Prorezavani_001_Sestava 1 12/5/16 3:10 PM Stránka 1
Helmut Pirc
Krok za krokem
Prořezávání
ww
Předmluva Pro mnoho majitelů a milovníků zahrad je řez dřevin tou nejobtížnější prací. Zřejmě proto se často spokojí se zcela nahodile prováděným prořezáváním. Nezřídka však dochází k radikálnímu zkrácení keřů nebo jejich úplnému zmrzačení. Umění prořezávat a tvarovat rostliny patří k nejdůležitějším praktickým dovednostem, kterou by měl ovládat každý zahrádkář. Praxe nám však někdy bohužel ukazuje pravý opak. Střih dřevin přitom může být jednou ze zahradních prací, které slibují nejvíce úspěchu, pomyslíme-li, že rostliny při jejím správném provedení budou úžasně prospívat, bujně pokvetou nebo se budou honosit množstvím plodů. I když to na začátku vypadá složitě, není střih dřevin v zásadě o nic složitější než jiné zahradní práce. Předpokladem je vedle zdravého rozumu také vytříbená schopnost pozorování. Než rostlinu prořežeme, je potřeba se na ni podívat z celkového pohledu. Potřebujeme znát některé specifické vlastnosti různých rostlin. Když pochopíme a vezmeme v úvahu, jak rostliny na naše zákroky mohou reagovat, přinesou vhodná prořezávací opatření úspěch, který jsme si přáli.
Helmut Pirc
001-033_Prorezavani.indd 2
21.11.16 13:56
Guaredisch 3
Obsah Základní informace 4 Růst rostlin 6 Tvary výhonů, pupeny a tvorba květů 9 Proudění rostlinných šťáv a zákonitosti růstu 13 Typy vzrůstu (habity) 15 Nástroje na prořezávání 17 Základy prořezávání dřevin 19 Cíle prořezávání 22 Od prořezávání při výsadbě k řezu zmlazovacímu 23 Rozdělení keřů podle způsobu prořezávání 28 Použité symboly 31 Abeceda prořezávání okrasných dřevin 32 Metody prořezávání pro 40 druhů dřevin v přehledném podání, každé rostlině je věnována jedna dvoustrana. Další informace 114 Kořenové odnože 116 Plané výhony 116 Chyby při prořezávání a jejich oprava 118 Nemocné a poškozené rostliny 120 Přehled skupin podle řezu 122 Kalendář prořezávání 124 Literatura 126 Zdroje fotografií 126 Rejstřík 126
001-033_Prorezavani.indd 3
21.11.16 13:56
001-033_Prorezavani.indd 4
21.11.16 13:56
Základní informace V této kapitole najdete jak botanické základy související s růstem rostlin, tak nejdůležitější zásady řezu dřevin.
001-033_Prorezavani.indd 5
21.11.16 13:56
6 Základní informace
Růst rostlin Rostliny potřebují kromě vhodných klimatických podmínek především světlo, vodu a živiny, aby mohly prospívat. Při fotosyntéze se z vody a oxidu uhličitého za pomoci slunečního světla v listech vytvoří cukr a škrob. Tyto zásobní látky umožňují rostlině vyvinout kořeny, výhonky, listy, květy a plody. Rostliny se na specifické životní podmínky adaptují mnoha dalšími způsoby. Například tím, že rostou ve směru, odkud dopadá sluneční světlo, a větve nastavují, aby co největší podíl listové plochy byl natočen tak, aby se zajistil maximální výkon fotosyntézy. I kořeny se pod zemí rozrůstají způsobem, který zajistí stabilitu stromu a optimální příjem vody a živin.
Největší možný podíl listové plochy se natáčí směrem ke slunečnímu světlu, a umožňuje tak maximální výkon fotosyntézy.
001-033_Prorezavani.indd 6
Části rostliny Rostliny se skládají z nadzemních orgánů (to jsou stonky, listy, květy a plody) a podzemních orgánů – kořenů. U dřevin, tedy stromů a keřů, jsou tyto nadzemní části zdřevnatělé, u stromů se navíc dělí na kmen a korunu. Každá část rostliny splňuje určité úkoly: z květů se vyvinou plody, resp. semena, které zajišťují zachování druhu. Listy slouží jako továrny, ve kterých se vyrábějí zásobní látky plné energie. Transport čerstvě vytvořených produktů fotosyntézy probíhá podél osy výhonu odshora dolů – proudí lýkem od listů ke kořenům. Uložené zásobní látky, voda a růstové hormony naopak putují dřevem neboli xylémem zespoda nahoru k pupenům a listům. Tento přenos probíhající ve dvou oddělených vrstvách se nazývá průtok mízy. V zimě v období klidu zásobní látky neproudí. Na jaře v počátku růstové fáze se dají do pohybu a společně s růstovými hormony jsou transportovány stoupajícím průtokem tam, kde je jich potřeba. Tento stoupající transport probíhá aktivně a způsobuje ho osmatický tlak v buňkách. Označujeme ho jako průtok mízy nebo proudění rostlinných šťáv. Když třeba na konci zimy odříznete větev břízy, bude místo řezu po dobu několika dní „krvácet“, to znamená, že pod tlakem se nacházející míza bude vycházet ven.
21.11.16 13:56
Růst rostlin 7
1
4 5
2 3
Jednotlivé vrstvy průřezu kmene od středu ven: Střední válec (1) je podpůrná osa stromu. V xylému (dřevu; 2) probíhá transport vody s živinami od kořenů směrem do koruny.
K rostlinným orgánům patří kořeny a postranní kořeny, stonek, jehož starší části jsou zdřevnatělé a hnědé, a postranní výhony s listy a pupeny a také spodním a vrcholovým pupenem.
Kambium (3) je tenká buněčná vrstva mezi borkou a dřevem, sestávající z pletiva schopného se dělit. V ní se odehrává růst kmene. V lýku (4) dochází k transportu asimilátů od listů směrem k ostatním orgánům. Borka (5) neboli vnější kůra se skládá z odumřelých buněk a chrání kmen.
Tloustnutí dřevin Kambium je pletivo s dělivými buňkami, které se při příčném řezu výhonku nachází ve vnější oblasti ve formě prstence. Směrem do středu vytváří xylém (dřevo) s vodivými cévními svazky. Z něj se později stane střední válec, který má výlučně kosterní a podpůrné funkce. Směrem od středu kam-
001-033_Prorezavani.indd 7
bium vytváří nová pletiva, takzvanou lýkovou vrstvu. Tím je kambium odpovědné za tloustnutí dřevin, které můžeme pozorovat zejména u stromů. Ze starších lýkových vrstev vzniká borka, která chrání větve a kmen. Při poranění výhonů bude růstová vrstva, kambium, léčit jizvu tak, že ji
21.11.16 13:56
8 Základní informace
směrem od okraje uzavře. U velkých jizev může tento proces někdy trvat léta. Kambium je obzvláště důležité i při roubování, protože se v něm odehrává srůst podnože s roubem. Kořeny mají dva hlavní úkoly: musí rostlinu v zemi ukotvit tak, aby bez poškození vydržela silné větry, a jsou navíc zodpovědné za příjem vody a živin. Každá část kořenů zásobuje určitou nadzemní část rostliny, která jí za to dodává zásobní látky. Neprospívá-li nějaká část koruny, nebo dokonce odumře, je často na vině poškození kořenového systému, k němuž může dojít například při výkopových pracích nebo jiných stavebních opatřeních v oblasti kořenů. Poraněný kořen již není chráněn před nemocemi. To zkracuje nejen životnost stromů, ale ohrožuje i jejich stabilitu.
Životní cykly a rozmnožování Každá rostlina se snaží dosáhnout plné zralosti. Hlavním cílem každé živé bytosti je konec konců rozmnožit se, postarat se tedy o své potomky. Toho rostliny většinou dosahují tvorbou semen. U některých rostlin je tento životní cyklus velmi rychlý, často se uzavře během jediného vegetačního cyklu, a rostlina potom odumře. Takové rostliny označujeme jako jednoleté. Naproti tomu zdřevnatělé rostliny, které jako keře kvetou a nesou plody po několik let nebo jako stromy po několik desetiletí, potřebují
001-033_Prorezavani.indd 8
k dosažení plné zralosti více času. Mají ale tu výhodu, že se mohou rozmnožit vícekrát. Rostliny mají v rámci dlouhého časového období schopnost s ohledem na situaci přizpůsobit a modifikovat strukturu a funkci svých buněk. Tak se za vhodných podmínek mohou rozmnožovat i bezpohlavně. To znamená, že geneticky totožný potomek může vzniknout z oddělených částí rostlin, jako jsou výběžky, části oddenku, řízky nebo výmladky.
Místa růstu Za růst zdřevnatělých částí rostlin jsou zodpovědné dvě oblasti, ve kterých se intenzivně rozmnožují buňky. K nim patří na jedné straně již jednou zmíněné kambium. Na druhé straně se velká buněčná aktivita odehrává na špičce výhonu, v postranních pupenech a ve špičce kořenů, což jsou všechno vegetační body, které jsou zodpovědné za prodlužování rostlinných buněk. Terminální nebo vrcholový pupen u mladých dřevin vyniká nad postranními pupeny. Z něj se vyvíjí hlavní osa, které se také říká terminální (hlavní) výhon. Postranní pupeny se aktivují a vytvářejí výhony až poté, co se vrchol hlavního výhonu dostatečně vyvinul a vzdálil. Pouze pokud je vrcholový pupen poškozený nebo odumřel, poroste nejbližší postranní výhon nejsilněji a přejímá jeho funkci.
21.11.16 13:56
Tvary výhonů, pupeny a tvorba květů 9
U stromů se dominance vrcholového pupenu zachová po celou dobu jejich života, naproti tomu keře se rozvětvují ihned, podle toho, jsou-li typu bazitonního, mezotonního nebo epitonního.
Přizpůsobení se nízkým teplotám Aby dřeviny mohly rok co rok přežívat v našich klimatických podmínkách, musejí si vytvořit zimovzdorné pletivo, které odolá i nízkým teplotám v zimě. To se týká především vrstvy kambia a lýka. Do nich se ukládají látky, které slouží jako ochrana před mrazem, a které zabraňují rozbití pletiva v mínusových teplotách. Při velmi silné zimě se někdy může stát, že zejména velmi mladé výhonky některých keřů nebo stromů umrznou. Zpravidla se ale v dalším jaře dobře zregenerují vyrašením pupenů na zdřevnatělých částech, z nichž posléze vzniknou nové výhony. Dalším adaptačním opatřením opadavých dřevin na studená roční období je zbavování se svých nejcitlivějších orgánů – listů – na konci vegetačního období. Stálezelené dřeviny si ponechávají listy i přes zimu, ale látkovou výměnu v nich redukují na minimum. Přesto v teplejších, resp. nemrazových dnech odpařují vodu. Proto je obzvláště důležité tyto dřeviny na podzim dostatečně zalít.
001-033_Prorezavani.indd 9
Tvary výhonů, pupeny a tvorba květů Dřeviny vytvářejí hlavní a postranní větve v průběhu času sukcesivně, to znamená, že je vždy k dispozici stejné množství nových, jednoletých výhonů a víceletých větví. Stáří výhonů se dá při bližším prozkoumání dobře poznat a hraje podstatnou roli při odborném provedení řezu. Je důležité ho znát, protože k tvorbě květů dochází podle druhu dřeviny na nových výhonech (letorostech), jednoletých výhonech nebo víceletých větévkách.
Krátké a dlouhé výhony Rozvětvená osa dřevin vzniká hlavně z tzv. dlouhých výhonů. To jsou výhony, které mají zpravidla silný prodlužovací růst a v kratších či delších intervalech tvoří postranní pupeny. Je-li prodlužovací růst postranních výhonů silně omezen, označujeme je jako krátké výhony. U většiny druhů dřevin existují všechny přechody mezi krátkými a dlouhými výhony, přičemž s rostoucím stářím většinou stoupá počet krátkých výhonů. Na krátkých výhonech se tvoří listy (jinan dvoulaločný) nebo květní pupeny (buketní výhony třešně). U některých druhů dřevin krátké výhony na špičce trnovatí, jako například u rakytníku.
21.11.16 13:56
10 Základní informace
1
2
3
1) Dlouhé výhony se tvoří hlavně na mladých stromech a keřích (Acer platanoides). 2) Krátké výhony se tvoří hlavně v korunách starších stromů. U mnoha druhů, jako například u třešní, se květní pupeny vytvářejí výlučně na krátkých výhonech. 3) U jinanu dvoulaločného jsou krátké výhony silně stlačené a funkční po mnoho let.
Postavení pupenů U opadavých listnatých dřevin můžeme postavení pupenů velmi dobře vidět v zimě. Nacházejí-li se pupeny střídavě vpravo a vlevo, hovoříme o střídavě postavených pupenech, jako například u jilmu. Pokud jsou pupeny kolem větve uspořádány nepravidelně, jako je tomu u mnoha růžovitých (třešeň, jeřáb ptačí) nebo u dubu, hovoříme o spirálovitém postavení pupenů – toto postavení je nejčastější. Vstřícné postavení pupenů se nachází u javorů, jasanů, šeříků nebo dřínovitých – zde se vždy dva pupeny nacházejí naproti sobě. Zřídka se vyskytuje postavení
001-033_Prorezavani.indd 10
v trojčetném přeslenu, kdy jsou vždy tři pupeny uspořádány ve stejné výšce (např. katalpa trubačovitá).
Listové a květní pupeny Pupeny rozlišujeme na listové a květní. Listové pupeny jsou zpravidla menší a podlouhlé, zatímco květní pupeny jsou většinou větší, kulaté a tlustší. Existuje však velké množství dřevin, jako například kalina tušalaj, jejichž pupeny nemají žádné šupiny.
Tvorba květů Jednotlivé dřeviny se liší obdobím, kdy dochází k tvorbě květních pupenů –
21.11.16 13:56
Tvary výhonů, pupeny a tvorba květů 11
u některých je to v roce předcházejícím samotnému kvetení, u jiných až v průběhu vegetačního období. 1. Květní pupeny vznikají již na podzim předcházejícího roku. Sem spadá většina dřevin, která kvete na jaře, často dokonce před olistěním. a) Květní pupeny se zpravidla nacházejí podél celého výhonu z předcházejícího roku. Květy se rozvíjejí bezprostředně z květních pupenů (zlatice). b) Květní pupen se nachází na špičce loňského výhonu nebo na nejbližších následujících postranních pupenech (šeřík obecný). c) Květní pupeny vznikají na krátkých výhonech loňských nebo na starších vý-
Také u šeříku vznikají pupeny na koncích větviček už v loňském roce.
U zlatice a mnoha dalších se květy tvoří již v loňském roce na větévkách z minulých let (většinou dvouletých) a to podél celé větévky.
Květní pupeny dřevin, jako je například dřín obecný, vznikají již v pozdním létě na krátkých výhonech dvou- a víceletých výhonů.
001-033_Prorezavani.indd 11
21.11.16 13:56