Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 2
Johannes Mario Simmel BIS ZUR BITTEREN NEIGE Copyright © 1962 by Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, München Alle Rechte vorbehalten Translation © 1993, 2017 by Milada Koufiimská, heir
ISBN 978-80-249-3352-8
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 3
Obávám se, Ïe v‰echno poetické je tak trochu vylhané. PAOLO LEVI: „TEMNÁ JE CESTA“
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 5
Pásek první
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 7
Svůj k alich hořkosti...
1
Je‰tû si pfiesnû vzpomínám na okamÏik, kdy jsem zemfiel poprvé. Zemfiel jsem pak je‰tû nûkolikrát, ale místo a datum mé první smrti mi zÛstanou vryté do pamûti, pokud budu Ïiv: Hamburk, 27. fiíjna 1959. Nad mûstem zufiila toho rána divoká boufie, a kdyÏ si na ni vzpomenu, je mi, jako bych její zufiivost vnímal znovu – jeãela, sténala a úpûla v krbech, rvala ta‰ky a plechy ze stfiech, rozbíjela ‰títy, v˘klady, mfiíÏe a rolety. Orkán pronikl i do m˘ch divok˘ch snÛ, sly‰el a cítil jsem ho, kdyÏ mne ze spánku vytrhlo zvonûní telefonu. Telefon stál vedle postele. Rozsvítil jsem noãní lampiãku, protoÏe závûsy byly zataÏené. Hlava mne bolela, v ústech jsem mûl pachuÈ, a kdyÏ jsem se posadil, bylo mi zle. Vedle telefonu jsem uvidûl cigarety, popelník, sklenici zpola naplnûnou vyãichlou whisky, tubu prá‰kÛ na spaní, mal˘ zlat˘ kfiíÏek a hodinky. Byly tfii minuty po osmé. Dvefie do koupelny byly otevfiené. Mléãn˘m sklem za vanou se do loÏnice plazilo olovûné, ohavné ranní ‰ero a mísilo se nad postelí se stejnû ohavn˘m, malátnû Ïlut˘m svûtlem noãní lampiãky. Zvedl jsem sluchátko, ucítil pfiitom whisky a hnus mnou otfiásl aÏ nûkde nahofie v hrdle. „Tady ústfiedna. Dobré jitro, pane Jordane. Obávám se, Ïe jsem vás vzbudila.“ „Ano.“ „To je mi líto, ale ptala jsem se v‰ech kolegyÀ. Nedal jste pfiíkaz, Ïe vás nesmíme ru‰it.“ „Zapomnûl.“ Byl jsem je‰tû pfiíli‰ ospal˘, neÏ abych mohl tvofiit celé vûty. Teì jsem ucítil i ‰paãky cigaret; trochu whisky se vylilo do popelníku, a tak tu leÏely nasáklé, nafouklé, hnûdé, Ïluté a ãerné. „Máte tady hovor ze zámofií, z Kalifornie, z Pacific Palisades. Uhradíte poplatky?“ „Jaké poplatky?“ „Je to na úãet volaného. U aparátu je Shirley Bromfieldová.“ 7
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 8
Johannes Mario Simmel
„ Moje dcera?“ „Ne, sleãna Shirley Bromfieldová.“ „To je moje dcera. Moje nevlastní dcera.“ Co je ústfiednû do toho? Musím se koneãnû probudit. „Dejte mi ten hovor.“ „Uhradíte ho tedy?“ „Ale jistû!“ „ZÛstaÀte u aparátu.“ Usly‰el jsem klapnutí, pak to zapraskalo a zarachotilo v otevfieném spojení a z obou stran Atlantiku jsem sly‰el zastfiená a zmatená slova a vûty. „New York... calling relais New York...“ „Can you get me Pacific Palisades now? Extension Crestview 5 22 23. Hamburg has accepted...“ Za medovû zbarven˘mi dama‰kov˘mi závûsy, které zakr˘valy celou jednu stûnu loÏnice, bylo jedno kfiídlo okna otevfiené. Díval jsem se, jak se tûÏká látka nafukuje a vzdouvá, cítil jsem mraziv˘ vzduch boufie a poslouchal, jak hfimí, huãí a skuãí. Protahovalo to. V koupelnû byl otevfien˘ vûtrák. „Hallo, relais New York...“ „Just a second, Hamburg, just a second...“ Na koberci pfied postelí leÏely rozevfiené a rozeãtené nûmecké a americké noviny. Z titulního listu jednoho filmového ãasopisu zíral mÛj obliãej. Fotografii dûlal je‰tû Joe Schwartz, kmenov˘ hollywoodsk˘ fotograf. Vypadal jsem na ní nanejv˘‰ na tfiicet, o sedm let mlad‰í, neÏ jsem byl. V nakrátko pfiistfiiÏen˘ch ãern˘ch vlasech se sice uÏ na‰lo hodnû bíl˘ch, ale ty nabarvili a vrásky kolem oãí zalíãili. Jen ta zdravá barva nebyla ‰minka, ta byla pravá. NeÏ jsem pfiijel do Evropy, opaloval jsem se celé t˘dny. Úzká lebka, vysoké ãelo, energická brada, krásné zuby (nic neÏ potah): na fotografii jsem byl zosobnûná zdravá prÛbojnost, rozhodnost a sebedÛvûra. Pfiedvádûl jsem tu samé vlastnosti, které jsem nikdy ani v nejmen‰ím nemûl. PO DVACETI LETECH PETER JORDAN, NEZAPOMENUTELNÁ AMERICKÁ DùTSKÁ FILMOVÁ HVùZDA ,
ZASE TOâÍ 8
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 9
Svůj k alich hořkosti...
