Šikovní človíčkové Žil jednou jeden chudý švec. Stále se mu nedařilo a nakonec mu zbyla kůže jen na jeden jediný pár bot. „No, co se dá dělat,“ řekl si. Večer nakrájel kůži na boty, a že je druhý den ušije. Potom si lehl do postele a hned usnul, protože měl čisté svědomí. Ráno se chtěl pustit do práce. Ale co to? Na stole leží hotové boty. Švec se tomu podivil, nedokázal si to vysvětlit. Vzal boty, že si je prohlédne. Byly moc pěkné, jeden steh jako druhý. „Kdo to udělal?“ mumlal si pod fousy. „Nebyl to ledajaký švec, ale opravdový mistr!“ uznale kývl hlavou. Za chvíli přišel kupec. Boty se mu líbily, a tak za ně dobře zaplatil. Za utržené peníze si švec koupil kůži na dva páry bot.
29
Večer kůži nakrájel, že se ráno pustí do šití. Ale když vstal, boty byly hotové. Hned se našli kupci a zaplatili tolik, že si švec mohl koupit kůži na čtyři páry bot. A druhý den ráno našel všechny čtyři páry ušité. To se stále opakovalo: co večer připravil, ráno bylo hotové. Začalo se mu dobře vést. O výdělek už neměl nouzi a brzy se z něho stal bohatý člověk.
30
Jednou večer krátce před Vánoci švec zase nakrájel kůži na boty a řekl ženě: „Co kdybychom přes noc zůstali v dílně, abychom viděli, kdo nám tak usilovně pomáhá?“ Žena souhlasila. Když se setmělo, nechali v dílně hořet malou svíčku, schovali se do kouta a čekali, co se bude dít.
31
O půlnoci se objevili dva malí človíčkové, pidimužíci. Byli bosí a v chatrném oblečení. Z verpánku si vzali náčiní a kůži, sedli si na podlahu a dali se do práce. Šídlo, jehla a kladívko se jim v šikovných prstíkách jen míhaly. Udivený švec od nich nemohl odtrhnout oči.
Pracovali pilně, dokud nebylo všechno hotové. Potom uklidili náčiní na své místo, na verpánek položili hotové boty a zmizeli. Ráno řekla žena muži: „Ti malí človíčkové nám pomáhají. Nebýt jich, nejspíš bychom šli žebrotou. Měli bychom se jim nějak odvděčit. Stále jen pracují, a přitom chodí v roztrhaných šatech a bosí. Určitě je jim zima. Ušiju jim košilky, kabátky a kalhoty a upletu čepičky a ponožky. A ty jim udělej botičky.“
34
„Dobře jsi to vymyslela,“ zaradoval se švec a oba se hned pustili do práce. Večer místo kůží na boty položili na verpánek své dárky a opět se schovali do kouta. Chtěli vidět, co budou pidimužíci dělat. Přesně o půlnoci se človíčkové objevili v dílně a chtěli se pustit do práce. Když místo nakrájené kůže našli pěkné šaty, nejdřív byli zaražení, ale pak se zaradovali. Rychle se převlékli a zazpívali si veselou písničku:
35
Dlouho jsme tu pobyli, pěkné botky ušili. Je čas dratev odložit a do světa vyrazit! Poskakovali a tančili, až dotančili ke dveřím a zmizeli. Od té chvíle už se v ševcovské dílně neukázali. Švec už jejich pomoc nepotřeboval. Práce mu šla od ruky a dobře se jim se ženou vedlo. Ale na šikovné človíčky nikdy nezapomněli.
37
Mazaná Gréta Byla jednou jedna mladá kuchařka a ta se jmenovala Gréta. Jednoho hezkého dne se procházela po vsi v červených střevících s podpatky. Jak si tak vykračovala, podpatky klapaly a Gréta si řekla: „Grétko, ty jsi ale pěkné děvče!“ Na procházce jí vytrávilo, a tak se doma pustila do ochutnávání všeho, co navařila. Ochutnávala a ochutnávala, dokud se dosyta nenajedla. „Kuchařka přece musí vědět, jestli je jídlo, které připravila, dobré,“ přesvědčovala samu sebe. Jednoho dne jí pán domu řekl: „Gréto, večer budu mít hosta, připrav dvě kuřata. A dej si záležet.“ „Spolehněte se, pane, udělám všechno, co je třeba,“ odpověděla mu Gréta. Připravila dvě kuřata, a když se blížil večer, napíchla je na rožeň a dala péct. Brzo byla obě dozlatova upečená, ale host nikde. „Host nejde,“ řekla Gréta pánovi, „kuřata je třeba sundat z ohně. A je škoda nesníst je hned, dokud jsou nejkřupavější.“
38 38
„Zajdu k němu a přivedu ho,“ odpověděl pán. Když za sebou zavřel dveře, Gréta sundala rožeň s kuřaty z ohně. „Kdoví kdy ti dva přijdou!“ lamentovala. „Zatím se maso na ohni vysuší.“ Sedla si a chvíli se kochala pohledem na upečená kuřata. Potom je natřela omastkem, znovu je dala na oheň, točila rožněm a prozpěvovala si. Pečené masíčko lákavě vonělo a Gréta si pomyslela: „Měla bych je ochutnat! Co kdyby jim něco chybělo?“ Dloubla prstem do pečeného kuřátka, kousek si z něj uštípla a povzdychla si: