Issuu

Uchopit sen_001 az 003_Sestava 1 7/4/17 10:18 AM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 4

PﬁeloÏila Karla Korteová

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Strรกnka 5

Paulovi s lรกskou

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 7

NeÏ se její pilíﬁe v té úchvatné v˘‰ce potkají, bude to vypadat, jako by ze zemû vyra‰ily samy od sebe a jako by je vytvaroval sám vítr. GUSTAVE EIFFEL, 1885

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Strรกnka 9

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 11

1 Únor 1887 Písek na Martovû poli byl poprá‰en˘ snûhem. Pfied budovou École Militaire se na lanech vzná‰el obrovsk˘, modro-bíle pruhovan˘ horkovzdu‰n˘ balon, jehoÏ ko‰ byl pfiivázan˘ k malé dfievûné plo‰inû, ovû‰ené ‰pinav˘mi Ïlut˘mi praporky. Z najatého koãáru vystoupily tfii postavy, muÏ a dvû Ïeny, a Suffrenovou ulicí spûchaly podél vojenského cviãi‰tû k balonu. „Attendez.“ Jako první dobûhla Caitriona Wallaceová. „Nous arrivons.“ Na schodech se zastavila a ãekala, aÏ ji Jamie a Alice doÏenou. Oãi jí v mlÏném ‰eru záfiily jako jiskfiivá svût˘lka. Toho rána si korzet utáhla nadmíru pevnû a teì – uf, uf – namáhavû lapala po dechu. „Tak jsme to stihli,“ fiekl Jamie Arrol, kdyÏ k ní dorazil. „Na poslední chvíli.“ „Tady jsou lístky,“ pfiisvûdãila Cait. „Klidnû nastupte. Va‰e sestra uÏ bûÏí.“ V ko‰i na nû netrpûlivû ãekalo dvacet lidí – muÏi ve vysok˘ch zimních kloboucích a Ïeny, pouhé dvû, v cestovních kabátech s koÏe‰inovou pod‰ívkou. Bylo ov‰em pondûlí, v‰ední den, a zimní nebe bylo toho dopoledne olovûné, jako by mûlo co nevidût spadnout, takÏe balon nebyl plnû obsazen˘. 11

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 12

B E AT R I C E C O L I N O VÁ

Provazy se zmítaly ve vûtru, kter˘ vanul od Seiny a v jehoÏ poryvech písek a sníh spl˘valy v mléãnou mlhu. Vzduch byl cítit nejen nov˘mi lany, hork˘m asfaltem a koufiem linoucím se z ko‰e na uhlí, ale i alkoholem. Pánové si tam nahofie pfiih˘bají z polní láhve, pomyslela si Cait. Kdyby mohla, napila by se s nimi. Ale byla si jistá, Ïe jakmile nastoupí, bude uÏ v‰echno dobré. Zlovûstné pfiedstavy si zakázala – rozhodnû si nechtûla pfiedstavovat, Ïe ko‰ vystoupá vzhÛru, vzplane, zfiítí se na zem a rozbije se na kousky nebo nad stfiechami odpluje nûkam daleko jako roku 1870 GambettÛv balon. Ne, Cait nedovolí, aby ji strach pfiemohl. Propagaãní leták si proãetla dÛkladnû. Budou k plo‰inû pfiivázáni dlouh˘m fietûzem. V‰echno probûhne zcela hladce. Vystoupají do v˘‰ky tfií set metrÛ, odtamtud se pûknû rozhlédne a uvidí jasnû cel˘ ‰ir˘ svût. „Pojìte,“ zavolala na dívku, která jí byla svûfiena do péãe. „V‰ichni uÏ ãekají.“ Tûsnû pfied schÛdky Alice Arrolová zpomalila. U plo‰iny stála skupinka PafiíÏanek. Klobouky si pfied vûtrem chránily zdviÏen˘mi sluneãníky. Alice na dámy pohlédla a nasadila nenucen˘ v˘raz. „Já vlastnû…“ Upravila si rukavice a zvedla oãi k zataÏené obloze. „Myslím, Ïe zÛstanu tady.“ Je‰tû pfied nûkolika minutami byla pfiitom nad‰ením bez sebe. „VáÏnû? A nebyl tenhle v˘let vá‰ nápad?“ zeptala se jí Cait udivenû. Alice varovnû zakoulela oãima a ústa se jí stoãila do letmého úsmûvu. „Nebláznûte.“ Zasmála se. „Vlézt do nûãeho tak chatrného by mû nenapadlo ani ve snu.“ 12

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 13

UCHOPIT SEN

Tváfie teì mûla celé ãervené. Kolem obliãeje se jí vlnily zlaté lok˘nky – právû díky dûtsky plav˘m vlasÛm vypadala mlad‰í, neÏ byla; barva její pleti, pfiecházející od holãiãí rÛÏové do kfiídovû bílé, nab˘vala kolem oãí jemnû modrého odstínu. Bylo jí devatenáct, ale lidé jí ãasto hádali mnohem ménû. Cait k ní najednou pocítila vroucí náklonnost. Alice nesla svou ãerstvû nabytou dospûlost stále je‰tû tûÏce – jako pfiíli‰ velk˘ kabát, do kterého musí teprve dorÛst. Obsluhující personál zaãal rozvazovat lana. Cait pohlédla na ko‰. Jamieho vidût nebylo. Bude mu muset povûdût, Ïe se plán zmûnil. Otoãila se zpátky k Alici. „Poãkáte tady?“ „Vy tam chcete jít beze mû?“ Cait to do té chvíle vÛbec nenapadlo. Samozfiejmû Ïe by mûla zÛstat dole; byla placenou spoleãnicí a jejím úkolem bylo Alici a jejího bratra Jamieho Arrola fiádnû doprovázet a mít je pod dozorem. Ve sv˘ch jedenatfiiceti letech byla na takové divoké podniky taky uÏ pfiíli‰ stará. Ve‰keré v˘‰ky, strmé v˘stupy a sedadla na druhém balkonû jí nahánûly hrÛzu, ale v koãáru si cestou k v˘stavi‰ti fiekla, Ïe tuhle pfiíleÏitost bude mít jen jednou v Ïivotû, takÏe ji musí vyuÏít. „Nejspí‰ bych mûla,“ odpovûdûla. „Vám by to vadilo?“ „Ne, buìte bez starostí.“ „A dáte mi tu na sebe pozor? Nesmûla byste se odsud hnout ani na krok.“ „Slibuju, Ïe se neztratím. Klidnû jdûte, paní Wallaceová.“ „Lístky jsou uÏ zaplacené,“ stihla Cait je‰tû zavolat a zamífiila k balonu. „Kdybychom je nevyuÏili, byly by to zbyteãnû vyhozené peníze. Vá‰ str˘c by byl zlostí bez sebe. Umíte si to pfiedstavit?“ 13

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 14

B E AT R I C E C O L I N O VÁ

Ohlédla se pfiesnû v okamÏiku, kdy se Alice nahlas zasmála a pak si ústa honem zakryla rukou – pfiestoÏe trávila tolik ãasu pfied zrcadlem, nejhezãí byla právû v tûch vzácn˘ch chvílích, kdy na svÛj vzhled pfiestávala myslet. KdyÏ byl dolÛ shozen poslední pytel s pískem a provazy byly svinuty, pilot se opfiel do páky, do ko‰e s uhlím se nahrnul vzduch, oheÀ zaburácel a balon zaãal stoupat, jako kdyÏ vodou stoupá vzduchová bublina. Cait, oãi zavfiené, se pevnû drÏela okraje ko‰e. Balon se zvedal a v‰emu navzdory to byla prostû nádhera. Je‰tû pfied osmi lety nemûla sebemen‰í tu‰ení, Ïe jednou skonãí tady a Ïe se odváÏí podniknout v˘let do nebe a lehce se vzná‰et takhle vysoko nad PafiíÏí. Tehdy byla vdaná, usazená a stála obûma nohama na zemi. Její manÏel Saul Wallace byl pohledn˘ a mil˘; jejich dÛm v Glasgowû byl prostorn˘ a pohodln˘ a budoucnost se pfied nimi prostírala jako rozvinut˘ ãerven˘ koberec. Budoucnost naplnûná dûtmi, nejrÛznûj‰ími radovánkami a v˘roãími. KdyÏ se vlaku, kter˘m jel, nepodafiilo ‰Èastnû dorazit z jednoho bfiehu fieky Tay na druh˘, bylo Saulovi pouh˘ch dvaatfiicet let. Stalo se to tfii dny po Vánocích, v prosinci 1879. Cait sedûla doma u krbu, zabraná do románu. Jak by ji mohlo napadnout, Ïe jejich spoleãn˘ Ïivot právû konãí – Ïe se most zfiítil a Ïe Saul Angus Wallace tone v proudu temné vody, zavalen nûkolika tunami syãícího Ïeleza?! Balon vystoupal ke konci fietûzu a s prudk˘m trhnutím se zastavil. Otevfiela oãi. OheÀ burácel, balon si klidnû plul vzduchem a svût byl pofiád stejn˘ jako pfied chvílí; dole PafiíÏ, nahofie nebe. Na okamÏik se soustfiedila jenom na svÛj dech. Nechtûlo se jí myslet na ono prázdno pod ko‰em ani na to, 14

