Nebe na nemz nesvitily hvezdy_001 az 003_Sestava 1 10/20/17 9:32 AM Stránka 3
KNIŽNÍ KLUB
Rainer M. Schröder HIMMEL OHNE STERNE Copyright © 2015 by Rainer M. Schröder (www.rainermschroeder.com) represented by AVA international GmbH, Germany (www.ava-international.de) Originally published 2015 by cbj, Munich, in der Verlagsgruppe Random House GmbH Alle Rechte vorbehalten Translation © 2017 by Jiří Lexa ISBN 978-80-242-5874-4
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 4
2.10.17 10:27
Věnováno dosavadním a budoucím obětem antisemitismu a konfliktu na Blízkém východě
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 5
2.10.17 10:27
Tajemstvím štěstí je svoboda. Tajemstvím svobody je ale odvaha. Perikles Statečný není, kdo nezná strach, statečný je, kdo umí strach překonat. Khalil Gibran Pokud se neproměňuje duch, je každá vnější proměna marná. Walt Whitman
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 7
2.10.17 10:27
Obsah První díl
Hachšara
září – listopad 1946 11
Druhý díl Alija Bet
listopad 1946 – leden 1947 121
Třetí díl
Genesis
leden 1947 – červen 1948 281
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 9
2.10.17 10:27
První díl
Hachšara září – listopad 1946
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 11
2.10.17 10:27
1 „Dělej, hni se, uličnice! Nevidíš, že se tu válíš v cestě?“ Hlas byl hrubý stejně jako náraz kufru do ramene, který okamžitě vytrhl Leah Friedbergovou ze zlého sna. Hrozně se lekla a vytřeštila oči. Dýchala přerývaně a na čele se jí perlil studený pot. To se stávalo vždycky, když musela hledat zpáteční cestu z pekla Terezína * do skutečnosti, protože v prvních chvílích jí hrůzné sny často připadaly skutečnější než její prázdný, vykořeněný poválečný život. Leah se pololeže krčila v chodbičce železničního vagonu, hlavu si podepřela srolovanou starou vojenskou přikrývkou, kterou si vzala na cestu z britského záchytného tábora u Berlína. Vlak byl zoufale narvaný. Lidé brali dřevěné lavice kupé třetí třídy útokem. Leah dopoledne ve Frankfurtu stěží našla místečko na špinavé podlaze chodbičky u dveří. Páchlo to tam sazemi, pivem, potem, tučnými salámy, tabákovým kouřem, zvratky, mazlavým mýdlem a promoklým oblečením. Kdesi ve vagoně plakaly děti, hádaly se dva ženské hlasy a do všeobecné zvukové změti přispívalo nedaleké suché, neustálé chrchlání. Teď se k tomu ještě pootevřeným stahovacím oknem dralo zvenčí do vagonu rozvláčné hlášení z chraplavého tlampače. Monotónní hlas oznamoval příjezd vlaku z Frankfurtu na mnichovské hlavní nádraží a žádal, aby lidé odstoupili od kolejí.
* Terezín, původně pevnostní město severně od Prahy, proměnili nacisté na koncentrační tábor. Více než polovina 152 tisíc osob tam internovaných byla odeslána do vyhlazovacích táborů v Polsku; přímo v táboře zemřelo na 34 tisíc lidí. Občas fungoval tábor jako „ukázkový“, aby oklamal zahraniční pozorovatele. Nacisté tam dokonce natočili film s hrůzostrašným názvem Vůdce daroval Židům město.
13
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 13
2.10.17 10:27
„Tak co je, máš něco s ušima? Laskavě uhni!“ Hrubián do ní opět vrazil kufrem. „Vystupuju, zablokovala jsi cestu, jestli to nechápeš, chudinko.“ „Nechte toho prosím!“ podrážděně se ohradila Leah, tápavě vstala a málem ztratila rovnováhu, protože vlak právě se škubnutím zastavil. Rychle se shýbla pro srolovanou přikrývku, zajištěnou třemi provázky a opatřenou koženým řemenem na nošení, a zavěsila si ji na rameno. To byl veškerý její majetek. V chodbičce za sebou sežehla zlostným pohledem muže, který do ní strčil. Asi třicetiletý chlapík byl na rozdíl od převážné většiny cestujících nejen očividně dobře živený, ale také jako ze škatulky. Elegantní světlehnědý plstěný klobouk ladil se stejnobarevným oblekem z látky nejvyšší kvality, hedvábnou kravatu zdobila jehlice s šedou perlou zasazenou do zlata, ledabyle přepásaný trenčkot určitě doputoval na černý trh z regálů amerického skladu oděvů, aniž se tam ohřál. Z hranatého obličeje nositele čišela arogance a vychytralost. Tenhle druh lidí Leah dobře znala. Nepochybovala o tom, že má před sebou keťase, jednoho z protřelých poválečných zbohatlíků, kteří nezákonně získali přístup k nedostatkovému zboží obhospo dařovanému v rámci přídělového systému, aby s ním kšeftovali ve velkém na černém trhu a udělali si z bídného zásobování obyvatelstva zlatý důl. „Hlavně klid! Času dost, stihnete všechny svý špinavý šmeliny!“ vztekle se na něho utrhla, vzpurně pozvedla bradu a levou rukou si odsunula z čela nepoddajný pramen vlasů. Přitom jí sklouzl až k lokti úzký rukáv, u něhož chyběl knoflík. Rychle ruku svěsila. Muž si ale všiml, co skrýval rukáv na levém předloktí. „No ne! Tak tys spadla z roštu, co, židáckej spratku?“ syčel, zatímco železničář zvenčí otevřel dveře vagonu a kolem zavířily v oblacích páry saze. A keťas s kufrem se cpal kolem ní, aby vystoupil. „Hnědá kryso!“ křikla za ním a nejradši by mu plivla do tváře. Kdyby ale chtěla plivnout do tváře každému, kdo i teď, téměř půldruhého roku po skončení války, zůstal v srdci nacistou, sliny by jí nestačily. 14
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 14
2.10.17 10:27
Muž se k ní neotočil, obdařil ji obscénním gestem, spěchal s kufrem plným šmeliny pryč a vnořil se do tristního, šedého lidského hemžení. Leah vystoupila a přitáhla si ke krku límec bundy vylepšené záplatami, která jí sahala k bokům. Byla jí zima, černé vlněné punčochy ji škrábaly, připadala si celá rozlámaná, a měla hlad. Ale to pro ni nebylo nic nového. Mnichov ji přivítal chladným mrholením – takovým, jakým se s ní dopoledne rozloučil Frankfurt. Září začalo stejně smutně a deš tivě, jako skončil srpen. Přesto byla ráda, že se dostala z přeplněného vlaku na čerstvý vzduch. Jízda trvala bezmála půl dne. Nejen proto, že lokomotiva pochá zela ještě z časů císařské říše a pod kotlem se topilo šlamem a uhelným prachem, jak si postěžoval průvodčí, ale také kvůli několikanásob nému přerušení jízdy. Často jejich vlak navedli na odstavnou kolej a museli čekat, až projede vojenský transport spojeneckých okupačních mocností. Větší část německé železniční sítě byla stále ještě rozbombardovaná a na mnoha tratích se jezdilo jen po jedné koleji. A transporty Spojenců měly pochopitelně přednost. To, že Mnichov těžce postihlo bombardování, se poznalo už na nádraží. Kdysi nádherná prosklená železná konstrukce, která se kle nula nad mnohočetnými nástupišti, skýtala žalostný pohled. Zůstaly z ní zohýbané ocelové nosníky se střepy skla, jen malá část kryla několik sjízdných kolejnic. Na mnoha místech nyní pochmurně působící haly do ní navzdory změti podpůrných lešení pršelo. Panoval zde sice čilý provoz, ale bez vřelé atmosféry radostného očekávání, kterou se dřív rozlehlé nádraží vyznačovalo. Mezi ubohými, otrhanými posta vami civilistů viděla Leah okupační jednotky, které čekaly na vojenské vlaky nebo se rozmrzele vlekly s bagáží blátivými kalužemi k nástu pištím. V několika částečně zastřešených koutech či kolem narychlo sbitých přístřešků se tísnily podivné osoby. Leah pochopila, že tam kvete nádražní černý trh. V každém městě se nacházelo několik takových nelegálních tržišť a výměnných burz. A nic – ani sebečastější razie – je nedokázalo smést 15
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 15
2.10.17 10:27
ze světa, protože lidé na potravinové lístky a odběrní poukazy mohli získat jen to nejnutnější k přežití, jenže právě to v řádné obchodní síti chybělo. Leah se nakrátko zastavila, aby se chránila před drobným deštěm, uvázala si vlastnoručně upletenou vlněnou šálu jako šátek, zapnula si bundu až ke krku a rozhlížela se po hale. Tak jako všude bujel černý obchod, v každém městě, a především na každém nádraží se vyskytovaly mnohametrové prkenné stěny s vývěskami o pohřešovaných. Leah ji nemusela hledat dlouho. Hrozen lidí, kteří se tlačili v hale u severního východu do Arnulfstraße, jí na dálku napověděl, kam mají vést její kroky. Na stěně panoval starý dobrý německý pořádek, což Leah zjistila na první pohled. Stovky cedulek se jmény pohřešovaných visely uspořádané podle abecedy, doplněné jmény těch, kteří pohřešované hledali. Většinou napsané ručně, některé na psacím stroji a tu a tam několik nevalně rozmnožených na cyklostylu. Leah nevěděla, u kolika takových stěn a podobných vývěsek stála a v kolika kancelářích pomocných organizací se probírala nekonečně dlouhými seznamy jmen. A ačkoli v hloubi duše dávno uznala, že je to marné a nemá smysl hledat v moři jmen ta důvěrně známá, vždycky to oživilo její naději. Copak se i v koncentračních táborech neděly zázraky? Ale ani tentokrát se zázrak nestal, naděje, která na okamžik vzplála, zase pohasla, a na Leah dolehla hluboká sklíčenost. S pocitem opuštěnosti prošla z hlavního nádraží severním východem do Arnulfstraße zkrápěné deštěm. Naproti skeletu nádražní budovy se prostíralo rozlehlé rumiště. V mase rozvalin, jimiž prorůstala tráva a křoviny, se zabydlely krysy. Rozbombardované domy, celé ulice požárem začernalých trosek, hory sutin, hluboké bombové trychtýře a mnohapatrové fasády s mrtvýma očima vysklených okenních otvorů a prázdnotou za nimi, strašidelně strmící z nepřehledných ruin, utvářely podobně jako v jiných městech centrum Mnichova. Desetitisíce trhavých a zápalných bomb zničily téměř z devíti desetin Schwabing a vnitřní město. Všude byla 16
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 16
2.10.17 10:27
katastrofální bytová nouze. Tam, kde se našly aspoň zčásti nepoškozené domy, úřady nařízením přeplnily každou místnost tak, že se v ní ubytovaní nesnesitelně tísnili. Ostatní museli vzít za vděk různými nouzovými útulky, bývalými protileteckými kryty, sklepními dírami či bednami. Leah přemáhala silný vnitřní odpor a jen váhavě se vydala na cestu. Musela. Za rok a tři měsíce absolvovala už značnou část své trnité pouti. Nepotloukala se zbůhdarma sem tam, bez ohledu na čas. Nikdo to z ní nesňal. Tak jí velela povinnost, dlužila to mrtvým. A také mohla nabýt konečnou jistotu. Pak v sobě možná najde novou sílu… hm, jenže sílu k čemu?
2 Pověstná londýnská mlha na sebe nedá dlouho čekat, Sophie Buchheimová to doslova cítila v kostech. S vysoko vyhrnutým límcem odbočila do White Horse Street. Vzduch nasákl pachutí sazí. Příkrov těžkých mraků dolehl na město jako zašpiněný zvon a vítr proháněl kouř z nekonečného lesa komínů ulicemi zmáčenými deštěm. Ano, brzy potáhnou od řeky pobřežními čtvrtěmi první cáry mlhy a smísí se s oblaky kouře z nesčetných uhelných topenišť v hustou, nažloutlou polévku, v níž člověk neuvidí před očima vlastní ruku. Po skoro šesti letech života s rodinou ve městě nad Temží, se naučila příznaky brzkého nástupu pověstného londýnského fogu správně vyhodnotit. Znamenalo to si pospíšit, neboť bez nákupů, jimiž ji matka pověřila, se nesmí vrátit domů, především ne bez prášků proti bolení hlavy. Vymstilo se jí, že se tak dlouho zdržela v knihovně. To se jí ostatně stávalo pokaždé, když šmejdila mezi dlouhými regály z tmavého dřeva plnými knih a pídila se po těch nejžádoucnějších. Knihovna pro ni byla, navzdory zlým pohledům paní Wickhamové jedinou oázou, 17
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 17
2.10.17 10:27
k terou by nejradši vůbec neopouštěla a kde každý svazek lákal příslibem mnoha hodin báječné četby. Nekonečně vzácných hodin, které ji ze zkrušujícího všedního dne přenášely do světů, v nichž zapomněla, že v této zemi není jako Židovka vítaná. „Kdyby bylo po mém, Němci by si tu nesměli vypůjčit jedinou knihu!“ zaslechla Sophie teprve před několika dny to, co paní Wickhamová říkala nějaké ženě. Vedoucí knihovny se vůbec nesnažila ztišit hlas, ačkoli Sophie stála jen kousek od ní a Wickhamová ji provrtávala očima. Měla totiž naopak slyšet každé slovo! „Ale co nadělám, když mi tihle Němčouři předloží platný čtenářský průkaz? Kam se poděla spravedlnost, ptám se?“ Také toto odpoledne paní Wickhamová opět obracela v rukou její čtenářský průkaz a hledala záminku pro to, aby ho mohla prohlásit za neplatný. Sophii bylo zatěžko před ní tiše stát, cudně klopit oči a čekat, až konečně milostivě, nesouhlasně zafuní, povolí jí výpůjčku a zaznamená ji na kartotéční lístek. Přitom na to, aby využívala služeb knihovny ve čtvrti, kde bydlí, měla právo! Přesto se na vedoucí knihovny nemohla doopravdy zlobit. Paní Wickhamová ztratila v posledních měsících války manžela. Německá raketa V-2 zasáhla jeho pracoviště, proměnila půl ulice v sutiny a z ní udělala vdovu. Od té doby nerozlišovala mezi německými židovskými uprchlíky a německými nacisty. Nenáviděla všechny Němce. Sophie Buchheimová přitiskla v levém podpaží plátěný vak s novou knihou, aby ji ochránila před sychravým počasím. Přitom někdo svazek navíc zabalil do starého novinového papíru. Ale opatrnosti nikdy nezbývá. Na knize nesmí přibýt nejmenší skvrna, stala by se pro paní Wickhamovou záminkou k tomu, aby jí nadále odmítla knihy půjčovat. Pospíchala, nejdřív zašla do lékárny a pak do řeznictví Braxtonových na rohu White Horse a Bale Street. Před tímto zastavením se jí sevřel žaludek a přála si, aby se její matka cítila lépe a znovu se ujala především tohoto nákupu. Jenže to bohužel nepřipadalo v úvahu. Ne že by Sophie nebyla ochotná přispět k chodu domácnosti. V šestnácti letech musela za těžkých časů převzít řadu povinností, jejímu mlad 18
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 18
2.10.17 10:27
šímu bratru Felixovi bylo teprve sedm let. Ale právě tahle pochůzka ji skličovala, zvlášť když za pultem stála Dayna, řezníkova špekatá manželka, zkrášlená vousiskem nad horním rtem. Známá Sophiiných rodičů nedávno označila vyřídilku té ženy za „zřídlo jedu“. Kéž by si mohla svobodně zvolit řeznictví! To ale úřady nepři pouštěly. Zásobovací situace byla stále ještě špatná, a tak se každý držitel potravinových lístků musel registrovat ve své čtvrti u určitého řezníka, pekaře a obchodu potravinami. Pětičlenné rodině Buchheimových v londýnské Stepney naneštěstí přisoudili právě řeznictví Braxtonových. Přídělové masné výrobky mohli nakupovat jen tam. Ale ať se Sophii sebevíc příčilo předstupovat před mužatku jízlivého, sekernického jazyka a snášet, aby s ní jednala jako s dotěrnou prosebnicí, do obchodu musela. A čím dřív to bude mít za sebou, tím líp. Sophie přidala do kroku. Vlevo na protilehlé straně ulice se prostíraly ohořelé ruiny půltuctu nájemných domů, jedna z otevřených ran zasazených zápalnými a trhavými bombami německé luftwaffe v dlouhé, vyčerpávající válce husté velkoměstské zástavbě. Letmo se jí vybavilo krátké, šťastné období, kdy je v této zemi vítali a oni si blaze žili v útulném rodinném domku v Cambridgi. To jim však bylo dopřáno pouhý rok. Otec blížící se pohromu v Německu předvídal a všechno dobře zařídil. Když v listopadu 1938 v celém Německu hořely synagogy *, systematicky se demolovala a drancovala obydlí a obchody židovských občanů a v několika dnech tam vyvraždili nebo dohnali k sebevraždě stovky Židů, její otec, profesor literární vědy na renomované Hum boldtově univerzitě Herschel Buchheim, neváhal opustit zemi – na rozdíl od mnoha jiných Židů, kteří se dál kojili nadějí, že se poměry zase zlepší. Dostal nabídku starobylé, úctyhodné Clare College v Cambridgi, aby tam vyučoval, a tak v posledním listopadovém týdnu
* Místo židovských bohoslužeb a shromáždění židovské obce. Během říšského pogromu z 9. na 10. listopad 1938 zničili národní socialisté v Německu a Rakousku 2 676 synagog.
