RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 7
Zde je mé proroctví: ten dne‰ní spor, co právû vedl k rozkolu dvou stran – svár mezi rÛÏí ãervenou a bílou, tisícÛm du‰í pustí, tu‰ím, Ïilou. Hrabû Warwick v Jindfiichu VI. od Williama Shakespeara díl první, II. 4. (pfieloÏil M. Hilsk˘)
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 9
P RV N Í D Í L
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 11
Kapitola první HOWBUTKER, TEXAS, SRPEN 1985
Amos Hines odloÏil na psací stÛl druh˘ list dvoustránkového právního dokumentu, kter˘ si mûl pfieãíst. V ústech mu vyprahlo a chvilku dokázal jen jako ve snách nevûfiícnû mÏikat na svou klientku a dlouholetou pfiítelkyni sedící pfied stolem, na Ïenu, kterou obdivoval – choval v úctû – témûfi ãtyfiicet rokÛ a o níÏ si myslel, Ïe ji zná. Pátral v jejím v˘razu po náznacích, Ïe stáfií nakonec pfiece jen poznamenalo její zdrav˘ rozum, av‰ak ona pohled opûtovala se svou povûstnou bystrostí. Polkl naprázdno a zeptal se: „Tenhle dodatek závûti myslíte váÏnû, Mary? Vy jste prodala zemûdûlské usedlosti a zmûnila poslední vÛli?“ Mary Toliverová DuMontová pfiik˘vla a vlny její naãesané bílé hlavy pfiitom zachytily svûtlo od francouzsk˘ch oken. „Ano na obû otázky, Amosi. Vím, Ïe je to pro vás otfies a Ïe to není hezk˘ zpÛsob, jak se vám odvdûãit za v‰echna léta sluÏeb a oddanosti, jenÏe kdybych tu záleÏitost svûfiila do rukou jiného právníka, hluboce by vás to ranilo.“ „To by mû vskutku ranilo,“ pfiisvûdãil. „Jin˘ právník by se vás nepokou‰el pfiemlouvat, abyste si ten dodatek závûti rozmyslela – pfiinejmen‰ím tu ãást, kterou pozmûnit lze.“ Toliver Farms – obrovské bavlníkové plantáÏe, které Mary minul˘ mûsíc pfii utajeném jednání prodala, aniÏ informovala svou pranetefi sídlící jako manaÏerka firmy Toliver Farms West v Lubbocku v Texasu – zachránit moÏné nebylo. „Není co pozmûÀovat, Amosi,“ namítla ponûkud pfiíkfie Mary. „Co se stalo, nedá se odestát a já Ïádné zmûny na mysli nemám. Pokud byste se mû pokou‰el pfiimût, abych si nûco rozmyslela, bylo by to mrhání va‰ím i m˘m ãasem.“ „Udûlala Rachel nûco, co se vás dotklo?“ zeptal se s pfiedstíran˘m klidem a stoãil otáãivé kfieslo k servírovacímu stolku. Natáhl se pro karafu, a kdyÏ naléval vodu do dvou sklenic, v‰iml si, Ïe se mu tfiese ruka. 11
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 12
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Dal by pfiednost nûãemu silnûj‰ímu, ale Mary alkohol nikdy nepila. „Proto jste prodala zemûdûlské usedlosti a zmûnila poslední vÛli?“ „Ach, BoÏe chraÀ,“ zhrozila se Mary. „To vás nesmí ani napadnout. Moje pranetefi by nic takového neudûlala – je Toliverová aÏ do morku kostí.“ Vzal ubrousky a otoãil kfieslo, aby podal Mary sklenici. Zhubla, usoudil. Módní kost˘m na ní pfiece jen ponûkud visí a její pûstûná tváfi – i v pûtaosmdesáti stále nápadnû krásná – vypadá pohubleji. „Tato záleÏitost“ si na ní vybrala daÀ – a to po zásluze, pomyslel si podráÏdûnû. Jak mÛÏe své pranetefii udûlat nûco takového, pfiipravit ji o v‰echno, co oãekávala, Ïe zdûdí – pÛdu a dÛm pfiedkÛ, právo Ïít ve mûstû, které oni pomáhali zaloÏit! Dlouze se napil vody, a kdyÏ promluvil, snaÏil se nedat hlasem najevo poboufiení: „¤íkáte to, jako by závûÈ byla chybnû formulovaná.“ „Je to tak, a já tu chybu napravuju.“ Zvedla sklenici, Ïíznivû se napila a pak si osu‰ila rty ubrouskem. „To je smysl toho dodatku k závûti. Neoãekávám, Ïe máte tu‰ení, proã ãiním tento krok, Amosi, ale Percy to pochopí, aÏ nadejde ãas. Stejnû to pochopí Rachel, aÏ jí v‰echno vysvûtlím.“ „A kdy to hodláte udûlat?“ „Zítra letím firemním letadlem do Lubbocku, abych se s ní se‰la. Ona zatím neví, Ïe tam budu. Povím jí o prodeji i o dodatku k závûti a doufám, Ïe ji moje argumenty pfiesvûdãí, Ïe jsem pro ni udûlala to nejlep‰í.“ Nejlep‰í pro ni? Amos na ni pohlédl pfies br˘le s nevûfiícn˘m údivem. To by Mary spí‰ pfiemluvila námofiníka, aby Ïil v celibátu. Rachel jí tohle pfiece nikdy neodpustí, tím si byl jist˘. Pfiedklonil se a upfienû se na Mary zahledûl. „Co kdybyste si ty argumenty vyzkou‰ela nejdfiív na mnû, Mary? Proã jste prodala Toliver Farms, které jste pfieváÏnou ãást Ïivota budovala? Proã nechávat Somerset zrovna Percymu Warwickovi? K ãemu mu bude bavlníková plantáÏ? Proboha, Percy je dfievafi! Je mu devadesát! A odkázat Toliverské sídlo Spoleãnosti pro památkovou péãi... To je tedy poslední políãek. Víte, Ïe Rachel vÏdycky ten dÛm povaÏovala za svÛj domov. Hodlala v nûm strávit zbytek Ïivota.“ „Vím. Proto jsem ji o nûj pfiipravila.“ Zdálo se, Ïe ji to nijak nedojímá, a sedûla, jako by spolkla pravítko, s rukou na rukojeti vycházkové hÛlky; kaÏdému musela pfiipadat jako královna na trÛnu s hÛlkou 12
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 13
POSELSTVÍ RÒÎÍ
místo Ïezla. „Chci, aby si vybudovala svÛj vlastní domov nûkde jinde, aby zaãala na nov˘ch základech,“ dodala. „Nechci, aby bydlela tady a Ïila podle svat˘ch pfiikázání ToliverÛ.“ „Ale... ale já tomu nerozumím.“ Amos ne‰Èastnû zvedl ruce s dlanûmi obrácen˘mi vzhÛru. „Myslel jsem, Ïe jste pro ni celá ta léta pfiipravovala právû tohle.“ „Byla to moje chyba – moc sobecká chyba. Bohudíky jsem si tragédii svého omylu uvûdomila dfiív, neÏ bylo pfiíli‰ pozdû, a na‰la jsem v sobû kuráÏ... a dost rozumu, abych to napravila.“ Mávla odmítavû rukou. „U‰etfiete sobû i mnû energii a nesnaÏte se mû pfiemluvit, abych vám to vysvûtlovala, Amosi. Vím, Ïe je to hlavolam, ale vûfite mi i nadále. Moje motivace by nemohla b˘t ãist‰í.“ Cel˘ zmaten˘ to zkusil jinak. „Neudûlala jste to pfiece z nûjakého pom˘leného nutkání vyvolaného pocitem, Ïe to dluÏíte jejímu otci Williamovi?“ „V Ïádném pfiípadû!“ V oãích se jí zableskla jiskra rozãilení. Tûmto oãím se fiíkalo „toliverské“ – byly zelené jako drahocenné smaragdy a Mary je zdûdila po pfiedcích z otcovy strany, stejnû jako kdysi ãerné vlasy a dolíãek uprostfied brady. „Jsem si jistá, Ïe synovec to pochopí – nebo spí‰, Ïe to pochopí jeho manÏelka,“ odpovûdûla. „Tím, Ïe Williamovi dám, co mu po právu celou dobu náleÏelo, udûlám podle jejího názoru jen to, co se slu‰í a patfií.“ Maliãko pohrdlivû si odfrkla. „AÈ si má Alice Toliverová iluzi, Ïe jsem usedlosti prodala, protoÏe cítím vinu, Ïe to jejímu manÏelovi dluÏím. KvÛli nûmu jsem neudûlala nic, udûlala jsem to kvÛli jeho dcefii. Vûfiím, Ïe on to pochopí.“ Odmlãela se, její tváfi s jemn˘mi vráskami vypadala zamy‰lenû, pochybovaãnû. Pak s men‰í sebejistotou dodala: „KéÏ bych si mohla b˘t stejnû jistá s Rachel...“ „Mary...“ Amos nasadil co nejpfiesvûdãivûj‰í tón. „Rachel je ze stejného tûsta jako vy. Myslíte si, Ïe vy byste pochopila, kdyby vás otec pfiipravil o va‰e dûdictví – o plantáÏ, dÛm, mûsto, které za svÛj zrod vdûãí va‰í rodinû – bez ohledu na to, jak oprávnûné by k tomu mûl dÛvody?“ Pod lehce povisl˘mi lícemi jí ztuhla ãelist. „Ne, ale kéÏ by to byl udûlal. KéÏ by mi byl Somerset nikdy neodkázal.“ Vytfie‰til na ni zdû‰enû zrak. „Ale proã? Mûla jste a máte skvûl˘ Ïivot – Ïivot, o kterém jsem si myslel, Ïe ho chcete odkázat Rachel, aby udrÏovala dûdictví va‰í rodiny. Tenhle dodatek k závûti tak – “ pfiejel 13
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 14
L E I L A M E A C H A M O VÁ
po dokumentu hfibetem ruky – „protifieãí v‰emu, co jsem si myslel, Ïe pro ni chcete udûlat – v‰emu, co si ona musela na základû va‰ich slov myslet, Ïe pro ni chcete udûlat.“ Ochabla v kfiesle jako hrd˘ ‰kuner, kter˘ ztratil vítr z plachet. PoloÏila si hÛlku pfies kolena. „Ach Amosi, to je tak dlouhá historie, Ïe se tady a teì do ní pou‰tût nemÛÏu. Jednou vám to v‰echno bude muset vysvûtlit Percy.“ „Vysvûtlit co, Mary? Co je tu k vysvûtlování?“ A proã jednou, a proã Percy? Náhlá obava o ni mu nedovolila, aby se nechal odb˘t. Vrásky kolem úst a oãí se jí prohloubily a bezvadná pleÈ pod olivov˘m nádechem pobledla. Neústupnû se naklonil nad psacím stolem. „Jakou historii neznám, Mary? Pfieãetl jsem v‰echno, co se kdy napsalo o rodinách Toliverov˘ch, Warwickov˘ch i DuMontov˘ch, nemluvû o tom, Ïe mezi vámi ãtyfiicet rokÛ Ïiju. Od chvíle, kdy jsem pfii‰el do Howbutkeru, jsem zasvûcen˘ do v‰eho, co se t˘ká kohokoli z vás. Ve‰kerá tajemství, která byste snad skr˘vali, by uÏ vy‰la na povrch. Já vás v‰echny znám.“ Krátce pfiivfiela víãka, v jejichÏ sépiovû zabarven˘ch vráskách se zfietelnû zraãila únava. KdyÏ opût oãi otevfiela, byl její pohled nûÏn˘ a zraãila se v nûm náklonnost. „Amosi mÛj drah˘, vy jste vstoupil do na‰eho Ïivota, kdyÏ uÏ byly na‰e Ïivotní pfiíbûhy rozehrány. Poznal jste nás v na‰em nejlep‰ím období, kdy v‰echny smutné a tragické skutky byly za námi a my jsme Ïili s jejich dÛsledky. Zkrátka, chci Rachel u‰etfiit stejn˘ch chyb, kter˘ch jsem se dopustila já, a stejného, nevyhnutelného utrpení v jejich dÛsledku. Nehodlám ji ponechat napospas toliverskému prokletí.“ „Toliverskému prokletí?“ Amos popla‰enû zamrkal. Takov˘ v˘stfiední jazyk se jí vÛbec nepodobal. Napadlo ho, jestli jí vûk skuteãnû neovlivnil my‰lení. „V Ïivotû jsem o Ïádném toliverském prokletí nesly‰el ani o nûm neãetl.“ „Pfiesnû to mám na mysli,“ pfiik˘vla a obdafiila ho sv˘m charakteristick˘m úsmûvem – pouh˘m povytaÏením rtÛ nad zuby, které na rozdíl od jeho vlastních ãi od zubÛ jejích vrstevníkÛ nezeÏloutly do odstínu kláves na starém pianu. Stále se odmítal vzdát. „Tak dobrá, a co tyto dÛsledky?“ namítl. „Vlastnila jste – nebo vytvofiila – úplné bavlníkové impérium. Va‰emu manÏelovi Olliemu DuMontovi patfiil jeden z nejlep‰ích obchodních domÛ v Texasu a spoleãnost Percyho Warwicka se drÏí na seznamu 14
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 15
POSELSTVÍ RÒÎÍ
nejbohat‰ích americk˘ch firem Fortune 500 uÏ desítky let. Rád bych vûdûl, jaké ‚smutné a tragické skutky‘ vedly k tûmto dÛsledkÛm.“ „Musíte mi vûfiit,“ odpovûdûla a napfiímila se v ramenou. „Toliverské prokletí existuje a ovlivnilo nás v‰echny. Percy si ho dobfie uvûdomuje. A aÏ Rachel ukáÏu dÛkazy jeho nesporné existence, uvûdomí si to také.“ „Zanechala jste jí spoustu penûz,“ pokraãoval, neochotn˘ se vzdát. „Dejme tomu, Ïe zakoupí pozemky nûkde jinde a vybuduje dal‰í Somerset, kde zapustí kofieny nová dynastie ToliverÛ. Nebude tohle... prokletí, o kterém mluvíte, pÛsobit dál?“ V oãích se jí zablesklo cosi nerozlu‰titelného. Ret se stáhl utajovanou hofikostí. „Dynastie pfiedpokládá syny a dcery, kter˘m se pfiedává pochodeÀ pfiedkÛ. V tomto ohledu Toliverové nikdy Ïádnou dynastií nebyli, coÏ vám ve va‰ich uãebnicích historie patrnû uniklo.“ Její slova byla silnû ironická. „Ne, to prokletí dál pÛsobit nebude. Jakmile se pfietne pupeãní ‰ÀÛra k plantáÏi, prokletí pomine. Îádná pÛda kdekoli jinde nebude mít sílu vyÏdímat z nás to, co Somerset. Rachel nikdy nezaprodá svou du‰i, jako jsem to kvÛli rodinné pÛdû udûlala já.“ „Vy jste za Somerset zaprodala du‰i?“ „Ano, mnohokrát. Rachel také. Já ji od tûchto sklonÛ osvobozuju.“ PoraÏenû se schoulil do kfiesla. Zaãínal si myslet, Ïe mu uniklo pár kapitol z té historie. Pokusil se o poslední argument. „Mary, tenhle dodatek k závûti pfiedstavuje va‰e rozlouãení s lidmi, které milujete. Uvûdomte si, jak mÛÏe ovlivnit Racheliny vzpomínky na vás, ale i její vztahy s Percym, kdyÏ její dûdictví bude patfiit jemu. Opravdu si pfiejete, aby si lidé pamatovali, Ïe va‰e poslední rozlouãení bylo právû takové?“ „Podstoupím riziko, Ïe si to mylnû vyloÏí,“ odpovûdûla, ale zdálo se, jako by ochabla. „Vím, jak moc máte Rachel rád. A vím, Ïe si myslíte, Ïe jsem ji zradila. Nezradila jsem ji, Amosi. Zachránila jsem ji. KéÏ bychom dnes mûli ãas, abych vám vysvûtlila, co tím mám na mysli, jenÏe my ho zkrátka nemáme. Musíte vûfiit, Ïe vím, co dûlám.“ Sepjal nad dokumentem ruce. „Mám cel˘ zbytek dne voln˘. Susan v‰echny mé odpolední schÛzky pfieloÏila. Mám k dispozici ve‰ker˘ ãas na to, abyste mi vysvûtlila, oã tady jde.“ Natáhla se pfies psací stÛl a pfiekryla jeho vyzáblé, kostnaté ruce ‰tíhlou rukou protkanou modr˘mi Ïilkami. „Vy ho moÏná máte, mÛj drah˘, ale já ne. Myslím, Ïe teì by byla vhodná chvíle, abyste si pfieãetl dopis v druhé obálce.“ 15
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 16
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Letmo pohlédl na bílou obálku, kterou pfiedtím odloÏil stranou od té s dodatkem k závûti. „Tu si pfieãtûte nakonec,“ vyzvala ho, hned jak ji pfiivítal. Náhle – s pronikav˘m zábleskem tu‰ení – pochopil proã. Srdce se mu málem zastavilo, kdyÏ obálku otoãil a pfieãetl si adresu odesilatele. „Lékafiská klinika v Dallasu,“ zamumlal; vnímal, Ïe Mary odvrátila hlavu a pohrává si prsty s perlov˘m náhrdelníkem od svého manÏela Ollieho, kter˘ jí aÏ do své smrti daroval kaÏd˘ rok k v˘roãí svatby dal‰í perlu. Bylo jich teì padesát dva, velk˘ch jako kolibfií vajíãka; ‰ÀÛrka dokonale doplÀovala zelen˘ bavlnûn˘ kost˘mek s v˘stfiihem bez límeãku. Právû na tyto perly upfiel pohled, kdyÏ dopis doãetl; zvednout oãi k jejímu obliãeji nedokázal. „Metastázující karcinom ledviny,“ zasípal a vystoupl˘ ohryzek mu poskoãil nahoru a dolÛ. „A nedá se s tím nûco dûlat?“ „Ach, jako obyãejnû,“ odpovûdûla a sáhla po sklenici s vodou. „Operace, chemoterapie a ozafiování. JenÏe to v‰echno by jen prodlouÏilo mé dny, nikoli Ïivot. Rozhodla jsem se léãbu nepodstoupit.“ Zmocnil se ho Ïal, palãiv˘ jako kyselina. OdloÏil br˘le, zavfiel oãi a stiskl si kofien nosu, aby zadrÏel slzy. Mary nemá ráda sentimentální v˘jevy. Nyní pochopil, co dûlala v Dallasu poslední mûsíc kromû toho, Ïe zafiizovala prodej Toliver Farms. Nikdo o tom nemûl ponûtí – ani její pranetefi, nejdávnûj‰í pfiítel Percy, Sassie, která se jí uÏ pfies ãtyfiicet let stará o domácnost, ãi její oddan˘ star˘ právník... – nikdo z tûch, kdo ji milují. Jak typické pro Mary – neukázat kartu aÏ do poslední chvíle! Opût si nasadil br˘le a pfiimûl se pohlédnout jí do oãí – do oãí, které mu navzdory okolním vráskám stále pfiipomínaly barvy jarních lístkÛ tfipytících se pod kapkami de‰tû. „Jak dlouho?“ zeptal se. „Dávají mi tfii t˘dny... moÏná.“ Amos prohrál boj se sv˘m Ïalem a otevfiel zásuvku, kde mûl rezervní kapesníky. „PromiÀte, Mary,“ omluvil se a pfiitiskl si k oãím velk˘ kapesník z bílého batistu, „ale je toho na mû moc najednou...“ „Já vím, Amosi,“ pfiitakala pfiekvapivû rychle. Zavûsila hÛlku na opûradlo a obe‰la stÛl. Jemnû si pfiitáhla jeho hlavu k hrudi. „Víte dobfie, Ïe tenhle den..., kdy se musíme rozlouãit, musel pfiijít. KoneckoncÛ jsem o patnáct let star‰í neÏ vy...“ Stiskl jí ruku, tak ‰tíhlou a kfiehkou. Kdy se z ní vlastnû stala ruka staré Ïeny? Pamatoval se, jak je‰tû mívala hladkou pleÈ bez poskvrny. „Víte, Ïe si pofiád pamatuju, kdy jsem vás spatfiil poprvé?“ zeptal se s pevnû zavfien˘ma oãima. „Bylo to v obchodním domû DuMont. 16
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 17
POSELSTVÍ RÒÎÍ
Sestupovala jste po schodech v tmavomodr˘ch ‰atech a vlasy vám záfiily pod lustrem jako ãern˘ satén.“ Cítil, jak se nad jeho holou hlavou usmívá. „Pamatuju si to také. Vy jste mûl na sobû je‰tû vojenskou uniformu. Dozvûdûl jste se tenkrát, kdo je William, a pfii‰el jste si zjistit, co je to za lidi, kvÛli kter˘m takov˘ chlapec uteãe z domova. Musím fiíct, Ïe jste vypadal dost ohromenû.“ „Úplnû mû to vyvedlo z míry.“ Políbila ho na temeno a pustila ho. „VÏdycky jsem byla vdûãná za na‰e pfiátelství, Amosi. Chci, abyste to vûdûl,“ dodala a vrátila se ke svému kfieslu. „Jak víte, nepatfiím k tûm, co si hrajou na city, ale den, kdy jste se zatoulal do na‰eho v˘chodotexaského mûsteãka, byl jedním ze ‰Èastnûj‰ích dnÛ mého Ïivota.“ Amos zatroubil do kapesníku. „Dûkuju vám, Mary. Musím se je‰tû zeptat: Percy ví... o va‰em zdravotním stavu?“ „Je‰tû ne. Jemu a Sassii to povím, aÏ se vrátím z Lubbocku. Zafiídím pak také v‰echno ohlednû pohfibu. Kdybych to udûlala dfiív, zpráva o mém blíÏícím se konci by se roznesla po celém mûstû, dfiív neÏ bych vyjela z parkovi‰tû. Objednala jsem taky pracovníky hospice, aby se dostavili t˘den po mém návratu. Do té doby bych byla ráda, aby moje nemoc zÛstala na‰ím tajemstvím.“ Pfiehodila si pfies rameno fiemínek kabelky. „A teì uÏ musím jít.“ „Ne, ne!“ protestoval a vyhoupl se z kfiesla. „Je dost ãasu.“ „Ne, Amosi, je pozdû.“ Sáhla si za krk a odepnula náhrdelník. „Ty perly jsou pro Rachel,“ fiekla a poloÏila ‰ÀÛrku na psací stÛl. Byla bych ráda, abyste jí je pfiedal. Vhodn˘ ãas poznáte sám.“ „Proã jí je nedáte sama pfii va‰em setkání?“ zeptal se a v hrdle ho pálilo. Mary jako by se bez perel zmen‰ila, zestárla a odhalila cizím zrakÛm. Od Ollieho smrti pfied dvanácti lety ji bez nich bylo vidût jen zfiídkakdy. Nosila je v‰ude, ke kaÏdému obleãení. „MoÏná by je po na‰em rozhovoru nepfiijala, Amosi, a co bych si pak s nimi poãala? Nesmíme to ponechat na uváÏení nûjak˘ch doktorÛ. Uschovejte je u sebe, dokud Rachel nebude pfiipravená. Ty perly jsou v‰e, co ode mû bude mít ze Ïivota, kter˘ oãekávala.“ S bu‰ícím srdcem obûhl kolem stolu. „Dovolte mi, abych do Lubbocku zajel s vámi,“ prosil. „Dovolte mi b˘t s vámi, aÏ jí to budete oznamovat.“ „Ne, drah˘ pfiíteli. Kdyby se to zvrtlo, va‰e pfiítomnost by mohla zkomplikovat dal‰í vztahy mezi vámi dvûma. Rachel musí vûfiit, Ïe jste 17
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 18
L E I L A M E A C H A M O VÁ
nestrann˘. Bude vás potfiebovat. AÈ to dopadne jakkoli, vÏdycky vás bude potfiebovat.“ „Rozumím,“ pfiitakal a hlas se mu zlomil. Podala mu ruku a on pochopil, Ïe si pfieje, aby se rozlouãili uÏ nyní. V pfií‰tích dnech se jim pfiíleÏitost k rozlouãení v soukromí uÏ nemusí naskytnout. Sevfiel její chladnou dlaÀ sv˘ma kostnat˘ma rukama a oãi se mu zalily slzami, navzdory rozhodnutí zachovat i v tuto chvíli dÛstojnou úroveÀ, na jaké Mary Ïila cel˘ Ïivot. „Sbohem, Mary,“ hlesl. Uchopila vycházkovou hÛlku. „Sbohem, Amosi. Postarejte se místo mû o Rachel a Percyho.“ „Vy víte, Ïe se postarám.“ Pfiik˘vla a on sledoval, jak si hÛlkou vyÈukává cestu ke dvefiím. Opût se snaÏila o to nádherné drÏení tûla, pro ni tak typické. Otevfiela dvefie, a aniÏ se ohlédla zpátky, maliãko mu zamávala pfies rameno. Nato vy‰la ven a zavfiela za sebou.
18
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 19
Kapitola druhá
Amos mlãky stál, zíral strnule do prázdna a nechával slzy stékat po tváfii. Po chvíli si ztûÏka povzdechl, zamkl dvefie kanceláfie a vrátil se k psacímu stolu, kde perly peãlivû zabalil do ãistého kapesníku. Byly chladné a lesklé. Mary je musela nechat nedávno vyãistit. Na dotek nepocítil Ïádn˘ olej a ani Ïádnou stopu po Mary. AÏ skonãí s prací, vezme je domÛ a uschová je pro Rachel do vyfiezávané schránky na dopisy, coÏ byla jediná památka, kterou si ponechal po matce. Povolil si kravatu, rozepnul límeãek a ‰el si do vedlej‰í koupelny opláchnout obliãej. KdyÏ si ho osu‰il ruãníkem, nakapal si do oãí kapky pfiedepsané na unavené oãi. Vrátil se ke stolu a stiskl tlaãítko domácího telefonu. „Susan, vezmûte si odpoledne volno. Vyvûste cedulku ZAV¤ENO a telefon pfiepojte na hlasovou schránku.“ „Jste v pofiádku, Amosi?“ „Naprosto.“ „A Mary Toliverová DuMontová – také?“ „Také je v pofiádku.“ Samozfiejmû mu nevûfiila, ov‰em on spoléhal na sekretáfiku, která u nûj pracuje uÏ dvacet let, Ïe se s nik˘m nebude bavit o svém podezfiení, Ïe s jejím zamûstnavatelem a Mary není cosi v pofiádku. „UÏijte si pfiíjemné odpoledne.“ „Tak dobrá... Na shledanou zítra.“ „Ano, na shledanou zítra.“ Zítra. Dûlalo se mu zle pfii pomy‰lení, co ten den pfiinese Rachel, která právû teì bezpochyby dohlíÏí na bavlníková pole, o nichÏ se domnívá, Ïe jí jednoho dne budou patfiit. Zítra v‰echno skonãí – v‰echno, ãemu zasvûtila svÛj dospûl˘ Ïivot. Je jí teprve devûtadvacet a brzy má b˘t bohatá. Mohla by zaãít znovu – pokud nebude pfiíli‰ zniãená –, ov‰em to by bylo mimo Howbutker, mimo budoucnost, kterou si 19
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 20
L E I L A M E A C H A M O VÁ
pfiedstavoval pro sebe, aÏ tu nebude Percy, poslední ze tfií pfiátel tvofiících jedinou rodinu, kterou kdy znal. Percyho vnuka Matta bral jako svého synovce, ale aÏ se Matt oÏení, jeho manÏelka moÏná bude mít svou pfiedstavu, jak má její rodina zaplnit prázdno po Olliem, Mary a Percym. Rachel je v‰ak nûco jiného. ZboÏÀovala ho stejnû jako on ji a její dÛm by mu byl vÏdy otevfien. Jeho staromládenecké srdce se proto tû‰ilo, Ïe se Rachel rozhodne Ïít v Howbutkeru, usadí se v Toliverském sídle, bude udrÏovat Maryin odkaz, vdá se a pfiivede na svût dûti, které on bude na sklonku Ïivota milovat a h˘ãkat. Zítra tohle v‰echno skonãí i pro nûj. TûÏce si povzdechl a otevfiel dvífika pfiíborníku. Nikdy nepil alkohol pfied ‰estou hodinou veãer, a i pak to byly nejv˘‰ dvû sklenky skotské fiedûné dvojnásobnou dávkou sody. Dnes vytáhl ze skfiíÀky láhev, vylil vodu ze sklenice a bez váhání ji do poloviny naplnil whisky Johnnie Walker Red. Se sklenicí v ruce pfiistoupil k francouzskému oknu s v˘hledem na mal˘ dvorek h˘fiící v˘chodotexask˘mi letniãkami. Kamennou zídku obrÛstaly rÛÏové prvosenky, modré olovûnce, fialové lantány a Ïluté potoãnice. Zahradu navrhl syn zakladatele firmy Charles Waithe tak, aby slouÏila jako útoãi‰tû pro klid du‰e, kde lze pozapomenout na skliãující pracovní povinnosti. Dnes tato terapie nezabírala, spí‰ vyvolávala vzpomínky, které Maryina náv‰tûva podnítila. Vzpomínal na den, kdy se tehdy padesátilet˘ Charles odvrátil od tohoto okna a zeptal se ho, jestli by nemûl zájem o pozici mlad‰ího partnera ve firmû. Ohromilo ho to, nadchlo. Nabídka pfii‰la poté, co v uplynul˘ch osmaãtyfiiceti hodinách vûnoval svÛj lístek na vlak Williamu Toliverovi, uvidûl na schodech Mary a seznámil se s jejím – v mûsteãku prominentním – manÏelem a s neménû vlivn˘m Percym Warwickem. V‰e se událo tak rychle, Ïe se mu stále je‰tû toãila hlava pfii pomy‰lení, jak k nûmu byl osud laskav˘ a zúroãil jeho rozhodnutí rozlouãit se s jízdenkou na vlak tím, Ïe mu splnil sny – získal zamûstnání v oboru, místo, které mohl naz˘vat domovem, a pfiátele, ktefií ho pfiivinuli k hrudi. V‰e se pfiihodilo jednoho ãasného fiíjnového rána roku 1945. Právû ho propustili z armády, Ïádná práce se na obzoru ner˘sovala, nemûl kam povûsit klobouk a byl na cestû do Houstonu za sestrou, kterou sotva znal, kdyÏ vlak krátce zastavil u mûsteãka, nad jehoÏ nádraÏím se stkvûl poutaã: VÍTEJTE V HOWBUTKERU, SRDCI TEXASK¯CH BOROV¯CH LESÒ. Zrovna kdyÏ vystoupil, aby si protáhl nohy, pfiibûhl 20
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 21
POSELSTVÍ RÒÎÍ
k prÛvodãímu jak˘si mladiãk˘ chlapec se zelen˘ma oãima a havraními vlasy a kfiiãel: „ZdrÏte ten vlak! ZdrÏte ten vlak!“ „Mበjízdenku, synku?“ „Ne, pane, já –“ „Tak to si musí‰ poãkat na dal‰í. Tenhle je aÏ do Houstonu úplnû obsazen˘.“ Amos se zadíval na chlapcÛv zarudl˘ obliãej, pov‰iml si zrychleného, ustra‰eného dechu a rozpoznal zoufalství chlapce utíkajícího z domova. Je toho na nûj moc, pomyslel si, a vzpomnûl si na svou vlastní zku‰enost, kdyÏ se jako patnáctilet˘ pokou‰el utéct od rodiãÛ. Tenkrát se mu to nepovedlo. Teì podal chlapci svou jízdenku. „Tumá‰. Vezmi si mou,“ vybídl ho. „Já si poãkám na pfií‰tí.“ Chlapec – o nûmÏ pozdûji zjistil, Ïe to byl sedmnáctilet˘ synovec Mary Toliverové DuMontové – vybûhl na nástupní plo‰inu vagonu a mával mu, zatímco vlak ho odná‰el pryã. Do Howbutkeru se uÏ nikdy nevrátil a Amos odtud nikdy neode‰el. Zvedl tenkrát vojensk˘ vak a vydal se do mûsteãka s pfiedstavou, Ïe se zdrÏí jen pfies noc, ale ranní vlak odjel bez nûj. âasto ho napadalo, jaká se v tom skr˘vala ironie..., jak WilliamÛv odchod z Howbutkeru byl dnem jeho pfiíchodu do mûsteãka a jak Amos nikdy nelitoval jediného dne, kter˘ tu strávil. AÏ do této chvíle. Dopfiál si palãiv˘ lok skotské a cítil, jak mu alkohol prochází hrdlem jako rozlámané Ïiletky. Zatracenû, Mary, co vás to sakra posedlo, Ïe jste provedla takovou hanebnost? Pfiejel si rukou po ple‰i. Co jen mu proboha uniklo, ãím by se dalo vysvûtlit – omluvit – to, co udûlala? Myslel si, Ïe zná její minulost, stejnû jako minulost Ollieho DuMonta a Percyho Warwicka, skrz naskrz. Pokud nûco nena‰el v písemnostech, usly‰el to z jejich vlastních úst. Pfiirozenû, on sem dorazil pfiíli‰ pozdû, neÏ aby mohl b˘t pfiím˘m svûdkem zaãátku jejich pfiíbûhÛ, ov‰em dal si záleÏet, aby si v‰echny mezery ve sv˘ch znalostech doplnil. Nikde nepfii‰el na nic – ani na útrÏek pomluv, novinov˘ v˘stfiiÏek, deník, nesly‰el ani jediné slovo od lidí, ktefií je znali po cel˘ Ïivot –, co by vysvûtlovalo, proã Mary zpfietrhala Rachelina pouta k tomu, co jí po právu náleÏí, a zniãila tak její celoÏivotní sen. Náhlá my‰lenka ho pfiivedla k polici s knihami. Vyhledal jeden svazek a odnesl si ho k psacímu stolu. Nemohla by se odpovûì skr˘vat zde? Historii rodin, které zaloÏily Howbutker, neãetl od onoho fiíjnového rána, kdy pomohl Williamovi k útûku. KdyÏ tenkrát do‰el 21
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 22
L E I L A M E A C H A M O VÁ
do mûsteãka, dozvûdûl se, Ïe se hledá chlapec, kter˘ utekl z domova – syn zesnulého Milese Tolivera, bratra Mary Toliverové DuMontové, jeÏ následnû chlapce adoptovala a dala mu v‰echno. S hofikostí si pfiipomnûl, jak kdysi hrubû zacházeli s ním samotn˘m, kdyÏ ho pfiivlekli zpátky k rodiãÛm, a tak se vydal do místní knihovny a hledal informace o bohat˘ch DuMontov˘ch, jeÏ by mu pomohly pfii rozhodování, jestli má upozornit úfiady, nebo drÏet jazyk za zuby. Knihovník mu tenkrát podal tuto knihu, kterou napsala Jessica Toliverová, Maryina prababiãka. ProhlíÏel si ji nyní a doufal, Ïe objeví klíã k Maryin˘m pohnutkám, kter˘ mu pfied ãtyfiiceti lety unikl. Kniha nesla název RÛÏe. Vyprávûní zaãínalo pfiistûhováním Silase Williama Tolivera a Jeremyho Matthewa Warwicka do Texasu na podzim roku 1836. Jako nejmlad‰í synové ze dvou prominentních plantáÏnick˘ch rodin v JiÏní Karolínû mûli jen malou nadûji, Ïe se nûkdy stanou pány statkÛ sv˘ch otcÛ, a tak se spoleãnû vydali zaloÏit si své vlastní plantáÏe na úrodné pÛdû, která se nachází – jak se jim doneslo – ve v˘chodní ãásti nové republiky Texasu. Oba se py‰nili modrou krví coby potomci pfiíslu‰níkÛ anglické královské rodiny, tfiebaÏe pocházeli z rodÛ, které spolu válãily – LancasterÛ a YorkÛ. Potomci tûchto rodin, které stály proti sobû ve Válce rÛÏí, se v polovinû sedmnáctého století usazovali bok po boku na plantáÏích v Novém svûtû nedaleko míst, kde pozdûji – v roce 1670 – pomohli zaloÏit Charleston. Obû rodiny byly na sobû závislé, a tak pohfibily vzájemné nesrovnalosti pfiedkÛ a podrÏely si pouze heraldické znaky, jeÏ vyjadfiovaly jejich vûrnost pfiíslu‰n˘m rodÛm v Anglii – své rÛÏe. Warwickové pocházející z rodu YorkÛ pûstovali ve sv˘ch zahradách v˘hradnû rÛÏe bílé, zatímco Toliverové pûstovali pouze ãervené, symbol rodu LancasterÛ. Kolem roku 1830 kralovala na americkém jihu bavlna a tito dva nejmlad‰í synové touÏili po vlastních plantáÏích na nûjakém místû, kde by mohli zaloÏit mûsto, jeÏ by vyjadfiovalo nejvzne‰enûj‰í ideály jejich anglické a jiÏanské kultury. K jejich kolonû koÀsk˘ch povozÛ se pfiidaly rodiny ménû vzne‰eného pÛvodu a niωího vzdûlání, jeÏ nicménû sdílely stejné sny a úctu k tvrdé práci, Bohu a jiÏanskému odkazu. Souãástí kolony byli i otroci – muÏi, Ïeny i dûti –, na jejichÏ bedrech se tyto sny mûly uskuteãnit. Vyrazili na západ jiÏní cestou, po stezkách, jeÏ dfiíve zlákaly muÏe, jako byli Davy Crockett a Jim Bowie. Nedaleko New Orleansu jim vyjel na koni vstfiíc vysok˘ a ‰tíhl˘ Francouz. Pfiedstavil se jako Henri DuMont a zeptal se, jestli se nemÛÏe ke kolonû 22
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 23
POSELSTVÍ RÒÎÍ
pfiipojit. Mûl na sobû oblek nejlep‰ího stfiihu a z nejkvalitnûj‰í látky a vyzafiovalo z nûj osobní kouzlo a kultivovanost. I on byl aristokrat, potomek krále Ludvíka XVI., jehoÏ rodina se uch˘lila do Louisiany, aby unikla hrÛzám Velké francouzské revoluce. Nepohodl se s otcem ohlednû fiízení jejich obchodu s exkluzivním zboÏím v New Orleansu a nyní mûl v úmyslu zaloÏit v Texasu velkoplo‰n˘ obchod podle sv˘ch vlastních pfiedstav. Silas a Jeremy byli rádi, Ïe se k nim pfiidal. Kdyby pokraãovali je‰tû o kus dál na západ k mûstu, které se nyní naz˘vá Corsicana, alespoÀ jak Jessica Toliverová informovala ãtenáfie, dorazili by na území, které hledali, do oblasti úrodné ãernozemû, jeÏ mûla budoucím vlastníkÛm poskytovat velké skliznû obilí a bavlny. JenÏe v dobû, kdy kolona povozÛ pfiekroãila fieku Sabine z Louisiany do Texasu, byli uÏ konû i lidé unaveni a vyãerpan˘ Silas William Toliver se rozhlédl po stráních porostl˘ch borovicemi a protáhl˘m jiÏansk˘m hlasem se zeptal: „Co tfieba tady?“ Osídlovatelé si otázku, která znûla „How about here?“ pfiedávali a opakovali, a protoÏe jejich v˘slovnost byla mnohdy nedbalá, oz˘valo se na úplném konci toto: „How ’bout cher?“ Tak se stalo, Ïe mûsteãko bylo pojmenováno podle této otázky, na niÏ v‰ichni shodnû odpovûdûli ano. Otcové zakladatelé se podvolili jednomyslnému názoru, Ïe mûsteãku ponechají toto jméno pouze za podmínky, Ïe se ch zmûní na k, a bude se vyslovovat tvrdû, tedy „How-but-ker“. Navzdory dosti nespisovnému jménu mûsteãka byli jeho první obyvatelé rozhodnuti zavést do zpÛsobu Ïivota v obci kultivovan˘ tón podobn˘ tomu, jak˘ znali nebo chtûli poznat. Shodli se na tom, Ïe se zde mezi borovicemi bude Ïít tradiãním jiÏansk˘m zpÛsobem. Majiteli plantáÏí se nakonec stalo jen málo z nich. Z pÛdy bylo zapotfiebí vym˘tit pfiíli‰ mnoho stromÛ a na stráních se pracovalo obtíÏnû. Nabízela se jiná povolání, kter˘m se mohl ãlovûk vûnovat, pokud byl schopn˘ a ochotn˘. Nûktefií se rozhodli pro men‰í farmy, jiní si zvolili chov dobytka na maso a pár se jich vûnovalo chovu mléãného skotu. ¤ada z nich si vybrala Ïivnosti a podnikání podle pfiesn˘ch poÏadavkÛ mûstské plánovací komise, na nichÏ se dohodli hlasující ãlenové mladé komunity. Jeremy Warwick spatfioval zaji‰tûní své finanãní budoucnosti v kácení stromÛ a prodeji dfieva. Zamûfioval se na trhy v Dallasu, Galvestonu a dal‰ích mûstech vznikajících v nové republice. Henri DuMont otevfiel uprostfied mûsta obchod s textilním a galanterním zboÏím, kter˘ ve své dobû pfiekonával elegancí otcÛv obchod 23
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 24
L E I L A M E A C H A M O VÁ
v New Orleansu. Kromû toho nakupoval pozemky a vyuÏíval je pro komerãní úãely a pak pronajímal budovy majitelÛm obchodÛ pfiilákan˘ch do Howbutkeru na základû povûstí o obãanské uvûdomûlosti obyvatel mûsteãka a také o jejich rozváÏnosti a o zákonu a pofiádku, kter˘ zde vládl. Ov‰em Silas William Toliver nebyl ochotn˘ vûnovat se nûjakému jinému zamûstnání. Byl pfiesvûdãen, Ïe jedin˘m povoláním muÏe je obdûlávání pÛdy, a tak ji spolu se sv˘mi otroky zaãal obdûlávat a osazovat bavlníky; zisk pouÏíval na roz‰ifiování sv˘ch zemûdûlsk˘ch pozemkÛ. Za pár let mu uÏ patfiily nejvût‰í plochy pÛdy podél fieky Sabine, jeÏ mu poskytovala snadnou pfiepravu bavlny na vorech do Mexického zálivu. V Ïivotû, jak˘ si pfiedstavoval, kdyÏ odcházel z JiÏní Karolíny, si dovolil uãinit jedinou zmûnu. Své sídlo nevybudoval na pÛdû, kterou vym˘til a vykácel, ale ustoupil manÏelce a postavil ho ve mûstû. Jeho Ïena dávala pfiednost bydlení na ulici zvané Houston avenue mezi pfiáteli, jimÏ tady patfiila dal‰í sídla inspirovaná jiÏansk˘m stylem. V této ulici, kterou místní naz˘vali Zakladatelská, bydlely rodiny DuMontÛ a WarwickÛ. Silas nazval svou plantáÏ Somerset podle anglického vévody, jehoÏ byl potomkem. Nikoho nepfiekvapilo, Ïe na první schÛzi, kde se projednávalo vybudování mûsta, jeho projekt a celková koncepce, bylo odhlasováno, Ïe se otûÏe vedení svûfiují do rukou Silase, Jeremyho a Henriho. Henri studoval svûtové dûjiny a dobfie znal Válku rÛÏí v Anglii i úlohu, kterou v konfliktu trvajícím tfiicet dva rokÛ sehrály rodiny jeho druhÛ. Pov‰iml si kefiÛ rÛÏí s peãlivû obalen˘mi kofieny, jeÏ s sebou s námahou pfiivezly obû rodiny z JiÏní Karolíny, a pochopil jejich v˘znam. Po schÛzi uãinil hlavám obou rodin soukrom˘ návrh. Co kdyby na znamení jednoty pûstovali ve sv˘ch zahradách rÛÏe obou barev, co kdyby sázeli bílé i ãervené rÛÏe, aby zde rostly pospolu? Jeho návrh se setkal s rozpaãit˘m mlãením. Henri poloÏil obûma muÏÛm ruku na rameno a ti‰e pokraãoval: „Urãitû mezi vámi dojde k neshodám. Pfiiná‰íte si je s sebou pod zástûrkou sv˘ch rÛÏí.“ „Jsou symbolem na‰í rodové linie, toho, co jsme,“ protestoval Silas Toliver. „Samozfiejmû,“ souhlasil Henri. „Jsou symbolem toho, co jste jednotlivû, musejí v‰ak také vyjadfiovat to, co jste spoleãnû. Jste muÏi, na kter˘ch spoãívá zodpovûdnost. Zodpovûdní muÏi si své neshody 24
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 25
POSELSTVÍ RÒÎÍ
vyfie‰í. Neválãí kvÛli nim. Dokud se va‰e zahrady budou py‰nit pouze symbolem va‰eho rodu a druh˘ budou vyluãovat, bude zde také setrvávat pfiipomínka války – pfiinejmen‰ím pfiipomínka odcizení – jako alternativního fie‰ení; fie‰ení, které si zvolili va‰i pfiedkové v Anglii.“ „A co ty?“ zeptal se jeden z nich. „Jsi v tomhle spolku s námi. Co bude‰ ty pûstovat ve své zahradû?“ „Co bych pûstoval?“ Henri rozevfiel ruce dlanûmi vzhÛru, jak to Francouzi dûlají. „âervené a bílé rÛÏe, co jiného? Budou pfiipomínkou mé povinnosti k na‰emu pfiátelství, k na‰emu spoleãnému úsilí. A kdybych vás nûkdy urazil, po‰lu vám ãervenou rÛÏi jako prosbu o odpu‰tûní. A kdybych ji nûkdy od vás dostal já, vrátím vám na oplátku bílou rÛÏi jako v˘raz toho, Ïe v‰e je odpu‰tûno.“ MuÏi o návrhu pfiemítali. „Jsme velmi hrdí, oba dva,“ uznal nakonec Jeremy Warwick. „Pro lidi, jako jsme my, je tûÏké pfiiznat vlastní chybu tûm, které jsme urazili.“ „A stejnû zatûÏko je nám vyjádfiit odpu‰tûní,“ dodal Silas Toliver. „Pokud bychom mûli na sv˘ch zahradách oba druhy rÛÏí, umoÏnilo by nám to Ïádat o odpu‰tûní i odpou‰tût beze slov.“ Chvíli pfiem˘‰lel. „Co kdyÏ... nám nebude odpu‰tûno? Co pak? Máme pûstovat i rÛÏové rÛÏe?“ „RÛÏové rÛÏe?“ usmál se Henri. „To je pfiíli‰ neduÏivá barva pro tak u‰lechtilou kvûtinu. Ne, pánové, navrhuji jen bílé a ãervené. Pfiítomnost jak˘chkoli jin˘ch s sebou nese moÏnost nemyslitelného. Mezi muÏi ãestn˘ch úmyslÛ a dobré vÛle neexistuje pfiece Ïádná chyba, Ïádn˘ omyl lidského úsudku, Ïádné faux pas, které nelze odpustit. No tak, co tomu fiíkáte?“ Jeremy místo odpovûdi pozvedl sklenici ‰ampaÀského a Silas ho následoval. „Tak! Tak!“ souhlasili unisono. „AÈ Ïije ãervená a bílá! NechÈ rostou v na‰ich zahradách navÏdy!“ Amos si povzdechl a knihu zavfiel. Úchvatné ãtení, ale pokraãovat v nûm nemá smysl. Svazek konãil optimistick˘m v˘ãtem potomstva, které mûlo pfiená‰et dál slavnou tradici pfiedkÛ; jmenovitû tu byla zmínûna jména Percyho Warwicka, Ollieho DuMonta a Milese a Mary Toliverov˘ch. Kniha byla vydána v roce 1901, Mary byl tudíÏ jeden rok a chlapcÛm pouh˘ch pût. Odpovûdi, jeÏ hledal, se nacházely v jejich pozdûj‰ích Ïivotech. RÛÏe neobsahovaly nic z Maryina poukazu na jakousi spoleãnou tragédii tûchto rodin, která by její ãiny objasÀovala. Co to ale bylo? 25
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 26
L E I L A M E A C H A M O VÁ
V‰eobecnû se vûdûlo, Ïe zatímco jejich spoleãensk˘ Ïivot byl spojen velmi tûsnû, pracovali a prosperovali kaÏd˘ zvlá‰È. Hned na zaãátku si stanovili pravidlo, Ïe podnikání kaÏdého z nich musí vzkvétat i upadat jen jejich osobní zásluhou – bez finanãní ãi jiné pomoci druh˘ch. Amos si pomyslel, Ïe „neb˘t vûfiitelem ani dluÏníkem“ není zrovna pfiátelská zásada mezi pfiáteli, av‰ak pokud mu bylo známo, toto pravidlo nikdy nikdo z nich neporu‰il. Toliverové pûstovali bavlnu, Warwickové tûÏili dfievo a DuMontové prodávali luxusní textil a nikdy – ani kdyÏ si Mary Toliverová vzala Ollieho DuMonta – nemísili své obory a nespoléhali na finanãní zdroje druhého. Proã tedy Mary odkázala Somerset Percymu? Vstoupil jste do na‰eho Ïivota, kdyÏ uÏ na‰e Ïivotní pfiíbûhy byly rozehrány, fiekla mu Mary a on byl nyní ochoten vûfiit, Ïe tomu tak bylo. Chybûjící kapitoly by mu mohl doplnit pouze jedin˘ ãlovûk. TouÏil rozbûhnout se do Warwick Hallu, zabu‰it na dvefie a poÏádat, aby mu Percy vysvûtlil, co vedlo Mary k tomu, Ïe prodala Toliver Farms, jemu odkázala sto padesát rokÛ starou rodinnou plantáÏ a svou milovanou pranetefi pfiipravila o dûdictví. Co ji proboha v posledních t˘dnech Ïivota pfiivedlo k sepsání tohoto nepfiedstavitelného, neodvolatelného dodatku k závûti? JenÏe jako Maryin právní zástupce nemûl na vybranou a musel jenom mlãet a doufat, Ïe dÛsledky tohoto neoãekávaného obratu ve v˘voji událostí nebudou tak v˘bu‰né, jak se obával. Pfiál Mary hodnû ‰tûstí, aÏ zítra nechá na svou pranetefi tuto bombu dopadnout. Pukalo mu srdce, kdyÏ na to myslel, ale nepfiekvapilo by ho ani trochu, kdyby Rachel poslala své tetû na hrob rÛÏové rÛÏe. Jak smutn˘ ‰kraloup na Maryinû památce! Jak tragické ukonãení jejich neobyãejnû blízkého vztahu! Ponûkud podnapil˘ Amos zavrtûl hlavou, zvedl se z kfiesla a vloÏil dodatek k závûti i dopis zpátky do obálek. Na okamÏik se zadíval na odpadkov˘ ko‰, pak pokrãil rameny, nejist˘m krokem do‰el k registratufie a zaloÏil poslední pozdravy Mary DuMontové na jejich místo.
26
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 27
Kapitola třetí
M
ary se tûÏce opfiela o hÛlku a zÛstala stát na chodníku pfied Amosovou kanceláfií, dokud nepopadla dech. V hrdle a oãích ji pálilo. Plíce mûla jako slisované. Tohle na ni bylo skoro moc. Drah˘, vûrn˘, oddan˘ Amos. Oni si ho nezaslouÏí. âtyfiicet let... Je to skuteãnû tak dávno, co sestoupila po schodech v obchodním domû – starostí bez sebe kvÛli Williamovu zmizení – a uvidûla, jak na ni s otevfienou pusou zírá mlad˘ kapitán 101. v˘sadkové divize? Ten okamÏik byl v její pamûti stejnû ãerstv˘, jako by se mezitím jen párkrát povûsil na stûnu nov˘ kalendáfi. BÛh musí mít machiavellskou povahu, jestliÏe vym˘‰lí tyto krutosti spojené se stárnutím. Star‰ím lidem by mûlo b˘t umoÏnûno aspoÀ správnû vnímat ãas..., vidût roky v jejich skuteãné délce, ne aby jim v‰echny ubûhly jako mÏiknutím oka a poãátek jim pfiipadal jen nepatrnû vzdálen˘. Stafií a umírající by mûli b˘t nakonec u‰etfieni pocitu, Ïe Ïivot právû zaãal. No dobrá, lidi v pekle by si také rádi dali sklenici studené vody, pomyslela si s pokrãením ramen a znovu se v duchu vrátila k Amosovi. Je to od ní nevdûk, zanechávat mu takov˘ úkol, ale on je skvûl˘ a pfiepeãliv˘ ãlovûk. Nebude se vykrucovat a svou profesionální povinnost splní. Nûktefií rodinní právníci by – pfiesvûdãeni, Ïe v‰echno vûdí nejlíp – hodili dodatek k závûti do ko‰e, aniÏ by se o nûm nûkdo dozvûdûl. Amos takov˘ není. Chválabohu, splní její pokyny do písmene. Zaãalo se jí zase lépe d˘chat, nasadila si sluneãní br˘le a rozhlédla se po chodníku, zda se jiÏ neblíÏí Henry, aby ji odvezl domÛ. Poslala ‰oféra, aÈ si, zatímco ona bude u Amose, vypije ‰álek kávy v Radniãní kavárnû, jenÏe Henry nejspí‰ stále je‰tû flirtuje s Ruby, servírkou asi tak stejnû starou jako on. Taky dobfie, pomyslela si. Mûla v úmyslu dokonãit doma je‰tû jeden úkol a pak budou v‰echny její záleÏitosti urovnané. To v‰ak poãká, rozhodla se a opût se napfiímila. Cítila se 27
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 28
L E I L A M E A C H A M O VÁ
natolik dobfie, Ïe by se mohla je‰tû naposledy projít po mûstû, které její rodina pomáhala zaloÏit. UÏ dávno se kolem celého Radniãního námûstí takhle nepro‰la, neprohlédla si v˘lohy a nepopovídala si s majiteli krámÛ, z nichÏ mnozí patfií k jejím dlouholet˘m pfiátelÛm. Nyní ji tu neb˘valo vidût tak ãasto jako kdysi. Celá léta dbala na to, aby zÛstávala ve styku s lidmi, ktefií pfiispívali k pfiíjemné atmosféfie tohoto v˘chodotexaského mûsteãka, aÈ jiÏ ‰lo o majitele mal˘ch obchÛdkÛ, úfiedníky, bankovní pokladníky, sekretáfiky ãi o ty, kdo fiídí mûsto... – radniãní bandu, jak jim Ïertem fiíkávala. Byla Toliverová a k jejím povinnostem patfiilo, aby se obãas ukázala mezi lidmi. To byl také jeden z dÛvodÛ, proã do mûsteãka pfiicházela vÏdycky vyparádûná; druh˘ pak, Ïe chtûla dûlat ãest Ollieho památce. Dnes by na mû byl hrd˘, pomyslela si pfii pohledu na své ‰aty od Alberta Nipona a lodiãky a kabelku z hadí kÛÏe. Bez perel se cítila málem jako nahá – nûjak zranitelná –, ale byla to jen její pfiedstava a dlouho je postrádat ostatnû nebude. ·oféra Henryho, kter˘ byl synovec její hospodynû a pracoval u ní uÏ dvacet let, nalezla podle oãekávání v kavárnû, kde tlachal s Ruby. KdyÏ vstoupila do lokálu, mezi hosty to za‰umûlo. Jejího pfiíchodu si lidé vÏdy v‰imli. Jak˘si farmáfi v kalhotách s laclem vyskoãil od ‰álku s kávou, aby jí pfiidrÏel dvefie, a jak procházela kolem dal‰ích stolÛ, musela mávnutím ruky pfiimût nûkolik podnikatelÛ, aby se znovu posadili k talífiÛm s obûdem. „Jak se vede?“ pfiivítala ji Ruby. „Nejdete mû zachránit pfied tímhle ro‰Èákem?“ „AÏ za chvíli, Ruby.“ Mary naznaãila, aby Henry zÛstal sedût. „Doufám, Ïe to s ním je‰tû vydrÏíte. Chci se tro‰ku projít a pozdravit pár lidí. Dej si je‰tû jednu kávu, Henry. Vrátím se brzy.“ V Henryho tváfii se zraãilo zdû‰ení. Byl ãas, kdy Sassie podává obûd. „Vy chcete nûkam chodit v tomhle vedru? Je to rozumn˘?“ „Ne, ale ve svém vûku mám uÏ právo na drobné hlouposti.“ Venku na chodníku se Mary zastavila, aby si promyslela, kudy vyrazí. RozhlíÏela se kolem dokola po fiadû nov˘ch obchodÛ, které tu vyrostly v posledních nûkolika letech. Hledûla na nû se smí‰en˘mi pocity. Howbutker se promûnil v turistickou atrakci. Objevily ho ãasopisy jako JiÏansk˘ Ïivot nebo Texask˘ mûsíãník, které velebily pÛvab jeho 28
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 29
POSELSTVÍ RÒÎÍ
architektonického slohu navazujícího na antické tradice, stejnû jako regionální kuchyni a ãisté toalety. Mûsteãko se stalo oblíbenou víkendovou destinací mlad˘ch zbohatlíkÛ prchajících pfied mûstsk˘mi davy a hlukem do klidného útoãi‰tû. Neustále se oz˘valy hlasité poÏadavky zájemcÛ (nikoli místních) o povolení pfiestavût stylové domy na ubytovny, které by poskytovaly nocleh se snídaní, a vybudovat komerãní stavby hyzdící charakter Howbutkeru z dob pfied americkou obãanskou válkou. Mûstské radû, v níÏ Amos pracoval a Percy a Mary zasedali jako ãestní ãlenové, se zatím dafiilo omezovat ve mûstû ‰ífiení v‰ech motelÛ, fietûzcÛ rychlého obãerstvení a diskontních prodejen. To ov‰em nepotrvá dlouho, pomyslela si s lítostí Mary pfii pohledu pfies Radniãní námûstí na nedávno zfiízen˘ butik jisté módní Newyorãanky. Její vlezlé chování a nepfiíjemn˘ pfiízvuk byly nápadné jako bradavice na nose, ale Mary si uvûdomovala, Ïe mûsto bude nevyhnutelnû pfiitahovat dal‰í podobné typy. AÏ zmizí stará garda, zachování Howbutkeru zÛstane na bedrech takov˘ch lidí, jako je Gilda Castoniová nebo Max Werner, docela sympatick˘ pfiistûhovalec z Chicaga, jemuÏ patfií nedalek˘ nov˘ a velmi oblíben˘ karaoke bar. Posmutnûle se usmála. Mûla by b˘t vdûãná, Ïe tito vetfielci, ktefií prchli pfied zneãi‰tûn˘m ovzdu‰ím, zloãinností a k‰eftováním s drogami, stfieÏí howbutkersk˘ zpÛsob Ïivota horlivûji neÏ potomci pÛvodních obyvatel. Jedním z tûch nûkolika zb˘vajících je Matt Warwick. A taky Rachel... No tak, nemá cenu pofiád se k tomu vracet. Obrátila my‰lenky jinam. S po‰tmistrovou René Taylorovou se uÏ naposled rozlouãila, kdyÏ byla na po‰tû podat balíãek; stará pfiítelkynû ov‰em netu‰ila, Ïe to má b˘t poslední rozlouãení. Ale bylo by také pfiíjemné nav‰tívit naposled kvûtináfiku Annii Castorovou a ‰éfa First State Bank Jamese Wilsona. Kvûtináfiství i banka se bohuÏel nacházely na opaãn˘ch stranách kruhového Radniãního námûstí a Mary se necítila dost silná na to, aby do‰la na obû místa. AÏ se vrátí domÛ, bude muset je‰tû vystoupat do podkroví a prohrabat obsah Ollieho starého vojenského kufru. Rozhodla se proto pro banku a s oporou hÛlky vykroãila smûrem k ní. A kdyÏ uÏ tam bude, mÛÏe se zároveÀ podívat do své bezpeãnostní schránky. Nic moc v ní neschovává, ale tfieba tam zapomnûla nûco, co by bylo lépe odstranit. Pro‰la kolem pánského kadefinictví a pfies sklenûnou v˘lohu k˘vla na majitele podniku Bubba Speera. Tomu se pfiekvapením roz‰ífiily 29
RuzeKor2
5/30/12 8:51 AM
Stránka 30
L E I L A M E A C H A M O VÁ
oãi, kdyÏ ji spatfiil. Odbûhl od zákazníka na holiãském kfiesle a ode dvefií za ní zavolal: „Ale dobr˘ den! Rád vás vidím. Copak vás pfiivádí do mûsta?“ Mary se zastavila, aby pozdrav opûtovala. Bubba mûl na sobû bílou pracovní halenu s krátk˘mi rukávy a Mary si v‰imla vybledlého modrého tetování na paÏi. Nejspí‰ upomínka na válku, pomyslela si. Byla to Korea, nebo Vietnam? Jak je vlastnû Bubba star˘? V chvilkovém bezmocném zmatení rychle zamrkala. Bubbu Speera znala cel˘ jeho Ïivot a Ïádného tetování si nikdy nev‰imla. Pozorovací schopnosti se jí poslední dobou pronikavû zlep‰ily. Najednou vidûla vûci, které jí dfiíve unikaly, ale zároveÀ zaãínala mít potíÏe s chronologick˘m zafiazením událostí i lidí. „Potfiebovala jsem projednat pár právních záleÏitostí s Amosem,“ odpovûdûla. „Jak se dafií, Bubbo? Rodina v pofiádku?“ „Toho m˘ho kluka pfiijali na Texaskou univerzitu. Díky za dárek k maturitû. Ten ‰ek, co jste mu poslala, se mu urãitû ‰ikne. V záfií si za nûj nakoupí uãebnice.“ „Tohle mi napsal v dûkovném dopise. Ten vበchlapec moc hezky pí‰e. Jsme na nûj hrdí.“ Vietnam, usoudila Mary. Musel to b˘t Vietnam. „To víte..., má kolem sebe spoustu lidí, co od nûj hodnû oãekávají,“ odpovûdûl holiã. Usmála se. „Opatrujte se, Bubbo. Vyfiiìte doma... moje pozdravení.“ Vykroãila dál po ulici a v zádech cítila BubbÛv zmaten˘ pohled. Teì to vypadá trochu melodramaticky, ale Bubba se bude cítit dÛleÏit˘, aÏ bude pozdûji opakovat, co fiekla. Ona to vûdûla, poví jim. Mary vûdûla, Ïe umírá. Proã jinak by to fiíkala? Pfiispûje to k legendû o ní, která nakonec odumfie, jako po Olliem odumfiela i legenda o nûm, a aÏ jednou odejde generace Bubbov˘ch dûtí, nebude tu nikdo, kdo by se pamatoval na Tolivery a na to, k˘m byli. No budiÏ! pomyslela si Mary a pevnû sevfiela rty. Jenom po Percym tu zÛstane potomek, kter˘ bude pokraãovat v rodinné tradici. A jablko nepadlo daleko od stromu! Matt Warwick jí tolik pfiipomínal jejího Matthewa, i kdyÏ její syn zdûdil toliverské rysy, zatímco Matt dûdeãkovy. Pfiesto nûkdy, kdyÏ se dívala na Matta jako na muÏe, vídala v nûm svého dospûlého syna. Vkroãila z chodníku do vozovky. Motoristy odboãující doprava to na chvíli zbrzdilo, ale Mary nespûchala a nikdo netroubil. Tohle je Howbutker. Lidé se tu umûjí chovat. 30