P O Z N Á M KA AU T O RA 00000000000000000000000000000000000
Z
atímco synchrotron Kanadský zdroj světla, Manitobská univerzita a Kanadské muzeum lidských práv doopravdy existují, postavy tohoto románu – s výjimkou jistých veřejně činných osobností využitých satiricky – jsou výtvorem mé představivosti. Nemají se jakkoli podobat skutečným lidem, kteří zastávají nebo zastávali nějaké funkce v těchto nebo jiných institucích. K reálným osobnostem veřejného života, které v této knize vystupují, patří kanadští politici Naheed Nenshi (současný starosta Calgary) a Justin Trudeau (současný předseda vlády), stejně jako ruský prezident Vladimir Putin. Protože tento příběh zčásti pojednává o kvantové fyzice, pokud se jim nelíbí vylíčená budoucnost, mohou si být jistí, že je v nějaké jiné kvantové realitě čekají odlišné osudy. Ačkoli mé fiktivní postavy hovoří o pracích mnoha skutečných akademiků včetně filozofa Davida J. Chalmerse, odborníka na studium vědomí Stuarta Hameroffa, jeho spolupracovníka fyzika Rogera Penrose a psychologů Boba Altemeyera, Angely Bookové, Roberta D. Harea, Kenta Kiehla, Philipa Zimbarda a zesnulého Stanleyho Milgrama, extrapolace jejich teorií jsou rovněž dílem mé představivosti a někdy jejich závěrům odporují.
Kvantova noc_OK.indd 7
09/03/17 20:29
Možná je to požadavek na každou teorii vědomí, aby obsahovala alespoň jeden šílený nápad. David Chalmers
Kvantova noc_OK.indd 9
09/03/17 20:29
1 00000000000000000000000000000000000
Několik mých kolegů z katedry psychologie Manitobské univerzity považovalo učení za otravu – „intelektuální zlo“, jak tomu říkával Menno Warkentin, když litoval času, který nemohl věnovat výzkumu –, ale já jsem výuku miloval. Pravda, možná ne tolik jako banány, obžerné sledování starých dílů seriálů Larry, kroť se a Arrested Development jednoho za druhým nebo fotografování kulových hvězdokup mým teleskopem, avšak mezi věcmi, za které mi lidé platí, zaujímala čelní příčku. Samozřejmě, přednášet studentům prvního ročníku může být úmorné: obrovské vydýchané posluchárny a řady vyděšeně se tvářících teenagerů. Ačkoli od mého nástupu na vysokou uplynula už dvě desetiletí, dodnes si živě vzpomínám, jak jsem se zapsal na úvod do psychologie v naději, že se zorientuji v té směsici úzkosti a dychtivosti, která ve mně tehdy vířila – a do značné míry víří dodnes. Cogito ergo sum? Spíš sollicito ergo sum – znepokojuji se, tedy jsem. Onoho šedého rána jsem však vyučoval Neurovědu morálky, kurz pro třetí ročník, kam docházelo méně studentů, než je únorových dní – což mi umožňovalo nejen přednášet, ale i vést dialog.
Kvantova noc_OK.indd 11
09/03/17 20:29
12
ROBERT J. SAWYER
Posledně jsme zapáleně diskutovali o Watsonovi a Skinnerovi a zaměřili jsme se na jejich teorii, že lidé jsou pouhé stroje reagující na stimuly a jejich mozky coby černé skříňky jednoduše přicházejí s předvídatelnými odezvami na podněty. Dnes jsem usoudil, že nebudeme pokračovat ve vyvracení behaviorismu a místo toho si uděláme temnou zajížďku s využitím projektoru a fotografií z věznice v Savannah, které se prostřednictvím WikiLeaks dostaly o víkendu na veřejnost. Zčásti to byly jednotlivé snímky z bezpečnostních kamer, zachycující z výšky nic netušící dozorce. Třebaže tyto záběry zobrazovaly brutální události, jiné fotky byly ještě znepokojivější. A ze všeho nejhorší – ty, z nichž se člověku stáhl žaludek a přinutily ho odvrátit oči a zapochybovat, jestli ho neklame zrak – byly zinscenované fotografie: obrázek policistky s botou na vězňových zádech, vztyčenými palci a úsměvem pro idiota, jenž drží telefon; snímek dvou uniformovaných mužů vyhazujících nahého vyčerpaného trestance do stropu tak tvrdě, že mu podle pozdějšího rentgenového vyšetření na třech místech praskla lebka; fotka kníratého seržanta, který dřepí rozkročmo nad nešťastníkem sraženým na zem, kálí mu na hrudník, jednou rukou muži zakrývá ústa a druhou ukazuje véčko, přičemž výsledek je přes Instagram upravený do staromódní polaroidové podoby s bílým rámečkem a tak dále. Obracel se mi žaludek, když jsem ty snímky procházel a sledoval jedno zvěrstvo za druhým. Proboha, vždyť uplynulo šestnáct let od Abú Ghrajbu a půlstoletí od stanfordského vězeňského experimentu Philipa Zimbarda. Strážci měli projít školením, jak zvládat situační tlaky a nepodléhat jim, a dva z těch zachycených dokonce navštěvovali kurz pro velitele. Znali Zimbarda, věděli o pokusech Stanleyho Milgrama s elektrošokovým
Kvantova noc_OK.indd 12
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
13
zařízením k ověření poslušnosti vůči autoritě a četli shrnutí Tagubovy zprávy o ukrutnostech v Abú Ghrajbu. A přece, ačkoli byli zvlášť školení, aby rozpoznali rizika a vyhnuli se jim – obrazně řečeno, aby prohlédli zdánlivou počáteční neškodnost a nepadli za ďáblem do pekelných plamenů –, každý z těchto mužů a žen si dehumanizoval předpokládaného nepřítele, přičemž sám ztratil své lidství. „Dobře,“ oslovil jsem své šokované studenty. „Co z toho můžeme vyvodit? Nějaké návrhy?“ Jako první zvedl ruku Ashton, který měl stále ještě akné a zároveň dosud nezjistil, že je možné zastřihnout si vousy. Ukázal jsem na něj. „Ano?“ Rozhodil rukama, jako kdyby to bylo evidentní. „Nic složitého,“ řekl a ukázal bradou k plátnu za mnou, na němž jsem nechal svítit fotografii vytáhlého dozorce Devina Beckera, který zabíjel nahého vězně tím, že mu držel hlavu pod vodou ve výlevce. „Lidskou přirozenost nezměníte.“
H
ovor proběhl asi před rokem. „Haló?“ ohlásil jsem se do černého sluchátka ve své pracovně. „Profesor James Marchuk?“ Položil jsem nohy na desku rudohnědého stolu a opřel se. „U telefonu?“ „Tady Juan Garcia. Patřím k obhájcům Devina Beckera, jednoho z dozorců z věznice v Savannah.“ Málem jsem poznamenal: „Tak to vám nezávidím,“ ale místo toho jsem ho jen vyzval, ať pokračuje. „Ano?“ „Naše advokátní kancelář by vás v procesu s panem Beckerem ráda angažovala jako znalce. Obžaloba požaduje trest smrti. S fakty nejspíš nic nenaděláme – záběry
Kvantova noc_OK.indd 13
09/03/17 20:29
14
ROBERT J. SAWYER
z bezpečnostní kamery jsou dost průkazné –, ale mohli bychom pana Beckera alespoň uchránit před popravou, pokud porotu přesvědčíme, že si nemohl pomoci.“ Zamračil jsem se. „A proč si podle vás nemohl pomoci…?“ „Protože je psychopat. Psal jste o tom na svém blogu, v článku o případu Leopolda a Loeba: nemůžete někoho popravit za to, že je tím, kým je.“ Přikývl jsem, ačkoli mě Garcia neviděl. V roce 1924 dva bohatí vysokoškolští studenti, Nathan Leopold a Richard Loeb, zabili pro zábavu chlapce. Leopold považoval sebe a Loeba za příklady Nietzschových Übermenschen a tedy nadřazené zákonům obyčejných lidí. Určitě nebyli nadlidé, ale psychopati ano. Rodiče jako jejich právního nástupce nenajali nikoho menšího než Clarence Darrowa. Ten ve své pozoruhodné dvanáctihodinové závěrečné řeči přednesl obhajobu podobnou té, o níž teď uvažoval Garcia: totiž že Becker nemůže být popraven, protože mu činy diktovala jeho přirozenost. Spustil jsem nohy ze stolu a naklonil se dopředu. „A Becker je psychopat?“ zeptal jsem se. „V tom je ten problém, profesore Marchuku,“ odpověděl Garcia. „Státní zástupkyně nechala udělat Hareův test, ve kterém Becker získal sedmnáct bodů – takže psychopatie ani zdaleka nedosáhl. My si ale myslíme, že hodnotitel protistrany se plete. Náš člověk Beckera zařadil mezi psychopaty s jednatřiceti body. A s tím vaším novým postupem můžeme porotě dokázat, že naše skóre je správné.“ „Víte, že můj test nebyl ještě nikdy uznán žádným soudem?“ „Jsem si toho vědom, pane profesore. Taky je mi známo, že se ho zatím nikdo nepokusil předložit jako důkaz. Ale mám tady váš článek z Nature Neuroscience. Můžeme stavět na tom, že vyšel v tak známém a recenzovaném časopise.
Kvantova noc_OK.indd 14
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
15
V Georgii přípustnost důkazů vychází z Daubertova standardu. Potřebujeme jenom, abyste jako hlavní autor té studie osobně otestoval Beckera s pomocí vaší techniky a přednesl výsledek, pokud máme mít nějakou šanci, že soud důkaz přijme.“ „Co když zjistím, že Becker není psychopat?“ „Stejně vám zaplatíme za váš čas.“ „A výsledek ututláte?“ „Pane profesore, jsme si jistí, jak to dopadne.“ Zdálo se, že to dává smysl – jenomže to platilo i o mé práci na univerzitě. „Mám nabitý rozvrh a –“ „Já vím, profesore. Zrovna se na něj dívám na školních webových stránkách. Ale soud pravděpodobně nezačne dřív než o letních prázdninách a popravdě řečeno, bude to šance něco dokázat. Čtu váš blog Přiměřeně morální. Jste proti trestu smrti a tohle je příležitost zachránit někoho před popravou.“ Shodou okolností jsem měl v počítači otevřený plán výuky pro odpolední přednášku z morální psychologie, ve které jsem chtěl rozebírat experiment s princetonskými studenty teologie, kteří cestou na svou prezentaci o dobrých samaritánech míjeli v boční ulici zhrouceného muže, ale nevěnovali mu pozornost, protože spěchali. Vždycky říkám, že bychom měli jít studentům příkladem. „Dobře. Počítejte se mnou.“ Jakmile jsem přes nástupní most vešel do mezinárodního terminálu letiště Hartsfield-Jackson v Atlantě, zamířil jsem do obchodu koupit si lahev Coke Zero – v hlavním městě Coca-Coly nebylo po Pepsi ani památky. Bez přemýšlení jsem ženě za pokladnou podal kanadskou pětidolarovku. „Co to je?“ zeptala se. „Ach! Promiňte.“ Zapátral jsem v peněžence – pokaždé si musím důkladně prohlédnout americké bankovky, abych se
Kvantova noc_OK.indd 15
09/03/17 20:29
16
ROBERT J. SAWYER
ujistil o jejich hodnotě, neboť mají všechny stejnou barvu – a vyhledal obličej Abrahama Lincolna. Byl jsem tam jediný zákazník a prodavačku zřejmě zaujala modrá polymerová bankovka, kterou jsem předtím vytáhl. Pozorně si ji prohlédla, podívala se na mě a řekla: „Nepíše se tady nic o bohu. Tam u vás na severu lidi nevěří?“ „No, my trváme na odluce církve od státu.“ Vrátila mi peníze. „Ale nic takového přeci nefunguje.“ Zamračila se, jako kdyby si na něco vzpomněla. „Jste socialisti, že ano?“ Až donedávna mívala Kanada mnohem konzervativnější lídry než Spojené státy. Když se v roce 2006 stal předsedou vlády Stephen Harper, v Bílém domě seděl George W. Bush, takže citliví kanadští liberálové – jaké člověk potká na univerzitách – považovali toho svého domácího z dvojice za menší zlo. Po zvolení Baracka Obamy však vedení Kanady bylo daleko pravicovější. Harper se u moci udržel skoro deset let, avšak poté zemi převzala menšinová koalice Liberální strany a socialistické Nové demokratické strany. „Tak nějak,“ přisvědčil jsem, ačkoli se mi zdálo, že její chápání slova „socialismus“ se liší od toho mého. Odevzdal jsem jí americkou pětidolarovku a převzal jsem tu kanadskou a drobné. S limonádou v ruce jsem zamířil k odletové bráně. Ve Spojených státech jsem letěl poprvé od prezidentské přísahy Quintona Carrowaye a překvapilo mě, že z reproduktorů opět znějí protiteroristická varování. Za Obamy utichla, ale nyní se vrátila s plnou vervou. Stará formulace oznamovala, že ohrožení podle ministerstva vnitřní bezpečnosti dosáhlo oranžového stupně – což byla jen zpola účinná propaganda, protože člověk si nemohl nevzpomenout, že „oranžová nahradila černou“, jíž se prý běloši bojí nejvíc –, a byla tedy jen jeden stupeň od hrozícího útoku. Nová zpráva, kterou jsme slyšeli každé zhruba tři minuty, šla rovnou k věci, a pokud jsem dobře slyšel, odříkával ji
Kvantova noc_OK.indd 16
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
17
baryton samotného prezidenta: „Buďte ve střehu! Teroristé můžou zaútočit kdykoli.“ Když už je řeč o propagandě, ačkoli je Atlanta zároveň sídlem CNN, ve velké televizi zavěšené pod stropem u mé odletové brány běželo zpravodajství Fox News. Orwell měl pravdu, že informace k ovládnutí mysli budou do lidí pumpovány čtyřiadvacet hodin denně prostřednictvím obrazovek, a neuniklo by mu, že ty na letišti se nedají vypnout. Užasl by však nad tím, že je mnoho milionů lidí dobrovolně sleduje také doma, a to celé hodiny. Poznal jsem Megyn Kellyovou, třebaže jsem ji vídal prakticky jen na nelichotivých záběrech z Daily Show. „Poslyšte, je pravda, že ten člověk byl v naší zemi nelegálně,“ řekla. „A to je dostatečný důvod, aby přišel o život?“ podivil se její host – zjevně liberální obětní beránek pro dnešní den. „To netvrdím,“ opáčila Kellyová. „Je zřejmé, že ti tři muži měli situaci řešit jinak.“ „Vážně?“ zeptal se liberál. „Ale vždyť přesně naplnili úmysl guvernéra McCharlese, nemyslíte?“ „Ale no tak!“ napomenula ho další účastnice diskuse. „Texaský guvernér pouze chtěl –“ „Cílem McCharlesova zákona,“ přerušil ji muž, „bylo vyprovokovat podobné útoky. Předefinovat vraždu jako zabití člověka s právem pobytu! A není snad každému pitomci jasné, že policie přimhouří oko, když se najde mrtvola přistěhovalce bez dokladů?“ „Záměrem bylo,“ pokračovala stejná žena, „ukázat nelegálním imigrantům, že nemohou opovrhovat zákonem a pak očekávat, že je ochrání.“ „Proboha!“ zvolal muž, který už začínal brunátnět. „McCharles připravuje pogromy!“ Napil jsem se, zamířil k pásu se zavazadly a byl jsem rád, že diskutující nechávám za sebou.
0O0
Kvantova noc_OK.indd 17
09/03/17 20:29
18
ROBERT J. SAWYER
Spatřil jsem netvora. Přinejmenším jednoho. Bylo jich celkem šest podle obžaloby a devět, pokud člověk bral vážně zprávy Huffington Post, podle nichž to dalším třem strážným prošlo bez obvinění. Všichni se však shodli v tom, že tohle byl vůdce: Devin Becker, muž, který ponoukal ostatní – a jediný, kdo doopravdy někoho zabil. „Třicet minut,“ oznámil statný seržant, když vyzáblý Becker usedal na kovovou židli. Neunikla mi ironie: Becker sám se teď dostal do péče vězeňských dozorců. Quis custodiet ipsos custodes? Kdo vlastně hlídá hlídače? Becker měl vysoké lícní kosti, které byly o to výraznější, že od pořízení nahrávky ještě pohubl. Nápadně bledá barva napjaté kůže mu dodávala přízračného vzezření, a kdyby si natáhl černou kápi, mohl by rozehrát šachovou partii o duši člověka. „Co jste zač?“ zeptal se s náznakem jižanského přízvuku. „Jim Marchuk. Jsem psycholog z Manitobské univerzity ve Winnipegu.“ Becker sešpulil rty. „Nehlásil jsem se do žádnýho pitomýho pokusu.“ Mohl jsem odpovědět: „Ale už se ho účastníte.“ Nebo: „Proběhl už mnohokrát a tohle je jeho další zbytečné opakování.“ Případně: „Kdyby to tak byl experiment a mohli bychom ho jednoduše ukončit, jako to nakonec udělal Zimbardo ve Stanfordu.“ Jenomže jsem řekl: „Nejsem tady kvůli nějakému pokusu. Mám vypovídat ve vašem procesu jako znalec.“ „Pozvala vás obhajoba, nebo žalobce?“ „Obhajoba.“ Becker se poněkud uvolnil, avšak jeho tón byl nadále podezřívavý. „Na drahý experty nemám peníze.“ „Řekli mi, že vše zaplatí váš otec.“ „Můj otec.“ Ušklíbl se.
Kvantova noc_OK.indd 18
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
19
„Copak?“ „Kdyby mu na mně záleželo, seděl by tady on, ne vy.“ „Nepřišel vás navštívit?“ Becker zavrtěl hlavou. „Ani nikdo jiný z rodiny?“ „Sestra. Jednou.“ „Aha,“ přikývl jsem. „Stydí se za mě.“ Slova chvíli visela ve vzduchu. Článek na titulní straně New York Times o dozorcích z věznice v Savannah nesl titulek „Ostuda Ameriky“. „Dobře,“ odvětil jsem mírně, „třeba je dokážeme přesvědčit, aby se nestyděli.“ „S pomocí psychologických keců?“ Hlasitě odfrkl. „S pomocí pravdy.“ „Pravda je taková, že můj vlastní právník tvrdí, že jsem psychopat. Jako Norman Bates, kurva.“ Zakroutil hlavou. „Co je to za obhajobu? Nezbláznili jste se všichni?“ Příliš jsem s ním nesoucítil, protože spáchal hroznou věc. Ale jsem učitel, a když dostanu otázku, cítím povinnost odpovědět – taková je moje přirozenost. „Pokud někoho chladnokrevně zabijete, soud to většinou označí za vraždu prvního stupně, nemám pravdu? Ale předpokládejme, že magnetická rezonance odhalí, že máte na mozku nádor, který ovlivňuje vaše chování. Potom by porota mohla dospět k názoru, že jste si nemohl pomoci, a nechá vás jít. Vy sice nádor nemáte, ale můj výzkum ukazuje, že psychopatie je nesporně fyzický stav, což obdobně snižuje vaši odpovědnost.“ „Hm,“ odvětil. „A vy osobně si myslíte, že jsem psychopat?“ „Upřímně řečeno, nevím,“ odpověděl jsem, položil jsem kufřík na dřevěný stůl a s cvaknutím otevřel přezky. „Takže to zjistíme.“
0O0
Kvantova noc_OK.indd 19
09/03/17 20:29
20
ROBERT J. SAWYER
„Profesore Marchuku, byl jste přítomen, když vážená protistrana, tedy paní státní zástupkyně, předvolala jednu ze svých znalkyň, psychiatričku Samanthu Goldsmithovou?“ Snažil jsem se hovořit klidně, ale byl jsem zatraceně nervózní. V akademickém prostředí jsem pochopitelně přivykl sokratovské metodě, avšak tady, ve vydýchané soudní síni, byl v sázce lidský život. Naklonil jsem se dopředu. „Ano, byl jsem přítomen.“ Juan Garcia vysunul bradu vpřed jako smetadlo před lokomotivu. „Seděl jste tamhle, ve třetí řadě, že ano?“ „To je pravda.“ „Vzpomínáte si, jak doktorka Goldsmithová přednesla své mínění o obviněném Devinu Beckerovi?“ „Vzpomínám.“ „A jak zněla její diagnóza?“ „Dospěla k závěru, že pan Becker není psychopat.“ „A objasnila doktorka Goldsmithová techniku, s jejíž pomocí k tomuto závěru dospěla?“ Přikývl jsem. „Ano, objasnila.“ „Jste obeznámen s technikou, kterou použila?“ „Velmi dobře. Mám kvalifikaci k jejímu používání.“ Juan se teatrálně podíval kolem sebe, přičemž mi připomněl číhajícího jestřába, a jeho zrak se zastavil na porotě. „Možná byste tedy mohl osvěžit paměť těmto mužům a ženám. Jakou techniku doktorka Goldsmithová uplatnila?“ „Hareovu klasifikaci psychopatie,“ odpověděl jsem. „Běžně zvanou Hareův dotazník nebo PCL-R, je to tak?“ „Ano, je.“ Rychlý pohled zpátky ke mně. „A než pokročíme dál, mohl byste nám připomenout, kdo je to psychopat?“ „Jedinec bez empatie a svědomí, osoba, která nesoucítí s jinými lidmi. Někdo, kdo se stará jen o své vlastní zájmy.“ „A ten Hareův dotazník? Připomeňte ho porotě, prosím.“
Kvantova noc_OK.indd 20
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
21
„Robert Hare určil dvacet charakteristik, které definují psychopata – od mělkosti a povrchního šarmu po promiskuitu a nepřítomnost výčitek.“ „A máme-li člověka považovat za psychopata, musí se vyznačovat všemi dvaceti rysy, které Hare vyjmenoval?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Ne. Podstatný je bodovací systém.“ „Ten dotazník vyplňuje samotný subjekt?“ „Ne, ne. Osoba speciálně vyškolená v technice profesora Harea vede se subjektem rozhovor a také přezkoumá policejní záznamy, psychiatrické zprávy, informace o zaměstnání, vzdělání a tak dále. Poté odborník stanoví pro každý z těch dvaceti rysů hodnocení od nuly, pokud příslušný rys – třeba patologické lhaní – zcela chybí, přes jeden bod, jestliže se vyskytuje jen do určité míry – například pokud subjekt lže v osobních vztazích, ale ne v obchodních záležitostech, nebo naopak –, až po dva body v případě, že rys poměrně přesně vystihuje zkoumanou osobu ve většině životních situací.“ „A jaké je průměrné celkové skóre u dvaceti položek?“ „U normálních lidí? Velmi nízké: čtyři body ze čtyřiceti možných.“ „Jakého skóre musí člověk dosáhnout, aby byl psychopat?“ „Třicet a víc.“ „A pamatujete si skóre, ke kterému dospěla doktorka Goldsmithová u obžalovaného pana Beckera?“ „Pamatuji. Bylo to sedmnáct.“ „Profesore Marchuku, byl jste přítomen tady v soudní síni, když jsme coby obhajoba předvolali jakožto znalce jiného psychologa, a to ještě před vámi?“ Opět jsem přikývl. „Ano, byl.“ „Tento psycholog, doktor Gabor Bagi, vypověděl, že podrobil Devina Beckera stejnému testu psychopatie. Vzpomínáte si na to?“ „Ano.“
Kvantova noc_OK.indd 21
09/03/17 20:29
22
ROBERT J. SAWYER
„A dospěl doktor Bagi ke stejnému skóre jako doktorka Goldsmithová?“ „Ne. Napočítal u pana Beckera jednatřicet bodů.“ Juan se snažil znít udiveně. „Jednatřicet bodů ze čtyřiceti? Zatímco doktorka Goldsmithová napočítala sedmnáct?“ „Přesně tak.“ Obrátil zrak k porotě. „Jak byste vysvětlil takový rozdíl?“ „Víte, ačkoli má být dotazník profesora Harea co možná nejobjektivnější, mimo výzkumné klinické prostředí může dojít k jistým neshodám mezi hodnotiteli. Ale čtrnáctibodový rozdíl?“ Pokrčil jsem rameny v modrém obleku. „Ten vysvětlit nedokážu.“ Otočil se zpátky ke mně. „Jenomže jednatřicet bodů bohatě stačí k tomu, aby pan Becker překonal oficiální hranici psychopatie, zatímco skóre od doktorky Goldsmithové se psychopatii ani zdaleka nepřibližuje, nemám pravdu?“ „Máte.“ „A vzhledem k tomu, že státní zástupkyně žádá trest smrti, pro stanovení viny je rozhodující zodpovědět otázku, jestli je pan Becker klinický psychopat – totiž jestli se v jeho chování projevovalo vědomé rozhodování, nebo ne –, což staví porotkyně a porotce před nezáviděníhodný, ale bohužel častý úkol zvolit mezi odporujícími si výpověďmi znalců, že ano?“ „Ne,“ odmítl jsem. „Prosím, profesore Marchuku?“ Přestože mi bušilo srdce, podařilo se mi zachovat klidný tón. „Ne. Doktorka Goldsmithová se mýlí a doktor Bagi má pravdu. Devin Becker je psychopat a já to můžu dokázat – bez stínu pochybností.“
Kvantova noc_OK.indd 22
09/03/17 20:29
2 00000000000000000000000000000000000
„Jednoduchý test psychopatie? Buď, anebo?“ zeptala se
mě Heather přes stůl v restauraci. „To přeci není možné.“ „Ale je. A objevil jsem ho já.“ Sestra patřila k mým nejoblíbenějším lidem na světě a já zase k těm jejím. Myslím, že bychom se stali přáteli, i kdybychom nebyli příbuzní. Byla téměř přesně o tři roky starší než já, teď jí bylo dvaačtyřicet a pracovala jako firemní právnička v Calgary. Občas ji povinnosti přivedly k nám do Winnipegu, a kdykoli se tak stalo, někam jsme zašli. „No tak,“ namítla. „U psychopatie musí existovat nějaké spektrum.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Dneska všichni chtějí, aby se všechno vyskytovalo ve spektrech. Klasický příklad je autismus: ‚porucha autistického spektra‘. Toužíme po tom, aby věci byly analogové, aby měly nekonečně stupňů. Jenomže lidé v podstatě nejsou analogoví a ani život není analogový. Je digitální. Jistě, není binární, nevychází z dvojkové soustavy. Stojí doslova na čtyřech bázích – adeninu, cytosinu, guaninu a thyminu –, které tvoří genetický kód. Na tom není nic analogového, stejně jako na většině lidských stavů: buď jsi živá, nebo mrtvá, buď máš geny pro Alzheimerovu chorobu, nebo ne, buď jsi psychopat, nebo nejsi.“
Kvantova noc_OK.indd 23
09/03/17 20:29
24
ROBERT J. SAWYER
„Dobře, fajn. Tak jak to zjistíš? Jak ten binární test psychopatie probíhá?“ „Viděla jsi Mlčení jehňátek?“ Přikývla, přičemž se její medové vlasy dotkly ramen. „Jasně. A taky jsem četla tu knížku.“ Napadlo mě, jestli po ní sáhla poté, co začala chodit s Gustavem. „Kdy?“ zeptal jsem se jen tak mimochodem. „Film? Na vysoké. Knížku? Asi před deseti lety.“ Málem jsem nad tím zakroutil hlavou. Gustav byl na scéně teprve šest měsíců, ale já jsem nepochyboval, že je to psychopat. Ne násilný, jakého ve svém románu vyobrazil Thomas Harris – psychopatie je opravdu binární, avšak projevuje se různými způsoby, v Gustavově případě narcistickým, manipulativním a sobeckým chováním. Tento dle vlastního mínění herec – bez vlastního hesla na IMDb – se zjevně nechával živit úspěšnými ženami, což má sestra, tak bystrá v právních záležitostech, patrně zcela přehlížela. Nebo možná ne. Několikrát jsem se toto téma pokusil otevřít, avšak ona pokaždé argumentovala tím, že je šťastná, a tak jsem raději zmlkl. „Dobře,“ navázal jsem, „vzpomínáš si z filmu Mlčení jehňátek na první rozhovor Clarice Starlingové a Hannibala Lectera? Anthony Hopkins dokonale vystihl jeden rys psychopatů – přinejmenším na člověka, který sám psychopat není. Podívá se přímo na Clarice a řekne“ – teď jsem se pokusil co nejvěrněji napodobit Hopkinsův kultivovaný hlas – „‚Základní principy, Clarice, jednoduchost. Čtěte Marka Aurelia. O každé jednotlivé věci se ptejte: co je sama o sobě? Jaká je její podstata?‘ A pak, ta nejpamátnější pasáž, když ji probodne očima a zeptá se: ‚Co dělá ten člověk, kterého hledáte?‘ Pamatuješ?“ Heather mírně pokrčila rameny. „Víceméně.“ „Děsivá má být odpověď Jodie Fosterové – ‚Zabíjí ženy‘ –, ale není. Je to Lecterův pohled, to, jak se bez mrkání zadívá
Kvantova noc_OK.indd 24
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
25
na Clarice a jeho zrak se ani nezachvěje. Viděl jsem ten pohled naživo, u skutečných psychopatů. Tohle je na nich to nejhorší.“ „To si umím představit,“ souhlasila Heather. Jako předkrm si objednala mozzarellové tyčinky. Už jsem před časem byl v restauraci s Heather a Gustavem společně a byl jsem svědkem toho, jak jí její přítel zakazuje cokoli, po čem se tloustne. Teď jednu tyčinku ponořila do omáčky marinara. „Jenomže i když je vynikající,“ pokračoval jsem, „Anthony Hopkins jenom napodobuje psychopatický pohled. Nedokáže ho imitovat zcela dokonale.“ „Proč myslíš?“ „Skutečný psychopat se na tebe dívá nejenom bez mrkání – ačkoli to rozhodně podporuje plazí efekt –, ale taky bez mikrosakád.“ O těch již ode mě Heather slyšela. Mikrosakády jsou bezděčné pohyby oční bulvy o nejvýše dva stupně a dochází k nim spontánně, pokud člověk na něco hledí několik vteřin. O jejich účelu se debatuje, ale nejvíc příznivců má teorie, že slouží k osvěžení neuronů vnímajících předmět, aby se obraz nerozplynul. Heather zdvihla obočí nad kovové rámečky brýlí. „Vážně?“ Přikývl jsem. „Jo. Budu o tom mít článek v Nature Neuroscience.“ „Bezva!“ Potom se však zamračila. „Ale proč to tak je? Jak mikrosakády souvisejí s psychopatií?“ „Nejsem si jistý,“ připustil jsem, „ale prokázal jsem jejich nepřítomnost u osmačtyřiceti z padesáti testovaných subjektů, z nichž všichni měli v PCL-R skóre dvaatřicet a víc.“ „Co ti zbývající dva?“ „Jsem přesvědčený, že to nebyli psychopati. A to je ta potíž s PCL-R: není stoprocentní. Bob Hare se před pár lety naštval, když vyšla populárně vědecká knížka Kdo je psychopat.
Kvantova noc_OK.indd 25
09/03/17 20:29
26
ROBERT J. SAWYER
Naznačovala, že kdokoli může spolehlivě zhodnotit, jestli je jeho soused, šéf nebo dokonce jenom známý psychopat. Hare upozornil, že ke správnému vyhodnocení jeho dvaceti otázek je zapotřebí týden intenzivního školení a hodnotitel musí mít formální psychologické nebo psychiatrické vzdělání. Ale jeho test může vést k mylnému potvrzení, pokud klinický odborník něco zařadí do nesprávné kategorie nebo připíše dva body, ačkoli jistý je pouze jeden – nebo když se psychopat dokáže vyhýbat odhalení.“ „Aha,“ poznamenala Heather. „Ale jak víš, že Anthony Hopkins není psychopat?“ Její tón byl konverzační. „Jen si vzpomeň, jaké role hrál. Nejen Hannibala Lectera, ale i Alfreda Hitchcocka, člověka, který byl posedlý tím, že natočí film o psychopatovi, a sám se často choval bezohledně. Třeba Hopkinse zaškatulkovali správně.“ „Taky mě to napadlo. Hopkins si taky zahrál Nixona a kapitána Bligha – což byli zřejmě dva další psychopati.“ „To je pravda.“ „A tak jsem si opatřil disk s Mlčením jehňátek v ultravysokém rozlišení. Natočili ten film na pětatřicetimilimetrový pás a ultravysoké rozlišení zachovává všechny detaily původního záznamu. Blízký záběr, když se zadívá na Clarice, byl dost ostrý. Jeho oči vykonávají mikrosakády.“ Heather se usmála. „Tolik ke Stanislavského metodě.“ Její mozzarellové tyčinky vypadaly lákavě, ale nemohl jsem si vzít. „Jistě. Třeba Hitler měl taky deptající pohled. Zadíval se lidem do očí a vydržel neuhnout déle než ostatní. Neexistují záběry dost ostré na to, aby se z nich daly odhalit mikrosakády, ale jsem si jistý, že u něj také chyběly.“ „Ale já pořád nechápu důvod,“ poznamenala Heather. „Co má nepřítomnost mikrosakád společného s psychopatií? Jasně, rozumím, že je tady určitá souvislost s pohledem…“ „To není všechno,“ řekl jsem. „Víš, hodně špičkových prací o psychopatii vzniká v současné době u nás v Kanadě,
Kvantova noc_OK.indd 26
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
27
což rozhodně o něčem vypovídá. Kanaďan není jenom Bob Hare – ten je dnes emeritním profesorem na Univerzitě Britské Kolumbie –, ale taky Angela Booková. Ta v roce 2009 vydala studii ‚Psychopatické rysy a vnímání zranitelnosti oběti‘. Tahle a následující studie prokázaly, že psychopati mají skoro nadpřirozenou schopnost zaměřit se na již zraněné lidi. Já jsem při jednom vlastním experimentu pořídil ve vysokém rozlišení videozáběry dobrovolnic, z nichž některé byly a jiné nebyly v minulosti napadeny, jak se procházejí po místnosti s několika postgraduálními studenty. Potom jsem ty záběry ukázal skupině mužů a požádal je, ať mezi ženami určí oběti napadení. U normálních mužů nepřekročila úspěšnost hranici náhody: prostě to nepoznali, a tak hádali. Zato psychopati se strefili průměrně v osmdesáti procentech případů. Když jsem se psychopatů ptal, jak to poznali, jejich odpovědi sahaly od nepříliš užitečného ‚je to jasné‘ po vypovídající ‚mají to ve tváři‘. Zřejmě to tam viděli. Lidské obličeje jsou v neustálém pohybu a předvádějí pomíjivé mikrovýrazy, které trvají od pětadvacetiny po patnáctinu vteřiny. Když psychopat zapojí psychopatický pohled bez mikrosakád, zřejmě dokáže spatřit mikrovýrazy. Napadeným ženám se nejspíš ve tvářích na kratičký okamžik objevuje strach, a jakmile to psychopati zaznamenají, jsou k těmto ženám přitahováni.“ „Sakra,“ podotkla Heather. „Přesně tak.“ Přišel číšník s Heatheřiným salátem Cobb. „Dobrou chuť,“ popřál jsem jí. Nabrala na vidličku. „Liší se to nějak u sociopatů a psychopatů?“ „Slovíčkaření. Ačkoli někteří odborníci – hlavně Američané, když o tom tak přemýšlím – se pořád snaží tyto pojmy
Kvantova noc_OK.indd 27
09/03/17 20:29
28
ROBERT J. SAWYER
rozlišovat, diagnostický a statistický manuál DSM-5 je spojuje do jedné kategorie. Víš, většina dialogů ve filmové verzi Mlčení jehňátek pochází přímo z románu, ale zatímco kniha Lectera popisuje jako ‚totálního sociopata‘, ve filmu to změnili na ‚totálního psychopata‘. Pokud existuje nějaký rozdíl, pak vychází z etiologie – ti, kteří dávají přednost ‚psychopatii‘, jsou toho názoru, že příčinou je zejména nějaká odlišnost v mozku, zatímco zastánci ‚sociopatie‘ si myslí, že se na člověku podepsala společnost –, nebo z toho, jak se porucha projevuje. Někteří odborníci tvrdí, že klasický okouzlující, ale naprosto bezcitný hezoun je psychopat, a pokud chlápek vypadá obyčejně a jenom shodou okolností postrádá svědomí a empatii, je to sociopat. Tak jako tak, moje technika je odhalí oba. Přesto…“ Tázavě na mě pohlédla. „Ano?“ „Víš, jaký je rozdíl mezi psychopatem a homeopatem?“ Zakroutila hlavou. „Někteří psychopati neškodí.“ „Ha!“ Zasunula do úst vidličku se salátem. „Takže, jak přesně ta tvoje metoda funguje? Jak ten test provádíš?“ „No, mikrosakády jsou fixační pohyby oka – dochází k nim jen v případě, že se na něco upřeně zadíváš. A abych měl dobrý, opravdu spolehlivý přehled, většinou nepoužívám film. Upravil jsem oftalmologické brýle pro testování zraku. Požádám člověka, u kterého je podezření na psychopatii, aby si je nasadil a zíral deset vteřin na bod, který mu brýle zobrazují. Čidla zkontrolují, jestli oko zůstává nehybné, nebo sebou trošku cuká. V prvním případě můžu zaručit, že subjekt je psychopat. Ve druhém – pokud zaznamenáme mikrosakády – není. Mikrosakády nemůžeš předstírat, protože nejmenší volní pohyby oka u kteréhokoli člověka jsou daleko rozsáhlejší. Pokud člověk nemá nějakou poruchu očního pohybu, třeba vrozený nebo získaný nystagmus, na který by se jednoznačně přišlo před testem, moje technika
Kvantova noc_OK.indd 28
09/03/17 20:29
KVANTOVÁ NOC
29
nepřipouští chybný výsledek. Když řeknu, že jsi psychopat, tak prostě jsi.“ „Páni,“ podotkla Heather. „Můžu si ty brýle půjčit?“ Možná jsem ji podcenil a ona Gustava přece jenom prokoukla. „Ne,“ odpověděl jsem, „ale pozvi mě na Vánoce a já je vezmu s sebou.“ „Dohodnuto,“ řekla a nabodla cherry rajčátko.
Kvantova noc_OK.indd 29
09/03/17 20:29