19
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 19
2.10.17 10:27
s nevelkým majetkem, který jim povolili nacisté vzít s sebou, přesídlili do onoho idylického prostředí. Necelý rok poté, co vypukla válka, se ale všechno rychle změnilo. Náhle se zapomnělo, že Herschel Buchheim je vážený vědec a dávný odpůrce nacismu. Rozhodovalo to, že je Němec – a žádnému tako vému nelze důvěřovat. Anglie propadla vypjaté hysterii a chorobnému strachu z Němců. Takže Sophiin otec ztratil profesuru na Clare College, jí a jejímu staršímu, devatenáctiletému bratru Mariovi odebrali stipendium – a všechny pro všeobecné podezření z možné špionáže a sabotáží pro nacistický režim poslali do internačního tábora jako desetitisíce dalších německých uprchlíků. Do baráků za ostnatým drátem zároveň umístili i ty, kteří žili v Anglii už mnoho let. A když je konečně propustili, jejich život byl v troskách. Vzpomínky na to, co bylo, bolely natolik, že se Sophie honem kousla do rtů. Protisměrná bolest jí většinou pomohla zadržet slzy. Uvědomovala si, že vytoužená minulost se nikdy nevrátí. Co bylo, bylo a nedá se znovu přivolat. Teď platila jiná zásada – s tím, co jim zbylo, si poradit nejlíp jak se dá. Ve srovnání s články v novinách o nepředstavitelných ohavnostech páchaných za Hitlerovy hrůzovlády, toho zase nebylo tak málo. Dvakrát je sice při náletech luftwaffe na Londýn vybombardovali, nicméně teď obývají v podnájmu dvě malé místnosti, otec opravuje psací stroje a Marius pracuje jako pomocník obchodníka se šrotem. Přes veškerou hořkost nebyli oběťmi krajní nepřízně a ran nepřátelského osudu, neměli tudíž důvod bědovat a litovat se – což otec neúnavně zdůrazňoval. Jaké štěstí, že existují knihy, útěšně táhlo Sophii hlavou, když spěchala opatřit aspirin. Získala prášky rychle, protože v lékárně nebyl jiný zákazník, a hned ji obsloužili. O něco později vstoupila do řeznictví Braxtonových. Když spatřila dlouhou frontu žen, zmocnila se jí beznaděj. Sotva se zařadila na její konec, vyslechla rozhovor mezi dvojicí před sebou a strnula. Angli čanky se totiž naprosto nenuceně, otevřeně bavily o Židech. Jestli náhodou nebo k tomu zavdal příčinu její příchod, Sophie netušila, ostatně to nebylo podstatné. 20
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 20
2.10.17 10:27
„Dřív jsem jezdila do práce podzemkou, teď se radši trmácím autobusem. V poslední době si národ vyvolených nárokuje podzemku pro sebe,“ stěžovala si jedna z žen. „Úplně tě chápu, Lizzy! Ne že bych byla antisemitka, ale nikdy jsem se netajila tím, že Židy nesnáším,“ podpořila ji kamarádka. Do hovoru se vmísila žena s černou páskou na rukávu. „Žid má za ušima. Zatímco my Angličani poctivě makáme a vyděláváme v potu tváře na chleba, Žid práci zaonačí tak, aby z toho vymáčknul tučný kšefty. Podle mě si to, co s nimi prováděl Hitler, zavinili z valný části sami.“ Sophii hořely tváře a nejraději by z obchodu utekla. Ale stiskla rty a předstírala, že nic neslyší. Přitom každým slovem jako by ji bodaly rozžhavenou jehlou. Ještě chvíli to tak pokračovalo, načež se ženy propracovaly k dal šímu tématu – poněkud divoce žijícímu manželskému páru v sousedství, který je pobuřoval stejnou měrou. Div si nevyvrátily ústa z pantů. Leč Sophii čekaly další zlovolné výpady. „Á, tady máme jednu, co patří k vyvolenýmu národu!“ uvítala ji Dayna Braxtonová, když Sophie konečně přišla na řadu. Sophie polkla a podala paní Braxtonové potravinové lístky. „Maminka se ptá, jestli by tentokrát nemohla dostat kousek dobrého…“ „Dneska jsou jen vuřty!“ příkře ji přerušila řezníkova manželka. Sáhla po hnědém balicím papíru a plácla na něj čtyři vuřty, jejichž šedozelené zbarvení prozrazovalo, že obsah střívek tvoří odpad z porážky. „Netušila jsem, že tu nakupujou i Buchheimovi, Dayno!“ licoměrně se podivila zákaznice stojící za Sophií. Přitom dobře věděla, že si nikdo nemůže vybírat. „Kdovíkam se poděl pan vědátor, když se tahle odvolává na paní profesorovou?!“ „Jo, a takoví ještě chtějí kus země jen pro sebe!“ ozvalo se z fronty. „Pro mě za mě, aťsi,“ zabručela Dayna Braxtonová, praštila čtyřmi zabalenými vuřty na pult před Sophii a dodala: „Aspoň zmizí z naší země!“ Sophie se musela držet, aby nepodlehla prvnímu popudu a nevyrazila úprkem z obchodu. Takový triumf nechtěla řeznici a jejím pří21
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 21
2.10.17 10:27
vrženkyním dopřát. Dokonce se jí podařilo řeznici zdvořile podě kovat. Když odcházela, neklopila před zákaznicemi zrak, stejně jako ani v knihovně před paní Wickhamovou. Překonala sama sebe a nikoli vyzývavě, leč se vztyčenou hlavou čelila pohrdavým pohledům žen. Všechno se v ní vzpíralo, aby se před nimi krčila. Ne, proč by se měla stydět za svůj původ a náboženství? Nic to ovšem neměnilo na tom, že žít mezi domorodci bylo opravdu těžké. Cestou domů Sophie zjitřeně zaznamenala na plotě předzahrádky jednoho penzionu a ve výlohách dvou obchodů podobná oznámení. Ve všech třech případech hledali majitelé zaměstnance, ale nechybělo jednoznačné omezení Aliens & Jews need not apply! A bez obalu hanobící nabídky nebyly bohužel v ulicích Londýna ani jinde vzácností. Sophii se tohle město a život v něm z hloubi duše hnusily, právě tak i jejímu bratrovi, ale nemohli se s tím nikomu svěřit, hlavně ne rodičům. Tím by je ještě víc zarmoutili. Znovu se rozpršelo a Sophie se zaradovala, když konečně došla do Skidmore Street. Nájemním domem, v němž obývali dvě místnosti ve třetím patře, ulice téměř končila, odtud bylo co by kamenem dohodil k Regent’s Canalu a o kus dál na jih k majáku ve velkém stejnojmenném přístavu u ústí Temže. Nepřebývali v nejzdravější a nejmalebnější části Londýna, ale museli být vděční za to, že vůbec mají střechu nad hlavou, teplou postel a dostávají potravinové lístky. Když Sophie stoupala po schodišti, kde to neustále pronikavě páchlo po zelí, fazolích a čpělo naftalínem, slyšela bohužel dva příliš dobře známé hlasy. Jeden patřil sousedce Evelyn Cliffordové, druhý její mladší sestře Phoebe, která u ní neustále hřadovala. Věčně nevraživá paní Cliffordová měla k Židům, nuceně nastěhovaným do domu, podobný vztah jako řeznice, a její sestra jakbysmet. Sophie se nakrátko zastavila na odpočívadle ve druhém patře, hluboce si povzdechla a vnitřně se obrnila proti jízlivým komentářům sester Cliffordových. Dnešek ji opravdu neušetřil ničeho!
22
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 22
2.10.17 10:27
Rainer M. Schröder NEBE, NA NĚMŽ NESVÍTILY HVĚZDY Z německého originálu Himmel ohne Sterne, vydaného nakladatelstvím cbj, in der Verlagsgruppe Random House GmbH v Mnichově v roce 2015, přeložil Jiří Lexa Obálku navrhla Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 448 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9377. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
NEBE NA NEMZ NESVITILY HVEZDY.indd 448
2.10.17 10:28