době nenasvědčovalo, že by mohlo přijít něco tak nechvalně proslulého jako srpen 1968. Během mého předškolního a školního věku mě maminka, která pracovala v provozu pěstební činnosti u vojenských lesů, brávala o prázdninách s sebou do práce. podobně i jedna z jejích spolupracovnic brala do práce svého syna tondu, který byl o rok starší než já. Byli jsme velmi dobří kamarádi a v přírodě, kde jsme podnikali své každodenní výpravy za poznáním, jsme se skamarádili ještě více. Na časné ranní vstávání jsme si o prázdninách velmi brzy zvykli a vůbec nám nevadilo, že odjezd do lesa byl již v pět hodin ráno. Někdy se stalo, že bylo deštivé a nevlídné počasí a matky nás nechaly doma. to jsme pak po probuzení nesli velmi nelibě. pobyt v lese byl pro nás oba nevyčerpatelnou studnicí zážitků. v lese jsme podnikali zprvu kratší, později i delší výpravy za dobrodružstvím. obě maminky s námi zezačátku udržovaly občasný hlasový kontakt, ale později už jsme se toulali po okolí sami a po smluvené době jsme se vraceli, když byla pracovní přestávka. všímali jsme si všeho. od dění v přírodě až po práce, které tehdy v lese probíhaly. občas nás hajní brávali s sebou na pochůzku a rovněž od nich jsme získávali své první zkušenosti. v tomto duchu probíhaly i prázdniny v roce 1968. tehdy jsem svůj volný čas dělil již mezi pobyt v lese a mezi činnost spojenou s členstvím v tehdy nově vzniklé skautské organizaci. schůzky družiny „vlčat“ i tzv. výpravy byly většinou odpoledne nebo v sobotu, která od toho roku již nebyla pracovní. v souvislosti se zkracováním pracovní doby v západních zemích byl v roce 1968 zaveden pětidenní pracovní týden i v Československu, tedy se dvěma dny pracovního volna. i po tomto přechodu byly vyhlašovány některé soboty jako

u 11

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 12

pracovní. sobota, kdy se muselo z rozhodnutí vlády jít povinně nejen do práce, ale i do školy, se pak nazývala pracovní sobota. Naše každodenní dobrodružství v lese bylo však nečekaně přerušeno 21. srpna. v 1:55 ráno se z rozhlasu ozvala slova, která se řadě lidí navždy vryla do paměti: „vojska sovětského svazu, polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky překročila státní hranice...“ vzpomínám si, jak mě matka v noci vzbudila a její první slova zněla: „vstávej, asi bude zase válka!“ Rodiče i babička měli válku v paměti, věděli, o co jde. převažující emocí nebyl strach, ale spíš směs lítosti a vzteku. televize i rozhlas byly plné pro mě nepochopitelných zpráv. obrazy, slova a věty, které jsem do té doby znal jen z knížek a filmů – okupace, tanky v ulicích, kulomety, střelba, obsazení vojsky, boj o rozhlas – to vše najednou bylo realitou. tehdy jsem nebyl svým rozumem schopen plně pochopit, co se vlastně událo, jen jsem věděl, že jde o něco špatného. to bylo zřejmé i ze slz, které měla babička v očích. zcela bezpečně jsem ale pochopil, že je konec našeho toulání po brdských lesích. ve vsi se totiž 21. srpna k večeru objevily sovětské jednotky představované tanky 6. tankové armády, obrněnými transportéry a automobily pomalovanými bílými invazními pruhy. velitelství a štáb 6. sovětské tankové armády se usídlily asi 10 km severozápadně od příbrami v okolí malého čs. vojenského letiště v Brdech, nad údolím Červeného potoka, nedaleko hradní zříceniny valdek. příbramsko bylo patrně významným místem, neboť se zde vedle již zmíněného vojenského prostoru nacházela oblast těžby uranové rudy a v příbrami na zdaboři sídlilo velitelství západního vojenského okruhu. všude nastal chaos a nikdo nevěděl, co se bude dít. ženské běhaly po krámech a narychlo dělaly zásoby. ze zcela pochopitelných důvodů jsme museli zůstat doma, a tak pro nás lesní výpravy za poznáním skončily. Jako děti jsme pak o několik týdnů později podnikali do vojenského prostoru výpravy za sovětskými vojáky, kteří s námi ochotně komunikovali. tak uplynul další školní rok a nastaly znovu prázdniny. Během nich jsme jako skauti žili přípravou prvního tábora, který se měl uskutečnit na přelomu měsíců července a srpna na soutoku říček lomnice a skalice, nedaleko Dolního ostrovce. Ke své smůle jsem však před odjezdem onemocněl, a tak se pro mě vidina prvního čtrnáctidenního skautského tábora rozplynula. po uzdravení jsem pak s radostí uvítal, když mě matka opět vzala s sebou do lesa.

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 13

Blížil se konec srpna a ze sovětských jednotek, které se usídlily ve vojenském prostoru, zůstala už jen jedna na toku. Čas od času projela prostorem vojenská technika sovětské armády, ale většina vojsk již byla dislokována na ostatním území naší republiky. v té době neprobíhala žádná intenzivní vojenská činnost, a tak jsme se s kamarádem tondou odvážili až do cílové plochy Jordán. prodírali jsme se na okraji plochy hasivkou, která byla mnohde vyšší než my. Naše cesta směřovala k vyvýšenině nad kopcem houpák. po nějaké době jsme narazili na tzv. požární pás, který obkružoval celou cílovou plochu a měl za účel zabránit případnému ohni v šíření mimo plochu a také byl přístupovou cestou pro požární vozidla. Na okraji vřesoviště našel tonda několik slepých nábojů, které patrně již před lety vytrousil při výcviku některý z vojáků. Byly zrezlé, ale vlhkost se do nich nedostala, neboť bylo slyšet, jak se v nich přesýpá střelný prach. Nebyl by to tonda, aby se nepokusil do nich dostat. Několika údery kamenem se mu podařilo zdeformovat nábojnice a prach vysypat. zcela určitě by jej zapálil, ale naštěstí nebylo čím. a tak aspoň začal kamenem mlátit

u 13

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 14

do kapslí. Jednou, dvakrát, třikrát… Najednou se velmi blízko ozvala dávka rychle po sobě vypálených ran, patrně ze samopalu. celí jsme zkoprněli. okamžitě jsme se utíkali schovat do blízkého lesního porostu. v běhu nám bránila vysoká hasivka, která nám svazovala nohy a řezala nás do rukou i obličejů. sotva jsme vběhli do porostu na okraji cílové plochy, vyřítil se proti nám jelen a div tondu nesrazil. proběhl okrajem stojáku a opět zmizel v porostu hasivky a mladých smrků a modřínů. co nejrychleji jsme utíkali do bezpečí k našim matkám. tam už po nás byla samozřejmě sháňka, neboť si všichni mysleli, že se jedná o nehlášené střelby. i to se totiž někdy stávalo. Následovalo pár výchovných pohlavků. o něco později dorazil na motorce i hajný vojta, který nás uklidnil, že střelby nejsou. pouze nám sdělil, že patrně jen z plezíru stříleli sovětští vojáci, neboť jejich gaz stál na aliance u odbočky na Dřevěnku. zbytek pracovní doby jsme už strávili na pasece. po této události byla moje maminka neoblomná a celý týden jsem musel zůstat doma a plnit povinnosti okolo domu. toulání lesem jsem tak nechtěně vyměnil za krmení králíků a holubů, za nákupy v místním konzumu a lov pstruhů v potoce, který protékal vesnicí. těsně před koncem prázdnin jsem matku umluvil, aby mě ještě naposledy vzala s sebou do práce. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že pojedeme na Jordán, dokonce do míst našeho posledního zážitku. zbývalo tam ještě vyžnout zbytek lesních kultur zarostlých hasivkou. po příchodu na paseku jsem se zpočátku pohyboval v těsné blízkosti lesních dělnic. zvědavost mi ale přece jen nedala, a tak jsem začal propátrávat okraj řídkého porostu. Modříny, které v něm rostly, byly pokryty vrstvou lišejníků a jejich vrcholy i větve byly olámány námrazou. Moji pozornost zaujal kráter po výbuchu dělostřeleckého granátu, který byl poměrně čerstvý. všude okolo byly roztříštěné kameny a velké množství střepin. stromy v jeho okolí byly osekány střepinami a třísky z kmenů se válely po okolí. Jako pro kluka to bylo pro mě velmi vzrušující, avšak nic nového, neboť takových kráterů jsem již viděl spoustu. v jedné chvíli mě však přece jen něco překvapilo. Do nosu mě udeřil výrazný pach, který závan větru přinášel od řídkých smrčků zarostlých hasivkou. opatrně jsem se k nim blížil, a vtom jsem to uviděl. v porostu hasivky byla vydupána plocha o průměru několika čtverečních metrů a na ní ležela liškami a divočáky ohlodaná kostra.

