Issuu

KNIŽNÍ KLUB

Přeložila Helena Šilhánková

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 4

14.11.2017 15:43:17

Obdivovatelům Agathy Christie z celého světa, zvláště pak jednomu z nich

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 5

14.11.2017 15:43:17

EDIČNÍ POZNÁMKA

O svém zmizení v zimě roku 1926 Agatha Christie nikdy nemluvila. Zůstává tak jednou z největších záhad moderní historie. Když jsem se jí poprvé zmínil, že bych rád napsal tuhle knihu, celkem pochopitelně neprojevila velké nadšení. Byla mi ochotná odpovědět na otázky, ovšem pouze pod podmínkou, že kniha nevyjde dříve než čtyřicet let po její smrti. Takto jsem také instruoval své právníky. Přiznávám, že vidět na stránkách své vlastní jméno jako jméno jedné z postav je velmi zvláštní pocit. V románu však nehraji nijak významnou roli a objevuji se pouze na několika místech. Jde o příběh paní Christie, proto je také z větší části vyprávěn z jejího pohledu, ne z mého. Nevycházel jsem pouze z jejího svědectví, ale ve snaze udělat si přesný obrázek, jak se vše odehrálo, jsem se snažil čerpat i ze vzpomínek co možná nejvíce dalších protagonistů. Ani já, ani paní Christie jsme nebyli svědky všech popisovaných událostí, a protože jsem nechtěl nic podstatného vynechat, rozhodl jsem se při rekonstrukci některých scén spolehnout na vlastní představivost. Knihu věnuji všem, kdo během oněch jedenácti temných dní v prosinci 1926 zemřeli. Nechť odpočívají v pokoji. John Davison 7

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 7

14.11.2017 15:43:17

[1]

Měla jsem pocit, že ji vidím, kamkoli se podívám – ženu, kterou lidé popisovali jako zajímavou, dokonce krásnou. Sama bych taková slova nevolila. Když jsem se přes pult s rukavičkami nebo vystavené parfémy podívala znovu, samozřejmě to nikdy nebyla ona, ale nějaká jiná tmavovláska, která se snažila zachránit na svém vzhledu, co se dá. Pokaždé, když jsem měla dojem, že jsem ji uviděla, zůstala mi na srdci jizva. Přikázala jsem si na ni nemyslet – chtěla jsem předstírat, že o nic nejde –, pak jsem ale spatřila další bledou brunetu a na hrudi znovu pocítila tak silnou tupou bolest, až se mi udělalo nevolno. Když jsem se do Archieho zamilovala, přirovnávala jsem ten pocit k bílé holubičce, která se mi dere z hrudi ven. Teď mu pobláznila hlavu ta stvůra a já si představovala, jak holubičku kolem hrdla svírá náhrdelník z ostnatého drátu a ona ve mně pomalu umírá. Na chvilku mi zvedlo náladu, když jsem v dálce zaslechla dechovku vyhrávat koledy. Vždycky jsem Vánoce milovala a byla jsem rozhodnutá prožít je i letos ve sváteční a radostné náladě, už jenom kvůli Rosalind. Přešla jsem k regálu s panenkami, odkud na mě z bílých porcelánových obličejů nepřítomně zírala řada modrých očí. 9

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 9

14.11.2017 15:43:17

ANDREW WILSON

Vzala jsem do ruky jednu se slámově žlutými vlasy a prsty přejela po hladké bledé tvářičce. Zvláštní, že jsem vlastní dceru pojmenovala po panence z dětství, po hračce, kterou jsem sice zbožňovala, ale zase tak často si s ní nehrála. Už tehdy jsem si radši vymýšlela příběhy. Rosalind moji představivost nezdědila, což bylo pravděpodobně jen dobře, protože člověku sice občas pomůže, někdy mě ale tak vyčerpává, že jsem z toho zoufalá. Vrátila jsem panenku na poličku a sahala po jejím černovlasém dvojčeti s očima kulatýma jako borůvky, když mě najednou bodlo v zátylku. Celá jsem se otřásla a chloupky na krku se mi zježily hrůzou. Otočila jsem se, protože jsem si byla jistá, že mě kdosi upřeně pozoruje, dívala jsem se ale jen do laskavých očí několika postarších dam v elegantních tvídových šatech. Utěšovala jsem se vědomím, že obchodní dům Army & Navy na třídě Victoria rozhodně není místem, kde by mohlo dojít k něčemu nepříjemnému. Znala jsem to tu už jako malá holčička, s babi B. jsme sem chodívaly kupovat stuhy a balíčky knoflíků. Za odměnu mě potom vždycky vzala na výbornou jahodovou zmrzlinu. Přesto jsem teď měla pocit, že se děje něco hrozného. Děs jsem prožívala přímo fyzicky. V ústech jsem měla sucho a hrdlo stažené. Začala jsem rychleji dýchat. Sáhla jsem si rukou ke krku a zkusila si povolit límeček u blůzy, ale nepomohlo to. Pořád jsem měla pocit, že mě někdo sleduje a chce mi ublížit. Když jsem byla malá, trápily mě noční můry, ve kterých se objevoval pistolník. Vypadal, alespoň tak jsem ho popisovala mamince a sestře Madge, jako francouzský voják s mušketou v ruce. Neděsil mě ale pohled na tu zbraň. Znepokojovalo mě něco jiného, něco v jeho povaze, jeho charakter. Byl ztělesněním zla, síly, o níž jsem už tenkrát věděla, že opravdu existuje. Někdy se mi zdálo, jak sedím u jídelního stolu v Ashfieldu, našem rodinném sídle v Torquay, zvednu oči a vidím, že se 10

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 10

14.11.2017 15:43:17

TALENT NA VRAŽDU

pistolníkův duch usídlil v těle matky nebo Madge. Teď jsem vzadu na krku skoro cítila jeho horký, kyselý dech. Položila jsem panenku zpátky na regál, posbírala si svoje věci a pomalu, obezřetně jako kočka, která vycítila hrozící nebezpečí, se vydala k východu na třídu Victoria. Rychlý přechod na mrazivý prosincový vzduch mi udělal dobře. Musela jsem se přinutit přestat se tak nervózně rozhlížet. Ruce se mi třásly, v ústech jsem pořád měla sucho. Ten pocit ohrožení, který jsem zažívala v obchodním domě i na ulici, přece nemohl být jen výplodem mé fantazie. Vzpomněla jsem si na příhodu se šekem a cítila jsem, jak rudnu. Stalo se to v Ashfieldu, kde jsem po matčině smrti vyklízela dům. Trávila jsem deset jedenáct hodin denně mezi krabicemi plnými rodinných památek, oblečením prožraným moly, hromadami babiččiných šatů a spoustou vzpomínek na dětství, u nichž hrozilo, že mě zanesou do minulosti, a na okamžik jsem snad musela úplně přijít o rozum. Požádali mě, abych vyplnila šek, a já ho nepodepsala svým jménem, ale jako Blanche Amoryová, postava z Thackerayho románu. Co mě to popadlo? A dělo se mi teď to samé? Ztrácela jsem kontakt s realitou? Nahánělo mi to strach. Zkusila jsem se několikrát zhluboka nadechnout, ale hrudník jsem měla stažený. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že se každou chvíli stane nějaká tragédie. Zatoužila jsem vrátit se do Fóra, svého klubu u křižovatky Hyde Park Corner, který nabízel klid a bezpečí. Nechtěla jsem ale, aby mě tam následoval pistolník. Záměrně pomalu jsem se proto vydala po třídě Victoria směrem k podzemní dráze. Jak jsem se blížila ke vchodu do stanice, bylo tu víc a víc lidí. Sice mi připadalo, že se mi každou chvíli mohou podlomit nohy, strach mě ale hnal dál. Naštěstí bylo na stanici rušno a já snadno splynula s davem. Prodírala jsem se mezi lidmi a přitom se rozhlížela. Koupila jsem si lístek a sestoupila do temných útrob Londýna. Byla jsem si jistá, že jsem pronásledovatele, ať už to byl 11

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 11

14.11.2017 15:43:17

ANDREW WILSON

kdokoli, setřásla. Když jsem se nadýchla vzduchu prosáklého sazemi, cítila jsem se na okamžik zase šťastná a v bezpečí. Některým mým přátelům z vyšších kruhů ze Sunningdalu připadala moje záliba v cestování metrem trochu komická. Pro mě to ale byl bohatý zdroj inspirace: spousty fascinujících obličejů a neobvyklých postaviček, a co teprve ty neskutečné možnosti, které se tu nabízely pro děj. Výborným příkladem byl můj Muž v hnědém obleku. Příběh je to trochu bláznivý, ale čtenáři si ho oblíbili, určitě kvůli dramatickému úvodu, který jsem se rozhodla zasadit na nástupiště stanice Hyde Park Corner. Moc mě bavilo tenhle román psát a na papír jsem ho dostala poměrně rychle, ne jako ty upocené věci, se kterými se mořím v poslední době. Možná bych si potřebovala oddechnout. Doufala jsem, že mi – tedy že nám oběma – prospěje krátký odpočinek v Beverley. Rozhodně jsem nebyla zastánkyní názoru, že trápení je živnou půdou tvorby. Poslední rok byl nejhorší v mém životě a podívejme se, co jsem napsala: frankensteinovskou příšernost Velká čtyřka – román posešívaný z několika povídek –, a několik nemastných neslaných scén do Záhady modrého vlaku, které neměly žádný spád. Prudký závan horkého vzduchu byl signálem, že se blíží vlak. Sevřela jsem pevně klobouk a kousek popostoupila k okraji nástupiště, abych měla větší šanci zabrat si místo. Ještě jeden krok a mohla bych ztratit rovnováhu a spadnout do kolejiště. Bylo by po všem, po vší bolesti, kterou jsem v uplynulém roce zažila. Archie by byl volný a mohl se znovu oženit, vyhnuli bychom se ostudě, která je s rozvodem nevyhnutelně spojená, a Rosalind by se naučila mít ráda svoji novou maminku. Jak mi to dcera řekla? „Já vím, že mě má tatínek rád a že by se mnou chtěl být. Vypadá to, že nemá rád tebe.“ Něco takového může vyslovit jen dítě ve své naprosté nevinnosti. A přece, přestože to byl úplně přesný popis současného 12

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 12

14.11.2017 15:43:17

TALENT NA VRAŽDU

stavu našeho manželství, pro mě ten postřeh byl další ranou do srdce. O krok jsem ustoupila, protože se vlak vynořil ze tmy a řítil se k nám. V uších mi burácel hluk motoru, na okamžik mě úplně ohlušil. Pak jsem ucítila, jak se mě kdosi lehce dotkl na bedrech. Otočila jsem se, ale právě v tom zlomku vteřiny tlak zesílil. Cítila jsem, jak mě někdo strká, tlačí mě do kolejiště. Otevřela jsem ústa, ale nedokázala jsem vykřiknout, připadalo mi, že v nich mám smirkový papír. Ruce mi vystřelily dopředu v podivném úhlu, zoufale jsem se snažila něčeho, čehokoli chytit, ale sevřela jsem v dlaních jen horký vzduch. Nevnímala jsem nic jiného než nesnesitelné vedro, cítila jsem, jak mi spaluje kůži na tvářích a snad i vysává vlhkost z očí. Padala jsem dopředu, hlava mi bezvládně visela jako panence, kterou jsem měla v ruce v obchodním domě, když vtom jsem ucítila, jak mě někdo pevně popadl a neskutečnou silou, o jaké bych nevěřila, že je vůbec možná, stáhl zpátky. Pevnost toho stisku mi vyrazila dech. Hned nato mi začalo připadat, že se roztékám, to jsem omdlela a sesula se na nástupiště. Uvědomila jsem si, že mi někdo dýchá do obličeje. Nejdřív se mi zdálo, že ležím v posteli a Rosalind vedle mě. Pak mě ale praštil do nosu kyselý, kovový zápach, což mě přimělo otevřít oči. Probrala jsem se do světa střípků a rozpitých obličejů. „Jsem lékař, ustupte, prosím, ustupte,“ volal kdosi. Zkusila jsem promluvit, ale nešlo to. Další závan smrdutého pachu do obličeje. Cítila jsem, že někdo bere mou hlavu do dlaní. Dotýkal se mě jemně a lehce, ale místo toho, abych se uvolnila, byla jsem čím dál nervóznější. Pokusila jsem se sednout si, ale dlouhé prsty hebké na dotyk mě opatrně vrátily na zem. „Ne, ne, ještě chvilku ležte. O vlásek jste unikla ošklivé nehodě. Asi jste omdlela právě ve chvíli, kdy přijížděl vlak.“ „Ne, cítila jsem, jak mě někdo…“ 13

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 13

14.11.2017 15:43:17

ANDREW WILSON

„Ano, cítila jste, jak vás někdo stahuje zpátky. To jsem byl já. Jsem lékař.“ Ta slova mě měla uklidnit, z nějakého důvodu mě z nich ale zamrazilo. „Děkuju vám, jste moc laskavý. Už se ale cítím mnohem lépe. Budu vám vděčná, když mě teď necháte pokračovat v cestě.“ Lidé shromáždění kolem se začali rozcházet, situace jim připadala jasná: Žena omdlela, ale duchapřítomný lékař se zachoval jako hrdina a zabránil jejímu pádu do kolejí. „Myslím, že by vám pomohlo několikrát se zhluboka nadechnout,“ radil mi a sklonil se ke mně. Kovový zápach jeho dechu mě přinutil vytáhnout kapesník a přiložit si ho k nosu. „Teď mě opravdu pozorně poslouchejte,“ zašeptal. „Myslím, že vám můžu říct něco, co vás bude velmi zajímat.“ Rychle jsem si sundala kapesník z úst, ale on, opět tak, abych to slyšela jen já, pokračoval: „Být vámi, tak bych nekřičel. Tedy pokud nechcete, aby se celý svět dozvěděl o vašem manželovi a jeho milence.“ Nechápala jsem, co mi to říká. Co mohl o Archiem a té ženské vědět? „Myslel jsem si, že vás to zaujme. Navrhuju, abyste mi dovolila pomoci vám na nohy, a potom si můžeme zajít někam na čaj.“ Cítila jsem, jak se mi jeho prsty jako nitky pavučiny obtáčejí kolem zápěstí. „Předepsal bych vám sladký čaj,“ prohlásil hlasitěji. „Ten je na šok nejlepší, souhlasíte?“ Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám se dát na útěk? Muž měl očividně informace, o kterých si myslel, že by je mohl použít proti mně, proti nám. Určitě to je nějaký hnusný, špinavý vyděrač, kterému jde jen o to, aby ze mě vytáhl peníze. Jak by mohl tušit, že sotva vyjdeme? Navenek to mohlo vypadat, že si žijeme jako ve vatě. Ano, napsala jsem šest románů a sbírku 14

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 14

14.11.2017 15:43:17

TALENT NA VRAŽDU

povídek o Poirotovi, ale kvůli té příšerné smlouvě s prvním nakladatelstvím Bodley Head, ve které jsem se zavázala napsat pět knih za nízký honorář, jsem nijak vysoké příjmy neměla. Díky bohu, že mě z ní můj agent dokázal vyvázat. Provoz domu byl navíc nesmírně nákladný a také jsme měli řadu nečekaných výdajů. Mohla jsem ho rezolutně odmítnout, ale co kdyby zveřejnil ty nepříjemné informace v novinách? Věděla jsem, že by to Archieho zničilo. I po tom všem, co mi řekl, jsem pořád Archieho milovala a udělala bych cokoli, co by bylo v mých silách, abych ho ochránila. „Vím tady hned za rohem o jedné pěkné kavárně,“ nadhodil a svíral mě přitom za zápěstí. „Mám vám pomoci vstát?“ „Myslím, že to zvládnu sama, děkuju,“ odmítla jsem a zvedla se ze země. Smetla jsem si ze sukně prach a špínu, rychle si upravila klobouk a pohledem si měřila muže před sebou. První, čeho jsem si všimla, byl kontrast mezi jeho smetanově bílou pletí a černou bradkou. Měl trnkově modré oči a plné, velké, krvavě červené rty. Byl středně vysoký, dobře oblečený a od pohledu vzdělaný, v žádném případě neodpovídal zažité představě ušmudlaného vyděrače. Vyšli jsme z metra, a jak jsme kráčeli zpátky třídou Victoria, mohli by nás neznámí kolemjdoucí snadno považovat za manželský pár. Kdyby si však dali tu práci a podívali se mi do obličeje, jsem si jistá, že by v mých očí viděli nejistotu a strach. „Co po mně chcete?“ zeptala jsem se ho. „Vydržte, dokud si nesedneme na čaj,“ odmítal odpovědět. „Bude to tak mnohem civilizovanější.“ Očima jsem v ulici hledala policistu, žádný tam ale nebyl. Možná bude lepší, když to vyřeším sama. „Nejprve bych vám rád pogratuloval k úspěchu Vraždy Ro gera Ackroyda,“ začal. „Je to špičkový román. Fascinuje mě, jak jste to dokázala. Určitě vám to už říkalo hodně lidí, na 15

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 15

14.11.2017 15:43:17

ANDREW WILSON

rostoucí seznam obdivovatelů si můžete připsat i mě. Musí vám to v té vaší krásné hlavince setsakra pálit.“ „Knihy jsou ale určitě tím posledním, o čem se chcete bavit,“ zareagovala jsem chladně, když jsme si v kavárně našli stolek kousek stranou od ostatních hostů. „Právě naopak. Nejdříve se ale představím. Jmenuji se Patrick Kurs. Jsem praktický lékař z Rickmansworthu. Nemám mnoho pacientů, většinou jsou to, neurotické manželky a manželé pijani. Myslím, že byste mě mohla přirovnat k doktoru Jamesu Sheppardovi z Rogera Ackroyda. Velmi zajímavá postava. Víte, paní Christie, myslím, že vy a já jsme si v mnoha směrech neuvěřitelně podobní.“ „Nechápu, jak to myslíte,“ namítla jsem, ještě než se nás servírka v bíločerné uniformě přišla zeptat, co si dáme. Doktor Kurs objednal konvičku čaje pro dva. „Jak už jsem říkal, důkladně jsem si vaše dílo nastudoval, paní Christie, a s určitostí můžu prohlásit, že přemýšlíte jako skutečný kriminálník. Zdá se, že dobře rozumíte tomu, jak pracuje mozek vraha. Jako byste nějak intuitivně věděla, jak se vrah cítí. Jde z toho až hrůza.“ „Děkuji vám,“ odpověděla jsem dřív, než jsem si stačila uvědomit, že většina lidí by doktorova slova rozhodně nepovažovala za kompliment. „Tedy… možná to tak je, ale co to má společného s mým manželem? Byla bych daleko radši, kdybyste přešel k tomu, o co vám jde.“ Chvilku jsme byli ticho, protože nám slečna zrovna přinesla čaj, ale jakmile se vzdálila, doktor Kurs si poposedl na židli a odkašlal si. „Tak tedy k věci. Zaznamenal jsem, že váš manžel navázal – jak bych to jen nazval –, důvěrný poměr s jinou ženou. Mám pravdu, že?“ Jen jsem přikývla, cítila jsem ale, že mi oči planou hněvem. „A předpokládám, že byste raději, aby se tato informace a další podrobnosti nedostaly do novin.“ 16

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 16

14.11.2017 15:43:17

TALENT NA VRAŽDU

„Takže jsou v tom peníze. O ty vám jde, ne?“ Doktor Kurs zamrkal a zdálo se, že ho to lehce zaskočilo. „Ale vůbec ne,“ rozesmál se. „Mám pocit, že mě podceňujete, paní Christie. Jde mi o mnohem víc než o finanční zisk. Mám pro vás něco, co bychom snad mohli nazvat určitým ‚plánem‘. Možná vám bude připadat velmi neobvyklý, ale jsem si jist, že vás zaujme.“ „O čem to mluvíte?“ „Je to plán, který můžete uskutečnit jen vy. Vy, paní Christie, spácháte vraždu. Ale nejdřív musíte zmizet.“

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 17

14.11.2017 15:43:17

Andrew Wilson TALENT NA VRAŽDU Z anglického originálu A Talent for Murder, vydaného nakladatelstvím Simon & Schuster UK Ltd v Londýně roku 2017, přeložila Helena Šilhánková Obálku upravila Kateřina Stárková Redigoval Michal Hrnčíř Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 296 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9438. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Talent_na _vrazdu_09_(imprimatur).indd 296

14.11.2017 15:43:22