0038303

ISBN 978-80-7549-001-8

9 788075 490018

Andele nam davaji odpoved_V2 CMYK.indd 1

Andělé nám dávají odpověď

Po celý život, na každém kroku nás doprovázejí, chrání a vedou andělé. Dobře vědí o otázkách, které nás znepokojují, a jsou ochotní se s námi podělit o svoji moudrost.

Autorce, známé tlumočnici andělů, se podařilo porozumět jejich řeči a je schopna s anděly rozmlouvat.

Koho z nás by nezajímalo, jak si splnit svá přání, jak pozitivně ovlivnit svůj život a najít jeho smysl nebo co znamenají určité události a setkání, proč dochází k válkám a proč Bůh nezabrání katastrofám postihujícím a ohrožujícím existenci lidstva.

Tyto a další otázky pokládá autorka andělům a oni odpovídají. Zevrubně, srozumitelně, a navíc citlivě.

Alexa Krieleová

POSELSTVÍ NEBES

Alexa Krieleová

Andělé nám dávají odpověď na otázky smyslu života 3/18/16 11:01 AM

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 9

Pfiedmluva MARTIN KRIELE

I.

A

lexa Krieleová (roãník 1961), pochází z jihonûmecké lékafiské rodiny. Studovala filozofii a psychologii a pracovala – nejdfiíve v Argentinû, pozdûji ve Vorarlbergu – v oblasti vzdûlávání dospûl˘ch a jako novináfika. VyrÛstala ve svobodomyslném prostfiedí, poznamenaném praktick˘m protestantismem a orientovaném pfiedev‰ím na rozum. NáboÏenství a církev jí byly vzdálené. A kdyÏ – ve sv˘ch tfiiatfiiceti letech – byla náhle konfrontována se skuteãností, Ïe na ni mluví andûlé, cítila se zaskoãena.

Teprve po urãité dobû, kdy se stále znovu a znovu pfiesvûdãovala o pfiekvapivé spolehlivosti andûlsk˘ch sdûlení, poãáteãní skepse zmizela. Andûlé pfiijímali tuto „zku‰ební dobu“ s humorem a porozumûním. Pak ov‰em Alexu vyzvali k váÏné práci – k zevrubnému prostudování v‰eho, co se obvykle naz˘vá nebem a co v pregnantních formulacích vyjadfiuje kfiesÈanská víra. V˘sledkem je ãtyfisvazkové dílo Wie im Himmel, so auf Erden1 (Jak v nebi, tak i na Zemi). Jeho znalost není nezbytnû nutná k porozumûní knize, kterou právû drÏíte v ruce. Tématem této knihy je „smysl Ïivota a smysl stvofiení“ a je koncipována tak, aby byla srozumitelná i samostatnû. Pro ãtenáfie, ktefií by si urãité znalosti chtûli prohloubit, je opatfiena poznámkami, odkazujícími na základní dílo (do ãe‰tiny ov‰em dosud nebylo pfieloÏeno).

Tûm, ktefií by se rádi dozvûdûli více o zpÛsobu, jak˘m Ale-

1

Ch. Falk-Verlag, Seeon 1998–2001

9

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 10

xa tlumoãí fieã andûlÛ, nebo skeptikÛm, ktefií pochybují a mají rozumové námitky, doporuãuji pfiedmluvu k prvnímu a tfietímu dílu a doslov k dílu ãtvrtému. Zde uvedu jen nûkolik doplÀujících my‰lenek.

1. Andûlé dali podnût k napsání této knihy, neboÈ existuje mnoho lidí, ktefií ztratili víru ve smysl Ïivota, nebo o nûm pfiinejmen‰ím pochybují. Ve filozofick˘ch spisech na své otázky ãasto nenalézají odpovûdi. S odpovûìmi, které dává církev a teologie, mají potíÏe, neboÈ teologická svûtonázorová v˘chodiska jsou pro nû buì odtaÏitá nebo na základû poznatkÛ moderní vûdy nepfiijatelná. Církev a teologie se rovnûÏ mnohdy ost˘chají pfiiblíÏit a osvûtlit tato svûtonázorová v˘chodiska, neboÈ pak by si uÏ od „esoterick˘ch“ záleÏitostí nemohly nadále udrÏovat svÛj pau‰ální odstup. Jejich odpovûdi na otázky smyslu Ïivota jsou ãasto velmi strohé a zdrÏenlivé. Katechismus katolické církve z roku 1993 má sice tématick˘ rejstfiík se sedmdesáti odstavci, av‰ak heslo „smysl“ zde nenajdeme.

AndûlÛm jde o to, aby nám ukázali souvislosti, v jejichÏ celku je moÏné poloÏit smysluplnou otázku a nalézt na ni rovnûÏ smysluplnou odpovûì. Neustále se ukazuje, Ïe jejich odpovûdi nejsou ve skuteãnosti niãím nov˘m nebo dokonce pfievratn˘m, je to jen staré, dávno zapomenuté umûní oÏivovat a zpfiítomÀovat my‰lenky.

2. Jak kniha vznikala: Alexa zavfie oãi, zklidní se, zaãne odfiíkávat Otãená‰, pak Zdrávas a dal‰í modlitby, aby vylouãila jak˘koliv ru‰iv˘ vliv neãist˘ch bytostí. Teprve potom je pfiipravena vnímat Eliona, andûla Boha Otce, jemuÏ vdûãíme za podstatnou ãást knihy Wie im Himmel, so auf Erden. Andûl nás srdeãnû pfiivítá, obvykle s mil˘m humorem. Jeho slova pak Alexa fiíká nahlas jako by simultánnû tlumoãila. Já jsem pfii tûchto sezeních také pravidelnû pfiítomen a ptám se na vûci, o nichÏ se domnívám, Ïe se t˘kají i jin˘ch lidí. âasto se sezení úãastní i pfiátelé, ktefií mohou rovnûÏ klást otázky.

10

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 11

Texty pfii sezení nahráváme a potom je necháme pfiepsat.

M˘m úkolem je provést korekturu, dát textu odpovídající formu z hlediska jazyka. Do obsahu sdûlení v Ïádném pfiípadû nijak nezasahuji. Jakmile je rukopis hotov, následuje fiada sezení s nejvy‰‰ím uãitelem, nebesk˘m mistrem, kter˘ pÛsobí ve sluÏbách Krista. I od nûj pochází znaãná ãást textu ve zmiÀovan˘ch základních dílech. Pfii tûchto sezeních pfiedãítám pomalu text, nejvy‰‰í uãitel mû obãas pfieru‰í a upfiesní nûjakou formulaci nebo najde lep‰í v˘raz neÏ Elion, pfiípadnû nûco doplní i po obsahové stránce, aby byl text je‰tû názornûj‰í a srozumitelnûj‰í. Provádí s námi také praktická cviãení, která pomáhají uplatnit nauãené v bûÏném Ïivotû.

Text této knihy pochází tedy pfiedev‰ím od Eliona, mnohé pasáÏe také od nejvy‰‰ího uãitele. Uvádûní neustále se stfiídajících zdrojÛ by zde pÛsobilo ru‰ivû, neboÈ nejvy‰‰í uãitel do textu zasahuje ãasto pouze krátk˘mi vsuvkami. Navíc se oba my‰lenkovû naprosto shodují. V nebi neexistují Ïádné rozdílné názory a ideové smûry, n˘brÏ pouze rozdílné úlohy ve sluÏbách celku, spoleãné pÛsobení v niãím neru‰ené harmonii.

