0038090

Otto Penzler (ed.)

Velká kniha příběhů

Sherlocka Holmese

KNIŽNÍ KLUB

THE BIG BOOK OF SHERLOCK HOLMES STORIES Introduction and compilation copyright © 2005 by Otto Penzler All rights reserved Translation © Viktor Janiš, 2012; Jana Jašová, 2017; Věra Klásková, 2017; Eva Klimentová, 2017; Petra Pachlová, 2017; Petr Pálenský, 2003, 2004; Milena Pellarová, 2017; David Petrů, 2004, 2017; Martin Pokorný, 2017; Pavel Pokorný, 2017; Michal Prokop, 2017; Tomáš Suchomel, 2008 ISBN 978-80-242-5931-4

7256 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 4

14.09.2017 14:38:35

OBSAH Aby se čtenář mohl v této rozsáhlé knize lépe orientovat, rozdělil jsem povídky do několika kategorií, byť uznávám, že tato moje snaha může být lehce zpochybněna, jelikož mnohé z povídek spadají do několika kategorií zároveň (např. A. A. Milnea a P. G. ­Wodehouse nalezneme v oddíle Literatura zločinu, ale protože psali parodie, mohli být klidně vřazeni i jinam). Je to tak trochu jako psát seznam delikates a jídel, po nichž se přibírá na váze – ty seznamy se budou překrývat. Nejrozumější tedy bude si jednotlivých kategorií moc nevšímat, anebo je alespoň nebrat zas tak vážně a těšit se ze samotných povídek. ÚVOD (Otto Penzler) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Conan Doyle vypráví, jak to doopravdy bylo s koncem Sherlocka Holmese . . . . . . 15 MISTR Zdá se, že žádný autor neodolal pokušení na Holmese a Watsona napsat parodii – dokonce ani jejich tvůrce.

Arthur Conan Doyle: Dobročinný bazar. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Arthur Conan Doyle: Jak se Watson naučil Holmesovu fintu. . . . . . . . . . . . . . . . . 26

5

256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 5

652 652 14.09.2017 14:38:35

ZNÁME JAKO SVOJE BOTY Nejpopulárnější a nejčastěji vydávané povídky o Sherlocku Holmesovi.

Vincent Starrett: Jedinečný Hamlet aneb Nezaznamenané dobrodružství pana Sherlocka Holmese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Bret Harte: Ukradené pouzdro na doutníky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Arthur Whitaker: Muž, po kterém byla sháňka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 James Matthew Barrie: Případ dvou spolupracovníků. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 O. Henry: Slídilové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 A. B. Cox: Holmes a kočka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Stephen Leacock: Nezmenšitelný detektivní příběh. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Stephen King: Doktorův případ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 LITERATURA ZLOČINU Mnozí literární velikáni, vedeni pouhým rozmarem, ale i upřímnou náklonností, se o dobrodružstvích Sherlocka Holmese pokoušeli napsat. Někdy byl výsledkem ryzí pastiš, nápodoba Doylova stylu, jindy dotyční jednoduše neodolali a svého kolegu parodovali.

Davis Grubb: Koutník jedovatý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Kingsley Amis: Záhada Darkwater Hall . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 James Matthew Barrie: Zesnulý Sherlock Holmes. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Edmund Pearson: Sherlock Holmes a záhada s Edwinem Droodem. . . . . . . . . . . . 148 A. A. Milne: Uloupený Sherlock. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 P. G. Wodehouse: Z detektivova zápisníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Hugh Kingsmill: Rubín z Káčmandú . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 August Derleth: Případ pozoruhodného červa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 H. F. Heard: Čarovná zahrada. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Ring W. Lardner: Rozbor písma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Neil Gaiman: Případ smrti a medu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Anthony Burgess: Vražda za zvuků hudby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

6

256256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 6

14.09.2017 14:38:36

NA ZAČÁTKU Už v prvních letech po svém uvedení se z Holmese stala tak výrazná literární postava, že noviny a časopisy neuvěřitelnou rychlostí takřka chrlily jeho parodie. Většina z nich nebyla valné úrovně, šlo spíše o burlesky, postavené na jednom vtipu, který navíc často ani nebyl vtipný. Tento oddíl obsahuje ty nejranější a nejlepší parodie z 19. století v chronologickém pořadí – což je stejně dobrý způsob řazení jako jakýkoli jiný.

James Matthew Barrie: Večer se Sherlockem Holmesem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Robert Barr: Detektivní příběhy, které se nevyvedly: Dobrodružství Sherlawa Kombse. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 autor neznámý: Sherlock Holmes vs. Conan Doyle. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 R. C. Lehman: Vévodovo pero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Roy L. McCardell: Znamení „400“ neboli Pokračování dobrodružství Sherlocka Holmese. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 .

BEZ HOLMESE Byť není zrovna osobně přítomen, jeho osobnosti je vždy plná místnost – Holmesovu auru zkrátka nelze přehlédnout.

Christopher Morley: Kodein (sedmiprocentní). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Laurie R. Kingová: Případ paní Hudsonové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 Bliss Austin: Poslední případ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 MIMO TENTO SVĚT Holmese máme spojeného s konkrétní lokalitou a dobou, především s Londýnem, „kde je stále rok 1895,“ jak trefně napsal Vincent Starrett. V mnoha povídkách se ovšem Velký detektiv objevuje v nejrůznějších podobách, časech, místech, dokonce i na různých duchovních úrovních. A ačkoli Holmesova genialita spočívá v jeho pozorovacích a dedukčních schopnostech, založených na břitké logice, jsou věci, které se prostě nedají vysvětlit racionálně.

Anthony Boucher: Strašidelný vlk. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 Poul Anderson: Marťanské korunovační klenoty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 autor neznámý: Sherlock mezi duchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 Logan Clendening: Případ zmizelých patriarchů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 Loren D. Estleman: Ďábel a Sherlock Holmes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312

7

256

652 Sherlock_46_(imprimatur).indd 7

14.09.2017 14:38:36

ABY VZPOMÍNKA NEVYBLEDLA Seznam mužů a žen, kteří k „nejlepšímu a nejmoudřejšímu člověku, kterého kdy poznali“ (abychom citovali doktora Watsona) projevili náklonnost, nebere konce. A ačkoliv byli třeba úspěšní v jiných oblastech, na Holmese nezapomněli a ti z nich, kteří měli dostatek talentu, vydali o této spřízněnosti svědectví, když vzali do ruky pero.

S. C. Roberts: Podivný případ krádeží v Megatheriu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329 Peter Cannon: Šlechetný manžel. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 William O. Fuller: Noc se Sherlockem Holmesem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350 Leslie S. Klinger: Dětská rakvička. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360 Donald Thomas: Neviditelná ruka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 Sam Benady: Opuštěná brigantina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393 Frederic Dorr Steele: Vražda výtvarného redaktora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405 David Stuart Davies: Darlingtonský skandál. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 410 James C. Iraldi: Záhada fialových skvrn. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 423 TOHLE VÁM PŘIPADÁ VTIPNÉ?

Napsat o známém detektivovi pastiš a zachovat přitom styl i napětí je mimořádné náročné. Napsat parodii je o dost jednodušší – autor se může soustředit jen na jeden prvek, aniž by byl nucen zachovat celou škálu vlastností hlavního hrdiny. Napsat však opravdu vtipnou parodii je dost možná to nejtěžší. Jak bohužel sami uvidíte, ne všichni spisovatelé to zvládli, ale přesto jsme je do tohoto oddílu zařadili, protože mají historický význam. Naštěstí jsou ty nejhorší parodie milosrdně krátké...

Robert Barr: Dobrodružství s druhým váčkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 453 Stanley Rubinstein: Zase on!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461 John Kendrick Bangs: Pragmatická enigma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 autor neznámý: Herlock Shomes opět v akci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 477 Anthony Armstrong: Vražda v Reigate Road. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 483 William B. Kahn: Zachráněná kráska. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 487 Gregory Breitman: Manželství Sherlocka Holmese. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 491 E. F. Benson a Eustace H. Miles: Návrat Sherlocka Holmese. . . . . . . . . . . . . . . . . . 500 Arthur Chapman: Odhalení Sherlocka Holmese. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 507 George F. Forrest: Dobrodružství s diamantovým náhrdelníkem. . . . . . . . . . . . . . . 511 Robert L. Fish: Dobrodružství v Ascotu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 514

8

256256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 8

14.09.2017 14:38:36

SOUČASNÍ VIKTORIÁNI Mnozí autoři naší doby (z nichž si většina vymyslela vlastní postavu detektiva) čas od času přeruší práci na příbězích s hrdinou, který jim vydobyl největší slávu, a napíší nové dobrodružství Sherlocka Holmese. Dobrou zprávou je, že se jim to zatím vždy podařilo na jedničku.

Colin Dexter: Případ zaměněné totožnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 527 Thomas Perry: Překvapivé události v elektrifikovaném městě. . . . . . . . . . . . . . . . . . 542 Lyndsay Fayeová: Případ šílenství plukovníka Warburtona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 567 John Lutz: Pekelný stroj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 580 Peter Tremayne: Přízrak z Tullyfaneského opatství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 596 Daniel Stashower: Případ rozrušené herečky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 609 Michael Moorcock: Dobrodružství nájemníka z Dorset Street . . . . . . . . . . . . . . . . 624 Bill Crider: Dobrodružství jedovaté ještěrky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 645 June Thomsonová: Případ násilností na lodi Friesland. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 655 Carole Buggé: Podivuhodný případ ochraptělého tenora. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 671 Tanith Leeová: Lidská záhada. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 684 Anne Perryová: Rukojmí štěstěny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 707 Jon Koons: Dobrodružství s nezvěstnou hraběnkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 725 Rick Boyer: Vzdušný akrobat Zolnay . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 736 John T. Lescroart: Dobrodružství s obří krysou ze Sumatry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 759 STOPY VELKÉHO AUTORA Výzvu vytvořit další příběhy Sherlocka Holmese však nepřijali jen současní autoři. Seznam dobrodružství slavného detektiva rozšířili uznávaní spisovatelé i dob právě minulých.

Julian Symons: Setkal se Sherlock Holmes s Herculem...?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 775 H. R. F. Keating: Nicotná záležitost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 783 Barry Perowne: Raffles: Záhada admirálskeho klobouku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 793 Barry Perowne: Raffles na psí stopě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 807 Edward D. Hoch: Šifra v písku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 822 Kenneth Millar: The South Sea Soup Co.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 830 Carolyn Wellsová: Dobrodružství s prádelní šňůrou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 835 Dorothy B. Hughesová: Sherlock Holmes a Brioška. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 841 Stuart M. Kaminsky: Muž z Kapského Města. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 855 Manly Wade Wellman: Náš hrdina však nebyl mrtev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 869 Stuart Palmer: Muž určený k likvidaci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 877 POZNÁMKA NAKLADATELE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 890 9

256

652 Sherlock_46_(imprimatur).indd 9

14.09.2017 14:38:36

Sherlock_46_(imprimatur).indd 10

14.09.2017 14:38:36

ÚVOD OTTO PENZLER Asi před sto lety se objevilo tvrzení, že Sherlock Holmes je jedním ze tří nejslavnějších lidí, kteří kdy žili – druzí dva byli Ježíš Kristus a Harry Houdini. Někteří odborníci se domnívají, že je to fiktivní postava, ale takové tvrzení je vyloženě absurdní. To, jak detektiv vypadá a čím se živí, přece ví každé školou povinné dítě a většina jich umí také vypočítat jeho obdivuhodné vlastnosti.

Vysokého štíhlého muže s orlím nosem, který nosí loveckou čepici se dvěma štítky a dlouhou pláštěnku, znají ve všech koutech světa. Jako hlavní postava nevystupuje jenom ve skvělých povídkách popisujících detektivní případy, které zaznamenal jeho přítel, spolubydlící a životopisec doktor John H. Watson (s přispěním literárního agenta sira Arthura Conana Doyla), ale můžeme se s ním setkat i na divadelních prknech, v televizi, rozhlase a nesčetných filmech.

Slavní badatelé, profesionální spisovatelé i pouzí amatéři o něm napsali přes pětadvacet tisíc knih, povídek a článků.

Tento soubor parodií a pastišů je největší, jaký kdy vznikl. Obsahuje vážně míněné pastiše od význačných autorů, neméně dobré povídky od méně známých obdivovatelů slavného detektiva a některé velmi špatné parodie, které jsem

nezařadil pro jejich literární, ale spíše historickou hodnotu. Chválabohu jsou dosti krátké.