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 15

Několik dlouhých kostí a lebka s parožím se nacházely opodál. Nejprve jsem si prohlédl lebku s parožím, která mě zajímala nejvíce. Díky svým tehdejším mysliveckým znalostem jsem již věděl, že je to šesterák. paroží bylo slabé, bez výrazného perlení a jeho konce byly ohnilé. vzal jsem lebku i s kusem páteře a vydal jsem se zpět. Ještě než jsem vyšel zpoza smrčků, spatřil jsem na pasece hajného vojtu. Ukázal jsem mu lebku s parožím. chvíli ji prohlížel, načež mě požádal, abych ho dovedl k místu nálezu. po příchodu ke kostře se nad ní sklonil a řekl mi: „pojď se na něco podívat.“ v ploché lopatce byla díra, jako by ji někdo provrtal. „vidíš tu dírku? to zvíře nedokáže,“ zněla jeho slova. „to je od kulky ze samopalu.“ v té chvíli mi na mysli vytanula ona střelba a prchající jelen, ne nepodobný tomuto. „Je to dílo Rusáků,“ pokračoval vojta a suchou větvičkou mi ukazoval ještě kulí poškozené žebro. Když jsem mu řekl o našem zážitku před dvěma týdny, potvrdil, že to může být ten jelen. patrně byl postřelen celoplášťovou střelou ze samopalu. vrátili jsme se na paseku. tam mi vojta řekl, ať si trofej nechám, když jsem ji našel. ve skříňovém automobilu praga v3s jsem způsobil menší nevoli, neboť hlava přece jen trochu páchla. Doma jsme ji s otcem vyvařili a očistili. a tak se hlava jelena upytlačeného na Jordánu sovětskými vojáky stala mojí první upravenou trofejí.

u 15

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 16

První úlovek

tejně jako pes či klobouk patří k myslivci neodmyslitelně i zbraň. snad každý, kdo se začíná věnovat myslivosti, po ní touží. Jeho snem je zbraň, která mu umožní realizovat představy a připravit první lovecké zážitky. tak tomu bylo i u mě. Ještě než jsem složil zkoušky z myslivosti, zastavoval jsem se jako student gymnázia den co den u výkladu obchodu „Šicí stRoJe, Kola, střelivo“, který se nacházel v příbrami na náměstí. se zájmem jsem si prohlížel zbraně, střelivo, dalekohledy i jiné myslivecké pomůcky. zbraně s výjimkou vzduchovek vždy se zavírací dobou z výlohy zmizely a objevily se tam zase druhý den. občas jsem se podíval i do obchodu, kde byly ve vitrínách další zbraně, některé i v komisním prodeji. tímto způsobem jsem je okukoval a v duchu si představoval, která by pro mě byla nejlepší. Konečně nastal den, kdy jsem úspěšně složil zkoušky z myslivosti, a na ČMs mi pak vystavili první lovecký lístek. Měl jsem ho v kapse, ale stále jsem byl „na půli cesty“, totiž beze zbraně. přišlo první dilema, zda se mám rozhodnout pro klasickou dvojku, nebo pro tehdy poměrně módní brokovou kozlici, která v základní verzi stála něco málo přes 4 000 korun. Dlužno přiznat, že jako student jsem musel hledět i na cenu. Ještě než konečné rozhodnutí uzrálo, zastavil se jednoho dne u nás doma hajný Karel s nabídkou, že by o jedné pěkné zbrani z druhé ruky věděl. Jeho syn, zaměstnaný v té době u uranových dolů, měl spolupracovníka, který se rozhodl s myslivostí z rodinných důvodů skončit. a právě on vlastnil zmíněnou zbraň, kterou mi Karel vylíčil v samých superlativech. přiznávám, že jsem se nemohl dočkat, až se na ni pojedu podívat. Konečně jsme Karel a já jednu sobotu dopoledne vyrazili do příbrami. ve dveřích domu na příbramském sídlišti nás přivítal příjemný mladý muž. Během chvilky přinesl pouzdro a z něj vyjmul rozloženou brokovou kozlici.

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 17

Na první pohled mě zaujalo provedení pažby i předpažbí. předpažbí bylo nebývale štíhlé a také pažba byla jiného tvaru, než bývalo u kozlic „zh“ zvykem. povrch dřevěných částí byl navíc opatřen zvláštní politurou s matným leskem a stínováním. Jak mě, tak i Karlovi se zbraň na první pohled zalíbila, a tak jsem se nemusel dlouho rozmýšlet. sice jsem původně chtěl „šestnáctku“, ale takto provedená „dvanáctka“ ji plně nahradila. K brokovnici jsem dostal gratis ještě padesát brokových nábojů, krabičku s-balů a soupravu k čištění zbraní. tak jsme si tedy plácli, zaplatil jsem požadovanou cenu a za pár minut jsme již uháněli Karlovým moskvičem k domovu. hned po příjezdu jsem se dal do podrobného zkoumání zbraně. Byla velmi zachovalá, hlavně i povrch zbraně čisté a bez známek poškození. Byl jsem spokojen. teď už jen zbraň vyzkoušet. Druhý den ráno jsem nemohl dospat. Již za rozednění vedla má cesta za místní kravín, do míst, kde se říkalo U Štěpánovic křížku. tam byly zbytky stohu a právě kolem nich se zrána velmi často potulovaly lišky. Rozhodl jsem se, že si tu na některou z nich počkám. lišky se zpravidla procházely podél vodoteče, která vedla od studní a pokračovala do místa zvaného v rybníčkách. odtamtud už to měly jen kousek na pahorek, kde tehdy stávala drůbežárna. Množství slepic s volným výběhem bylo pro ně obrovským magnetem. svědčil o tom nespočet vyhrabaných děr, jak se lišky snažily pod plotem podhrabat. Betonový sokl jim v tom však ve většině případů zabránil. i tak se tu a tam některé z nich podařilo za plot dostat, a pak bylo zle. po nočních výletech k drůbežárně se poté vracely kolem křížku do svých nor pod horami nebo do lesa. toho rána bylo velmi teplo. seděl jsem skrytý za hromadou slámy, která byla již z větší části zetlelá, a její zatuchlý pach nebyl zrovna příjemný. všude okolo mě se povalovalo velké množství vývržků od dravců a sov, kteří zde s oblibou hodovali na své ulovené potravě a posléze tu ve formě různě velkých vývržků nechávali nestrávené zbytky potravy. Jelikož se zatím nic nedělo a všude byl klid, začal jsem některé z vývržků rozebírat, abych zjistil, čím se tady dravci a sovy hlavně živí. ve vývržcích převažovali z velké části hraboši, občas se vyskytla i čelist nebo lebka myšky drobné či myšice. žádná zaječí vlna ani ptačí peří. pouze v jednom vývržku byly patrné dlouhé chlupy, zřejmě ze srnčího. Dravec se asi přiživil na nějaké mršině. Jak jsem se tak bavil rozborem vývržků, ani jsem si nevšiml, že se směrem od transformátoru blíží liška. pohybovala se

