0038367

Obsah Předmluva........................................................7 1. Zamyšlení nad životními údobími.................. 17 2. Pochopení pro zvláštnosti stárnutí a stáří........25 3. Zvyky, které nám usnadňují život...................39 4. Požitky a štěstí................................................ 47 5. Jak zacházet s bolestí a neštěstím....................59 16. Díky dotekům zakoušíme pocit blízkosti........69 7. Láska a přátelství, abychom byli součástí sítě...............................77 8. Zamyšlení nad tím, jak žít v radosti a odevzdání...........................87 9. Vědomí smrti a umění s ním žít.....................97 10. Zamyšlení nad možností posmrtného života........................................ 109 O autorovi.................................................... 119

STARNEME S NADHLEDEM.indd 5

28.12.16 12:23

Předmluva

Zpočátku to byl pouhý fenomén, který mne udivoval, pozorování, které mne dlouho zaměstnávalo. Jak se blížily mé padesáté narozeniny, poprvé jsem přednášel o tom, o čem jsem přemýšlel: o stárnutí. Starší lidé mi k tomu říkali: „Pěkná přednáška, mladý muži, ale o tom vy přece ještě nemůžete vůbec nic vědět!“ Moje úvahy samozřejmě nevycházely z mé osobní zkušenosti stárnutí, nýbrž z matčiny. Obdivuji ji, s jakou lehkostí to prožívala, tak pozoruhodně jinak než řada ostatních lidí, a já jsem ji sledoval, abych se toho od ní co možná nejvíc na­ učil, jen pro případ, že bych to někdy potřeboval.

STARNEME S NADHLEDEM.indd 7

7

28.12.16 12:23

V čem spočíval její pohodový přístup? Jak bych toho v dálné budoucnosti mohl sám dosáhnout? Jsem připraven stárnutí s radostí přijmout tak, jak přijde, a vynaložím všechny své síly, abych s ním dokázal žít tak bezstarostně, jak to jen půjde. Zkrátka abych stárnutí bral, jak přijde, neprotivil se mu, nepřikrášloval si je ani neošklivil, nýbrž je přijal v celé škále mezi úlevou a těžkostí, krásou a hrozivostí, nikoli skrze růžové brýle nebo naopak černé, ale skrze co možná nejprůzračnější, neboť střízlivé vidění je asi to největší privilegium stárnutí! Mezitím už je mi šedesát, jsem tedy starý. A pravdou je, že lehké to pro mě není. S odevzdaností to neberu. V den mých šedesátých narozenin mě přepadl smutek z rozloučení s desetiletím po padesátce, které bylo velmi hezké a už nikdy je neprožiji. Deset let předtím jsem truchlil kvůli tomu, že už nikdy nebudu čtyřicátník. Ty roky stály za to a od příštích let jsem nic neočekával. Ovšem, jsou to jen čísla, ale ta signalizují realitu, která se plíží a z ničeho nic zachvátí vědomí. Uplynulý čas se

STARNEME S NADHLEDEM.indd 8

8

28.12.16 12:23

­ atáhne, ten nadcházející se zkrátí a zrychlí, smrt se n přiblíží. Žádná duševní příprava není s to předjímat zkušenost, jaké to bude, až půjde do tuhého. Rčení, pomocí kterých se snažíme stárnutí vytěsnit, mají jen omezený účinek: Je člověk tak starý, jak se cítí? Jasně, ale většinou jsme starší.* Pocit na této skutečnosti nemůže nic změnit, právě naopak! Jen nás podněcuje, abychom se nechávali klamat. Ne každý klam je na škodu, ale v tomto případě je potom zklamání tím větší, když ani obratnými výroky proti pravdě nic nezmůžeme. Stáří jsem si dlouhou dobu představoval jako poklidný život na slunné terase s pohledem upřeným do dáli, spokojený sám se sebou i se světem. Co mi doposud chybí, je terasa, a nakonec i všechno ostatní. Jisté je jen jedno: Nebudu patřit k těm, kteří za cenu vlastní směšnosti chtějí ve stáří zůstat Zvýrazněny jsou zde i v celé knize básnické sentence, které umožňují přehlednou a rychlou četbu jednotlivých celků. Během práce na rukopise je autor přepracoval pro twitter do útvaru o stu čtyřiceti znacích: @lebenskunstphil.

STARNEME S NADHLEDEM.indd 9

9

28.12.16 12:23

mladí. Nechci být zuřivým starcem, který si svou zlost na prchající život vylévá na všem, co vzkvétá. Nechci vystartovat ve zbroji s vyzývavým pohledem těch, kteří musí mít vždycky pravdu, a vyplýtvat své poslední síly na stařecké agrese vůči mladším, kteří dělají všechno špatně. Ti mladší, o tom jsem přesvědčený, mají vždycky pravdu, a když ne, tak platí první varianta. Mají plné právo získávat vlastní zkušenosti. A budou-li špatné, tak se z nich poučí. Člověk však může žít v míru a s nadhledem jen s tím, co přijal za pravdivé – v opačném případě spotřebuje veškerou svou sílu na to, aby to popřel jako nepravdivé, ono to však přesto existuje. Jedním aspektem pravdy o stárnutí je fakt, že tento proces je více než kterýkoli jiný konfrontován s pomíji­ vostí. Vždy tomu tak bylo, ale v moderní době se z toho stal kámen úrazu, neboť všechno je tech­ nicky proveditelné – tak proč ne věčné mládí? I já bych je měl rád, ale co by to bylo za život? Měl bych rád život jen pozitivní a příjemný, ale cožpak by právě tím nebyla negativita a bolest ten největší pro-

STARNEME S NADHLEDEM.indd 10

10

28.12.16 12:23

blém? Místo abych vyplýtval všechny své síly na marný boj proti stárnutí, chci žít raději sebevědomý život i s hlubokými vráskami. Naučit se žít s vlastním stárnutím se stane novým životním úkolem, abychom obnovili umění, které kdysi bylo samozřejmostí: Art of Aging na­ místo Anti-Aging. Umění stárnout, naučit se žít s tímto procesem, a nikoli proti němu. Umění žít – v souvislosti se stárnutím – nám může pomoci vypořádat se s výzvami, kterými se tato životní fáze vyznačuje. Cílem je, aby život zůstal krásný a hodný žití, a pokud již ne ten náš v tomto čase, tak určitě život jako celek. Umění žít je už dlouho moje velké téma, ne proto, že jím vládnu, nýbrž proto, že ho potřebuji. Pojem umění života – latinsky ars vivendi, ars vitae, řecky techne tou biou, techne peri bion – má původ v antické filozofii. Znamená „umění žít“ ve smyslu vědomě prožívaného života. V rovině povrchního hovorového úzu se tím ovšem většinou myslí bezstarostné a bezcílné užívání si života. To je sice

STARNEME S NADHLEDEM.indd 11

11

28.12.16 12:23

možnost pro ty, kteří to tak chtějí, ale není to úsilí, které by zasluhovalo nazývat se uměním. Jinou, ­úsilí vyžadující možností, je hledání nové orientace myšlení v každé fázi života. Taková uvědomělost se nedá udržet nepřetržitě, ale to ani není nutné, neboť postačí, když se čas od času zastavíme a zamyslíme, nyní právě v souvislosti se stárnutím: Co to znamená? Jak to probíhá? Kde se v tuto chvíli nacházím? Co mě čeká? Jak se na ně mohu připravit? Co je v mé moci, co není? Pak je umění života hlubokým zamyšlením nad smyslem této životní fáze ve snaze je najít, abychom dokázali vést vědomý život – pokud ovšem pro nás bezcílné přežívání nepředstavuje lákavější alternativu. Stárnutí je v moderní době problémem proto, že se považuje za nesmyslné, či je dokonce považováno za nemoc, kterou je třeba včas diagnostikovat a důsledně ji léčit, v nejlepším případě odoperovat. Pojetí stárnutí jako něčeho, co nemá smysl a proti čemu je třeba všemožnými prostředky bojovat, by mohlo být výplodem přebujelého egoismu moderní doby,

STARNEME S NADHLEDEM.indd 12

12

28.12.16 12:23

který apeluje na věčně mladé Já: Já – zde a navěky věků. Tuto touhu výstižně formuluje modlitba a výzva k boji v písni Forever Young münsterské ­kapely Alphaville z roku 1984. Převládne-li však jen jeden výklad, je povinností zabývat se i jiným, neboť monokultury výkladů vždy ohrožují život – uspávají ho, a jen rozpor ho zase probudí k životu. Jiným výkladem, stávajícím se znamením proměněné moderny, by mohlo být tvrzení, že stárnutí má smysl. Jaký? Přirozeným smyslem stárnutí by mohlo být pozvolné přivykání jednotlivce na skutečnost, že se jeho život chýlí ke konci – jako starostlivost přírody o svého tvora, o tuto choulostivou bytost jménem člověk. Vždyť i příroda zná princip Forever Young – jen ho uskutečňuje zcela jinak než současná kultura. Zůstává věčně mladá tím, že nechává starý život zanikat a nový vznikat. Mohla by ovšem ­každý život ukončit rychlým řezem, smrtí na přání, jak si ji mnozí přejí, ale jen málokomu se to poštěstí, protože příroda dává přednost pozvolnému zani­

STARNEME S NADHLEDEM.indd 13

13

28.12.16 12:23

kání, pomalému procesu stárnutí. Díky tomu je čas přitakat dozrávajícímu životu, předávat zkušenosti a sbírat nové. V tomto smyslu to tedy květnatě ­ře­čeno znamená: Kvést pro sebe i pro druhé tak dlouho, jak to dokáže více či méně nezničitelná rostlina, která je smířená s tím, že odkvete. Oslavovat život, dokud trvá, svůj vlastní, ale i veškerý život jako takový. Zakusit zralou plnost života a s klidem a odevzdaností akceptovat jeho přirozené hranice. Jsem toho schopen? Kulturním smyslem, který můžeme procesu stárnutí dát, je objevování zdrojů, jež dělají život snazším a bohatším právě nyní. Takovým zdrojem je právě nadhled či odevzdanost. Zdá se, že nám ­chybí. Moderní doba uvádí lidský život do zmatku a neklidu do té míry, že touha po odevzdanosti, tj. vnitřním klidu, míru a vyrovnanosti, roste. Byla ostatně pojmem již za dob Epikurových ve 4. až 3. století před Kristem – nazýval ji ataraxia (ne-neklid), v křesťanské teologii je známá díky Mistru Eckehartovi ve 13. až 14. století jako odevzdanost,

STARNEME S NADHLEDEM.indd 14

14

28.12.16 12:23

uvolněnost, smířenost. Ale v moderní době najednou upadla v zapomnění. Vytlačila ji překotná aktivita a vědecko-technický optimismus, nebojovnost přestala být chápána jako ctnost. Předstíraná, na odiv stavěná coolness, která ji nahradila, přece jen udržovala vzpomínku na její humánní vřelost a hloubku. Dlouho to vypadalo, že jedno životní období je pro odevzdanost jako stvořené, a sice stárnutí. Ale i to se proměnilo v bouřlivé a pro odevzdanost jako by nebylo místa. Jak ji získáme zpět? Dokáže se stárnoucí generace uvolnit a žít odevzdaně v míru a vnitřní pohodě? Já v tomto stavu nežiji, ale připadá mi žádoucí a rád bych jej dosáhl, abych mohl vést pohodovější život. Byla by to výhra v každé fázi života, ale ve stáří, kdy se nám zdá, že život začíná být obtížnější a chudší, pak obzvlášť. Je ale možné, že tento postoj můžeme získat jen tehdy, když stárneme. Je snazší se uvolnit, když už toho tolik není ve hře a hormony se trochu zklidnily, pokladnice zkušeností se na­

STARNEME S NADHLEDEM.indd 15

15

28.12.16 12:23

plnila, pohled na svět rozšířil a schopnost posoudit druhé se vytříbila. Tato kniha je pokusem objevit 10 kroků k nadhledu a odevzdanosti – na základě pozorování, zkušeností a zamyšlení. Jedná se ale o niternou smířenou odevzdanost, nikoli na odiv stavěnou provokující pózu („Podívejte se, jak jsem v pohodě“). A nejde jen o to odevzdanost proklamovat, nýbrž společně se čtenářem k ní nalézt prakticky uskutečnitelnou cestu. Prvním krokem na této cestě je ochota zamys­ let se nad těmi fázemi života, které jsou zcela odlišné, a vyvinout dostatek pochopení pro zvláštnosti stárnutí a stáří, abychom z něj přestali mít obavy.

STARNEME S NADHLEDEM.indd 16

16

28.12.16 12:23

1. Zamyšlení nad životními údobími

Co je vlastně život? Něco, co intenzivně vnímáme, potom zase vůbec ne, něco zdánlivě stále stejné, potom zase zcela jiné, něco občas velice pestré a pak zase pouhý zvyk. Přináší nám potěšení a štěstí, ale také bolest a trápení, a nikdo neví, jaký poměr mezi nimi funguje. Vede člověka, aby hledal blízkost a vztah, které po čase zmizí, vyžaduje od něho zamyšlení, aby posléze žil jen tak nazdařbůh. Polarita – to je základní princip života. Pulzuje mezi protikladnými póly, jako je radost a žal, naděje a strach, touha a zklamání. Osciluje mezi růstem a zánikem, po dlouhé věky akcepto­

STARNEME S NADHLEDEM.indd 17

17

28.12.16 12:23

vána jako neodvratný osud. Cokoli žije, bez přestání vzniká a nenávratně zaniká. V každém zrození je již obsažen zánik, v každém zániku nové zrození, a stejně je tomu i se stárnutím. V moderní době byl však základní princip života coby polarity zpochybněn. Jak můžeme tento zapomenutý princip opět oživit a přijmout? Pomůže nám, jestliže se zamyslíme nad jednotlivými životními údobími a uvědomíme si, čím se od sebe liší. Podle všeho se podobají proměnám dne. Zatímco jedni ráno čile vyskočí z postele, druzí mají se vstáváním potíže. A s novým dnem je zde veliká dopolední euforie – před námi je celý den, a tudíž spousta času k dispozici, nabízí se řada možností jak ho využít. V plné síle se radostně pouštíme do tvůrčí ­práce, všední záležitosti vyřídíme jen tak mimochodem, a než se nadějeme, je tu poledne. Nad­ chází odpoledne, které se může nekonečně táhnout. Dostavuje se malátnost, únava ochromuje údy a před námi se nečekaně otevírá prázdnota. Jak ji

STARNEME S NADHLEDEM.indd 18

18

28.12.16 12:23

přežijeme? Nulový bod každodenního života znenadání prolomí poznání, že den končí a my bychom toho vlastně chtěli ještě tolik vykonat. Ale žádnou paniku! Po večeři na to budeme mít dost času. Večer je však naléhavější potřeba pohovořit si s rodinou či přáteli a známými a pak se nám po těle rozlije únava a nezbývá nic jiného než se uložit ke spánku. Obdobné je to i s životními údobími, ačkoli v konkrétních případech je to velmi individuální a jednotlivé fáze se dají rozdělit ještě jinak a podrobněji. Je tedy správným krokem k odevzda­nosti, jestliže jim dáme čas, který by si stejně vzaly. První čtvrtina našeho života odpovídá časnému ránu. Ranní vstávání sice může být obtížné, ale mladý člověk má v prvních letech a desetiletích před sebou bezpočet možností. Může se stát čímkoli a cítí se nesmrtelný v nekonečném prostoru možností, ­který se mu otevírá prostřednictvím her, pokusů a učení. Vede svůj život s pocitem plnosti otevřeného horizontu a času, kdy je možné dokázat cokoli.

STARNEME S NADHLEDEM.indd 19

19

28.12.16 12:23

„Mohu“ v tomto období znamená: Mohl bych, jen kdybych chtěl. Od samého počátku života přitom probíhá stárnutí. Nejdřív nepozorovaně, později skokem, který se však nedá zvládnout tak rychle, jak nečekaně přichází. Všichni stárneme již v mateřském lůně, aniž to vnímáme, a tříleté dítě si přeje, aby mu už bylo šest, šestileté touží, aby mu bylo dvanáct, a dvanáctileté dokonce osmnáct. V důsledku změn během puberty získává stárnutí zcela jiné ­obrysy než v minulých letech. Děti chtějí, aby vše ubíhalo rychleji, a mladým lidem zase připadá, že všechno běží příliš rychle, takže pro odevzdanost není prostor. Někteří už přesně vědí, co chtějí, a ženou se kupředu, jiní ještě hledají a občas by se raději vrátili zpět. „Bojím se, že zestárnu,“ strachuje se dvacetiletá. Může se stát, že puberta přeroste ve velkou životní krizi; první zklamání ve vztazích a činnostech mohou způsobit krizi v první čtvrtině života (Quarterlifecrisis, Abby Wilmer a Alexandra Robbinsonová, 2001).

STARNEME S NADHLEDEM.indd 20

20

28.12.16 12:23

V první čtvrtině života se toho děje velmi mnoho, člověk může téměř neomezeně experimentovat a všechny zkušenosti, které přitom nasbírá, později v životě využít. Přechod do druhé čtvrtiny života probíhá překotně, a teprve před polednem, kolem třicátých narozenin, se dostaví tušení, že horizont nebude trvale tak otevřený, jak se doposud zdálo. Není to vázáno na určitý věk, rozptyl je poměrně velký, ale jednou se dostaví myšlenka: Které plány ještě mohu zrealizovat? Čas tlačí, jedná-li se o dlouhodobé projekty, jako založit rodinu nebo dosáhnout profesního úspěchu. Větší než vnější tlak je ten vnitřní – konečně je třeba se rozhodnout ve vztahu k sobě i druhým, ke svému okolí i světu, pracovat na uskutečnění svých idejí a cílů, pokud chceme někdy ­něčeho dosáhnout. Typickým znakem této fáze je nutnost rozloučit se s konjunktivem („Mohl bych, kdybych chtěl“) a podrobit zkoušce to, co je skutečně možné dokázat. „To mohu“ nyní znamená, že něco uskutečníme, byť to potrvá dlouho a musíme se

STARNEME S NADHLEDEM.indd 21

21

28.12.16 12:23

v­ ypořádat s většími překážkami. Nadšení a nasa­ zení pro práci pak překoná případné přetížení vlastního Já. Silný pocit, že stojíme uprostřed života, stresovaní, ale neporazitelní a plní síly, způsobí, že opět nevnímáme, že stárneme. Považujeme-li osmdesát až sto let v moderní společnosti za možnou délku lidského života (stav na počátku 21. století), pak lidé ve věku čtyřiceti až padesáti let přejíždějí poledne, tedy polovinu ­života. Od tohoto okamžiku bude počet budoucích let vždy menší než počet let prožitých. Stárnutí se člověku pověsí na paty jako stalker, který nedodržuje pravidla povolené vzdálenosti a nemůže být za to ani stíhán. Přirozené nastavení těla, duše a ducha na novou životní fázi probíhá bouřlivě, může připomínat zvraty v pubertě a rovněž trvat celé roky. V době, kdy je život po bohatém obědě nasycen a mírně znaven, to zapůsobí jako šok. Životní postoj odevzdanosti a nadhledu je možný jen tehdy, nechybí-li ochota nechat se tímto přechodem nést.

STARNEME S NADHLEDEM.indd 22

22

28.12.16 12:23

Spolu s krizí středního věku – Midlifecrisis – a menopauzou se perspektiva života od základu mění. Co se dlouhý čas jevilo jako výhledový a prospektivní (= zaměřený na budoucnost) život, tj. otevřený kupředu („Jaký bude můj život? Čeho chci dosáhnout a co pro to mohu udělat?“), se stále více stává životem retrospektivním, který se směrem kupředu zužuje a uzavírá a následně se obrací spíše do minulosti („Jaký byl můj život? Co jsem vykonal a čeho jsem dosáhl?!). Zatímco v mládí jsme neměli zájem vidět či slyšet něco o stárnutí, stáří, umírání a smrti, nyní se tato témata derou do našeho vědomí, pokud ­ovšem nejsou násilně vytěsněna. Vlastní životní ­situace se mění a nové tělesné a duševní zkušenosti silně ovlivňují náš náhled na život a okolní svět. Jsme omezeni svým pohledem a názory, ovlivněni svou životní situací a pracovním prostředím, svými zkušenostmi a vztahy. Tento pohled je natolik dominantní, že jiný snad ani není možný. I když máme možnost vžít a vcítit se do druhých, starších

STARNEME S NADHLEDEM.indd 23

23

28.12.16 12:23

či mladších, není jejich úhel pohledu jako náš vlastní. Omezená je i perspektiva, které jsme právě dosáhli, ačkoli se zdá, že ta minulá je již překo­ naná, ale nabízí nám nový život a nové myšlení. Vědomí toho, že život je konečný, sice narůstá, ale přesto je ještě velmi teoretické, neboť prakticky leží jeho hranice většinou ve velké dálce.

STARNEME S NADHLEDEM.indd 24

24

28.12.16 12:23