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 15

UCHOPIT SEN

jak vysoko se vznesli. Ostatní cestující pobíhali z jedné strany na druhou, a Ïe je ve v˘‰ce drÏí jen hork˘ vzduch, s tím si zjevnû nedûlali starosti. Nikdo z nich se nebál, nikdo jin˘ neÏ ona nestál nûkolik krokÛ od okraje, sevfien˘ hrÛzou. „To je krása.“ Jamie Arrol se rozhlíÏel, ‰tûstím témûfi bez sebe. „Pojìte se podívat.“ „Ano, hned jsem u vás.“ Otoãil se a v‰iml si, Ïe tam stojí sama. „Sleãna Arrolová si to rozmyslela,“ vyloÏila mu. „To udûlala chybu.“ Pokrãil rameny. „Tamhle je Panteon, Vítûzn˘ oblouk… A tamto je podle mû chrám Matky BoÏí. Koukejte.“ Cait si dodala odvahy a podívala se dolÛ – opatrnû, nejistû, váhavû. Hluboko pod nimi bylo vidût ‰iroké bulváry barona Haussmanna, kopírující linii star˘ch mûstsk˘ch hradeb, opodál zelen˘ BouloÀsk˘ les, na jihu pár ãernû d˘majících továren, paprsky ulic okolo Place de l’Étoile a o nûco blíÏ námûstí Trocadéro. Spousty koãárÛ, maliãk˘ch jako ‰vábi, a lidí, drobn˘ch jako mravenci. Celé mûsto, malé a pravidelné jako dûtská stavebnice rozloÏená na pestfie pomalované desce. „Tak co?“ zeptal se Jamie. Pfied oãima se jí zamlÏilo a v hlavû jí zaãalo dunût; bylo toho pfiíli‰. Udûlala krok zpátky. „VÏdyÈ vy se celá tfiesete,“ rozesmál se. „Poãkejte, aÏ to na vás fieknu sestfie.“ „Nic mi není,“ ohradila se. „Za chvilku mi bude dobfie. Na mû se neohlíÏejte a pûknû si to uÏijte.“ Navzdory Ïhoucímu uhlí bylo tady nahofie mnohem chladnûji neÏ dole na v˘stavi‰ti. Ruce se jí tfiásly. Ale nejen zimou. Tím, co ji dûsilo nejvíc, nebyla pfiedstava, Ïe mÛÏe vypadnout 15

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 16

B E AT R I C E C O L I N O VÁ

z ko‰e, n˘brÏ ‰lo o pocit, Ïe by ji mohlo náhle zachvátit neodolatelné nutkání z balonu vyskoãit. Od té doby, co její muÏ zahynul, pociÈovala podobn˘ strach ãasto – jako kdyby Ïila mezi dvûma prostory, napÛl na svûtû a napÛl nûkde jinde. Od ohnû sálalo chvûjivé horko. Cait se marnû snaÏila najít nûco, na co by se mohla soustfiedit. Vtom zaslechla tiché cvaknutí. Otoãila se. Na opaãné stranû ko‰e stál za jakousi dfievûnou bed˘nkou muÏ, tváfi zamy‰lenou, na krku nedbale uvázaného mot˘lka. Na rozdíl od ostatních cestujících byl bez klobouku. Jako by cítil, Ïe se na nûho dívá, zamrkal a rozhlédl se. Jejich oãi se na zlomek vtefiiny setkaly. Caitrionû se pod pevnou stûnou korzetu a vlnûného plá‰tû prudce rozbu‰ilo srdce. Polkla a zahledûla se jinam. Co ji to proboha napadlo? Která pravá dáma kdy opûtovala muÏÛv pohled? Obrátila se a honem zapátrala po jiném, bezpeãnûj‰ím rozpt˘lení. Skupina AmeriãanÛ vedle ní zrovna probírala místní restaurace. „Pût frankÛ za jedno obyãejné jablko, které mi pfiinesli na talífii,“ stûÏoval si jeden. „LoupeÏ za bílého dne.“ „Ale cena toho vína byla pfiijatelná,“ podotkl druh˘. „To sice ano, ale uÏ toho mám po krk. Odteì se hodlám restauraci v na‰em hotelu vyh˘bat. Francouzi pr˘ mají ãich na dÛvûfiivé cizince.“ Náhle si uvûdomila, Ïe „muÏ bez klobouku“ mezitím pfie‰el na její stranu ko‰e a dívá se pfies fieku na severní ãást mûsta. Soustfiedûnû se zaposlouchala do líãení pfií‰erného jídla a dal‰ích hrÛzostra‰n˘ch hotelov˘ch záÏitkÛ. Ale vûdûla, Ïe stojí blízko ní, vûdûla, Ïe má v rukou onu dfievûnou bed˘nku, Ïe si z ãela odhrnul vlasy, Ïe mu tmavé lokny padají pfies límec a Ïe se jeho zmrzl˘ dech mísí s jejím. „A taky blechy,“ ozvalo se. „V‰ude.“ 16