u 17

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 18

velmi rychle. Když jsem ji zpozoroval, zběžně jsem zkontroloval, zda mám dobrý vítr, a tiše čekal, až se přiblíží na dostřel. občas se zastavila a naslouchala, patrně ve chvíli, kdy se něco v trávě pohnulo. to se několikrát opakovalo. Náhle mi liška zmizela z očí. Marně jsem pátral dalekohledem po sebemenším pohybu. Jako by se propadla do země. vtom jsem zahlédl druhou lišku přibíhající od transformátoru. ale i ta mi po nějaké době zmizela ze zorného pole. Minuty ubíhaly a lišky stále nikde. zcela nečekaně se najednou objevily spolu, ale úplně na opačné straně, a směřovaly po okraji pole směrem k místu, kde se říká pod horami. Bylo mi jasné, že asi přijdu zkrátka. Bylo to pro mě zklamání. „vždyť už byla tak blízko,“ říkal jsem si sám pro sebe. stále mi vrtalo hlavou, kam se obě ztratily, a proto jsem se vydal směrem k pahorku. po chvíli klopýtání ve vysoké trávě mi bylo vše jasné. Byla tam neudržovaná boční větev melioračního kanálu, která lišky dokonale ukryla a umožnila jim nepozorovaně uniknout z dostřelu mé nové brokovnice. vydal jsem se tedy zpět. výsledkem té ranní šoulačky bylo jen to, že se mi podařilo zradit mladého srnce, který byl zalehlý hned u vodárny. s hlasitým bekáním odbíhal směrem ke Štěpánovic křížku, přesadil přes vojtěškové pole, jež občas sloužilo jako polní letiště pro práškovací letadla, a zmizel v rozlehlém lánu lnu. Během zpáteční cesty mi dělali společnost skřivani třepotající se ve vzduchu pod nebem a dávající na odiv své nebeské trylkování. s další lovem jsem musel počkat až do příštího týdne. v sobotu ráno jsem se rozhodl, že zkusím štěstí blíž k pahorku. Jelikož to bylo o něco dále, musel jsem vyjít z domova dřív. Na místo se mi podařilo dorazit ještě za šera. Mým cílem byl okraj borového lesa, odkud byl velmi dobrý výhled na přilehlou louku, lemovanou z mého pohledu po pravé straně drátěným plotem drůbežárny. v rohu louky stála na vyvýšených pilotách bouda, která byla využívána jako skladiště sena. Našel jsem si místo s nejlepším výhledem a s napětím očekával, zda se objeví některá z lišek. první pohyb jsem zaznamenal přímo na louce. Nejprve jeden a posléze několik divokých králíků hopkalo v trávě nasycené ranní rosou. v klidu se popásali a nic nenasvědčovalo tomu, že by nějaká liška byla nablízku. v drůbežárně se začalo ozývat kohoutí kokrhání a v korunách borovic procitli první ptačí pěvci. Několik kosů přelétlo s křikem sem a tam. Rodilo se víkendové ráno a ve srovnání s dnešní dobou jsem tehdy nezaznamenal žádný rušivý rachot auto-

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 19

mobilového motoru. Mezi klidně se pasoucí králíky se vtrousili kosové a hledali žížaly, které se nestačily včas vrátit pod zem. Najednou jako když do nich všech střelí. Králíci se rozprchli, kosové s křikem odlétli a vystrašeně se ozývali v šípkových keřích, které na protilehlé straně lemovaly louku. „Konečně,“ říkám si a rychle odjišťuji brokovnici. ale co to? za boudou podél plotu se mihl velký stín. teprve po několika minutách se za boudou něco pohnulo a objevila se vysoká postava. sleduji ji dalekohledem a zjišťuji, že se jedná o jednoho z členů mysliveckého sdružení. i on pozoruje louku před sebou. slabě jsem zapískal a on okamžitě zareagoval. posunkem ruky mi dal najevo, že o mně ví a vydal se směrem ke mně. přišel se podívat na louku, zda jsou tam nějací divocí králíci, jejichž doba lovu se blížila. tehdy se lovili již od 1. srpna. sdělil jsem mu, že tu králíci jsou, a spěšně jsme se rozloučili. on se odebral směrem ke struhám a já ke vsi. Bylo jasné, že už nemá smysl tu dále čekat. Došel jsem k silnici a vrátil jsem se domů. odpoledne za mnou přijel na motorce můj bratranec Jarda s návrhem, zda bych s ním mohl jet udělat nějaké fotografie do přírody. Koupil si totiž nový fotoaparát a chtěl ho – podobně jako já brokovnici – vyzkoušet. souhlasil jsem s tím, že si s sebou vezmu flintu a pak už zůstanu do setmění venku. Rozhodli jsme se pro lokalitu pod ho-

u 19

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 20

rami. tehdy se tam nacházely nevysoké odvaly hlušiny a horniny z bývalého dolu na těžbu stříbra a olověné rudy. postupem času odvaly zarostly keři a stromovou vegetací. Mezi křovinami se nacházely palouky a místy i zetlelé a zarostlé hromady slámy a zbytků po vymlácení lněného semínka. Rostla tam i celá řada květin, které se měly stát objekty našeho fotografického podnikání. Jarda nafotil několik svitkových filmů. převážně fotil překrásně kvetoucí bodláky nící a pak i nějaké krajinné snímky. asi po půldruhé hodině nasedl na motorku a odjel. zůstal jsem na odvalech sám. sedl jsem si na zem a kochal se příjemně horkým letním odpolednem. Na rozkvetlých bodlácích hodovaly desítky čmeláků a svoji činnost doprovázeli hlasitým bzučením. Do toho se mísily hlasy strnadů, kteří se ozývali kolem mě. strnadi obecní jsou vytrvalí zpěváci a svou milou, ale poněkud jednotvárnou písničku samci přednášejí z vyvýšeného místa. právě v době letních veder jejich zpěv zvláště vyniká, protože jiní ptáci v tuto roční dobu již umlkají. po kamenech na haldě čas od času přeběhla ještěrka a svým pohybem tak narušila klid, který zde panoval. Nepohnulo se ani stéblo trávy. slunce se pomalu, ale jistě začalo klonit k obzoru a stíny se prodlužovaly. Klid na mě působil natolik, že se mi pomalu zavíraly oči. zničehonic se najednou rozčiřikali ptáci v křovinách přede mnou. Jejich zvuky zněly varovně. Myslel jsem si, že asi jde někdo kolem a ptáky vyplašil. skutečnost však byla zcela jiná. Necelých dvacet metrů přede mnou se na rozhraní odvalu a trnového keře mihla rezavá skvrna. zpozorněl jsem a odjistil brokovnici. zpod keře se vynořilo odrostlé lišče a zkoumavě se rozhlíželo po okolí. Než jsem ale stačil zamířit, vrátilo se zpět. Netrvalo dlouho a opět bylo venku. to už jsem nic nenechal náhodě a po krátkém zamíření jsem vystřelil. lišce zůstalo v ráně. spěchal jsem k němu. leželo na kamení z odvalu a nedaleko jeho hlavy byly v kousku horniny krásně vyvinuté krystaly leštěnce olověného. Mezi nimi se jako rubínové slzy vyjímaly krůpěje barvy. stál jsem nad liščetem, svým prvním úlovkem, v pokoře, jako bych čekal, že se zvedne a poklidně odejde zpět do náručí křovin, které mu do té doby poskytovaly ochranu a bezpečí. Jiskra života v jeho světlech však zhasla a letní den se nachýlil. Ještě chvíli mi hlavou probleskovala myšlenka, proč a za jakých okolností má člověk právo usmrtit jiného živočicha z pouhé lovecké vášně. Myslím si, že právě ono přemýšlení o tomto právu a jeho vhodném využití dělá z člověka myslivce, nikoli jen pouhého lovce.

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 21

Lov v Kormundovce

ento lovecký příběh se odehrál v době, kdy jsem sbíral své lovecké zkušenosti. Měl jsem ulovené divočáky, muflona, srnčí zvěř, ale stále žádnou „zvěř královskou“. v mysliveckém sdružení, jehož jsem tehdy byl členem, se jelení zvěř vyskytovala, ale jako přebíhavá. Neměli jsme ji normovanou, a tak bylo možné lovit pouze zvěř holou a jelena i. věkové třídy. K mé smůle tenkrát panovaly ve sdružení divné „móresy“. povolenka k lovu jelení zvěře nám byla vydávána vždy na jeden kus holé zvěře. přednostně ji dostali nejstarší členové, kteří chodili lovit jen občas. plán se pak doháněl na poslední chvíli. vadilo mi i neustálé handrkování některých kolegů, kam kdo půjde a kolikrát. a tak musím po pravdě říci, že jsem se o lov vysoké ani moc nesnažil. po mém přechodu k vojenským lesům se ale situace výrazně změnila. Jako člen mysliveckého personálu jsem mohl lovit zákonem povolenou zvěř holou, černou a škodnou podle toho, kde jsem se zrovna pracovně nacházel. v roce, kdy se odehrál následující lovecký příběh, jsme prováděli hospodářskou úpravu na lesním hospodářském celku Nepomuk v Brdech. Času na lovecké aktivity příliš nebylo, neboť nás neustálý podstav v počtu zaměstnanců nutil k vyšším pracovním výkonům. ale i přes pracovní povinnosti a únavu jsme si s kolegou Josefem našli čas na loveckou vycházku. v Brdech byly tehdy stavy jelení zvěře velmi vysoké a setkání s ní bylo na denním pořádku. Byla zalehlá prakticky v každé mlazině či tyčkovině, její pach byl cítit na každém kroku. zkrátka a dobře – lovecký ráj. Kultury a mlaziny poškozené okusem a stejně tak ohryzané tyčoviny a kmenoviny však už takovým rájem nebyly. Malé smrky udržovala jelení zvěř permanentním okusem ve tvaru, kterému jsme říkali „brdské bonsaje“. Metlička na pasekách i mezi stromy byla vypasená a sestříhaná jako anglický trávník. K tomu bylo všude plno ochozů, stop a trusu.

u 21

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 22

Jelení zvěř se lovila od 1. srpna, avšak v tomto měsíci jsme se s kolegou lovecky moc neuplatnili. Jednak jsme chtěli využít dobré počasí pro práci, jednak bylo poměrně dost odpoledních střeleb, a konec srpna navíc propršel. Bývalo zvykem, že se jelení zvěř začala lovit až v září, a to do poloviny měsíce. pak se dal zvěři do říje a během ní klid. hlavní dobou lovu byla poslední čtvrtina roku. vedoucí lesní správy Karel k nám byl vstřícný a po vzájemné dohodě nám přidělil část úseků láz a Bor. chtěl, aby přidělený lovecký úsek byl pro nás dopravně přístupný a časově dobře dosažitelný. Nic lepšího jsme si nemohli přát. Bydleli jsme totiž na staré správě v Nepomuku. Na první loveckou vycházku jsem vyrazil bez Josefa, protože se zrovna necítil zdravotně dobře. služebním automobilem značky Uaz trvalo jen pár minut, než jsem dorazil na hranici s lesním hospodářským celkem obecnice. toto území na mě působilo velmi zvláštním dojmem. Jakoby zapomenutá část lesa, protkaná drobnými po-

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 23

tůčky, které ve svém výsledku tvoří zdrojnici říčky litavky. Baldachýny mechu, které tlumily každý krok, a vlhký syrový vzduch ve spojení s hustými smrkovými porosty vytvářely až strašidelnou atmosféru. tu a tam byly polštáře mechu přerušeny ochozy zvěře, která tam nacházela před lidmi vhodné útočiště. Určité tajemno dodával tomuto území i název. říká se mu v Kormundovce nebo také v Kormundce. Název je údajně spojen s osobou vyhlášeného pytláka Kormundy, který cestu vedoucí tímto územím s oblibou využíval při svých výpravách. cesta vede směrem od lázu na jihovýchodní svahy vrchu Brdce. snad pro onu strašidelnost, odlehlost a nepřístupnost byla pytláky tak oblíbena. Na druhé straně hranice se říká v Šajtech a nachází se tam kamenný kříž s jetelovým zakončením, označující místo skonu mysliveckého mládence Jana linka z hájovny na Boru, který byl v roce 1804 pytláky zastřelen. Bylo krásné a teplé pozdní odpoledne. přestože již bylo září, rtuť teploměru se vyšplhala až na 25 oc. v Kormundovce však bylo velmi příjemně, neboť vzduch byl ochlazován vlhkým prostředím zrašelinělého území okolo potoků. slunce se pomalu, ale jistě dostalo za hřeben Brdců a sluneční paprsky jen místy pronikaly mezi kmeny majestátních smrků. Během své pouti do šera smrkových porostů ozařovaly poletující hmyz, který nebyl za normálních okolností vůbec vidět. výsledná vůně těchto míst byla směsicí vůní sluncem vyprahlého lesa a vlhkých mokřin okolo potoka. pomalu jsem šoulal proti proudu potoka, podél hranice lesních správ a vychutnával si radost ze života. všude bylo plno pobytových znamení zvěře. Blížila se již říje, a tak bylo každou chvíli vidět nějaký ten jeleny ostrouhaný smrček či modřín. vybíjeli si na nich svou energii, úměrně rostoucí s hladinou hormonů v jejich těle. tu a tam byl již cítit i charakteristický závan jeleního prku. zhruba po patnácti minutách šoulání jsem zahlédl na rozhraní mýťáku a mlaziny skvrnu typické hnědočervené barvy. „vysoká,“ říkám si v duchu a snažím se skrýt za nejbližší strom. Moje radost však netrvala dlouho. Když totiž kus zvedl hlavu, zjistil jsem, že se jedná o jeleního špičáka. v klidu se pastvil a jen tu a tam zvedl hlavu, aby ověřil, zda nehrozí nějaké nebezpečí. po chvíli jsem zjistil, že tam není sám. o několik metrů před ním se pohyboval smrček, což svědčilo o přítomnosti dalšího kusu. tím byl již vytlučený mladičký šesterák. i on byl zcela klidný, jen občas střihl slechy a pohodil hlavou, aby odehnal obtížný hmyz. sledoval jsem oba jelínky dalekohledem

u 23

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 24

a čekal, kterým směrem se vydají. K mé spokojenosti se po několika minutách vnořili do houští a zmizeli. pokračoval jsem okrajem lesa k Brdcům. poté, co mě zpozorovaly sojky, daly se do křiku a ne a ne přestat. Byl jsem nucen jim zmizet z očí, a tak jsem se skryl do smrkové tyčkoviny. sojkám chvíli trvalo, než se zklidnily a jedna po druhé odlétly směrem k lázu. Mohl jsem tedy pokračovat v šoulání. sotva jsem učinil několik desítek kroků, všiml jsem si stojícího kusu vysoké v mýťáku vlevo ode mě. znamenalo to, že musel být zalehlý v hustém kotlíku smrkové tyčkoviny, který jsem před dvaceti minutami míjel ve vzdálenosti sotva třiceti metrů. triedrem jsem zjistil, že je to laň. i ona se v klidu popásala. vzhledem k tomu, že byla poměrně vyspělá, čekal jsem, že bude mít s sebou koloucha. Nechtěl jsem hned napoprvé udělat nějakou „neplechu“ tím, že bych střelil mámu. vítr jsem měl dobrý, zbývalo jen trpělivě čekat. laň však postupovala velmi pomalu, za deset minut udělala snad jen deset kroků. občas se mi skryla za některý ze silnějších stromů. Minuty se neúprosně vlekly a laň se přiblížila jen o pár metrů. stále se mi také nedařilo zjistit, zda je v mýťáku sama, či ne. Konečně! z kotlíku vyšel druhý kus vysoké a rychlým krokem došel k lani. „Kolouch to není,“ zaradoval jsem se a začal jsem si hledat střeleckou po-

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 25

zici. Ke své smůle jsem zrovna stál v místě, kde nebylo příliš mnoho stromů, a tak bylo nutné popojít asi deset metrů vpřed. Má snaha skončila po několika přískocích u silné jedle. laně znejistěly a jejich pohledy směřovaly směrem ke mně. zřejmě zpozorovaly můj pohyb. stál jsem v nepohodlné pozici a noha už mi pomalu začínala dřevěnět. „Ještě chvíli, a už to nevydržím,“ přemýšlím a pomalu se smiřuji s tím, že laně zradím. zvěř mi ale dala ještě jednu šanci a pomalým krokem se vydala mýťákem směrem k Brdcům. Kolouch s nimi nebyl. v porostu začalo postupně ubývat světla a žádná z laní mi pořád neumožnila bezpečně zamířit. v jedné chvíli se přece jen jedna postavila naširoko. opřel jsem zbraň o kmen jedle a hrot puškohledu ustálil na těle pasoucí se laně. ozval se výstřel, laň udělala dva kroky dopředu a zůstala stát. první mojí myšlenkou bylo, že jsem chybil. v rychlosti jsem přebil a opakovaně na laň vystřelil. ta se rozběhla a začala opisovat oblouk směrem ke mně a posléze běžela směrem vpravo ode mě. silné kmeny mi bránily v dalším výstřelu. v mírném svahu se laň zastavila a hleděla směrem ke mně. vystřelil jsem na její rozhraní hrudi a plece. laň se vzepjala, otočila a úprkem běžela nazpět. Během několika okamžiků zmizela v řídkém mladším porostu za mýťákem. Na nic jsem