PrÛvan se opfiel do kupy papírÛ, aÏ se zachvûla, vydechla a stra‰idelnû oÏila. Spojení se ozvalo: „Can you hear me, Hamburg? Here comes Pacific Palisades now.“ Cvak, udûlalo to je‰tû jednou. A pak jsem usly‰el její hlas, tak hlasitû, tak zblízka a tak jasnû, aÏ jsem sebou trhl: „Petfie?“ Zaznûlo to, jako by byla v pokoji. Vyhrkl jsem anglicky: „Shirley! Stalo se nûco?“ „Ano...“ vysok˘ dûtsk˘ hlásek se zachvûl, jako by potlaãoval vzlyk. „Nûco s maminkou?!“ „Ne. Proã s maminkou?“ „Jak to, proã? Kde vlastnû jsi?“ „Doma.“ Bylo jí devatenáct, hlas mûla ale mlad‰í, o mnoho mlad‰í. Pfies oceán a cel˘ kontinent jsem sly‰el, jak ustra‰enû, velice rychle a kfieãovitû d˘chá. „Shirley!“ Zasténání. „OkamÏitû mi povûz, co se stalo!“ ¤ekla mi to okamÏitû tím sv˘m vysok˘m hláskem, kter˘ byl o tolik mlad‰í neÏ ona sama. „Paddy, budu mít dítû.“
2
Paddy. a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a Poprvé za dlouhou dobu mi fiekla Paddy. Poznala mne, kdyÏ jí bylo sedm a Ïivelnû mne nenávidûla, asi jako ìábla, kterého jí a dal‰ím mal˘m holãiãkám pfiedvádûl pan faráfi na postavách z Apokalypsy. A jen pod hrozbou trestu se dala pfiimût, aby s odvrácenou hlavou vzdorovitû procedila mezi zuby na mou adresu „str˘ãku Petfie“. Své matce tehdy ustaviãnû vyhroÏovala: „Tatínek mi umfiel, ale já ho budu mít pofiád ráda, ví‰, jen jeho! A jestli si vezme‰ toho str˘ãka Petra, nikdy ti to neodpustím.“ KdyÏ jsme se vzali, bylo jí devût. Po svatbû mi mrtv˘m hlasem, z nûhoÏ ãi‰ela nenávist, fiekla: „Nejsi mÛj otec. Tati ti nikdy nefieknu, i kdybyste mne proto zabili. Ani táto. KvÛli mamince ti budu fiíkat Paddy, od P jako Petr.“ KdyÏ jí bylo tfiináct, její nenávist, místo aby planula, uÏ jen bublala. KdyÏ jí 9
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 10
Johannes Mario Simmel
bylo tfiináct, prohlásila krãíc rameny: „Paddy, to je jak pro malé dítû.“ A od té doby jsem pro ni byl „Petr“ – ‰est let aÏ do dne‰ka. Sluchátko mi vyklouzlo ze zpocené ruky a leÏelo mi na kolenou. Membrána skfiehotala: „Paddy... rozumí‰ mi?“ Uchopil jsem sluchátko pevnû do obou rukou a ucítil zase whisky a mokré cigaretové ‰paãky. Postel pode mnou se zaãala ponûkud houpat. „Shirley... co kdyÏ tû nûkdo usly‰í!“ „Nikdo mû neusly‰í.“ „Kde je maminka?“ „V divadle. S Bakerov˘mi. A taky volám na úãet volaného, aby to nena‰la na úãtu.“ Postel se teì kolébala víc, mûl jsem málo vzduchu. „Jak to, v divadle? Kolik je vlastnû u vás hodin?“ „Jedenáct pryã.“ „Kde je sluÏebnictvo?“ „Volám z tvého bungalovu.“ MÛj bungalov leÏel stranou od hlavního domu a mûl vlastní telefonní pfiípojku. „Nikdo nemÛÏe poslouchat.“ A co tady v hotelu? V centrále? „Paddy, rozumûl jsi mi? Jsem –“ „Nevyslovuj to!“ V‰emohoucí boÏe. Co kdyÏ se moje Ïena vrátí a bude hledat dceru. Co kdyÏ nûkdo naslouchá pfied bungalovem. Vykoktal jsem: „To není moÏné. To nemÛÏe b˘t moÏné.“ „Byla jsem dnes odpoledne u lékafie.“ „Lékafi se spletl.“ „UÏ jsem u nûj byla dvakrát. Dnes a pfied ãtrnácti dny.“ „Pfied ãtrnácti dny jsem byl je‰tû doma. Proã jsi mi tenkrát nic nefiekla?“ „Já... nechtûla jsem tû rozãilovat...!“ Dûtsk˘ hlásek se zachvûl. „Myslela jsem si, Ïe se mi to jen zdrÏelo... a ty jsi byl kvÛli tomu svému filmu tak stra‰nû nervózní...“ „Co je to za doktora?“ „Bydlí v Los Angeles. Adresu mi dala jedna pfiítelkynû. Byla jsem hroznû opatrná. Jezdila jsem pofiád jenom taxíky. Neví, jak se doopravdy jmenuju.“ „A dál?“ „Udûlal dva testy. S my‰kami. A zrnky obilí.“ „A dál?“ 10
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 11
Svůj k alich hořkosti...
„Je to jisté. Je to naprosto jisté. Je to druh˘ mûsíc.“ Najednou vykfiikla: „Já vím, co si teì myslí‰. Ale já to chci!“ „Nekfiiã!“ „Musí‰ si okamÏitû promluvit s maminkou... teì je konec s...“ „Shirley, pfiestaÀ!“ „... já to nevzdám! Rad‰i se zabiju! Je to ãást z...“ Abych ji pfiehlu‰il, zakfiiãel jsem: „DrÏ hubu!“ Mlãela. Sly‰el jsem, jak tûÏce oddechuje. „Zbláznila ses? Chce‰ snad, aby do‰lo ke katastrofû?“ Tenhle hovor byla ãirá sebevraÏda. KaÏdá holka z telefonní centrály, která mûla jen ‰petku filipa, mne mohla vydírat, kdyby sly‰ela poslední vûty. Chraplavû jsem fiekl: „PromiÀ, Ïe jsem na tebe kfiiãel.“ Vzlykla. „Neplaã.“ Vzlykání zesílilo. „PfiestaÀ plakat. Prosím tû. No tak, Shirley, pfiestaÀ!“ Ale ona vzlykala dál. Chtûl jsem ji potû‰it, ‰eptat nûÏná slÛvka, zahrnout ji uji‰Èováním, jak ji miluju, ale to v‰echno jsem nesmûl. Musel jsem jen chladnû a stfiízlivû uvaÏovat jak nás oba zachránit z tohohle pfiívalu ne‰tûstí. Musel jsem se donutit b˘t brutální, rozhnûvan˘ a bezcitn˘: „Udûlበteì, co ti fieknu. Rozumûla jsi?“ „Ale maminka – “ „Nesmí nic poznat. Jestli nûco pozná, jsme ztracení.“ „Já uÏ to nevydrÏím... Paddy, nemÛÏu se na ni ani podívat... nemÛÏu s ní vÛbec mluvit...“ Sly‰el jsem Shirleyin hlas, její milovan˘ hlas – ãist˘ a naplnûn˘ bolestí – tak, jak jsem si ho pamatoval ze v‰ech na‰ich objetí, ze v‰ech tûch nocí, kdyÏ opojení odeznûlo a v nás stoupalo zoufalství a pocit viny. Byl jsem star‰í. Byl jsem moudfiej‰í. KdyÏ teì ztratím nervy, budeme ztracení, oba. Znovu jsem se pfiinutil ke chladu, tvrdosti a krutosti: „Mluvíme do telefonu. Nesmíme nic riskovat. Zavûs. Napí‰u ti. Je‰tû dnes. Letecky, expres. Poste restante. Pacific Palisades. Stejnû jako vÏdycky.“ „A... a...?“ „V‰echno bude v dopise. Mám v Los Angeles pfiátele. Pomohou.“ „Já si nedám pomoct!“ „Udûlá‰, co ti napí‰u. V na‰í... v této situaci to musí‰ udûlat. Nechápe‰?“ Ticho. A pak k mému uchu pfies pou‰tû, hory a lesy Nového 11
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 12
Johannes Mario Simmel
svûta, pfies temné hlubiny oceánu dolehlo za‰eptání dítûte a mnû se sevfielo srdce: „Já... chápu...“ „Dobfie.“ Chladnû. Musel jsem zÛstat nemilosrdnû chladn˘, pokud jsem nám chtûl je‰tû pomoci, zachránit nás pfied zkázou ve ‰pínû, skandálu a hanbû. „MÛÏu... mÛÏu jít k otci Horácovi?“ To byl její zpovûdník. Matka vychovala Shirley jako vûfiící katoliãku. Shirley tím teì trpûla. Od té doby, co se to mezi námi stalo, jsem ji nenechal, aby se zpovídala. Podfiídila se, protoÏe mne milovala, ale byl jsem si jist, Ïe temná proroctví a tresty, jeÏ její církev prorokovala hfií‰níkÛm jako my, ji pronásledovala i v tûÏk˘ch, muãiv˘ch snech. „Nikam nepÛjde‰! V Ïádném pfiípadû!“ „Ale já musím! Musím to fiíct, Paddy!“ „Ne!“ „Ale budu zatracená... nikdy mi nebude odpu‰tûno, kdyÏ –“ „Tohle uÏ nebudu poslouchat! Ani slovo, rozumí‰ mi, nikomu nesmí‰ povûdût ani slovo!“ Ticho. „Opakuj to!“ „Ani slovo... ani slovo...“ „Ani otci Horácovi, ani Ïádné pfiítelkyni, nikomu.“ Pak ke mnû dolehl její hlásek, ztracen˘, zadrhávající dûtsk˘ hlásek, pln˘ slzí: „Udûlám, co fiíká‰... jen to, co fiíká‰... a odpusÈ mi, co jsem ti provedla...“ Po tûle mi stékal pot. A co já? Co jsem provedl já jí? „Chudinko moje maliãká...“ Chudinko moje maliãká – to snad je‰tû mÛÏe fiíci otec své dcefii – Ïe, ústfiedno? „Musí‰ b˘t teì rozumná...“ To snad je‰tû mÛÏe otec od své dcery poÏadovat – co vy na to, dámy v telefonních ústfiednách v Hamburku a v Pacific Palisades, v Relais Bord v New Yorku? „Paddy, miluju tû!“ „I love you,“ fiekla. To snad je‰tû mÛÏe vydû‰ená dcera fiíci svému otci. Anglicky to znûlo jinak, anglicky to snad ‰lo. „Musíme konãit.“ „Miluju tû. Mám jen tebe. Jsem tu úplnû sama.“ „V‰echno bude zase dobré.“ „Nezavû‰uj je‰tû! Povûz mi to taky, prosím tû, povûz mi to!“ Postel se se mnou houpala – nahoru, dolÛ, nahoru, dolÛ. 12
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 13
Svůj k alich hořkosti...
„Dobrou noc, Shirley.“ „¤ekni mi to! Prosím! AspoÀ nebudu mít tak dûsn˘ strach!“ ¤ekl jsem jí to. „I love you, Shirley. I love you with all my heart.“ Anglicky to znûlo jinak. Anglicky to snad je‰tû smí fiíci otec své dcefii, Ïe, dámy v Pacific Palisades, New Yorku a Hamburku? Miluju tû, Shirley, miluju tû z celého srdce, fiekl jsem své nevlastní dcefii, která se mnou ãekala dítû.
3
Byl jsem tfiináct let Ïenat˘. Moje Ïena byla o deset let star‰í neÏ já, a nebyla tedy uÏ nejmlad‰í. Podvedl jsem ji s její dcerou: s její dcerou, která byla svûfiena mé v˘chovû, vzdûlávání, dozoru a péãi. KvÛli tomuto dûvãeti jsem chtûl svou Ïenu opustit a navÏdycky od ní odejít – kvÛli její dcefii, mé nevlastní dcefii. âlovûk, kter˘ nûco takového udûlá, kter˘ nûco takového chce, vzbuzuje nutnû u svého okolí odpor a rozhofiãení. Kdyby tohle byl jen román, a nikoli pfiedev‰ím klinická zpráva urãená zejména dvûma zcela urãit˘m lidem, byla by to nebezpeãná opováÏlivost. V‰eobecnû platí, Ïe hrdina románu musí b˘t pofiád sympatick˘. âtenáfii si ho musejí zamilovat. Do postavy jako já by se nemohl zamilovat Ïádn˘ ãtenáfi (a ãtenáfika – tedy manÏelka, matka nebo mladá dívka – uÏ teprve ne). Byl jsem takfiíkajíc protipól obvyklého ohniska románÛ, nûco jako antihrdina. Nasnadû je obava, Ïe oba odborníci, pro nûÏ toto doznání pí‰u, se v dal‰ím prÛbûhu zaãnou ãasto s hrÛzou odvracet od stránek, které budou ãíst. Zatím je v‰ak prosím, aby krotili svÛj odpor a pokraãovali v ãetbû. Slibuju jim, Ïe budu krok za krokem odhalovat pozadí tohoto dramatu a obnaÏovat hluboké kofieny tragédie, jejímÏ proklet˘m aktérem jsem byl. Snad budou mít potom pro mne víc pochopení. ¤íkám pochopení, v Ïádném pfiípadû ne soucit. TakÏe strpení. KroÈte prosím svÛj odpor. PoloÏil jsem sluchátko do vidlice a tu se mne zmocnil jak˘si druh transu, jakési pfiízraãné odevzdanosti. Jako námûsíãn˘ jsem vstal, vyhrabal zpod ‰ustící hory novin pantofle, oblékl si Ïupan a roztáhl tûÏké závûsy. 13
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 14
Johannes Mario Simmel
Otevfienou polovinou okna mne zasáhla ledová spr‰ka. Díval jsem se na ‰edozelen˘ Vnitfiní Alster, na holé, ãerné stromy, na ulice, je‰tû se lesknoucí de‰tûm vãerej‰í noci, na star˘ a nov˘ Lombardsk˘ most. Vidûl jsem jen málo lidí. Pfiedklonûni bojovali s orkánem. Z v˘‰ky ‰estého poschodí, z nûhoÏ jsem na to v‰echno shlíÏel, pÛsobili jako hraãky a byli smû‰nû malí, podobnû jako tûch nûkolik málo aut. Na hladinû biãované vûtrem se kolébalo pár bíl˘ch parníkÛ. Vût‰ina jich byla lany pfiivázána k molu. Pod mokr˘mi pilotami opu‰tûn˘ch pfiístavních mÛstkÛ sedûly tucty rackÛ, tûsnû pfiimknut˘ch k sobû. Po nebi se honily mraky – ãerné, hnûdé, zelené, ‰pinavû ‰edé. Na bfiezích Alsteru svítily v‰echny pouliãní lampy a jejich koule z mléãného skla vytváfiely dlouhé ‰ÀÛry svítiv˘ch perel. Paragraf 327, odstavec IV „Trestního zákoníka státu Kalifornie“ zní: „Kdo za úãelem smilstva zneuÏije osobu mlad‰í 21 let, svûfienou jeho v˘chovû, vzdûlávání, dozoru a péãi, bude potrestán káznicí nebo vûzením na dobu nejménû jednoho roku...“ Odstavec IV paragrafu 327 jsem znal nazpamûÈ. AÈ si nikdo nemyslí, Ïe jsem od oné noci, kdy se to stalo, neÏil jinak neÏ v ustaviãné hrÛze, aÈ se nikdo nedomnívá, Ïe jsem si nebyl vûdom tíhy zloãinu, kterého jsem se dopustil – tehdy, a pak zas a zas. Nicménû, co je etika a morálka a vina proti nejhor‰í ze v‰ech morov˘ch epidemií, proti nejstra‰nûj‰í ze v‰ech nákaz a nejvraÏednûj‰í ze v‰ech muk, jeÏ jsme, vzhledem k tomu, jací jsme, nazvali láska? Paragraf 327, odstavec IV „Trestního zákoníka státu Kalifornie“ zní... Znûní paragrafu jsem znal nejen ze strachu. Byla doba, kdy jsem se chtûl jít udat a odpykat si trest, kdy jsem sám chtûl udûlat v‰emu konec. Ta doba byla teì pryã. Byl jsem odhodlán hájit si svou lásku, jedinou lásku ve svém Ïivotû, kterou v‰ak nikdo nemohl omluvit a nikdo nemohl pochopit. KvÛli ní, abych si ji uchoval a uchránil, jsem se pustil do dobrodruÏství, které jsem musel teì podstoupit tady, v Hamburku. I love you, Shirley. I love you with all my heart. Pfiibouchl jsem okno, aÏ tabulka zafiinãela, a pfie‰el (stále silnûji se mne zmocÀoval pocit, Ïe se propadám) do salonu apartmá. I zde jsem roztáhl závûs. Pfied vysok˘mi okny byl balkon. V závûtfií kamenné balustrády jsem spatfiil mrtvého racka. Vichfiice jím 14
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 15
Svůj k alich hořkosti...
patrnû mr‰tila o stûnu hotelu, kdyÏ se chystal vzlétnout a on pak spadl na balkon. Mûl divoce pocuchané zpfieráÏené letky, proraÏen˘ hrudní ko‰ a vyhfiezávala z nûj krvavá stfieva. Jen hlava zÛstala u‰etfiena. Ostré, lstivé oãi zvífiete byly otevfiené a poÈouchle si mne prohlíÏely, jako by i ony znaly ten paragraf. Co je to paragraf? Kdo dûlá zákony? Lidé, aby chránili lidi pfied lidmi. Ale jací jsou lidé, ktefií dûlají zákony? Mohou se vcítit do v‰ech situací, do nichÏ se lidé dostanou? I do tûch nejhor‰ích a nejkrajnûj‰ích? Mohou ti, co vytváfiejí zákony, pít ze stejného kalicha, z nûhoÏ jsem pil i já? Oãi mrtvého racka se na mne dívaly, jako by fiíkaly: mizero, lháfii, lumpe. Rychle jsem se podíval jinam. Kolem psacího stolu jsem do‰el ke krbu, na nûmÏ stála Shirleyina fotografie. Psací stÛl pfietékal vûcmi. LeÏely tu mince, bankovky, úãty, velké archy filmové kalkulace a scénáfi, na nûmÏ stálo: NÁVRAT V HLAVNÍ ROLI PETER JORDAN FILM SPOLEâNOSTI JORKOS
Salon mûl matnû lesklé hedvábné tapety s pruhy v barvû kardinálské ãervenû a ve zlaté. Kfiehk˘ barokní nábytek byl potaÏen˘ zlat˘m dama‰kem ve stejném odstínu jako závûsy. Podlaha byla pokrytá tmavû ãerven˘m ply‰ov˘m kobercem, na nûmÏ leÏel jedin˘ ãínsk˘ bûhoun. Na stûnách byla kfii‰Èálová svítidla a staré rytiny. Cestou k dávno vychladlému krbu jsem nûkteré míjel. Vidûl jsem Obléhání svobodného hanzovního mûsta Hamburk Dány v roce 1868, Gottholda Ephraima Lessinga pfied novû zaloÏen˘m Nûmeck˘m národním divadlem, Napoleonova mar‰ála Davouta pfii hájení hamburské pevnosti za osvobozeneck˘ch válek. Dorazil jsem ke krbu a stál tûsnû pfied Shirleyin˘m portrétem. Byla to barevná fotografie ve stfiíbrném rámeãku a byla na ní jen Shirleyina hlava. Shirley mûla pokoÏku bez kazu, hladkou a tak mladou! Mûla tmavû zlat˘ nádech. Záfiivé, rudû hnûdé vlasy nosila rovné; pfies pravé rameno jí padal bohat˘ ohon. Mûla úzk˘ nos a velká, cyklámenovû nalíãená ústa. Zpod hustého ãerného oboãí a fialov˘ch víãek hledûly zelené oãi. AÈ uÏ znûl její hlas jakkoli dûtsky, pÛsobila ve sv˘ch devatenácti letech velice Ïensky. Devatenáct let! 15
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 16
Johannes Mario Simmel