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 17

UCHOPIT SEN

„Já jsem mûl v pokoji ‰tûnice,“ pfiisvûdãil dal‰í Ameriãan. „Vlezly mi i do zubního kartáãku.“ Tmavovlas˘ muÏ vyndal z bed˘nky je‰tû men‰í bed˘nku a opatrnû ji upevnil na tfii kovové podpûry. Zfiejmû fotoaparát – fotografování bylo poslední dobou v PafiíÏi velkou módou a Cait potkala desítky muÏÛ, ktefií se s podobn˘mi bed˘nkami z mahagonu a mosazi procházeli po nábfieÏích nebo s nimi posedávali v Lucembursk˘ch zahradách. V‰imla si teì, Ïe muÏ je o trochu star‰í, neÏ jí pfiipadal pfied chvílí – mohlo mu b˘t kolem ãtyfiicítky. Vlasy mûl uÏ místy pro‰edivûlé, kabát bezvadnû stfiiÏen˘, boty nale‰tûné; pÛsobil pûstûn˘m dojmem. V jeho pohybech, v jeho nahrben˘ch ramenou a ve zpÛsobu, jak se stavûl k okolnímu svûtu, bylo pfiitom nûco, co dobfie znala. Osamûlost. Vidûla, jak bed˘nku otevírá a vysouvá z ní nûco jako malou harmoniku. Potom pfiistoupil k okraji ko‰e a vyklonil se ven. Cait mûla pocit, jako by se chtûl stfiemhlav vrhnout do nicoty. Její ruka ho sama od sebe chytila za rameno. Otoãil se. „Madam…“ „PromiÀte,“ vyhrkla francouzsky. „Ale vypadalo to, jako byste…“ Ústa mûla otevfiená, ale nedokázala to dopovûdût. „Jako bych se chtûl vrhnout dolÛ?“ zeptal se francouzsky. „Zdálo se mi, Ïe byste mohl pfiepadnout,“ odpovûdûla rozpaãitû. „Dneska se pfiepadnout je‰tû nechystám, ale dûkuju vám, Ïe jste si o mû dûlala starosti.“ Pohlédl na její ruku, stále je‰tû svírající jeho rukáv – byla to ruka levá, na níÏ toho dne v˘jimeãnû nemûla snubní prsten, kter˘ jinak bûÏnû nosila. 17

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 18

B E AT R I C E C O L I N O VÁ

„Moc se omlouvám,“ fiekla a koneãnû ho pustila. „Nic se nestalo. Cítíte se dobfie?“ „Bojím se v˘‰ek,“ vysvûtlila mu. A hned jí do‰lo, Ïe v horkovzdu‰ném balonu musí takové vysvûtlení znít smû‰nû a nepfiesvûdãivû, ne-li zjevnû nepravdivû. Pfiesto se nedal do smíchu. Upfienû se na ni díval. „Já b˘vám ve vzduchu ãasto,“ fiekl. „VáÏnû? Jste kaskadér?“ Vesele se zasmál. S koneãnou platností usoudila, Ïe není nehezk˘. „Tûsnû vedle,“ odpovûdûl. „Co fiíkáte na ten v˘hled?“ „Rozhodnû je to velk˘ záÏitek. V horkovzdu‰ném balonu jsem poprvé. A nevím, jestli to není zároveÀ i naposled.“ „Já si rád uÏívám ten pocit, Ïe mû tu k planetû Zemi poutá uÏ jen ten fietûz. Ale teì, jestli mû na chvíli omluvíte, musím pofiídit je‰tû jeden snímek.“ Posunul pfiístroj tûsnû ke kraji a podíval se dírkou umístûnou na jeho zadní stranû. Pak vepfiedu sefiídil harmoniku, otoãil ciferníkem, vyndal z pouzdra ãernou plochou krabiãku a zezadu ji pfiipevnil k fotoaparátu. „Vy jste z Anglie?“ Vytáhl z krabiãky tenk˘ kovov˘ plátek. „Ze Skotska,“ odpovûdûla. Usmál se a podíval se na své kapesní hodinky. „Expozice musí trvat pfiesnû dvacet vtefiin,“ vysvûtlil jí. „A musí probûhnout v naprostém klidu.“ Zaãal odpoãítávat vtefiiny a Cait pro jistotu zatajila dech. „Voila`.“ Bylo hotovo. „Je‰tû Ïe jsem to stihl.“ Zvedla hlavu a vidûla, Ïe se okolo zaãala sná‰et bílá mlha. „Odteì nám nezb˘vá neÏ si pohled na PafiíÏ uÏ jen pfiedstavovat,“ fiekla. 18