Pochopitelně jsem čerpal i z jiných antologií. První a největší nesla název Nehody Sherlocka Holmese (Misadventures of Sherlock Holmes, 1944) a uspořádal ji Ellery Queen, vynikající průkopník tohoto žánru, jehož nejlepší antologie – Stojednaroční zábava: Báječné detektivní povídky 1841–1941 (101 Years’ Entertainment: The Great Detective Stories 1841–1941, 1941), Dle Queenova vkusu (To the Queen’s Taste, 1946), Žena svého druhu (Female of the Species, 1943) a jiné – patří mezi stěžejní díla detektivní literatury.

Dalšími badateli a obdivovateli Sherlocka Holmese, jejichž knihy přinesly vzácné a dosud neznámé materiály týkající se holmesovské problematiky, jsou například Robert Adey, Richard Lancelyn Green, Charles Press, Marvin Kaye a Mike Ashley.

Hluboká náklonnost k největšímu z detektivů, která trvá už padesát let, mě přiměla k tomu, abych do tohoto rozsáhlého svazku včlenil příběhy, které se ještě v žádném díle věnovaném Holmesovi neobjevily. Nemohu sice na sto procent souhlasit s doktorem Watsonem, že ­Holmes je 11

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 11

14.09.2017 14:38:37

„nejlepší a nejmoudřejší člověk, jakého jsem kdy poznal“ (tuto chválu si schovávám pro pár nejdražších přátel), ale je mi milým a věrným společníkem po většinu mého života.

Sherlock (rodiče mu málem dali jméno Sherrinford) se narodil 6. ledna 1854 na Mycrof­ tově statku (stejně se jmenuje jeho starší bratr) v yorkshirském North Ridingu. První případ, který dostal název „Gloria Scottová“ (The Adventure of the Gloria Scott, 1893, česky 1972), vyřešil už ve dvaceti letech na studiích v Oxfordu. Po absolutoriu se stal prvním detektivním poradcem na světě a v tomto povolání setrval příštích třiadvacet let.

V lednu 1881 hledal Holmes spolubydlícího do nového bytu na Baker Street 221B a přítel ho seznámil s dr. Johnem H. Watsonem. Než se dohodli, že spolu budou bydlet, jeden druhému prozradili svoje slabosti a chyby. „Když mám špatnou náladu, dovedu mlčet několik dní,“ prohlásil Holmes. Kouřil také silný tabák a prováděl chemické pokusy, které hodně páchnou. Zapomněl se však zmínit, že má rád kokain. Ačkoli zkroušeně přiznal, že při přemýšlení rád „vrže“ na housle, ukázalo se, že hraje velmi dobře a dokáže svou hrou uklidňovat Watsonovy pocuchané nervy. Watson se svěřil, že má buldoka, kvůli slabým nervům nesnáší hádky, rád vstává, „kdy ho napadne“, a je neuvěřitelně líný. „Když mi nic nechybí, je těch neřestí víc, ale tohle jsou zatím ty hlavní,“ dodal. Muži se brzy spřátelili a Watson pak případy svého spolubydlícího zapisoval, a to často k jeho nelibosti.

Holmes totiž senzační historky a melodramata nesnášel a zastával názor, že pokud se už mají detektivní případy zveřejňovat, měly by se čtenářům předkládat jako prostá cvičení v chladné logice a deduktivním uvažování.

Holmes vládne nejenom vynikajícími deduktivními schopnostmi, ale má i velmi vysoký

intelekt. K širokému okruhu jeho znalostí patří mimo jiné anatomie, chemie, matematika, britské právo a literatura zabývající se zločinem, ale neskrývá, že se nevyzná v astronomii, filozofii a politice. Publikoval několik význačných děl na učená témata: O rozdílnosti popelů z různých druhů tabáku, O vlivu povolání na tvar rukou, O polyfonních motetech Orlanda di Lasso, Studie chaldejských kořenů cornwallské větve slavné kelt­ štiny, magnum opus Praktická příručka o včelař­ ství, s přihlédnutím k oddělení královny. Čtyřsvazkové dílo Celé umění detekce dosud na publikaci čeká. Jestliže potřebuje informaci, kterou jeho mozek neobsahuje, podívá se do pečlivě vybrané knihovničky sestávající ze specializovaných příruček a několika obyčejných knih. Při pátrání pracuje pouze s fakty a ignoruje všechno, co považuje za nadbytečné. Svůj názor na vzdělání vysvětluje následovně: „Já si představuju, že lidský mozek je zpočátku jako malé prázdné podkroví a vy v něm máte uskladnit nábytek, který jste si vybral. Hlupák sebere kde­ jaké haraburdí, které mu přijde do ruky, a tak na vědomosti, které by mu byly užitečné, už nezbývá místa nebo je musí zaházet jinými věcmi, takže je jaktěživ nenajde… Je omyl myslet si, že ta maličká místnost má gumové stěny, které můžeš roztahovat donekonečna. Věřte mi, jednou se stane, že každá nová vědomost vám vypudí z paměti něco, co jste si kdysi pamatoval.“ Holmesovu výjimečnou inteligenci doplňuje atletické tělo. Protože je velice hubený, vypadá vyšší než na svých sto osmdesát centimetrů, a orlí nos a pronikavé oči s ostrým pohledem mu dodávají dravčí vzezření. Často Watsona překvapí svou silou a mrštností. Je vynikající boxer, šermíř a umí se ohánět i dřevěnou holí. Když se však u Reichenbašských vodopádů ve Švýcarsku 12

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 12

14.09.2017 14:38:37

pustil do boje na život a na smrt se svým největším nepřítelem, zločinným profesorem Jamesem Moriartym, měl co dělat s rovnocenným soupeřem, a tak nakonec spolu s ním spadl z útesu a byl prohlášen za mrtvého. Smrt ochránce práva a zákona oplakávala celá Anglie, ale roku 1894, tři roky po své údajné smrti, se Holmes vrátil.

Jak se ukázalo, při pádu nezahynul a využil příležitosti, aby oklamal svoje protivníky z podsvětí.

Přijal totožnost norského cestovatele Sigersona a navštívil mnoho koutů světa včetně New Jersey, kde měl zřejmě milostnou aféru s jedinou láskou svého života Irene Adlerovou, a Tibetu, kde se od dalajlamy dozvěděl tajemství dlouhého žití.

Když slečna Adlerová, krásná a slavná operní pěvkyně, s níž se Holmes poprvé setkal ve „Skandálu v Čechách“ (A Scandal in Bohemia, česky 1971), v roce 1903 zemřela, Holmes odešel se starou hospodyní Marthou Hudsonovou na odpočinek a na jižních svazích Sussex Downs pěstoval včely. Před první světovou válkou znovu krátce pracoval, ale od té doby se už věnoval poklidnějším zálibám.

Přežil všechny, kdo se nějakým způsobem podíleli na případech, které kdy řešil. Kromě Mycrofta, Watsona, Moriartyho, Irene Adlerové a paní Hudsonové patří k vedlejším postavám jeho příběhů sluha Billy, který v čísle 221B občas uváděl návštěvníky; Mary Morstanová, jež se později provdala za doktora Watsona; bezprizorní chlapci v čele s Wigginsem, kteří za drobné sháněli Holmesovi informace; Lestrade, neschopný inspektor ze Scotland Yardu; inspektor Stanley Hopkins, který byl o něco bystřejší; Gregson, podle Holmese „ze Scotland Yardu nejchytřejší“; a plukovník Sebastian Moran, „druhý nejnebezpečnější muž v Londýně“.

První příběh o Sherlocku Holmesovi, Studie v šarlatové (A Study in Scarlet, česky 1971), se

původně objevil v Beeton’s Christmas Annual pro rok 1887 a v knižní podobě ho vydalo nakladatelství Ward, Lock & Company v Londýně roku 1888. S prvním americkým vydáním přišel J. B. Lippincot & Company roku 1890. Holmes má pomoci Scotland Yardu při tom, co se stalo v Lauriston Gardens číslo 3 a co inspektor Tobias Gregson nazve „něčím velice nepěkným“.

Byl tam zavražděn Američan jménem Enoch J. Drebber a policie má pouze jedinou stopu, slovo „Rache“ napsané krví na stěně. Gregson se domnívá, že pachatel chtěl napsat jméno Rachel a nestačil ho dokončit, ale Holmes má za to, že jde o německý výraz pro pomstu. Brzy nato se najde mrtvola Drebberova soukromého sekretáře Stangersona a nad ní totéž krvavé slovo. Dlouhá střední část knihy pojednávající o ­mormonech je pouze neobvyklá reminiscence.

Podpis čtyř (The Sign of Four, česky 1971) se poprvé objevil v Lippincott’s Magazine v únoru 1890. Téhož roku vydal Spencer Blackett první anglické knižní vydání a první americké poslal P. F. Collier na pulty knihkupectví roku 1891.

Do Baker Street 221B přijde požádat o pomoc hezká mladá dáma Mary Morstanová, která naprosto okouzlí doktora Watsona a nakonec se stane jeho ženou. Je dcerou kapitána indické armády, který záhadně zmizel před deseti lety a od té doby o něm nikdo neslyšel. Čtyři roky po otcově zmizení dostala slečna Morstanová anonymní dárek, obrovskou perlu, a od té doby dostává každoročně novou. Holmes s Watsonem ji doprovodí na schůzku s výstředním mužem jménem Thaddeus Sholto, dvojčetem druhého z bratrů Bartolomewa a synem majora, který byl jediným přítelem kapitána Morstana v Londýně.

Holmes se vydá hledat fantastický poklad a brzy se seznámí s podivným Jonathanem Smallem a jeho pomocníkem Tongou.

13

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 13

14.09.2017 14:38:37

„Skandál v Čechách“ poprvé zveřejnil The Strand Magazine v červenci 1891, v knižní podobě se objevil v Příbězích Sherlocka Holme­ se (The Adventures of Sherlock Holmes, 1892, česky 1971). První povídka, v níž se Holmes objeví, ho představuje ve válce rozumu s dámou a žádný těžký zločin neřeší. Český král má poměr s operní pěvkyní Irene Adlerovou, a když se ji rozhodne opustit a vzít si ženu z královské krve, Irene mu pohrozí, že vyvolá mezinárodní skandál. Holmes má najít kompromitující fotografii, kterou chce pěvkyně poslat rodině budoucí nevěsty. Irene Adlerová ho přelstí a on ji za to nikdy nepřestane milovat.

V Psu baskervillském (The Hound of the Baskervilles, 1902, česky 1974) je na dart­ moorských blatech v Devonu nalezen sir Charles Baskerville z Baskerville Hall. Na místě se nevyskytují žádné stopy nasvědčující tomu, že se stal zločin, ale mrtvý má obličej zkřivený hrůzou. Doktor James Mortimer požádá Holmese o pomoc, aby ochránil mladého dědice panství Henryho Baskervilla. Watson se na nehostinná blata vydá sira Henryho střežit, ale krásná sestra místního botanika Beryl Stapletonová ho varuje, aby se vrátil do Londýna. Slyšela totiž na kraji obrovských Grimpenských bažin kvílení, při němž tuhla krev v žilách, a rozpoznala ho jako legendární vytí baskervillského psa, který větří kořist.

Příběhů o Sherlocku Holmesovi napsal Arthur Conan Doyle šedesát, ale jiní autoři jich napsali více než stokrát tolik. Dvě holmesovské

parodie pochází dokonce i přímo z Doylova pera a čtenáři je rovněž naleznou v této sbírce.

Holmes je mediální superhvězdou dodnes.

V podání Roberta Downeyho Jr. se objevil ve dvou celosvětově úspěšných filmech, v televizním seriálu BBC s názvem Sherlock ho ztvárnil Benedict Cumberbatch a v neobyčejně oblíbeném, již několikátým rokem natáčeném seriálu CBS Jak prosté ho hraje Jonny Lee Miller (doktora Watsona zde zastupuje Lucy Liu).

Slavného detektiva milovali čtenáři v mnoha zemích, ale našli se i takoví, které nenadchl, a za nějakou dobu se k nim přidal i sám Doyle. Dospěl k názoru, že by mohl napsat mnohem lepší věci, Holmese měl už po krk, a tak ho i se zákeřným profesorem Moriartym svrhl z Reichenbašských vodopádů.

Smrt svého nejslavnějšího hrdiny vylíčil ­Doyle v povídce „Poslední případ“ (The Adventure of Final Problem, česky 1972), kterou zveřejnil časopis Tit-Bits 15. prosince 1900 a kterou doprovázelo úvodní vysvětlení redaktora. Původně vyšla pod názvem „Conan Doyle vypráví, jak to doopravdy bylo s Sherlockem Holmesem“ (Conan Doyle Tells the True Story of Sherlock ­Holmes), později jako „Nevkusná smrt“ (A Gaudy Death) a „Conan Doyle vypráví, jak to doopravdy bylo s koncem Sherlocka Holmese“ (Conan Doyle Tells the True Story of Sherlock Holmes’s End). Jak je dobře známo, autor naštěstí podlehl tlaku veřejnosti a Holme­ se znovu vzkřísil ve dvou dalších románech a šestatřiceti povídkách.

14

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 14

14.09.2017 14:38:37

CONAN DOYLE VYPRÁVÍ, JAK TO DOOPRAVDY BYLO S KONCEM SHERLOCKA HOLMESE (PŘ. VĚRA KLÁSKOVÁ) Dělat interview s doktorem Conanem Doylem, tvůrcem Sherlocka Holmese, není vůbec nic jednoduchého. Doktor Doyle má proti rozhovorům pro tisk výrazné námitky, ačkoli nutno dodat, že vůči těm, kdo s ním rozhovor chtějí dělat, nechová žádnou osobní zášť. Nicméně úvahy o jeho dlouhém přátelském vztahu s firmou George Newnes vlastnící časopis The Strand Magazine, na jehož stránkách Sherlock Holmes žil, vystupoval a vedl svou živnost, překonaly i neochotu doktora Doyla poskytovat interview, takže dotyčný souhlasil s tím, že zástupci tisku sdělí následující podrobnosti, které si se zájmem přečtou jeho obdivovatelé po celém světě. časopis Tit-Bits, 15. prosince 1900

Při práci, která sestává z črtání postav detektivů, lze použít nanejvýš jednu či dvě vlastnosti, k nimž je autor nucen se neustále vracet, takže se každý detektiv musí do větší či menší míry nutně podobat svým literárním druhům. Vymýšlení nebo konstruování takového muže nevyžaduje přílišnou originalitu; autor může být při tvorbě příběhu o detektivovi originální jedině v tom, že mu poskytne originální zápletku a problémy, které má vyřešit, přičemž ho musí nutně vybavit ostražitou pronikavostí mysli, jež mu umožňuje chápat fakta a vztahy, kterými jsou navzájem provázána.

V době, kdy jsem na detektiva prvně pomýšlel – bylo to kolem roku 1886 –, jsem si přečetl pár detektivních příběhů a napadlo mě, jak jsou nesmyslné (abych to označil šetrně), protože jejich autoři řešení záhady vždycky založili na nějaké náhodě. Přišlo mi, že to není férový způsob, jak tuto hru hrát, jelikož detektivův úspěch by měl ve skutečnosti záviset na výkonu jeho mysli, a nikoli pouze na nahodilých okolnostech, které se v opravdovém životě ne vždycky objevují.

Tehdy jsem se necítil ve své kůži, a protože jsem neměl tak napilno, zbýval mi čas na čtení, pročež jsem přelouskal asi půl tuctu detektivních

Nežli vám povím o smrti Sherlocka Holmese a o tom, jak k ní došlo, bude patrně zajímavé vybavit si okolnosti jeho zrození. Jak si jistě vzpomenete, prvně se objevil v mé knize, kterou jsem nazval Studie v šarlatové (A Study in Scarlet, česky 1971). Představu o detektivovi mi poskytl jistý profesor, pod jehož vedením jsem pracoval v Edinburghu, a zčásti též detektiv Edgara Allana Poea, jenž se koneckonců stal předobrazem všech ostatních detektivů, kteří se v literatuře objevili.

15

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 15

14.09.2017 14:38:37

příběhů ve francouzštině a v angličtině. Všechny do jednoho mě naplnily nespokojeností a jakýmsi pocitem, oč zajímavější by mohly být, kdyby ukazovaly člověka, který si své vítězství nad zločincem či záhadou, k jejímuž řešení byl povolán, po právu zaslouží.

A tak jsem počal uvažovat o tom, že kdyby se na místě jednoho z těch šťastných detektivů ocitl kupříkladu můj starý profesor z Edinburghu, vyvinul by účinný postup na základě příčin, a to stejně logicky, jako by diagnostikoval nějakou chorobu – rozhodně by mu nic nespadlo do klína díky čirému štěstí, což se, jak už jsem zde pravil, ve skutečném životě nestává.

Začal jsem si tudíž pro zábavu sestavovat příběh a detektiva jsem obdařil vědeckým způsobem myšlení, aby si mohl všechno vydedukovat.

Tohle už dříve udělal Edgar Allan Poe s panem Dupinem, jenomže Holmes se od Dupina lišil v tom ohledu, že měl k dispozici ohromné množství přesných znalostí, načerpaných z předchozího vědeckého vzdělání. Tím mám na mysli fakt, že z pohledu na ruku člověka poznal, čím se dotyčný živí, nebo si z obhlídky jeho kalhot dokázal vydedukovat jeho charakter. Byl praktický a systematický a jeho úspěch při objasňování zločinu neměl být plodem štěstí, ale jeho osobních kvalit.

S touto myšlenkou jsem na základě výše načrtnutého plánu napsal útlou knihu; takto vznikla Studie v šarlatové, jež byla v roce 1887 otištěna v Beeton’s Christmas Annual. Zde se Sherlock objevuje poprvé, leč valnou pozornost neupoutal a nikdo v něm nerozpoznal výjimečný poten­ ciál. Avšak asi o tři roky později jsem byl požádán, ať pro Lippincott’s Magazine, kde, jak víte, v každém čísle vychází samostatný příběh, sepsal knížečku za šilink. Nevěděl jsem, o čem psát, a pak mi hlavou bleskla myšlenka: „Proč bych zase nespíchl něco s tamtím chlapíkem?“ Učinil

jsem tak a výsledkem byl Podpis čtyř (The Sign of Four, česky 1971). Přestože kritiky byly příznivé, myslím si, že ani tenkrát Sherlock neupoutal přílišnou pozornost svou individualitou.

Zhruba v té době jsem začínal přemýšlet o po­ vídkách pro různé časopisy. Zazdálo se mi, že příběh uveřejňovaný časopisecky na pokračování nebyl šťastný nápad, protože ty, kdo ho nezachytili od samého začátku, přirozeně odrazoval od kupování periodika, kde velké množství stránek nutně zabírá příběh, o nějž se nijak zvlášť nezajímají.

A tak mi přišlo na mysl, že kdyby se člověku podařilo napsat seriál, který by jako seriál v pravém slova smyslu nevypadal – to znamená, že by se jednalo o soubor příběhů, z nichž by se každý dal číst samostatně, ale přitom by všechny obsahovaly spojovací článek v podobě hlavních postav –, pak by tento stále silněji podněcoval takový zájem čtenářů, jaký obyčejný seriál zkrátka a dobře získat nemohl. V tomto ohledu jsem byl revolucionář a domnívám se, že si směle mohu činit nárok na titul zakladatele literárního žánru, který od té doby mnozí s nemalým úspěchem rozpracovávají.

Přibližně v té době začal vycházet časopis The Strand Magazine a já jsem si položil otázku: „Proč bych svůj nápad nerealizoval a nenapsal sérii povídek se Sherlockem Holmesem?“ S Holmesovými duševními procesy jsem byl již obeznámen. Tehdy jsem měl lékařskou praxi ve Wimpole Street jako specialista, a zatímco jsem čekal na pacienty, krátil jsem si čas tím, že jsem se pustil do psaní. Takhle jsem napsal tři povídky, které později vyšly v souboru Dob­ rodružství Sherlocka Holmese (The Adventures of Sherlock Holmes, česky 1971). Poslal jsem je do The Strand Magazine. Vydavateli se líbily, zdálo se, že je nadšen, a požádal mě o další. Čím více příběhů ode mě žádal, tím více jsem jich psal, až jich byl nakonec tucet. A z tohoto tuctu 16

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 16

14.09.2017 14:38:37

byl se­staven svazek, jenž vyšel pod názvem Dob­ rodružství Sherlocka Holmese.

Když jsem tyto povídky dokončil, usoudil jsem, že by se jimi mělo uzavřít veškeré Sherlockovo počínání. Byl jsem nicméně vyzván, abych napsal další. Moje instinkty se proti tomu bouřily, protože věřím, že je vždycky lepší dát obecenstvu spíš méně, než si přeje, a nejsem přesvědčen, že by se to se čtivem tohoto druhu mělo přehánět. A navíc už jsem měl v hlavě další téma. Ale popularita Sherlocka Holmese a úspěch nových povídek, jimiž se vinula společná nit, mě dostaly pod značný tlak a pod tímto tlakem jsem se nakonec uvolil se Sherlockem pokračovat, načež jsem napsal dvanáct dalších povídek, které jsem nazval Vzpomínky na Sher­ locka Holmese (The Memoirs of Sherlock Holmes, česky 1972).

Než jsem je dokončil, už jsem byl naprosto odhodlán, že pokračovat v holmesovských povídkách by byla špatná politika. Stále ještě jsem byl mladý muž a mladý prozaik a odjakživa jsem si všímal, že zkázu každého prozaika, který se kdy objevil, způsobilo to, že byl vehnán do vyjetých kolejí. Veřejnost dostává, co si přeje, a poněvadž na tom trvá, autora nutí, aby pokračoval, dokud neztratí svou neotřelost. Vzápětí se od něj veřejnost odvrací se slovy: „Má jen jediný nápad a umí psát pouze povídky jednoho druhu.“ Výsledkem je, že dotyčný je zničen, neboť do té doby už nejspíš ztratil sílu přizpůsobit se jiným pracovním podmínkám. Takže proč by se člověk měl nechat zahnat do vyjetých kolejí a nepsal raději o tom, co ho zajímá? Když mě zajímal Holmes, psal jsem o Holmesovi a bavilo mě zaplétat ho do nových zapeklitých problémů; jenomže když jsem napsal dvacet šest povídek, z nichž každá vyžadovala novou zápletku, měl jsem pocit, že mě vymýšlení těchto zápletek začíná obtěžovat – a pokud začíná obtěžovat mne,

dost jistě, jak jsem usoudil, musí ztrácet neotřelost i v očích jiných lidí.

Věděl jsem, že v jiných oblastech literatury jsem odvedl lepší práci a například Bílá společ­ nost (The White Company, 1891) je podle mého názoru hodnotnější než stovka povídek se Sherlockem Holmesem dohromady. A přece: právě proto, že se holmesovské povídky v onu chvíli těšily větší popularitě, nenabýval jsem stále více na proslulosti coby autor Bílé společnosti, ale coby autor Sherlocka Holmese. Ta podřadnější z mých děl zastiňovala moje hodnotnější práce.

Rozhodl jsem se tudíž, že s holmesovskými povídkami skoncuji, a jelikož jsem byl pevně odhodlán, nenapadlo mě nic lepšího než dovést Holmese do záhuby a spolu s ním zahubit i povídky.

V době, kdy jsem vymýšlel podrobnosti svého závěrečného příběhu, jsem zrovna jel do Švýcarska přednášet. Vypravil jsem se na pěší túru krajinou a došel k vodopádu. Blesklo mi hlavou, že kdyby chtěl člověk nalézt nevkusně okázalou smrt, zde by se mu k tomuto účelu nabízelo krásné romantické místo. A tím jsem uvedl do pohybu celý sled myšlenek, podle něhož ­Holmes došel právě sem, aby zde nalezl smrt.

Takhle jsem tedy ve skutečnosti dospěl k zabití Holmese. Ale když jsem svůj záměr dokonal, překvapilo mě, kolik lidí se o jeho osud zajímá.

Jaktěživo by mě nenapadlo, že si to budou brát tak moc k srdci. Dostával jsem dopisy z celého světa, jež se tohoto tématu týkaly. Vzpomínám si, že jeden z nich, který mi napsala zcela neznámá dáma, začínal slovy: „Ty bestie!“ Od toho dne jsem až do dneška nikdy ani na okamžik nezalitoval, že jsem k Sherlockovu zabití dospěl. To však neznamená, že poněvadž je mrtev, neměl bych o něm znovu psát, kdyby se mi zachtělo – zanechal totiž po sobě neomezené množství písemností a vzpomínek v mozku svého životopisce.

17

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 17

14.09.2017 14:38:37

Moje námitka proti detektivním povídkám zní, že od autora vyžadují pouze určitou část jeho schopností imaginace, poněvadž mu stačí vymyslet zápletku, zato mu neposkytují prostor pro rozpracování jednajících postav.

Nejlepší literární práce je ta, po jejímž přečtení je čtenář lepším člověkem. A nikdo se nemůže stát lepším člověkem – myslím ve vyšším slova smyslu – poté, co si listuje povídkou o Sherlocku Holmesovi, třebaže tak patrně stráví příjemnou hodinku. Tohle není podle mého názoru vznešená práce, ostatně, vznešená nemůže být žádná detektivka, a to i když odhlédneme od skutečnosti, že všechna díla, zabývající se kriminální tematikou, představují pouze laciný způsob, jak vzbudit zájem čtenáře.

Z tohoto důvodu nebylo dobré, abych na počátku své kariéry věnoval příliš velkou pozornost Sherlocku Holmesovi. Kdybych s ním byl pokračoval, touhle dobou bych vyčerpal jak tohle téma, tak trpělivost veřejnosti a nebyl bych napsal Rodneyho Stonea (1896), Hrdinské činy brigadýra Gérarda (The Exploits of Brigadier Gerard, 1896, česky 2011), Dopisy Starka Mun­ roa (The Stark Munro Letters, 1895), Uprchlíky (The Refugees, 1893) ani další knihy, které se zaobírají životem z mnoha různých úhlů pohledu, z nichž některé vyjadřují moje vlastní názory – a ty Sherlock Holmes nevyjadřoval nikdy.

V souvislosti s Holmesem je zde jeden fakt, který bude nejspíš zajímat ty, kdo jeho kariéru sledovali od začátku, a který, pokud je mi známo, nikdy neupoutal ničí pozornost. Když se člověk věnuje kriminální tematice, přirozeně se snaží nechávat samotný zločin v pozadí. Avšak přinejmenším v polovině příběhů se Sherlockem Holmesem vlastně nebyl z přísně právního hlediska spáchán zločin žádný! O zločinu a zločincích toho sice člověk slyšel dost a dost, ale čtenář byl načisto oklamán. Samosebou, nemohl jsem čtenářskou obec klamat pořád, takže jsem jí občas nějaký ten zločin předhodit musel, a příležitostně jsem dokonce vymyslel zločin vskutku děsivý.

Můj vlastní názor na Sherlocka Holmese – čímž zde míním muže, kterého jsem viděl ve své fantazii – se zcela lišil od výtvarného zpodobnění, který na stránkách časopisu Strand uveřejnil pan Paget. Jeho dílo mě však neobyčejně potěšilo a zcela chápu onen aspekt, jímž tuto literární postavu obdařil, a jsem dokonce připraven Holmese nyní přijmout tak, jak ho pan Paget zachytil. V mé mysli byl však vždycky spíše mužem s orlím nosem a úzkou tváří, který se typově blíží indiánovi, než tím, koho na svých obrázcích zachycuje zmíněný umělec, nicméně jak už jsem řekl, výtvarné dílo pana Pageta mi udělalo velikou radost.

18

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 18

14.09.2017 14:38:37

Sherlock_46_(imprimatur).indd 19

14.09.2017 14:38:37

Sherlock_46_(imprimatur).indd 20

14.09.2017 14:38:37

MISTR

Sherlock_46_(imprimatur).indd 21

14.09.2017 14:38:38

Sherlock_46_(imprimatur).indd 22

14.09.2017 14:38:38

ARTHUR CONAN DOYLE Edinburská univerzita uspořádala ve dnech 19. až 21. listopadu 1896 charitativní akci, jejímž cílem bylo získat peníze na výstavbu sportovního pavilonu. Pod hlavičkou „Polního bazaru“ se zde konaly výstavy, koncerty, divadelní představení či přehlídky armádních souborů, na nichž se od studentů i široké veřejnosti vybralo zhruba tři tisíce liber, přičemž o značnou část z této sumy se zasloužilo mimořádné vydání univerzitního časopisu The Student. Do čísla věnovaného Bazaru přispěli tehdejší nejpopulárnější ang­ličtí autoři jako Robert Barr, James Matthew Barrie, Walter Besant, Israel Zangwill a Arthur Conan Doyle.

Doyle byl požádán o příběh Sherlocka Holmese. Vzhledem k tomu, že svého detektiva už zabil, když ho spolu s jeho úhlavním nepřítelem profesorem Moriartym shodil z Reichenbašských vodopádů ve Švýcarsku, všichni s napětím čekali, zda ho ve svém příspěvku vzkřísí. To Doyle neudělal, namísto toho napsal tuhle milou parodii. Především díky Sherlocku Holmesovi, s jehož novým příběhem se čtenáři mohli setkat po tříleté přestávce, byl o mimořádné vydání časopisu The Student takový zájem, že se téměř okamžitě musel udělat i dotisk.

Povídka „Polní bazar“ (The Field Bazaar) vyšla poprvé v časopise The Student 20. listopadu 1896. V knižní podobě se objevila v soukromém nákladu A. G. Macdonella v počtu sta kusů jako dárek pro účastníky první společné večeře newyorského klubu Příležitostní malí detektivové z Baker Street roku 1934.

23

256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 23

652 652 14.09.2017 14:38:38

POLNÍ BAZAR (PŘ. PETR PÁLENSKÝ) znávám, že nejsem schopen přijít na to, jak jste se dozvěděl, že jsem byl… že jsem byl…“ „Požádán o pomoc při uspořádání bazaru Edinburské univerzity.“ „Přesně tak. Ten dopis jsem obdržel teprve před chvílí a dosud jsem o něm s vámi nemluvil.“ „Přesto se dokonce odvažuji tvrdit,“ pravil Holmes, opřel se ve své lenošce a sepnul ruce špičkami prstů k sobě, „že výnos bazaru má být použit k rozšíření univerzitního kriketového hřiště.“ Podíval jsem se na něj s takovým ohromením, že jím začal lomcovat tichý smích. „Vy jste, Watsone, skutečně ideální předmět studia,“ řekl. „Nikdy se nechováte blazeovaně.

Neustále reagujete na všechny vnější podněty.

Vaše duševní procesy jsou možná pomalé, ale nikdy ne nejasné a při snídani jsem si ověřil, že jste čitelnější než úvodník Timesů, který leží přímo přede mnou.“ „Velice by mne zajímalo, jak jste k tomu závěru došel,“ řekl jsem. „Obávám se, že mé přirozené sklony k vysvětlování vážně kompromitují mou pověst,“ pravil Holmes. „Ale v tomto případě se řetězec logické dedukce zakládá na faktech tak zřejmých, že za něj nemohu očekávat žádné uznání. Vešel jste do

„Rozhodně byste měl,“ pravil Sherlock Holmes.

Při této náhlé poznámce jsem sebou trhl, neboť můj společník právě snídal s veškerou pozorností upřenou na kus papíru, jenž stál opřený o konvici s kávou. Když jsem na něj pohlédl, zjistil jsem, že jeho oči na mne hledí s oním napůl pobaveným, napůl tázavým výrazem, který se mu obvykle na tváři objevil, když měl pocit, že pronesl nějakou bystrou poznámku. „Co bych měl?“ zeptal jsem se.

Usmál se, vzal z krbové římsy střevíc a odsypal z něj tabák do své staré hliněnky, kterou bez výjimky zakončoval každou snídani. „Velice typická otázka od vás, Watsone,“ pravil. „Jistě se neurazíte, když řeknu, že veškeré uznání pro duchaplnost, jíž snad disponuji, jsem získal výhradně díky svému obdivuhodnému protějšku, který ztělesňujete vy. Neslýcháme snad o debutantkách, jež si záměrně vybírají málo pohledné gardedámy? V tom je jistá analogie.“ Po dlouhých letech společného života na Baker Street vyvinul se mezi námi tak důvěrný vztah, že bylo možno říci mnohé bez urážky, a přece přiznávám, že se mne tato poznámka dotkla. „Možná jsem natvrdlý,“ řekl jsem, „ale při24

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 24

14.09.2017 14:38:38

pokoje se zadumaným výrazem, výrazem muže, jenž v mysli zvažuje nějakou záležitost. V ruce jste držel jediný dopis. Jelikož jste se včera večer odebral na lůžko v té nejlepší náladě, bylo zcela jasné, že tu změnu zapříčinil právě onen dopis ve vaší ruce.“ „To je pochopitelné.“ „Pochopitelné je vše, jakmile je vám to vysvětleno. Přirozeně jsem si kladl otázku, co jen může v tom dopise stát, že to na vás mělo takový účinek. Když jste přicházel, držel jste obálku chlopní ke mně, takže jsem na ní spatřil stejný emblém ve tvaru erbu, jakého jsem si všiml na vaší kriketové čapce. Bylo tedy jasné, že se jedná o žádost z Edinburské univerzity – či z nějakého klubu patřícího k univerzitě. Když jste došel ke stolu, položil jste dopis vedle talíře adresou nahoru a odkráčel se podívat na zarámovanou fotografii nalevo od krbové římsy.“ Ohromilo mne, s jakou přesností si všímal každého mého pohybu. „A dále?“ zeptal jsem se. „Především jsem se podíval na adresu a i ze vzdálenosti dvou metrů bylo zřejmé, že jde o neoficiální záležitost. To jsem usoudil z titulu ,doktor‘ před vaším jménem, na který jako bakalář medicíny nemáte žádný právní nárok. Vím, že činovníci univerzity jsou pedantští, pokud jde o správné užívání titulů, proto jsem mohl s jistotou říci, že dopis je neoficiální povahy. Když jste se vrátil ke stolu a vytáhl dopis z obálky, zahlédl jsem, že je tištěný, a okamžitě mne napadlo, že půjde o bazar. Předtím jsem zvažoval i možnost, že jde o dopis politické povahy, ale to jsem při současné stagnující politické situaci zavrhl jako nepravděpodobné.

Když jste se vrátil ke stolu, na tváři jste měl stále ten samý výraz a bylo zřejmé, že pohled na

onu fotografii proud vašich myšlenek nezměnil.

V tom případě musela fotografie souviset s předmětem vašich myšlenek. Obrátil jsem tedy pozornost k fotografii a ihned jsem spatřil, že jste na ní zachycen jako člen jedenáctky Edinburské univerzity s klubovnou a kriketovým hřištěm v pozadí. Má nepatrná zkušenost s kriketovými kluby mi říká, že po kostelech a praporečnících kavalerie jsou to ty nejzadluženější věci pod sluncem. Když jste po svém návratu ke stolu vzal do ruky tužku a jal se kreslit na obálku linky, došel jsem k přesvědčení, že se snažíte udělat si názornou představu o nějakém zamýšleném vylepšení hřiště, jež má být z výnosu bazaru pořízeno. Vaše tvář dosud prozrazovala nerozhodnost, proto jsem vás vyrušil tou svou poznámkou, že byste se měl v tak dobročinné věci angažovat.“ Musel jsem se usmát nad tím, jak bylo jeho vysvětlení jednoduché. „Samozřejmě, bylo to naprosto snadné,“ řekl jsem.

Zdálo se mi, že se ho má poznámka dotkla. „A navíc mohu říci,“ pokračoval, „že onou konkrétní službou, o niž jste žádán, je sepsání příspěvku pro univerzitní album a že jste se právě rozhodl, že jako námět vám poslouží tato dnešní příhoda.“ „Ale jak jste…!“ zvolal jsem. „Vždyť je to přece naprosto snadné,“ odvětil, „proto tentokrát nechám řešení na vašem vlastním důvtipu. A já se zatím, jestli mne omluvíte,“ dodal a zvedl noviny, „vrátím k tomuto velice zajímavému pojednání o cremonských stromech a o tom, z jakého důvodu je jejich dřevo tak ceněno při výrobě houslí. Je to jeden z oněch drobných, okrajových problémů, které občas poutají mou pozornost.“

25

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 25

14.09.2017 14:38:38

ARTHUR CONAN DOYLE Domeček pro panenky, navržený a postavený pro Marii z Tecku, manželku Jiřího V., patří k nejpozoruhodnějším anglickým artefaktům dvacátého století. Tento dar lidu panovnici slouží jako historický důkaz života královské rodiny v onom období v Anglii.

Kromě nábytku a dalšího zařízení zhotoveného v měřítku 1 : 12 obsahuje téměř metr vysoká stavba i různé předměty, které skutečně fungují, například brokovnici lze nabít a dá se z ní vystřelit, záchody splachují, světla se rozsvěcí vypínačem. V garáži stojí šest automobilů, mezi nimi daimler a rolls-royce. Dost možná tím nejpůsobivějším je množství originálních uměleckých děl, jež se v domečku nachází – celkem jich je sedm set padesát.

Nejpozoruhodnější na celém díle je však bohatá knihovna, plná miniaturních knížek, přičemž každá z nich byla napsána speciálně pro tento účel. Svými díly tehdy přispěli Rudyard Kipling (jenž napsal sedm básní a knížečku také sám ilustroval), James Matthew Barrie, Aldous Huxley, John Buchan, M. R. James (je autorem duchařského příběhu o domečku pro panenky, kde straší), Thomas Hardy, William Somerset Maugham a Arthur Conan Doyle, který napsal rozkošnou parodii na Holmese a Watsona.

Povídka „Jak se Watson naučil Holmesovu fintu“ (How Watson Learned the Trick) vyšla knižně v dvousvazkové sbírce Kniha domečku pro panenky královny Marie z Tecku (The Book of the Queen’s Doll’s House, 1924), kterou sestavili A. C. Benson, sir Law­ rence Weaver a E. V. Lucas, v omezeném nákladu patnácti set výtisků.

26

256256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 26

652

14.09.2017 14:38:38

JAK SE WATSON NAUČIL HOLMESOVU FINTU (PŘ. PETR PÁLENSKÝ) Watson sledoval svého společníka bedlivě od chvíle, co zasedl ke snídani. Holmes náhodou vzhlédl a zachytil jeho pohled. „Nu, Watsone, o čem přemýšlíte?“ zeptal se. „O vás.“ „O mně?“ „Ano, Holmesi, přemýšlel jsem o tom, jak průhledné jsou ty vaše finty a jak je zvláštní, že o ně čtenáři stále jeví zájem.“ „Zcela s vámi souhlasím,“ pravil Holmes. „Vlastně, pokud si pamatuji, sám jsem již poznamenal něco v podobném smyslu.“ „Vaše metody,“ pravil Watson vážně, „se skutečně dají naučit velmi snadno.“ „Nepochybně,“ odvětil Holmes s úsměvem. „Možná byste se sám mohl pokusit tuto mou dedukční metodu prakticky předvést.“ „Bude mi potěšením,“ řekl Watson. „Mohu říci, že když jste dnes ráno vstal, byl jste velmi zamyšlený.“ „Výborně!“ pravil Holmes. „Jak jste na to přišel?“ „Protože obvykle velice dbáte o svůj zevnějšek, a přesto jste se dnes zapomněl oholit.“ „Probůh! Jak důmyslné!“ řekl Holmes. „Neměl jsem, Watsone, tušení, že jste tak bystrým

žákem. Odhalilo snad vaše ostříží oko ještě něco jiného?“ „Ano, Holmesi. Máte nějakého klienta jménem Barlow a jste s řešením toho případu v koncích.“ „Probůh, jak jste přišel na tohle?“ „Všiml jsem si jeho jména na obálce. Když jste ji otevřel, povzdechl jste si a zamračeně ji zastrčil do kapsy.“ „Obdivuhodné! Jste vskutku velice všímavý.

Dále?“ „Obávám se, Holmesi, že jste se dal na finanční spekulace.“ „A jak vás mohlo napadnout tohle, Watsone?“ „Otevřel jste noviny, ihned jste nalistoval stránku s burzovními zprávami a komentoval ji spokojeným mručením.“ „Nu, to je od vás velmi bystré, Watsone. Ještě něco?“ „Ano, Holmesi, oblékl jste si místo županu svůj černý kabát, což svědčí o tom, že každou chvíli očekáváte nějakého významného hosta.“ „Ještě něco?“ „Bezpochyby bych toho odhalil mnohem více, Holmesi, ale uvedl jsem jen těchto pár 27

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 27

14.09.2017 14:38:38

drobností, abych vám dokázal, že po světě chodí lidé, kteří se vám mohou v bystrosti rovnat.“ „A rovněž takoví, kteří jsou s bystrostí na štíru,“ pravil Holmes. „Přiznávám, že jich mnoho není, ale obávám se, milý Watsone, že vás musím počítat mezi ně.“ „Jak to myslíte, Holmesi?“ „Nu, můj milý příteli, myslím to tak, že vaše dedukce nebyly bohužel tak šťastné, jak bych si býval přál.“ „Myslíte tím, že jsem se mýlil?“

„Něco v tom smyslu, obávám se. Vezměme to tedy popořádku: Neholil jsem se, neboť břit­ vu jsem si dal poslat k brusiči. Kabát mám na sobě proto, že jdu brzy ráno bohužel k zubaři.

Jmenuje se Barlow a v dopise mi potvrzoval, že jsem objednán na dnešek. Hned vedle stránky s burzovními zprávami je stránka s výsledky kriketových zápasů, kterou jsem si nalistoval, abych zjistil, jak si vedlo Surrey proti Kentu. Jen ale vytrvejte, Watsone, vytrvejte! Je to velmi průhledná finta a bezpochyby se ji brzy naučíte.“

28

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 28

14.09.2017 14:38:38

Sherlock_46_(imprimatur).indd 29

14.09.2017 14:38:38

Sherlock_46_(imprimatur).indd 30

14.09.2017 14:38:38

ZNĂ ME JAKO SVOJE BOTY

Sherlock_46_(imprimatur).indd 31

14.09.2017 14:38:39

Sherlock_46_(imprimatur).indd 32

14.09.2017 14:38:39

VINCENT STARRETT Připadá mi, že se Charlesi Vincentu Emersonu Starrettovi (1886–1974) podařilo stát se jedním z největších amerických knihomilů, a jeho mladá dcera mu zajistila ten nejlepší epitaf, jaký si jen takový Sbok – užitečná zkratka Eugena Fielda, jež znamená „starý blázen ohledně knížek“ – může přát: Poslední knihomil. Když se u něj doma zastavil jakýsi dávný přítel, Starrettova dcera mu otevřela a vysvětlila, že její táta je „nahoře a hraje si s knížkami“.

Starrett napsal bezpočet esejů, životopisných děl, kritických studií a bibliografických textů o celé škále autorů, přičemž mnoho let vedl sloupek „Živé knihy“ v Chicago Tri­ bune. Jeho autobiografie Narozen v knihkupectví (Born in a Bookshop, 1965) by měla být povinnou četbou pro knihomoly všech věkových kategorií.

Napsal dlouhou řadu detektivních povídek a několik detektivních románů, včetně Vraždy na palubě „B“ (Murder on „B“ Deck, 1929), Uvnitř je mrtvola (Dead Man Inside, 1931) a Konce pana Garmenta (The End of Mr. Garment, 1932). Svou povídku „Recept na vraždu“ (Recipe for Murder) z roku 1934 rozpracoval do plnohodnotného románu Velký případ vraždy v hotelu (The Great Hotel Murder, 1935), podle něhož ještě v témže roce vznikl stejnojmenný film s Edmundem Lowem a Victorem McLaglenem.

Všichni se nejspíš shodnou na tom, že Starrettovými nejvýznačnějšími počiny byly jeho texty o Sherlocku Holmesovi, zejména Soukromý život Sherlocka Holmese (The Private Life of Sherlock Holmes, 1933) a povídka „Jedinečný Hamlet“ (The Unique Ham­let), kterou sherlockovci dlouhá desetiletí označují za nejlepší pastiš, jaký kdy kdo napsal. Soukromě ho v roce 1920 v omezeném (neznámo jak velkém) nákladu s pevnou vazbou vydal Starrettův přítel Walter M. Hill. Autor pravděpodobně obdržel deset výtisků se svým jménem na titulní straně. Zprávy o počtu výtisků s Hillovým jménem na titulní straně se různí; mohlo jich být třiatřicet, sto, sto deset, nebo dvě stě. Povídka byla vybrána do Queenova kvora (Queen’s Quorum, 1951), sbírky sto šesti nejvýznamnějších detektivních povídek, jaké byly kdy napsány, sestavené Ellerym Queenem.

33

256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 33

652 652 14.09.2017 14:38:39

JEDINEČNÝ HAMLET ANEB NEZAZNAMENANÉ DOBRODRUŽSTVÍ PANA SHERLOCKA HOLMESE (př. David Petrů) běhu vysoko kolena a u zaobleného pasu zdobené vesty mu nadskakoval těžký dvojitý zlatý řetěz od hodinek. Jednou rukou si zoufale přidržoval vysoký hedvábný klobouk, zatímco druhou tajemně gestikuloval ve vzduchu se zaujetím, jež hraničilo s nepříčetností. Téměř jsme rozeznávali křečovité cukání v jeho rysech. „Co ho asi tak u všech svatých může trápit?“ podivil jsem se. „Podívejte, jak si prohlíží všechny domy, které míjí.“ „Dívá se na čísla,“ podotkl Sherlock Holmes s neposedně těkajícíma očima, „a domnívám se, že největší potěšení mu přinese to naše. Jeho profese je zajisté zcela zjevná.“ „Bankéř, předpokládám, či každopádně někdo movitější,“ odhadl jsem a zároveň přemítal, jaká zvláštní maličkost mohla mému pozoruhodnému společníkovi na první pohled prozradit mužovo povolání. „Movitější ano,“ potvrdil Holmes s rozpustilým úsměškem, „avšak bankéř tak docela ne, Watsone. Povšimněte si, jak má u těch jinak excelentních šatů prověšené kapsy a jak výrazné zanícení se mu zračí v očích. Musel bych se velmi mýlit, kdyby nám nešel povědět o nějaké sbírce.“

I. „Holmesi,“ pravil jsem jednoho rána, zatímco jsem stál u našeho arkýřového okna a nečinně hleděl na ulici, „tamhle jde najisto nějaký blázen.

Někdo nejspíš neobezřetně nechal otevřené dveře a ten nebožák jimi utekl. Jak žalostný pohled!“ Bylo skvostné jarní jitro, vál svěží větřík a slunce lákalo ven, v tak časnou hodinu však většina lidí dosud spala. Pod okapy sousedních domů švitořili ptáci a ze vzdálenějšího konce ulice se slabě neslo monotónní vyvolávání opraváře deštníků; přes dláždění se přeplížila štíhlá kočka a zmizela na našem dvoře; většina ulice však byla prázdná, vyjma onoho výstředního ­ individua, jež zavdalo podnět k mému ­zvolání.

Sherlock Holmes se lenivě zvedl z křesla, v němž si do té chvíle hověl, a postavil se vedle mě, dlouhé nohy rozkročené a ruce v kapsách županu. Sotva onu podivnou osobu spatřil přicházet, usmál se. Navzdory nezvyklému chování zjevně nešlo jen tak o ledaskoho, neboť dotyčný byl vysoký a tělnatý, se staromódními kotletami, a působil pozoruhodně úctyhodně. Prapodivně klusal, jako unavený lovecký pes, zvedal při 34

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 34

14.09.2017 14:38:39

„Můj ty janku!“ zvolal jsem. „V jeho věku a postavení! Na co by mohl vybírat? A že by šel zrovna k nám, navíc v tak časnou hodinu –“ „O sbírce knih,“ přerušil mne stroze můj přítel. „Je to profesionální sběratel knih. Specializuje se na Caxtona, Elzevira, Gutenbergovy Bible, folia; nikoli na veřejné sbírky pro sirotčince či nemocnice. Pohleďte, zatáčí sem, jak jsem předvídal, a za okamžik bude stát na předložce před naším krbem a přednášet nám drásavý příběh nějakého jedinečného tisku a jeho nepochopitelného zmizení.“ Oči se mu leskly a s hlubokým uspokojením si mnul ruce. Nemohl jsem než doufat, že se Holmes ve svých domněnkách nemýlí, neboť již několik týdnů neměl na co upřít svůj intelekt a já žil v setrvalých obavách, že stimulaci, jíž se jeho činorodý mozek dožadoval, začne hledat v dávno zapovězené lahvičce s kokainem.

Sotva Holmes domluvil, rozlehl se bytem cinkot zvonku od domovních dveří; bylo slyšet spěšné kroky na schodišti a následně zmučené bědování paní Hudsonové, jejíž zvýšený namítavý hlas dával tušit, že jí bylo odepřeno její výsadní právo nejprve nám donést návštěvníkovu vizitku. Pak se rázně rozlétly dveře a předmět našeho předešlého rozboru vklopýtal doprostřed pokoje, kde se, bez jediného slova či znamení, jímž by naznačil své úmysly, skácel na koberec.

Zůstal ležet jako ohromný žok, s hlavou na okraji zdobeném třásněmi a chodidly v násypníku na uhlí; a za jeho nehybnými rty zůstala zapečetěná ona úžasná historka, kterou nám přišel sdělit – a o tom, že je úžasná, nemohlo být vzhledem k návštěvníkovu nezvyklému chování nejmenších pochyb.

Sherlock Holmes svižně odběhl pro láhev brandy, zatímco já poklekl k té zhroucené hoře masa a povolil vytahaný límeček. Náš host nebyl mrtev, a když jsme mu mezi zuby vklínili hrdlo

láhve, nejistě se posadil a přejel si rozechvělou dlaní přes oči. Poté se vyškrábal na nohy, rozpačitě se omluvil za svou slabost a svalil se do křesla, jež mu Holmes vstřícně přistrčil. „Tak je to správně, pane Harringtone Edwardsi,“ pronesl můj společník konejšivě. „Ničeho se neobávejte, drahý pane, a až se vám vrátí ztracený klid, budeme připraveni vás vyslechnout.“ „Vy mne tedy znáte?“ zvolal ihned náš host s překvapeně zdviženým obočím a pýchou v hlase. „Do této chvíle jsem o vás neslyšel, ale přejete‑li si tajit svou totožnost, udělal byste lépe, kdybyste svá ex libris nechával doma.“ S těmi slovy mu Holmes podal balíček složených papírových štítků, který před okamžikem sebral z podlahy. „Když jste se nám tu tak nešťastně zhroutil, vypadla vám z klobouku,“ dodal rozmarně. „Pravda, pravda,“ pokýval hlavou sběratel a po tváři se mu rozlil ruměnec. „Už si vzpomínám; klobouk mi byl trochu velký, a tak jsem jich pár přeložil a zasadil je dovnitř. Zapomněl jsem na to.“ „Není škoda používat tak pěkné leptané štítky k tak sprostým účelům?“ usmál se můj společník. „Ale to je vaše věc. A nyní, pane, pakliže se vám již vrátil klid, pojďme si poslechnout, co vás, sběratele tisků, sídlem ve vile Poke Stogis – jméno stojí na štítku –, přivádí do kanceláře pana Sherlocka Holmese, poradního experta ve věcech kriminalistických. Takto vás jistě nemohlo rozrušit nic menšího než krádež původního Mohamedova Koránu.“ Pan Harrington Edwards se tomu žertu mdle zasmál, potom si povzdechl. „Želbohu,“ zamumlal, „kéž by tomu tak bylo! Ale měl bych začít od začátku.

V prvé řadě je třeba, abyste věděli, že jsem největším shakespearovským znalcem na světě.

35

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 35

14.09.2017 14:38:39

Má shakespearovská sbírka nemá sobě rovnu a značný podíl světových vědomostí o pravém Shakespearovi vzešel z mého pera. Jednu knihu jsem však nevlastnil; byl to unikát, v pravém smyslu tohoto zneužívaného slova; jednalo se o největší shakespearovskou raritu na světě.

O samé její existenci vědělo jen pár lidí, neboť se tato skutečnost udržovala v tajnosti mezi hrstkou vyvolených. Kdyby se rozneslo, že se tato kniha nachází v Anglii – ba vlastně kdekoli –, bohatí Američané by jejího vlastníka nepochybně uštvali k smrti.

Patřila mému příteli – a toto vám sděluji v té nejpřísnější důvěrnosti –, mému příteli siru Nathanielovi Brooke-Bannermanovi, který je ve Waltonu nad Waltonem mým sousedem. Naše obydlí od sebe nedělí víc než dvě stě metrů a vzájemné přátelství nás sblížilo natolik, že jsme před několika lety nechali odstranit plot mezi našimi pozemky a oba se můžeme volně procházet či bloumat v hájemství toho druhého.

Již několik let nyní pracuji na své nejvýznamnější knize – na svém životním díle. Mělo by jít zároveň o mou knihu poslední, v níž chci shrnout výsledky svého celoživotního studia a badatelské práce. Pane, věřte mi, že znám alžbětinský Londýn lépe než jakákoli živá duše, a někdy si dokonce říkám, že lépe než jakákoli duše živá či mrtvá…“ Zničehonic mu vyhrkly slzy. „Ale no tak, no tak,“ pronesl vlídně Sherlock Holmes. „Netrapte se. Pokračujte prosím ve svém zajímavém vyprávění. O jakou knihu šlo – která, jak jsem vyrozuměl, neznámo jak zmizela.

Měl jste ji od svého přítele vypůjčenou?“ „K tomu jsem se právě chystal dospět,“ odpověděl pan Harrington Edwards otíraje si slzy. „Pokud jde o pomoc, pane Holmesi, obávám se, že zde ani vy nic nezmůžete. Jak správně předpokládáte, zmíněnou knihu jsem potřeboval. Jelikož znám její hodnotu, tedy přesněji, jelikož

vím, že její cena je nevyčíslitelná, a vím, jak ji sir Nathaniel zbožňuje, zdráhal jsem se o její zapůjčení požádat. Ale musel jsem ji mít, protože bez ní jsem nemohl své dílo dokončit, a nakonec jsem o ni poprosil. Navrhl jsem, že přijdu k němu domů a prostuduji svazek pod jeho dohledem, že bude po celou dobu mého zkoumání sedět po mém boku a že u každých dveří a každého okna bude stát někdo ze služebnictva s brokovnicí v ruce.

Jistě si dokážete představit můj úžas, když se sir Nathaniel mým navrhovaným opatřením vysmál. ,Drahý Edwardsi,‘ řekl mi, ,to vše by zajisté bylo namístě, kdybyste byl Arthur Rambridge nebo sir Homer Nantes (což jsou, abyste chápal, dva význační představitelé Britského muzea) či snad pan Henry Hutterson, ten americký železniční magnát; ale vy jste můj přítel Harrington Edwards a smíte si tu knihu odnést s sebou domů na tak dlouho, jak jen budete potřebovat.‘ Ujišťuji vás, že jsem vehementně protestoval, on si však stál na svém, a jelikož mne tento jeho projev úcty velmi dojal, nakonec jsem souhlasil, ať je po jeho. Dobrý bože! Kéž bych byl zůstal neoblomný! Kéž bych byl…!“ Odmlčel se a na okamžik zíral do prázdna před sebe. Zrak upíral na perský pantoflíček na zdi, v jehož špičce Holmes přechovával tabák, ale viděli jsme, že myšlenkami bloudí kdesi v dáli. „Prosím, pane Edwardsi,“ oslovil jej Holmes pevně, „necháváte se přehnaně vyvádět z míry.

A nepřiměřeně napínáte naši zvědavost. Zatím jste nám neřekl, o jakou knihu se jedná.“ Pan Harrington Edwards ztuhlými prsty sevřel područku křesla, v němž seděl. Potom promluvil tlumeným, napjatým hlasem: „Jednalo se o kvartové vydání Hamleta z roku 1602, jež Shakespeare daroval svému příteli Draytonovi, se čtyřřádkovým věnováním napsaným a podepsaným Mistrovou vlastní rukou!“ 36

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 36

14.09.2017 14:38:39

„Svatá dobroto!“ zvolal jsem. Holmes dlouze, tiše hvízdl úžasem. „Je to tak,“ zasténal sběratel. „Tuto knihu jsem si vypůjčil a tuto knihu jsem ztratil! Dlouho hledané kvarto z roku 1602, vlastnoručně podepsané Shakespearem! Jeho největší drama, z vydání o rok staršího, než je to nejstarší známé; dokonale zachovaný exemplář, a se čtyřmi ručně psanými řádky! Unikátní! Jedinečné! Úchvatné!

Ohromující! Fantastické! Neuvěřitelné! Ne–“ Zdálo se, že by byl schopen pokračovat donekonečna, ale Holmes, který zprvu seděl nehybně, šokován významem ztracené knihy, posléze proud adjektiv přerušil. „Oceňuji vaše pohnutí, pane Edwardsi,“ pronesl, „a zmíněná kniha si vskutku všechna ta označení zaslouží. Je skutečně tak důležitá, že se musíme neprodleně pustit do řešení problému, jak ji získat zpět. Předpokládám, že svazek je na první pohled identifikovatelný.“ „Pane Holmesi,“ řekl upřímně náš klient, „je naprosto nemožné jej skrýt. Je to kniha tak významná, že když ji sir Nathaniel Brooke-Ban­ nerman získal, ihned svolal k poradě ty nejvěhlasnější knihvazače britského impéria, z nichž se zúčastnili pan Riviere, pánové Sangorski a Sutcliffe, pan Zaehnsdorf a další. Jen oni, já a další dvě osoby vědí o existenci knihy. Když vám povím, že je vázána v hnědém leštěném safiánu, prvotřídní kvality, s koženými drážkami, ozdobnou hnědou safiánovou předsádkou, celá ručně zdobená zlatými ornamenty, vykládaná sedmi sty padesáti kousky rozličně barvené kůže a obohacená vložením sedmaosmdesáti drahých kamenů, nemusím nejspíš dodávat, že tento vzhled se nikdy nepodaří okopírovat, a to jsem vám nepodal zdaleka úplný výčet jejích krás. Vazbu osobně vyrobili pánové Riviere, Sangorski, Sutcliffe a Zaehnsdorf, kteří se při práci doplňovali, a jedná se o dílo tak kouzel-

né, že by kdokoli ochotně tisíckrát zemřel, jen aby se mohl stát na dvacet minut jeho vlastníkem.“ „Panečku,“ pravil Sherlock Holmes, „musí jít o vskutku nádherný kousek, a z vašeho popisu, jakož i na základě vlastního odhadu jeho významu předpokládám, že jde o předmět poněkud vybočující z kategorie cenných knih.“ „Její hodnota je nevyčíslitelná!“ zvolal pan Harrington Edwards. „Ani kdyby se sečetlo jmění celé Indie, Mexika a Wall Street, nedala by se jím zaplatit.“ „A vy tedy toužíte získat tu knihu zpět?“ zeptal se Sherlock Holmes a pronikavě se na něj zahleděl. „Pro všechno na světě!“ vyjekl sběratel, zakoulel očima a zašermoval před sebou rukama. „To si myslíte –“ Holmes dvakrát mlaskl a přerušil jej. „Jen jsem vás zkoušel. Jde o knihu, která by i vás, pane Harringtone Edwardsi, dokázala pohnout ke krádeži… ale tuto možnost můžeme s klidným svědomím vyloučit. Vaše emoce jsou skutečně upřímné, a navíc jste si příliš dobře vědom toho, jak obtížné by bylo svazek, který jste nám popsal, ukrýt. Vskutku, zcizit takovou věc a chovat ji delší dobu ve vlastnictví by mohl jen někdo opravdu troufalý. Popište nám prosím, jak přesně jste o ni přišel.“ Pan Harrington Edwards popadl láhev brandy, jež mu stála u lokte, a jedním douškem ji vyprázdnil. Takto posílen se jal pokračovat ve svém vyprávění: „Jak jsem povídal, sir Nathaniel mne přinutil půjčit si knihu domů, byť jsem se sám stavěl proti tomu. Toho večera, kdy jsem se pro ni zastavil, mi sdělil, že mě cestou přes pozemky k mému domovu doprovodí dva jeho ozbrojení sluhové. ,Ne že by hrozilo nějaké nebezpečí,‘ prohlásil, ,ale vy se budete cítit lépe,‘ a já mu dal srdečně 37

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 37

14.09.2017 14:38:39

POZNÁMKA NAKLADATELE Původní vydání The Big Book of Sherlock Holmes Stories na přední straně obálky tvrdí, že čtenář právě bere do rukou „největší sbírku příběhů Sherlocka Holmese, která kdy byla shromážděna“. Tuto informaci jsme sice neověřovali, považujeme však za důležité tuzemské čtenáře upozornit na fakt, že české vydání se tímto titulem honosit nemůže – oproti tomu americkému totiž neobsahuje povídky „The Case of The Gifted Amateur“, jejímž autorem je J. C. Mastermann, a „The Adventures of Curious Canary“ Barryho Daye, neboť majitel práv nesvolil k jejich publikování.

Kniha – jak její editor hned zkraje naznačuje – nemá jinou ambici než ukázat pestrost (ať už je kvalita jednotlivých povídek jakákoli), jíž příběhy, v nichž vystupuje postava Velkého detektiva (aniž by jejich autorem byl Arthur Conan Doyle), oplývají. Poukázat má též na velké časové rozpětí, ve kterém tyto příběhy vznikaly a vznikají, a tím i na životnost a neumdlévající inspirativnost Doylem vytvořených postav a příběhů.

I z tohoto důvodu následujeme původní editorské řešení a jednotlivé povídky nevybavujeme poznámkovým aparátem, ani neuvádíme zdroje citací přímo v hlavním textu, jelikož je povětšinou evidentní, kdy je Arthur Conan Doyle citován, resp. z jakého příběhu ona citace pochází.

Za primární odkazované znění Doylova díla pro naši knihu považujeme pětisvazkový „sherlockovský“ soubor, který vyšel v edici Máj v sedmdesátých letech a jenž obsahuje kánon. Jedná se o Příběhy Sherlocka Holmese (př. Vladimír Henzl, Zora Wolfová, Jan Zábrana, Praha: Mladá fronta, 1971), Vzpomínky na Sherlocka Holmese (př. Jan Zábrana, Praha: Mladá fronta, 1972), Návrat Sherlocka Holmese (př. František Jungwirth, Praha: Mladá fronta, 1973), Údo­ lí strachu (př. František Gel a Jan Zábrana, Praha: Mladá

fronta, 1974) a Poslední poklonu Sherlocka Holmese (př. Eva Kondrysová, Praha: Mladá fronta, 1975). Tyto překlady také primárně uvádíme v medailoncích autorů jednotlivých povídek, v nichž se snažíme odkazem na rok vydání upozorňovat na ta z děl, jež byla přeložena do češtiny. Byl‑li dotyčný titul publikován ve vícero vydáních, odkazujeme zpravidla na první knižní vydání, nebo na takové vydání, které by mělo být čtenáři dostupné. Podrobnosti o jednotlivých vydáních jsou pak podle českého názvu a roku vydání snadno dohledatelná v katalogu Národní knihovny.

Jazyková úprava textu vychází ze současné jazykové normy, zároveň však s odkazem na zmiňované překlady kánonu ponechává některá, z dnešního pohledu snad již lehce zastaralá či neobvyklá pravopisná řešení. Protože překládané povídky vznikaly leckdy i mnoho desítek let od sebe, dochází v jejich převodech k rozličným kolísáním i stylovým odlišnostem, tak jako tomu je i v originálech – pokoušet se příběhy v tomto ohledu zcela sjednotit by ve výsledku vedlo k produkování velmi nerealistického, nevhodně nivelizovaného tvaru.

Spolu s editorem Otto Penzlerem bychom na závěr chtěli i my poděkovat za svolení s otištěním povídek následujícím majitelům práv, jakož i všem českým překladatelům, kteří se práce na nich ujali: Kingsley Amis: “The Darkwater Hall Mystery” by Kingsley Amis, copyright © 1978 by Kingsley Amis, copyright © 2014 by the Kingsley Amis Estate. Originally published in Playboy (May 1978). Reprinted by permis­ sion of The Wylie Agency LLC, on behalf of the Estate of Sir Kingsley Amis.

Translation © Věra Klásková, 2017

890

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 890

14.09.2017 14:39:05

anonymous: “Herlock Shomes at It Again” Translation © Věra Klásková, 2017 anonymous: “Sherlock Among the Spirits” Translation © Michal Prokop, 2017 anonymous: “Sherlock Holmes vs. Conan Doyle” Translation © Petra Pachlová, 2017 Poul Anderson: “The Martian Crown Jewels” by Poul Anderson, copyright © 1958 by the Trigonier Trust. Originally published in Ellery Queen’s Mystery Magazine (February 1958). Reprinted by permission of Karen K. Anderson.

Translation © Michal Prokop, 2017 Anthony Armstrong: “The Reigate Road Murder” Translation © Věra Klásková, 2017 Bliss Austin: “The Final Problem” by Bliss Austin, copyright © 1946 by Bliss Austin. Originally published in The Queen’s Awards, edited by Ellery Queen (Little, Brown and Company, 1946). Reprinted by permission of Winifred Morton and Peter Austin.

Translation © Eva Klimentová, 2017 John Kendrick Bangs: “A Pragmatic Enigma” Translation © Eva Klimentová, 2017 Robert Barr: “Detective Stories Gone Wrong: The Adventures of Sherlaw Kombs” Translation © Petra Pachlová, 2017 James Matthew Barrie: “The Adventure of The Two Collaborators” Translation © Pavel Pokorný, 2017 James Matthew Barrie: “An Evening with Sherlock Holmes” Translation © Petra Pachlová, 2017 James Matthew Barrie: “The Late Sherlock Holmes” Tranbslation © Petra Pachlová, 2017 Sam Benady: “The Abandoned Brigantine” by Sam Benady, copyright © 1990 by Sam Benady. Originally published in Sherlock Holmes in Gibraltar (Gibraltar Books, 1990). Reprinted by permission of the author.

Translation © Eva Klimentová, 2017 E. F. Benson and Eustace H. Miles: “The Return of Sherlock Holmes” Translation © Věra Klásková, 2017

Anthony Boucher: “The Adventure of the Bogle‑Wolf ” by Anthony Boucher, copyright © 1949 by Anthony Boucher. Originally published in Illustrious Clienťs Second Case-Book, edited by J. N. Williamson (Indianapolis, Ind.: The Illustrious Clients, 1949). Reprinted by permission of Curtis Brown, Ltd. in association with Kristin Olson Literary Agency s.r.o.

Translation © Michal Prokop, 2017 Rick Boyer: “The Adventure of Zolnay, the Aerialist” Translation © Eva Klimentová, 2017 Gregory Breitman: “The Marriage of Sherlock Holmes” (Translated from the Russian by Benjamin Block) Translation © Věra Klásková, 2017 Carole Buggé: “The Strange Case of the Tongue-Tied Tenor” by Carole Buggé, copyright © 1994 by Carole Bug­gé. Originally published in The Game Is Afoot, edited

by Marvin Kaye (St. Martin’s Press, 1994). Reprinted by permission of the author.

Translation © Jana Jašová, 2017 Anthony Burgess: “Murder to Music” by Anthony Burgess, copyright © 1989 by Anthony Burgess. Originally published in The Deviľs Mode, by Anthony Burgess (Random House, 1989). Reprinted by permission of David Higham Associates Limited, London.

Translation © David Petrů, 2017 Peter Cannon: “The Adventure of the Noble Husband” by Peter Cannon, copyright © 1998 by Peter Cannon. Originally published in The Confidential Casebook of Sherlock Holmes, edited by Marvin Kaye (St. Martin’s Press, 1998). Reprinted by permission of the author.

Translation © Eva Klimentová, 2017 Arthur Chapman: “The Unmasking of Sherlock Holmes” Translation © Věra Klásková, 2017 Logan Clendening: “The Case of the Missing Patriarchs” Translation © Michal Prokop, 2017 A. B. Cox: “Holmes and the Dasher” by A. B. Cox, copyright © 1925 by A. B. Cox. Originally published in Jugged Journalism (Herbert Jenkins Ltd., 1925). Reprinted by permission of The Society of Authors, London.

Translation © Pavel Pokorný, 2017

891

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 891

14.09.2017 14:39:05

Bill Crider: “The Adventure of the Venomous Lizard”

by Bill Crider, copyright © 1999 by Bill Crider. Originally published in The New Adventures of Sherlock Holmes (revised paperback edition), edited by Martin H. Greenberg, Carol-Lynn Rössel Waugh, and Jon L. Lellenberg (Carroll & Graf, 1999). Reprinted by permission of the author.

Translation © Tomáš Suchomel, 2008. Vydání druhé, původně v Martin H. Greenberg, Carol-Lynn Rössel Waughová, Jon L. Lellenberg (eds.): Nová dobrodružství Sherlocka Holmese (Brno: Jota, 2008).

David Stuart Davies: “The Darlington Substitution Scandal” by David Stuart Davies, copyright © 1997 by David Stuart Davies. Originally published in The Mammoth Book of New Sherlock Holmes Adventures, edited

by Mike Ashley (Robinson, 1997). Reprinted by permis­ sion of the author.

Translation © Milena Pellarová, 2017 August Derleth: “The Adventure of the Remarkable Worm” by August Derleth, copyright © 1952 by August Derleth. Originally published in Three Problems for Solar Pons by August Derleth (Mycroft & Moran, 1952). Reprinted by permission of Arkham House Publishers.

Translation © Pavel Pokorný, 2017 Colin Dexter: “A Case of Mis-Identity” by Colin Dexter, copyright © 1989 by Colin Dexter. Originally published in Winter’s Crimes, edited by Hilary Hale (Macmil­ lan, 1989). Reprinted by permission of the author.

Translation © David Petrů, 2017 Arthur Conan Doyle: “Conan Doyle Tells the True Story of Sherlock Holmes’s End” Translation © Věra Klásková, 2017 Arthur Conan Doyle: “The Field Bazzar” Translation © Petr Pálenský, 2004. Vydání třetí, původně v Arthur Conan Doyle: Zapomenuté případy Sher­ locka Holmese (Brno: Jota, 2004).

Arthur Conan Doyle: “How Watson Learned the Trick” Translation © Petr Pálenský, 2004. Vydání třetí, původně v Arthur Conan Doyle: Zapomenuté případy Sher­ locka Holmese (Brno: Jota, 2004).

edited by Martin H. Greenberg, Jon Lellenberg, and Daniel Stashower (Carroll & Graf, 2006). Reprinted by permission of the author.

Translation © Michal Prokop, 2017 Lyndsay Faye: “The Case of Colonel Warburton’s Madness” by Lyndsay Faye, copyright © 2009 by Lyndsay Faye. Originally published in Sherlock Holmes in America, edited by Martin H. Greenberg, Jon L. Lellenberg, and Daniel Stashower (Skyhorse Publishing, 2009). Reprinted by permission of the author.

Translation © Michal Prokop, 2017 George F. Forrest: “The Adventures of the Diamond Necklace” Translation © Věra Klásková, 2017 Robert L. Fish: “The Adventure of the Ascot Tie” by Robert L. Fish, copyright © 1960 by the Mamie K. Fish Revocable Trust. Originally published in Ellery Queen’s Mystery Magazine (February 1960). Reprinted by permis­ sion of Cathy Burns, trustee of the Mamie K. Fish Revocable Trust.

Translation © Věra Klásková, 2017 William O. Fuller: “A Night with Sherlock Holmes” Translation © Milena Pellarová, 2017 Neil Gaiman: “The Case of Death and Honey” by Neil Gaiman, copyright © 2011 by Neil Gaiman. Originally published in A Study in Sherlock: Stories Inspired by the Holmes Canon Anthology, edited by Laurie R. King and Leslie S. Klinger (Bantam Books, 2011). Reprinted by permission of Writers House Inc., on behalf of the author.

Translation © Viktor Janiš, 2012. Vydání druhé, původně v Jonathan Strahan (ed.): Nejlepší science fiction a fantasy 2011 (Plzeň: Laser, 2012).

Davis Grubb: “The Brown Recluse” by Davis Grubb, copyright © 1979 by Davis Grubb. Originally published in Shadows 3, edited by Charles L. Grant (Doubleday, 1980). Reprinted by permission of Susan Grubb and Trevor McNeill, proprietors of the Estate of Davis Grubb.

Translation © Milena Pellarová, 2017

Loren D. Estleman: “The Devil and Sherlock Holmes”

by Loren D. Estleman, copyright © 2006 by Loren D. Estleman. Originally published in Ghosts of Baker Street,

Bret Harte: “The Stolen Cigar-Case” Translation © David Petrů, 2017

892

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 892

14.09.2017 14:39:05

H. F. Heard: “The Enchanted Garden” by H. F. Heard, copyright © 1949 by the American Mercury, Inc., copyright renewed 1976 by Davis Publications, Inc. Copyright transferred to the Barrie Family Trust. Originally published in Ellery Queen’s Mystery Magazine (March 1949). Reprinted by permission of Harold Ober Associates Incorporated.

Translation © Eva Klimentová, 2017 O. Henry: “The Sleuths” Translation © Pavel Pokorný, 2017 Edward D. Hoch: “The Adventure of the Cipher in the Sand” by Edward D. Hoch, copyright © 1999 by Edward D. Hoch (The Mysterious Bookshop, 1999). Reprinted by permission of Patricia M. Hoch.

Translation © Milena Pellarová, 2017 Dorothy B. Hughes: “Sherlock Holmes and the Muffin”

by Dorothy B. Hughes, copyright © 1987 by Dorothy B. Hughes. Originally published in The New Adventures of Sherlock Holmes, edited by Martin Hany Greenberg and Carol-Lynn Rössel Waugh (Carroll & Graf, 1987).

Permis­sion granted by Blanche C. ­Gregory Inc., on behalf of the Dorothy B. Hughes Trust.

Translation © Tomáš Suchomel, 2008. Vydání druhé, původně v Martin H. Greenberg, Carol-Lynn Rössel Waughová, Jon L. Lellenberg (eds.): Nová dobrodružství Sherlocka Holmese (Brno: Jota, 2008).

James C. Iraldi: “The Problem of the Purple Maculas” Translation © Milena Pellarová, 2017 William B. Kahn: “The Succored Beauty” Translation © Věra Klásková, 2017 Stuart M. Kaminsky: “The Man from Capetown” by Stuart M. Kaminsky, copyright © 2001 by Double Tiger Productions, Inc. Originally published in Murder in Baker Street: New Tales of Sherlock Holmes, edited by Martin H. Greenberg, Jon L. Lellenberg, and Daniel Stashower (Carroll & Graf, 2001). Reprinted by permission of Double Tiger Productions, Inc. Translation © Milena Pellarová, 2017

Herbert Harris (Gollancz, 1980). Reprinted by permission of Sheila Keating.

Translation © Milena Pellarová, 2017 Laurie R. King: “Mrs. Hudson’s Case” by Laurie R. King, copyright © 1997 by Laurie R. King. Originally published in Crime Through Time, edited by Miriam Grace Monfredo and Sharan Newman (Berkley, 1997).

Reprinted by permission of the author.

Translation © Věra Klásková, 2017 Stephen King: “The Doctor’s Case” by Stephen King, copyright © 1987 by Stephen King. Originally published in The New Adventures of Sherlock Holmes, edited by Martin Harry Greenberg and Carol-Lynn Rössel Waugh (Carroll & Graf, 1987) and collected in Nightmares & Dreamscapes, by Stephen King (Pocket Books, 2009).

Used by permission. All rights reserved. Reproduced by permission of Hodder and Stoughton Limited.

Translation © David Petrů, 2004. Vydání druhé, původně v Stephen King: Pátá čtvrtina (Praha: Beta, 2004).

Hugh Kingsmill: “The Ruby of Khitmandu” by Arth_r C_n_n D__yle and E. W. H_rn_ng, copyright © 1932 by Hugh Kingsmill. Originally published in The Bookman (April 1932). Reprinted by permission of the Executor of the Estate of Hugh Kingsmill.

Translation © Pavel Pokorný, 2017 Leslie S. Klinger: “The Adventure of the Wooden Box”

by Leslie S. Klinger, copyright © 1999 by Leslie S. Klinger (The Mysterious Bookshop, 1999). Reprinted by permission of the author.

Translation © Milena Pellarová, 2017 Jon Koons: “The Adventure of the Missing Countess”

by Jon Koons, copyright © 1994 by Jon Koons. Originally published in The Game Is Afoot, edited by Marvin Kaye (St. Martin’s Press, 1994). Reprinted by permission of the author.

Translation © Věra Klásková, 2017

H. R. F. Keating: “A Trifling Affair” by H. R. F. Keating, copyright © 1980 by H. R. F Keating. Originally published in John Creasey’s Crime Collection, edited by

Ring W. Lardner: “A Study in Handwriting” Translation © Eva Klimentová, 2017 Stephen Leacock: “An Irreducible Detective Story” Translation © Věra Klásková, 2017

893

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 893

14.09.2017 14:39:05

Tanith Lee: “The Human Mystery” by Tanith Lee, copyright © 1999 by Tanith Lee. Originally printed in More Holmes for the Holidays, edited by Martin H. Greenberg, Jon L. Lellenberg, and Carol-Lynn Rössel Waugh (Berkley, 1999). Reprinted by permission of the author.

Translation © Eva Klimentová, 2017 R. C. Lehman: “The Duke’s Feather” Translation © Petra Pachlová, 2017 John T. Lescroart: “The Adventure of the Giant Rat of Sumatra” by John T. Lescroart, copyright © 1997 by Lescroart Corporation. Originally published in Mary Hig­gins Clark Mystery Magazine (Summer/Fall 1997).

Reprinted by permission of the author.

Translation © Věra Klásková, 2017 John Lutz: “The Infernal Machine” by John Lutz, copyright © 1987 by John Lutz. Originally published in The New Adventures of Sherlock Holmes, edited by Martin H. Greenberg and Carol-Lynn Rössel Waugh (­Carroll & Graf, 1987). Reprinted by permission of the author.

Translation © Tomáš Suchomel, 2008. Vydání druhé, původně v Martin H. Greenberg, Carol-Lynn Rössel Waughová, Jon L. Lellenberg (eds.): Nová dobrodružství Sherlocka Holmese (Brno: Jota, 2008).

Roy L. McCardell: “The Sign of ‚400’” Translation © Petra Pachlová, 2017 Kenneth Millar: “The South Sea Soup Co.” by Ken­ neth Millar, copyright © 1931 by Kenneth Millar. Originally published in The Grumbler (1931). Reprinted by permission of Harold Ober Associates, on behalf of Margaret Millar Charitable Remainder Trust.

Translation © Eva Klimentová, 2017 A. A. Milne: “The Rape of the Sherlock” Translation © Eva Klimentová, 2017 Kenneth Millar: “The South Sea Soup Co.” Translation © Eva Klimentová, 2017 Michael Moorcock: “The Adventure of the Dorset Street Lodger” by Michael Moorcock, copyright © 1993 by Michael and Linda Moorcock. Originally published in The Adventure of the Dorset Street Lodger, by Michael Moorcock, privately printed for David Shapiro and Joe Piggott,

1993. Reprinted with permission of the Howard Morhaim Literary Agency, Inc. Translation © Věra Klásková, 2017 Christopher Morley: “Codeine (7 Per Cent)” by Christopher Morley, copyright © 1945 by Christopher Morley, copyright renewed 1973 by John Christopher Woodruff. Originally published in Ellery Queen‘s Mystery Magazine (November 1945). Reprinted by permission of John Christopher Woodruff, Executor of the Estate of Christopher Morley.

Translation © Eva Klimentová, 2017 Stuart Palmer: “The Adventure of the Marked Man” by Stuart Palmer, copyright © 1944 by The American Mercury, Inc. for Ellery Queen‘s Mystery Magazine, copyright renewed. Originally published in Ellery Queen’s Mystery Magazine (July 1944). Reprinted by permission of the Estate of Stuart Palmer and JABberwocky Literary Agency, Inc. Translation © Věra Klásková, 2017 Edmund Pearson: “Sherlock Holmes and the Drood Mystery” Translation © Věra Klásková, 2017 Barry Perowne: “Raffles: The Enigma of The Admiral’s Hat” Translation © Martin Pokorný, 2017 Barry Perrowne: “Raffles on the Trail of the Hound” Translation © Martin Pokorný, 2017 Anne Perry: “Hostage to Fortune” by Anne Perry, copyright © 1999 by Anne Perry. Originally published in The New Adventures of Sherlock Holmes (revised paperback edition), edited by Martin H. Greenberg, Jon L. Lellenberg, and Carol-Lynn Rössel Waugh (Carroll & Graf, 1999). Reprinted by permission of Donald Maass Literary Agency, on behalf of the author.

Translation © Tomáš Suchomel, 2008. Vydání druhé, původně v Martin H. Greenberg, Carol-Lynn Rössel Waughová, Jon L. Lellenberg (eds.): Nová dobrodružství Sherlocka Holmese (Brno: Jota, 2008).

Thomas Perry: “The Startling Events in the Electrified City” by Thomas Perry, copyright © 2011 by Thomas Perry. Originally published in A Study in Sherlock, edited

by Laurie R. King and Leslie S. Klinger (Bantam Books, 2011). Reprinted by permission of the author.

Translation © Věra Klásková, 2017

894

7256 52256 Sherlock_46_(imprimatur).indd 894

14.09.2017 14:39:05

S. C. Roberts: “The Strange Case of the Megatherium Thefts ” Translation © Eva Klimentová, 2017 Stanley Rubinstein: “Sheer Luck Again” Translation © Věra Klásková, 2017 Vincent Starrett: “The Unique ‚Hamlet’” Translation © David Petrů, 2017 Daniel Stashower: “The Adventure of the Agitated Actress” by Daniel Stashower, copyright © 2002 by Daniel Stashower. Originally published in Murder, My Dear Watson, edited by Martin H. Greenberg, Jon L. Lellenberg, and Daniel Stashower (Carroll & Graf, 2002). Reprinted by permission of the author.

Translation © Petr Pálenský, 2003. Vydání druhé, původně v Martin H. Greenberg, Jon L. Lellenberg, Daniel Stashower (eds.): Je to vražda, milý Watsone! (Brno: Jota, 2003).

Frederich Dorr Steele: “The Adventure of the Murdered Art Editor” by Frederic Dorr Steele, copyright © 1933

by Frederic Dorr Steele. Originally published in Spoofs, edited by Richard Butler Glaenzer (Robert M. McBride, 1933). Reprinted with permission of Peter R. Marsh, Sr. Translation © Eva Klimentová, 2017 Julian Symons: “Did Sherlock Holmes Meet Hercule… ?” by Julian Symons, copyright © 1987 by the Estate of Julian Symons. Originally published in The Illustrated London News (April 1987). Reprinted with permission from the Curtis Brown Group Limited on behalf of The Beneficiaries of The Literary Estate of Julian Symons.

Translation © Věra Klásková, 2017

June Thomson: “The Case of the Friesland Outrage”

by June Thomson, copyright © 1993 by June Thomson.

Originally published in The Secret Journals of Sherlock Holmes (Constable, 1993). Reprinted with permission A. M. Heath and Co. Ltd. on behalf of June Thomson, All rights reserved.

Translation © Věra Klásková, 2017 Peter Tremayne: “The Specter of Tullyfane Abbey”

by Peter Tremayne, copyright © 2001 by Peter Tremayne. Originally published in Villains Victorious, edited by Martin H. Greenberg and John Helfers (DAW Books, 2001). Used by permission of Brandt & Hochman Literary Agents, Inc. All rights reserved.

Translation © Věra Klásková, 2017 Manly Wade Wellman: “But Our Hero Was Not Dead” by Manly Wade Wellman, copyright © 1941 by Manly Wade Wellman. Originally published in Argosy (August 9, 1941). Reprinted by permission of David Drake.

Translation © Věra Klásková, 2017 Carolyn Wells: “The Adventure of the Clothes‑line” Translation © Věra Klásková, 2017 Arthur Whitaker: “The Case of the Man Who Was Wanted” Translation © Věra Klásková, 2017 P. G. Wodehouse: “From a Detective’s Notebook” by P. G. Wodehouse, copyright © 1959 by P. G. Wodehouse. Originally published in Punch (May 1959). Reprinted with permission of the Estate of P. G. Wodehouse.

Translation © Věra Klásková, 2017

Donald Thomas: “The Case of the Unseen Hand” by Donald Thomas, copyright © 1997 by Donald Thomas.

Originally published in The Secret Cases of Sherlock Holmes (Macmillan, 1997). Reprinted with permission of A. M. Heath and Co. Ltd. on behalf of Donald Thomas. All rights reserved.

Translation © Milena Pellarová, 2017

895

256

6257 52 Sherlock_46_(imprimatur).indd 895

14.09.2017 14:39:05

Otto Penzler (ed.)

Velká kniha příběhů Sherlocka Holmese Z anglického originálu The Big Book of Sherlock Holmes Stories, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku v roce 2015, který uspořádal a předmluvou opatřil Otto Penzler, přeložili Viktor Janiš, Jana Jašová, Věra Klásková, Eva Klimentová, Petra Pachlová, Petr Pálenský, Milena Pellarová, David Petrů, Martin a Pavel Pokorní, Michal Prokop a Tomáš Suchomel Obálku a grafickou úpravu navrhl Emil Křižka Redigovali Michal Hrnčíř a Pavel Kořínek Korektury Mirka Jarotková Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 896 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9387. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Sherlock_46_(imprimatur).indd 896

14.09.2017 14:39:05