Mnû bylo sedmatfiicet, skoro dvakrát tolik. To, co jsem provedl a co jsem mûl je‰tû v úmyslu provést, nebyl jen zloãin v oãích tvÛrcÛ zákona, ale zfiejmû i ‰ílenství. Pfiítelkynû mé Ïeny mluvily o Shirley vÏdy jen s obdivem, smí‰en˘m se závistí. „UÏ mበtak velkou dceru – a je‰tû je taková nevinná, a úplnû nedotãená.“ „Pozorovala jsem ji. VÛbec neflirtuje. VÛbec se o muÏe nezajímá.“ „To mÛÏe‰ b˘t opravdu ‰Èastná, Joan. Na‰í Ramonû je teprve patnáct. Ani se neodváÏím fiíct, co uÏ provádí.“ „Mary mi v sedmnácti utekla, vÏdyÈ ví‰. Dne‰ní mládeÏ brzy dozrála a je zkaÏená a ‰patná. Shirley mi pfiipadá jako zázrak. Mበs ní opravdu ‰tûstí, Joan!“ Na to má Ïena patrnû poznamenala: „Jen kdyby si lépe rozumûla s m˘m muÏem. Má pofiád ráda svého otce. NemÛÏe mi odpustit, Ïe jsem se znovu vdala...“ Stál jsem teì bez hnutí pfied Shirleyin˘m obrazem. Jen pohybem rtÛ jsem jí fiíkal: Nesmí‰ to dítû mít. To je poslední obûÈ, kterou od tebe je‰tû musím Ïádat. Brzy budu voln˘. Brzy se v‰ichni budou moci dovûdût, Ïe se milujeme. Potom budeme mít dítû, dítû lásky, slibuju ti to. A pak budeme Ïít v klidu a míru, ty a já. „Ne,“ sly‰el jsem ji najednou. Vysok˘ hlásek ke mnû dolehl zufiivostí boufie jako smrtelnû smutn˘ vzdech z konce svûta. Ve svém otupûlém vzru‰ení, které stále rostlo, jsem usly‰el slova, která mi jednoho Ïhavého letního dne ‰eptala v bungalovu, kdyÏ mi nahá, vyprahlá vá‰ní a vinou leÏela v náruãí: „Nikdy nebudeme Ïít v míru, protoÏe nedûláme nic, abychom s tímhle hfiíchem skoncovali. PánbÛh nûco takového neodpou‰tí.“ „PánbÛh, pánbÛh! Musí‰ o nûm pofiád mluvit?“ „Ty v nûj nevûfií‰, ty to mበlehãí!“ To byla pravda. Po tom, co jsem sly‰el, muselo b˘t asi velice zlé v nûj vûfiit. Chudinka Shirley. Naplnilo mne rozhofiãení. „KdyÏ se dva lidé milují, odpustí jim v‰echno, sama jsi to fiíkala!“ „Ale ne, kdyÏ toho nelitují...“ „Shirley!“ „PánbÛh nám neodpustí, protoÏe nás nemá rád, nemÛÏe nás uÏ mít rád...“ 16
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 17
Svůj k alich hořkosti...
Jak to vlastnû bylo s Shirleyin˘m Bohem? Sly‰el jsem její hlas: „Paddy, budu mít dítû...“ A toto dítû nesmûlo Ïít. Zastfienû jsem Shirley sly‰el fiíkat slova, která jsem jí v na‰em telefonickém rozhovoru zakázal: „Je to vraÏda. KdyÏ to udûlám, budu vrah.“ Vrah, kter˘ vûfií v Boha a trpí – coÏpak ten v srdci kfiesÈanstva nemá místo? Kdo ví víc o hfiíchu, kdo sná‰í vût‰í muka svûdomí neÏ vrah, kter˘ je zboÏn˘m kfiesÈanem? CoÏpak jemu by BÛh neodpustil spí‰e neÏ komukoli jinému? UÏ jsem pohled na Shirleyinu fotografii nemohl snést. Otoãil jsem hlavu stranou a uvidûl Joan. Na fiímse krbu stál i její obrázek. Mezi obûma leÏel stfiíbrn˘ talífi pln˘ dopisÛ. Fotografii své Ïeny jsem vystavil z nutnosti. Náv‰tûvníkÛm by asi bylo divné, kdyby vidûli pouze fotografii mé nevlastní dcery. Tiskové oddûlení mého studia mne prodávalo novinám jako ‰Èastného otce rodiny. Joan bylo sedmaãtyfiicet: nejdfiíve jsem miloval svou matku a pak Ïenu, která byla star‰í neÏ já. Psychoanalytici by k tomu asi mûli dost co fiíci. Joan mûla stále je‰tû dívãí postavu. Dala si udûlat plastiku a pokoÏku na obliãeji mûla napnutou, hladkou a bez vrásek – ale jenom na obliãeji, a také jsem vûdûl, Ïe je to v˘sledek plastiky. Uvûdomil jsem si to vÏdycky, kdyÏ jsem se dot˘kal Shirleyiny pokoÏky. Vlasy nosila Joan hladké, pfiiléhající k hlavû, ‰piãky po stranách vybíhaly do tváfií a pfies ãelo se jako k oblouku koruny zdvíhaly dvû mûkké vlny. Kdysi byla velice krásná, to bylo patrné je‰tû dnes. Zfiejmû byla je‰tû Ïádoucí – v‰iml jsem si obãas na rÛzn˘ch párty, jak se na ni dívají jiní muÏi. Z fotografie se na mne usmívala. Ustoupil jsem stranou. Hnûdé oãi mne sledovaly. To mne je‰tû nikdy nenapadlo. Poodstoupil jsem o kousek dál a oãi mé Ïeny mne s bezelstn˘m úsmûvem sledovaly. S bezelstn˘m úsmûvem? Byly ty oãi bezelstné? Nemûla moje Ïena podezfiení? A co kdyÏ uÏ dávno v‰echno vûdûla a ãekala jen na svÛj okamÏik, odhodlaná pomstít se za v‰echnu bolest, kterou jsem jí zpÛsobil? Joaniny oãi se smály. Vysmívaly se mi? „ Jen kdyby si trochu lépe rozumûla s m˘m muÏem...“ „Tak nevinná a nedotãená...“ 17
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 18
Johannes Mario Simmel
„PánbÛh nás nemá rád. Jak mÛÏeme b˘t potom ‰Èastní?“ Bloudil jsem pohledem po pokoji. Shirleyiny oãi, Joaniny oãi. Gotthold Ephraim Lessing. Mar‰ál Louis Nicolas Davout, vévoda z Auerstädtu a kníÏe z Eggmühlu. Nástûnná svítidla. Okno. Shirley. Joan. Zlé oãi toho mrtvého racka. Najednou se v‰echno zaãalo kolem mne toãit jako na kolotoãi a pak mne do Ïaludku zasáhla jakási neviditelná obfií pûst. Udefiila s vraÏednou silou, bez varování, prakticky mezi vdechem a v˘dechem, palãivû horká a zároveÀ ledovû studená. Byl to tak stra‰n˘ úder, Ïe jsem sklapl jako kapesní nÛÏ a sloÏil se bokem do kfiesla, které stálo pfied krbem. V mozku mi vífiila jedna jediná my‰lenka, která potlaãila v‰echno ostatní, vyvolala panick˘ strach, otfiásla mnou a poslala mne k zemi. Pomyslel jsem si, ne, vûdûl jsem to: umírám.
4
Infarkt. a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a Umíral jsem na infarkt. âasto jsem v hrÛze pfied koncem, jako byl tento, celou noc nezamhoufiil oãi. A teì byl tady, ten konec. Infarkt. To, co jsem je‰tû cítil, bylo umírání, které prostupovalo cel˘m m˘m tûlem, to byla má smrt. ProtoÏe náhle ve mnû zaãala ta stra‰ná obfií pûst stoupat, vzhÛru, vzhÛru, aÏ k srdci. „Chrrr... chrrrr...“ Zdáli jsem sly‰el, jak chraptivû sténám, lapám po vzduchu, nadarmo. Obûma rukama jsem si tiskl bfiicho, abych tu pûst ve svém tûle v její smrtonosné pouti vzhÛru zastavil. Ale ona stoupala. Cítil jsem, jak stoupá. Pfied oãima mi plaval obraz pokoje, chvíli byl jasn˘, chvíli rozmazan˘ jako v mléãném okénku kamery, kdyÏ se s její optikou posunuje sem a tam. ManÏelka, Ephraim Lessing a Shirley se na mne dívali, mizeli a zase se dívali. Pûst v mém nitru teì postoupila k prvnímu páru Ïeber. A stoupala dál, beze spûchu a bez milosti. Pod sebou uÏ zanechávala ãásteãnou mrtvolu s odumfiel˘mi orgány: nohama, stehny, boky, bfiichem. Pfied sebou stlaãovala ve stále uωím prostoru to, co mi v tûle zb˘valo z mého smutného Ïivota: dech, tepny, krev: krev, která mi teì zufiivû zaãala bubnovat v prstech, ve spáncích, za u‰ima. 18
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 19
Svůj k alich hořkosti...
Hekal jsem jako stroj. Nedostatek dechu mi zkroutil tûlo, vystfielil je do stra‰livého oblouku. Paty se zar˘valy do koberce, lopatky, do opûradla kfiesla. „U – mí – rám...“ Sly‰el jsem, jak blábolím. V témÏe okamÏiku dosáhla ta stra‰ná obfií pûst, která vÛbec neexistovala, a pfiesto mne zabíjela, srdce. Jako jarní pfiíval mi zalil mozek strach a ochromil jej jako jed. Strach! Dosud nikdy jsem nepocítil takov˘ strach. Strach tohoto druhu se zatím vymykal v‰em m˘m pfiedstavám. Domníval jsem se, Ïe mám strach, kdyÏ jednou stálo celé filmové studio v plamenech a já leÏel uvûznûn˘ pod troskami osvûtlovacího mÛstku. Za strach jsem povaÏoval pocit, kdyÏ jsem v patnácti vidûl, jak se chudák maminka po dlouhé minuty dusila nádorem v hrdle, dokud nezemfiela. V den D jsem se v Normandii ocitl pod palbou nûmeckého dûlostfielectva. Pfied Cáchami nás omylem bombardovaly na‰e B-52, protoÏe se obrátil vítr a odvál koufiové kruhy znaãkovacích letadel. Tryskové letadlo, kter˘m jsem letûl do Mexika, se v dÛsledku v˘padku automatického fiízení zfiítilo voln˘m pádem deset tisíc metrÛ hluboko, neÏ se pilotovi podafiilo je opût vyrovnat. Ve v‰ech tûch okamÏicích jsem byl pfiesvûdãen, Ïe nikdo na svûtû nemohl zaÏít vût‰í strach. Strach? VÛbec jsem dosud nevûdûl, co je to strach. Teì jsem to vûdûl. Teì se ve mnû rozpínal skuteãn˘, opravdov˘ strach: ochromoval mi údy, ubíral na schopnosti vidût a sly‰et, rostl a rostl a naplÀoval mne, tak jako se plní plynem balony, aÏ jsou vût‰í, je‰tû vût‰í, aÏ jsou nesmírnû veliké. Pûst ve mnû se rozevfiela. Její prsty mi sevfiely srdce a stiskly. Vyrazil jsem zoufal˘, pronikav˘ v˘kfiik, ale urãitû mne nikdo nesly‰el, protoÏe nad domem zufiila boufie a pfiehlu‰ila v‰echny v˘kfiiky. Teì. Teì. Teì. Teì pfii‰la smrt. Smrt nepfii‰la. Je‰tû ne. Obrovitá pûst pustila srdce a zaãala klesat. Cítil jsem, jak klesá: tfietí pár Ïeber, druh˘, první, Ïaludek. Tam se usadila: zákefiná, poÈouchlá, jistá si svou vûcí. Tfiásl jsem se na celém tûle. Cítil jsem, jak mi v divokém 19
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 20
Johannes Mario Simmel
tempu bu‰í srdce. Cítil jsem údery v zádech, ve ‰piãkách prstÛ u nohou a na jazyku. Kdy ta pûst zase udefií? Kdy zase pfiijde ten strach? Oba pfií‰erní hosté byli ve mnû. Pofiád jsem ale Ïil. Jak dlouho je‰tû? Kdo by byl schopen ãekat tímto zpÛsobem na smrt? Nikdo. Nikdo na svûtû. Lékafi. Potfieboval jsem lékafie. Nikdy bych si to nebyl pomyslel, a také jsem se uÏ sly‰el sténat: „Ne...!“ AÈ uÏ se se mnou stane cokoli, v tomto stavu mne nesmí vidût Ïádn˘ lékafi. Îádného lékafie. Teì ne. Shirleyiny zelené oãi na mne shlíÏely, hypnotizovaly mne, zapfiísahaly mne. Kdyby mne teì vy‰etfiil lékafi, bylo by v‰echno v háji, na‰e láska zatracená a svou ‰anci bych prohrál: poslední ‰anci, kterou jsem je‰tû mûl, tady v Nûmecku, tady v tomto boufií biãovaném mûstû. Ne, Shirley, ne. Îádného lékafie.
5
Whisky. a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a S tímto slovem v mozku se ve mnû plamének Ïivota znovu zahofiel. Popadla mne neovladatelná touha po alkoholu. Potfieboval jsem whisky. Starou, dobrou, poÏehnanou skotskou, zachránce v nouzi. UÏ jsem cítil její vÛni, její bájeãnou koufiovou chuÈ, uÏ jsem cítil, jak mi protéká hrdlem a rozpou‰tí a vyhání tu vraÏednou pûst. Whisky! Nohy jsem mûl jako z tvarohu. Vrávoravû jsem se zvedl, dopotácel se kolem Joan, Shirley, Napoleonova mar‰ála a nûmeckého básníka zpátky do loÏnice, kde je‰tû na noãním stolku svítila kfii‰Èálová lampiãka, nesmyslná a bezmocná. Whisky, ano. Byl to jenom ten Shirleyin telefon. Úlek. Pfiíli‰ mnoho alkoholu v minulé noci. Boufie. âasné ráno. Bylo to v‰echno moÏné, ale ne smrt. Nepotfieboval jsem lékafie. Dostal jsem ten film. MÛÏu hrát svou roli. Budu hrát svou roli. Klíã! 20
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 21
Svůj k alich hořkosti...
Prudce jsem rozevfiel jedno kfiídlo dvefií u ‰atníku a uÏ jsem drÏel velkou cestovní ta‰ku z ãerné kÛÏe, kdyÏ teprve jsem si vzpomnûl na klíã. Kabela mûla zámek. Klíã jsem mûl v kapse u smokingu. Odvlekl jsem se, pofiád je‰tû zoufale slab˘, ke kfieslu, na které jsem, kdyÏ jsem se v noci vrátil, bez ladu a skladu naházel ‰aty. Kalhoty spadly na zem, sako také. Musel jsem se sehnout. Do hlavy se mi vehnala horká krev. Klíã, zatracenû, kde mohl b˘t? Chvûjícíma se rukama jsem ‰átral po kapsách, obracel je a sypal obsah ven, mince, úãtenky, cigarety. Koneãnû jsem ho na‰el. Klop˘tal jsem zpátky k ta‰ce. Byla doba (na‰tûstí uÏ byla tatam), kdy se o mnû v Hollywoodu fiíkalo, Ïe chlastám. Îe pr˘ uÏ dvacet let bez míry piju: pr˘ od té doby, co jsem vyfiízen˘ a nedostávám Ïádné role. V posledních dvou letech fieãi utichly. Nikdo uÏ nemohl fiíci, Ïe piju. Nikdo mne nikdy nevidûl opilého, ani Joan, ani Shirley. V tûch posledních dvou letech jsem pil víc, neÏ kdykoli pfiedtím – ale tajnû, jenom tajnû. Láhve jsem schovával tak dobfie, Ïe je nikdo neobjevil. Vím, Ïe mi Shirley a Joan nevûfiily, Ïe po celé ty roky hledaly whisky, protoÏe v moji abstinenci prostû nemohly uvûfiit. Teì uÏ nehledaly. Teì si plné p˘chy myslely, Ïe jsem se této odporné nefiesti zbavil sám. Tak dobfie jsem láhve schovával, tak opatrnû jsem v poslední dobû pil. Na cesty jsem si ãernou ta‰ku brával s sebou. Zhotovila mi ji jedna firma v Bostonu podle mého vlastního návrhu. V boãnicích byly pfiihrádky. Do nich se daly nastrkat láhve s whisky a se sodou. Pfiihrádky se daly zavfiít. Láhve v nich pak stály pevnû, necinkaly, nemohly se pfievrhout ani rozbít. V ta‰ce jsem mûl i velkou termosku, kterou jsem si vÏdycky naplnil kostkami ledu. Vodu a led dali ãlovûku v‰ude, kde si objednal nûco k pití. Byl jsem tak zaopatfien na v‰ech cestách: ve spacích vagonech, v letadlech, autû, motorovém ãlunu i v hotelu. Mohl jsem tak tajnû pít – víc neÏ kdykoli pfiedtím. Mûl jsem k pití dÛvod, dobr˘ dÛvod. Lépe fieãeno: ‰patn˘ dÛvod. Samozfiejmû Ïe kaÏd˘ piják má své dÛvody. ¤íká se to a lidé se tomu smûjí. Uvidíme, bude-li se je‰tû nûkdo smát, aÏ budu se svou zpovûdí u konce. Ta‰ka byla pro mne tím, ãím je pro neplavce záchrann˘ pás nebo kapsle nitroglycerinu pro ãlovûka s anginou pectoris. Byla ãástí mne samého a nikdy mne neopustila. Musel jsem ji pouze 21
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 22
Johannes Mario Simmel
mít neustále zamãenou, zvlá‰È v hotelích, protoÏe zamûstnanci vÏdycky v‰echno prohrabali. Ne v‰ak v mém pfiípadû. Peter Jordan uÏ nepil. Otevfiel jsem zip. Na‰el jsem dvû prázdné láhve od sodovky, prázdnou termosku a prázdnou láhev od whisky. V noci jsem vypil v‰echno, co tam je‰tû zbylo.
6
OkamÏitû jsem pûst ucítil znovu. a a a a a a a a a a Byla tam, v Ïaludeãní dutinû, a tfiásla se jako pfietíÏen˘ reflektorov˘ agregát. Nedostanu-li whisky, tak – prááásk!!! V duchu jsem vidûl tohle slovo nakreslené v pfiíslu‰né hvûzdû exploze jako v nûjakém komiksovém seriálu. Superman právû rozdrtil svou pûstí celé mûsto. „Prááásk!!!“ Byla mi zima a zuby mi drkotaly. Mûl jsem pocit, jako by boufie byla stále hlasitûj‰í, údûsnû hlasitá. To pfiece nemÛÏe nikdo vydrÏet, tuhle stra‰nou boufii, tuhle stra‰nou pûst, tuhle prázdnou láhev VAT 69. U postele stála je‰tû z poloviny plná sklenice. Nechal jsem ta‰ku otevfienou a bûÏel k posteli, ano, bûÏet jsem mohl, a tu teplou, vyãichlou whisky jsem jedním tahem vypil. VydrÏela mi jen pár sekund. Do‰el jsem tak zrovna do koupelny. TûÏce oddechuje jsem stál pfied zrcadlem, vypláchl jsem si ústa ústní vodou a chtûl jsem si potfiít ãelo kolínskou, kdyÏ mi flakonek vypadl z ruky a rozbil se v um˘vadle. Uvidûl jsem se v zrcadle. âerné vlasy zbrocené potem a nalepené k hlavû. Obliãej mûl tmavû ãervenofialovou barvu. Kruhy pod oãima nabíhaly do hnûdofialova. KdyÏ jsem namáhavû nasál vzduch, zbarvil se mi obliãej najednou mrtvolnû do sinava, naskákaly na nûm skvrny a vypadal jako pergamen. Rty zÛstaly ãerné. Do oãí mi stékal pot, v otevfien˘ch ústech bylo vidût modr˘ jazyk. Nejhor‰í v˘plod fantazie mezi nestvÛrami, jak˘mi Mathias Grünewald vyzdobil svÛj Isenheimsk˘ oltáfi, nemohl mít hor‰í obliãej neÏ ten, kter˘ tady patfiil mnû: mnû, kdysi sladkému dítûti Nového svûta, nejslavnûj‰ímu a nejoslavovanûj‰ímu filmovému dítûti v‰ech dob. 22
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 23
Svůj k alich hořkosti...
