Cást čˇ první
Kdo mi dal nápoj lásky a kdo že mě opředl kouzlem, čarami tajemnými, neznámé býlí kdo dal, že nyní hynu láskou, to pro tebe, dívenko krutá, v prudkém že kole lásky napořád zapleten jsem. Jako když jižní vítr svým deštěm oblohu zkalí, slunce pak zmizí z klenby, ukryje růžovou tvář, tak halím se v smutku, když na tebe, vzdálenou, myslím, dívenko moje, a strastem širá se otvírá pláň. Po temné noci přichází světlo a po mracích slunce, právě tak je tomu s láskou, střídavě mění svou tvář. Po sváru přichází radost, však radost je střídána svárem, proto tvé zjasněné líce větší mi nahání strach. Je věru šťasten, na koho ty hledíš, a ještě šťastnější, s kým mluvíš vlídně, však ten je vskutku nejšťastnější, komu ty polibky na rty dáváš.
Leopard_a_orchidej.indd 3
8.3.2017 12:46:35
Leopard a orchidej
1 Půlnoc, 18. listopadu 1749 Londýn Noc zahalila město chladnou a mlžnou tmou; vzduch byl obtěžkaný blížící se zimou. Z nízkých mraků mrholil drobný déšť, který se mísil se sazemi, jež chrlily londýnské komíny, a pokrýval svět pod sebou tenkou, lepkavou vrstvou. Nevlídná noc skryla kočár, proplétající se úzkými ulicemi. Nebezpečně se pohupoval a drkotal po dláždění a jeho vysoká kola odhazovala bláto a tříštila vodu kaluží. Mohutný kočí v černém přitáhl otěže a křikl na dvojspřeží grošáků, ale jeho hlas přehlušilo hluboké dunění kopyt a rachocení vířících kol. Hřmot se zlověstně rozléhal mrazivou nocí a odrážel se od zdí domů, až se zdálo, že přichází ze všech stran. Temné obrysy spřežení se mihly pod kruhy kalného světla svítilen umístěných nade dveřmi barokních průčelí domů, které kočár míjel. Shanna Trahernová se zabořila do pohodlného sedadla potaženého rudým sametem a obrnila se proti krkolomné rychlosti. Svět za koženými roletami v okénkách nevnímala, neboť v tu chvíli byla ponořená do svých myšlenek. Strnulý výraz líbezné a mladé tváře postrádal sebemenší emoci, avšak z hlubin modrozelených očí vycházela pronikavá záře. Mimo dosah obvyklé společnosti obdivovatelů mohla odložit okouzlující a elegantní masku. Když měla náladu, dokázala pobavit kohokoli, teď však její zrak odrážel pevné odhodlání, které by otřáslo i nejotrlejší myslí. „Jsem prokletá,“ vydechla téměř neslyšně. „Kdyby byla přízeň hvězd na mé straně, nemusela bych podnikat tuhle cestu.
5
Leopard_a_orchidej.indd 5
8.3.2017 12:46:35
Kathleen E. Woodiwiss Neznám jinou ženu, která by byla nucena odvážit se do tak nepřívětivé noci, jen aby změnila své nezáviděníhodné postavení. Jen krutým řízením Osudu jsem se narodila ve stínu otcova bohatství. Být chudá, věděla bych, že moji nápadníci stojí o mě, a ne o moje věno.“ S povzdechem ještě jednou zvážila důvody, které ji vedly k tomuto kroku, jako by doufala, že odhalí jejich slabinu. Její vlastní půvab ani otcův majetek jí úvahy neusnadnily. Během tří let strávených na nejlepších školách v Londýně a v dalších evropských městech málem přišla o rozum. Právě tehdy se poprvé setkala s neupřímností mladých hejsků a její pohrdání vzalo mnohým z nich odvahu. Jakmile se rozkřiklo, že je dcerou Orlana Traherna, jednoho z nejbohatších obchodníků, všichni mladíci, kteří měli hluboko do kapsy, se začali ucházet o její ruku. Shanna je však odháněla nevybíravými slovy a nemilosrdně rozmetala jejich sny. Její nezájem o muže přiměl otce, aby vyřkl své poslední slovo. Po Shannině návratu z Evropy ji plísnil, že si nenašla vhodného manžela. „Celou dobu se kolem tebe točily desítky mladých nápadníků, a ty sis mezi nimi přesto nedokázala vybrat urozeného muže, který by tvým potomkům zajistil postavení ve společnosti. Zatraceně, dcero! Pro koho, myslíš, že jsem celé ty roky hromadil majetek? Přísahám, že ty si jej do hrobu nevezmeš. Chci mít vnoučata! Copak sis umínila, že všechny nápadníky odmítneš a zůstaneš starou pannou? Kdyby tvé děti získaly titul, jejich jména by se snadno prosadila u dvora. Jméno význačného šlechtice otvírá dveře stejně jako bohatství, ale s pečetí jména Trahern nebudou tvé děti ničím jiným než pouhými obchodníky.“ Jeho hlas se chvěl zlostí. „Vychoval jsem nádhernou dceru, která si může beze studu vybírat manžela mezi barony, hrabaty, ba dokonce mezi vévody, ale ona, to poblázněné trdlo, si vysní, že pro ni musí přijet stříbrný rytíř na bílém koni, který se jí bude rovnat svou neposkvrněnou ušlechtilostí.“ Shanna nešla pro odpověď daleko a reagovala na otcův výbuch nevybíravými slovy. Záhy se mezi otcem a dcerou rozpoutala prudká hádka, kterou Orlan Trahern rázně ukončil úderem pěstí do stolu.
6
Leopard_a_orchidej.indd 6
8.3.2017 12:46:35
Leopard a orchidej „Máš rok na to, aby sis v hlavě udělala jasno,“ zahřměl. „Tvá libovůle skončí dnem, kdy dovršíš své jednadvacáté narozeniny. Jestli se do té doby nepřivdáš do urozené rodiny, sám určím prvního ochotného mladíka, který tě jako tvůj manžel obtěžká potomkem. A podvolíš se mému přání, i kdybych tě měl odvléct k oltáři v řetězech!“ Shannu jeho krutá bezohlednost umlčela. Věděla, že otec svá slova míní vážně. „Protože poslední dny jeden druhého nemůžeme vystát,“ pokračoval o něco klidnějším tónem, „ulevím ti od své společnosti. Ralston musí v Londýně vyřídit jisté obchodní záležitosti. Popluješ s ním, a Pitney tě doprovodí. Vím, že Pitneyho si dokážeš omotat kolem prstu – umělas to už jako malá holčička –, ale Ralston se už postará o to, abyste vy dva nevyvedli nějakou lumpárnu. Můžeš s sebou vzít i svou služebnou Hergus. Ale pamatuj, že druhého prosince příštího roku vyprší lhůta a ty se vrátíš na Los Camellos s manželem. Pokud si žádného nenajdeš, nezbude ti než se spokojit s mužem, kterého určím já.“ Orlan Trahern neměl v mládí snadný život. Když mu bylo dvanáct let, byl svědkem, jak jeho otce, velšského lapku, pověsili na stromě u cesty. Jeho matka, která se musela živit jako pomocnice v kuchyni, podlehla dva roky na to zimnici, upracovaná roky nelidské dřiny a oslabená chudou stravou a vleklým nachlazením. Orlan nad jejím hrobem přísahal, že zvolí pro sebe i své blízké lepší osud. Pracoval do úmoru, vždy jednal čestně a dbal, aby se nedal svést na cestu nepoctivosti. Rychle pochopil svět financí, obchodu a investic a osvojil si způsob, jak vytěžit maximální zisk. Mladý Trahern si peníze zpočátku půjčoval, brzy si však vybudoval vlastní slušný základ. Dařilo se mu všechno, do čeho se pustil, a postupně se stal majitelem venkovských statků, výstavních městských sídel a dalších nemovitostí. Výměnou za cenné papíry, které od něho získal královský dvůr, přijal darem malý ostrůvek v Karibském moři, kam se neprodleně odstěhoval, aby konečně mohl vychutnat své bohatství a zároveň zajišťovat méně vysilujícím způsobem přísun peněz na své účty. Jeho úspěchy mu mezi ostřílenými kupci a prohnanými obchodníky vysloužily titul „Lord“ Trahern, neboť byl v pravém slova
7
Leopard_a_orchidej.indd 7
8.3.2017 12:46:35
Kathleen E. Woodiwiss smyslu vládcem trhu. Šlechta tohoto titulu užívala z nutnosti, když si u něho půjčovala kapitál, avšak do svých kruhů ho nepřijala. Orlan prahl po tom, aby s ním jednali jako se sobě rovným, ale neměl ve zvyku o něco škemrat, a tak se naučil manipulovat životy druhých. Teď se stejným způsobem snažil zkrotit svou dceru. Jenomže Shanna zdědila neústupnost a umíněnost po otci. Když byla Georgiana Trahernová ještě naživu, hádky mezi manželem a dcerou mírnila, ale s její smrtí před pěti lety přišla rodina o výmluvnou prostřednici. Na to, aby vyšla vstříc otcovu přání, dohlížel Ralston, ale Shanna využila každé příležitosti, aby se Orlanově vůli mohla protivit. Po návratu do Anglie záhy ztratila přehled o jménech, provázejících nabubřelé tituly šlechticů. Na každém nápadníkovi okamžitě odhalila nedostatky. Pohled na obnošenou halenu pod kabátcem nebo splasklý měšec u pasu ji varoval před přijetím nabídky k sňatku. Vidina tučného věna a neméně pohádkového dědictví přitahovala jako magnet nápadníky, kteří zapojili do boje o Shanninu ruku veškeré své schopnosti a neodbytně pronásledovali dívku na každém kroku. Jejich dotěrné přízně ji často zbavil až rázný zásah pana Pitneyho. Mezi zběsilými svobodnými mladíky často docházelo k prudkým roztržkám a Shannu musel cestou domů ochránit její věrný strážce Pitney. Někteří nápadníci se dali odradit snadno, jiní byli zatvrzelí jako buldoci, ale ve všech případech cítila, že spíše než její půvaby je přitahuje majetek. Jako by žádný z nich netoužil po milující manželce, která by s ním sdílela chudobu. Všichni raději volili bohatství jejího otce. Mezi uchazeče o její náklonnost však nepatřili pouze svobodní muži. O Shannu usilovali stejnou měrou i ženatí a jistý hrabě po ní prahl tak zoufale, že ji pronásledoval doslova na každém kroku. Jako by nestačilo, že ten rok sám o sobě znamenal pro její pobyt v Londýně čirou katastrofu. Po podpisu smlouvy v Aix-la-Chapelle bylo město zaplavené vojáky a námořníky. Mnozí, posílení kořalkou, se uchýlili ke krádežím a vnesli do londýnských ulic nebezpečí pro nic netušící občany, kteří se v noci procházeli po ulicích. I Shanna měla za sebou podobný zážitek a po oné zkušenosti se nočních procházek vzdala jednou provždy. Nebýt duchapřítomnosti a síly Pitneyho, který ty ničemy odkázal do patřič-
8
Leopard_a_orchidej.indd 8
8.3.2017 12:46:35
Leopard a orchidej ných mezí, přišla by o drahocenné šperky a bezpochyby i o svou ještě drahocennější čest. To však už dávno patřilo minulosti. Lhůta, stanovená jejím otcem, se chýlila ke konci, a ona dosud nenašla muže, který by jí jako manžel vyhovoval. Dokázala se však řídit vlastním rozumem a stejně jako otec uměla být Shanna Trahernová úskočná a vychytralá. A právě tohle byla skvělá příležitost, aby zapojila veškerou svou vynalézavost. Umínila si totiž, že se za každou cenu vyhne osudu, který pro ni Orlan Trahern chystal. Navzdory neustálým rozmíškám Shanna otce vroucně milovala, ale v téhle záležitosti mu ustoupit nehodlala. To odpoledne, kdy už ji téměř opustila naděje, jí věrný přítel Pitney konečně přinesl dlouho očekávanou zprávu. Shodou okolností se zbavila i vždy bdělého Ralstona, jenž už časně ráno odjel, aby zhodnotil škody na Trahernově obchodní lodi, která ztroskotala u břehů Skotska. Závažnost situace slibovala, že Ralston bude pryč nejméně týden, a Shanna nepochybovala, že svůj plán uskuteční do jeho návratu. Svěřit se se svými záměry Ralstonovi bylo totéž, jako by je prozradila otci. Kdyby otec získal podezření, že se uchýlila k nečestnému jednání, musela by čelit nejen jeho spravedlivému hněvu, ale i důsledkům jeho libovůle. V bezpečí přepychového kočáru, kolébaná pravidelným rytmem kol, nahlas vyslovila jméno, které bylo plné naděje. „Ruark Beauchamp. Ruark Deverell Beauchamp.“ Nikdo nemohl popřít to vznešené jméno ani urozenou rodinu Beauchampových, která měla v londýnských kruzích významnou pověst. Její mysl zčeřily mírné výčitky svědomí, když ji kočár unášel blíž a blíž osudovému okamžiku, avšak Shanna sebrala veškerou odvahu na svou obhajobu. „Na tom přece není nic špatného! Dohoda bude oboustranně výhodná. Ten člověk má tak jako tak své dny sečteny a díky své dočasné službě aspoň spočine v důstojném hrobě. A do konce odkladu, který mi stanovil otec, zbývá pouhých čtrnáct dní.“ S odhodláním se napřímila a snažila se rozptýlit obavy, jež hrozily, že oslabí její pevnou vůli. Odhrnula koženou roletu a vyhlédla do tmy. Venku vládla ponurá noc. Mlha a déšť ji však nezastrašily; Shanna se děsila bouřky.
9
Leopard_a_orchidej.indd 9
8.3.2017 12:46:35
Kathleen E. Woodiwiss Vrátila roletu do původní polohy a zavřela oči, aniž se zbavila napětí. Na průběhu dnešní noci závisí celý její život. Neočekávala, že všechno proběhne hladce, a pronásledovaly ji pochybnosti. Bude Ruarkovi Beauchampovi jen pro smích? Odepře její prosbu s krutým posměchem? Shanna vypudila nejistotu z mysli. Po důkladné úvaze vybrala ze skříně červené sametové šaty s odvážným výstřihem. Doposud nevyzkoušela sílu své lsti, ale nepochybovala, že normální muž jen sotva odolá uslzeným očím ženy. Jednotvárnou noc oživilo odbíjení zvonu. Shannino srdce tlouklo ve zběsilém rytmu kol a kdesi z hloubi nitra se jí vydral němý výkřik zoufalství. Proč to muselo takhle dopadnout? ptala se sama sebe. Připravila snad otce o rozum a lásku zaslepená chamtivost a touha získat postavení u dvora? Měla snad jeho dcera posloužit jen jako prostředek k dosažení jeho vyšších cílů? Svou manželku hluboce miloval a pranic mu nevadilo, že byla dcerou prostého kováře. Proč tedy nutí svou jedinou dceru do vztahu, jenž jí nemůže přinést štěstí? Cožpak nechápe, že touží po manželovi, který by byl nejen urozený, ale který by získal i její lásku a úctu? Otázky však zůstaly nezodpovězeny. Kočár zvolnil své neúnavné tempo a odbočil za roh. K Shanně dolehl Pitneyho zvučný hlas a spřežení zastavilo před nechvalně známým průčelím věznice v Newgate. Dech jako by jí uvízl v hrdle a srdce zděšeně poskočilo. V mozku jí zněl ozvěnou zvuk Pitneyho kroků, těžce dopadajících na dláždění, a jako k smrti odsouzená čekala, až se otevřou dvířka a její průvodce nahlédne dovnitř. Pan Pitney byl mohutný muž s rozložitými rameny a s širokým obličejem, jenž odpovídal jeho obrovité postavě. Táhla mu už padesátka, ale sílu měl za dva a neohroženě by se postavil i mladšímu soupeři. Jeho minulost byla zahalena tajemstvím a Shanna se nikdy nepídila po pravdě, avšak měla tušení, že Pitney měl za sebou podobnou kariéru jako její dědeček. V jeho přítomnosti se cítila v bezpečí. Byl jako člen rodiny, i když mnozí ho považovali za najatého sluhu, neboť její otec ho ustavil Shanniným osobním strážcem, který na ni dohlížel při jejích cestách po Evropě. Na ostrově Los Camellos si ale mohl dělat, co se mu zlíbilo; na Tra-
10
Leopard_a_orchidej.indd 10
8.3.2017 12:46:35
Leopard a orchidej hernových byl finančně nezávislý a věnoval se tesařskému řemeslu a výrobě nábytku. Shanně i jejímu otci byl neskonale věrný a za žádnou cenu by svému zaměstnavateli nevyklopil spády jeho dcery. V mnoha ohledech ji obdivoval, jindy přispěl cennou radou, a když si Shanna potřebovala vylít srdce, většinou jí poskytl útěchu právě Pitney. „Jste připravena?“ zeptal se Pitney hlubokým, skřípavým hlasem. „Nerozmyslela jste si to?“ „Ne, Pitney,“ zašeptala a odhodlaně dodala: „Zvládnu to.“ V mdlém světle svítilen kočáru se jeho šedé oči setkaly s jejím pohledem. Čelo mu poznamenala starostlivá vráska. „V tom případě půjdeme.“ Shanna si stáhla kapuci do obličeje, Pitney jí pomohl vystoupit a zamířil k hlavním dveřím. Mladé ženy se zmocnila neodolatelná touha rozběhnout se opačným směrem, ale včas se ovládla, když si uvědomila, že ačkoli tohle je ryzí šílenství, manželství s člověkem, kterým by pohrdala, by bylo hotové peklo. Když vešli dovnitř, klíčník se vyškrábal na nohy s dychtivostí poháněnou hamižností a spěchal příchozím naproti. Byl to neuvěřitelně tělnatý mužíček, jehož paže připomínaly tlouky na máslo, a mohutné nohy musel držet při chůzi rozkročené, takže se spíše valil. „Paninko, už jsem měl strach, že ste si to rozmyslela,“ zachechtal se pan Hicks, zatímco se ji snažil popadnout za ruku a vtisknout na ni polibek. Shanna ovládla odpor, stáhla ruku dřív, než se jí mohly dotknout jeho masité rty, a rychle ji vsunula do kožešinového rukávníku. „Přišla jsem, jak jsem slíbila, pane Hicksi,“ odvětila odměřeně. „Mohl byste mě odvést k tomu muži, abych s ním mohla zahájit jednání?“ Žalářník na okamžik zaváhal. Zamyšleně si mnul bradu a zvažoval, jestli by ze situace mohl získat víc, než měl přislíbeno. Tahle vznešená slečinka se ve vězení poprvé objevila před dvěma měsíci a i tenkrát byla pečlivě maskovaná, aby ji nikdo nepoznal. Hicks se zmítal zvědavostí, avšak ona si důvod návštěvy odsouzeného zločince nechala pro sebe. Vidina naditého měšce byla lákavá, a tak poslušně předal jména vězňů určených pro šibenici hromotlukovi, který ženu doprovázel. Při její prv-
11
Leopard_a_orchidej.indd 11
8.3.2017 12:46:35
Kathleen E. Woodiwiss ní návštěvě si Hicks povšiml prstenu na její ruce a prostého, leč elegantního střihu jejího oděvu. Nebylo těžké uhádnout, že je to dceruška nějakého boháče. Přesto mu připadalo nepochopitelné, proč by tahle navoněná dáma měla marnit čas s odsouzencem. S Ruarkem Beauchampem byly jen samé potíže a byl to zdaleka nejobtížnější vězeň, jakého měl Hicks vůbec kdy na starost. Zhluboka si vzdychl a prudce zafrkal. „Budeme za ním muset do cely.“ Žalářník strhl z věšáku na zdi svazek klíčů. „Držíme ho stranou vostatních, protože máme strach, že by je poštval ke vzpouře.“ Během řeči rozsvítil lucernu. „Pět bachařů s ním mělo co dělat, když ho v tom hostinci chtěli chytit a spoutat. Ale co byste čekala vod chlapa z kolonií? Je to prostě divoch, nic víc.“ Jestli měl Hicks v úmyslu ji postrašit, neuspěl. Shanna uvažovala střízlivě a věděla, co dělat, aby ulehčila svému trápení. Když už došla tak daleko, nic ji od jejího rozhodnutí neodradí. „Veďte nás, pane Hicksi,“ přikázala mu pevně. „Bude-li pan Beauchamp vyhovovat mému záměru, dohodneme se na dalším postupu. Pan Pitney půjde s námi pro případ, že by nastaly nějaké potíže.“ Hicks pokrčil rameny, vzal svítilnu a svým groteskním valivým krokem zamířil k masivním dveřím, vedoucím do matně osvětlené chodby hlavní věznice. Většina vězňů spala, avšak co chvíli se z některé cely ozval tlumený sten nebo zakvílení. Shanna se zachvěla a přitáhla si plášť k tělu, jako by ji měl ochránit před pochmurnou atmosférou. „Jak dlouho je ten muž u vás?“ zeptala se a stísněně se rozhlédla. „Necelý tři měsíce, madam.“ „Tři měsíce!“ vyjekla. „Ale vy jste říkal, že ho odsoudili teprve nedávno. Jak je to možné?“ Hicks zachrochtal. „Na radnici nevěděli, jak s tím ničemou maj naložit. Když se někdo jmenuje Beauchamp, jeden si musí dát sakra majzla, koho věší. Sám lord Harry má z markýze Beauchampa pořádnej vítr. Starouš Harry byl na vážkách, ale nikdo jinej za něj rozhodnout nemoh. A před tejdnem z něj vypadlo poslední slovo – pověsit. Hádám, že to bude tím, že ten hajzlík je z kolonií
12
Leopard_a_orchidej.indd 12
8.3.2017 12:46:36
Leopard a orchidej a se zdejšíma lidma není v žádný přízni. Harry mi nařídil, abych ho pověsil pěkně v tichosti, aby se to markýz Beauchamp nedomák. Chtěla ste chlapa odsouzenýho na šibenici a já sem vám ho nemoh vokázat dřív, dokud starosta nevynesl rozsudek.“ „Jednal jste správně, pane Hicksi,“ odpověděla Shanna. Situace se vyvíjela lépe, než očekávala. Teď už jen zbývá vězně přesvědčit… Žalářník se zastavil před jedněmi z dveří, vsunul klíč do zámku a otevřel. Shanna si vyměnila pohled s Pitneym. Oba věděli, že nastává chvíle, kdy její plán ztroskotá, nebo uspěje. Žalářník zvedl svítilnu, aby ozářil těsnou celu, a Shannin zrak padl na muže uvnitř. Ležel schoulený na úzké pryčně, přikrytý tenkou rozedranou houní. Jakmile mu na tváře dopadlo světlo, pohnul se, pomalu se posadil, opřel se zády o zeď a zastínil si oči. „Sakra, Hicksi,“ zavrčel, „to mě už ani nenecháte vyspat?“ „Vstávej, ty ničemo!“ Hicks se ho chystal pobídnout holí, kterou nesl s sebou, ale když vězeň poslechl, klíčník honem ustoupil ke dveřím. Shanně uvízl dech v hrdle, neboť když se muž vztyčil, byl nejméně o hlavu vyšší než Hicks. Spatřila široká ramena a pod rozhalenou košilí lehce ochmýřenou hruď, která přecházela v ploché břicho a úzké boky. „Tahle dáma přišla za tebou,“ oznámil žalářník už méně bojovným tónem. „Ale jestli jí zkřivíš jedinej vlásek, ujišťuju tě…“ Vězeň se snažil proniknout zrakem tmu za kruhem světla. „Co vás to popadlo, Hicksi? Nebo to snad má být nový způsob mučení?“ Shanně zněl jeho hlas příjemně; byl hluboký, vyrovnaný a beze stopy výrazného nářečí. Muž hovořil nenuceně a méně úsečně, než jak slýchala u většiny Angličanů. Hicks říkal, že pochází z kolonií, proto ta nezvyklá intonace. Avšak Shanna v něm rozeznala ještě cosi jiného; pobavené pohrdání, jímž zlehčoval své postavení. Vlasy spadající k ramenům měl rozcuchané a upíral na ni zkoumavý pohled bystrých očí. Napřímil se a formálně se uklonil do tmy, která Shannu obklopovala. Do hlasu se mu vloudila ironie. „Omlouvám se, vzácná paní. Mé obydlí není příliš lákavé. Kdyby mě o vaší návštěvě uvědomili předem, uklidil bych. Jak
13
Leopard_a_orchidej.indd 13
8.3.2017 12:46:36
Kathleen E. Woodiwiss sama vidíte,“ s úsměvem se rozmáchl paží, „moc práce by mi to nedalo.“ „Drž ten svůj prohnilej zobák!“ přerušil ho Hicks nakvašeně. „Dáma je tady ve věci jistýho obchodu a budeš se k ní chovat uctivě, jinak…“ Významně poplácal o dlaň holí a zachechtal se vlastní prohnanosti. Odsouzený muž povytáhl tmavé obočí a civěl na Hickse tak dlouho, až žalářník nervózně zašoupal nohama. „Není třeba vašemu svěřenci vyhrožovat, pane Hicksi,“ plísnila ho Shanna vlídně. Její melodický a líbezný hlas jí zajistil vězňovu plnou pozornost. Shanna muže záměrně a nenuceně obešla, jako by oceňovala dobytče na trhu. Trpělivě ji sledoval očima neobvyklé, jantarové barvy, v nichž jiskřily zlaté plamínky. „Doslechl jsem se, že ovdovělé šlechtičny mají podivné záliby,“ poznamenal a založil paže na prsou. „Těžko říct, jestli je pod tím hávem opravdu žena. Omlouvám se, paní, ale vzhledem k pokročilé době mám smysly zastřené spánkem. Důvod vaší návštěvy mi není jasný.“ Shanna naschvál přistoupila blíž, aby muž mohl nasát vůni jejího parfému. „Dejte si pozor, slečinko,“ varoval ji Hicks. „Je to neurvalec. Zamordoval holku, kterou předtím vobtěžkal panchartem. Zbyla z ní jen krvavá hromádka.“ Ze stínů cely vystoupil Pitney. Shanna spatřila v očích vězně jen nepatrný údiv. „Máte spolehlivý doprovod, vážená dámo.“ Jeho hlas zněl už méně kurážně. „Budu dbát, abych se vyhnul nečekaným pohybům, jinak bych zřejmě připravil kata o výdělek.“ Shanna jeho poznámku ignorovala, ze záhybů pláště vylovila postříbřenou láhev a podala mu ji. „Máte chuť na brandy, pane?“ Ruark Beauchamp pomalu natáhl ruku a na okamžik se letmo dotkl jejích štíhlých prstů, než uchopil láhev. Lenivě se usmál do její tváře, zahalené závojem. „Vřelé díky.“ Shanna sledovala, jak vytáhl korkový uzávěr a přiložil si hrdlo ke rtům. Pak se znovu pokusil proniknout zrakem černou krajku. „Napijete se také, paní?“
14
Leopard_a_orchidej.indd 14
8.3.2017 12:46:36
Leopard a orchidej „Ne, pane Beauchampe. Brandy jsem přinesla pro vás.“ Ruark se dlouze napil a pak uznale vzdychl. „Přijměte mou vděčnost. Skoro jsem zapomněl, že takový přepych existuje.“ „Jste zvyklý na přepych, pane Beauchampe?“ zeptala se Shanna tiše. Pokrčil rameny a ukázal na tmavé zdi cely. „Rozhodně na něco lepšího, než je tohle.“ Shanna znovu zalovila rukou pod pláštěm a tentokrát podávala muži malý balíček. „Ačkoliv vaše dny jsou nesporně sečteny, pane Beauchampe, lze vaši situaci jistým způsobem zpříjemnit. Určitě máte hlad.“ Nepohnul se, a tak Shanna byla nucena rozbalit sama ubrousek, ve kterém byl malý pecen chleba a štědrá porce pikantního uleželého sýra. Upřel na ni zvědavý pohled, ale jídlo od ní nepřijal. „Madam, přijmu váš dar, ale musím být ve střehu. Nenapadá mě, co budete žádat oplátkou. Nemám, co bych vám mohl nabídnout.“ Shanně zvlnil rty nepatrný úsměv. „Za okamžik se dovíte, co mě za vámi přivádí, pane, neboť s vámi musím projednat důležitou věc,“ vysvětlila a položila ubrousek s jídlem na hrubou desku stolu vedle pryčny. Pak se otočila k Hicksovi a energicky mu přikázala: „Odejděte. Chci s tím mužem mluvit o samotě.“ Přistoupil k ní Pitney s ustaraným výrazem v obličeji. „Paní, víte, co děláte?“ „Ale ovšem.“ Ukázala ke dveřím. „Vyprovoďte pana Hickse z cely.“ Podsaditý žalářník se zděsil: „Ten lotr vám zláme vaz!“ Kdo mu vyplatí odměnu, když tu slečinku potká nějaké neštěstí? „Být vámi, dal bych si majzla.“ „Ohrožený bude můj krk, pane Hicksi,“ odsekla Shanna, a jako by mu četla myšlenky, dodala: „Odměna za vaše služby se tím nezmění.“ Hicks zrudl a vrhl na vězně ostražitý pohled. „Je zatraceně rychlej, slečinko,“ varoval. „Moc se k němu nepřibližujte. Kdybyste mě potřebovala, stačí zavolat.“ S tlumeným mumláním vyšel z cely, avšak Pitney zůstal, očividně zmítán pochybnostmi.
15
Leopard_a_orchidej.indd 15
8.3.2017 12:46:36
Kathleen E. Woodiwiss „Pitney, prosím vás,“ žadonila, a když se ani pak nepohnul, ukázala na železné dveře. „Utéct odtud nemůže a mně nic nehrozí. Co by mi mohl udělat?“ Obrovitý muž konečně promluvil, ale oslovil Ruarka. „Jestli se o něco pokusíš,“ zahřměl, „přísahám, že toho budeš zatraceně litovat.“ Ruark hodnotil Pitneyho fyzickou převahu a s úctou přikývl. S nespokojeně svraštěným obočím se Pitney otočil na podpatku a vypochodoval z cely. Když za sebou zavřel, odsunul malý otvor ve dveřích a postavil se na stráž, aby zajistil, že rozhovor nebude mít nežádoucí svědky. Vězeň stál bez hnutí a čekal, jakého překvapení se ještě dočká. Shanna si stáhla kápi z hlavy, obrátila se k němu a pomalu odstranila z tváře závoj, který měkce dopadl na stůl. Ruark Beauchamp se nezmohl na slovo. Tajemná návštěvnice byla tak krásná, až se mu podlomila kolena. Její vlasy světle medového odstínu jí v desítkách volných prstenců spadaly na ramena a splývaly po zádech. Rysy v obličeji se zdály být bez chybičky, nos byl rovný a jemně tvarovaný. Něžné hnědé obočí se klenulo nad jasnýma, modrozelenýma očima, rámovanýma černými řasami. Jemná křivka růžových rtů se zvlnila nepatrným úsměvem. Pod jeho ohromeným pohledem jí hebká pleť tváří lehce zrůžověla. Ruark železnou vůlí ovládl své smysly a přiměl se k mlčení. Shanna ostýchavě špitla: „Moje ošklivost vám snad vzala všechna slova, pane?“ „Právě naopak,“ odpověděl Ruark, v hlase patrné vzrušení. „Oslepila mě vaše krása. Mám strach, že mě na šibenici budou muset vést za ruku. Smím se dovědět vaše jméno, nebo i to je součástí tajemství?“ Shanna poznala, že trefila do černého, a rozhodla se, že dodatečnou sílu svých zbraní nechá na později. „Nikoli, pane, prozradím vám je, ačkoli vás naléhavě žádám o diskrétnost, protože právě ta je hlavním pilířem mých potíží. Jmenuji se Shanna Trahernová a jsem dcera Orlana Traherna.“ Odmlčela se a čekala na jeho reakci. Ruark povytáhl obočí a nedokázal skrýt úžas. „Lord“ Trahern byl známý ve všech kruzích a mezi mladými muži se Shanna Trahernová stávala často předmětem zanícených rozhovorů.
16
Leopard_a_orchidej.indd 16
8.3.2017 12:46:36
Leopard a orchidej Shanna spokojeně pokračovala: „Víte, Ruarku,“ – oslovila ho křestním jménem, jako by se nechumelilo – „potřebuji získat vaše jméno.“ „Moje jméno!“ vybuchl nevěřícně. „Jméno Ruarka Beauchampa? Toužíte po jménu na smrt odsouzeného vraha, když to vaše vám otevře doslova každé dveře?“ Shanna k němu naléhavě přistoupila, aby svým slovům dodala důraz. S prosebně rozšířenýma očima se zahleděla do jeho a sotva slyšitelně promluvila. „Ruarku, jsem ve velké tísni. Musím se provdat za muže zvučného jména a vy bezpochyby víte, jaký význam má v Anglii jméno Beauchampova rodu. Kromě mě se nikdo nedoví, že nepatříte mezi příbuzné. Vy sice své jméno už dlouho potřebovat nebudete, ale mně udělá nesmírnou službu.“ Ruarkův rozum zatemnil zmatek. Důvody jednání Trahernovy dcery mu stále unikaly. Touží po milenci? Či snad po dítěti? Dluhy v tom nebudou, protože její otec se v penězích doslova topí. Jeho nechápavý pohled se setkal s modrozelenýma očima. „Madam, jistě žertujete. Nabízíte manželství muži, kterého mají za pár dní pověsit? I při sebelepší snaze mi logika vašeho činu uniká.“ „Je to poněkud choulostivá záležitost.“ Shanna se k němu otočila zády, jako by se ocitla v rozpacích, a odmlčela se, než pokračovala. „Můj otec, Orlan Trahern, mi dal rok na to, abych si našla manžela. Kdyby se mi to nepodařilo, musela bych se provdat za toho, koho mi sám určí. Vidí ve mně starou pannu a chce své dědictví předat vnoučatům. Můj vyvolený musí být z urozeného rodu, ale doposud jsem se nesetkala s tím pravým, i když lhůta pomalu vypršela. Vy jste mou poslední nadějí a jedině s vaší pomocí se vyhnu sňatku, který pro mě chystá otec.“ Teď ji čekalo to nejtěžší: musela úpěnlivě prosit zanedbaného, otrhaného zločince. Zůstala odvrácená, aby si nevšiml její nechuti. „Slyšela jsem,“ začala opatrně, „že muž se může oženit s ženou a její hříchy vzít s sebou na šibenici a ona na oplátku zpříjemní poslední dny jeho života. Mohu vám dát hodně, Ruarku – jídlo, víno, čistý oděv a teplou přikrývku. O mém činu se…“ Když ani teď neodpověděl, Shanna se k němu otočila a snažila se ve tmě spatřit výraz jeho tváře, ale jejich postavení se změnilo
17
Leopard_a_orchidej.indd 17
8.3.2017 12:46:36
Kathleen E. Woodiwiss a ona stála v plném světle svíčky, když mu pohlédla do obličeje. Ten ničema ustoupil do pozadí tak nenápadně, že o tom ani nevěděla. Ruark konečně promluvil, avšak lehce podrážděným hlasem. „Krutě mě zkoušíte, paní. Matka mi odjakživa kladla na srdce, abych byl pravým džentlmenem a k ženám se za všech okolností choval uctivě.“ Shanna zatajila dech, když k ní přistoupil blíž. „Ale můj otec, moudrý to muž, mně v raném mládí vštípil jisté pravidlo, kterému jsem dlouho zůstával věrný.“ Zvolna ji obešel a při tom si ji prohlížel stejně jako před chvílí ona jeho. Zastavil se, když se jí ocitl za zády. Shanna se neodvažovala ani vydechnout. „Nikdy,“ – Ruarkův šepot jí zazněl těsně u ucha – „nikdy nekupuj klisnu zahalenou houní.“ Shanna sebou trhla, když na ramenou ucítila jeho ruce, které spočinuly na poutku pláště. „Dovolíte?“ zeptal se a jeho hlas, třebaže tlumený, jako by naplnil všechny kouty cely. Ruark považoval její mlčení za souhlas a Shanna se obrnila, když jeho štíhlé prsty uvolnily sametové šňůrkové zapínání. Stáhl jí plášť a Shanna svého činu poprvé zalitovala. Ačkoli její tmavě červené šaty nezdobily bohaté krajky ani saténové stuhy, nesporně zdůrazňovaly její půvab. Nad širokou krinolínou, která rozšiřovala sukni do stran, se o to nápadněji skvěl přiléhavý živůtek, který zkrášloval její štíhlý pas a obepínal ňadra, odvážně se deroucí z hlubokého čtvercového výstřihu. Ve zlatavém světle svíčky zářila její pleť jako smetanově bledý satén. Ruark stál u ní a jeho teplý dech jí jemně čechral vlasy, zatímco mu hlavu omámila nádherná vůně ženy. Okamžiky nehlučně plynuly na křídlech času, avšak Ruark se nehýbal. Shannu jeho blízkost dusila. Do chřípí jí vnikl pach brandy a cítila, jak po její postavě pomalu putuje odsouzencův lačný zrak. Nebýt její situace tak vážná, dávno by s odporem vzala do zaječích. Její půvab zmámil jeho smysly. Ruarka se zmocnila nepřekonatelná touha vzít Shannu do náručí. Chtěl na svém obnaženém těle cítit její teplo, uchvátit ji v objetí a ulevit žádostivosti, jež mu tepala v klíně. Bolestně si však uvědomoval své hadry a špínu. Mimoto těsně pod povrchem její krásy objevil cosi, co nedo-
18
Leopard_a_orchidej.indd 18
8.3.2017 12:46:36
Leopard a orchidej kázal přesně pojmenovat, snad stín ironie či letmý záblesk neupřímnosti, podivný závan domýšlivosti. Věděl, že Orlan Trahern je vlivný člověk, neuměl si však představit, že by dokázal svému jedinému dítěti pokazit život. Shanna to už déle nesnesla a prudce se k němu otočila. „Připadá vám tedy nechutné sdílet se mnou své jméno? Chcete mě odmítnout?“ Proč, proboha, se musí dohadovat s takovým primitivním umouněncem? Ruark se přerývaně nadechl a jen s nasazením nadlidské vůle se mu podařilo odpovědět lhostejně. „Je třeba zvážit spoustu věcí – Shanno?“ Tázavě se na ni zadíval, a když přikývla, pokračoval. „Moje jméno je to jediné, co mi zůstalo, a existují lidé, kterým ublíží, když zjistí, že bylo ještě víc zneuctěno.“ „Slibuji, Ruarku, že vaše jméno nechci zneužít,“ ujistila ho rychle. „Na nějaký čas si je vypůjčím, a jakmile najdu muže, kterého budu moct milovat, přijmu jeho jméno. Pokud souhlasíte, pohřbím vás s veškerými poctami a do označené hrobky na slušném hřbitově. I tehdy si lidé, na kterých vám záleží, vzpomenou na hanbu, která vás provázela?“ „Slibujete, že poslední dny života mi zpříjemníte, Shanno?“ Jako by ji neslyšel. „To mě připraví o jedinou zábavu, totiž o provokaci pana Hickse.“ Jakoby zneklidněn začal Ruark přecházet po cele a tvářil se zamyšleně. Zastavil se před kavalcem a znovu na Shannu vrhl tázavý pohled. „Smím se posadit, Shanno? Je mi líto, že vám nemohu nabídnout židli. Jestli chcete, přijměte místo vedle mě.“ „Ne… ne, děkuji,“ pospíšila si s odpovědí. Zadívala se na ušmudlaný slamník a zachvěla se. Ruark se posadil do rohu pryčny a zády se opřel o vlhkou, kamennou zeď. „Domníváte se, že tu záležitost beru na lehkou váhu, Ruarku? Můj otec má železnou vůli, a i když se o něm možná říká leccos, nikdy jsem neslyšela, že by někdo zpochybnil jeho slovo. Jsem přesvědčená, že udělá, co slíbil, a přinutí mě provdat se za muže, kterého budu nenávidět.“ Ruark se tvářil, jako by byl zabraný do hlubokých úvah, a mlčel. Teď se neklid zmocnil pro změnu Shanny a její kroky
19
Leopard_a_orchidej.indd 19
8.3.2017 12:46:36
Kathleen E. Woodiwiss začaly odměřovat šířku a délku cely. Pohybovala se s přirozenou ladností ženy, jež vede aktivní život a postrádá onu afektovanou křehkost, kterou se tak často pyšní dámy od dvora a z vyšších společenských kruhů. Shanna se zastavila, opřela se rukama o stůl a naklonila se k Ruarkovi. Látka ve výstřihu se prověsila a vězňův zrak zakotvil tam, kde chtěla. „Ruarku,“ prohlásila neochvějně a jeho oči se jen neochotně zvedly k jejím. „Objevil jste snad na mně něco odpuzujícího?“ „Ne, Shanno.“ Hovořil tlumeně, ale i přesto zněl jeho hlas v těsném prostoru dutě. „Takovou krásu jsem si nepředstavoval ani v nejbujnějších snech. A tohle vytržení z denní nudy nadevše vítám. Ale zvažujte dobře. Jestli jste opravdu ve velké tísni, uzavřu s vámi obchod, avšak cena bude vysoká. Žádám vás, abyste mi odpověděla ano či ne, než odtud odjedete, protože bych nesnesl nejistotu.“ Shanna zadržela dech a děsila se Ruarkových příštích slov. „Můj požadavek zní takto. Sňatek bude legální, včetně slibu věrnosti. Jsem odsouzený k smrti, a tudíž mi je odepřena možnost zanechat po sobě dědice. Chci, abyste se mnou strávila noc a dostála manželskému slibu jak slovy, tak skutky.“ Prudce vydechla a hněvivě rozšířila oči. Jak se opovažuje! zuřila v duchu. Už už se chystala vybuchnout, ale celou se rozlehl jeho smích, který její vztek zchladil. „Jistě,“ podotkl pohrdavě. „Napadlo mě, že tohle pro vás bude ve skutečnosti největší problém. Ocitla jste se v nezáviděníhodné situaci a chcete získat moje jméno, které je mým jediným majetkem a které mohu darovat jen a jen já. Když chci totéž po vás, totiž že mi máte darovat to, co patří jen a jedině vám, připadá vám cena nestydatě vysoká. Samozřejmě můžete odmítnout a raději se smířit s osudem, který pro vás přichystal váš otec.“ Ruark uchopil láhev s brandy a pozvedl ji k přípitku. „Na vaše manželství, Shanno.“ Dlouze se napil, posadil se a unaveně se na ni zadíval. Shanna mu pohled oplatila, ale její oči postrádaly vlídnost. Ten zatracený náfuka! zuřila v duchu. Snad si nemyslí, že mu na tohle skočím? Vykročila k němu a při tom se vlnila v bocích jako havajská
20
Leopard_a_orchidej.indd 20
8.3.2017 12:46:36
Leopard a orchidej tanečnice. Stanula před ním s mírně rozkročenýma nohama, pomalu natáhla ruku a zlehka položila prst vedle jeho nosu. „Vidíte? Odvážím se vás dotknout i přesto, že by se z vás špína mohla škrábat, a navzdory tomu, že se mi vysmíváte. Kdybych se s vámi vyspala, co tím získám? Mám vyměnit poslední vůli svého otce za vašeho spratka?“ Ruark zaklonil hlavu a vysmál se jí do očí. „Závěť vašeho otce, moje milá, je stejná jistota jako smrt, které se taky nevyhnete. Co řeknete, až se budete chtít znovu provdat a váš vyvolený zjistí, že jste ještě panna? Co si asi pomyslí? Že jste svému otci lhala? Kromě toho je zplození mého spratka, jak jste se hezky vyjádřila, v rukou Božích. Kdyby z našeho spojení nevznikl nový život, jste z toho venku a naopak hodně získáte. Který otec by se obrátil zády k ctnostně ovdovělé dceři?“ Vzdychl. „Ale tyhle úvahy k ničemu nevedou. Zdá se, že nejste typ ženy, která je ochotna riskovat. Chcete získat moje jméno, a tak mít na své straně veškeré výhody, kdežto já nezískám vůbec nic, rozhodně nic tak báječného, co by mi zpříjemnilo poslední dny života. Ale nechme zbytečných řečí. Jste vskutku úchvatná, drahá Shanno.“ Něžně ji pohladil po rameni. „Jestlipak víte, že byste mi patřila až do okamžiku mé smrti? To je cena, kterou žena platí, když si zvolí manžela. Tuším, že tak nějak zní i manželský slib věrnosti.“ Shanna na něj nevěřícně zírala, neboť jí došlo, do jaké pasti se chytila. „Nemám na vybranou,“ zašeptala a uvědomila si, že v tu chvíli vyřkla pravdu. „Přišla jsem s prosbou.“ Měla tlumený a zastřený hlas. „Neměla jsem v úmyslu se vám vzdát, avšak udělám to. Jsme tedy dohodnuti.“ Ruarkovi na zlomek vteřiny poklesla čelist úžasem. Takový obrat nečekal. Zničehonic ho zaplavil pocit štěstí. Za to stojí i provaz kolem krku, pomyslel si. „Uzavřeli jsme tedy obchod, madam. Doufám, že si uvědomujete, že váš první choť získává sňatkem s vámi právo být odměněn tou nejvyšší cenou.“ Při pohledu do jantarových očí se Shanna v tu chvíli nezmohla na slovo. Vzala plášť a dovolila, aby jí ho Ruark pomohl obléknout. Upravila si závoj a stáhla kapuci hluboko do obličeje.
21
Leopard_a_orchidej.indd 21
8.3.2017 12:46:36
Kathleen E. Woodiwiss Když byla přichystaná k odchodu, otočila se k němu, ale trhla sebou, když zvedl ruku a chtěl se jí dotknout. K jejímu údivu jen zastrčil pod kápi uvolněnou kadeř a neuspěchanými pohyby jí zapnul plášť pod krkem. Shanna se mu zadívala do tváře. Měl zjihlý pohled, který jí pronikl až do duše. „Musím zařídit spoustu věcí,“ oznámila, když sebrala odvahu. „Pošlu pro vás Pitneyho. Nemělo by to trvat déle než jeden, nejvýše dva dny. Dobrou noc.“ V tu chvíli měl Ruark chuť radostně zavýsknout. Ani Hicks nedokázal zkalit jeho štěstí, když se v potemnělé cele mnohem později natáhl na kavalec a věnoval se svému oblíbenému koníčku z posledních dní, totiž lapání much.
22
Leopard_a_orchidej.indd 22
8.3.2017 12:46:36
Leopard a orchidej
2 Hicks vězňům nedůvěřoval natolik, aby jim půjčil břitvu, a tak Ruarkovu bradu stále krášlil hustý plnovous. Ale čisté oblečení, které žalářník přinesl, ho změnilo k nepoznání. Ve lněné košili, kalhotách, punčochách a kožených střevících si po třech měsících strávených v zapáchajících hadrech připadal jako znovuzrozený. Až doposud hasil žízeň a zároveň se umýval ve vědru vody, do níž se přidávala pořádná dávka rumu, který sloužil jako dezinfekce. Avšak po Shannině návštěvě měl čerstvé vody dostatek a součástí večeří se stala láhev dobrého vína. Bylo nad slunce jasnější, že Hicksovu povahu dokáže změnit jedině vidina naditého měšce, a tak přísun čistého šatstva, kvalitní strava a změna žalářníkova chování svědčily o tom, že sjednaný obchod je na nejlepší cestě. Ruark se však nezbavil neklidu a v šeru tmavé cely přecházel ode zdi ke zdi, zmítán nejistotou a obavami. Neměl totiž žádnou záruku, že Shanna Trahernová dodrží své slovo a pošle pro něj. Pomyšlení, že se po dlouhé době zase ocitne na denním světle, bylo samo o sobě povznášející, avšak v jeho mysli převládala představa překrásné dívky, již drží v náručí. Jediné, co jeho fantazie nedokázala zpracovat, byl fakt, že tato hrdá žena by se vzdala muži s cejchem vraha. Stanul u dveří cely a opřel čelo o chladivý kov. Neodbytné vize jemných a dokonalých rysů tváře, medové kadeře splývající po bělostných ramenou a křivka zralých ňader se mu nesmazatelně vryly do paměti. Uvědomil si, že ani Hicksova krutost ho netrápila tolik jako vidina Shanny. Nesnažil se ji však potlačit, neboť věděl, že by ji vystřídal děsivý obraz šibenice.
23
Leopard_a_orchidej.indd 23
8.3.2017 12:46:37
Kathleen E. Woodiwiss Chodil sem a tam. Chvílemi seděl. Myl se. A čekal. Nakonec se v zoufalství vrhl na pryčnu, přemožený agonií nejistoty. Přejel si dlaní přes vousatou bradu a trhl sebou, když mu myslí bleskl jeho vlastní, opovrženíhodný vzhled. Nedivil by se, kdyby o něm Shanna smýšlela pouze jako o necivilizovaném divochovi. Zakryl si paží oči, jako by tak chtěl zahnat mučivé vidiny, a záhy ho přemohl spánek. Avšak ani ten mu nepřinesl úlevu. Probudil se zmáčený studeným potem a s bolestně staženými útrobami. Ještě zcela neovládl své emoce, když ticho věznice náhle porušily kroky na chodbě. Když se zastavily před jeho celou, Ruark se vzpamatoval. V zámku zarachotil klíč a Ruark shodil své dlouhé nohy z kavalce, když se dveře dokořán rozlétly. Na prahu stanuli dva strážci s pistolí v ruce a pokynuli mu, aby vyšel na chodbu. Vděčný i za sebemenší vytržení z nudy Ruark bez váhání poslechl. Na chodbě se ocitl tváří v tvář panu Pitneymu. „Přišel si pro tebe, ničemo.“ Hicks rýpl Ruarka do žeber dlouhou holí. „Nelíbí se mi, když se takoví trhani jako ty motaj kolem fajnovejch lidí, ale ta slečinka se zřejmě chce vopravdu vdávat. Půjdeš s tímhle pánem a doprovod vám budou dělat dva spolehliví chlapíci, John Craddock a pan Hadley.“ Když Ruark vytáhl obočí, žalářník se zašklebil. „Budou dávat majzla, abys neprovedl nějakou lumpárnu.“ Tělnatý klíčník se zachechtal, když jeden ze strážců spoutal Ruarkova zápěstí těžkými okovy. Konce řetězů měl mít na starost pan Pitney, který je sevřel mocným stiskem svých medvědích tlap. Hicks vedl procesí chodbami vězení a zastavil se, až když došli k vozu přistavenému před bránu. Povoz připomínal velkou okovanou dubovou bednu na kolech, s jediným malým zamřížovaným oknem v postranních dveřích. „Vod týhle chvíle budete poslouchat tady pana Pitneyho,“ přikazoval strážím. „A tohodle ničemnýho všiváka přivedete zpátky živýho, nebo mrtvýho.“ Zapíchl černá očka do vězně. „Esli se pokusí vo jedinej podezřelej pohyb, ustřelte mu hlavu.“ „Vaši laskavost předčí jen vaše přirozená elegance,“ poznamenal Ruark nevzrušeně. Pak narovnal ramena. „Můžeme vyrazit, nebo chcete s těmito pány prohovořit ještě něco jiného?“
24
Leopard_a_orchidej.indd 24
8.3.2017 12:46:37