3. Je‰tû nûkolik slov ke skeptikÛm, ktefií ze svûtonázorov˘ch ãi teologick˘ch dÛvodÛ pfiistupují k této knize s nedÛvûrou nebo odmítáním. Existuje celá ‰kála skeptick˘ch postojÛ vÛãi nebesÛm: a) Andûlé neexistují. b) Andûlé sice existují, ale nemluví. c) Mluví, ale ãlovûk jejich fieãi nerozumí. d) MÛÏe jim rozumût, ale sly‰í pouze krátká a tûÏko pochopitelná sdûlení. e) Andûlé mohou s lidmi mluvit a v minulosti to také ãinili, dnes v‰ak uÏ ne. f) Mluví s lidmi i nadále, ale jejich slova nepfiedstavují Ïádná souvislá sdûlení. g) Souvislá sdûlení se mohou vyskytnout, opakuje se v nich 11

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 12

v‰ak pouze to, co je psáno v Bibli, co uãí katechismus, co pfiiná‰í tradice nebo jsou to vÛbec jen v‰eobecnû známá moudra. h) Andûlé jsou schopni souvisl˘ch a my‰lenkovû zajímav˘ch projevÛ, nevyznají se ov‰em ve svûtû lidí. i) Vyznají se sice v bûÏném Ïivotû lidí, ale ne v moderní spoleãnosti – vûda, právo, politika, umûní, literatura jsou jim totiÏ cizí. j) Vyznají se v moderní spoleãnosti, vÏdyÈ inspirují velké umûlce a vynálezce, ale udrÏují si odstup od kfiesÈanství a církve.

Na jaké místo této stupnice se ãlovûk sv˘mi názory fiadí a zda se nûãím takov˘m vÛbec zab˘vá, závisí pfiirozenû na jeho osobnosti a na prostfiedí, v nûmÏ se pohybuje. Pro nûkoho bude moÏná smysluplnûj‰í si prozatím – alespoÀ v tomto okamÏiku – otázky, které nastoluje tato kniha, vÛbec nepfiipou‰tût. Tady neplatí argumenty, nelze vyná‰et Ïádné soudy, je moÏné pouze respektovat rÛzné postoje. Bylo by po‰etilé se domnívat, Ïe se v‰ichni lidé ihned zafiadí do nûkteré z deseti pfiihrádek. VÏdyÈ svût je mnohem vût‰í, pestfiej‰í a zajímavûj‰í, neÏ se ti netrpûliví domnívají. Témata, kter˘mi se zab˘vá tato kniha, jsou naléhavá. Nám se zdá smysluplné si poslechnout, co k nim fiíkají andûlé. Stejn˘ názor budou mít zfiejmû i ãtenáfii této knihy.

II. Elion mû poÏádal, abych úvodem nastínil stav diskuse o smyslu Ïivota ve filozofii poãínaje osvícenstvím 18. století, neboÈ se pfiíleÏitostnû ve sv˘ch sentencích k tûmto teoriím obrací.

Pro tento úãel postaãí naãrtnout zde v hrub˘ch rysech pût základních filozofick˘ch smûrÛ, zab˘vajících se smyslem Ïivota – bez ãlenûní, uvádûní dÛkazÛ a bez diskutování s ni12

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 13

mi. V této knize jde pouze o to, co – kritického ãi souhlasného – k jednotliv˘m filozofick˘m uãením fiíká nebe. KaÏd˘ z tûchto pûti základních my‰lenkov˘ch smûrÛ je zde reprezentován jedním jménem. Tímto v˘bûrem nemá b˘t v Ïádném pfiípadû zpochybnûna velikost ostatních myslitelÛ. Kdo by se chtûl lépe orientovat v souãasn˘ch variantách filozofické diskuse o smyslu Ïivota, tomu doporuãuji hezkou kníÏku Der Sinn des Lebens (Smysl Ïivota), která obsahuje na sedmdesát pfiíspûvkÛ autorÛ pfiedev‰ím z nûmeckého, francouzského a angloamerického jazykového prostfiedí.2 Od doby osvícení je pro v‰echny filozofické smûry, které se zab˘vají smyslem Ïivota, spoleãné to, Ïe nemají náboÏenské ani metafyzické kofieny, naopak v˘chodiska tohoto druhu nepfiipou‰tûjí. Chápou samy sebe rozumovû, jejich základní otázka zní: Co konzistentního lze fiíci ke smyslu Ïivota, kdyÏ odhlédneme od toho, Ïe existuje BÛh a jeho nebe‰tí poslové, ktefií dávají událostem smysl? Jak dalece mÛÏeme smysl rozpoznat nebo vytvofiit, kdyÏ se na svût díváme pohledem vûdce a na ãlovûka pohledem psychologa?

1. Immanuel Kant (1724–1804) dal „modernímu vûdomí“ stûÏejní v˘raz a podstatnû pfiispûl k jeho formování pro budoucnost. Podle Kanta ve‰kerá dosavadní metafyzika neobstojí pfied nároky vûdy. Spoãívá na neudrÏiteln˘ch premisách a zaplétá se do nefie‰iteln˘ch protikladÛ. Pfiedev‰ím nelze dokázat existenci Boha, ta se vûdeckému poznání naprosto uzavírá.3 Kant v‰ak souãasnû nechtûl na otázky smyslu Ïivota rezignovat. Vidûl smysl v mravním v˘voji lidstva a jednotlivého ãlovûka. Z tohoto pfiesvûdãení vypl˘vají následující konsekvence: âlovûku je vlastní povûdomí o zákonu mravnosti.

S jeho pomocí se dostává nad vûdû pfiístupn˘ svût jevÛ. Zde Sestavili Christoph Fehige, Georg Meggle a Ulla Wessels, vy‰lo v Mnichovû v r. 2000 3 Srovnej: Kritika ãistého rozumu. Druhá kniha, druh˘ oddíl 2

13

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 14

zaÏívá bezprostfiední zku‰enost se svobodou, s nesmrtelností a Bohem. Tato filozofie tedy nesmûfiuje od Boha k mravnosti, n˘brÏ od mravnosti k Bohu. Pokud ãlovûk ve svém nitru zákon mravnosti nemá, nemÛÏe získat vhled do existence Boha. JestliÏe v sobû mravnost nosí, rozum postuluje existenci Boha. Kdyby BÛh neexistoval, neexistoval by ani zákon mravnosti.

PonûvadÏ smysl Ïivota spoãívá v rozvoji mravnosti, existuje je‰tû i pro Kanta nefie‰iteln˘ vztah mezi Bohem a smyslem Ïivota. Sled my‰lenek mÛÏeme shrnout takto: BÛh je sice vûdou neuchopiteln˘, ale prostfiednictvím mravnosti poznateln˘ a dává Ïivotu vy‰‰í smysl.

Pro mnohé pozdûj‰í, na Kanta navazující myslitele nebyla uÏ tato postulace Boha dostateãnû pfiesvûdãivá. Podle nich je vûda královskou cestou poznání. JestliÏe Bohu zÛstává hlavní vchod do moderního svûta uzavfien, není Ïádn˘ dÛvod, aby tam vstupoval postranními dvefimi. Víra v existenci Boha se od rozumu v Ïádném pfiípadû nepoÏaduje.

PouÏívaly se tzv. humanistické argumenty: âlovûk nese vûdomí mravnosti v sobû, je morální bytostí, aÈ vûfií v Boha ãi nikoliv. Svûdomí je zkrátka ãlovûku dáno, pfiijímat jeho údajnû náboÏenské podmínky vzniku je konstrukce historické a psychologické povahy.

2. Jeremias Bentham (1748–1832) argumentoval utilitaristicky.

Domníval se, Ïe smysl Ïivota spoãívá v uspokojování zájmÛ a v nalezení pocitu ‰tûstí.4 Nûjak˘ dal‰í smysl nebere v úvahu. B˘t ne‰Èastn˘ nemÛÏe podle nûj z principu Ïádn˘ smysl mít. Ani lidsk˘ Ïivot jako takov˘ za tûchto pfiedpokladÛ vlastnû nemá smysl, neboÈ smrtí dochází ke ztrátû ve‰kerého dosaÏeného pozemského ‰tûstí.

Aby se ãlovûk stal ‰Èastn˘m, musí Ïít mravnû. Co mravnost 4

Srovnej: Jeremias Bentham, An introduktion of the principles of morals and legislation. Dílo, sv.I, Lond˘n 1838–1843

14

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 15

konkrétnû znamená, se lidé uãí tím, Ïe dbají na své zájmy.

Je ov‰em dÛleÏité, aby neuspokojovali krátkodobé zájmy jednotlivcÛ, coÏ by jistû vedlo k nespravedlnostem, n˘brÏ mûli na zfieteli dlouhodobé zájmy celého spoleãenství v jeho protikladech. Aby nûco takového mohlo fungovat, musí platit pravidla a zákony, jimiÏ se budou v‰ichni fiídit. Tímto zpÛsobem se sice asi nepodafií uspokojit v‰echny, ale velká ãást lidstva svého ‰tûstí dosáhne. âlovûk tedy mÛÏe a nemusí pfiijmout existenci Boha – pro poznání mravnosti je to lhostejné. Strach z BoÏího trestu ov‰em kaÏdopádnû pfiispívá k dodrÏování mravních zásad.

Potud propagování existence Boha – bez ohledu na jeho zpÛsob – zcela jistû urãit˘ uÏitek pfiiná‰í.

3. Pro mnoho moderních myslitelÛ bylo málo pfiesvûdãivé, Ïe by smysl Ïivota spoãíval pouze v takovémto dosahování ‰tûstí.

Ludwig Feuerbach (1804–1872) se domnívá, Ïe smyslem nemÛÏe b˘t pouze dosaÏení blahobytu, Ïivot v míru, spoleãenské uznání nebo rodinné ‰tûstí. KaÏd˘ ãlovûk by si mûl sám pro sebe vytyãit cíl, kter˘ dá jeho Ïivotu smysl. Takov˘m cílem je napfiíklad umûlecká tvorba, vûdecké bádání, ãinnost vyÏadující odvahu nebo politická práce vedoucí k pokroku lidstva.

I zde platí, Ïe nûjak˘ smysl dan˘ Bohem sám o sobû neexistuje, v kaÏdém pfiípadû není zjevn˘. âlovûku tedy nezb˘vá nic jiného, neÏ dát svému Ïivotu smysl vlastní. CoÏ je – pfiedev‰ím pro pfiem˘‰livé lidi – také nutné a pfiirozené. NeboÈ „nejvût‰í ne‰tûstí je bezcílnost“5 nebo také: „Ve skuteãnosti je pro schopného ãlovûka nejvy‰‰ím cílem on sám.“6 4. Dal‰í moderní pfiedstavitelé filozofie vûdomí nastolili otázku, zda není rozumné ãi dokonce heroické osvobodit Ïivot od otázek po jeho smyslu. Pfiíkladem je Albert Camus (1913–1960), nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce1957.

5 6

Citát z: Ludwig Feuerbach, Gesammelte Werke. Schaffenhauer 1967 Citát z téhoÏ zdroje

15

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 16

Camus se inspiroval známou postavou z fiecké mytologie, Sisyfem, kter˘ se postavil bohÛm a oklamal smrt. Za svoji opováÏlivost byl odsouzen k nesmyslné práci v podsvûtí. Musel valit do kopce obrovsk˘ balvan, kter˘ se v‰ak vÏdy opût zfiítil dolÛ. Camus spatfioval v Sisyfovi symbol moderního ãlovûka, kter˘ se sice boufií proti absurditû svûta bez Boha a dokáÏe se obãas vypnout k morálnímu hrdinství, av‰ak nesmyslnost tohoto svûta akceptuje a uãí se v ní b˘t ‰Èastn˘: „âlovûk si musí pfiedstavit Sisyfa ‰Èastného.“7 Svût je sice absurdní, ale ãlovûk si z toho nezoufá a navzdory tomu hledá a nalézá smysl Ïivota ve „vitálních radostech revolty“.8 5. Nikoliv vzpouru proti nesmyslnosti svûta, n˘brÏ radostné pfiitakání tomuto svûtu vyjadfiuje ve svém díle Friedrich Nietzsche (1844–1900), pfiedev‰ím v uãení o vûãném návratu.9 Poãet moÏn˘ch kombinací atomÛ je omezen˘. Daná kombinace se tedy bude neustále opakovat, a to v nekoneãném kruhu: „V‰e pfiichází a odchází, kolo bytí se neustále otáãí.“ Tento model svûta mûl vyvrátit pfiedstavu, Ïe existuje v˘voj smûfiující k nûjakému cíli, kter˘ pozemskému dûní dává smysl.

Nehledû na ostatní hlediska, uÏ z ãistû matematick˘ch dÛvodÛ není ov‰em vûãné navracení téhoÏ moÏné. Za pfiedpokladu, Ïe Slunce a tedy i Zemû mají pfied sebou je‰tû asi pût miliard let, je poãet atomÛ a jejich moÏn˘ch kombinací tak obrovsk˘, Ïe opakování téhoÏ nepfiichází v tomto ãasovém omezení v úvahu. Nietzschemu v‰ak nejde o fyzikálnû nebo matematicky pfiesné vyjádfiení, n˘brÏ o apel na ãlovûka, kter˘ ví, Ïe „BÛh je mrtev“, a proto kaÏdou formu náboÏenství a metafyziky povaÏuje za iluzi; jin˘mi slovy na ãlovûka „moderního vûdomí“, kter˘ je vyz˘ván, aby pfiitakal pozemskému bytí a miloval je. Právû toto pfiitakání nesmyslnosti dává Ïivotu je‰tû poslední moÏn˘ smysl. Takov˘ ãlo7 8 9

Citát z: Albert Camus, Le mythe de Sisyphe. 1942, ãesky: M˘tus o Sisyfovi Srovnej: Albert Camus, L’homme revolté. 1951, ãesky: âlovûk revoltující Srovnej: Friedrich Nietzsche, Also sprach Zarathustra, ãesky: Tak pravil Zarathustra

16

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 17

vûk se stává pro Nietzscheho nadãlovûkem, smyslem Ïivota na zemi.10 Nadãlovûk je posledním ãlánkem biologického v˘voje a je smysluplné mu v jeho rozvoji vûdomû pomáhat – jak biologicky, tak estetick˘m vzdûláváním a v˘chovou. Místo aby unikal do náboÏensk˘ch a metafyzick˘ch omylÛ nebo nesmyslnému svûtu bez Boha vzdoroval, má tuto nesmyslnost s radostí a nad‰enû pfiijímat, a právû tím mÛÏe dát Ïivotu smysl.

Tito pfiedstavitelé moderní filozofie vûdomí ukazují, jak je moÏné nahlíÏet na otázky smyslu Ïivota, pokud ãlovûk nebere zfietel na náboÏenská v˘chodiska, neboÈ ta jsou vûdecky nepodloÏená. RÛzné existující filozofické anal˘zy lze zpravidla pfiifiadit k nûkterému, pfiípadnû k více z tûchto základních smûrÛ.

III. PonûvadÏ následující v˘klady pocházejí z nebesk˘ch míst, je pfiedem jasné, Ïe se budeme pohybovat na pÛdû víry. Stejnû jasné by ov‰em mûlo b˘t, Ïe i nebesa povaÏují tuto oblast za vûdecky neprokazatelnou. Potud tedy nebe nijak nezpochybÀuje „moderní vûdomí“. V tom spoãívá novost, mÛÏeme fiíci modernost jeho projevu. To nachází v˘raz i ve zpÛsobu v˘kladu, kter˘ se snaÏí vysvûtlovat a zdÛvodÀovat, coÏ mÛÏe b˘t pfiekvapivé pro mnohé teology. Tento styl odpovídá potfiebám a poÏadavkÛm moderní spoleãnosti.

Tématem první ze tfií hlavních ãástí knihy je vesmír, jeho astronomick˘ a biologick˘ v˘voj od poãátku po koneãn˘ cíl – návrat stvofiení k Bohu. Druh˘ díl je vûnován hledání smyslu v individuálním Ïivotû.

Tfietí ãást se zab˘vá stfiední úrovní, dûjinami lidstva.

10

„Nadãlovûk je smyslem zemû. Zapfiísahám vás, bratfii moji, zÛstaÀte vûrni zemi a nevûfite tûm, kdoÏ vám mluví o nadpozemsk˘ch nadûjích...Opovrhovatelé Ïivotem to jsou, odumírající a sami otráveni, jichÏ zemû je syta.“(Citát z: Tak pravil Zarathustra, díl I, str. 9, Votobia 1992)

17

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 18

Toto pofiadí má svoji logiku: Smysl dûjin lze vysvûtlit pouze na základû pochopení smyslu Ïivota jedince a ten se vztahuje ke smyslu vesmírného celku.

Otázky t˘kající se smyslu dûjin jsou obãas vloÏeny do textu prvních dvou dílÛ. Andûl se nechal pfieru‰it, ale poÏadoval, aby z tûchto odpovûdí vznikl samostatn˘ souvisl˘ text. âasto poukazoval na to, Ïe bez základních pfiedpokladÛ mÛÏe dojít ke zkratu: „Jak˘ smysl ? Smysl pfiece nemá vÛbec nic.“ Pochopit smysl dûjin ov‰em vyÏaduje velkou dávku trpûlivosti. Pfiedpokladem je, Ïe ãlovûk bere otázky smyslu Ïivota váÏnû, celou svou bytost jimi jakoby nechá prostoupit a ze zásady vûfií, Ïe je moÏné odpovûì nalézt. To se mu nejlépe podafií, kdyÏ pochopí smysl stvofiení a na jeho základû také smysl vlastního Ïivota, vãetnû bolestn˘ch zku‰eností. Pak bude schopen pochopit i smysl Ïivota ostatních a posléze také poodhalit tajemství historick˘ch událostí.

Velikonoce 2002

Martin Kriele

18

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 19

Úvod

VùDOMÍ Z HLEDISKA VùDY A NÁBOÎENSTVÍ

E

lion fiíká: Je vÛbec oprávnûné ptát se po smyslu, nebo je Ïivot pouze fietûzem náhod, neplánovan˘, neuspofiádan˘, nik˘m nefiízen˘ proces, postrádající jak˘koliv úmysl a cíl?

Tato domnûnka se vkrádá pfiedev‰ím tehdy, kdyÏ se ãlovûku nedafií, kdyÏ ho potká nûjaké ne‰tûstí nebo nepfiíjemnost – váÏnû onemocní, neuspûje v povolání, selÏe v partnerství, má finanãní potíÏe, problémy se zákonem, propadne alkoholu nebo drogám, musí emigrovat, jeho zemi postihne válka. MoÏností je nespoãet. MÛÏe i takto ne‰Èastn˘ Ïivot nést v sobû nûjak˘ smysl? Nebo pfii zpûtném pohledu zb˘vá jen zá‰È a zoufalství?

Je i zde otázka po smyslu oprávnûná? Nebo mají pravdu ti, ktefií fiíkají, Ïe v‰e je nahodilé a ãlovûk musí tuto nahodilost pfiijmout? Má se pfiesto nauãit Ïít na tomto svûtû, zabydlet se tu a cítit se dobfie, b˘t navzdory v‰emu vesel˘ a spokojen˘? Nebylo by právû toto hrdinské nebo alespoÀ rozumné?

Vûc se má takto: Domnûnka, Ïe svût má nûjak˘ smysl, pfiedpokládá, Ïe existuje Stvofiitel, kter˘ svûtu smysl vtiskne.

JestliÏe není BÛh, nemÛÏe b˘t svût jeho dílem, takÏe Ïádn˘ smysl nemá.

BÛh ov‰em nepodléhá vûdeck˘m zákonÛm. Jestli BÛh existuje ãi nikoliv, to není otázka vûdy, n˘brÏ náboÏenství. To znamená, Ïe ji nemÛÏeme spolehlivû zodpovûdût z obecné19

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 20

ho hlediska, lze na ni odpovûdût pouze individuálnû. KaÏd˘ ãlovûk si tedy musí nalézt odpovûì sám. Jin˘mi slovy – víra v Boha se stala pfiedmûtem osobního rozhodnutí. Z logiky vûci vypl˘vá, Ïe pokusy „dokázat“ existenci Boha vûdeck˘mi metodami musely ztroskotat.

Pravda je v‰ak víc neÏ suma vûdeck˘ch poznatkÛ. Ty, aãkoli mohou b˘t zcela správné, pfiiná‰ejí vÏdy pouze ãást pravdy, pouhé v˘seky skuteãnosti, vidûné z rÛzn˘ch hledisek. V˘sledky vûdy závisí vÏdy na zpÛsobu kladení otázek a pouÏit˘ch metodách. Vûda umí pfiekonávat omyly, pfiiná‰et nové objevy, vyvracet domnûnky, ale nikdy nemÛÏe – ani s pomocí v‰ech sv˘ch poznatkÛ – odhalit úplnou pravdu.

Pravda je posvátn˘ pojem, kter˘ je zneuÏíván a jehoÏ v˘znam se zuÏuje, kdyÏ je pouÏíván pouze v souvislosti se správností vûdeck˘ch poznatkÛ.

Individuální pfiesvûdãení o existenci Boha a BoÏího díla nemÛÏe b˘t v˘sledkem vûdeckého poznání. Louis Pasteur fiekl hezkou vûtu: „Trocha vûdy vede ãlovûka od Boha, hodnû vûdy ho ale pfiivádí zpátky k Bohu“. To platí, ale nikoliv proto, Ïe bychom nûkde na cestách vûdy mohli Boha potkat, n˘brÏ proto, Ïe pronikání vûd aÏ k jejich vlastním hranicím pfiiná‰í poznání, Ïe pfies obrovské mnoÏství správn˘ch poznatkÛ není ãlovûku dáno dobrat se podstaty, tedy „pravdy“. Tato zku‰enost dokáÏe otevfiít srdce a mysl pro setkání s boÏsk˘m principem.

Zda ãlovûk bude hledat pravdu v jejím skuteãném smyslu nebo ne, je vûcí jeho individuálního rozhodnutí. ZáleÏí na tom, jak daleko chce dojít, na jakém stupni v hierarchii otázek se zastaví, co ho uspokojí. Domnívat se ov‰em, Ïe pokraãování uÏ nikam nepovede, neodpovídá podstatû vûci. Je sice dobré umût se smífiit s málem, jestli je ale chytré vzdát se dal‰ích otázek, to nepoznáme, pokud se zastavíme v pÛli cesty, nebo se na cestu vÛbec nevydáme. Kdo hledá, najde.

Musí v‰ak brát své hledání váÏnû, jinak nenajde vÛbec nic.

O smyslu a cíli celku je moÏné mluvit pouze tehdy, kdyÏ vyjdeme z pfiedpokladu, Ïe tvÛrce je na poãátku do svého dí20

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 21

la vloÏil. Pouze tehdy je ve‰keré dûní souãástí celkového procesu v˘voje, jehoÏ základem jsou boÏské úmysly.

Otázka smyslu Ïivota je prastar˘ náboÏensk˘ problém a v bibli samozfiejmû nacházíme rÛzné pokusy o jeho fie‰ení. V této souvislosti je nejdÛleÏitûj‰í existence padl˘ch andûlÛ, temn˘ch bytostí, které pfiiná‰ejí samé ne‰tûstí, a pfiesto jim BÛh nebrání, protoÏe svoboda jako jeden z principÛ tvofiení náleÏí v‰em. KdyÏ tedy BÛh Otec respektuje svobodu padl˘ch andûlÛ, nabízí se otázka: Je moÏné pfiisoudit lidskému ne‰tûstí dodateãnû nûjak˘ smysl? Mohlo by to b˘t tfieba takto: Lidé získají zku‰enost, jak temné síly pÛsobí a jak se jim v budoucnu vyhnout nebo jak s nimi nakládat. Zaãnou b˘t obezfietnûj‰í, starostlivûj‰í, budou se k sobû lépe chovat, pfiibude porozumûní, solidarity a ochoty si pomáhat, lidé se zkrátka stanou lep‰ími, najdou úãinné zpÛsoby, jak pfiedcházet ne‰tûstí, instituce budou spravedlivûj‰í a ãetnûj‰í. Je tedy moÏné, Ïe duch, kter˘ si stále pfieje jenom zlo, dokáÏe tûmito oklikami zpÛsobovat i dobro, jak fiekl Goethe?

Lze nûãemu, co zpoãátku Ïádn˘ smysl nemá, jej dodateãnû pfiisoudit, kdyÏ jsou lidé ochotni pÛsobit spoleãnû s nebesy?

Ptát se na smysl má kaÏdopádnû své oprávnûní jen na základû náboÏensk˘ch pfiedpokladÛ: Existuje BÛh a svût je jeho dílem. Kdo to nepfiijímá, mÛÏe samozfiejmû dát svému Ïivotu vlastní smysl tím, Ïe si sám stanoví nûjak˘ u‰lechtil˘ úkol. Bude chtít napfiíklad vyfie‰it dÛleÏit˘ vûdeck˘ problém, uãinit pfievratn˘ objev, vytvofiit umûlecké dílo. Nebo se rozhodne starat se o nemocné a trpící, pomáhat v oblastech postiÏen˘ch válkou ãi pfiírodní katastrofou. MÛÏe se snaÏit zlep‰ovat právní fiád, provádût osvûtu, chránit zvífiata a Ïivotní prostfiedí nebo jin˘m zpÛsobem pracovat ve sluÏbách pokroku lidstva, aby Zemû zÛstala zachována pro dÛstojn˘ Ïivot i pfií‰tím generacím. Takovéto upfiímné snaÏení nepfiiná‰í ãlovûku jen vlastní dobr˘ pocit z toho, Ïe dûlá nûco uÏiteãného; dává jeho ãinnosti pozitivní smysl i z hlediska nebes, která ho v jeho snaÏení budou podporovat.

Tím v‰ak otázka smyslu není zodpovûzena vyãerpávajícím 21

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 22

zpÛsobem. Pfiedpokládejme, Ïe namáhavá práce je buì dokonãena, nebo úplnû ztroskotala a zaãínat znovu uÏ není moÏné. V obou pfiípadech pak patrnû je‰tû následuje dlouhá doba dÛchodu. Ztratil snad nyní Ïivot smysl?

Z hlediska nebes má smysl Ïivot kaÏdého ãlovûka, i kdyÏ pfied sebou nemá Ïádné velkolepé poslání nebo se mu nezdafií toto poslání splnit, i kdyÏ ãlovûk sejde z cesty a Ïije v iluzích, lich˘ch nadûjích a fale‰n˘ch oãekáváních. SvÛj smysl mají i ‰patné zku‰enosti, ne‰tûstí, utrpení a zoufalství.

Smysl Ïivota není identick˘ s úkolem, kter˘ si ãlovûk stanoví. Tento úkol dá sice jeho snaÏení cíl, a v‰e, co slouÏí k dosaÏení cíle, lze oznaãit za smysluplné, podobnû jako je dobré mít ofiezanou tuÏku, pokud s ní chceme psát. Otázka smyslu Ïivota se v‰ak nezamûfiuje na pomûr mezi úãelem a prostfiedkem v souvislostech, které si sami stanovíme, n˘brÏ na smysl tûchto souvislostí, na smysl úspûchu ãi neúspûchu, na smysl v‰eho snaÏení a utrpení, na smysl Ïivota jako celku, vãetnû nevyhnutelnosti umírání a smrti.

Teprve ptáme-li se tímto zpÛsobem, dostáváme se do oblasti duchovní.

BÛh si váÏí umûleck˘ch a vûdeck˘ch v˘konÛ, podporuje pozemské mistry a s láskou je doprovází. On pfiipravil jejich pozemskou dráhu a poskytuje jim inspiraci. Opravdu tak neãiní proto, aby nabyli ‰tûstí dosahováním cílÛ, které si sami stanovili, ale proto, Ïe v jejich dílech je obsaÏen nadpozemsk˘ smysl, i kdyÏ o tom tvÛrci sami vÛbec nevûdí.

JestliÏe v lidském konání nadpozemsk˘ smysl chybí, pracují nebesa na tom, aby se to dfiíve nebo pozdûji odhalilo.

Podíváme-li se zpût – jak˘ smysl mohl mít napfiíklad boj za komunistické ãi nacistické ideje nebo za vojenské vítûzství Hitlera? Nebo jak˘ smysl má volební vítûzství zkorumpovaného politika ãi strany se scestn˘m programem? Cíle tohoto druhu smysluplné opravdu nejsou. Pak je ov‰em pro ãlovûka velice dÛleÏité, aby tato nesmyslnost vy‰la najevo a pfiimûla ho k dal‰ímu pfiem˘‰lení o smyslu Ïivota.

Z hlediska nebes má svût a Ïivot svÛj celkov˘ smysl, k nû22

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 23

muÏ se vztahuje smysl jednotliv˘ch událostí. Jemu je podfiízen úspûch a neúspûch, ‰tûstí i ne‰tûstí. JestliÏe ãlovûk odmítá na svût hledût z pozice nadpfiirozena a jeho pohled je zúÏen jen na dosaÏení toho ãi onoho pozemského cíle, nezb˘vá mu neÏ Ïít buì v iluzích, nebo se vyrovnat s nesmyslností svûta. V obou pfiípadech je moÏné dosáhnout krátkodobého ‰tûstí, ale pocit trvalého vnitfiního uspokojení, které pfiiná‰í pfiesvûdãení, Ïe ve‰keré dûní a utrpení má hlub‰í smysl, tímto zpÛsobem získat nelze.

Staví-li ãlovûk otázky smyslu Ïivota do náboÏensk˘ch souvislostí, není dÛleÏité pro Boha, n˘brÏ pro ãlovûka samotného. BÛh ho stvofiil k obrazu svému a jako své podobenství.

A pro ãlovûka je nanejv˘‰ dÛleÏité, jestli si to uvûdomuje a zda to pfiijímá. Pokud ne, povaÏuje-li se napfiíklad za náhodn˘ produkt v˘voje pfiírody, pociÈuje to jeho du‰e – která z podstaty ostatnû ví v‰e lépe – jako sebeodmítání a tûÏkou újmu. Naproti tomu pÛsobí blahodárnû, kdyÏ ãlovûk nalezne jistotu, Ïe otázka po smyslu Ïivota je oprávnûná a lze na ni odpovûdût.

23

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Str谩nka 25

O smyslu sv没ta

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 27

PÒVOD Smysl vychází najevo s cílem, cíl se skr˘vá v pÛvodu

T

ázat se po smyslu Ïivota je oprávnûné, neboÈ svût se snaÏí dospût ke koneãnému cíli – návratu k Bohu. Smysluplné je v‰e, co tomuto cíli slouÏí. Cesta nemusí b˘t pfiímá a mÛÏe b˘t spojena i s bolestn˘mi zku‰enostmi. Protismyslné je v‰e, co návrat bezdÛvodnû zdrÏuje a klade do cesty zbyteãné pfiekáÏky. Îivot ãlovûka má smysl, kdyÏ má smysl svût, lidstvo jako celek a historie jeho v˘voje. Tohle v‰echno mÛÏe mít smysl jen tehdy, je-li to dílo tvÛrce, kter˘ své konání spojil s nûjak˘m zámûrem. Jinak by byl vznik svûta a jeho v˘voj pouh˘m fietûzcem vedle sebe stojících náhod. Je-li svût dílem boÏského Stvofiitele, pak je smysluplné se domnívat, Ïe tvÛrce vtiskl svému dílu, tedy i lidskému Ïivotu, nûjak˘ smysl, Ïe základem svûta je urãitá celková koncepce, která smûfiuje k cíli, a Ïe pfiibliÏování se k tomuto cíli dává v‰emu lidskému konání a utrpení smysl. Pokud se nûkdo rozhodne, Ïe nebude myslet na smysl celku, pak je i otázka po smyslu Ïivota nepatfiiãná. NeboÈ: Kdo cíl nemá, cestu nezná.

V kruhu bude se toãit, Ïivot nemoha proÏít...

CHRISTIAN MORGENSTERN

Koneãn˘ cíl je patrn˘ do té míry, do jaké je jasn˘ pÛvod, kter˘ dal procesu vzniku smûr. Abych vám mohl lépe pfiiblíÏit pfiedstavu vzniku, budu pouÏívat obrazná vyjádfiení, opírají27

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 28

cí se o znám˘ svût pojmÛ. Mûjte tedy prosím na pamûti, Ïe se jedná jen o technickou záleÏitost, o nástroj dorozumûní.

RovnûÏ prosím o pochopení, Ïe uvádím souvislosti pouze v hrub˘ch rysech.

Stvofiení Otec Pfiedstavte si, Ïe BÛh v sobû nesl v‰e, co je známé z jeho pozdûj‰ího díla, ale je‰tû bez formy a tvaru. V‰e tvofiilo jak˘si vesmírn˘ celek bez prostoru a ãasu. BÛh si vystaãil sám se sebou, zasnûnû na sebe hledûl a spokojenû se usmíval, dokud neprocitl z této letargie.

Tato jednota v‰ehomíra znamenala samotu, ale BÛh zatouÏil po spoleãenství. Rozhodl se vyjmout ãást svého vnitfiního svûta a postavit ji proti sobû. Vytvofiil rozdíl mezi vnitfiním a vnûj‰ím, a to tak, Ïe se – obraznû fieãeno – stáhl do sebe a ustoupil do pozadí. V‰e, co nechal vystoupit z vnitfiního svûta navenek, obdafiil formou, ale nikoliv ve smyslu hmotné podoby, n˘brÏ ve smyslu, v jakém obvykle hovofiíme o formû my‰lenky, struktury, úsmûvu ãi mlãení.

Jako první ze sebe vytvofiil Matku a Syna. Matka tedy není synovou matkou, n˘brÏ spí‰e sestrou. Mûla v‰ak nicménû k Synovi matefisk˘ vztah a on ji respektoval jako by jeho matkou byla. Matka a Syn existovali uÏ odedávna, ale nyní jim BÛh dal jejich vlastní existenci, urãitou samostatnost. PÛsobili ov‰em stále v souladu s ním, neboÈ vyzafiovali Ducha svatého, svûtlo, které v‰echny tfii sjednocuje. BÛh tedy získal trojí podobu, mluvíme o trojjedinosti Boha.

Nyní se z Boha stal Otec. Vyvinulo se spoleãenství, spojené láskou a vûrností, jaké známe z pozemského vztahu mezi matkou a dítûtem, kter˘ po narození dítûte získá rovnûÏ jinou podobu.

28

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 29

Matka Matka pfied Bohem cel˘ den tanãila, k jeho i její radosti. Podobnû popisuje bible i svatou Îofii, která má nûkteré rysy Matky: Hospodin mû vlastnil jako poãátek své cesty, dfiíve neÏ co konal odedávna. Od vûkÛ jsem zasvûcena, od poãátku, od pravûku zemû. ... byla jsem mu vûrnû po boku, byla jsem jeho potû‰ením den ze dne a radostnû si pfied ním hrála v kaÏd˘ ãas.

(Pfi 8,22–30) Od této chvíle se Matka podílela na stvofiení. Otcovy v˘tvory byly jak˘msi pravzorem, pfiedobrazem. Matka je pfiijala jako dárek, laskala se s nimi, usmívala se na nû, brala je do náruãí, halila je do rouch a starala se o nû jako o dûti; to znamená: dávala jim tûlesnou podobu, ale ne ve smyslu hmoty, n˘brÏ asi tak jako mají tûlesnou podobu andûlé.

Z pouhé existence vytváfiela bytí a tím souãasnû i jeho mnohotvárnost. TakÏe Otec stvofiil pravzor napfiíklad andûla nebo archandûla jako tvar, fiád, strukturu a my‰lenku, jako jak˘si ideální obraz a vloÏil ho do rukou Matky, která vtiskla této struktufie materiální podobu: vytvofiila z pravzoru andûla velké mnoÏství jednotliv˘ch andûlÛ a dala jim také jména.

Pro lidskou du‰i platí ov‰em v˘jimka. Otec nevytvofiil obecn˘ pfiedobraz ãlovûka jako takového, ale pfiedobraz kaÏdého jednotlivého ãlovûka a potom ho vloÏil do rukou Matky. Pestrost lidí není tedy dílem Matky, n˘brÏ Otce. Ale i lidskou du‰i vytvofiil Otec pouze jako formu, jako vnitfiní strukturu. Matka ji „oblékla“ a propÛjãila jí „materiální“ podobu.

V bibli je psáno: BÛh stvofiil ãlovûka, aby byl jeho obrazem ..., jako muÏe a Ïenu je stvofiil. (Gn 1,27) 29

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 30

Bible zde fiíká: MuÏ a Ïena odpovídají obrazu boÏího tvÛrce, pfii stvofiení pÛsobili muÏ a Ïena spoleãnû. Ale také: BÛh „je“stvofiil – kaÏdého zvlá‰È /plurál/, v jejich rÛznosti od samého poãátku.

Vidíme tedy, Ïe lidské du‰e jsou v˘plodem velice ãasn˘m, nevznikají teprve pfii poãetí nebo narození /nebo nûkdy mezitím/, n˘brÏ musely velice dlouhou dobu ãekat, neÏ mohly vstoupit do nûjakého pozemského tûla. Uvûdomme si, jak obrovské obzory se tímto zji‰tûním pfied námi otvírají.

Syn Lidské du‰e bloudily kolem Syna, kter˘ se k nim choval jako bratr. Ukazoval jim klikatou cestu zpátky k Otci. Návrat je dokonán, aÏ do sebe ãlovûk pojme ve‰kerou rozmanitost svûta, a tím dosáhne jakési „dokonalosti“.

V‰ichni jsme pravou podobou Otce, neboÈ jsme v‰ichni byli stvofieni jako ideální pfiedobraz, ov‰em jeden kaÏd˘ jedineãn˘ a nezamûniteln˘, neboÈ Otec v sobû tuto rozmanitost obsahuje. V kaÏdém ãlovûku se Otec projevuje jin˘mi aspekty. âím lépe nyní ãlovûk pozná Ïivot v jeho mnohotvárnosti, ãím více zku‰eností s láskou a s porozumûním nabude, tím se stane dokonalej‰ím, jin˘mi slovy – tím více se bude podobat Otci. Komu by se snad podafiilo proÏít úplnû v‰echno a nasbírat ve‰keré zku‰enosti, ten by v sobû pak nesl celé univerzum a podobal se Otci natolik, Ïe by se s ním – alespoÀ z tohoto hlediska – ztotoÏnil.

Syn dbá na to, aby se ãlovûku dostalo plnosti Ïivota. To znamená, aby se dostal do rÛzn˘ch Ïivotních situací, ale neustrnul v nich, aby stále pfiekraãoval hranice zku‰eností, pro‰el mnoha Ïivoty, dokázal je vstfiebat, stále se vyvíjel, tedy aby nebloumal bezcílnû sem a tam, ale z kamínkÛ proÏitého pomalu vytváfiel celek. Syn tedy k dokonalosti Ïivota pfiidává jeho plnost a mnohotvárnost.

30

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 31

Nakonec ãlovûk nese v‰e ve své pamûti. NeboÈ Syn dává ãlovûku i schopnost pamatovat si. ¤íká: „VzpomeÀ si, Ïe pochází‰ od Otce, Matka ti dala podobu, a vûz, Ïe Syn ti pomáhá svobodnû Ïít. V‰e, co jsi proÏil, nepfiijde v zapomnûní, n˘brÏ bude uchováno ve vzpomínkách.“ âlovûk je tedy od poãátku vûrn˘m obrazem Boha, neboÈ byl stvofien jako jeho dokonal˘ pfiedobraz, i kdyÏ pouze v dílãím aspektu. AÏ uskuteãní svÛj návrat, k dokonalosti pfiibude úplnost, to znamená, Ïe v sobû ponese Boha ve v‰í jeho mnohotvárnosti a splyne s ním.

Pokud se nyní ptáte: „Co je dÛleÏitûj‰í – dokonalost nebo plnost?“, vezme vás vበbratr, tedy BoÏí Syn, shovívavû za ruku, a fiekne: „To nech prosím na mû. Nauã se Ïít v pfiítomnosti, dûlej, co mበprávû pfied sebou, a ãiÀ to nejlépe, jak dovede‰. To úplnû staãí. âlovûk ztratil svoji dokonalost tím, Ïe upadl do hfiíchu. Bude-li v‰ak jeho Ïivot naplnûn˘, mÛÏe ji získat zpût.“ Bylo by ale chybou zaãít se nyní kfieãovitû snaÏit o dokonalost. Ani netrpûlivost není k niãemu. âlovûku, kter˘ je v nûkterém smûru dokonal˘, hrozí, Ïe bude tvrd˘ a krátkozrak˘. A kdo tûká od jednoho k druhému, bude vÏdy jen klouzat po povrchu a zÛstane prÛmûrn˘. Nechtûjte napodobovat Otce ani Matku, postupujte v klidu, krok za krokem. KaÏd˘ následující krok je va‰ím cílem. Nebesa vás vedou tak, abyste dosáhli pÛvodní dokonalosti a vበÏivot byl naplnûn˘. Spolehnûte se na to, Ïe v‰echny Ïivotní situace, do kter˘ch se dostanete, slouÏí tomuto cíli a odtud ãerpají svÛj smysl.

Rajská idyla PÛvodnû bylo dílo BoÏí dokonalé, to znamená, Ïe bylo jako celek i ve sv˘ch ãástech veskrze dobré, opravdové a krásné.

Nemohlo tomu b˘t ani jinak, neboÈ BÛh byl dokonal˘. Nebylo v nûm nic temného, zlého, ‰patného, ani náznak nû31

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 32

ãeho ru‰ivého. A protoÏe jeho v˘tvory pocházejí z jeho vnitfiního svûta, nebylo nic ‰patného ani v nich.

NáleÏela jim i svoboda, neboÈ ta je bytostn˘m principem Boha, souãástí jeho dokonalosti a následnû tedy náleÏí i jeho dílu. On vûdûl, Ïe se svobodou je tfieba zacházet zodpovûdnû, a mohl ji sv˘m v˘tvorÛm upfiít, ale pak by je byl velice ochudil. Jeho v˘tvory by nebyly dokonalé, nenesly by v sobû podobu Boha. Av‰ak on chtûl vytvofiit nádherné umûlecké dílo, velikou radostnou hru. Îe existují temné síly nebylo moÏné pfiedvídat. Otec si byl samozfiejmû vûdom rizika, které s sebou nese princip svobody. Bez tohoto rizika by ov‰em svoboda neexistovala. Je to podobné, jako kdyÏ se narodí dítû, rodiãe sledují, jak se vyvíjí a uvûdomují si, Ïe se od nich mÛÏe kdykoliv odvrátit a opustit je. Tomu nemohou zabránit, pokud respektují jeho svobodu. Stejnû jako BÛh v podobenství o ztraceném synovi mohou pouze trpûlivû a láskyplnû ãekat, aÏ se dítû jednoho dne navrátí.

Lidské du‰e i andûlé Ïili zpoãátku s vûdomím, Ïe v sobû odráÏejí Otcovu dokonalost a radovali se z toho. Oslavovali Otce, zpívali a tanãili pfied ním, v‰emoÏnû mu prokazovali vdûk a slávu. Rájem se nesly chvalozpûvy, nastal nádhern˘ ãas ‰tûstí a veselí, o jakém mÛÏeme jen touÏebnû snít.

32

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 33

PÁD ANDùLÒ

J

akmile fieknu: „Nebesa vedou ãlovûka tak, aby dosáhl své pÛvodní dokonalosti.“, ihned samozfiejmû vyvstane otázka, jak vlastnû se pÛvodní dokonalost ztratila. Proã v‰echno nezÛstalo stejnû krásné jako na poãátku? Jak˘ to má smysl?

Co to znamená pro koneãn˘ cíl procesu v˘voje svûta a tedy i pro smysl kaÏdého individuálního Ïivota?

V‰ichni jste sly‰eli o „pádu andûlÛ“ nebo jinak fieãeno o odvrácení se mnoha andûlÛ od svûtla. Tímto zpÛsobem se dostaly na svût temné síly a jejich prostfiednictvím i lidsk˘ hfiích. Temnotou proÏíváte utrpení, jehoÏ smyslu se chcete dobrat. Aby bylo moÏné v‰em souvislostem lépe porozumût, pokusím se je pfiiblíÏit krok za krokem.

Nuda a p˘cha Dílo se dafiilo, v‰echno bylo nádherné a radostné. Av‰ak nyní se stalo nûco pfiekvapivého: nûktefií andûlé pocítili dlouhou chvíli. Zaãali se sami na sebe dívat s odstupem, pfiem˘‰let o svém konání a ptát se: „Co tady vlastnû dûlám?“. Pozorovali se, zaãali na sebe pohlíÏet kriticky a pochybovat o tom, co dûlají. Tak vzniklo jakési sebeuvûdomûní, andûl jako by se rozdvojil – jedna bytost v nûm se naivnû a s chutí úãastnila vesel˘ch radovánek, ale druhá v‰e kriticky pozorovala a do‰la k závûru: „To je pfiíli‰ dobra, a pofiád totéÏ, chybí tady nûjaká v˘zva, nenaplÀuje mû to, tohle pfiece nemÛÏe b˘t v‰echno.“ Andûlé se pfiestali v ráji s jeho stál˘m chvalozpûvem cítit dobfie.

33

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 34

Nejdfiíve se jenom distancovali sami od sebe, ale tím ov‰em nepfiímo i od Otce. To bylo první vykroãení z v‰eobjímající jednoty Boha, první odlouãení se od nûj – tedy první semínko hfiíchu.

Tito andûlé do jisté míry vlastnû opakovali totéÏ, co dûlal Otec, kdyÏ – zpoãátku zasnûnû zahledûn do sebe – procitl a zaãal pfiem˘‰let, aÏ dospûl k závûru, Ïe uÏ nechce b˘t sám.

TakÏe andûlé mají tuto schopnost od Otce a nedûlají nic jiného, neÏ co do nich on vloÏil.

Ov‰em to pfiirozenû vede u tvÛrce k nûãemu jinému neÏ u jeho v˘tvorÛ, které neumûjí svoji nespokojenost tvÛrãím zpÛsobem promûnit v nûjaké dílo. KdyÏ se zaãnou nudit, má to za následek znechucení a zpupnou p˘chu.

Zaãátkem hfiíchu byla tedy nuda. Z nudy vznikla rozmrzelost, pak následovala p˘cha, ponûkud pfiezírav˘ postoj k tûm, ktefií tuto rozmrzelost nesdílejí, a tím pocit nadfiazenosti nad ostatními, pov˘‰enost a pfiehnané sebehodnocení. DÛsledkem toho pak byla potfieba souhlasu a obdivu.

A s tím jde ruku v ruce podceÀování v˘konu tvÛrce, tedy postoj: Já bych to dûlal jinak, umûl bych to lépe, zaslouÏím si vy‰‰í postavení.

Hfiích, nikoliv nemorálnost Poãátkem hfiíchu tedy nebyla závist a nepfiejícnost, k tomu nebyl v ráji Ïádn˘ dÛvod, neboÈ ráj byl dokonal˘m domovem pro v‰echny tvory; vládl zde mír a harmonie. Poãátkem nebyla ani neposlu‰nost, vÏdyÈ neexistovaly Ïádné pfiíkazy a zákazy, které by bylo moÏno poru‰ovat. Poãátkem nebyla ani povolnost vÛãi svodÛm zvenku – je‰tû neexistovali svÛdci. Poãátkem hfiíchu byla nuda, a na té není nic nemorálního. Andûlé ji neproÏívali jako protivenství vÛãi Bohu, n˘brÏ jako nûco, co se jim pfiihodilo. A jestliÏe z toho vyvodili dÛsledky, vûfiili, Ïe jsou zcela v právu.

Od poãátku tedy byl z hlediska nebes mezi hfií‰n˘m a ne34

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 35

morálním jednáním zásadní rozdíl. Hfiích znamená vzdálení se Bohu, odvrácení se od svûtla. Historie zná mnoho svat˘ch, ktefií poru‰ili platná morální pravidla, aniÏ by se jen na okamÏik odvrátili od BoÏího svûtla, napfiíklad král David.

A jistû znáte lidi, ktefií Ïijí velice morálnû, jsou povaÏováni za vzorné a perfektní, a pfiitom se k BoÏímu svûtlu vÛbec nepfiiklonili. JistûÏe jsou mezi hfiíchem a morálkou souvislosti.

Hfiích mÛÏe vést k nemorálnímu chování a naopak: Dlouhotrvající nemorální chování mÛÏe vést k odlouãení od Boha. Pfiesto v‰ak mûjme na pamûti, Ïe jde o dvû odli‰né vûci.

Pád andûlÛ nebyl poru‰ením morálky, n˘brÏ hfiíchem.

Andûlé vûdûli, Ïe jsou dílem BoÏím, ale pfiestali se na svého tvÛrce dívat s vdûãností a radostí, zaãali se zab˘vat sami sebou a to se jim zdálo dostaãující. Zmûnilo se jejich vnímání a vnitfiní postoje. Zaãali na sebe hledût vlastníma oãima a posuzovat se podle své úlohy, sv˘ch vnitfiních pocitÛ. ProtoÏe cítili nespokojenost, nudu, p˘chu a pfiezíravost, do‰li k negativnímu postoji. To zpÛsobilo mohutn˘ otfies. Dosavadní fiád byl zniãen. Od této doby zaãaly existovat bytosti, které pÛsobí opaãn˘m smûrem, mají zcela odli‰né úmysly.

Existuje protichÛdná síla, která ale nevytváfií rovnováhu, n˘brÏ polaritu svûtla a tmy, mocensk˘ boj. Tím vznikl také pfiedpoklad v˘voje, vûci se mohly dát do pohybu. Od té doby se uÏ andûlé nenudili jako dfiív, zaãalo se dít nûco napínavého, velké kosmické drama.

Omezená moc temn˘ch sil Îe mluvíme o „pádu“ andûlÛ, kdyÏ ‰lo o jejich odvrácení se od Boha, má následující dÛvod: Je známo, Ïe existuje devût chórÛ neboli fiádÛ andûlsk˘ch, z nichÏ vÏdy tfii tvofií hierarchii: Andûlé, Archandûlé, Síly – Mocnosti, KníÏata, Panstva – TrÛnové, Cherubíni, Serafíni.11 Od svûtla se odvrátili v‰ich11

Viz: Wie im Himmel, so auf Erden

35

Andele_nam_davaji_001_272

24.3.2016

12.52

Stránka 36

ni andûlé kromû nejvy‰‰í skupiny – SerafínÛ. Potom ov‰em velmi zeslábli, neboÈ svûtelná energie je zdrojem jejich Ïivota. V˘‰e postavení andûlé se nemohli udrÏet na sv˘ch pÛvodních pozicích a padali níÏ, aÏ na úroveÀ Mocností, kde se teprve zachytili.12 „Pád andûlÛ“ má tedy za následek oslabení jejich moci.

Ta podléhá moci andûlÛ, ktefií zÛstali ve svûtle. To znamená, Ïe padlí andûlé sice mohou zpÛsobit mnoho ‰patného, ale nikdy nemohou definitivnû zvítûzit. V boji mezi svûtlem a „men‰ím svûtlem“ (neboÈ úplná tma by nemûla Ïádnou energii a byla by tedy bezmocná) má více svûtla pfievahu a z hlediska dlouhodobé perspektivy je vÏdy vítûzem.

Pozitivní síly navíc mají i poãetní pfievahu, asi v pomûru 2:1. JestliÏe se tedy ãlovûk ocitne v pÛsobení temn˘ch sil, není tfieba zoufat. Jakkoliv zlá se momentální situace jeví, nakonec se v‰e v dobré obrátí.

Reakce Otce, Matky a Syna Otec hledûl na pov˘‰ené chování odvrácen˘ch andûlÛ nejdfiíve s otcovskou shovívavostí. KdyÏ ale vidûl, kolik andûlÛ se od nûj odvrátilo a jak obrovské následky jejich pád pfiinese, byl otfiesen. Ztráta idylického stavu ráje ho naplnila smutkem a hnûvem.

VáÏnû uvaÏoval, Ïe celé dílo vezme zpût. Nûjak˘ zásah ve formû zákazu nepfiicházel v úvahu. V‰echny bytosti stvofiil jako svobodné, svoboda byla jedním z jeho základních principÛ. I on tvofiil celé své dílo svobodnû. Tím, Ïe uznává svobodu ostatních, respektuje i svou vlastní. Stejnû tak nepfiicházelo v úvahu, Ïe by zniãil jen urãité ãásti svého nûkdej‰ího díla. Mohl je pouze vzít zpût. To by ov‰em bylo moÏné jen v tom pfiípadû, Ïe by se to t˘kalo celého díla, které by jaksi vstfiebal, celé „vdechl“ do sebe.

12

Viz: Wie im Himmel, so auf Erden

36