Issuu

Jantarove dedictvi_001 az 003_Sestava 1 5/30/17 11:58 AM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

Heidi Rehn BERNSTEINERBE Copyright © 2011 by Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2017 by Blanka Pscheidtová ISBN 978-80-242-5771-6

JANTAROVE DEDICTVI.indd 4

22.5.17 11:56

Na památku Evy Sponheimerové, rozené Grohnertové (1917-2002)

JANTAROVE DEDICTVI.indd 5

22.5.17 11:56

Horní rybník

Rossgärtská brána

Tragheimská brána Steindammská brána

Výpadová brána

zámek

Královská brána (1765)

Sackheim

Haberberské

pevnost p předměstí evn ostn Friedrichsburg ív al

sta

rá P

reg ola

M O Ř E

Horní-

Hollender Staré město město Sackheimská brána baumská brána 4 Löbenicht la o 1 32 Preg 5 6 Prego

Braniborská brána Friedlandská brána

B A L T S K É

brána Neue-Sorge

zámecký rybník

Měděný rybník -Dolní

zá

Z V

ský

1 Langgasse 2 Zelená brána 3 Krámský most 4 přístaviště (sklady) 5 ostrov Kneiphof 6 Lomse

Kur

Königsberg

Rauschen Neukuhren Cranz

Palmnicken Fischhausen

Königsberg

sla

ký

zá

Brandenburg Heilingenbeil Braunsberg Frauenburg Bartenstein Elbing

Gdaňsk

ZADNÍ POMO ŘANSKO

l iv

Pillau

Bütow

VA R M I E

Marienwerder

Allenstein

Schwetz

Bromberg

Neidenburg

Thorn

JANTAROVE DEDICTVI.indd 6

22.5.17 11:56

ský

záli

Tauroggen

Kur

Tilsit

ren

anz

erg

Labiau LITEVSKÉ VELKOKNÍŽECTVÍ

Tapiau

Insterburg

Wehlau

PRUSKÉ VÉVODSTVÍ

ein

MIE

ein

Bělostok

S Z V J

JANTAROVE DEDICTVI.indd 7

40 km

22.5.17 11:56

Než se lidé vzájemně poznají, musejí spolu sníst libru soli. Pobaltské přísloví

JANTAROVE DEDICTVI.indd 8

22.5.17 11:56

Prolog

Lest

KÖNIGSBERG – PRUSKO Začátek září 1662

JANTAROVE DEDICTVI.indd 9

22.5.17 11:56

o Rothových slovech následovalo zaražené mlčení. Carlottin pohled zvědavě putoval po pestrém davu přítomných. Navzdory nezvyklému horku se toho odpo ledne v prvním zářijovém úterý shromáždili v Junkerské zahradě téměř všichni kneiphofští obyvatelé, od úspěchem rozmazleného obchodníka s jantarem z Langgasse přes mrzoutského tesaře z Köttelgasse a živě rozprávějící sladovníky ze Schlempergasse až k oduševnělým učencům z Magistergasse. Na hradbami obklopené prostranství pod rozložitými lípami poblíž Staré Pregoly je přivedla napjatá situace stavů. V nezvyklé svornosti stáli pánové v jemně tkaných anglických suknech vedle mužů v hrubých drelových kabátcích. Dokonce i počestné obchodnické vdovy s drahocennými krajkovými čepci na hlavách se tu tlačily společně se statnými ženami řemeslníků a hrubými kramářkami s jejich prostými bílými čepci. Už pět let se táhl spor königsberských stavů s jejich kurfiřtem Fridrichem Vilémem, už skoro dva roky zasedal zemský sněm v zámku sousedního Starého Města. Po včerejší schůzce vrchních radů s kurfiřtským místodržícím knížetem Radziwillem, purkmistry Starého Města a Löbenichtu a kancléřem ctihodné Albertiny se zdálo, že se záležitost konečně trochu pohnula z místa – i když ne tak, jak by si kneiphofští přáli. „Jak to vypadá, Staroměstští a Löbenichtští obrátili. To znamená, že za pár dní bude stát před branami města Fridrich Vilém se svými oddíly,“ zopakoval Roth své poslední věty. Pomalu si stíral pot z vysokého čela, pohupoval se

11 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 11

22.5.17 11:56

na špičkách a pokašlával. Než stačil znovu promluvit, pro tlačil se kupředu tlustý Schimmelpfennig. Sedmnáctiletá Carlotta zbystřila. Tohle odpoledne začínalo být zajímavé. „Nic si nenamlouvejme,“ prohlásil majitel tiskárny. „Stručně řečeno to znamená, že my Kneiphofští jsme naprosto bezmocní. Až děla zamíří na naše hradby, nebude nám vůbec k ničemu podpora polského krále Jana II. Kazimíra, přestože jsme ho na začátku července písemně prohlásili za našeho lenního pána. On kvůli nám nebude harašit šavlemi, aby postrašil kurfiřta, protože popravdě je i jeho nejvyšším lenním pánem a kromě toho vrána vráně oči nevyklová, jak známo. A nezapomeňte, že až Braniborský prosadí akcízy a okleštění našich stavovských spolurozhodovacích práv, bude z toho něco mít i Polák. Který kníže by se bránil dani, která by mu financovala stálé vojsko? Jinými slovy: pěkně to smrdí.“ „Přesně!“ „Máte pravdu!“ „Ale co můžeme dělat?“ Jakmile Schimmelpfennig domluvil, shromáždění se neklidně zavlnilo. První muži už se začali shýbat pro kameny a lámat větve ze stromů. Pokud to mohla Carlotta ze svého místa ve stinném koutě rozeznat, působil soudce Roth una veně a vyčerpaně. Mladá ranhojička odhodlaně sevřela v dlani látku své zelené sametové sukně a začala se tlačit kupředu. „Ne!“ Matka ji bleskurychle chytila za paži a přitáhla zpátky. V trochu šikmo položených smaragdově zelených očích drobné obchodnické vdovy to rozčileně zajiskřilo. „Tobě nepřísluší, aby ses v téhle společnosti hlásila o slovo. Nejde jenom o tvoje mládí. Žijeme tady u Pregoly teprve čtyři roky. Není to naše věc, že se kneiphofské stavy tak dlouho nemůžou dohodnout s kurfiřtem. Kromě toho jsem to z nás dvou já, kdo po otcově smrti řídí náš rodinný kontor. Já mám hlasovací právo, ne ty. Nebo tě snad už obchod zajímá víc než léčitelství?“

12 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 12

22.5.17 11:56

„Jestli se nás to netýká, tak nechápu, proč jsme sem vůbec chodily.“ Carlotta se jí rozzlobeně vytrhla a udělala krok kupředu. „Vy, ctěná slečno Grohnertová?“ Bělovlasý soudce na ni překvapeně pohlédl ze svého vyvýšeného místa. „Dejte mi chvíli,“ požádala. „Mám návrh, jak bychom se mohli zbavit kurfiřtských.“ „Ano?“ Nevěřícně ji pozoroval. Srdce jí bušilo. Cítila velký respekt před tímhle statečným mužem, který při své tajné cestě do Varšavy riskoval život. Fridrich Vilém ho od té doby obviňoval z velezrady. On přesto dál bojoval za práva stavů a proti troufalým nárokům braniborského kurfiřta. Carlotta sevřela jantar na kožené šňůrce na krku, jako by hledala oporu. Díky dětství strávenému v trénu císařského vojska a zážitkům během Severní války dokázala ocenit hrdinskou čest takového muže a chtěla bezpodmínečně stát po soudcově boku. „Prosím,“ vybídl ji a pomohl jí nahoru na lavici. Sotva se štíhlá rusovláska postavila vedle vysokého soudce, pod lipami se rozhostilo ticho. Bylo slyšet jenom kvákání kachen na blízkém břehu řeky a veselé šplouchání vody v kamenné kašně. Když si Carlotta uvědomila upřenou pozornost shromážděných občanů, musela polknout. Trochu chvatně a příliš pronikavým tónem spustila: „Už dlouhé dny mě jako ranhojičku nezvykle často volají k těžce nemocným. Ale…“ Dál se nedostala. „Těžce nemocní?“ „Znamená to, že vypukl mor?“ „Proč nám to nikdo neřekne?“ Carlotta se polekala. Tohle neměla v úmyslu. Bezmocně se otočila k Rothovi. „Klid!“ vykřikl soudce do změti hlasů. Okamžitě zase nastalo ticho. „Nikdo nemluvil o moru. Nechte ji, prosím vás, domluvit.“

13 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 13

22.5.17 11:56

Povzbudivě Carlottě poklepal na rameno. Vděčně na něj kývla a zkusila to znovu: „Je to spíš nesnesitelné vedro než mor, co naše lidi momentálně zabíjí jako mouchy.“ T iché mumlání signalizovalo úlevu. Stačilo Rothovo gesto, aby se znovu rozhostilo ticho. „Ale proč bychom neměli lidi venku před branami města nechat v domnění, že tady řádí mor?“ Ozvaly se rozhořčené hlasy. „A proč?“ „Bezdůvodně se lhát nemá.“ „Když to uděláme, nikdo už nebude kupovat naše zboží.“ „To nám přinese jenom zlo.“ „Nemějte obavy!“ vykřikla Carlotta do hluku. „Nebude to trvat dlouho. Naše situace tuhle lež ospravedlňuje.“ „Vy jste moc mladá, než abyste to mohla zhodnotit,“ zazněla další námitka. I tentokrát stačilo, aby Roth zvedl ruku, a všichni zmlkli. „Pomyslete na to, co se stane, když se roznese, že u nás řádí mor.“ Carlotta se pokusila o plachý úsměv. „Myslíte si, že jediný z žoldnéřů Fridricha Viléma dobrovolně vkročí do našeho města? A to nemluvím o kurfiřtovi.“ To byl zásah do černého. Zazněl pohrdavý smích. „Ten uteče jako první.“ „Je to zbabělec, to jsme věděli vždycky.“ „Ale jak by se to dalo udělat?“ přehlušil ostatní Schimmelpfennig. „Samotná fáma stačit nebude. Kurfiřt není hloupý. Hned pochopí, co je za tím.“ „Proto bychom měli dost viditelně vynášet z města rakve.“ Carlotta sama žasla nad tím, jak klidně jí slova plynou ze rtů. „Samozřejmě k tomu nepotřebujeme žádné opravdové mrtvé, budou stačit prázdné rakve. Hned zítra ráno je s velkým povykem vyneseme z města. Nosiči s morovými maskami v dlouhých pláštích jasně předvedou, jakého druhu je jejich náklad. Nemělo by chybět ani pár

14 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 14

22.5.17 11:56

světlonošů a několik plaček. Nejlepší by bylo vyjít Braniborskou bránou na haberberské předměstí. Tam má kurfiřt určitě svoje špehy. Nepochybně co nejrychleji uvědomí své oddíly o vypuknutí moru. Vsadím se, že během několika hodin zatroubí k ústupu.“ V Junkerské zahradě se rozhostilo mrazivé ticho. Carlottě bylo trochu mdlo. Její pohled stísněně putoval po tvářích přítomných. Holohlavý Schimmelpfennig usilovně studoval špičky svých holínek, vráskami zbrázděná tvář starého Grünheideho se laskavě, ale mlčky usmívala. Vedle něj nasupeně funěl statný Farenheid. Rudovousý Gellert se rozpačitě snažil nebýt příliš vidět. Obchodník Boye si pečlivě čistil kulaté brýle. To Carlottu konečně trochu povzbudilo. Věděla, že je to jeho způsob jak vyjádřit souhlas. Právě tak se mohla spolehnout na starého Martenna Gerkeho. Seděl nedaleko od zmíněné čtveřice na lavičce pod největší lípou. V jasném světle srpnového slunce působila poutka v jeho kalhotách ještě pestřeji než jindy, také kabátec a límec zářily nápadnou červení. Barevně nápadné oblečení však nemohlo zakrýt, jak je vyhublý a unavený. Přesto k ní vyslal plachý úsměv. Apatykář Heydrich si to vyložil jako souhlas a začal hlasitě tleskat. Tím zřejmě prolomil ledy. Postupně zvedali ruce k potlesku i ostatní radní. Obchodníci a řemeslníci je konečně napodobili a brzy zaznělo první „bravo!“. „Tak to uděláme!“ „Hej, tesaři, přineste nám rakve.“ „Kdo se hlásí jako nosič?“ Carlotta se nenápadně podívala směrem k matce. Ta se stáhla dozadu, ale když i věčně nabručená obchodnická vdova Ellwartová nahlas provolala slávu, hrdě na Carlottu zamávala. „Ctěná slečno Grohnertová,“ uklonil se Roth uznale. „Váš návrh je přijatý s jednoznačným souhlasem. Jsem hrdý, že vás mohu počítat k dcerám našeho města. Vaše

15 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 15

22.5.17 11:56

myšlení prokazuje nejen neohroženost a odvahu, nýbrž také nepopiratelný vtip, který je nám königsberským občanům odjakživa vlastní. Pobýváte u nás nad Pregolou sice teprve několik let, ale přesto mě to nepřekvapuje. Vždyť vaše kořeny odkazují ke starousedlému kneiphofskému rodu.“ Spiklenecky na ni zamrkal. „Děkuji.“ Carlotta se poslušně uklonila. „Bez zmíněných kořenů bych na takový nápad sotva přišla. Budeme jen doufat, že nám tahle lest pomůže.“ „Jak o tom můžete pochybovat?“ přihlásil se zase ke slovu Schimmelpfennig. „Stejně jako je tenhle plán smělý a jak dobře se hodí k nám Kneiphofským, tak bláhově se zatím vždycky projevil pan kurfiřt.“ „Budeme doufat. Kdyby totiž skutečně došlo na střílení, projevili bychom se spíš jako nemehla.“

16 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 16

22.5.17 11:56

První díl

Povstání KÖNIGSBERG Podzim 1662

JANTAROVE DEDICTVI.indd 17

22.5.17 11:56

arlotta se zachichotala. Květnatý styl líčení Christopha Keplera ji bavil. „Ty zase hrozně přeháníš! Jenom přihlouplí voli a kdákající slepice kolem tebe, to přece není k vydržení!“ Vesele zvrátila hlavu dozadu. Samozřejmě dobře věděla, jak kouzelně se její rusé vlasy lesknou ve slunečním světle. Postranní pohled na mladého medikuse stačil, aby se ujistila žádoucím účinkem. „Mezi všemi těmi profesory se přece musela najít aspoň jedna rozumná hlava,“ domlouvala mu. „Vždyť tě otec poslal na jednu z nejlepších univerzit v Evropě.“ „No dovol, nejdražší!“ Christoph předstíral rozhořčení, sundal z hlavy černý špičatý klobouk a sklonil statný trup, aby naznačil elegantní poklonu. Pravou nohou přitom hrábl do suchého prachu na staroměstském Kostelním náměstí. Naleštěná kůže černé boty se proměnila v nevzhlednou šeď. „Nic mi není vzdálenější, než abych tě balamutil ohledně skutečného stavu toho místa nejvyšší moudrosti.“ Prudce zvedl popelavě světlou hlavu a šelmovsky na ni zamrkal šedýma očima. „Až příliš dobře si pamatuju, jak jsi vždycky toužila po tom poznat pravý studentský život. Dlouho jsme se sice neviděli, ale na tom se asi moc nezměnilo.“ Škádlivě nakrčila jemný nosík. S hraným rozhořčením si založila ruce v bok. „Zato u tebe se toho zřejmě změnilo dost. Pokud si vzpomínám, setkali jsme se teprve včera v Heydrichově apatyce. Jestli máš potíže s pamětí, znám na to vynikající kapky.“ „To bude určitě nějaký recept tvojí slavné paní matky, všemi uznávané slavné Magdaleny Grohnertové.“ Znovu

19 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 19

22.5.17 11:56

na ni pobaveně zamrkal. „Neboj se, moje milá Carlotto. Samozřejmě mi neuniklo, že jsme se potkali právě včera. Jak bych mohl zapomenout na setkání s tebou? Přesto ale velice trpím tím, že jsem tě musel tak dlouho postrádat. Vždyť jsem byl na cestách dva roky. Ani netušíš, jak bolestně jsi mi během té doby chyběla.“ „A kdybys ty věděl, jak moc ti závidím.“ Zvážněla. „Nejradši bych ještě dneska vyměnila svoje šaty za kalhoty a stejně jako ty navštěvovala univerzity ve všech zemích světa. Jak nádherné musí být poslouchat přednášky opravdových učenců.“ „To s kalhotami si vůbec nechci představit.“ Christoph protáhl obličej. „Jako dívka se mi líbíš mnohem víc než jako horlivý student.“ Lehce sklonil hlavu, aby se jí mohl podívat hluboko do modrých očí. „Doufám, že se mi podaří odvrátit tě od nesmyslné myšlenky, že by ses vydala na studia jako muž. Zřejmě to ale není jediný divoký nápad, který jsi v posledních týdnech měla. Je nejvyšší čas vyhnat ti tyhle nesmysly z hezké hlavičky.“ „Co tím chceš říct?“ Carlotta sama nevěděla, proč tuhle narážku vnímá jako výtku. Finta s prázdnými rakvemi se skutečně podařila. Oddíly Fridricha Viléma se před branami Kneiphofu otočily, sotva zahlédly zdánlivý pohřební průvod. Od té doby uběhly dva týdny a zatím se znovu neukázaly. Znepokojivé však bylo to, že ze Starého Města pocházející Christoph věděl, kdo lest vymyslel. Někdo musel vynést tajemství z Kneipohofu. „Neměj obavy,“ Christoph se sklonil, aby jí vdechl polibek na ruku. „Ani jako syn kurfiřtova osobního lékaře nebudu vzpurným Kneiphofem pobíhat s našpicovanýma ušima. Mám až příliš velký strach ze setkání s tím příšerným morem nebo dokonce s děsivými prázdnými rakvemi.“ Znovu na ni mrkl. „Bylo by ode mě bláhové zabývat se takovými věcmi, když se mi nabízí mnohem lepší možnost jak strávit odpoledne. Pojď se se mnou trochu projít ulicemi.“

20 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 20

22.5.17 11:56

Šedé oči se mu náhle zaleskly tak, že se Carlottě rozbušilo srdce, ale pak se polekaně podívala na hodiny kostelní věži. Blížila se druhá hodina. „Ty víš, že to nejde.“ Lítostivě nakrčila čelo. „Zatím je venku ještě málo lidí, ale to se brzy změní. Pěkné počasí vytáhne obyvatele města ven. A taky víš, jaké klepy by se vyrojily, kdyby právě nás dva viděli pohromadě.“ Prsty si pohrávala s jantarem na kožené šňůrce na krku. „Neboj se,“ pokoušel se ji Christoph uklidnit. „Momentálně si většina z nich oddává zaslouženému popolednímu odpočinku. Pojď si užít krásný den.“ Bujaře zamával špičatým kloboukem, rozpřáhl paže a nastavil bledou studentskou tvář slunci. „Nesmíme váhat, nejdražší. Dřív než nám bude milé, budeme sedět u kamen a dobrovolně nevystrčíme nos z domu.“ Zkřížil ruce na hrudi, natáhl nohu jako čáp a předvedl prudké zachvění. „Nemluvě o tom, že bůhvíkdy najdeme další příležitost nerušeně spolu pobýt.“ „Ty jsi opravdu pořád stejný dětina jako dřív,“ přešla jeho narážku. „Ani dva roky v cizině tě nepřivedly k rozumu.“ Odhodlaně sice vrtěla hlavou, ale v duchu mu dávala zapravdu. V téhle zářijové neděli slunce možná naposledy v roce rozmazlovalo město na Pregole. Bylo třeba užít si den plnými doušky. „Tak dobrá, pojďme kousek společně a vyprávěj mi, proč se ti nechce vystoupat do vznešeného nebe vědátorů.“ V břiše cítila zvláštní šimrání. Christoph se jí líbil už před svou studijní cestou. Teď ale měl v sobě něco, co ji přímo přitahovalo. Nenápadně ho ze strany pozorovala. Jeho zjev se změnil ještě k lepšímu. Ze spíš nenápadného chlapce se stal elegantní mladý muž. Módně střižený oděv zdůrazňoval jeho široká ramena a šlachovitou postavu. Široké kalhoty a těsně přiléhající kabátek z tmavozeleného sametu měly střih, jaký většina místních mužů začala nosit teprve v posledních letech. Světlé punčochy zdůrazňovaly svalnatá lýtka. Pod vysokým špičatým kloboukem se ve slunci zlatě

21 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 21

22.5.17 11:56

leskly až u brady zastřižené vlasy a rámovaly širokou tvář. Na plných rtech mu pohrával potutelný úsměv. Na bradě rozeznávala světlou rýhu, kterou si kdysi přivodil při pádu. Byla v pokušení obkroužit špičkami prstů jemné obrysy jeho tváře. Opatrně sevřela jantar, jako by u něj hledala ochranu. Zároveň se trochu narovnala, aby mu sahala aspoň k ramenům. Chytil její ruku a vtiskl na ni polibek. Jeho dech ji šimral na kůži. Prudce jí prolétla hlavou vzpomínka z minulých časů. Jiný mladík už jí jednou podobně příjemně zmátl smysly. Polekaně zavřela víčka. Na minulost už nechtěla myslet. To bylo jednou provždy pryč. Otevřela oči a usmála se. „Tak dobře. Moc času ti nezbývá, abys mi vylíčil své dva roky v cizině.“ „Dva roky, to zní směšně krátce. Když se na tebe podívám, jako by to byla věčnost.“ Jeho pronikavý pohled jí znovu vehnal červeň do tváří. „Jinak si nedokážu vysvětlit, jak jsi mohla dozrát v tak omamně krásnou mladou ženu.“ „Ty už zase přeháníš, můj drahý.“ Srdnatě vykročila. „Byli jsme tedy u profesorů. Tvoje hodnocení pro ně nedopadlo příliš lichotivě. Kde všude jsi byl? Krakov, Vratislav, Lipsko, Heidelberg a Padova? Nebo jsem něco zapomněla?“ „Bologna,“ doplnil. „Postavu tamního profesora si mimochodem musíš představit jako trochu hruškovitou. Nebo možná jako lahvovitou tykev?“ Při jeho přemýšlení se znovu zastavili. Štíhlými pažemi napodobil ve vzduchu břichatou figuru. Po krátkém váhání hruškovité zaoblení zopakoval. Carlotta se při tom dvojsmyslu začervenala. „Ale to je jedno,“ mávl rukou a pobaveně se zasmál. „Určitě si to dokážeš představit.“ Pohledem šedých očí utkvěl na její tváři a pak sklouzl po její postavě. Bezděčně se narovnala. Prosté světle červené šaty jí podtrhovaly štíhlou postavu a pěkně se hodily k jejím rusým vlasům, které většinou nosila rozpuštěné. Spokojeně si navíjela jednu z pestrých mašlí na prst a čekala, kdy se

22 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 22

22.5.17 11:56

pohledem vrátí k jejím očím. Jejich mlčení se protahovalo. Užívala si ho, protože dokazovalo, jak ho její osoba zajímá, navzdory sedmi letům věku, které je dělily. „Ten doktor je tedy trochu tlouštík, že?“ připomněla mu jemně téma rozhovoru. „Ano, byl pěkně tlustý, ten doktor z Bologni.“ Christoph si odkašlal a vrátil se ke svému vyprávění. „A tohle celé běhá na ještě tlustších nohou. Ty vlastně připomnají slona. Ano, ten dobrák v sobě měl něco z toho exotického zvířete. Podobně těžkopádně se pohyboval, asi takhle.“ Zakýval boky zleva doprava. Jako náhodou několikrát strčil do Carlotty. Zachvěla se, spíš blaženě než polekaně. V té blízkosti z něj cítila směs vůní tabáku, kávy a levandule. Až příliš rychle došli na kneiphofské dómské náměstí s nádhernými vysokými štíty bohatě zdobených domů. Carlottin pohled klouzal po vznosném dómu s jeho nestejně vysokými věžemi a po fasádách, které obklopovaly prostranství před impozantním božím domem. Měděné korouh vičky na štítech se výrazně leskly v odpoledním slunci. Dva kosi obsadili misky vah sochy Justicie a zpívali z plných hrdel. Modré nebe se klenulo nad hrdelními pěvci a v dálce se kupila bílá oblaka. „Už se budu muset vrátit domů. Odtud půjdu radši sama. Aby nás moje matka…“ „… neviděla spolu,“ dokončil Christoph s vědoucím úsměvem, aby jí vzápětí káravě zahrozil ukazovákem. „Co by lidi řekli tomu, že se ctěná dcera ještě ctěnější Magdaleny Grohnrtové, rozené Singeknechtové potuluje po ulicích s tím budižkničemu, synem medikuse Keplera?“ „Ty jsi opravdu komediant. Mohl bys vystupovat na jarmarcích.“ „Blázen na jarmarku – to by nebyla špatný způsob jak nerušeně trávit život s tebou.“ V očích se mu zablýsklo. „Někteří felčaři nabízejí přece své umění jako potulní kramáři. Proč ne? Pojď, ještě dneska se připojíme k nějaké z těch

23 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 23

22.5.17 11:56

skupin venku na Sackheimu. Pak nám bude naprosto jedno, jestli se můj otec posmívá jantarové esenci tvé matky nebo tvoje matka předhazuje mému otci nepraktickou knižní učenost.“ Obratně vyhodil klobouk do vzduchu, provedl bujný obrat na jedné noze, a zase ho chytil v hlubokém předklonu. „Co tomu říkáš?“ „Zní to lákavě.“ Hledala jeho pohled. „Mě přímo vábí především vyhlídka na to sedět v zimě v létě ve voze s plachtou a nevědět, co nás čeká příští den, co budeme mít v hrncích, pokud nás vůbec v nějakém městě strpí a nevyženou nás divokými psy a holemi.“ „Přiznávám, že řádně promyšlený ten nápad ještě není. Možná se na to ještě jednu nebo dvě noci vyspíme, a pak se rozhodneme, kdy a jak se spolu vypaříme.“ Jeho žertovný tón nezastřel, jak vážně to ve skutečnosti myslí. Srdce jí bušilo. Utéct s mladíkem, to už si jednou přála, před čtyřmi lety, krátce po příchodu do Königsbergu. Tentokrát to ale mělo úplně jiný půvab. Sotva se odvažovala dýchat, aby nenarušila kouzlo myšlenky. Christoph to zřejmě cítil podobně. „Čas s tebou utíká jako splašený, moje nejmilejší. Nic si nepřeju toužebněji než být s tebou mnohem častěji. Nějaká cesta se musí najít, i bez komediantů.“ „Tvého otce by nepotěšilo, kdyby to slyšel,“ odpověděla tiše. Jeho dech už ji lechtal na špičce nosu, viděla, jak otvírá rty. Na zlomek vteřiny se jí ale zdálo, že před sebou vidí někoho jiného. Polekaně sebou trhla. Hodiny na kostelní věži odbily tři. Carlotta vzdychla. Už půl hodiny měla být u matky. Ulice a náměstí kolem dómu a ctihodné Albertiny se začínaly plnit lidmi. Oby vatelé Königsbergu se probrali z odpoledního odpočinku. Prošel kolem nich hlučný hlouček studentů. Jakmile ji zahlédli, soustředili se na ni a trousili drzé poznámky. Carlotta se otočila k Christophovi a usmála se. „Možná bude přece jenom lepší, když mi poskytneš doprovod až do

24 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 24

22.5.17 11:56

Hofgasse. Kdoví, ze kterých všech koutů se tihle studenti hrnou do putyk na předměstí.“ „Ano, to máš pravdu,“ souhlasil Christoph s radostí a galantně jí nabídl rámě. Ona ale nenašla odvahu se do něj zavěsit a radši kráčela na krok od pohledného mladého medikuse přes dómské náměstí směrem k Schönbergsche Gasse. „Kde jsme to přestali?“ Christoph vypadal zase naprosto bezstarostně. „Tedy humpolácké vystupování boloňského doktora mohlo leckoho oklamat, protože člověku se nechtělo uvěřit, že by se do té drobné hlavičky nad ohromným tělem slona vešlo tolik vědomostí. Vždyť on znal spisy Williama Harveye tak dokonale a uměl jeho učení o lidském těle vyložit tak názorně, jako by osobně studoval u něj v Londýně. Už ses někdy zamyslela nad tím, jak ohromný úkol musí lidské srdce každý den vykonat?“ V jeho očích se zase čtverácky zablýsklo. „Vždyť ty v kontoru své matky žongluješ s čísly neustále, určitě by pro tebe byla maličkost vypočítat výkon srdce podle Harveyovy teorie.“ „Chceš snad s veškerou vážností tvrdit, že univerzitní medicína není nakonec nic jiného než ryzí matematika, podobná vedení obchodních knih?“ „Hned jsem věděl, jak tě tahle představa zaujme,“ odpověděl Christoph. „Mě na tom opravdu děsí, jak je lidské srdce vypočitatelné. Vždyť nás to okrádá o naše oblíbené představy.“ Znovu přitiskl její ruku ke rtům v letmém polibku. P laše se zadívala stranou. Až příliš rychle se blížili k Lang gasse. Na ulicích bylo stále víc lidí. Nečekané letní počasí posledních zářijových dnů dodalo zdejším obyvatelům zvláštní půvab. Nikde jinde se lidé nedokázali procházet po ulicích v krásných róbách s takovou samozřejmostí a dobrou náladou. „Podívejme, studovaný medikus ze Starého Města a malá ranhojička z Kneiphofu!“ Ohromná ruka mladého

25 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 25

22.5.17 11:56

lékárníka Caspara Pantzera z Löbenichtu přistála na Christophově rameni. „Ach, promiňte, nechtěl jsem rušit. Už vám vidím na nosech, jak horlivě si vyměňujete ty nejlepší receptury na bolesti žlučníku. Ale nezapomínejte ani na další orgány. Především srdce si zaslouží vaši nejhlubší pozornost.“ Drze přimhouřil oko, ještě jednou uštědřil Christophovi ránu do zad a loudal se dál po Goldene Gasse. Jeho lehce nachýlená postava se špičatým kloboukem a ve splývavé peleríně brzy zmizela v protisvětle. „Nesmíš si myslet, že jsem tě chtěl…,“ promluvil Christoph v rozpacích. Červeň na jeho jinak tak světlých tvářích ji dojímala. Působil jako bláhový chlapec přistižený při nějakém darebáctví, a ne jako studovaný fyzikus, který by ji dokázal v mnoha věcech poučit. „To je v pořádku.“ Konejšivě mu položila ruku na předloktí. „Začínáme potkávat až příliš známých tváří, nezdá se ti? Už si nejspíš nerušeně ani nepromluvíme. Budeme v našem hovoru pokračovat při jiné příležitosti, ano?“ „Jak myslíš,“ souhlasil k jejímu zklamání chvatně, ale pak se ještě jednou zhluboka nadechl, uchopil ji za ruce a dodal s úsměvem: „Měli bychom si ale najít vhodnější místo. K tomu, abychom se mohli vzájemně poučovat o léčitelství, přece potřebujeme klid.“ „Pokud mi nenavrhneš ten komediantský vůz před hradbami, ráda budu souhlasit.“

ak bylo snadné manipulovat s muži! Lina se spokojeně usmála svému malému vítězství, založila si ruce vbok a odhrnula z obličeje pramen slámově žlutých vlasů. Jako náhodou ještě trochu vystrčila pánev. Svižný pohyb jí roz točil širokou sukni z tmavočervené vlny. Vesele vykopla špičkou nohy, a umožnila tak pohled na štíhlé kotníky.

26 ◆

◆

JANTAROVE DEDICTVI.indd 26

22.5.17 11:56

Heidi Rehnová JANTAROVÉ DĚDICTVÍ Z německého originálu Bernsteinerbe, vydaného nakladatelstvím Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, v Mnichově v roce 2011, přeložila Blanka Pscheidtová Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigovala Michaela Häringová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 504 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9109. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia - knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

JANTAROVE DEDICTVI.indd 504

31.5.17 11:12