u 25

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 26

nečekal a vydal se směrem k místu, kde stála v době prvního výstřelu. Byly tam v metličce jen otisky jejích spárků. Nic víc, nic míň. Marně jsem hledal sebemenší důkaz o tom, že bych ji zasáhl. poté jsem se vydal obeznat i místo posledního výstřelu. zde již byla barva, dobře patrná na suché hrabance. Ještě asi dvacet metrů byly znát stopy po úprku laně, ale pak se mi ztratily. chodil jsem v kruzích a říkal si, že tu někde musí ležet. postupně jsem se dostal až k pasece za mýťákem a výsledek žádný. v lese se už hodně zešeřilo a další hledání nemělo smysl. teď již to byla práce pro psa. Měl jsem trochu obavy z toho, kdybych kus nedohledal, protože bylo velmi teplo a dusno. Nakonec mi to nedalo a s Josefem jsme už za tmy s baterkami ještě jednou propátrali porost, ale bezvýsledně. Během noci přišla bouřka s průtrží mračen a provazce vody se lily z oblohy více než dvě hodiny. „tak, a teď je to úplně v háji,“ říkám před spaním Josefovi. „teď už se nechytne ani pes.“

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:36 Stránka 27

Ráno jsme se s Josefem dohodli, že si vybereme ke zpracování jedno lesní oddělení na Brdcích, abych se mohl ještě jednou podívat na místo lovu. pokusili jsme se také zajistit psa na dosled, ale k naší smůle nebyl žádný k dispozici. Jediný schopný barvář dohledával řediteli podniku jelena v močálech u padrťských rybníků. vše tedy zůstalo jen na nás. odvezl jsem Josefa na Brdce a vydal se ještě jednou propátrat nástřely. chodil jsem sem tam, vracel jsem se a ověřoval, kde ve chvíli výstřelu laň stála. postupně jsem prošel téměř celé oddělení. oproti předchozímu dnu se po dešti výrazně ochladilo, zem byla nasáklá vodou. zklamán jsem se vracel k autu a možná ze zoufalství jsem začal sbírat houby, kterých bylo všude plno. v jedné chvíli mě zaujal velký klobouk hřibu, rostoucího na malé vyvýšenině asi dvacet metrů ode mě. vydal jsem se zjistit, zda je zdravý. po příchodu k němu jsem zkoprněl. v prohlubni za pahrbkem ležela zhaslá laň. Byla tam natolik dobře skrytá, že jsem ji vždy přešel, přestože jsem šel prokazatelně několikrát okolo. Urychleně jsem ji vyvrhl. Je jasné, že můj první pohled patřil tomu, jak byla střelená. a nevycházel jsem z údivu. laň měla všechny tři zásahy. první byl trochu vzadu a výš, druhý těsně za plecí a třetí, kdy jsem na ni střílel zepředu, byl mezi hrudí a plecí a vyšel vzadu za lopatkou. i s těmito třemi smrtelnými zásahy dokázala ještě uběhnout téměř 200 metrů, než zhasla. lov laně v Kormundovce byl pro mě velkým ponaučením, ale především důkazem o vitalitě „královské zvěře“, o níž jsem měl ještě mnohokrát možnost se přesvědčit.

u 27

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:37 Stránka 228

Obsah předmluva ........................................................................ 9 Upytlačený jelen z Jordánu ........................................... 11 první úlovek ................................................................... 16 lov v Kormundovce ....................................................... 21 Němý Joe a první doupovský divočák .......................... 28 Daněk od Felixova políčka ............................................ 34 srnec od kaple Nejsvětější trojice ................................. 40 Šesterák z orličího žlebu .............................................. 47 omyl ............................................................................... 53 stříbrný jelen z cílových ploch ..................................... 59 Nedůstojný konec silného jelena .................................. 66 Jak je důležité mít maskota ........................................... 72 sika od Černého kříže ................................................... 78 Jelení svatba ................................................................... 84 „vracecí“ daněk z velké Bukové ................................... 91 zajíc Nebojsa .................................................................. 99 Šesterák od Kamenné cesty ......................................... 104 sika za pět minut dvanáct ........................................... 110 Jelení anabáze aneb Když hubert nepřeje ................. 115 Šílená laň a „utopený“ kolouch .................................. 122 Dvojí úspěch u Geigenmühle ...................................... 128 Korida naruby .............................................................. 136 Když se smůla lepí na paty .......................................... 143 starý jelen z hůrky ....................................................... 150 přivábený sika z Jindřichova ....................................... 160 připískaný srnec z Kočičího žlebu .............................. 167 Mistrovská rána a doupovský čertík ........................... 173 první a poslední Mirkův daněk ................................... 181

střípky z_Sestava 1 01.04.17 17:37 Stránka 229

železný srnec ............................................................... 188 lov s profesorem .......................................................... 195 první daněk .................................................................. 204 Nervy na pochodu ....................................................... 211 slovníček odborných a mysliveckých výrazů ............ 220

střípky z_Sestava 1 15.05.17 11:20 Stránka 231

Jiří Křivánek

Střípky z loveckého života Fotografie Jiří Křivánek Obálku navrhl Miloslav Disman Redigovala Helena Moravcová Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 232 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Esence Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9055. publikaci Grafická úprava a sazba Jaroslav Slanec Tisk EUROPRINT a. s., Praha Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz