0038248

Matthew FitzSimmons Příliš krátký provaz

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 3

20.12.2016 15:06:57

THE SHORT DROP Copyright © 2015 Matthew FitzSimmons All rights reserved Translation © 2017 Richard Olehla ISBN 978-80-242-5646-7

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 4

20.12.2016 15:06:57

Pro strĂ˝Ä?ka Davea

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 5

20.12.2016 15:06:57

Nikoho netěší, když věšíte člověka, který se tomu nebrání.

George Bernard Shaw

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 7

20.12.2016 15:06:57

ČÁST PRVNÍ VIRGINIE

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 9

20.12.2016 15:06:57

KAPITOLA PRVNÍ

Gibson Vaughn seděl sám u rušného pultu v podniku jménem Noční ptáci. Snídaně byly v plném proudu a v bistru se začali hromadit zákazníci, kteří si neměli kam sednout. Gibson poslouchal hluk vidliček a nožů dopadajících na talíře jen na půl ucha a číšnice, která před něj postavila jídlo, si skoro nevšiml.

Očima fixoval televizní obrazovku nad barem. Ve zprávách znovu dávali tu videonahrávku. Byla všudypřítomná a tvořila součást dnešní Ameriky. Za ta léta byla již mnohokrát rozpitvaná na malé kousíčky a dopodrobna zanalyzovaná, dělaly se na ni narážky ve filmech, televizních pořadech i písničkách. Podobně jako většina Američanů ji Gibson viděl aspoň milionkrát a stejně jako spousta jeho spoluobčanů od ní nedokázal odvrátit zrak ani teď. Jak by taky mohl? Nic jiného mu po Suzanne nezbylo.

Začátek nahrávky byl zrnitý a trochu vybledlý. Obraz poskakoval a po obrazovce se rozlévaly klikaté čáry jako vlny na doposud neobjeveném pobřeží. Zřetelné známky skutečnosti, že manažer obchodu používal pro nahrávání jednu a tutéž videokazetu pořád dokola.

Záznam pořízený zpoza pokladního pultu odhaloval interiér nechvalně proslulé čerpací stanice v Breezewoodu ve státě Pen11

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 11

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

sylvánie. Účinek videa spočíval v tom, že se mohlo odehrávat kdekoli, třeba i ve vašem rodném městě. Mohla v něm vystupovat vaše dcera. Celý tenhle němý záznam z bezpečnostní kamery byl jakousi melancholickou poctou nejslavnější pohřešované dívce Ameriky – Suzanne Lombardové. Na nahrávce byl uveden přesný čas – 22:47.

Beatrice Arnoldová, univerzitní studentka, která tehdy na benzince měla večerní směnu, byla poslední, kdo s pohřešovanou dívkou mluvil. Ve 22 hodin a 47 minut Beatrice seděla na stoličce za prodejním pultem a četla si v notně opotřebovaném výtisku Druhého pohlaví. Také si jako první vzpomněla, že Suzanne Lombardovou viděla, a kontaktovala FBI, jakmile se zpráva o zmizení Suzanne objevila v televizi.

V čase 22:48 vešel do obchodu proplešatělý muž s dlouhými rovnými blond vlasy. Na internetu mu hned začali přezdívat Vometák, ovšem FBI jej identifikovala jako Davyho Oksenberga, řidiče náklaďáku původem z Jacksonville, který měl v rejstříku trestů záznam za domácí násilí. Oksenberg si koupil tyčinku sušeného masa a energetický nápoj Gatorade. Zaplatil hotově a požádal o účtenku, ale pak se ještě chvilku zdržel u pultu a flirtoval s Beatrice Arnoldovou. Nevypadalo to, že by spěchal zpátky na silnici.

Oksenberg byl první a nejlepší podezřelý, takže jej FBI v následujících týdnech a měsících po zmizení dívky opakovaně vyslechla. Také mu mnohokrát prohledala náklaďák, po zmizelé dívce však nenalezla jedinou stopu. Pak jej federálové zdráhavě zprostili všech obvinění, ne ovšem dříve, než Oksenberg přišel o práci a ve schránce mu přistály desítky výhrůžek smrtí.

Poté co Oksenberg odešel, obchod osiřel. Hodiny pomalu odtikávaly… a pak jste ji poprvé spatřili. Čtrnáctiletá dívka v mikině s kapucí, která jí byla trochu velká, a baseballové čapce s logem Philadelphia Phillies. Přes jedno rameno jí nedbale visel školní batoh s motivem Hello Kitty. Byla tam celou dobu, ale kamera ji až doteď nezachytila. K dohadům přispívala především skutečnost, že nikdo nedokázal přesně říct, jak se Suzanne na 12

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 12

20.12.2016 15:06:57

Příliš krátký provaz

pumpu dostala. Ani Beatrice Arnoldová si nepamatovala, kdy ta dívka přišla, a záznam z bezpečnostní kamery mlčel.

Mikina visela na té dívce jako nějaký velký závěs. Pobledlý, křehký zjev. Média si ráda hrála s kontrastem černobílé nahrávky a barevných rodinných fotografií: usmívající se plavovlasá dívka v modrých družičkovských šatech, usmívající se dívka pózující na pláži s matkou, usmívající se dívka začtená do knížky a dívající se z okna. Tyhle snímky stály v ostrém protikladu k tomu zasmušilému děcku v baseballové čapce s rukama hluboko v kapsách, které se hrbilo jako nějaké zvíře, ostražitě pozorující okolí ze svého pelechu.

Suzanne se chvilku procházela uličkami s vystaveným zbožím, ale očima neustále fixovala výlohu obchodu. Uplynulo dalších sto sedmdesát devět vteřin. Pak si všimla čehosi venku a celé její vzezření se úplně změnilo. Možná auto. Rychle popadla tři věci z regálu: čokoládové sušenky s mléčnou náplní, colu a krabičku lékořicových bonbonů. Tuhle kombinaci teď celý národ znal jako „piknik ztracené dívky“. Také Suzanne zaplatila v hotovosti. Na pultu se objevila změť pomačkaných bankovek, čtvrťáků a desetníků. Pak rychle nacpala nákup do batohu.

Poté si všimla bezpečnostní kamery a dlouho se dívala do objektivu – výraz zmrazený v čase, který podobně jako úsměv Mony Lisy ponoukal k tisícům různých interpretací.

Gibson pohled jako obvykle opětoval; hleděl Suzanne přímo do očí a čekal na okamžik, až se stydlivě usměje jako vždycky, když mu chtěla prozradit nějaké tajemství. Čekal, až mu řekne, co se vlastně stalo. Proč utekla pryč. Celá ta léta nikdy nepřestal doufat v odpověď. Jenže ta malá holka na záznamu neřekla ani slovo.

Jemu ani nikomu dalšímu.

Na posledních vteřinách záznamu si Suzanne stáhla čapku do očí a nadobro odvrátila pohled od kamery. V čase 22:56 vyšla ze dveří ven do noci. Beatrice Arnoldová tvrdila FBI, že ta holka vypadala dost vyděšeně a že měla zarudlé oči, jako kdyby předtím plakala. Avšak ani ona, ani manželský pár, který zrovna 13

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 13

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

u stojanu čepoval benzin do auta, si nevšimly, jestli pak nastoupila do nějakého auta. Další frustrující slepá ulička v případu, který slepými uličkami přímo oplýval.

FBI nedokázala získat jedinou smysluplnou stopu. Nikdo nikdy nereagoval na desetimilionovou odměnu za informace, jež by vedly k nalezení dívky, kterou vypsala rodina a podporovatelé. Přes frenetický zájem médií i navzdory skutečnosti, že její otec byl známou osobností, se Suzanne Lombardová z benzinové stanice prostě vypařila. Její zmizení se zařadilo po bok jiných přetrvávajících mysterií Ameriky, jako případy Jimmyho Hoffy, D. B. Coopera nebo Virginie Dareové.

Zpravodajství teď vystřídaly reklamy a Gibson si zhluboka vydechl; ani si předtím neuvědomoval, že zadržoval dech. Ta nahrávka ho vždycky srazila na kolena. Jak dlouho ji ještě budou ukazovat? V případě Suzannina zmizení nenastal pokrok už několik let. Současnou novinkou bylo, že Vometák se nechal ostříhat nakrátko a během pobytu ve vězení, v němž seděl za držení a obchodování s drogami, získal bakalářský titul. Na internetu jej ve svém nezkrotném sarkasmu překřtili na Profesora Vometáka, případně na Vometáka verze 2.0. Jinak to ovšem bylo pouhé bezduché omílání již mnohokrát řečeného, což jinými slovy znamenalo nic.

Jenže na obzoru bylo desetileté výročí Suzannina zmizení, což znamenalo, že televizní stanice začaly promítat shrnující reportáže. Znovu se snažily něco vytěžit ze vzpomínky na Suzanne.

Znovu využívaly kohokoli, kdo měl alespoň nějaký vztah k její rodině nebo k samotnému případu. Na benzinové pumpě zase probíhaly ty nechutné rekonstrukce z místa činu a na obrazovce se opět objevila počítačová simulace, jak by asi Suzanne dnes mohla vypadat.

Gibsonovi vadily především tyhle animace. Suzanne by dnes bylo dvacet čtyři let; už by za sebou měla vysokou. Ty obrázky jej ponoukaly k představám, jaký by asi mohla mít život. Kde by mohla bydlet. Co by asi tak dělala – určitě něco kolem knížek. Nad tou představou se pousmál, ale rychle se ovládl. Tohle 14

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 14

20.12.2016 15:06:57

Příliš krátký provaz

není správné. Neměli by jí už konečně dát pokoj? Vlastně dát pokoj všem? „To je teda něco,“ zabručel muž sedící vedle něj, který také sledoval televizi. „To teda,“ odsouhlasil Gibson. „Pamatuju si, kde jsem zrovna byl, když hlásili, že zmizela; v hotelovým pokoji v Indianapolisu, na služební cestě. Jako by to bylo včera. Mám tři holky.“ Muž poklepal pro štěstí klouby ruky na dřevo barového pultu. „Seděl jsem na kraji postele a hodiny jsem sledoval televizi. Jedním slovem příšerný. Dokážete si představit, že deset let nevíte, jestli je vaše malá holčička živá nebo mrtvá? Ta rodina toho teda musí vydržet. Lombard je dobrej chlap.“ Poslední, po čem Gibson toužil, bylo nechat se zatáhnout do rozhovoru o Benjaminu Lombardovi. Raději přikývl na souhlas a zadoufal, že tím je celá věc vyřízená, ale muž vedle něj se nenechal tak snadno odradit. „Říkám si, jestli nějakej hajzl, omlouvám se za ten výraz, může jen tak unést viceprezidentovu dceru a projde mu to, jakou naději to dává nám ostatním?“ „No, tehdy viceprezident nebyl.“ „Jo, to je pravda, ale pořád to byl senátor. To teda není žádná sranda. Vy si nemyslíte, že Lombard měl tehdy spory s federálama?“ Gibson ve skutečnosti věděl, kolik vlivu Lombard měl, a měl i přesnou představu, jak moc si ho ten chlap užíval. Viceprezident Benjamin Lombard byl další osobou, na kterou se snažil vůbec nemyslet. „Řekl bych, že z něj bude dobrej prezident,“ pokračoval muž. „Jestli musel překonat něco takovýho… Ucházet se úspěšně o post viceprezidenta, když většina lidí by to normálně zabalila.

A teď jde do prezidentských voleb? Ten chlap v sobě musí mít sílu, kterou si nedokážeme ani představit.“ U zástupce populárního prezidenta, jenž si odsloužil plná dvě volební období, se očekávalo, že si stranickou nominaci vyslouží 15

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 15

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

brzy – srpnový sjezd měl být už jen formalitou, cosi na způsob korunovace. Jenže najednou se odnikud zjevila Anne Flemingová, guvernérka státu Kalifornie, a vypadalo to, že to nehodlá jen tak vzdát. Ti dva spolu soupeřili prakticky bok po boku. Lombard vedl v počtu získaných volitelů a pořád byl mírný favorit, ale Flemingová mu zle zatápěla.

Skutečnost, že desetileté výročí Suzannina zmizení připadlo zrovna na rok kampaně před prezidentskými volbami, Benjaminu Lombardovi jakýmsi zvráceným způsobem prospívala.

Ovšem ani to nebylo nic nového: Lombard protlačil Senátem takzvaný „Suzannin zákon“, což jej poprvé dostalo na celostátní úroveň. Lombard samozřejmě distingovaně odmítal mluvit o své dceři. Cynici by možná namítali, že to ani neměl zapotřebí, protože média si nemohla pomoct a dělala to za něj. A pak tu samozřejmě byla taky manželka. Grace Lombardová a její neutuchající práce pro Centrum pohřešovaných a zneužívaných dětí okupovaly zprávy na kabelovce po celé primárky. Pokud to vůbec bylo možné, byla snad ještě populárnější než její mocný manžel. „Jestli získá stranickou nominaci, budu ho v listopadu volit,“ prohlásil muž sedící vedle Gibsona. „A bude úplně jedno, kdo bude stát proti němu. Budu volit jeho.“ „Jsem si jistý, že to ocení,“ podotknul Gibson a natáhl se pro láhev kečupu. Nalil si pořádnou dávku na okraj talíře, smíchal jej s trochou majonézy a výslednou směs zamíchal do masové kaše tak, jak ho to naučil jeho otec, když byl ještě kluk. Nesmrtelnými slovy Duka Vaughna: „Když nemůžeš říct něco pěkného, pořádně si zakousni a pomalu žvýkej.“ Slova, která by se měla tesat do kamene.

16

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 16

20.12.2016 15:06:57

KAPITOLA DRUHÁ

Jenn Charlesová seděla na zadním sedadle bílé dodávky, která parkovala na nenápadném místě přes ulici naproti bistru. Připadala si tam poměrně nepatřičně – převelte ji na předsunutou vojenskou základnu kdesi u pákistánské hranice a ona se tam bude cítit jako doma, ale tyhle bílé dodávky ze severní Virginie prostě nebyly její styl.

Zkontrolovala hodinky a zapsala si čas do notýsku. Říkejte si o Gibsonu Vaughnovi, co chcete, ale ten chlap byl ztělesněná pravidelnost. Na jednu stranu byla jakákoli sledovačka v jeho případě jednoduchá jako facka. Na stranu druhou se z ní brzo stala celkem nuda. Denní záznamy vypadaly jeden jako druhý.

Vaughn načal den v půl šesté osmikilometrovým během. Pak následovalo dvě stě kliků, dvě stě sklapovaček a nakonec sprcha.

Po ní si dal snídani; vždycky to samé v tom samém podniku na stejné stoličce u baru. Každé podělané ráno. Jako kdyby chodil do kostela.

Jenn si zastrčila neposlušný pramen havraních vlasů za ucho.

Dala by si sprchu a pak pořádný celonoční spánek ve vlastní posteli. Taky by se chtěla chvíli vyhřívat na sluníčku. Po deseti dnech strávených v dodávce, v které si bohužel už připadala 17

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 17

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

jako doma, se jí začínala zmocňovat lehká letargie. Auto bylo až po střechu nacpané sledovacím zařízením, takže dovnitř se sotva vešel jeden člověk. Malý prostor vepředu umožňoval střídání obou členů týmu, ale jinak dodávka nenabízela prakticky žádné pohodlí. Žiješ svůj sen, Charlesová. Žiješ svůj sen.

Pokud se bude Vaughn chovat jako obvykle, za dvacet minut, tedy až trochu opadne ranní špička, se přesune do zadní části lokálu a dá se do práce. Znal se s majitelem, který mu dovolil zřídit si v jednom ze zadních boxů dočasnou kancelář, v níž se Vaughn mohl věnovat hledání práce. Před třemi týdny jej vyhodili z malé skomírající firmy, která se zabývala biotechnologiemi a v níž Vaughn působil jako vedoucí ajťák. Zatím se mu s hledáním nového místa moc nevedlo a vzhledem k jeho minulosti Jenn ani neočekávala, že by se to mělo v dohledné budoucnosti nějak změnit.

Její parťák Dan Hendricks byl ve sledování lidí machr. Před týdnem se vloupal ke Gibsonovi domů a za pouhou hodinku a půl jej napíchnul. Pohybem aktivované infračervené kamery, štěnice, všechno předpřipraveno. To jim zajistilo nepřetržitý záznam z celého bytu. Skromné poměry Gibsonova bytu mluvily za vše.

Po rozvodu se přestěhoval do panelákového bytu s nízkým nájemným. Obývací pokoj tvořil opotřebovaný stůl z IKEA a dřevěná židle. Žádná televize, pohovka, nic. Ložnice byla vybavena v podobně spartánském duchu. Spartánském, avšak perfektně uspořádaném – osm let strávených u mariňáků se nedalo jen tak smáznout. Byla tu postel s matrací, vedle ní na nízkém stolku lampička na čtení. Dále jednoduchá komoda s ulomenou nohou, kterou kdysi Gibson spravil. A pak už nic. Interiérový design z dílny Franze Kafky.

Těžko uvěřit, že tenhle chlap byl v šestnácti letech nejhledanějším hackerem v Americe. Nechvalně proslulý BrnChr0m – předchůdce dnešních politicky motivovaných aktivistických hackerů. Mladík, kterému se skoro podařilo sundat tehdejšího 18

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 18

20.12.2016 15:06:57

Příliš krátký provaz

senátora Benjamina Lombarda. Mladík, kterému se podařilo ukrást Lombardovi desetiletý archiv e-mailových zpráv a záznamů o finančních transakcích; všechno poslal do deníku Washington Post. Anonymně, nebo si to aspoň BrnChr0m myslel. FBI zatkla Gibsona Vaughna přímo ve škole, odvedla si ho v poutech z hodiny chemie. Jenn si nastavila jeho identifikační fotografii z policejní služebny jako tapetu na jednom monitoru a často si prohlížela vyděšený, avšak nepokořený výraz jeho tváře. Dnes mu bylo dvacet osm a stihl toho už dost.

Rychlé zatčení šestnáctiletého hackera ze strany FBI znamenalo dost dobrý příběh pro noviny. Dokumenty, které Vaughn pustil na web, ovšem znamenaly příběh daleko zajímavější. Popisovaly se v nich podrobnosti ohledně cynických, zločinných převodů prostředků na volební kampaň do bank na Kajmanských ostrovech. A taky jasně ukazovaly přímo na Benjamina Lombarda. Jistou dobu to vypadalo, že tato odhalení povedou ke konci senátorovy politické kariéry, a média přímo šílela z pomyšlení, že jakýsi puberťák sestřelil člena amerického Senátu. Každému se tohle přirovnání k Davidovi a Goliášovi líbilo, i když David při tom porušil řadu federálních i státních zákonů.

Když Vaughna zatkli, byla Jenn už na univerzitě. Vzpomínala si na šílené debaty, zda účel světí prostředky. Vznešené abstraktní blbosti, které tak dráždily její prakticky založenou povahu. Uráželo ji, kolik jejích spolužáků vnímalo Vaughna jako jakéhosi digitálního Robina Hooda, a když se ukázalo, že to BrnChr0m vzal za totálně špatný konec, cítila více než pouhé zadostiučinění.

Nakonec se totiž ukázalo, že řada těch výbušných materiálů byla nějakým způsobem upravená, nebo šlo rovnou o podvrhy.

Skutečně byl spáchán zločin, ale FBI došla k závěru, že viníkem nebyl Benjamin Lombard, ale bývalý vedoucí jeho úřadu Duke Vaughn, který nedávno spáchal sebevraždu. Duke Vaughn nejenže zpronevěřil miliony dolarů, ale snažil se zakrýt stopy po sobě tak, aby vše ukazovalo na Benjamina Lombarda. Šlo o zradu shakespearovských rozměrů, a když vyšlo najevo, že anonymním 19

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 19

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

hackerem není nikdo jiný než syn Duka Vaughna… z celé aféry se zkrátka stala senzace a z BrnChr0ma legenda.

Jenže Gibson Vaughn tuhle přezdívku už dlouho nepoužíval a k legendě měl v současnosti hodně daleko.

Vzhledem k tomu, že Vaughn trávil celý den v bistru, navrhl Hendricks, že by to měli napíchnout i tam. Jenn ten nápad vetovala, čímž ovšem vznikla dost velká díra v jejich sledování.

S tím se museli naučit žít. V šest hodin odpoledne si šel Vaughn na hodinu a půl zacvičit. Domů přišel v osm, dal si nějakou rozmrazenou hotovku k večeři u počítače a nejpozději v jedenáct zhasl a šel spát. Dobít a opakovat. Kristepane. Jenn si uvědomovala důležitost sebedisciplíny a systematičnosti, ale radši by si vpálila kulku do hlavy, než aby dopustila, že by její život mohl vypadat takhle.

Její zpráva se již zmiňovala, že celý Vaughnův svět se točil okolo placení alimentů bývalé manželce. Jenn však bylo jasné, že si to na sebe ten chlap ušil sám. Ale šlo mu o to, aby dostal svou rodinu zpátky, nebo jde o nějakou formu pokání tím, že žije jako mnich? Nejdřív svou ženu podváděl, pak se proměnil ve sv. Františka ze Springfieldu ve státě Virginie. Jenn chlapům obecně nerozuměla a Gibsonu Vaughnovi už tuplem ne. Neutratil za sebe ani cent a jako jediný luxus si dopřával permanentku do posilovny. Což, abychom byli fér, byly dobře utracené peníze.

Ne že by snad Vaughn byl její typ. Ani zdaleka ne. Jasně, měl v sobě jakési drsňácké kouzlo a to, jak pohledem svých zelených očí ignoroval lidi okolo, ji fascinovalo. Jenže na něm pořád viděla ten škraloup, kvůli kterému onehdy skončil u soudu a pak u mariňáků. Ať už měl za sebou cokoli, neexistuje omluva, že ho to pořád pronásleduje. Nikdy nesmíš dovolit, aby tě definovala tvoje minulost.

Jenn si přejela jazykem po zubech. Nervózní tik. Vždycky když se přistihla, že jej dělá, naštvala se na sebe, ale nedokázala si pomoct. Což ji štvalo o to víc. Kde je Hendricks s tím kafem?

Hendricks se jako na zavolanou objevil ve dveřích dodávky se dvěma kelímky kafe a sladkým větrníkem. Byl o víc než dva20

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 20

20.12.2016 15:06:57

Příliš krátký provaz

cet let starší; Jenn hádala, že mu může být něco přes padesát, ale přesně to nevěděla. Ani po dvou letech spolupráce netušila, kdy má narozeniny. Vlasy mu ustoupily z čela i temena hlavy, takže tvořily pouhý věneček. Vinou autoimunitní poruchy měl v koutcích úst a kolem očí velké bílé skvrny, které ostře kontrastovaly s černou pokožkou. „Furt je tam?“ Jenn přikývla. „Ten kluk je jak hodinky,“ podotknul Hendricks. „Pravidelnej jak ranní stolice.“ Podal Jenn kelímek s kafem a zakousl se do větrníku. „Došly jim koblihy. Věřila bys tomu? Jaký pekařství si dovolí nemít koblihy před devátou ráno? Celej tenhle stát potřebuje léčit.“ Jenn chvilku uvažovala, zda má zmínit skutečnost, že technicky řečeno je Virginie pouhou državou, ale pak to zavrhla.

Takové poznámky Hendricksovu klidu vůbec nesvědčily. „Tak dneska to vypukne,“ řekla místo toho. „Dneska to vypukne.“ „Máš představu kdy?“ „Hned jak nám zavolá George.“ Měli pohotovost a konečně to vypadalo, že budou Vaughna kontaktovat. Jejich šéf George Abe se o to postará sám. Jenn tohle všechno samozřejmě dávno věděla, zároveň ovšem platilo, že když se konverzace stočí zpátky k práci, Hendricks obvykle nevybuchne.

Obvykle.

Osm let strávených v CIA ji naučilo umění těsné spolupráce s muži. První lekce byla, že muž se nikdy nepřizpůsobí ženě.

Tohle byl pánský klub, takže buď se z vás stal jeden z nich, nebo jste byly odsouzeny k věčnému párijství. Jakýkoli náznak ženství byl považován za projev slabosti. Dařilo se ženám, které uměly hodně nahlas klít, mluvit sprostě a nikdy neukazovaly žádnou slabost. Nakonec jste si vysloužily přízvisko „pěkná mrcha“ a mrmlavou toleranci.

21

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 21

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

Sama Jenn dosáhla titulu „pěkná mrcha“ hodně složitou cestou. Na jedné z předsunutých základen v Afghánistánu neviděla celé týdny jinou ženskou. Když jste takhle sama, můžete být drsná, jak chcete. Vždycky budete jediná ženská široko daleko.

V očích mužů okolo pozorovala postupně žádostivost, nepřátelství a známky predátorských instinktů, takže se naučila spát hodně, hodně lehce. Skoro jako ve vězení: každý si vás neustále přeměřoval pohledem a hledal jakoukoli známku zranitelnosti.

Na jedné základně se to postupně zhoršilo natolik, že dokonce uvažovala, že začne spát s velícím důstojníkem, protože doufala, že ji jeho hodnost ochrání před ostatními. Jenže pomyšlení, že by někomu dělala vězeňskou děvku, k ní moc nesedělo.

Jenn si znovu přejela jazykem po zubech. Působily skutečně, ačkoli její jazyk se pořád nemohl rozhodnout. Zubař na letecké základně odvedl dobrou práci, když ji tam převezli vrtulníkem.

Ten zážitek by jí způsobil ještě daleko větší trauma, kdyby v té chvíli věděla, že jde o její poslední den ve skutečné službě, ale než si to uvědomila, uběhly celé měsíce. CIA jí chyběla víc než zuby.

Chlap, který jí je vykopl, už zubaře nepotřeboval. Nepotřeboval ani nikoho jiného, možná s výjimkou kněze. Jeho parťák se nicméně dostal domů. Pořád figuroval na jejím seznamu, společně s jedním dvěma nadřízenými, kteří se do ní pustili, když odmítla hrát jejich hru. Chtěla dostat toho útočníka před soud, jenže to by znamenalo odhalit citlivou zpravodajskou operaci. Když ležela v Německu v nemocnici se sdrátovanou čelistí, poslouchala, jak jí jeden z jejích nadřízených důstojníků vysvětluje, jak to vidí oni. „Tohle je bohužel nedílnou součástí našich operací v téhle části světa,“ řekl jí, jako kdyby ji napadla bojůvka Tálibánu, a ne dva poddůstojníci americké armády.

Na její seznam se ovšem dostal až poté, co jí otcovsky poklepal na hřbet ruky, jako kdyby jí tím vším prokazoval nějakou laskavost.

Znovu si přejela jazykem po zubech. Nikdy za sebou nenechávej nevyrovnané účty. Tohle ji naučila babička.

Ve srovnání s ní byl Hendricks naprosto bezchybný parťák.

22

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 22

20.12.2016 15:06:57

Příliš krátký provaz

Dvaadvacet let u losangeleské policie znázorňovalo jeho přístup řešit věci co možná nejjednodušeji. Především v boji nablízko, protože Hendricks měřil sotva metr sedmdesát a vážil možná šedesát kilo i s postelí. Kromě toho byl čistotný a nebyl nesnesitelně vulgární. A to nejlepší na konec: nechtěl po ní, aby se chovala jako pěkná mrcha, stačilo mu, že dělá dobře svou práci.

Problém Jenn byl, jak záhy zjistila, že když se jednou naučila chovat jako pěkná mrcha, dalo se toho jen obtížně zbavit.

Ne že by to Hendricks nezvládl. Ten chlap by mohl hrubé chování učit na vysoké. Bezpochyby šlo o jednoho z nejstabilněji negativistických chlapů, které kdy měla tu čest potkat, a pokud se vůbec uměl usmát, neměla Jenn doposud šanci si to ověřit.

Nepochybovala, že být černochem a sloužit u policie v Los Angeles, tedy ve sboru, který má tak neskutečně špatnou historii ve zvládání problematiky rasového soužití, dokáže otrávit i tu nejvytrvalejší povahu. Ale George Abe znal Hendrickse pořádně dlouho a ujistil ji, že negativismus jejího parťáka neměl s členstvím v losangeleském policejním sboru a barvou jeho kůže žádnou souvislost. Hendricks byl prostě takový.

Zazvonil telefon a oba sáhli po svých mobilech. Byl to ten Hendricksův. Hovor trval krátce. „Tak asi jdeme na to,“ prohlásil. „Je tady?“ „Je na cestě. Chce, abys s ním šla dovnitř. Nedokáže odhadnout, jak bude Vaughn reagovat.“ To byla pravda. Její šéf a Gibson Vaughn měli společnou historii.

A nebyla ani trochu pozitivní.

23

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 23

20.12.2016 15:06:57

KAPITOLA TŘETÍ

Okolní ruch opadl natolik, že Gibson slyšel, jak mu šrotují mozkové závity. Ohlédl se přes rameno a uviděl, že se zvedá i osazenstvo posledního stolu. Až odejdou, bude si moct zabrat box pro sebe a strávit další den plný zklamání tím, že si bude hledat práci. Byla neděle, ale Gibson si nedopřával žádnou dovolenou. Další splátka hypotéky na domě, v němž bydlely jeho bývalá manželka a dcerka, byla splatná za patnáct dní. Patnáct dní na to, aby si našel práci.

Aspoň si nemohl stěžovat na pracovní prostředí. Bistro Noční ptáci mu připomínalo domov. Jeho otec se považoval za poměrně zběhlého znalce bister a tuto svou dovednost předal synovi. Pro Duka Vaughna znamenala bistra nezávislost a malé podnikatele, ne franšízing a korporace. Říkal tomu americká pospolitost. Zem vlastnil jednotlivec, ale nezadatelné právo na ni měla celá komunita. Žádný populistický romantický ideál, ale místo, v němž se mytologie Ameriky mísí s temnou realitou – v dobrém i ve zlém.

Jeho otec by mohl – a taky by se do toho jistě pustil – dlouze rozprávět o skvělých bistrech po celých Státech, ovšem hlavním stanem celé rodiny byl vždycky Modrý měsíc na Hlavní západní ulici ve virginském Charlottesville. Kdyby byl Duke 24

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 24

20.12.2016 15:06:57

Příliš krátký provaz

Vaughn univerzitní profesor, učil by místo za katedrou u zákazníky pocákaného pultu. Rozhovory otce se synem nad snídaní byly pravidelným nedělním rituálem, který se poprvé odehrál, když bylo Gibsonovi šest. Nad třešňovým koláčem se dozvěděl všechno o čápech a králících – a dodnes se cítil lehce trapně, když měl přiznat, že mu trvalo dlouhá léta, než pochopil otcův vtip.

Duke Vaughn byl v baru Modrý měsíc prakticky štamgastem. Gibson nikdy neviděl, že by si jeho otec něco objednával, ale vždycky před ním přistálo to samé: dvě volská oka, osmažené bramborové placky, kukuřičná kaše, slanina, párečky a bílé toas­ ty. A kafe. A pomerančová šťáva. Jeho otec tomu říkal snídaně pro chlapy a nebyla to žádná metafora. Gibson sem nevkročil od otcovy smrti. Otcovy sebevraždy. Říkejte si tomu, jak chcete.

Po nějakém čase nicméně Gibson zjistil, že se po přestěhování na nové místo necítí jako doma, dokud si nenajde bistro podle svého gusta. Znova na cestě, vždycky říkal jeho táta. Gibson si pomyslel, že Duke by mu Noční ptáky i jejich vlastníka Tobyho Kalpara jistě schválil.

Gibson zabloudil pohledem k ženě, která seděla na vzdáleném konci barového pultu. Nebylo to kvůli její kráse nebo proto, že na sobě měla na míru ušitý kostýmek, i když byla neděle ráno. Pod levou paží se nerýsoval ani náznak pouzdra s pistolí – koneckonců, tady jsme ve Virginii. Potajmu nošená zbraň tu byla zhruba stejně častá jako obojek u domácího mazlíčka.

Bylo ovšem pravdou, že i když se na něj nedívala přímo, Gibson cítil, že jej pozoruje, a rozhodně ne proto, že by se jí líbil. Donutil se odvrátit pohled. Tuhle hru můžou hrát vždycky jen dva lidé, kteří se navzájem neznají… nedívat se jeden na druhého. „Vypiješ víc kafe než banda špatnejch básníků,“ prohodil Toby, když mu doléval kávu. „Tos mě měl vidět v armádě. Fungoval jsem na kafi a pančovaným benzinu. V šest večer jsem byl tak rozpálenej, že sis na mně mohl usmažit volský oko.“ „Proboha, co je to ten ‚pančovanej benzin‘?“ 25

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 25

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

„Potravinovej doplněk. Když posiluješ. Dneska už není tak úplně legální.“ Toby filozoficky přikývl. Společně s manželkou Sanou sem před šestadvaceti lety přišel z Pákistánu a za ropné krize si pořídil tohle bistro. Jejich dcera vychodila uměleckou školu Corcoran College ve Washingtonu a Toby se od ní naučil lásce k modernímu umění. Tohle bistro pojmenoval podle slavného obrazu od Edwarda Hoppera. Na stěnách bistra visely reprodukce dalších umělců z Hopperovy doby – Jackson Pollock, Willem de Kooning, Mark Rothko. Sám Toby vypadal se svou pečlivě zastřiženou bradkou a brýlemi s kovovými obroučkami jako nějaký kurátor sbírky vzácných tisků, a ne jako někdo, kdo od vás přijímá objednávku na snídani. Ovšem kromě vzezření byl Toby Kalpar k vedení bistra přímo stvořen.

Toby se opíral o pult a v tváři měl teď lehce rozpačitý výraz. „Promiň, že se znovu ptám, ale potřeboval bych pomoct s počítači. Strávil jsem dvě noci tím, že jsem se jim snažil přijít na kloub, ale pořád nevím, co s nima.“ Před půl rokem Gibson zaslechl Tobyho, jak si někomu stěžuje na místní počítače, které byly zamořeny viry a různými podvodnými programy, a nabídl mu pomoc. Brzy zjistil, že Toby akutně potřebuje vyléčit z nutkavé potřeby vždy kliknout na OK, když mu na obrazovce vyskočila nějaká nabídka.

Gibson strávil s Tobyho počítači několik hodin a nainstaloval mu na ně síťové řešení, antivirový program a restaurační software. Během instalace se z nich stali přátelé. „Samozřejmě. Chceš, abych se na to podíval?“ „Teď ne. Nechci tě rozptylovat od hledání práce. To je teď to nejdůležitější.“ Gibson pokrčil rameny. „Po pár hodinách si dám oraz. Vydrží to do oběda?“ „Budu ti fakt zavázanej.“ Toby natáhl ruku přes pult. Oba muži si potřásli pravicí. „Jak se má Nicole? A Ellie? Obě v pořádku?“ Nicole byla Gibsonova bývalá manželka, s kterou měl šestile26

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 26

20.12.2016 15:06:57

Příliš krátký provaz

tou Ellie – zhruba metr dvacet vysoké neustále vřískající stvoření, vyzařující čistou lásku. Když Gibson uslyšel její jméno, cítil, jak se mu rozjasnil výraz. Ellie byla to jediné, co na něj v současné době mělo nějaký účinek. „Obě se mají dobře. Fakt dobře.“ „Uvidíš Ellie teď někdy?“ „Doufám. Snad příští víkend. Pokud bude moct Nicole zůstat přes noc u sestry, vyrazím a přespím u nich doma.“ Gibsonovo porozvodové uspořádání nebylo zrovna zařízené pro děti a Nicole se myšlenka, že by u něj Ellie byla přes noc, vůbec nelíbila. Jemu koneckonců taky ne. Nicole tedy v pravidelných intervalech navštěvovala rodinu a Gibson přijel k nim domů strávit víkend s Ellie. Byla to jedna z mnoha drobných laskavostí, které mu bývalá manželka poskytla od konce jejich manželství. „Nějak si to zařiď. Dcery potřebují otce. Jinak skončí v televizní reality show.“ „Ty na ni nejsou připravené. Věř mi.“ „Musely by mít pořádně mrštnýho kameramana.“ „Přesně.“ Gibson si hodil tašku přes rameno. Ta ženská na konci barového pultu se nezvedla. Když procházel kolem ní, sledovala jej v zrcadle za barem až do chvíle, než vyšel ven. Bylo hodně ­nepříjemné, že toho nenechala, i když bylo jasné, že si toho všiml.

Vzadu v bistru byl jediný host, a zrovna v Gibsonově oblíbeném boxu. Seděl zády ke vchodu a něco si psal do poznámkového bloku. Gibsonovi byl jaksi povědomý, i když mu neviděl do tváře.

Muž vycítil, že za ním někdo stojí, a vstal od stolu. Nebyl nijak vysoký, ale z jeho pohybů bylo zřejmé, že je častým návštěvníkem posilovny. Bylo mu něco mezi pětatřiceti a padesáti lety. Spánky mu začínaly prokvétat šedinami a ostré rysy obličeje zatím nepovolovaly, až na nepatrně povislou linku dolní čelisti.

Nic jiného neprozrazovalo, kolik by mu mohlo být. A taky byl 27

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 27

20.12.2016 15:06:57

Matthew FitzSimmons

na takové místo až příliš dobře oblečený. Džíny bez poskvrnky, košile tak bílá, že by v ní z fleku mohl hrát v reklamě na prací prášek. Všechno dokonale vyžehlené a černé kožené boty perfektně naleštěné.

Gibson cítil, jak se mu do srdce zaryly ostré drápy. Znal toho hajzla. Znal ho až moc dobře. Stál před ním George Abe. A usmíval se na něj. Gibson zamžikal, jako kdyby se ho někdo právě snažil uhodit a zastavil svou pěst jen pár centimetrů před nosem. Proč se Abe usmívá? Ten chlap toho musí okamžitě nechat! Vypadá to, že to myslí upřímně, ale působilo to strašně.

Gibson vykročil směrem k němu, i když neměl ani páru, co se chystá udělat; chtěl však být připravený, až mu to dojde.

Zastavil se v okamžiku, kdy se v jeho zorném poli objevila ta ženská od barového pultu. Kráčela rychle a ladně, držela si odstup, ale dávala si dobrý pozor, aby si jí Gibson všiml. Co že to říkali o Ginger Rogersové…? Že dělala přesně to, co Fred Astaire, jen pozadu a na podpatcích? Měla rozepnutý kabát a trochu se k němu natočila bokem, čistě pro případ, kdyby musela tasit zbraň. Na tváři jí hrál milý, téměř nezúčastněný výraz, ale Gibson ani trochu nepochyboval, že se všechno změní, pokud udělá další krok.

George Abe se ani nepohnul. „Opravdu jsem doufal, že bychom si mohli přátelsky popovídat, Gibsone.“ „Tahle si jde vždycky poslechnout, jak si s někým přátelsky povídáš?“ „Doufal, ale nečekal. Můžeš mi to dávat za vinu?“ „Můžeš to dávat za vinu ty mně ?“ „Ne,“ připustil Abe. „To nemůžu.“ Zatímco Gibson zpracovával Abeho odpověď, ti dva na sebe chvilku civěli. Zprvu nepřátelský Gibsonův postoj se pomalu začal proměňovat ve zvědavost. „Tak co tě sem takhle ráno nese? Ani jsem si nestačil oprášit sako z toho, jak mě minulý měsíc tvůj šéf vyhodil na dlažbu.“ „Vím o tom. Ale já už pro Benjamina Lombarda nějakou 28

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 28

20.12.2016 15:06:58

Příliš krátký provaz

dobu nepracuju. Prostě mě… propustili. Týden po tom, co jsi začal se základním výcvikem.“ „To jako fakt?“ zajímal se Gibson. „Takže ty za něj děláš špinavou práci a on ti pak ukáže dveře? Je v tom cosi poetického, nemyslíš?“ „Když máš rád poezii…“ „No, jestli jsi nepřišel z jeho pověření, tak proč tu vlastně jsi?“ „Jak jsem říkal, přišel jsem si přátelsky popovídat.“ George Abe mu podal vizitku. Byla na ní uvedená adresa ve Washingtonu a telefonní číslo. Pod jménem byla i pozice: „Ředitel, Abe Consulting Group“.

Jako dítě vyslovoval Gibson Abeho příjmení špatně, až mu otec poradil: „A-bé. Jako začátek abecedy, ne jedna slabika.“ Jakožto vedoucí ochranky Benjamina Lombarda měl George vyhrazené zvláštní místo v Gibsonově paměti. Chlapík v pozadí.

Zdvořilý, úslužný, avšak profesionálně neviditelný. Gibson mu začal věnovat víc pozornosti až při vlastním soudním procesu, jenže to už George Abe nebyl ani zdvořilý, ani úslužný. „To si dokážu představit,“ ušklíbl se Gibson. „Přišel jsem ti nabídnout práci.“ Zvědavost se v tu ránu proměnila v nevěřícný úsměv a Gibson chvilku hledal odpověď. „Tohle ti teda musím přiznat, Georgi. Umíš se fakt chovat naprosto neuvěřitelně.“ „Vyslechni mou nabídku.“ „Nemám zájem.“ Gibson mu vrátil vizitku. „Jak pokračuje tvoje hledání práce?“ Gibson ztuhl a přeměřil si Abeho pohledem. „Dávej si bacha.“ „Rozumím. Aby bylo jasno, nemyslel jsem tím nic jiného než stručně vystihnout situaci, v níž se právě nacházíš,“ pokračoval Abe. „Faktem je, že jsi nezaměstnaný a vzhledem k minulosti budeš jen obtížně shánět práci, která by odpovídala tvým schopnostem. Ty práci potřebuješ. Já práci nabízím. Práci, která ti vynese víc než jakákoli jiná, kterou dokážeš najít. Pokud si dokážeš najít vůbec nějakou.“ 29

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 29

20.12.2016 15:06:58

Matthew FitzSimmons

„Pořád nemám zájem.“ Gibson se otočil a urazil celé čtyři kroky ke dveřím, než jej Abe znovu zastavil. „On toho nikdy nenechá. A ty to dobře víš, že ano?“ Neomalenost těch slov Gibsonem otřásla. Tahle jediná věta v sobě shrnovala veškeré obavy, které mu zatemňovaly mysl. „Proč ne?“ Gibson nedokázal potlačit prosebný podtón v hlase.

Abe se na něj soucitně podíval. „Protože se jmenuješ Gibson Vaughn. Protože se k tobě choval jako k synovi.“ „Copak mě nevyhodil?“ „Nevím. Možná? Pravděpodobně. Na tom nezáleží. Na tvém místě bych si začal dělat starosti, co bude, až se stane prezidentem. Se štěstím možná seženeš práci někde na Sibiři.“ „To jsem mu nezaplatil dost?“ „Nikdy nezaplatíš dost. Tady žádné kličky neplatí. Jeho nepřátelé? Na celý život. A jeho nepřátelé taky celý život platí.

Takhle to Benjamin Lombard prostě má.“ „Takže jsem úplně v prdeli.“ „Pokud mu ovšem neposkytneš důvod, aby toho nechal.“ „A co se nabízí?“ Abe se opět posadil a mávl na Gibsona, aby si přisedl. „Teď bude následovat ten přátelský rozhovor?“ „Myslím, že je v tvém vlastním zájmu mě vyslechnout.“ Gibson zvážil, co se mu nabízí za možnosti: poslat George Abeho do háje, což by mu zvedlo náladu, nebo si nejdřív poslechnout, co má na srdci, a pak ho poslat do háje. „Jestli si chceš kamarádsky popovídat, tak řekni tady dámě, ať si laskavě trochu ustoupí.“ Abe pokývl směrem k ženě, která si zapnula kabát a stáhla se na druhý konec barového pultu. „Tak jdeme na to?“ začal Abe.

30

Prilis_kratky_provaz_07_(imprimatur).indd 30

20.12.2016 15:06:58