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 19

UCHOPIT SEN

Otoãil se, teì uÏ zase plnû soustfiedûn˘ na ni. „V tom pfiípadû si pfiedstavte vûÏ. Nejvy‰‰í vûÏ na svûtû. Postavíme ji pfiímo tady na Martovû poli. Ke svûtové v˘stavû. Na oslavu stého v˘roãí Francouzské revoluce. Pak uÏ nahoru nebudete muset létat balonem.“ „Hm. Ale v‰ichni fiíkají, Ïe bude o‰klivá a Ïe to vlastnû bude jenom takov˘ trochu vylep‰en˘ stoÏár.“ Se smíchem zaãal ukládat fotoaparát. „Îe bude vypadat jako ‰eredn˘ stoÏár nebo pfierostl˘ kandelábr,“ pfiisvûdãil. Vtom sebou balon trhl a mírnû se zhoupl dolÛ. Cestující nejprve popla‰enû vykfiikli, ale pak honem nasadili pobaven˘ v˘raz. Zfiejmû v‰ichni nebyli tak nebojácní, jak vypadali. „To bylo vzru‰ující.“ Náhle se vedle ní vynofiil Jamie. „JenÏe teì uÏ není nic vidût. Nevím, jestli ten lístek stál za to.“ „Mûl byste se projet parníkem,“ navrhl mu fotograf. „Nejlep‰í je trasa z Charentonu do Auteuil. Stojí dvacet centimÛ. A proveze vás cel˘m mûstem.“ Pak se ti dva zaãali, jak uÏ to muÏi dûlávají, bavit o práci a pracovních vyhlídkách. Cait byla trochu zklamaná, Ïe se ji Jamie vydal hledat. „TakÏe vy jste inÏen˘r. V tom pfiípadû vám moÏná nûco fiíká jméno mého str˘ce Williama Arrola. Na‰e firma teì staví nov˘ Ïelezniãní most nedaleko Edinburghu. A s mostem pfies fieku Tay – kter˘ má nahradit ten pÛvodní, zfiícen˘ – jsme uÏ skoro hotovi.“ InÏen˘r krátce pohlédl na Cait. Balon sebou znovu trhl a spolu s ním se cosi pohnulo i v ní. Pfied chvílí se na okamÏik pfiestala kontrolovat, ale teì uÏ mûla ve v‰em zase jasno – je jí jedenatfiicet a svoji ‰anci uÏ dostala. 19

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 20

B E AT R I C E C O L I N O VÁ

„Na ãem teì pracujete?“ zeptal se Jamie. „Na takové Ïelezné vûÏi,“ odpovûdûl inÏen˘r a usmál se na Cait. „Snad ne na té Eiffelovû?“ zeptal se Jamie. „Tu pr˘ chtûjí postavit pfiímo nûkde tady.“ „Autofii projektu jsme já a mÛj kolega Maurice Koechlin. Pracujeme pro Gustava Eiffela.“ Cait se plácla rukou pfies ústa. Tváfie jí pod prsty jen hofiely. „Kdybyste to fiekl vãas, nemluvila bych o ‰eredn˘ch kandelábrech.“ Jamie se na ni podíval – zfiejmû fiekla nûco zbrklého. Francouz v‰ak nevypadal dotãenû, n˘brÏ se tváfiil pobavenû. „O tûch jste nemluvila vy, ale já. Dneska jsem tu zkusil pofiídit pár snímkÛ pro ná‰ archiv,“ vysvûtlil jim. „Pfií‰tí t˘den zaãínáme kopat základy.“ „VáÏnû? A jak dlouho se to podle vás bude stavût?“ zeptal se Jamie. „Do svûtové v˘stavy musíme b˘t hotovi, takÏe nanejv˘‰ dva roky. A pak ji bude vidût ze v‰ech pafiíÏsk˘ch ãtvrtí.“ „To bude jistû úchvatn˘ pohled. Víte, ze mû bude taky jednou inÏen˘r.“ Tahle vûta ji pfiekvapila. Str˘c mu zaplatil stfiedo‰kolské i univerzitní studium, a kdyÏ Jamie ze ‰koly pro ‰patn˘ prospûch ode‰el, pfiijal ho do své firmy jako uãnû. Slíbil mu fieditelské místo, ale Jamie se mûl nejprve fiádnû osvûdãit jako obyãejn˘ dûlník a stejnû jako str˘c se vypracovat vlastním úsilím. Nakreslil sice spousty plánÛ a provrtal mnoho plechÛ, ale bohuÏel chodil do práce pozdû a domÛ odcházel rovnou po obûdû. Po nûkolika vyhrocen˘ch rozmluvách se s ním str˘c domluvil, Ïe mu dá roãní volno, aby si mohl v klidu v‰echno 20

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 21

UCHOPIT SEN

promyslet. Poslední pÛlrok strávil Jamie cestováním po Evropû a zvaÏoval, Ïe by mohl zaãít obchodovat s vínem nebo tfieba dováÏet ãokoládu. „BohuÏel jsem pfieslechl va‰e jméno.“ „Émile Nouguier,“ pfiedstavil se Francouz. „Ale jestli jste ji projektoval, proã se nejmenuje po vás?“ zeptala se Cait. „Eiffel od nás ten patent odkoupil,“ odpovûdûl. „A teì ji nejen staví, ale v˘stavbu taky z vût‰í ãásti sám platí.“ „Sly‰el jsem, Ïe ho to pfiijde na nûkolik milionÛ frankÛ. Je to pravda?“ zeptal se Jamie. „Ano. I kdyÏ doufá, Ïe ãasem vût‰inu tûch penûz získá zpût prodejem vstupenek.“ Ko‰ pfiistál s hlasit˘m Ïuchnutím na písku. Ameriãtí cestující nad‰enû zatleskali. „Bylo mi potû‰ením, pane Nouguiere,“ fiekl Jamie. „Je tu nûkde na palubû va‰e Ïena?“ „BohuÏel nemám nikoho, kdo by takovému popisu odpovídal.“ „TakÏe ohlednû manÏelství jsme na tom oba stejnû… Musíte se seznámit s mou sestrou.“ Émile Nouguier pohlédl na Cait a uklonil se. „Ne, ne, já jsem jenom rodinná pfiítelkynû,“ vysvûtlila mu. „Caitriona Wallaceová.“ „V tom pfiípadû se vám, Caitriono, omlouvám,“ fiekl ti‰e francouzsky. Oslovil ji kfiestním jménem. Vyvedl ji tím z míry. Usoudila, Ïe bude lep‰í nechat to bez pov‰imnutí. Bude se tváfiit, jako by si niãeho nev‰imla. „AÈ vám to s tou vûÏí dobfie dopadne,“ popfiála mu. 21

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 22

B E AT R I C E C O L I N O VÁ

„Díky.“ Skoro v‰ichni cestující mezitím uÏ stihli vystoupit. Posádka svinovala provazy, skládala pytle s pískem na hromadu a ko‰ s hork˘m uhlím polévala vodou. „Paní Wallaceová,“ obrátil se k ní Jamie. Stál na schodech, pfiipraven˘ pomoci jí dolÛ. „NemÛÏeme tu na vás ãekat aÏ do veãera.“ Pod plo‰inou stála Alice, obliãej dûtsk˘ jako panenka. Dámy se sluneãníky uÏ byly pryã. „Jaké to bylo?“ „Mûla jste jít s námi,“ odpovûdûla Cait. „Chci tû s nûk˘m seznámit,“ volal zezadu Jamie. Alice pohlédla zdû‰enû na Cait. Kdo mi tu proboha – tváfiila se tázavû – mÛÏe stát za bliÏ‰í seznámení? „Rád bych vám pfiedstavil svou sestru,“ spustil Jamie, jakmile k nim inÏen˘r sestoupil, „sleãnu Alici Arrolovou. Tohle je váÏen˘ pan inÏen˘r Nouguier.“ Své neprovdané mladé sestfie, zjevnû dostupné, tak Jamie bez obalu naznaãil, Ïe by jí Nouguierovo spoleãenské postavení mohlo stát za pozornost. InÏen˘r na sobû nedal znát, zda si je toho vûdom. „Tû‰í mû, sleãno Arrolová,“ uklonil se. „Enchantée,“ pravila Alice. Následovala chvíle rozpaãitého mlãení. „Jak dlouho se v PafiíÏi zdrÏíte?“ zeptal se nakonec Nouguier Jamieho. „Jen do nedûle. Chtûli jsme projet nûkolik evropsk˘ch zemí. Nejdfiív jsme se toulali po Holandsku, ale v ¤ímû jsme se pak zdrÏeli moc dlouho. Benátky jsme proto museli úplnû vynechat. Pobyt v PafiíÏi se nám ale díky setkání s vámi vyplatil.“ 22

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 23

UCHOPIT SEN

Cait si – jako v PafiíÏi uÏ mnohokrát – za v‰echny tfii znovu bolestnû uvûdomila, jak chabû ovládají spoleãenskou etiketu a jak je na nich vidût, Ïe sem pfiijeli z ménû v˘luãného prostfiedí. Jejich zpÛsoby byly tak provinãní, Ïe si to ani nebyli s to pfiipustit. „Kdybyste na mû mûli pfied odjezdem chvilku ãasu, va‰e náv‰tûva by mû potû‰ila.“ Nouguier podal Jamiemu svou vizitku. „Jako inÏen˘ra by vás mohla zajímat prohlídka na‰í dílny.“ „To by mû opravdu zajímalo,“ pfiisvûdãil Jamie. „Díky.“ Jakmile se Émile rozlouãil, zakoulela Alice oãima. „Prosím tû, do Ïádné dílny nás netahej.“ „A ví‰, kdo to byl?“ zeptal se Jamie ‰eptem. „Pracuje pro Gustava Eiffela, toho slavného stavitele. A je nezadan˘.“ „Jamie,“ namítla, „neÏ nás zaãne‰ dávat dohromady, ráda bych podotkla, Ïe ani nemûl klobouk.“ „Psst, mohl by tû sly‰et,“ pokáral ji bratr. Ale Émile Nouguier – jehoÏ postava, mífiící pfies vojenské cviãi‰tû k Seinû, se na svûtlém písku vyjímala jako zmen‰ující se tmavá ‰mouha – byl v tu chvíli uÏ daleko. Zaãalo snûÏit, takÏe Caitrionû záhy zmizel z oãí – ãerná skvrna postupnû ‰edla, aÏ z ní nakonec nezbylo vÛbec nic.

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 24

V‰ude bylo bílo. Émile upfiel oãi tam, kde brzy bude stát vûÏ – do pomalého víru snûhu, ladnû se sná‰ejícího k zemi jako ledové kvítí. Chytil jednu vloãku do ruky a sledoval, jak se táním mûní v krÛpûj vody. Jsou krásné vûci krásnûj‰í, kdyÏ si je ãlovûk nemÛÏe udrÏet? Ta vûÏ tam nebude stát dlouho – nanejv˘‰ dvacet let. Ve srovnání s jin˘mi stavbami téÏe velikosti je to pouh˘ prchav˘ okamÏik, pouhá ledová kvûtina. Vybavila se mu Gabriela, jak toho rána leÏela na jeho posteli, tmavé vlasy rozpu‰tûné, ‰aty obleãené jen napÛl. Jak dlouho jim to je‰tû vydrÏí? T˘den? Jistû ne víc neÏ mûsíc. Náhle zatouÏil po prostotû, poctivosti, nezáludnosti, po upfiímn˘ch oãích, jaké mûla ta, s níÏ se pfied chvílí potkal v balonu. JenÏe Ïil v PafiíÏi, ve mûstû, kde nic není tak jednoduché a kde se ve v‰ech vztazích skr˘vá nebezpeãí. Gabriela mûla za to, Ïe musí b˘t ‰Èastn˘, Ïe ji má. Pohybovala se v prostfiedí, které mu bylo zcela cizí; stávala modelem umûlcÛm a vût‰inu jich v minulosti poznala dÛvûrnû nebo se tak pfied ním alespoÀ tváfiila – vyprávûla mu o Degasovi, Renoirovi a Monetovi a chlubila se, Ïe pro ni v Maison Fournaise uspofiádali nejeden veãírek. Nijak se netajila tím, Ïe je vdaná za jistého ménû známého malífie, kterému pr˘ její poãínání 24

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 25

UCHOPIT SEN

nevadí. Jednou se zmínila i o dcefii, asi osmileté dívce, svûfiené do péãe prarodiãÛm. Émile se s ní seznámil pfied tfiemi mûsíci, kdyÏ si oba pfied divadlem na námûstí Châtelet chtûli pfiivolat droÏku. Pr‰elo, jen se lilo, a oba trvali na tom, aby si ji vzal ten druh˘, aÏ do ní nakonec místo nich naskoãil jak˘si pán v cylindru. Napadlo je, Ïe by mohli své rozhofiãení uti‰it v divadelním baru nûkolika koÀaky. Émile potom pfiivolal droÏku jinou a do té nastoupili uÏ spolu. Samozfiejmû vûdûl, Ïe ten vztah je do budoucna neudrÏiteln˘, nevhodn˘ a neomluviteln˘, ale prozatím jim obûma vyhovoval. Émile jí pofiizoval pûkné ‰aty a ‰perky a ona mu to oplácela po svém. PokaÏdé, kdyÏ mûl pocit, Ïe se nûãím provinil, za‰el do jejího oblíbeného butiku Boucheron na námûstí Vendôme. „PÛjde‰ se mnou na tu vernisáÏ?“ zeptala se ho ráno. Stála pfied nevelk˘m zrcadlem a jehlicemi si pfiipevÀovala klobouk. „Bude tam tvÛj manÏel?“ „Vystavuje dvanáct obrazÛ. TakÏe oãekávám, Ïe tam bude.“ „V tom pfiípadû nikam nejdu.“ Otoãil se na záda a zíral do stropu. „Je pofiád je‰tû zdrcen˘, Ïe ho nevybrali na impresionistickou v˘stavu do New Yorku,“ pokraãovala, jako by jeho odpovûì pfieslechla. „A na tûch obrazech jsi ty?“ zeptal se. Nechala klobouk kloboukem a pohlédla na nûho. „Na nûkter˘ch ano,“ odpovûdûla. „Proã?“ „Jen se tak ptám.“ Vstal z postele a zaãal se oblékat. Zapnul si ko‰ili, pfiipnul si 25

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 26

B E AT R I C E C O L I N O VÁ

‰le a vybavilo se mu, jak se mu je‰tû pfied chvílí pod její dlaní rozbu‰ilo srdce a celé jeho tûlo se poddalo jejím prstÛm. Jeho tep jí patfiil, ale jeho srdce jí nepatfiilo. Proã ho tedy pfiedstava její nevûry tolik popuzovala? Gabriela ho sledovala v zrcadle. Nakonec se otoãila. „Má‰ ‰patnou náladu?“ zeptala se. „Ne. Prostû jen musím do práce. Pfiijdu pozdû.“ „Ale vÏdyÈ je‰tû není ani osm.“ Sundala si klobouk a odhodila jej stranou. Rozepnula mu límec a políbila ho na krk, na ucho, na ústa; pak ho vzala za ruce a odtáhla ho zpátky k posteli. „Rád bych tû namaloval,“ fiekl potom ‰eptem. „Ale jak bych proboha vypadala?“ Zasmála se. „Nejspí‰ bych místo obliãeje mûla ocelovou traverzu a místo oãí dva n˘ty.“ Takového ho vidûla; ne jako umûlce, n˘brÏ jako inÏen˘ra. Pfiesto v sobû jeho dílo – vysoké budovy, mostní oblouky, stavby zbudované ze svûtla, vzduchu a Ïeleza – mûlo kus umûní. „AÏ tu na‰i vûÏ uvidí‰, tfieba se na mû zaãne‰ dívat jinak,“ ohradil se. „Jak mÛÏe b˘t umûním kovová vûÏ plná ‰roubÛ?“ „Jen poãkej. Poãkej, aÏ bude‰ stát nahofie a pod sebou uvidí‰ celé mûsto.“ „Ale proã bych nûco takového mûla chtít zaÏít?“ trvala na svém. „A proã ne? Bude‰ to chtít zaÏít proto, Ïe bude‰ mít tu moÏnost.“ Pohlédla na nûho, bradu zvednutou, oãi pfiimhoufiené. „Uvûfiím tomu, teprve aÏ to uvidím.“ Jeho otec mûl bûhem let postupnû nûkolik milenek. Pfiicházely do sklárny po pracovní dobû, ve chvíli, kdy pece chladly 26

UchopitSenKor2

7/11/17 2:43 PM

Stránka 27

UCHOPIT SEN

a dûlníci uÏ byli pryã. Émile se na nû pamatoval – na zrzavou Isabelu; na Chantelle, manÏelku místního pekafie; na Miriam, která tak krásnû zpívala. Jeho matka to zfiejmû vûdûla (vûdûli to v‰ichni), ale brala to stoicky. Továrník Cedric Nouguier byl v La Villette, mûsteãku leÏícím nedaleko PafiíÏe, v˘znamnou osobou. Pokud nebudil vefiejné pohor‰ení, mohl si dûlat, co se mu zachtûlo. Émile ov‰em teì uÏ nepotfieboval milenku; potfieboval manÏelku. JenÏe co mohl Ïenám nabídnout? Zdûdil byt v pafiíÏském pátém obvodu, ale pob˘val tam jen zfiídka. Cestoval za prací po v‰ech koutech svûta – do Portugalska, Ameriky, Maìarska i Ruska – a celé mûsíce bydlel v hotelov˘ch pokojích. V˘stavba oné vûÏe mûla b˘t jednou z jeho prvních prací v PafiíÏi a nûkdy si kladl otázku, nedívá-li se na francouzskou metropoli, na svût i na svÛj vlastní Ïivot oãima pouhého náv‰tûvníka, kter˘ se tu zdrÏí jen pár okamÏikÛ. Pfiesto si fiíkal, Ïe se musí koneãnû oÏenit a mít dûti – vzít si Ïenu pokud moÏno bohatou a její peníze vloÏit do svého rodinného podniku. V‰echny tyhle skuteãnosti mu byly pfiipomínány t˘den co t˘den, kdykoli pfii‰el nav‰tívit svou matku, která doufala, Ïe bude moci jednou v klidu zemfiít. Jednou, aÏ si bude jistá, Ïe jejich rodina zÛstává – se v‰ím stárnoucím pfiíbuzenstvem a zastaral˘m provozem – prosperující firmou. Sníh, místo aby zÛstal leÏet na zemi, se hned po dopadu vsakoval do dlaÏby. Émile kráãel podél Seiny. Lodû, mífiící do centra, se pohybovaly tak pomalu, Ïe za nimi na hladinû zÛstávalo jen drobné vlnûní. Vût‰ina jejich hmotnosti se ukr˘vala pod ãárou ponoru. KdyÏ se na fieku podíval, spatfiil v ãerné vodû svÛj obraz – rozkládal se a zase skládal, dokud se voda nevyhladila, tmavá jako lahvové sklo. 27

UchopitSenKor2

7/11/17 2:45 PM

Stránka 360

Beatrice Colinová UCHOPIT SEN Z anglického originálu To Capture What We Cannot Keep, vydaného nakladatelstvím Flatiron Books v New Yorku roku 2016, pﬁeloÏila Karla Korteová. Obálku navrhla SoÀa ·edivá. Odpovûdná redaktorka Iva DaÀková Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 360 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9213. publikaci. Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz