1
Horalé a Mexiãané pfiijeli ten sam˘ den. Byla stfieda, zaãátek záfií 1952. Kardinálové prohrávali o pût bodÛ za Dodgery a do posledního zápasu zb˘valy uÏ jen tfii t˘dny. S leto‰ní sezonou to vypadalo bledû. Bavlna dosahovala mému otci aÏ po pás a mnû kefie pfierÛstaly pfies hlavu. Zaslechl jsem, jak si otec s m˘m dûdou pfied veãefií ‰eptali slova, která u nás zaznívala jen zfiídkakdy. Letos by mohla b˘t „dobrá úroda“. Byli to farmáfii, dfieli jako konû a pesimismus projevovali jen tehdy, kdyÏ rozmlouvali o poãasí a o úrodû. StûÏovali si, Ïe bylo velké horko, nebo zase moc pr‰elo, nebo v níÏinû hrozila potopa, nebo vzrostly ceny osiva a hnojiv, ãi na to, Ïe trhy nezaruãovaly Ïádnou jistotu. V té nejklidnûj‰í dobû mi moje máma potichu svûfiovala: „Neboj se. MuÏi si vÏdycky nûco najdou, aby si mûli s ãím dûlat starosti.“ Pappy, mÛj dûdeãek, si lámal hlavu s v˘daji na mzdy, kdyÏ jsme hledali horaly jako pracovní sílu. Platilo se jim za kaÏd˘ch sto liber naãesané bavlny. Loni se podle nûj vyplácelo jeden a pÛl dolaru za sto naãesan˘ch liber. Zaslechl v‰ak zvûsti, Ïe jeden farmáfi znedaleka, od Lake City, nabízel dolar ‰edesát centÛ. LeÏelo mu to v hlavû jako kámen, kdyÏ jsme se blíÏili k mûstu. Pfii fiízení nikdy nemluvil, a to proto, jak fiíkala moje máma, která sama nebyla Ïádná skvûlá fiidiãka, Ïe se bál motorizovan˘ch vozidel. Jeho dodávka, ford vyroben˘ v roce 1939, tvofiila s v˘jimkou na‰eho starého traktoru znaãky John Deere nበjedin˘ dopravní prostfiedek. Nevidûli jsme v tom Ïádn˘ zvlá‰tní problém; nevyhovovala nám 5
jen tehdy, kdyÏ jsme jezdívali do kostela a moje máma a babiãka musely sedût pfiitisknuté na sebe vepfiedu ve sv˘ch nejlep‰ích nedûlních ‰atech, zatímco já jsem s otcem sedûl vzadu na korbû zahalen˘ oblaky prachu. Moderní sedany se na venkovû v Arkansasu témûfi nevyskytovaly. Pappy jel tfiicet sedm mil v hodinû. Zastával názor, Ïe kaÏd˘ automobil má svou nejvhodnûj‰í rychlost, a podle jakéhosi osobitého, blíÏe nevysvûtleného klíãe usoudil, Ïe ideální rychlost pro jeho starou dodávku je sedmatfiicet mil za hodinu. Moje máma ho podezfiívala, Ïe kdyÏ jezdí sám, fiítí se daleko sviÏnûji. Odboãili jsme na dálnici ãíslo 135 a já jsem jako obvykle sledoval dûdeãka, jak opatrnû zafiazuje vy‰‰í rychlostní stupnû – jak lehce se‰lapuje pedál spojky a mûkce se dot˘ká fiadicí páky u volantu. Tahle dálnice vedla stále rovnû fádní venkovskou krajinou arkansaské delty. Po obou stranách vozovky, kamkoli jsem dohlédl, se rozprostírala bílá bavlníková pole. Nade‰el ãas skliznû, coÏ pro mne znamenalo nádherné období, jelikoÏ na cel˘ mûsíc zavfieli ‰kolu. Pro mého dûdeãka v‰ak nastala doba nekoneãn˘ch starostí.
Napravo, na pozemku Jordanov˘ch, jsme spatfiili skupinu MexiãanÛ. Pracovali na poli poblíÏ silnice. Stáli po pás v bavlníkovém porostu, za sebou pytle na bavlnu, rukama hbitû pfiejíÏdûli po stoncích a trhali tobolky. Pappy zavrãel. Nemûl Jordanovy pfiíli‰ v lásce, protoÏe patfiili k metodistÛm – a k fanou‰kÛm klubu Cubs. Teì, kdyÏ na jejich polích uÏ pracovali ãesáãi, mûl dûdeãek o dÛvod víc ke své nevraÏivosti. Z na‰í farmy do mûsta to nebylo ani osm mil, ale pfii nejvy‰‰í rychlosti sedmatfiicet mil za hodinu nám cesta trvala dvacet minut. VÏdycky jsme jeli dvacet minut, i kdyÏ nebyl Ïádn˘ provoz. Pappy neuznával pfiedjíÏdûní vozidel, která se ‰ourala pfied ním. Ov‰em, obvykle to byl on, kdo se ‰inul nejpomaleji. Blízko Black Oak jsme dojeli pfiívûs plnû naloÏen˘ snûhovû bíl˘mi obláãky právû naãesané ba6
vlny. Zepfiedu byla polovina nákladu pfiikrytá plachtou a dvojãata Montgomeryov˘ch, pfiibliÏnû v mém vûku, v té hromadû bavlny nad‰enû skotaãila, dokud nás nezmerãila dole pod sebou. Zarazila se, a pak nám mávala. Také jsem jim zamával, i kdyÏ mÛj dûdeãek ne. KdyÏ fiídil, nikdy na nikoho nemával, ani nikomu nepokynul hlavou na pozdrav, a to proto, mínila máma, Ïe se bál pustit volant. Vyprávûla, jak ho lidé za jeho zády pomlouvají, Ïe je neuctiv˘ a arogantní. Osobnû si myslím, Ïe se o nûjaké babské fieãi vÛbec nestaral. Sunuli jsme se za Montgomeryho vleãÀákem, dokud neodboãil k ãistiãce bavlny. Táhl ho jejich stafiiãk˘ traktor znaãky Massey-Harris, kter˘ fiídil Frank, nejstar‰í Montgomeryho syn, jenÏ nedokonãil ‰kolu – vy‰el v páté tfiídû a v‰ichni v kostele mûli za to, Ïe se fiítil do pofiádného maléru. Na krátk˘ úsek se dálnice ãíslo 135 zmûnila v hlavní tfiídu mûsteãka Black Oak. Minuli jsme mûstsk˘ baptistick˘ kostel a projeli jsme mûsteãkem, coÏ se stávalo málokdy; zpravidla jsme tu z nûjakého dÛvodu zastavovali. VÏdycky jsme nûco potfiebovali koupit, vyfiídit, nebo zajít do kostela, ãi zaskoãit do ‰koly, do jejíÏ budovy se vcházelo pfiímo z hlavní ulice. KaÏdou sobotu tu stávala fiada aut, jedno se tlaãilo na druhé; to se vesniãané hromadnû rozjeli do mûsta za sv˘mi nákupy na cel˘ následující t˘den. Dnes v‰ak byla stfieda, a kdyÏ jsme dorazili do mûsta, zaparkovali jsme pfiímo na hlavní ulici pfied obchodem se smí‰en˘m zboÏím Popa a Pearl. âekal jsem na chodníku, dokud mi dûdeãek nepokynul hlavou smûrem k obchodu. To pro mû bylo znamení, abych ve‰el dovnitfi a koupil si sladk˘ plnûn˘ rohlík – pfiipsali ho na nበotevfien˘ úãet. Stál jen penny, ale nebylo vÏdycky pravidlem, Ïe jím zakonãím nበv˘let do mûsta. âas od ãasu dûda nepfiik˘vl, ale já jsem beztak vrazil do obchodu a tak dlouho jsem se ochom˘tal kolem pokladny, aÏ mi Pearl jeden tajnû podstrãila, ale nezapomnûla to doprovázet pfiísn˘m kázáním, abych to neprozradil svému dûdeãkovi. Bála se ho totiÏ. Eli Chandler byl chud˘ muÏ, ale neskonale hrd˘. Radûji by zemfiel hlady, neÏ by si vzal zadarmo nûjaké jídlo, 7
i kdyÏ plnûn˘ rohlík nevyboãoval z jeho obvyklého v˘ãtu potravin. Zmlátil by mû holí, kdyby se dozvûdûl, Ïe jsem pfiijal byÈ jedin˘ bonbon, proto Pearl Watsonové nedalo Ïádnou práci, kdyÏ mû zapfiísahala, abych drÏel jazyk za zuby. Tentokrát mi v‰ak dûdeãek pokynul hlavou. Pearl jako vÏdy utírala pult, kdyÏ jsem se pfiifiítil dovnitfi, vrhl se jí do náruãe a pevnû se k ní pfiitiskl. OkamÏitû jsem sáhl do sklenûné pfiihrádky u pokladny po plnûném rohlíku. S patfiiãnou okázalostí jsem se podepsal na úãet a Pearl posuzovala mÛj krasopis. „Zlep‰uje‰ se, Luku,“ pochválila mû. „Na to, Ïe je mi teprve sedm, to není ‰patn˘,“ pfiitakal jsem. KvÛli své matce jsem se uÏ dva roky podepisoval kurzivou. „Kde je Pop?“ zeptal jsem se. Byli to jediní dospûlí, ktefií trvali na tom, abych je oslovoval kfiestními jmény, ale jen za pultem, kdyÏ nás nikdo jin˘ nesly‰el. Jakmile ve‰el dovnitfi zákazník, byli pro mne pan a paní Watsonovi. Nikomu jsem se s tím nikdy nesvûfiil, jen mámû, která byla pfiesvûdãená o tom, Ïe takové privilegium nepoÏívá Ïádné jiné dítû. „Je vzadu, rovná zásoby ve skladu,“ odvûtila Pearl. „Kde mበdûdeãka?“ Mít pfiehled o tom, co se kde mezi lidmi v mûsteãku ‰ustne, bylo pro Pearl celoÏivotní radostí, proto kaÏdou její odpovûì hned vystfiídala dal‰í otázka. „V ãajovnû, hledá Mexiãany. MÛÏu jít dozadu za Popem?“ rozhodl jsem se ji trumfnout v otázkách. „Radûji ne. U vás také zamûstnáváte horaly?“ „Pokud se nám podafií je sehnat. Eli fiíká, Ïe uÏ neslézají dolÛ z hor jako dfiív. Taky si myslí, Ïe jsou v‰ichni trochu pomaten˘. Kde je Champ?“ Champ byl stafiiãk˘ bígl, kter˘ hlídal obchod a nikdy se od Popa nehnul. Pearl se u‰klíbla, kdykoli jsem pouÏil v fieãi dûdeãkovo kfiestní jméno. Zrovna se mû chtûla na nûco zeptat, kdyÏ se ozvalo zacinkání zvonku nade dvefimi, které se otevfiely a zase zavfiely. Vstoupil prav˘ Mexiãan, byl sám a vypadal ost˘chavû, jako v‰ichni na první pohled. Pearl pozdravila novû pfiíchozího k˘vnutím hlavy. „Buenos días, señor!“ vykfiikl jsem. 8
Mexiãan se usmál a nesmûle odpovûdûl „buenos días“, neÏ zmizel v uliãce na druhé stranû obchodu. „Jsou to dobfií lidé,“ broukla si Pearl pro sebe, jako kdyby Mexiãan hovofiil anglicky a mohlo by ho urazit nûco, co by vyslovila nahlas. Kousal jsem do svého plnûného rohlíku a pomalu jsem Ïv˘kal. Druhou polovinu jsem zase zabalil a strãil si rohlík do kapsy. „Eli si dûlá starosti, Ïe jim bude muset hodnû zaplatit,“ podotkl jsem. Jakmile v‰ak mûla Pearl v obchodû zákazníka, zaãala mít najednou plné ruce práce, opra‰ovala a urovnávala zboÏí kolem jediné pokladny. „Eli si dûlá starosti se v‰ím,“ utrousila Pearl. „Je to farmáfi.“ „Chce‰ b˘t taky farmáfi?“ „Ne, prosím. Budu baseballov˘m hráãem.“ „Bude‰ hrát za Kardinály?“ „To se ví.“ Pearl chvíli pfiizvukovala a já zatím ãekal na Mexiãana. Tû‰il jsem se, Ïe se je‰tû pfiedvedu ve ‰panûl‰tinû, z níÏ jsem umûl dal‰ích pár slov. Staré dfievûné regály byly nacpané ãerstv˘m zboÏím. Miloval jsem obchod bûhem Ïní, protoÏe Pop to tu zásobil od podlahy aÏ po strop. Do mûsta sváÏeli úrodu a peníze ‰ly z ruky do ruky. Pappy otevfiel dvefie jen natolik, aby do nich mohl strãit hlavu. „Tak pojì,“ zavolal a pak dodal: „Dobr˘tro, Pearl.“ „Dobr˘tro, Eli,“ odvûtila, pohladila mû po hlavû a vystrãila ven. „Kde jsou ti Mexiãani?“ otázal jsem se Pappyho, kdyÏ jsem vy‰el ze dvefií. „Mûli by pfiijet pozdûji odpoledne.“ Nasedli jsme do vozu a vyjeli z mûsta smûrem k Jonesboro, kde mÛj dûdeãek vÏdycky na‰el nádeníky z hor.
Zastavili jsme u krajnice poblíÏ kfiiÏovatky se ‰tûrkovou cestou. Podle Pappyho mínûní to bylo nejlep‰í místo v tomhle okrese, kde se dali potkat horalé. Nebyl jsem si tím tak 9
jist˘. SnaÏil se nûjaké najmout uÏ t˘den, a bezv˘slednû. Sedûli jsme na sklopen˘ch zadních dvefiích dodávky ve spalujícím sluneãním Ïáru, pÛl hodiny za naprostého ticha, neÏ u nás zastavil první náklaìák. Byl ãist˘ a mûl bytelné pneumatiky. Kdyby se nám po‰tûstilo najmout ãesáãe z hor, Ïili by s námi nejménû mûsíc. Chtûli jsme takové lidi, ktefií byli slu‰ní, proto se nám jevilo jako dobré znamení, Ïe tenhle náklaìák vypadal daleko lépe neÏ Pappyho vÛz. „Br˘ odpoledne,“ promluvil Pappy, kdyÏ fiidiã vypnul motor. „Dobr˘,“ odpovûdûl fiidiã. „Odkud jste?“ zeptal se Pappy. „Ze severu, bydlíme poblíÏ Hardy.“ ·iroko daleko nebylo sly‰et Ïádné jiné projíÏdûjící auto. Dûdeãek stál u kraje vozovky se spokojen˘m v˘razem ve tváfii a prohlíÏel si ten cizí náklaìák i to, co vezl. ¤idiã a jeho Ïena sedûli v kabinû a mezi sebou drÏeli dûvãátko. Vzadu se tísnili tfii mladíci. V‰ichni vypadali zdravû a byli slu‰nû obleãení. Pfiipadalo mi, Ïe se tihle lidé Pappymu zamlouvali. „Hledáte práci?“ zeptal se. „Jo. Hledáme Lloyda Crenshawa, pr˘ je to na západ od Black Oak.“ Dûdeãek ukázal tím smûrem, vysvûtlil jim cestu a oni odjeli. Dívali jsme se za nimi, dokud nám nezmizeli z oãí. Mohl jim nabídnout víc, neÏ jim slíbil pan Crenshaw. Horalé byli neblaze proslulí tím, jak se handrkovali o to, kolik dostanou za svou práci. Loni se uprostfied na‰í první skliznû Fulbrightovi z Calico Rock najednou v nedûli sebrali a odjeli pracovat k jinému farmáfii o deset mil dál. Pappy v‰ak nebyl neãestn˘, ani nechtûl vyvolat Ïádné pfietahování o to, kdo dá víc. Trénovali jsme hod baseballov˘m míãem na kraji bavlníkového pole a pfiestávali jsme, kdykoli se blíÏil nûjak˘ náklaìák. Chytal jsem v rukavici znaãky Rawlings, kterou mi pfiede‰lé Vánoce nadûlil JeÏí‰ek. KaÏdou noc jsem s ní spal a kaÏd˘ t˘den ji napou‰tûl olejem. Znamenala pro mne to nejcennûj‰í, co jsem mûl. 10
Dûda, kter˘ mû uãil, jak házet, chytat a odpalovat, Ïádnou rukavici nepotfieboval. Jeho obrovské ruce pokryté puch˘fii lapaly mé míãe bez sebemen‰ího ‰típnutí. Eli Chandler, znám˘ jako tich˘ muÏ, kter˘ se nikdy nevychloubal, byl svého ãasu legendární baseballov˘ hráã. V sedmnácti letech podepsal smlouvu s Kardinály a zaãal hrát profesionálnû. Povolali ho v‰ak do první svûtové války a zanedlouho poté, co se vrátil, mu zemfiel otec. Tehdy Pappy nemohl jinak neÏ se stát farmáfiem. Pop Watson mi hroznû rád vyprávûl historky o tom, jak byl Eli Chandler skvûl˘ – na jakou vzdálenost dokázal odpalovat míãe, s jakou silou dovedl házet. „Byl to pravdûpodobnû nejlep‰í arkansask˘ hráã v‰ech dob,“ tvrdil Pop. „Lep‰í neÏ Dizzy Dean?“ divil jsem se. „Ten mu nesahal ani po paty,“ odpovídal Pop se zasnûn˘m povzdechem. KdyÏ jsem se pak zmiÀoval o tûch historkách mámû, vÏdycky se usmívala a varovala mû: „Neber to váÏnû. Pop si ãasto vym˘‰lí.“ Pappy, kter˘ mnul baseballov˘ míã ve sv˘ch obfiích dlaních, naklonil hlavu na stranu po zvuku blíÏícího se vozidla. Od západu pfiijíÏdûl náklaìák s vleãÀákem. Na vzdálenost ãtvrt míle jsme vûdûli, Ïe v nûm jedou lidé z hor. Popo‰li jsme k ohbí silnice a ãekali, aÏ fiidiã podfiadí, zarachotí pfievodovka a zavrní motor, neÏ vÛz úplnû zastaví. Napoãítal jsem sedm hlav, pût v náklaìáku a dvû v pfiívûsu. „Br˘ den,“ pozdravil fiidiã pomalu, zatímco si dûdeãka seshora pfiemûfioval. Sami jsme si je také nedoãkavû a bedlivû prohlíÏeli. „Dobré odpoledne,“ odpovûdûl Pappy a popo‰el o krok blíÏ, i kdyÏ si stále udrÏoval úctyhodnou vzdálenost. Kfiivka zahnûdlé stopy po tabáku lemovala fiidiãÛv spodní ret. To bylo zlovûstné znamení. Moje máma mûla za to, Ïe vût‰ina horalÛ neholdovala ani správné hygienû, ani dobr˘m mravÛm. Tabák a alkohol byl u nás doma zakázan˘. Byli jsme baptisté. „Jmenuju se Spruill,“ fiekl. „Eli Chandler. Rád vás poznávám. Hledáte práci?“ 11
„Jo.“ „Odkud jste?“ „Z Eureka Springs.“ Náklaìák byl témûfi tak star˘ jako Pappy; mûl sjeté pneumatiky, prasklé pfiední sklo, prorezlé blatníky a pod nánosem prachu se dal tu‰it vybledl˘ modr˘ lak. Horní korba pfiipevnûná k plo‰inû byla nacpaná kartonov˘mi krabicemi a jutov˘mi pytli pln˘mi zásob. Pod ní, v dolním prostoru, byla zaklínûná pod kabinou matrace. Na ní stáli dva statní chlapci a oba na mû bez hnutí zírali. Zcela vzadu na korbû sedûl bos˘ a do pÛl tûla svleãen˘ mladík se svalnat˘mi rameny a ‰íjí silnou jako ‰palek. Plival tabák do prostoru mezi náklaìákem a pfiívûsem a Pappymu i mnû se zdálo, Ïe jeho pfiítomnost nevûstí nic dobrého. Nepfiítomnû pohupoval nohama, pak si znovu uplivl, aniÏ by zvedl zrak od asfaltu pod sebou. „PoohlíÏím se po ãesáãích,“ pravil Pappy. „Kolik platíte?“ zeptal se pan Spruill. „Dolar ‰edesát za sto liber,“ odvûtil Pappy. Pan Spruill se zamraãil a pohlédl na Ïenu sedící vedle nûj. Nûco si mezi sebou mumlali. V tuhle chvíli ‰lo v obvyklém rituálu o rychlé rozhodnutí. Museli jsme si uvûdomit, zda chceme, aby s námi tito lidé bydleli. A oni zase museli pfiijmout, nebo odmítnout na‰i platovou nabídku. „Jak˘ druh bavlny máte?“ vyzvídal pan Spruill. „Stoneville,“ odpovûdûl dûda. „Tobolky jsou zralé. Budou se dobfie ãesat.“ Pan Spruill se ostatnû mohl rozhlédnout kolem a spatfiil by tobolky v rozpuku. Slunce, pÛda i dé‰È na nich spolehlivû zapracovaly. Aãkoliv se Pappy nûco natrápil s nepfiízniv˘mi prÛtrÏemi mraãen ohla‰ovan˘mi v rubrice Pfiedpovûdi poãasí ve Farmáfiské roãence. „Dolar ‰edesát jsme dostávali loni,“ namítl pan Spruill. Vyjednávání o mzdû mû nebavilo, proto jsem se loudal podél stfiedové ãáry a prohlíÏel si vleãÀák. Jeho pneumatiky byly je‰tû hlad‰í neÏ na kolech náklaìáku. Jedna byla zpola vypu‰tûná, asi z ní pod tou zátûÏí ucházel vzduch. Vypadalo slibnû, Ïe s tímhle vehiklem asi dojeli, napadlo mû. V jednom rohu náklaìáku se s loktem opfien˘m o postra12
nici objevila velmi hezká dívka. Mûla tmavé vlasy, hladce sãesané dozadu, a velké hnûdé oãi. Byla mlad‰í neÏ moje máma, ale o hodnû star‰í neÏ já, jenÏe jsem si nemohl pomoct a civûl jsem na ni. „Jak se jmenuje‰?“ promluvila. „Luke,“ odpovûdûl jsem a kopl do kamene. V tu chvíli jsem cítil, jak mi zahofiely tváfie. „A jak ty?“ „Tally. Kolik ti je?“ „Sedm. A kolik je tobû?“ „Sedmnáct.“ „Jak dlouho se uÏ veze‰ v tom náklaìáku?“ „Jeden a pÛl dne.“ Byla bosa a mûla ‰pinavé a velmi tûsné ‰aty. Obepínaly jí celé tûlo aÏ po kolena. Vzpomínám si, Ïe to bylo poprvé, co jsem si takhle prohlíÏel nûjaké dûvãe. Dívala se na mû se znaleck˘m úsmûvem. Otoãen˘ zády ke mnû sedûl na bednû vedle ní nûjak˘ mal˘ chlapec, kter˘ se pomalu otoãil m˘m smûrem a díval se na mne, jako kdybych byl vzduch. Mûl zelené oãi a vysoké ãelo zakryté rovn˘mi ãern˘mi nepoddajn˘mi vlasy. Zdálo se, Ïe nemÛÏe h˘bat levou rukou. „To je Trot,“ pfiedstavila ho. „Není v pofiádku.“ „Ahoj, Trote,“ pozdravil jsem ho, ale on upíral zrak mimo mne. Choval se, jako kdyby mû nesly‰el. „Jak je star˘?“ zeptal jsem se jí. „Je mu dvanáct. Je mrzák.“ Trot se okamÏitû otoãil tváfií do kouta, levá ruka mu bezmocnû visela podél tûla. Kamarád Dewayne mi fiíkal, Ïe si horalé brali své pfiíbuzné, a proto se v jejich rodinách vyskytovalo tolik postiÏen˘ch. Tally v‰ak vypadala dokonale. Pfiem˘‰livû pfiehlíÏela pole s bavlnou a já mohl znovu obdivovat její umolousané ‰aty. Zjistil jsem, Ïe se pan Spruill s dûdeãkem dohodl, protoÏe nastartoval náklaìák. Obe‰el jsem vleãÀák kolem muÏe vzadu na korbû, kter˘ náhle oÏil, i kdyÏ stále zíral na zem, seskoãil a postavil se vedle Pappyho. „Jeìte osm mil rovnû, u vyhofiel˘ stodoly se dejte doleva a pak pokraãujte ‰est mil k fiece Svatého Franti‰ka. Na‰e farma stojí u fieky, je to ta první po pravé stranû.“ 13
„Je to níÏina?“ zeptal se pan Spruill, jako kdyby ho dûda poslal do baÏiny. „âásteãnû ano, ale je to dobrá pÛda.“ Pan Spruill se znovu podíval na svou Ïenu, pak je‰tû jednou na nás a fiekl: „Kde máme zastavit?“ „Uvidíte prostranství vzadu ve stínu, poblíÏ sila. Tam to bude nejlep‰í.“ Hledûli jsme za nimi, pfievodovka jim rachotila, pneumatiky vratce tanãily, bedny, krabice a hrnce pfii jízdû neustále poskakovaly. „Tobû se nezamlouvají, Ïe ne?“ vyzvídal jsem. „Jsou to dobfií lidé. Jen trochu jiní.“ „Podle mého jsme mûli ‰tûstí, Ïe jsme je získali, ne?“ „Ano, to jo.“ Víc rukou na poli pro mne znamenalo naãesat ménû bavlny. Následující mûsíc mû ãekalo dennû vstávat za úsvitu a chodit na pole, pfiehodit si pfies záda pytel na bavlnu dlouh˘ devût stop, na chvíli upfiít pohled na nekoneãnou fiadu bavlníkÛ s kefiíky vysok˘mi jako já, pak se mezi nû vydat a ztratit se v nich jako v‰ichni ostatní. Budu ãesat bavlnu, odtrhávat mûkké chomáãky tobolek od stonkÛ stejnomûrn˘m tempem, cpát je do tûÏkého pytle, a pfiitom se bát sklouznout oãima na konec fiady, abych si uvûdomil, Ïe nemá konce, a strachovat se, abych nezpomalil, protoÏe by si toho nûkdo v‰iml. Prsty mi budou krvácet, krk mû bude pálit a záda bolet. Bezesporu jsem si pfiál, abychom sehnali na pole hodnû pomocn˘ch rukou. Spoustu horalÛ, spoustu MexiãanÛ.
2
Co se t˘kalo ãekání na bavlnu, byl mÛj dûdeãek dost netrpûliv˘ ãlovûk. Aãkoli stále fiídil svÛj náklaìák vyhovující rychlostí, cítil se jako na trní, protoÏe na polích ostatních farmáfiÛ podél silnice se uÏ ãesala bavlna a na na‰ich je‰tû ne. Mexiãané se opozdili o dva dny. Opût jsme zaparkovali pfied obchodem Popa a Pearl a já jsem dûdu ná14
sledoval do ãajovny, kde se pohádal s nûjak˘m muÏem kvÛli zpoÏdûní oãekávan˘ch pracovních sil. „Uklidni se, Eli,“ chlácholil ho ten muÏ. „Dorazí co nevidût.“ Nedokázal se uklidnit. ·li jsme pû‰ky do ãistiãky v Black Oak na kraji mûsta, coÏ bylo dost daleko, ale Pappy nedopustil, aby se pl˘tvalo benzinem. Sám naãesal mezi ‰estou a jedenáctou ráno dvû stû liber bavlny, ale pofiád kráãel tak rychle, Ïe jsem musel popobíhat, abych mu staãil. Na ‰tûrkem vysypaném prostranství kolem ãistiãky bavlny stály pfiívûsy jeden vedle druhého; nûkteré prázdné, jiné s pln˘m nákladem ãekaly, aÏ jejich sklizenou bavlnu vyãistí vyzrÀovací stroj. Je‰tû jednou jsem zamával Montgomeryho dvojãatÛm, která právû odjíÏdûla s prázdn˘m vleãÀákem domÛ, aby se brzy vrátila s dal‰í várkou. U ãistiãky to huãelo, sbor tûÏk˘ch strojÛ rachotil pfii práci. Byly neuvûfiitelnû hluãné i nebezpeãné. KaÏd˘ rok pfii sklizni docházelo k ne‰tûstí, alespoÀ jeden dûlník se vÏdy stal obûtí politováníhodného zranûní zpÛsobeného vyzrÀovacím strojem na bavlnu. Bál jsem se tûch velk˘ch ma‰in, proto kdyÏ mi Pappy nakázal, abych poãkal venku, rád jsem ho poslechl. Obe‰el hlouãek dûlníkÛ, ktefií tam pfiijeli z polí a ãekali na vykládání bavlny z vleãÀákÛ, a sotva jim pokynul hlavou. Mûl plnou hlavu sv˘ch vlastních starostí. Na‰el jsem si bezpeãné místo u pfiekladi‰tû, kam vyváÏeli na vozících slisované Ïoky bavlny a nakládali je na vleãÀáky mífiící do Severní i JiÏní Karolíny. Na jednom konci ãistiãky dlouhá trubice, v prÛmûru asi pÛlmetrová, vycucávala pfiímo z vleãÀáku ãerstvû naãesanou bavlnu, která mizela kdesi v budovû, kde ji lomozící stroje zpracovaly. Objevila se aÏ na druhém konci v podobû úhledn˘ch ãtvercov˘ch balíkÛ pokryt˘ch jutov˘m obalem a pevnû staÏen˘ch na prst ‰irok˘mi kovov˘mi pásky. Dobrá ãistiãka se poznala podle toho, Ïe z ní padaly dokonale vytvarované balíky, takové, jeÏ se daly stavût na sebe jako cihly. Balík bavlny mûl cenu stopûtasedmdesáti dolarÛ, nûkdy více, nûkdy ménû, podle trÏní poptávky. Za dobrou úrodu se povaÏoval balík bavlny získan˘ z jednoho akru. Pronaja15
li jsme si osmdesát akrÛ. Takovou matematiku by zvládla vût‰ina farmáfisk˘ch dûtí. Tyhle poãty byly zjevnû tak jednoduché, aÏ se ãlovûk nepfiestával divit, proã se kaÏd˘ chtûl stát farmáfiem. Moje matka byla pfiesvûdãená, Ïe ãíslÛm rozumím. My dva jsme totiÏ uzavfieli tajnou dohodu, Ïe co se mû t˘ãe, já nikdy, za Ïádn˘ch okolností nezÛstanu na farmû. Snil jsem o tom, Ïe dokonãím v‰ech dvanáct tfiíd základní ‰koly a pak pÛjdu hrát za Kardinály. V bfieznu si Pappy a mÛj otec pÛjãili ãtrnáct tisíc dolarÛ od majitele ãistiãky. Znamenalo to pro nû vklad, za kter˘ si mohli nakoupit plodiny; utratili ho za osivo, hnojiva, najali si za nûj pomocníky a vloÏili je do nákladÛ spojen˘ch se sv˘m farmafiením. ·tûstûna nám zatím pfiála – poãasí témûfi ukázkové a úroda bavlny vypadala slibnû. Kdyby nám ‰tûstí vydrÏelo i bûhem skliznû a získali jsme z kaÏdého akru v‰ech polí balík bavlny, pak by se farmáfiské podnikání rodiny Chandlerov˘ch tfieba koneãnû pofiádnû rozjelo. To byl nበcíl. Jako vût‰ina zdej‰ích farmáfiÛ v‰ak táta s Pappym je‰tû spláceli dluh z loÀska. Dva tisíce dolarÛ dluÏili majiteli ãistiãky z roku 1951. Tehdy jsme sklidili jen prÛmûrnou úrodu. Navíc dluÏili peníze obchodníku Johnu Deereovi z Jonesboro za nûjaké souãástky, Lanceovi Brothersovi za pohonné hmoty, konzumu za osivo a zásoby a Popovi a Pearl Watsonov˘m za potraviny. Ov‰emÏe jsem o tûch jejich pÛjãkách a dluzích nemûl nic vûdût. Ale moji rodiãe v létû ãasto sedávali na verandû na schodech aÏ do pozdních noãních hodin, ãekali, aÏ se trochu ochladí, aby mohli usnout, aniÏ by se potili, a povídali si. Mûl jsem postel hned u okna, které vedlo na verandu. Mysleli si, Ïe spím, ale sly‰el jsem víc, neÏ jsem mûl. Aãkoli jsem si nebyl jist˘, velmi jsem podezíral Pappyho, Ïe si potfiebuje pÛjãit dal‰í peníze, aby mohl zaplatit MexiãanÛm a horalÛm. Nevûdûl jsem, jestli na nû má peníze, ãi ne. Mraãil se, kdyÏ jsme se blíÏili k ãistiãce, a mraãil se i na zpáteãní cestû odtamtud.
16
UÏ celé desítky let se lidé stahovali z hor, z ozarkské oblasti, aby v sezonû ãesali bavlnu. Mnozí z nich sami vlastnili svá obydlí a pÛdu a dost ãasto mûli lep‰í vozidla neÏ farmáfii, ktefií je najali na sklizeÀ bavlny. Tvrdû dfieli a ‰etfiili peníze, ale stejnû byli chudí jako my. V roce 1950 se jejich migrace zpomalila. Pováleãná konjunktura pomalu dorazila ze Severu i sem dolÛ, do Arkansasu, alespoÀ do nûkter˘ch míst, a mlad‰í lidé nepotfiebovali tak zoufale peníze na pfiilep‰enou jako jejich rodiãe. Zkrátka zÛstávali doma. âesání bavlny nepatfiilo zrovna mezi populární ãinnosti a lidé se do nûj dobrovolnû nehrnuli. Farmáfii ãelili nedostatku pracovních sil, kter˘ se neustále prohluboval, aÏ nûkdo objevil Mexiãany. První náklaìák s vleãÀákem dorazil do Black Oak v roce 1951. U nás jich pracovalo ‰est, vãetnû Juana, mého kamaráda, od kterého jsem dostal svou první tortillu. Juan spolu se ãtyfiiceti dal‰ími, namaãkan˘mi na otevfiené plo‰inû dlouhého náklaìáku, cestoval tfii dny; jedli jen tolik, aby nezemfieli hlady, a pfied sluncem ãi de‰tûm se nemûli kam schovat. Vyãerpaní a zmatení pfiijeli aÏ na hlavní silnici ve mûstû. Pappy prohlásil, Ïe jejich náklaìák smrdûl hÛfi neÏ dobytãák. Ti, jiÏ se stali svûdky jejich pfiíjezdu, o tom roznesli zprávy ostatním a zanedlouho uÏ Ïenské v baptistickém i metodistickém kostele otevfienû pomlouvaly primitivní zpÛsoby, které nám sem Mexiãané zaná‰ejí. Máma mûla dar v˘fieãnosti; co se vyfiídilky t˘kalo, byl na ni otec krátk˘. Kolikrát jsem je zaslechl, jak spolu diskutovali, kdyÏ mûli po sklizni a Mexiãané odtáhli z mûsta. Chtûla, aby otec promluvil s ostatními farmáfii a aby spoleãnû poÏadovali záruku od dozorãích pracovních sil; kdyÏ uÏ pro nás Mexiãany verbují a posílají nám je, tak s nimi mají také lépe zacházet. Mûla pocit, Ïe je na‰í povinností, povinností farmáfiÛ, chránit své dûlníky, s ãímÏ mÛj otec souhlasil, aãkoliv se zdálo, Ïe nejeví Ïádné nad‰ení, kdyÏ mûl tenhle poÏadavek prosadit. Mexiãané koneãnû krátce po ãtvrté hodinû dorazili. Kolovaly sice zvûsti, Ïe je pfiiveze autobus, a já jsem o tom ani na chvíli nezapochyboval. Nepfiál jsem sv˘m rodiãÛm, 17
aby tenhle problém museli pfietfiásat je‰tû dal‰í zimu. Také jsem nechtûl, aby se s Mexiãany zacházelo tak mizernû. Pfiijeli v‰ak opût na náklaìáku, na takovém starém vehiklu s rozviklan˘mi postranicemi a bez plachty nad hlavou. Byla to pravda, Ïe s dobytkem by zacházeli lépe. Opatrnû seskakovali dolÛ z korby na ulici, tfii aÏ ãtyfii najednou, ve vlnách za sebou. Rozestavûli se kolem, vyházené vûci rozloÏili na prostranství proti konzumu a shromáÏdili se v hlouãcích na chodníku, kde celí vyjevení postávali. Rozhazovali rukama, naklánûli se na v‰echny strany a pokukovali kolem, jako kdyby pfiistáli na jiné planetû. Napoãítal jsem jich dvaa‰edesát. Ke svému velkému zklamání jsem zjistil, Ïe mezi nimi chybí Juan. Byli o dost men‰í neÏ Pappy, velmi hubení, v‰ichni mûli ãerné vlasy a hnûdou pokoÏku. KaÏd˘ z nich tfiímal v ruce pytel s obleãením a zásobami. Pearl Watsonová stála na chodníku pfied sv˘m obchodem, ruce v bok, a propichovala je oãima. Hledûla na své budoucí zákazníky a oãividnû si nepfiála, aby se s nimi ‰patnû zacházelo. Bylo mi jasné, Ïe v nedûli pfied kostelem budou mít Ïenské zase pozdviÏení. A také jsem vûdûl, Ïe jakmile se svou partou dorazím domÛ, bude mû máma okamÏitû zpovídat. V rozhovoru mezi muÏem, kter˘ mûl Mexiãany na starosti, a fiidiãem náklaìáku padala najednou hrubá slova. ·lo o to, Ïe kdosi dole v Texasu slíbil MexiãanÛm, Ïe sem budou cestovat autobusem. UÏ se to stalo podruhé, co Mexiãané pfiijeli na korbû ‰pinavého náklaìáku. Pappy se nikdy nezdráhal vloÏit se do jakékoli pÛtky; skoro bych fiekl, Ïe si chtûl také pfiisadit a utfiít toho fiidiãe. Ale mûl na toho dozorãího nad dûlníky také spadeno, proto podle mého pochyboval o smyslu toho, aby pfiiléval olej do ohnû. Sedûli jsme vzadu na korbû na‰í dodávky a ãekali jsme, aÏ se vyãistí vzduch. KdyÏ se pfiestali vzájemnû osoãovat, vytáhli dokumenty. Mexiãané se na chodníku proti konzumu semkli do tûsného hlouãku. âas od ãasu po nás i po ostatních farmáfiích, postávajících na hlavní ulici, hodili okem. Vtom padlo rozhodující slovo – tahle várka pfiijela pomoci na‰emu mûstu. 18
Pappy dostal prvních deset dûlníkÛ. Vedl je Miguel. Ukázalo se, Ïe je z nich nejstar‰í. V‰iml jsem si také, hned zprvu, kdyÏ jsem si je prohlíÏel, Ïe mûl jako jedin˘ plátûn˘ ruksak. Ti ostatní si nesli své vûci v papírov˘ch pytlích. Miguelova angliãtina byla ucházející, ale tak dobfie jako Juan mluvit neumûl. Povídal jsem si s ním, zatímco Pappy podepisoval dokumenty. Miguel mi pfiedstavil svou skupinu. Byl mezi nimi Rico, Roberto, José, Luiz a Pablo; tûm ostatním jménÛm jsem nerozumûl. Pamatoval jsem si z loÀska, Ïe potrvá tak t˘den, neÏ je od sebe rozeznám. I kdyÏ byli zjevnû vyãerpaní, kaÏd˘ se snaÏil ze v‰ech sil, aby se alespoÀ trochu usmíval – aÏ na toho, kter˘ se na mû pohrdavû u‰klíbl, kdyÏ jsem se na nûj podíval. Na hlavû mûl klobouk westernového stylu. Miguel na nûj ukázal a prohodil: „Myslí si, Ïe je kovboj. Tak mu tak fiíkáme.“ Kovboj byl velmi mlad˘ a na Mexiãana dost vysok˘. Mûl úzké a proradné oãi. Z jeho tváfie ãi‰el nelítostn˘ v˘raz, jejÏ je‰tû umocÀoval úzk˘ knírek. Skuteãnû mû vydûsil, protoÏe jsem se nemohl zbavit nutkání, abych se o tom zmínil Pappymu. Opravdu jsem nechtûl, aby s námi tenhle muÏ bydlel na farmû nûkolik nadcházejících t˘dnÛ. Ale místo abych se s tím svûfiil, nechal jsem to plavat. Skupina na‰ich MexiãanÛ se odebrala za Pappym po chodníku k obchodu Popa a Pearl. Loudal jsem se s nimi a dával jsem si pozor, abych se nepfiiblíÏil ani na krok ke Kovbojovi. Uvnitfi v obchodû jsem zaujal svou pozici u kasy, kde uÏ ãekala Pearl na kohokoli, komu mohla ‰eptat do ucha. „Zacházejí s nimi jako s dobytkem,“ sykla. „Eli fiíká, jak jsou rádi, Ïe jsou tady,“ odpovûdûl jsem jí ‰eptem. Dûdeãek ãekal u vchodu, ruce zaloÏené na prsou, pozoroval Mexiãany, jak se domlouvají, co si nezbytnû potfiebují koupit. Miguel nepfiestával udílet rady tûm ostatním. Pearl nemûla v úmyslu Eliho Chandlera kritizovat. Ale nasupenû se po nûm podívala, i kdyÏ ji zrovna nevidûl. Pappyho v‰ak nezajímala ani ona, ani já. Byl jako na trní, protoÏe nikdo neãesal bavlnu. „To je zkrátka hrozn˘,“ podotkla nahlas. Tu‰il jsem, Ïe Pearl se nemohla doãkat, aÏ odtamtud vypadneme, aby 19
mohla vyhledat své pfiítelkynû, se kter˘mi chodila do kostela, a pofiádnû to v‰echno probrat. Pearl vyznávala metodistickou víru. KdyÏ se Mexiãané sebûhli k pokladnû s vybran˘m zboÏím, Miguel postupnû hlásil Pearl jejich jména, aby jim mohla otevfiít úãet. Seãetla zboÏí, pokladna zazvonila, ke kaÏdému jménu v úãetní knize zapsala dluÏnou sumu a ukázala ãástku jak Miguelovi, tak zákazníkovi. OkamÏitá dÛvûra v americkém stylu. Koupili si mouku a kypfiicí prá‰ek do peãiva na tortilly, spoustu fazolí v plechovkách i v sáãcích a r˘Ïi. Nic navíc – Ïádn˘ cukr, sladkosti ãi zeleninu. Jedli co nejménû, protoÏe jídlo stálo peníze. Jejich cílem bylo u‰etfiit kaÏd˘ cent, kter˘ mohli pfiivézt domÛ. Samozfiejmû, Ïe tihle chudí chlápkové nemûli ani ponûtí, kam je dovedeme. Netu‰ili, Ïe moje máma byla nad‰ená zahradnice, která vûnovala více ãasu své zeleninû neÏ bavlnû. Mûli docela ‰tûstí, protoÏe máma zastávala názor, Ïe nikdo, kdo se nachází v dosahu na‰í farmy, nemÛÏe zÛstat bez jídla. Kovboj se zafiadil jako poslední. KdyÏ se na nûj Pearl usmála, myslel jsem si, Ïe na ni zlostnû plivne. Miguel stál opodál. Strávil pfiece s tímhle mladíkem tfii dny ve vleãÀáku a pravdûpodobnû o nûm v‰echno vûdûl. Rozlouãil jsem se toho dne uÏ podruhé s Pearl a pfiipadalo mi to zvlá‰tní, protoÏe jsem ji obvykle vidûl tak jednou do t˘dne. Pappy vedl Mexiãany k dodávce. Vyskoãili na korbu a sedli si tûsnû vedle sebe do fiady, zaloÏili ruce a zkfiíÏili nohy. Nepromluvili ani slovo, jen nepfiítomnû hledûli pfied sebe, jako kdyby vÛbec netu‰ili, kde jejich cesta skonãí. Star˘ vÛz obtûÏkan˘ nákladem sebou cuknul, ale nakonec se mu podafiilo ustálit rychlost na sv˘ch sedmatfiiceti mílích v hodinû a Pappy se málem usmíval. Ch˘lilo se k veãeru a bylo stále horko a sucho, ideální poãasí pro sklizeÀ bavlny. S rodinou Spruillov˘ch a s Mexiãany jsme koneãnû získali dost rukou pro sbûr na‰í bavlny. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl druhou polovinu svého plnûného rohlíku. 20
Je‰tû dlouho pfiedtím, neÏ jsme dojeli domÛ, jsme spatfiili koufi a hned poté stan. Bydleli jsme u neudrÏované cesty, která byla po cel˘ rok velmi pra‰ná. Pappy právû zpomalil, aby se Mexiãané neudusili. „Co je to?“ zeptal jsem se. „Vypadá to jako nûjak˘ stan,“ odpovûdûl Pappy. Stál u cesty, na samém konci na‰eho pfiedního dvora, pod okrasn˘m stolet˘m dubem, skoro tam, kde obyãejnû stával pálkafi. VÛz je‰tû víc zpomalil, kdyÏ jsme dojeli k na‰í po‰tovní schránce. Spruillovi obsadili pÛl na‰eho pfiedního dvora. Nad obrovsk˘m stanem ‰pinavû bílé barvy se tyãila stfiecha a podpírala ho sbírka rÛznorod˘ch tyãek, kterou tvofiily noÏem pfiifiezané dfievûné hole a kovové trubky. Stan byl ze dvou stran otevfien˘, takÏe jsem zahlédl krabice a pfiikr˘vky poloÏené na zemi pod stfiechou. V‰iml jsem si, Ïe pod jednou dekou uvnitfi odpoãívala i Tally. Zaparkovali svÛj náklaìák pfiímo u stanu a natáhli pfies nûj jakousi plachtu, kterou ukotvili provazy k zemi, aby se s náklaìákem nedalo odjet, aniÏ by ho nûkdo pfiedem neodvázal. Náklad z jejich stafiiãkého vozidla byl ãásteãnû vyloÏen˘, bedny a jutové pytle se válely bez ladu a skladu na trávû kolem, jako kdyby je rozházela vûtrná smr‰È. Paní Spruillová udrÏovala oheÀ; odtud tedy pocházel ten koufi. Z nûjakého neznámého dÛvodu si vybrala ponûkud opu‰tûné místo aÏ u kraje dvora. Pfiesnû na tom místû se skoro kaÏdé odpoledne krãil v podfiepu Pappy, nebo mÛj otec, a chytal mé prudké míãe a toãeÀáky. Bylo mi do breku. Tohle paní Spruillové nikdy neodpustím. „Myslel jsem, Ïes jim fiekl, aby se rozloÏili za silem,“ utrousil jsem. „To je pravda,“ odvûtil Pappy. Ubral plyn, takÏe vÛz uÏ takfika stál, a zahnul do dvora. Silo stálo dál, vzadu u stodoly, je‰tû kousek cesty od na‰eho domu. Pomocní dûlníci vÏdycky pfiedtím tábofiili na prostranství u sila – nikdy se nerozloÏili na pfiedním dvofie. Dûda zaparkoval pod jin˘m okrasn˘m dubem, kterému podle mé babiãky bylo pouh˘ch sedmdesát let. Byl nejmen‰í ze v‰ech tfií, jeÏ stínily nበdÛm a dvÛr. Sunuli jsme se vy21
jeÏdûn˘mi kolejemi k na‰emu parkovi‰ti u domu, na kterém Pappy zastavoval uÏ desítky let. Máma s babiãkou stály na schodech do kuchynû. Mé babiãce Ruth se vÛbec nelíbilo, Ïe se horalé rozloÏili na pfiedním dvofie. Pappymu i mnû to bylo jasné je‰tû dfiív, neÏ jsme vylezli z náklaìáku. Mûla ruce zaloÏené v bok. Máma se nemohla doãkat, aÏ spatfií Mexiãany a zeptá se mû na podmínky, za kter˘ch pfiicestovali. Sledovala je, jak vykládají své vûci z náklaìáku, zatímco se ke mnû pfiiblíÏila a stiskla mi rameno. „Je jich deset,“ pronesla. „Ano, prosím.“ Babiãka si poãkala na Pappyho pfied náklaìákem a potichu, ale na‰tvanû sykla: „Proã jsou ti lidé na pfiedním dvofie?“ „Îádal jsem je, aby se utábofiili u sila,“ odpovûdûl Pappy, jenÏ si nikdy nenechal nic líbit, natoÏ pak od své Ïeny. „Nevím, proã si vybrali tohle místo.“ „PoÏádበje, aby se pfiestûhovali?“ „To nemÛÏu. Jestli se sbalí, odjedou. Ví‰ pfiece, jací horalé jsou.“ Poté se uÏ babiãka na nic neptala. Nehodlala se s ním pfiede mnou a deseti Mexiãany hádat. Odcházela smûrem k domu a nesouhlasnû vrtûla hlavou. Upfiímnû fieãeno, Pappymu bylo naprosto jedno, kde horalé rozbili svÛj tábor. Staãilo mu, Ïe byli tûlesnû schopní a Ïhaví do práce, nic jiného ho nezajímalo. Podezfiíval jsem babiãku, Ïe jí to také tolik nevadilo. ·lo pfiece hlavnû o ãesání bavlny; vzali bychom i skupinu trestancÛ spoutan˘ch navzájem fietûzem, kdyby naãesali tfii sta liber dennû. Mexiãané následovali Pappyho ke stodole, která stála tfii sta padesát dva stop od kuchyÀsk˘ch schodÛ. Minuli kurník pro kufiata a líhnû pro kvoãny, pumpu na vodu, vû‰áky na prádlo, kÛlnu se zahradnick˘m náfiadím a obe‰li cukrodárn˘ javor, kterému se v fiíjnu zbarví listí do nádhernû jasnû ãerveného odstínu. Pfiesnou vzdálenost mi jednoho dne loni v lednu pomohl zmûfiit mÛj otec. Zdálo se mi, Ïe to musí b˘t celá míle. Od domácí mety u nás na dvofie po levé pole na 22
Stadionu sportovcÛ, kde hráli Kardinálové, to bylo tfii sta padesát stop, a pokaÏdé, kdyÏ Stan Musial odpálil na domácí metu, sedûl jsem následujícího dne na schodech a obdivoval jsem tu vzdálenost. V polovinû ãervence odpálil míã na vzdálenost ãtyfii sta stop proti druÏstvu Braves. Pappy tenkrát podotkl: „Luku, Stan odpálil a míã pfieletûl pfies stodolu.“ Dva dny jsem potom sedûl na schodech a snil o tom, jak budu odpalovat pfies stodolu. KdyÏ za‰li na zahradní domek, máma poznamenala: „Vypadají velmi unavenû.“ „Pfiijeli na vleãÀáku a maãkalo se jich na nûm ‰edesát dva,“ pospí‰il jsem si s vysvûtlením, abych z nûjakého nepochopitelného dÛvodu rozdm˘chal zdánliv˘ klid. „Toho jsem se obávala.“ „Byl to stafiiãk˘ vehikl. Star˘ a ‰pinav˘. Pearl se z toho mohla zbláznit.“ „To uÏ se nikdy nestane,“ prskla a já jsem vûdûl, Ïe to, co si dnes otec vyslechne, si za klobouk nedá. „BûÏ a pomoz dûdeãkovi.“ Témûfi celé dva poslední t˘dny jsem strávil ve stodole sám se svou matkou; zametal jsem a uklízel pÛdu. SnaÏili jsme se pfiipravit MexiãanÛm místo pro pfiechodn˘ domov. Vût‰ina farmáfiÛ je ubytovávala na sv˘ch pozemcích v opu‰tûn˘ch domcích ãi stodolách, ve kter˘ch se jakÏtakÏ dalo pfieb˘vat. Povídalo se, Ïe Ned Shackleford, jenÏ bydlel o tfii míle jiÏnûji, nechal své Mexiãany nocovat se slepicemi. Na Chandlerovû farmû to nepfiicházelo v úvahu. Z nedostatku jiného pfiístfie‰í byli na‰i Mexiãané ubytovaní na pÛdû na‰í stodoly, ale ta se celá skvûla ãistotou. A pfiíjemnû to tam vonûlo. Cel˘ rok maminka shromaÏìovala staré deky a pfiikr˘vky, aby mûli na ãem spát. Vklouzl jsem do stodoly, ale zÛstal jsem dole, hned vedle stání pro Isabel. To byla na‰e dojná kráva. Pappy tvrdil, Ïe mu v první svûtové válce zachránila Ïivot mladiãká francouzská dívka jménem Isabel, a proto k uctûní její památky pojmenoval na‰i jerseyskou krávu po ní. Moje babiãka v‰ak té historce nikdy nevûfiila. Sly‰el jsem je, jak se nahofie hemÏili a zabydlovali. Pappy 23
hovofiil s Miguelem, jenÏ Ïasl nad tím, jak je pÛda pûkná a ãistá. Pappy tu pochvalu pfiijal, jako kdyby to byl on, jen on sám, kdo ji vydrhl. Ve skuteãnosti v‰ak dûda s babiãkou pfiíli‰ nevûfiili matãinu úsilí, s jak˘m se snaÏila vytvofiit z pÛdy dÛstojné místo na spaní pro ãesáãe. Moje maminka byla totiÏ vychovaná na malé farmû na samém konci Black Oak, a proto byla povaÏovaná za spí‰e mûstskou dívku. Pravdou bylo, Ïe vyrÛstala s dûtmi, které nemusely ãesat bavlnu. Nikdy nechodila do ‰koly pû‰ky – otec ji vozil autem. A neÏ se provdala za mého otce, nav‰tívila tfiikrát Memphis. VyrÛstala v malovaném domû.
3
My, Chandlerové, jsme si pronajali pÛdu od pana Vogela z Jonesboro. Nikdy jsem toho muÏe nevidûl. Zfiídkakdy padlo v hovoru jeho jméno, ale kdyÏ uÏ se o nûm hovofiilo, pak s úctou a jakousi bázní. Myslel jsem si, Ïe to je nejbohat‰í muÏ na svûtû. Babiãka a dûda si pronajali pÛdu je‰tû pfied ekonomickou krizí, která v tfiicát˘ch letech do zemûdûlského Arkansasu brzy pfii‰la a pozdû odsud ode‰la. Po tfiiceti letech vyãerpávající dfiiny se zmohli na to, aby si koupili od pana Vogela dÛm se tfiemi akry pozemku. Vlastnili také traktor znaãky John Deere, dva talífiové pluhy, secí stroj, pfiívûs na bavlnu, vleãÀák s ploch˘m dnem, dvû muly, vÛz a dodávku. MÛj otec dostal jakous takous smlouvu, která mu pfiiznávala jak˘si neurãit˘ podíl na vlastnictví nûkter˘ch poloÏek celkového jmûní. Pozemky v‰ak byly smluvnû pfievedeny jmenovitû na Eliho a Ruth Chandlerovy. Jediní farmáfii, ktefií vydûlávali, byli ti, ktefií svou pÛdu vlastnili. Nájemci, jako jsme byli my, se snaÏili hospodafiit tak, aby vy‰li. Pacht˘fii na tom byli nejhÛfie, ti byli odsouzeni k vûãné chudobû. Cílem mého otce bylo vlastnit ãtyfiicet akrÛ volné a ãisté pÛdy. Matka se se sv˘mi cíly nechlubila, sdílela je jen se 24