PETER JORDAN, NEZAPOMENUTELNÁ FILMOVÁ HVùZDA AMERIKY
Ne, s tím záfiiv˘m nezbedou na titulním listû obrázkového ãasopisu, s tím vesel˘m prÛbojn˘m chlapíkem s reklamním úsmûvem a playboyskou krásou jsem uÏ nemûl nic spoleãného. Byla to absolutnû nemoÏná pfiedstava: tenhle obliãej, kter˘ tu na mne zíral z pfií‰erného zrcadla, vydûlával pfied ãtvrtstoletím miliony, nesãetné miliony! Pûst stoupala. První pár Ïeber. Druh˘ pár. Tady se zastavila a vyãkávala. BûÏel jsem zpátky do salonu. Otevfiel jsem dvefie a stiskl zvonek na patrového ãí‰níka. Pak jsem v loÏnici zase zatáhl závûsy. Nesmûl poznat, jak vypadám. Také noãní lampiãku jsem zhasl. Svûtlo, které sem dopadalo ze salonu a z koupelny, staãilo. Pfiitáhl jsem si pfiikr˘vku aÏ ke bradû. UÏ tu byl. „Dále!“ Vstoupil s úsmûvem do salonu, mlad˘ a perfektnû vy‰kolen˘ zamûstnanec luxusního hotelu. U dvefií zÛstal stát, na mne nepohlédl, zadíval se do prázdna a zdvofiile, bez jakéhokoli podtónu, pronesl: „Dobré jitro, pane Jordane. Pfiejete si snídani?“ Tfietí pár Ïeber. Druh˘ pár. Tfietí pár. Nemohl jsem promluvit. Ale musel jsem. „Snídani... ano...“ „Kompletní?“ „Kompletní...“ Îádného lékafie. Îádného lékafie. „âaj, nebo kávu?!“ Druh˘ pár. Tfietí. Druh˘. „Ká... kávu...“ „Vajíãko na pût minut?“ „Ano...“ Nikdo nesmûl vûdût, Ïe jsem nemocn˘. To bylo moje tajemství. Jinak ten film nedostanu. „Dûkuji mnohokrát, pane Jordane.“ Byl jsem uÏ tak rozru‰en˘, Ïe jsem sáhl po malém zlatém kfiíÏku leÏícím na noãním stolku. Stiskl jsem ho a otáãel jím v prstech. AÏ do mého odletu z Los Angeles visel na tenkém fietízku mezi Shirleyin˘mi tepl˘mi, pevn˘mi Àadry. V okamÏiku, kdy jsme se louãili (má Ïena se odvrátila a plakala), kdyÏ uÏ jsem procházel pfiepáÏkou, mi Shirley vtiskla amulet tajnû do 23
Simmel/SVŮJ KALICH.../1_2017
9.5.2017
22:29
Stránka 24
Johannes Mario Simmel
dlanû. Od té doby jsem ho nosil s sebou pofiád, brával jsem ho do ruky a pevnû tiskl pfii jednáních, v˘robních poradách, pfii prvních zku‰ebních zábûrech. Dodával mi neustále odvahu, tenhle zlat˘ kfiíÏek, aãkoli jako symbol pro mne nemûl v˘znam, aãkoli jsem v Shirleyina Boha nevûfiil. Ale vidûl jsem v tom malém kfiíÏku její ãást, vÏdyÈ tak dlouho leÏel na jejím tûle. Kdykoli jsem se ho dotkl, pfiipadalo mi, jako bych se dot˘kal její sametové svûÏí pokoÏky, jejího mladého a pevného tûla. A dodával mi odvahu i teì. „Poãkejte...“ Zastavil se. Bylo mi jedno, co si ãí‰ník pomyslí. „Na psacím stole leÏí stomarkovka. Vezmûte si ji a udûlejte mi laskavost...“ „Rád, pane Jordane.“ Ta boufie. Ta boufie mne zbavovala rozumu. „Za chvíli za mnou pfiijde...“ Musel jsem pfiestat, protoÏe pûst stoupala zdola aÏ k srdci a zase se ohlásil strach, ten stra‰n˘ strach jako pfiedtím. „Není vám dobfie, pane?“ „Jen jsem se... jen jsem se zakuckal...“ Stál tam ve svûtle, díval se do prázdna a trpûlivû se usmíval. Kroutil jsem se v té tmû a cítil, jak po mnû sahá smrt, ano smrt. A dávil ze sebe slova: „Za chvíli za mnou pfiijde... nበkame... raman. Slíbil... jsem mu... láhev whisky a zapomnûl jsem... ji obstarat. Byl byste...“ „Po‰lu poslíãka.“ „Ale... musí to b˘t... hned...“ „Zajisté.“ „Je‰tû pfied... snídaní...“ Je to fuk. Je to fuk, aÈ si myslí, co chce. Strach. Strach. „Hned to zafiídím. Má to b˘t kanadská whisky, nebo skotská?“ „Skotská...“ Pûst. Teì zasáhla srdce. Otevfiela se. Vzápûtí se zavfie. „Nûjakou zvlá‰tní znaãku, pane Jordane?“ „Nûjakou... skotskou.“ „Máme tu láhev hezky zabalit?“ „Co?“ „Myslím jako dárek.“ „Ne... ano... to je jedno... jenom... hned... pfiinést...“ Uklonil se. Usmíval se teì ironicky? To je fuk. To je fuk. Otoãil 24
Simmel/SVŮJ KALICH.../2_2017
9.5.2017
21:53
Stránka 576
Johannes Mario Simmel SVÒJ KALICH HO¤KOSTI Z nûmeckého originálu Bis zur bitteren Neige, vydaného nakladatelstvím Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG v Mnichovû v roce 1962, pfieloÏila Milada Koufiimská Obálku navrhla SoÀa ·edivá Odpovûdná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 576 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9048. publikaci Sazba a grafická úprava Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání v Euromedia Group tfietí Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz